Úterý 13. května 1919

Neinformovaným mohlo by se zdáti, že služební výkon této kategorie výpomocných sluhů jest právě vyjádřen titulem sluha. To by ovšem bylo mínění nesprávné. Sluha musí sice vyčistiti úřední místnosti i plivátka, musí obstarat topení, větrání místností, donášet uhlí a dříví, musí obstarat všechny úřední i soukromé pochůzky, ale z valné části jest také používán ku pracím kancelářským, které by měly býti vykonávány úředníky. To platí zejména o berních vykonavatelích, jichž výkon služební jest výlučně úkonem vyšším. K vymáhání daní a provádění zájmů jest již samo o sobě potřebí určitých schopností a vlastností, jest k tomu potřebí znalosti zákonů, jest k tomu potřebí také všeobecné inteligence a tito zaměstnanci státní musí si ke svému služebnímu výkonu vykonati všecky potřebné kancelářské práce sami.

Jest zajisté snad pochopitelno, že jednak ta tísnivá nejistota existenční, a jednak ty materielní poměry, které tu bez nadsázky mohou býti nazvány ubohé, donutily kategorii výpomocných státních zaměstnanců, aby po dlouhém válečném strádání přihlásili se ke svému právu a vyžádali si nápravy.

Ale mohlo by se s některé strany namítnouti, že tato možnost byla jim dána již dříve, a že nebylo potřebí, aby teprve naše republika odčiňovala tu křivdu, kterou nelze přehlížeti. Avšak buďme, vážené Národní shromáždění, spravedliví! Ve starém militaristickém Rakousku boj proti certifikatistickým výsadám, které tu byly jako nepřekonatelná překážka, byl by jistě sliboval velmi chatrný a skrovný výsledek. Ale naše Československá republika není a nebude státem militaristickým, my ji také takovou míti nechceme, a proto, poněvadž jsme proti jakýmkoli výsadám, tím spíše musíme býti proti výsadám lidí, kteří si je vysloužili v armádě, a nota bene v takové, která nebyla vydržována jen proti nepříteli vnějšímu, nýbrž také proti vnitřnímu kterým byl vždycky a na prvním místě národ český. Není také nejmenší příčiny, aby tyto výsady i jen o hodinu déle měly býti překážkou docílení spravedlivého práva občanských zaměstnanců státních, kteří přece v úřadech a ve státních ústavech nesloužili jen rakouské vládě, nýbrž domácímu obyvatelstvu, pro které byly tyto úřady zřízeny v příslušném obvodu. A o takové, a jenom o takové státní zaměstnance se nám jedná. Kdo své služební výkony jinak pojímal, s tím má republika právo naložiti podle zásluhy. A máme-li na mysli materielní otázku služebního poměru výpomocných sluhů, nebylo rovněž za starého režimu jiným způsobem možno docíliti nápravy, nežli cestou organisační svépomoci, opřené o socialistickou stranu. Kdo jiný mohl by se jich ujmout? Ale na druhé straně kdo by byl také mohl, zejména v těžké době válečné, raditi státním zaměstnancům, aby své socialistické kredo vyzvedli a na odiv postavili, když právě to slovo "socialista" mělo v těch dobách tak špatný kurs? Máme tu po ruce steré případy, jak blahovolně bylo nakládáno s těmi státními zaměstnanci, kteří měli odvahu své smýšlení a přesvědčení, byť i jen skromně a nesměle, dáti na jevo.

Je tedy pochopitelno a omluvitelno, že státní zaměstnanci v těžkých dobách nevolali po nápravě, když poměry neslibovaly nejmenších výsledků, a že odložili své tužby až do poměrů nových, kdy přece jenom ve vlastní sněm a ve vlastní vládu mohou skládati daleko více nadějí, nežli ve vládu státu, která se vyznamenávala byrokratickou bezcitností, a která byla prodchnuta nenávistí ke všemu českému.

A nemůže také, vážené shromáždění, nikdo říci, že by tito státní zaměstnanci zneužívali nových, příznivějších poměrů k přepínání svých požadavků. Právě tento zákon o ustálení služebního poměru výpomocných státních sluhů je toho pádným dokladem. O nic jiného nejde, než právě o ustálení toho služebního poměru, aby byli zbaveni tísnivé nejistoty o svoji existenci. A jestliže řešení této otázky dotýká se i poměrů materielních, tedy jenom v takové skrovné míře, že celý náklad, jímž v důsledcích tohoto zákona mají býti státní finance zatíženy, pohybuje se pouze okolo obnosu 1 1/milionu korun pro 4-5 tisíc státních zaměstnanců.

Zákon je dílem kompromisu, a to kompromisu takového, který nemůže na všechny strany uspokojiti. V § 1. vyžaduje se nejméně 5letá nepřetržitá provisorní služba, aby bylo možno docíliti poměru definitivního. V důsledcích tohoto ustanovení zůstane ještě valná část dosavadních výpomocných sluhů v nezměněném služebním poměru, jak co do právní jistoty, tak co do hmotných požitků. A poněvadž tyto poměry jsou, byť i se jednalo o kratší přechodnou dobu, nesnesitelnými, ukládá se v připojené resoluci vládě povinnost, aby těm, kteří v důsledcích tohoto zákona zůstanou ve starém služebním poměru, upravila hmotné požitky příslušnou změnou nařízení veškerého ministerstva z r. 1902, po př. pokud se týká také nařízení min. financí z r. 1911.

Ti z výpomocných sluhů, kteří účinkem tohoto zákona stanou se definitivními, docilují také částečné úpravy platové, neboť s definitivním poměrem získávají také nárok na aktivitní přídavek, o kterýžto obnos se jejich roční příjem zvýší.

Mimo to § 2. zákona stanoví normu započítání služebních let, takže po započtení bude jejich platební požitek upraven podle služební pragmatiky ze dne 24. ledna 1914 a započtením těchto let část výpomocných sluhů vstoupí ihned do 5., 6., ano až 10. platové stupnice s pevným ročním příjmem 2.260 K. Při této otázce řídil se státně-zřízenecký výbor objektivním stanoviskem a šetřil již nabytých práv vojenských certifikatistů, a aby se necítili započítáním válečných let pro občanské státní zaměstnance poškozenými, započítává se jim podle ustanovení tohoto zákona z prvních 12 let služebních do postupu pouze polovina. § 4. stanoví zpětnou platnost tohoto zákona od 1. února t. r. V projednávání nastal totiž odklad tím, že ministerstvo financí vyžádalo si za účelem sestavení potřebné statistiky o počtu zúčastněných osob po dvakráte určité lhůty, čímž se výpomocní státní sluhové cítili býti poškozeni. Aby se tato škoda nahradila, stanoví se zpětná platnost tohoto zákona.

V připojené resoluci žádá se, aby titul "sluha" nahražen byl novým titulem "služebník." To odpovídá jednak duchu služební pragmatiky, ve které mluví se o kategorii úřednické a služebnické a odstraňuje také slovo "sluha," které mělo jakýsi nádech devotnosti. Mimo to žádá se v resoluci, aby sluhové zbaveni byli povinnosti k oněm výkonům, které i podle vyznačení ve služební pragmatice se služebním výkonem nejsou v žádné souvislosti.

Se strany výpomocných sluhů bylo si zejména trpce stěžováno, že jsou na nich se strany nadřízených úředníků požadovány výkony k obstarávání různých potřeb pro domácnosti a jsou od nich požadovány výkony, které by patřily domácím služkám. Jistě nesvědčí o nějaké uznalosti nadřízených, jestliže sluhu již služebním výkonem beztak vyčerpaného nechávají ještě pro svou soukromou potřebu donášeti nebo dovážeti těžké bedny a nůše do soukromých bytů. Konečně ukládá také resoluce ministerstvu železnic, aby upravilo otázku stabilisace dělnictva a výpomocných zaměstnanců u železnic normováním všech míst, jak toho skutečná potřeba vyžaduje.

Vážené Národní shromáždění! Státně-zřízenecký výbor má plné pochopení pro těžké finanční začátky naší mladé republiky. On také nechce podnikat žádných nepromyšlených rozběhů proti státní pokladně. V komplexu státních zaměstnanců jsou určité kategorie, jako jest tato, kde zoufalý poměr hmotný a také právní přímo kategoricky volá po nápravě, a v takovýchto případech jsem přesvědčen, že pomocná ruka podána býti musí. Byl-li systém výpomocných státních sluhů skvrnou na staré státní správě rakouské, tím méně může býti ozdobou naší demokratické republiky. A jest již v zájmu čistoty zásad, na kterých ona jest zbudována, aby tento problém aspoň z části, aspoň provisorně byl rozřešen, zejména když se tímto řešením také zmírňuje bolest křivdy, kterou tato kategorie po tak drahnou dobu musila snášeti.

A státně-zřízenecký výbor spokojil se s touto prozatímní úpravou v přesvědčení, že doba, kdy nová, duchu doby odpovídající služební pragmatika musí býti projednávána, není daleka, a že potom problém sluhovský v této služební pragmatice najde rovněž definitivní a uspokojivé rozřešení. Prosím Vás tedy, velectění pánové a dámy, abyste návrh zákona, který státně-zřízenecký výbor předkládá, jednomyslně schválili i s příslušnými resolucemi a splatili tak jen část dluhu, který dlužíme Benjamínkovi státních zřízenců (Výborně! Potlesk ve sněmovně i na galerii).

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa.

Hlasovati budeme o předloze jako celku, protože má pouze 5 paragrafů, z nichž dva jsou rázu formálního, a na to po druhém čtení také o obou resolucích, rovněž v celku.

Je proti tomu snad nějaká námitka? (Nebyla.) Nyní přistoupíme k hlasování.

Kdo souhlasí s §§ 1., 2, 3., 4. a 5. zákona, jakož i s jeho nadpisem, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. §§ 1., 2., 3., 4. a 5., jakož i nadpis zákona jsou schváleny.

Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?

Zpravodaj posl. Tučný: Nemám ničeho.

Předseda: Kdo souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvním čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Zákon je schválen také ve druhém čtení.

Kdo souhlasí s oběma resolucemi, obsaženými ve zprávě výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Obě resoluce jsou přijaty a tím tento odstavec denního pořádku je vyčerpán.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž je

2. Zpráva státně-zřízeneckého výboru o návrhu člena Národního shromáždění Buřívala, Tučného a soudr. (tisk 280), aby byl zrušen zákon o certifikatistech (tisk 441).

Zpravodajem jest p. kol. Buříval. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Buříval: Velevážené shromáždění!

Dík úsilovné snaze státně-zřízeneckého výboru podařilo se konečně, aby zpráva tohoto výboru, která již od ledna byla ve výboru přijata a zpracována, konečně přišla na pořádek dnešního jednaní Národního shromáždění. Každý by byl předpokládal, že republika naše uchopí se ihned činnosti, aby krutost zákona, jakými jsou zákon rakouský z r. 1872 a po případě i zákon uherský, byla seslabena, a aby všichni, kdož ve státní službě jsou zaměstnáni, mohli vzhledem ku své schopnosti býti nejen zaměstnáni, ale i také aby mohli dodělati se určitého výsledku, aby mohli zabezpečiti svoji budoucnost. Předložený návrh zákona má za účel, odstraniti jednu z těch křivd, které napáchalo staré Rakousko, zejména oproti českým lidem ve státní službě se nalézajícím. Je to jeden ze zákonů, kde rakouský militarism měl povinnost, odvděčiti se všem těm jednotlivcům, kteří dovedli po 12 roků vydržeti v kabátu vojenském, odvděčiti se jim tím, že z nich nadělala správa státní velmi ochotné otroky, neboť jistě že žádný nepředpokládal, že by takový certifikátem obdařený státní zřízenec projevil vůli odporu i tehdy, když bylo stero příčin k tomu. Takový státní zaměstnanec ovšem považoval se vděčným státní správě a přirozeně slepě byl státní správy poslušen. Co zatím správa státní vychovala si kádr naprosto spolehlivých a oddaných lidí, trpěla tímto zákonem celá řada zaměstnanců, kteří neměli tento certifikát, kteří přibíráni byli do služeb na výpomoc a v této službě na výpomoc setrvali třeba i celých 40 roků, nemajíce možnost, aby stali se definitivními, aby byli zařaděni do toho dotyčného zaměstnaneckého statusu, a aby požívali v plné jistotě té výhody, která se státním zaměstnancům skýtala.

Stará správa rakouská ovšem tu a tam měla také své určité námitky proti tomuto zákonu, který byl všeobecně označován jako dobrodiní, které skýtal zaměstnancům, starým svým vojákům, nebožtík císař. Měla své námitky proto, poněvadž v celé řadě případů vnuceni byli státní správě lidé, kteří již předem nemohli býti považováni jako lidé schopní pro toto své zaměstnání. Vnucena byla celá řada lidí, kteří neodpovídali těm určitým předpokladům, které státní správa staví a konečně - a tomu také jistě každý, kdo život a poměry znal, přisvědčí - vyvíjel se určitý odpor oproti těmto státním zaměstnancům i v kruzích nejen samotného státního zřízenectva, ale také úřednictva, pokud se jednalo o ty, kteří měli to štěstí, dostati tak zvaný úřednický certifikát. Tedy je pochopitelno, že některé obory státní správy se zuby nehty bránily, leč nebylo to platno, ten zákon byl tak přísný, tak neobmezeně přísný, že musil každý poslechnouti, jakmile někdo z těch uchazečů chtěl ho užiti a chtěl se tím způsobem opatřiti.

Velevážené shromáždění! My po celá léta bojovali proti tomuto zákonu, proti jeho ustanovením a zejména v době posledního roku, pokud jsem měl povinnost býti na vídeňském parlamentu, jevila se tato činnost zejména v tom, že jsme na neúspěšnost a konečně i bezpodstatnost tohoto zákona poukazovali a sice drastickými přímo příklady. My jsme měli možnost nasbírati velmi cenný materiál, presentovati ho vládě, leč vláda vždy a za každých okolností pokrčila rameny, že nemůže přes tento zákon přejíti a že nemůže zejména způsobiti, aby tento zákon byl zrušen. Zdálo se, že i v našem Národním shromáždění jeví správa státní určité pochybnosti. Jenom tak jest možno si vysvětliti, že k vlastnímu projednání bylo potřeba tak přespříliš mnoho času. Státně-zřízenecký výbor již na počátku svého jednání docela jasně a určitě řekl, že zrušením tohoto zákona nemají býti ani v nejmenším poškozeni lidé, kteří práva toho již nabyli. Vzpomínám si, že bylo v tom směru zástupci ministerstva vnitra p. dru Bobkovi úplně vyhověno. V zákoně, který Vám předkládáme, stojí jasně a určitě napsáno, že nemá a nesmí býti žádný z těch, kteří jsou držiteli jakéhokoliv certifikátu, poškozen. Nedovedu si následkem toho vysvětliti, proč tak dlouho trvalo, než se vláda odhodlala, aby konečně dovolila, - abych použil toho slova "dovolila" - aby tato zpráva na denní pořad se dostala.

I námitkám, které byly činěny z různých míst, že jest zapotřebí přihlížeti k našim legionářům, bylo vyhověno podáním návrhu v Národním shromáždění, který jest přikázán státně-zřízeneckému výboru na ochranu těchto lidí, jichž si jistě vysoce vážíme. Ten návrh má účel, aby přihlížel k vydání zákona o umístění vysloužilých legionářů ve státní službě československé republiky. Tedy nebylo ani žádných příčin obávati se, že by zrušením tohoto zákona o certifikatistech mohli býti dotčeni lidé, jichž osud leží nám na srdci a jichž si, jak jsem již řekl, vysoce vážíme. Přece však myslím, že republika má velice mnoho příčin odstraniti zlo, které způsobilo tolik škod, a nahraditi je, zejména ve chvíli, kdy jedná se o to, aby různé křivdy a příkoří mohly býti odstraněny, a odstraniti také zákon, který až dosud brzdil každou možnost, aby těmto lidem mohlo býti v jejich nárocích vyhověno. Zejména vzpomínám, velevážení pánové, že jsou určité kategorie, které si po léta velice těžce a právem naříkaly a trpěly pro tento zákon.

Byli to v první řadě oficianti, zaměstnaní u státních úřadů, byly to sluhovské kategorie, prostě všechny podúřednické kategorie nemohly dosíci svého zlepšení, nemohly zabezpečiti svou existenci jen právě proto, že tento zákon trval. Tedy jistě každý chápe, že naše činnost se pohybovala tak, aby nejrychlejším způsobem tato závora byla odstraněna a aby nastal stav, který by naprosto spravedlivým požadavkům odpovídal. Z té příčiny prosím vás, velevážení pánové, abyste odstranili tuto starou křivdu, a abyste tím, že odhlasujete zprávu státně-zřízeneckého výboru, v níž jest tento návrh obsažen, učinili něco, co úplně odpovídá duchu naší doby, co konečně znamená, že lidé, kteří až doposud nemohli zabezpečiti svou budoucnost, budou pro příště tak moci učiniti. Bylo by ovšem velice lákavé, rozšířiti se o vlastním zákoně, o jeho podkladě, o tom historickém vývoji jeho, jak k tomu přišlo, jak se zákon praktikoval u nás, jak se zákon praktikoval i také v Uhrách; leč myslím, že to není potřeba. Vám všem, pánové, leží jistě na srdci osud těchto lidí a proto učiním velice dobře, když vás ještě jednou požádám, abyste ve smyslu návrhu státně-zřízeneckého výboru hlasovali. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, by zaujali svá místa. (Děje se.)

O navržené osnově zákona budeme hlasovati v celku, poněvadž jest celkem krátká, čtyři paragrafy a nadpis zákona. Námitek proti tomu není. (Nebylo.)

Kdo souhlasí s § 1., 2., 3. a 4., jakož i s nadpisem zákona, prosím, by povstal se svého místa. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení.

Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?

Zpravodaj posl. Buříval: Ne.

Předseda: Kdo souhlasí s přijatým zákonem v prvém čtení také v druhém čtení, prosím, by povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím jest druhý odstavec denního pořádku vyčerpán.

Přistoupíme k dalšímu odstavci, kterým jest

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP