Bylo skutečně oceněno
to, že jsme svoji měnu od měny rakousko-uherské
banky odloupli a že jsme se postavili na stanovisko, na němž
doufám, že setrváme, že totiž oběh
bankovek nebudeme státními půjčkami
rozmnožovat.
Ovšem naděje, které
byly kladeny do toho, že ceny půjdou dolů u
nás následkem toho, jsou přepiaty. Neboť,
pánové, aby mohlo to tímto způsobem
působiti, musela by bývala nastati stabilisace veškerých
důchodů a musely by přestati stoupat mzdy
a musely by přestat stoupat platy a služné.
(Posl. Modráček: A ceny!) Pardon!
Prosím, všechno to dohromady souvisí v kruhu,
ze kterého se nenechá žádný článek
vytrhnout. Tedy při tom, jestliže zlepšování
koruny by mělo míti tento výsledek, potom
by musili všichni, kterých se to týká,
řeknu, míti nějaký čas trpělivost.
O nic jiného by zde nešlo.
Ale, velectění pánové,
ať věci dopadnou jak chtějí, ať
jdou všechny mzdy a všechny platy ještě
do výše, ať výrobní náklady
rostou a stoupají jak chtějí, to nemění
na jedné věci celého toho plánu potud
nic, že nijak neprejudikuje jinému řešení,
že to jiné řešení může
nastati, jestliže tyto věci stanou se nesnesitelnými.
Je prostě plánem, který znamená stabilisaci,
zachycení alespoň těch poměrů,
aby se nehoršily, a to myslím, velectěné
shromáždění, že se povedlo, že
poměry se nehorší, že naše měna
neklesá, že naše měna není podrobena
takovému klesání, jako to bylo dříve.
(Posl. Kříž: Ceny stoupají!)
Ale mzdy také a vaše služné také!
Tedy, velectěné shromáždění,
ty věci se nedají odlupovat od sebe. To je kruh
hospodářský, kde se nedá jenom tvrditi:
to a to nebude míti a nesmí míti tento účinek.
Dále, prosím, ohlašuji
- jenom ohlašuji, dosud jsem mluvil o dávce z majetku
- daň z majetku, která by byla kontrolou pro osobní
daň z příjmů. Nebyla by daní
vysokou - její výnos počítám
na 40 milionů K ročně. Její sazba
by byla mírná, ale ona by stihla také veškeren
majetek, který je neproduktivní, který je
luxusní, který se neobjeví v příjmové
dani tím, že má nějaký výnos,
a byla by současně doplňkem osobní
daně z příjmů a byla by pro jednu
věc nesmírně důležitá:
že jestliže někdo dnes zapře ve svém
majetku něco, tedy to bude musiti zapírati trvale,
poněvadž tato daň bude trvalá a jednou
se na to přijde, že při velké dávce
majetkové něco zapřel. Tedy je to zároveň
pojišťovací ventil pro to, aby se docílilo
řádných fassí a aby zároveň
veškeré té ohromné námahy za
účelem zjištění majetku nebylo
použito jenom jednou, nýbrž aby výsledků
těch používáno bylo trvale. Ale to všechno
nemá pro rozpočet náš trvalého
významu, poněvadž tato daň může
býti vybírána až pro příští
rok. Třetí daň, kterou ovšem nyní
také nenavrhuji, - a nenavrhuji ji úmyslně
- jest daň z konjunkturálních zisků.
Poněvadž daň z válečných
zisků jest jen pro letošní rok a nemůžeme
na přes rok zaváděti daň z válečných
zisků, je potřeba zavésti daň jinou,
totiž daň z konjunkturálních zisků,
poněvadž není žádné pochyby,
že musíme zachytiti všechny ty, kteří
za této doby, právě za doby počátku
našeho hospodářského života přímo
nestoudným způsobem zvyšovali ceny. (Výborně!)
My musíme ukázati všem těm lidem, že
jim to není nic platno, jestliže se tímto způsobem
obohacují, že konec konců přijde ministr
financí a to, oč se obohatili na útraty tvořícího
se státu, že jim pro ten stát vezme. (Výborně!
Potlesk.)
Ovšem s touto daní chtěl
bych přijíti, budu-li ministrem financí -
nebo můj nástupce - v měsíci listopadu
a sice proto, poněvadž nikdo nesmí vědět,
mnoho-li tato daň bude činiti; kdyby to věděli,
hleděli by to napřed vydělat. (Veselost.)
Já jistě, velectění
pánové, při tom nebudu postupovati tak fiskálně,
abych hleděl nyní k tomu, aby co možná
nejvíce lidí mělo tyto konjunkturální
zisky, poněvadž by z toho plynuly potom veliké
daně. Já jistě snažím se ze všech
svých sil, abych stíhal každý takovýto
neoprávněný zisk již nyní a abychom
při revisích, které provádíme
všude po celé republice, tyto věci zjišťovali
a odevzdávali ty lidi spravedlnosti, které náležejí.
(Posl. Jaroš: Teď jest taková manýra,
že se to plus nezanáší do knih, nýbrž
strká hned do kapsy!) My to, prosím, najdeme
u toho druhého.
Tedy tyto tři daně
pro náš deficit významu nemají. Následující
daně však měly by již svůj výsledek.
Byla by to daň z úroků kontokorentních,
která by vynesla 8 mil. ročně, přirážka
k dani pozemkové, odstupňovaná podle výše
daně pozemkové až do 250 %, vynesla by 15 mil.
(Posl. Modráček: Celá pozemková
daň nebo jenom zvýšení?) Zvýšení
to by vyneslo (Posl. Modráček: To je dosti
málo!) ona sama sebou jest malá. Poplatky z
nájemních smluv, které zavésti míním,
vynesly by 2 mil., daň z obratu zboží, při
zboží obyčejném 5 , pří
luxusním 10 , vynesla by ročně 300 mil. korun.
Dále: poplatek z připuštění cizozemských
papírů a cizozemských losů a monopol
třaskavinový. U těchto tří
věcí bude obnos nepatrný a nemohu ho vůbec
udat. Nyní, prosím, přicházím
k dalším daním: 20 % dani z uhlí, která
by při nynější těžbě
vynesla 250 milionů. (Odpor.)
Vzácní pánové,
já jsem ještě při žádném
vydávání, které zde bylo, neslyšel
z tohoto slavného shromáždění
ozvat se slovo: Není možno. Ještě ani
při jednom zatížení státního
pokladu tady nepovstal nikdo proti. Velectění pánové,
20 %ní daň z uhlí jest již zavedena
v Německu a my ji dokonce platíme, poněvadž,
pokud se nám dováží německé
uhlí, tuto daň platíme v ceně a naše
uhlí, které jde do Německa, je touto daní
zdaněno v Německu proto, že u nás daň
zavedena není. (Posl. Johanis: Zdaňte jen vývoz
a ne domácí konsumenty! Různé výkřiky.)
Mně zůstává
to jedno, pánové, v této věci nijak
polemisovati nebudu. Vždyť, pánové, já
Vám pouze předkládám svoje návrhy.
Kdybyste byli přišli dříve se svými
návrhy, byl bych já zaujal k nim stanovisko.
Dále, prosím, zvýšení
daně z vína na 40 korun z 1 hektolitru a daň
nápojová - vynese ročně 30 milionů.
To snad půjde, poněvadž daň tato byla
zavedena také v německém Rakousku, které
je přímo vinným krajem. Dále daň
z luxusních vín v lahvích, a sice při
vínech, která při 7/10
l (obyčejná láhev vína) stojí
přes 10 K, za každých 5 K jednu korunu. Dohromady
vynese to ročně 10 mil. Zvýšení
daně z lihu na 16 K z hektolitrového stupně
při nynější malé výrobě,
která je, vynese 63 milionů ročně;
ovšem že tato daň může býti
zavedena až od 1. září, tedy ten výnos
pro letošní rozpočet nebude tak velký.
Dále zvýšení výnosu daně
z dopravy následkem zvýšení tarifů
- to je automatické, poněvadž tato daň
se vybírá 15 procenty s 15 %ní válečnou
přirážkou, to je stará daň. Zvýší-li
se tarify, zvýší se přirozeně
tato dávka. Vynesla by 150 milionů. V ministerstvu
železnic hodlají zvýšiti tarify železniční,
a sice jak na zboží, tak na dopravu osob, což
by znamenalo asi 500 mil., takže by tímto způsobem
ročně bylo zde krytí 1345 milionů,
pololetně ovšem nějakých 700 milionů.
Při tom, prosím, máme
deficit 3 miliardy 300 milionů. Jak ráčíte
viděti, ještě velmi mnoho se nedostalo k tomu,
aby celý tento deficit byl kryt výnosem nových
daní, a vláda musí asi apelovat na Národní
shromáždění, aby jí dáno
bylo právo, aby kryla tento schodek výpůjčkou.
Všecky tyto daně i tento návrh na výpůjčku,
to nejsou věci mého srdce, pánové,
to také nejsou věci mého rozumu. Tak já
si nepředstavuji úpravu finančních
poměrů a úpravu nového daňového
systému české republiky. To není věc,
za kterou bych stál a říkal, že to je
spravedlivé a že to jest správné. Ne,
pánové. Je to sice zvláštní,
že finanční ministr tyto věci navrhuje
a Vám přímo říká, že
se mu je ani nechce hájiti, ale jest to pravda. Proč?
Poněvadž my jsme nadělali výdejů,
my jsme udělali deficit na tři miliardy; na to,
abychom dělali velikou finanční reformu,
nebylo času a v té celé situaci, jak dnes
jest, také času nebude, či jinými
slovy: my si musíme vypomáhati, my musíme
prozatím jenom flikovati, my nemůžeme dělati
žádné veliké dílo, nýbrž
my můžeme jen dělati spravovačky. Ale,
vzácné shromáždění, když
ta vydání jste dělali, tak jste je dělali
také bez nějakého plánu a já
myslím, že žádný z Vás a
žádný z nás nevidí rád
takové položky jako jsou vyživovací příspěvky,
nerad vidí takové položky, jako jest nezaměstnanost,
nerad vidí takové položky jako jsou subvence
na nějaké stavby, všichni z Vás by rádi
viděli v těchto vydáních jiný
pořádek, jiný postup, aby také mohl
býti jiný pořádek a jiný postup
v příjmech.
Tedy prosím, já jsem
vymyslil tyto daně. Vymyslil jsem je jako věc ze
skutečné nouze; něco z nich bude moci zůstati
trvale, něco bude jen přechodným opatřením.
(Posl. Modráček: A stojí za nimi vláda?)
Ano, prosím. (Posl. Modráček: Celá?)
Velectění pánové, já myslím,
že vláda za těmito daněmi může
státi stejně jako za nimi stojím já,
a sice proto, poněvadž tady, pánové,
přestávají všechny debaty, tady přestává
všechno uvažování, jestli je to podle
programu, aneb to není podle programu. Tady se jedná
o něco jiného. Jestliže řeknete, že
to nechcete dáti, tak vám docela otevřeně
řeknu, že ty 4 miliardy, na které průběhem
rozpočtového jednání ten deficit vzroste,
nemůžete krýti jinak, nežli že budete
tisknouti bankovky.
Tedy, pánové, tady
přestává všechno žertování,
tady přestává také to, abychom dělali
nějakou "Prinzipienreiterei." My jsme ji nedělali,
vy jste ji nedělali. Když se dělalo vydání,
tedy, prosím, nyní také tyto důsledky
se musí nésti. A, velectěné shromáždění,
věřte, že jest to snad pro ministra financí
nejméně příjemné, když
musí přijíti s novými daněmi,
a já jsem to byl, který se velmi rozmýšlel,
abych s daněmi chodil, poněvadž jsem si myslil,
že dovedeme uspořiti tolik, abychom jakž takž
s nějakou malou výpůjčkou vyšli.
To mi bylo znemožněno,
a tyto daně, které navrhuji, skutečně
jsou proti mému plánu, a také to říkám
docela otevřeně. Ovšem, jestliže jsme
si dovedli - já sice osobně ne - získati
lásku a nadšení různých vrstev
obyvatelstva svojí dřívější
činností, tedy musíme také dáti
a splniti svou povinnost vůči republice. Neboť,
pánové, až jednou bude se psáti historie,
jak byl tvořen tento stát, tu, věřte
mi, ten historik bude se velmi málo starati o ty, kteří
pro blaho nějakého stavu, nějaké třídy,
nějaké určité skupiny republiky něco
dělali; myslím, že historik bude si vybírati
jen ty, kteří nechtěli republiku budovati
podle hesla úpadkového Říma "Panem
et circenses," nýbrž ty, kteří
se hlásili k velkému heslu římské
republiky, kdy byla nejsilnější, k heslu: "Salus
rei publicae suprema lex esto." (Výborně!
Potlesk.)
Blaho republiky budiž nejvyšším
zákonem. Proto vás žádám, pánové
bez rozdílu stran: nehleďte na to, zdali to, co máte
odhlasovati, odpovídá vašim psaným programům,
ptejte se jen na jedno: zdali blaho republiky vyžaduje, aby
tímto způsobem byl kryt deficit, který zde
máme. Prosím také, aby v debatě, která
o tomto mém prohlášení bude zahájena,
a kterou velice vítám, na tomto podkladě
pohybovaly se vaše vývody. (Výborně!
Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda:
K formálnímu návrhu vyžádal
si slovo pan kolega Bradáč.
Posl. Bradáč:
Velectěné shromáždění!
Vzhledem k důležitosti vývodů p. ministra
financí navrhuji, aby o jeho exposé byla
zahájena debata a sice v příští
schůzi Národního shromáždění.
Dále navrhuji, aby po vzoru parlamentů cizích
a z nutnosti byt zřízen zvláštní
rozpočtový výbor 16členný,
a aby pan předseda tento výbor dal na pořad
příští schůze sněmovní.
Předseda:
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
Kdo souhlasí s návrhem
p. kolegy Bradáče, aby o exposé pana ministra
financí, právě proneseném, byla v
zítřejší schůzi zahájena
debata, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.) To jest většina. Návrh
jest přijat.
Pokud se týče druhého
návrhu, aby byl zřízen výbor rozpočtový
a sice 16tičlenný, dám, nebude-li proti tomu
námitek, zřízení jeho na denní
pořádek zítřejší schůze.
(Námitky nebyly.) Námitek proti tomu není.
Budu si vésti ve smyslu právě naznačeném.
Přistoupíme k
a sice
1.
zprávě státně-zřízeneckého
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění Fr. Buřívala,
Tučného a soudr. (tisk 345) co do naléhavé
úpravy poměrů výpomocných sluhů
tím, že jim bude přiznána definitiva
(tisk 815).
Zpravodajem jest pan kolega Tučný,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Tučný:
Slavné Národní shromáždění!
Zákon, který tu navrhuje
státně-zřízenecký výbor
ke schválení, má odčiniti jednu z
nejbolestnějších křivd z dob staré
vlády rakouské, která nikdy nevynikala zvláštním
citem spravedlnosti ke svým zaměstnancům
a která ze svého rohu štědrosti dávala
sice nahoře bráti plnýma rukama, aby za to
dolů nebylo nic k vysypání. Civilní
listu, gáže i pense generálů i vysokých
důstojníků... (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Pánové, prosím o klid.
Zpravodaj posl. Tučný
(pokračuje)... stupňovala do závratných
obnosů, ale za to směrem dolů zavedla úsporný
systém tak tvrdý, že byl příčinou
tisícerých kleteb, stálé nespokojenosti,
křivd a hmotného utrpení a tento úsporný
systém starého rakouského režimu zřídil
také kategorii stálých výpomocných
státních zaměstnanců u různých
úřadů, ústavů a podniků.
Prodchnuta byrokraticko-militaristickým duchem, rakouská
vláda řídila obsazování definitivních
míst sluhovských a zřízeneckých
podle toho, kolik a jakých mohlo býti obsazeno občany,
kteří si zvláštních zásluh
vysloužili nejméně dvanáctiletou vojenskou
službou, tak zvanými vojenskými certifikatisty,
a těmto také tuto výsadu zajistila zvláštním
zákonem z 19. dubna 1872. Všechna ostatní místa
mohla býti obsazena občanskými uchazeči
toliko jako provisorními na základě ústní
nebo písemné úmluvy, která mohla býti
kdykoli a bez udání důvodů vypovězena,
a ačkoliv se tu jedná o místa trvalé
potřeby, ani po dlouhé řadě služebních
let nebylo možno občanským uchazečům
dosíci místa definitivního.
Z nejobjektivnějšího
stanoviska posuzováno, nemůžeme pro tento zjev
nalézti důvod jiný, nežli hmatatelný
důvod úsporný, protože jest přece
jisto, že rakouská vláda před válkou
do státních služeb nikoho zbytečně
nepřijímala. Máme místa, na nichž
výpomocní sluhové slouží 10,
20, ano i 30 let, ba dokonce tento systém výpomocných
sluhů zrodil nám v pravém slova smyslu rakouské
rarity, z nichž na př. uvádím jen Jana
Brunnera, stařečka u okresního hejtmanství
v Tachově, který slouží svému
zaměstnavateli-státu - plných 42 let jako
výpomocný sluha na jediném a témže
místě služebním. Ale třeba objasniti
materielní podklad tohoto služebního poměru,
aby teprve v pravé podstatě vynikl ten úsporný
systém. Základní mzda výpomocných
sluhů obnáší 3.- K denně a zvyšuje
se vždy po 4 letech v prvních 3 stupnicích
platových o 30, později již jen o 20 haléřů
denně a sice až do 20. služebního roku,
po kteréžto době dosahují výpomocní
sluhové nejvyšší platové stupnice
se 4 K 20 h denně. Ke všemu tomu vyplácí
se tento měsíční plat dekursivně,
tedy pozadu, takže výpomocný státní
zaměstnanec slouží svému zaměstnavateli
celý měsíc na úvěr. Do 10 let
není žádného nároku na zaopatřovací
požitky. Teprve po 10 letech má nárok na pensi,
vyměřenou 40 % ze základního služného.
Také není žádného nároku
na aktivitní přídavky, i když tu jde
o jakkoli dlouhou služební dobu. A tu jsem, velectění
pánové a dámy, volil úmyslně
číslice z první třídy aktivitního
přídavku. Ve 2., 3. a 4. třídě
aktivitního přídavku jsou denní mzdy
výpomocných sluhů ještě nižší;
obnášejí 2 K 80 h až 2 K 60 h denní
mzdy. Ale jsou dokonce i v první třídě
aktivitního přídavku výpomocní
státní zřízenci u různých
státních resortů, kteří rovněž
dostávají denní mzdy 2 K 60 h. A podobným
způsobem je také postaráno o ně i
v případě onemocnění. Dostávají
nemocenské podpory 1 K 20 h denně. Ale to by nepadalo
vlastně na váhu, protože výpomocný
státní sluha nesmí si dovolit luxu, aby byl
nemocný. Hlásí-li se takovým, jest
mu okamžitě připomenuto, že po třech
dnech nemoci může býti ze služeb propuštěn,
a taková jemná výstraha jistě stačí,
aby tu služební káru bez ohledu na tělesný
stav táhl dále.
Ale tento neblahý systém
výpomocných sluhů nese s sebou ještě
další a křiklavější nesrovnalosti.
U různých státních ústavů
potřebí jest také řemeslně
kvalifikovaných zaměstnanců a, poněvadž
v takových úřadech certifikatistů
jest buď málo, anebo oni se do takových služeb
nehlásí, jsou tito kvalifikovaní řemeslníci
u státních ústavů zařazeni
rovněž do kategorie výpomocných sluhů.
A máme na př. u státních průmyslových
škol zjev, že od takových řemeslných
výpomocných sluhů žádá
se sice, aby obstarali všechny přípravy k fysikálním
přednáškám, aby obstarali obsluhu strojního
zařízení, aby opatřili všechny
opravy zámečnické a instalatérské,
dokonce také aby vyučovali praktickému formování
odlitků, a za to vše dostanou vedle mzdy, kterou jsem
byl vylíčil, ještě 120 K ročně
zvláštní odměny. V soukromoprávním
zaměstnání měl by takový řemeslník
nejméně 180 K týdenní mzdy, ve státních
službách nedosahuje tohoto obnosu ani za celý
měsíc.
A jděme, vážení
pánové a dámy, dále. Pod titulem výpomocných
sluhů jsou zaměstnáváni také
u soudů, u jednotlivých ministerstev a jinde inteligentní
litografové, na kterých se vyžaduje určité
školní vzdělání nejméně
trojtřídní školy měšťanské,
anebo nižších tříd škol středních.
Musí býti řádně svému
odboru vyučen a musí vykázati také
víceletou odbornou praxi.
Ve státní službě
mají tito inteligentní litografové 3 K denní
mzdy, v soukromo-právním zaměstnání
stanovena je minimální mzda pro litografa týdne
120 K, tedy 20 K denně oproti 3 K v zaměstnání
státním. Tu dochází k takové
trpké ironii, že na př. Bohumil Michl, zaměstnaný
v justiční službě státní,
má po 39leté služební době 1533
K roční mzdy, kdežto jeho kolega v zaměstnání
soukromoprávním, jakmile překročil
30. rok svého věku, má 6240 K roční
mzdy. A uvážíme-li, že zde běží
o stejný služební výkon a stejnou dobu
pracovní, pak se nemůžeme zhostiti pocitu,
že tyto poměry jsou trestající pokutou
na tyto lidi za to, že měli odvahu za určitých
nadějí hlásit se do služeb státních.