Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Já jsem se proto namáhal o to bez ohledu, zdali je to populární nebo ne. Já jsem vzal na sebe to těžké břímě ministra financí, to břímě, kterého žádný nechtěl, a myslil jsem, že první povinnosti každého ministra financí jest šetřit. Totéž myslil také Lloyd George, když byl ministrem financí. Dopadlo to pro něho také špatně. A tu, pánové, přicházím k položce, která zavdávala v tomto shromáždění a v mém poměru k jednotlivým výborům nejvíce příčin k frikcím a to jest položka: "Přídavky, příplatky, cestovné, paušály státních zaměstnanců". Tato položka u zaměstnanců státních dělá 350 mil. K, u zaměstnanců železničních 269 mil. K, u vojska, gážistů a mužstva 245 mil. K, úhrnem 864 mil. K.

Já vím, velectění pánové, že je dnes situace ministra financí velice nepříznivá. My ale všichni se pamatujeme, že v rakouském parlamentě, když jednalo se o milion, byly sváděny celé bitvy a ministerstvo Körbrovo padlo pro refundaci 7 milionů. Dnes ty věci stojí tak, že když něco nestojí 100 milionů, jest to laciné. Prosím však, račte laskavě uvážiti, že celý výnos daní přímých i nepřímých obnáší 617 mil. a drahotní přídavky zaměstnanců státních a vojska bez železničních zaměstnanců 595 mil. K, čili z celého výnosu daní přímých i nepřímých zbývá na to všecko ostatní 22 mil. K, které však, pánové, budou zítra neb pozítří velmi dokonale zkonsumovány. Jestliže tedy, velectěné shromáždění, jest takovýto stav, můžete se tomu ministru financí divit, že hledí šetřiti? Jest to jeho povinností, jestliže nechce skutečně způsobiti velkou finanční katastrofu.

Já nemíním slavné shromáždění nějakým způsobem strašiti. Račte však uvážiti, že máme jeden podnik, největší podnik státní, a to jsou naše státní železnice. Račte se podívat, mnoho-li k tomuto deficitu 3 miliardy 200 mil. K přispěl tento náš státní podnik. Já jsem se vyjádřil snad špatně, já jsem měl říci, mnoho-li tento státní podnik přispěl k výtěžku. To by se mělo rozuměti samo sebou, jestliže se jedná o státní podnik.

Velectěné shromáždění! Železnice však vykazují příjmů okrouhle 700 mil., vydání 1050 mil. a k tomu drahotní přídavky 269 mil. K, čili jejich deficit dělá 600 milionů, za nějakou chvíli vzroste o dalších 100 mil. a já myslím, že to půjde ještě výše. Jestliže, pánové, uvážíte, že železnice vydají dvakrát tolik, kolik měly příjmů, musíte si říci, že snad bylo by pro stát lépe, kdybychom to někomu dali. (Posl. Modráček: Jestli by to někdo vzal! Veselost.) Nemáte v tomto deficitu ještě vůbec ani úroky z dluhů, které event. budeme musiti převzíti a které při nejmenším musíme odhadovat na 80 mil.

Velectěné shromáždění, já jsem druhý Čech ministr financí - prvním byl dr. Kaizl ve Vídni - a oba dva shodujeme se v jednom: že státní dráhy nemají býti pasivní, že státní dráhy to, co vydávají, musí svými příjmy také krýti. Velectění pánové, račte si vzíti soukromého podnikatele, nějakou společnost státní dráhy, která by vydávala dvakrát tolik nežli přijme; ta musí, poněvadž zde není nikoho, kdo by to za ni zaplatil, udělat bankrot. U státních drah se to přece nemůže udělati tak, že by podnik přišel jednoduše do státní pokladny a odtud si ty obnosy na krytí deficitu vybral. Ty státní dráhy na sebe fakticky musí vydělat a já konstatuji, že po této stránce jsem v úplném souhlasu se svým kolegou ministrem železnic (Výborně!) a že před vás také on přijde - on vlastně sám to může učinit ve své působnosti - s takovým zvýšením tarifů, že tento deficit bude kryt. Přirozeně, nebude nic jiného zbývat, budou-li růsti ty náklady atd., budou také zvyšovány tarify. Já ovšem docela otevřeně říkám, že jenom mladost naší republiky může ospravedlniti to, že výdaje u železnic jsou tak veliké a i po této stránce shodují se s ministrem železnic v tom, že by se na výdajích státních drah dalo velmi mnoho ušetřit (Výborně!).

Ale prosím, pánové, toto šetření musí býti prováděno skutečně způsobem, který by byl pronikavý. Neboť, velectěné shromáždění, to není ke cti republiky, jestliže jedete první třídou a máte tam rakouský pořádek, to jest, že tam vůbec nikdo neplatí. To není ke cti republiky, jestliže v II. třídě polovička lidí neplatí a polovička platí III. třídu. To není ke cti republiky, že ve III. třídě jezdí stepí pasažéři anebo platí samé režijní lístky do 4. kolena dolů i nahoru a z vedlejší linie (Veselost); velectěné shromáždění, to není ke cti demokracie! Demokracie znamená rovnost, ale znamená rovnost také v povinnostech, neznamená takováto privilegia, která se dávají na drahách. To nejde; tady znamená to odstraniti všecky privilegie a pěkně šetřiti, začíti šetřiti od tohoto. Tedy, pánové, to bude demokratické, jestliže všichni občané republiky budou stejně na železnicích platiti. (Výborně! Potlesk. Posl. Koláříková: Salonní vozy!) Já jsem nejel v salonním voze! (Posl. Koláříková: Pojďte do třetí třídy, hnísti se tam jako my, uvidíte! Různé výkřiky.) Prosím, slavné shromáždění, je viděti, že jsme snad ještě nedospěli k tomu, aby nevzbudilo odpor, když se řekne, že všichni občané v republice jsou si rovni v povinnostech (Potlesk), že snad nejsme ještě tak daleko, abychom směli říci, že se v republice musí šetřiti. To ovšem by bylo skutečně smutné, kdybychom nebyli již tak daleko, ale já přijdu k tomu a ukáži, že po této stránce jiné vyspělejší státy také nejsou ještě tak daleko, ale přes to je potřeba, docela otevřeně tuto věc říci, poněvadž je vidět, že pro tyto zásady se musí velmi mnoho agitovati. Bude to snad před volbami nepříjemné, ale agitovati po této stránce se musí.

Druhá věc, která nepřiměřeně zatěžuje náš rozpočet, jest to, že naše náklady na veřejnou správu jsou příliš veliké, nepoměrně veliké k rozsahu našeho státu. Jest také tuto věc třeba říci, poněvadž takovou záplavu žádostí za úřednická místa, takovou ohromnou záplavu a tolik plánů na zřízení nových a nových úřadů, jakou jsme viděli u nás v republice, myslím ještě nikde nebylo viděti. (Souhlas.) My jsme z Rakouska převzali tu zásadu, že úředníků (Hluk. Předseda zvoní.) musí býti mnoho, (Hlas: I ministerstev!) ale pánové, my jsme spravedliví a my jsme řekli, že musí býti dobře placeni. Bylo by to sice lepší, kdyby se řeklo, že úředníků má býti málo a dobře placených, ale my chceme obojí: mnoho a hodně placených. A to jest ovšem, pánové, pro naše finance velmi krutá a těžká rána. Já vím, je to velmi nepopulární, takovéto věci říkati, ale já již jsem tak neodvislý člověk, že je mně to lhostejné. Já se nedívám na strany, já se nedívám na stavy a já se nedívám na třídy; já si myslím, že když jsem vstoupil do ministerstva a přijal resort ministerstva financí, že nesmím býti ničím jiným než republikánem, ne československého venkova, ani snad města, ani toho neb onoho, nýbrž prostě jedině a pouze republikánem. A proto neračte z toho, co já říkám, žádnou zbraň kouti proti straně, ze které jsem vyšel. Já se svou stranou v této věci jsem velmi často a velmi ostře na štíru. (Veselost.) Ale já při tom, že jsem se svou stranou často na štíru ve všech těchto věcech, mohu říci, že jsem často v souhlasu se svými kolegy z ministerstva. Přítel dr. Soukup to jednou napsal, že to v Čechách dopadne tak: když v Rakousku byl každý sedmý člověk úředníkem, že u nás bude každý třetí (Veselost), a tedy tato převaha úředníků, to ustavičné rozmnožování počtu úředníků povede eventuelně k tomu, že nezřídíme lidovou, nýbrž úřednickou republiku.

Velectěné shromáždění, ty závody, které vidíme, aby si jednotlivé strany získaly přízeň úředníků a učitelů, a to, že vidíme, že se příslušenství mění podle toho, která strana dá více, to mne jinak nechává lhostejným stranicky a politicky. Před jedním ale varuji, pánové; viděli jsme to už na jednom místě, viděli jsme to v Praze před válkou, kde úředníci rozhodovali ve II. sboru a každý rok byli předmětem zápasů mezi stranami. A výsledek toho byl jedním slovem: pražský magistrát. Každý Pražan vám řekne, co to znamená. Dejme, pánové, v úřednické otázce pozor, abychom z celé republiky neudělali pražský magistrát. (Výborně!)

A nyní, velectění pánové, dovolte, abych přistoupil k tomu, že vytknu ještě některé věci, které zatěžují rozpočet mimořádných výdajů. Jest tu v první řadě ministerstvo Národní obrany. Ministerstvo Národní obrany má mimořádný rozpočet 462,146.059 K. Myslím, že ve veřejnosti jest dosti rozšířeno mínění, že vlastně tento velký deficit, který zde vzniká, způsobují vojáci, že vlastně je proto takový, že vojáci příliš mnoho stojí a utratí. Jak vidíte, i když přidáme k tomu, co se na drahotních přídavcích vyplácí vojsku, znamená to deficit něco přes půl miliardy. Ovšem při tom upozorňuji na jedno: že tato mimořádná vydání jsou počítána do 31. července 1919, poněvadž jsme předpokládali, že do 31. července bude moci býti provedena demobilisace. Nebude-li ovšem do té doby provedena, tu, pánové, přirozeně tento obnos naroste dále. Je to potřeba, abych to docela otevřeně řekl, že tímto obnosem tři miliardy 300 millionů není eventuelně - a podle situace se zdá, že zcela bezpečně - tato číslice deficitu vyčerpána.

Mimořádných vydání v ministerstvu veřejných prací nalézáme číslici 172 miliony. Z této číslice 100 milionů jest věnováno na různé nouzové práce, tedy ve skutečnosti bychom tuto číslici 100 milionů měli připočítati k příspěvkům pro nezaměstnanost, poněvadž to jest vlastně také léčení této ohromné choroby, která zde jest.

Tedy z těchto asi položek, velectění pánové a dámy, skládá se náš mimořádně veliký deficit. A já jen o jedno prosím: přestaňme jej zvětšovat! Přestaňme jej, pánové, zvětšovat, poněvadž my ten rozpočet, ten deficit, jsme dělali, protože jsme si skutečně myslili, že musíme za živého Boha mírově býti živi. My jsme jej dělali z jisté netrpělivosti, že všechny ty křivdy, které spáchalo na jednotlivých stavech to Rakousko, musí býti okamžitě přes noc odstraněny. My jsme dokonce - a bylo mně to často velice hořké, když mně to bylo vyčítáno - myslili, že musíme všechno, co jsme vynutili ve své pasivní resistenci proti Rakousku na těch rakouských vládách, obratem ruky splniti. Tedy nabádám-li k tomu, vím, že konám práci, která není populární. Ale vzácné shromáždění, to dělali jiní ministři také a nebyli proto populární, ale přece jen budoucnost jim dala za pravdu. (Poslanec Modráček: Až po smrti!) Byl to - ten ještě žije - Lloyd George, který v jedné své rozpočtové řeči, kdy měl veliký deficit, jako my máme, řekl: "Co mám dělat jako finanční ministr? Dluhy dělati nechci. Jak mám ten veliký deficit krýti? Jest zcela přirozeno, že prvním cílem ministra financí, který stojí před velikým deficitem, jest, aby se ohlédl po možnosti úspor s úmyslem, aby se pokud možno vyhnul novým výdajům nebo je aspoň co možná zmenšit. Když se minulého léta rozneslo," - pokračoval Lloyd George - "že dle svých nejlepších sil míním pátrati po úsporách, prohlásil to zodpovědný nepřátelský tisk za nestydatost, přistupovati k vyšetřování možnosti úspor v některých našich velmi nákladných úřadech. Když jsem jen zkoumání stavu zařídil, byli jsme já i moji kolegové zasypáni vytrvalým posměchem, na cti utrháním a hanobením, jakých se sotva před tím nějakému ministru dostalo. Jsem i nadále toho názoru, že by se důkladné prozkoumání veškeré činnosti úřední zemi vyplatilo. Ale jest mně také úplně jasno, že nelze docíliti v tomto směru značných úspěchů potud, pokud veřejné mínění tak dalece není vychováno, aby s takovým zkoumáním projevilo souhlas a nutnou podporu." (Výborně!) A když toto řekl, pokračoval: "Proto sáhám k jinému prostředku, abych vyrovnal bilanci: k zvýšení daní a k zavedení nových daní."

Tedy, slavné shromáždění, jest viděti, že to v Anglii chodí tak, jako to chodí u nás. Snad trochu ve formách se to liší, snad tam hned ministra financí nevěšejí, (Veselost) snad tam starší kultura a společenské vychování brání tomu, aby se sáhalo ihned k takovýmto výhrůžkám, ale jest viděti, že také tam musil Lloyd George nejdříve probouzeti a buditi to, aby se smělo šetřiti.

Poněvadž se mu to nepovedlo, tedy sáhl k novým daním. Nuže, nebudete mně, velectěné dámy a pánové, zazlívati, že půjdu ve stopách tohoto anglického státníka a že vám přednesu daně, které míním zavésti. Ale prosím, výslovně říkám, že nemohu ho následovati tak docela. On totiž řekl: "Vypůjčovat si nechci" - a já vám přece musím říci, že si vypůjčovati musím, poněvadž nemohu vyzkoumati daně, které by všechno to kryly. Pokud, prosím, bude tento mimořádný deficit, který zde je, obnášeti více nežli 1 ¹/₂krát tolik, mnoho-li jsou řádné příjmy, které máme, bude ovšem těžko přijíti k vám a říci, že zdvojnásobíme veškeré daně. Já tedy prosím slavné shromáždění o trpělivost, až budu tyto daně čísti (Veselost) a do jisté míry je aspoň v hlavních rysech vykládati.

Největší daň, kterou jsem již ohlásil dříve a pro kterou velmi pečlivě konají se soupisy, jest dávka z majetku - ovšem ta pro náš rozpočet a pro tento schodek nemá žádného významu, poněvadž jest určena k něčemu jinému.

Stát, který by ze jmění bral na běžná svá vydání, byl by velmi brzy hotov. Stát může brát jenom z důchodů a nikoliv ze skutečného jmění. Tedy tuto daň počítati nemůžeme ke krytí tohoto schodku. Ale přece mám za svou povinnost říci jaksi, jakým způsobem a jak daleko dospěly tyto přípravy a to tím spíše, že u nás obyčejně netrpěliví lidé myslí, že s takovou obrovskou věcí, jako jest daň z majetku, můžeme býti hotovi přes noc. Takoví čarodějové nejsme.

Tedy pro daň z majetku provádějí se soupisy. Tyto soupisy jsou na základě zmocňovacího zákona až do dneška všechny vypsány a budou do 10. července provedeny. Mimo to předstoupím před slavné shromáždění s návrhem na zmocnění, abych provedl ještě soupis majetku nemovitého a hypotekárních pohledávek. Tím by bylo skončeno celé zjišťování majetku a na podzim by se mohlo přistoupiti k projednávání zákona o dávce z majetku. (Posl. P. Krojher: Válečné zisky!) Hned k tomu přijdu.

Pokud jde o soupis peněz, které byly při okolkování, tedy snad stačí několik dat, aby bylo zřejmo, jaký efekt tato akce měla. Předpokládali jsme, že v oběhu bylo 7¹/₂ miliardy bankovek. Ve skutečnosti bylo k okolkování předloženo za 4.969 milionů bankovek. (Hlasy: Slyšte! To jest málo!) Mimo to ovšem byly zde hotovosti státní, - poněvadž nikdy nebyly daně placeny tak rychle jako tenkrát, v obnosu 2.400 milionů - takže celkový oběh byl 7.382 milionů. Žírový účet u Rakousko-Uherské banky obnášel 1.615 mil. a pokladniční poukázky 468 milionů. Z celého skutečného obnosu bankovek Rakousko-Uherské banky per 37 miliard bylo tedy v Československé republice 7 miliard a z možného oběhu, který by se rozmnožil tím, že by byly vydány bankovky na všechny žírové účty a pokladniční poukázky, na 51 miliard, bylo v Československé republice 9¹/₂ miliardy, tedy poměr, pokud se toho týče, zajisté příznivý.

Pokud se týče stažení 50 %, tu konstatuji, že ve skutečnosti následkem toho, že státní hotovosti byly úplně okolkovány, že byly vklady do 500 K vráceny úplně a mimo to že byla vrácena celá řada peněz, které měly ráz veřejný, obnáší oběh bankovek dnes 4.943 milionů a mohl by býti tento oběh ještě z žírových účtů a pokladničních poukázek zvýšen na 6.400 milionů, takže zadržených bankovek jsou necelé 2 miliardy, čili jinak asi ¹/₃ oběhu, který tenkrát skutečně byl, i oběhu, který by vůbec mohl býti.

Z toho, vzácní pánové, vidíte, že všechny snahy, uvolniti ještě nějaké obnosy z těchto zadržených bankovek, by ohrožovaly celý tento plán. Ohrožovaly by ho proto, poněvadž to, co vůbec mohlo býti propuštěno, to skutečně již bylo velmi konciliantně propouštěno, takže oproti původně zamýšlenému zadržení 50 % došli jsme ve skutečnosti na 33 %.

Jinak ovšem od tohoto opatření byly snad na mnohých místech očekávány bůhví jaké výsledky. Já jsem tenkrát zde výslovně řekl, že jest to jen první krok na této cestě a že všechno se bude říditi podle toho, jakým způsobem bude pokračovati rozvoj našeho národního hospodářství, poněvadž valuta nemůže býti předepisována žádným nařízením ministerstva financí, nýbrž ona jest výsledkem skutečného hospodářského stavu státu. A tu ovšem na zahraničních trzích naše valuta stoupla a byla skutečně oceněna