Neinformovaným mohlo by se
zdáti, že služební výkon této
kategorie výpomocných sluhů jest právě
vyjádřen titulem sluha. To by ovšem bylo mínění
nesprávné. Sluha musí sice vyčistiti
úřední místnosti i plivátka,
musí obstarat topení, větrání
místností, donášet uhlí a dříví,
musí obstarat všechny úřední
i soukromé pochůzky, ale z valné části
jest také používán ku pracím
kancelářským, které by měly
býti vykonávány úředníky.
To platí zejména o berních vykonavatelích,
jichž výkon služební jest výlučně
úkonem vyšším. K vymáhání
daní a provádění zájmů
jest již samo o sobě potřebí určitých
schopností a vlastností, jest k tomu potřebí
znalosti zákonů, jest k tomu potřebí
také všeobecné inteligence a tito zaměstnanci
státní musí si ke svému služebnímu
výkonu vykonati všecky potřebné kancelářské
práce sami.
Jest zajisté snad pochopitelno,
že jednak ta tísnivá nejistota existenční,
a jednak ty materielní poměry, které tu bez
nadsázky mohou býti nazvány ubohé,
donutily kategorii výpomocných státních
zaměstnanců, aby po dlouhém válečném
strádání přihlásili se ke svému
právu a vyžádali si nápravy.
Ale mohlo by se s některé
strany namítnouti, že tato možnost byla jim dána
již dříve, a že nebylo potřebí,
aby teprve naše republika odčiňovala tu křivdu,
kterou nelze přehlížeti. Avšak buďme,
vážené Národní shromáždění,
spravedliví! Ve starém militaristickém Rakousku
boj proti certifikatistickým výsadám, které
tu byly jako nepřekonatelná překážka,
byl by jistě sliboval velmi chatrný a skrovný
výsledek. Ale naše Československá republika
není a nebude státem militaristickým, my
ji také takovou míti nechceme, a proto, poněvadž
jsme proti jakýmkoli výsadám, tím
spíše musíme býti proti výsadám
lidí, kteří si je vysloužili v armádě,
a nota bene v takové, která nebyla vydržována
jen proti nepříteli vnějšímu,
nýbrž také proti vnitřnímu kterým
byl vždycky a na prvním místě národ
český. Není také nejmenší
příčiny, aby tyto výsady i jen o hodinu
déle měly býti překážkou
docílení spravedlivého práva občanských
zaměstnanců státních, kteří
přece v úřadech a ve státních
ústavech nesloužili jen rakouské vládě,
nýbrž domácímu obyvatelstvu, pro které
byly tyto úřady zřízeny v příslušném
obvodu. A o takové, a jenom o takové státní
zaměstnance se nám jedná. Kdo své
služební výkony jinak pojímal, s tím
má republika právo naložiti podle zásluhy.
A máme-li na mysli materielní otázku služebního
poměru výpomocných sluhů, nebylo rovněž
za starého režimu jiným způsobem možno
docíliti nápravy, nežli cestou organisační
svépomoci, opřené o socialistickou stranu.
Kdo jiný mohl by se jich ujmout? Ale na druhé straně
kdo by byl také mohl, zejména v těžké
době válečné, raditi státním
zaměstnancům, aby své socialistické
kredo vyzvedli a na odiv postavili, když právě
to slovo "socialista" mělo v těch dobách
tak špatný kurs? Máme tu po ruce steré
případy, jak blahovolně bylo nakládáno
s těmi státními zaměstnanci, kteří
měli odvahu své smýšlení a přesvědčení,
byť i jen skromně a nesměle, dáti na
jevo.
Je tedy pochopitelno a omluvitelno,
že státní zaměstnanci v těžkých
dobách nevolali po nápravě, když poměry
neslibovaly nejmenších výsledků, a že
odložili své tužby až do poměrů
nových, kdy přece jenom ve vlastní sněm
a ve vlastní vládu mohou skládati daleko
více nadějí, nežli ve vládu státu,
která se vyznamenávala byrokratickou bezcitností,
a která byla prodchnuta nenávistí ke všemu
českému.
A nemůže také,
vážené shromáždění,
nikdo říci, že by tito státní
zaměstnanci zneužívali nových, příznivějších
poměrů k přepínání svých
požadavků. Právě tento zákon
o ustálení služebního poměru
výpomocných státních sluhů
je toho pádným dokladem. O nic jiného nejde,
než právě o ustálení toho služebního
poměru, aby byli zbaveni tísnivé nejistoty
o svoji existenci. A jestliže řešení této
otázky dotýká se i poměrů materielních,
tedy jenom v takové skrovné míře,
že celý náklad, jímž v důsledcích
tohoto zákona mají býti státní
finance zatíženy, pohybuje se pouze okolo obnosu 1 1/2 milionu
korun pro 4-5 tisíc státních zaměstnanců.
Zákon je dílem kompromisu,
a to kompromisu takového, který nemůže
na všechny strany uspokojiti. V § 1. vyžaduje se
nejméně 5letá nepřetržitá
provisorní služba, aby bylo možno docíliti
poměru definitivního. V důsledcích
tohoto ustanovení zůstane ještě valná
část dosavadních výpomocných
sluhů v nezměněném služebním
poměru, jak co do právní jistoty, tak co
do hmotných požitků. A poněvadž
tyto poměry jsou, byť i se jednalo o kratší
přechodnou dobu, nesnesitelnými, ukládá
se v připojené resoluci vládě povinnost,
aby těm, kteří v důsledcích
tohoto zákona zůstanou ve starém služebním
poměru, upravila hmotné požitky příslušnou
změnou nařízení veškerého
ministerstva z r. 1902, po př. pokud se týká
také nařízení min. financí
z r. 1911.
Ti z výpomocných sluhů,
kteří účinkem tohoto zákona
stanou se definitivními, docilují také částečné
úpravy platové, neboť s definitivním
poměrem získávají také nárok
na aktivitní přídavek, o kterýžto
obnos se jejich roční příjem zvýší.
Mimo to § 2. zákona stanoví
normu započítání služebních
let, takže po započtení bude jejich platební
požitek upraven podle služební pragmatiky ze
dne 24. ledna 1914 a započtením těchto let
část výpomocných sluhů vstoupí
ihned do 5., 6., ano až 10. platové stupnice s pevným
ročním příjmem 2.260 K. Při
této otázce řídil se státně-zřízenecký
výbor objektivním stanoviskem a šetřil
již nabytých práv vojenských certifikatistů,
a aby se necítili započítáním
válečných let pro občanské
státní zaměstnance poškozenými,
započítává se jim podle ustanovení
tohoto zákona z prvních 12 let služebních
do postupu pouze polovina. § 4. stanoví zpětnou
platnost tohoto zákona od 1. února t. r. V projednávání
nastal totiž odklad tím, že ministerstvo financí
vyžádalo si za účelem sestavení
potřebné statistiky o počtu zúčastněných
osob po dvakráte určité lhůty, čímž
se výpomocní státní sluhové
cítili býti poškozeni. Aby se tato škoda
nahradila, stanoví se zpětná platnost tohoto
zákona.
V připojené resoluci
žádá se, aby titul "sluha" nahražen
byl novým titulem "služebník." To
odpovídá jednak duchu služební pragmatiky,
ve které mluví se o kategorii úřednické
a služebnické a odstraňuje také slovo
"sluha," které mělo jakýsi nádech
devotnosti. Mimo to žádá se v resoluci, aby
sluhové zbaveni byli povinnosti k oněm výkonům,
které i podle vyznačení ve služební
pragmatice se služebním výkonem nejsou v žádné
souvislosti.
Se strany výpomocných
sluhů bylo si zejména trpce stěžováno,
že jsou na nich se strany nadřízených
úředníků požadovány výkony
k obstarávání různých potřeb
pro domácnosti a jsou od nich požadovány výkony,
které by patřily domácím služkám.
Jistě nesvědčí o nějaké
uznalosti nadřízených, jestliže sluhu
již služebním výkonem beztak vyčerpaného
nechávají ještě pro svou soukromou potřebu
donášeti nebo dovážeti těžké
bedny a nůše do soukromých bytů. Konečně
ukládá také resoluce ministerstvu železnic,
aby upravilo otázku stabilisace dělnictva a výpomocných
zaměstnanců u železnic normováním
všech míst, jak toho skutečná potřeba
vyžaduje.
Vážené Národní
shromáždění! Státně-zřízenecký
výbor má plné pochopení pro těžké
finanční začátky naší
mladé republiky. On také nechce podnikat žádných
nepromyšlených rozběhů proti státní
pokladně. V komplexu státních zaměstnanců
jsou určité kategorie, jako jest tato, kde zoufalý
poměr hmotný a také právní
přímo kategoricky volá po nápravě,
a v takovýchto případech jsem přesvědčen,
že pomocná ruka podána býti musí.
Byl-li systém výpomocných státních
sluhů skvrnou na staré státní správě
rakouské, tím méně může
býti ozdobou naší demokratické republiky.
A jest již v zájmu čistoty zásad, na
kterých ona jest zbudována, aby tento problém
aspoň z části, aspoň provisorně
byl rozřešen, zejména když se tímto
řešením také zmírňuje
bolest křivdy, kterou tato kategorie po tak drahnou dobu
musila snášeti.
A státně-zřízenecký
výbor spokojil se s touto prozatímní úpravou
v přesvědčení, že doba, kdy nová,
duchu doby odpovídající služební
pragmatika musí býti projednávána,
není daleka, a že potom problém sluhovský
v této služební pragmatice najde rovněž
definitivní a uspokojivé rozřešení.
Prosím Vás tedy, velectění pánové
a dámy, abyste návrh zákona, který
státně-zřízenecký výbor
předkládá, jednomyslně schválili
i s příslušnými resolucemi a splatili
tak jen část dluhu, který dlužíme
Benjamínkovi státních zřízenců
(Výborně! Potlesk ve sněmovně i
na galerii).
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa.
Hlasovati budeme o předloze
jako celku, protože má pouze 5 paragrafů, z
nichž dva jsou rázu formálního, a na
to po druhém čtení také o obou resolucích,
rovněž v celku.
Je proti tomu snad nějaká
námitka? (Nebyla.) Nyní přistoupíme
k hlasování.
Kdo souhlasí s §§
1., 2, 3., 4. a 5. zákona, jakož i s jeho nadpisem,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
§§ 1., 2., 3., 4. a 5., jakož i nadpis zákona
jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. Tučný:
Nemám ničeho.
Předseda:
Kdo souhlasí se zákonem, přijatým
právě v prvním čtení, také
ve čtení druhém, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To je většina. Zákon
je schválen také ve druhém čtení.
Kdo souhlasí s oběma
resolucemi, obsaženými ve zprávě výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Obě resoluce jsou přijaty a tím tento
odstavec denního pořádku je vyčerpán.
Přistoupíme k odstavci
dalšímu, jímž je
2.
Zpráva státně-zřízeneckého
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění Buřívala,
Tučného a soudr. (tisk 280), aby byl zrušen
zákon o certifikatistech (tisk 441).
Zpravodajem jest p. kol. Buříval.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Buříval:
Velevážené shromáždění!
Dík úsilovné
snaze státně-zřízeneckého výboru
podařilo se konečně, aby zpráva tohoto
výboru, která již od ledna byla ve výboru
přijata a zpracována, konečně přišla
na pořádek dnešního jednaní Národního
shromáždění. Každý by byl
předpokládal, že republika naše uchopí
se ihned činnosti, aby krutost zákona, jakými
jsou zákon rakouský z r. 1872 a po případě
i zákon uherský, byla seslabena, a aby všichni,
kdož ve státní službě jsou zaměstnáni,
mohli vzhledem ku své schopnosti býti nejen zaměstnáni,
ale i také aby mohli dodělati se určitého
výsledku, aby mohli zabezpečiti svoji budoucnost.
Předložený návrh zákona má
za účel, odstraniti jednu z těch křivd,
které napáchalo staré Rakousko, zejména
oproti českým lidem ve státní službě
se nalézajícím. Je to jeden ze zákonů,
kde rakouský militarism měl povinnost, odvděčiti
se všem těm jednotlivcům, kteří
dovedli po 12 roků vydržeti v kabátu vojenském,
odvděčiti se jim tím, že z nich nadělala
správa státní velmi ochotné otroky,
neboť jistě že žádný nepředpokládal,
že by takový certifikátem obdařený
státní zřízenec projevil vůli
odporu i tehdy, když bylo stero příčin
k tomu. Takový státní zaměstnanec
ovšem považoval se vděčným státní
správě a přirozeně slepě byl
státní správy poslušen. Co zatím
správa státní vychovala si kádr naprosto
spolehlivých a oddaných lidí, trpěla
tímto zákonem celá řada zaměstnanců,
kteří neměli tento certifikát, kteří
přibíráni byli do služeb na výpomoc
a v této službě na výpomoc setrvali
třeba i celých 40 roků, nemajíce možnost,
aby stali se definitivními, aby byli zařaděni
do toho dotyčného zaměstnaneckého
statusu, a aby požívali v plné jistotě
té výhody, která se státním
zaměstnancům skýtala.
Stará správa rakouská
ovšem tu a tam měla také své určité
námitky proti tomuto zákonu, který byl všeobecně
označován jako dobrodiní, které skýtal
zaměstnancům, starým svým vojákům,
nebožtík císař. Měla své
námitky proto, poněvadž v celé řadě
případů vnuceni byli státní
správě lidé, kteří již
předem nemohli býti považováni jako
lidé schopní pro toto své zaměstnání.
Vnucena byla celá řada lidí, kteří
neodpovídali těm určitým předpokladům,
které státní správa staví a
konečně - a tomu také jistě každý,
kdo život a poměry znal, přisvědčí
- vyvíjel se určitý odpor oproti těmto
státním zaměstnancům i v kruzích
nejen samotného státního zřízenectva,
ale také úřednictva, pokud se jednalo o ty,
kteří měli to štěstí,
dostati tak zvaný úřednický certifikát.
Tedy je pochopitelno, že některé obory státní
správy se zuby nehty bránily, leč nebylo
to platno, ten zákon byl tak přísný,
tak neobmezeně přísný, že musil
každý poslechnouti, jakmile někdo z těch
uchazečů chtěl ho užiti a chtěl
se tím způsobem opatřiti.
Velevážené shromáždění!
My po celá léta bojovali proti tomuto zákonu,
proti jeho ustanovením a zejména v době posledního
roku, pokud jsem měl povinnost býti na vídeňském
parlamentu, jevila se tato činnost zejména v tom,
že jsme na neúspěšnost a konečně
i bezpodstatnost tohoto zákona poukazovali a sice drastickými
přímo příklady. My jsme měli
možnost nasbírati velmi cenný materiál,
presentovati ho vládě, leč vláda vždy
a za každých okolností pokrčila rameny,
že nemůže přes tento zákon přejíti
a že nemůže zejména způsobiti,
aby tento zákon byl zrušen. Zdálo se, že
i v našem Národním shromáždění
jeví správa státní určité
pochybnosti. Jenom tak jest možno si vysvětliti, že
k vlastnímu projednání bylo potřeba
tak přespříliš mnoho času. Státně-zřízenecký
výbor již na počátku svého jednání
docela jasně a určitě řekl, že
zrušením tohoto zákona nemají býti
ani v nejmenším poškozeni lidé, kteří
práva toho již nabyli. Vzpomínám si,
že bylo v tom směru zástupci ministerstva vnitra
p. dru Bobkovi úplně vyhověno. V zákoně,
který Vám předkládáme, stojí
jasně a určitě napsáno, že nemá
a nesmí býti žádný z těch,
kteří jsou držiteli jakéhokoliv certifikátu,
poškozen. Nedovedu si následkem toho vysvětliti,
proč tak dlouho trvalo, než se vláda odhodlala,
aby konečně dovolila, - abych použil toho slova
"dovolila" - aby tato zpráva na denní
pořad se dostala.
I námitkám, které
byly činěny z různých míst,
že jest zapotřebí přihlížeti
k našim legionářům, bylo vyhověno
podáním návrhu v Národním shromáždění,
který jest přikázán státně-zřízeneckému
výboru na ochranu těchto lidí, jichž
si jistě vysoce vážíme. Ten návrh
má účel, aby přihlížel
k vydání zákona o umístění
vysloužilých legionářů ve státní
službě československé republiky. Tedy
nebylo ani žádných příčin
obávati se, že by zrušením tohoto zákona
o certifikatistech mohli býti dotčeni lidé,
jichž osud leží nám na srdci a jichž
si, jak jsem již řekl, vysoce vážíme.
Přece však myslím, že republika má
velice mnoho příčin odstraniti zlo, které
způsobilo tolik škod, a nahraditi je, zejména
ve chvíli, kdy jedná se o to, aby různé
křivdy a příkoří mohly býti
odstraněny, a odstraniti také zákon, který
až dosud brzdil každou možnost, aby těmto
lidem mohlo býti v jejich nárocích vyhověno.
Zejména vzpomínám, velevážení
pánové, že jsou určité kategorie,
které si po léta velice těžce a právem
naříkaly a trpěly pro tento zákon.
Byli to v první řadě
oficianti, zaměstnaní u státních úřadů,
byly to sluhovské kategorie, prostě všechny
podúřednické kategorie nemohly dosíci
svého zlepšení, nemohly zabezpečiti
svou existenci jen právě proto, že tento zákon
trval. Tedy jistě každý chápe, že
naše činnost se pohybovala tak, aby nejrychlejším
způsobem tato závora byla odstraněna a aby
nastal stav, který by naprosto spravedlivým požadavkům
odpovídal. Z té příčiny prosím
vás, velevážení pánové,
abyste odstranili tuto starou křivdu, a abyste tím,
že odhlasujete zprávu státně-zřízeneckého
výboru, v níž jest tento návrh obsažen,
učinili něco, co úplně odpovídá
duchu naší doby, co konečně znamená,
že lidé, kteří až doposud nemohli
zabezpečiti svou budoucnost, budou pro příště
tak moci učiniti. Bylo by ovšem velice lákavé,
rozšířiti se o vlastním zákoně,
o jeho podkladě, o tom historickém vývoji
jeho, jak k tomu přišlo, jak se zákon praktikoval
u nás, jak se zákon praktikoval i také v
Uhrách; leč myslím, že to není
potřeba. Vám všem, pánové, leží
jistě na srdci osud těchto lidí a proto učiním
velice dobře, když vás ještě jednou
požádám, abyste ve smyslu návrhu státně-zřízeneckého
výboru hlasovali. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
jest skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, by zaujali svá místa.
(Děje se.)
O navržené osnově
zákona budeme hlasovati v celku, poněvadž jest
celkem krátká, čtyři paragrafy a nadpis
zákona. Námitek proti tomu není. (Nebylo.)
Kdo souhlasí s § 1.,
2., 3. a 4., jakož i s nadpisem zákona, prosím,
by povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest schválen
v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. Buříval:
Ne.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým zákonem v
prvém čtení také v druhém
čtení, prosím, by povstal. (Děje
se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen také ve druhém čtení
a tím jest druhý odstavec denního pořádku
vyčerpán.