Prováděti reformu bude pozemkový
úřad, jemu připadne velký a čestný
úkol, aby byla provedena ku spokojenosti nás, všech.
Zájem na tom má celý národ, proto
si přejeme, aby byl úřad veden správou
volenou Národním shromážděním.
Velké reformy vyžadují
velkých lidí. Nechci tvrdit, že my, kteří
připravujeme zákony pro reformu půdy, jimi
jsme. Přál bych si, aby v zájmu naší
drahé republiky, mezi těmi, kteří
zákony o vlastnictví půdy budou prováděti,
vskutku nalezli se velcí lidé, nezištní,
demokraticky a sociálně cítící.
Přál bych si, aby pracovali bez ohledu na okamžitou
náladu široké veřejnosti a aby jediným
cílem jejich byl prospěch republiky. Přál
bych si ze srdce a myslím, že to je přáním
celého tohoto Národního shromáždění,
aby naše česká půda, která se
stává dnešním dnem skutečně
majetkem národa, přinesla mu požehnání
pro všechny věky. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Konečný:
K slovu přichází další řečník
občan Biňovec. Uděluji mu slovo.
Posl. Biňovec: Vážení
pánové!
Jestli-že socialistické strany
svým vlivem působily, aby socialisace soukromého
vlastnictví započala právě v oboru
zemědělském, pak je to jen výsledkem
poměrů, které právě v zemědělství
jsou zakořeněny, a které jsou hospodářsky
daleko horší, než poměry v průmyslu
a živnostech. Třídní protivy soukromého
kapitalismu právě nejvíce řádí
v našem zemědělství, kde jejich výrazem
jest na jedné straně velký přepych,
velké zbohatlictví, zejména šlechty
a na druhé straně bezmezná bída a
nahota zemědělského dělnictva. Příklady
zlé, příklady, které dávala
majitelům velkých statků šlechta, byly
ve velké míře také i majiteli velkostatků
bez titulů následovány. Naše šlechta
neznala své statky, neznala své dělníky,
neznala své zřízence a hospodáře,
jen tenkráte, když přijela na hon, jen tenkráte,
když použila zemědělských dělníků
jako náhončích při střílení
zvěře. Právě tyto okolnosti nutily
k tomu, aby otázka skutečných zemědělců
byla rozřešena, a aby půda dostala se těm,
kteří skutečně na ní pracují.
Tyto třídní protivy,
které právě v nynější
době válečné byly vyvrcholeny, přiměly
nás socialisty k tomu, abychom řekli, že ne
od komínů, nýbrž v prvé řadě
od půdy, která jest základem celého
hospodářského života a blahobytu celé
lidské společnosti, započala socialisace.
Pánové, snaha naše po socialisaci půdy
nesměřuje proti těm, kteří
na půdě poctivě a spravedlivě na prospěch
celé lidské společnosti pracují a
pracovati chtějí, nýbrž směřuje
proti těm, kteří z půdy a na účet
lidí produktivních a pilných bohatli, svůj
soukromý život zabezpečovali, ale ničím
na zhodnocení a produktivnost naší půdy
nepřispěli.
Zemědělští dělníci,
zřízenci a namnoze i úředníci
nebyli uznáni majiteli dosavadních statků
za svou práci. Velkostatky resp. majitelé jejich
byli překážkami rozvoje ostatního, přímo
na velkostatku nezávislého obyvatelstva. Náš
malorolník a domkář ve svém existenčním
vývoji byl tlumen a držiteli velkých statků
držán zpátky, nebyl nikde uznáván,
nebyla mu vůbec dána možnost, aby existenci
svou náležitým způsobem mohl založiti
a aby mohl také své rodině život člověka
hodný a spravedlivý zabezpečiti. Nejen pak
soukromníci, ale v mnohých případech
i obce, zejména v místech, kde se jedná o
fideikomisní statky, statky císařské
a majetek různé šlechty, trpěli nesmírně
na svém vývoji; nebyloť možno ani kousek
půdy ke stavbě domků, ke stavbě různých
podniků živnostenských zakoupiti proto, poněvadž
majitelé velkostatků všemi prostředky
bránili se tomu, aby majetek jejich nebyl zcizován
a aby se nestal štěstím všeobecnosti,
nýbrž aby byl držán na účet
a úkor naší společnosti ve vlastnictví
soukromém.
Tyto okolnosti a tyto příčiny
vedly nás k tomu, abychom zlomili monopol soukromého
vlastnictví v půdě a tato snaha právě
tímto zákonem se uskutečňuje, stává
se skutkem to, po čem touží nesmírné
massy zemědělského dělnictva, po čem
touží celá naše republika, poněvadž
v republice záleží na tom, aby výživa
veškerého našeho obyvatelstva byla náležitým
způsobem nejen zajištěna, nýbrž
i práce a pilnost lidí na půdě pracujících
byla uznána a náležitým způsobem
oceňována. Pánové, nám jde
při řešení tohoto problému také
o to, aby produktivnost našeho zemědělství
byla, pokud možno, povznesena. Reforma pozemkové otázky
nesmí znamenati to, co spatřujeme dnes v Rusku,
nesmí znamenati zmenšení produkce, nýbrž
její zvětšení a tím také
zhodnocení práce a pilnosti našich zemědělců.
Naše republika v této otázce musí jíti
tak daleko, abychom se úplně emancipovali ze závislosti
v otázce výživy na jiných státech
proto, poněvadž naše obvody zemědělské
jsou s to, aby nám daly tolik předmětů
k výživě, kolik potřebujeme k výživě
našeho obyvatelstva.
K tomuto účelu vedlo nás
řešení zemědělské otázky
a k tomu také byly vedeny socialistické strany,
aby tak základna existence naší republiky byla
zajištěna. Proto jsme, pánové, nemohli
vejíti při řešení této
otázky a při projednávání osnovy
zákona o reformě půdy na nějaký
zmocňovací zákon, musili jsme zde míti
pevné slovo, které říká, že
republika, resp. stát, zabírá určité
obvody majetkové, které se stávají
vyhlášením zákona skutečným
majetkem naší republiky a umožňují,
aby republika pak pracujícímu zemědělci
mohla půdu poskytnouti. Tato předloha zákona,
a my si to, velevážení pánové,
nijak nezapíráme, jest výsledkem revolučního
vývoje, jest výsledkem, který si vynutily
massy dělnictva svým právem na život,
na rozhodování v této republice. Jest současně
také po stránce formální výsledkem
dohody mezi politickými stranami a my jen můžeme
konstatovati, že i strany, které až dosud lpějí
na půdě jako soukromém vlastnictví,
byly také při projednávání
dotyčné osnovy, přece jenom šly tak
daleko, že tomu tlaku ze zdola povolily a daly možnost,
že ten zákon mohl býti dnes projednáván
a dokonce odhlasován.
Účelem tohoto zákona
jest v první řadě zabrati veškeré
velkostatky všech těch hříšníků,
kteří se prohřešili na zájmu
obyvatelstva naší republiky, zabrat je bez náhrady
jako pokutu a trest za to, co proti našemu národu
spácháno bylo. Vedle toho ale také budeme
vyvlastňovat velkostatky, o jichž náhradě
není ještě rozhodnuto. Jde zde o to, jestli
nebudou zde nalezeny příčiny, pro něž
by se mohlo říci, že dosavadním držitelům
statku nenáleží náhrada proto, poněvadž
jsou stejnými vinníky jako Habsburgové, Lichtenštejnští
a snad i Černínové, a těm by ještě
při prováděcím řízení
neměla býti dána náhrada. Pokud pak
bude přiznána náhrada, jest třeba
nalézti formu podkladu, v jaké výši
a na jakém základě může býti
náhrada vyplacena. Výboru pro pozemkovou reformu
nepodařilo se tuto základnu najíti a v osnově
zákona se praví, že o této otázce
rozhodne se v budoucím zákoně, který
bude projednáván. Nám jde o to, aby náhrada
byla taková, aby umožnila jednak existenci všech
těch, kteří na půdě pracovati
budou, a za druhé aby umožnila těm, kteří
své produkty a předměty dávají
do trhu veřejného a všem konsumentům
za takové peníze, abychom odstranili nynější
drahotu a abychom umožnili veškerému obyvatelstvu
levnější živobytí a existenci.
(Výborně!)
Tedy tato otázka bude padat hodně
na váhu při řešení všeobecných
hospodářských poměrů a budeme
muset míti ten cíl na zřeteli, abychom neřešili
naše hospodářské poměry tím,
že budeme za různé předměty a
práci více platiti, nýbrž musíme
i v tomto zákoně dáti přednost
tomu, abychom při menších příjmech
a menších vydáních zabezpečili
lepší existenci našemu obyvatelstvu. Na drahotě
není žádné požehnání.
Toto staročeské přísloví se
musí uplatniti a musíme pečovati o to, aby
zemědělec neplatil 180-200 K za korec a aby produkty
své práce mohl levným způsobem veřejnosti
nabízeti.
Pánové! V osnově zákona
není realisován, není uskutečněn
náš pravý názor a náš požadavek
ohledně rozlohy a rozměru půdy. My jsme přistoupili
na číslici, která zabezpečuje ještě
držení přímo velkých statků
v rukou jedinců. 150-250 hektarový statek neznamená
středního nebo obyčejného rolníka.
To jest ještě kapitalista, to je majitel, který
pomocí svého mocenského a hospodářského
postavení bude moci ještě utlačovati
ostatní obyvatele. O tom není žádného
sporu. Jestliže jsme na to přistoupili, učinili
jsme tak jenom s výhradou, že pozemkový úřad
ve své pravomoci, kterou mu právě tímto
zákonem dáváme, bude moci řešiti
otázku reformy pozemkové v takovém smyslu,
aby všude tam, kde touha po půdě byla a jest,
aby se zemědělci dostala, a proto jest tu odstavec
zmocňovací, ve kterém se praví, že
tam, kde je toho potřeba a kde okolnosti toho vyžadují,
může se jíti pod tu cifru 150 až 250 ha.
A já dodávám, že půjdeme tak
daleko, až do existenčního minima našeho
zemědělce. Toto existenční minimum
vyjádřil bych slovy, že půjdeme až
tam, kde osobní práce a přičinění
majitele půdy a jeho rodiny nebude nijak dotčena.
Tam, kde je nouze o půdu, nemůžeme držeti
stav, aby lidé v námezdním poměru
pracovali na někoho jiného, nýbrž musíme
pečovati o to, aby každý svou vlastní
prací si zabezpečil existenci a svou budoucnost.
Pánové, také na druhé straně,
kde se v zmocňovacím odstavci praví, že
může se jíti až do 500 ha, varoval bych
před tím, aby se tato cifra vzala jako základ
pro soukromé vlastnictví, a doporučuji, aby
se tak stalo jenom tenkráte a v tom smyslu, když na
takovém statku se bude jednati o produkty a předměty,
které zpět našemu zemědělci budou
vráceny.
Pánové dokládali tuto
zásadu Slovenskem, ale právě z úst
našich Slováků jsme slyšeli, že když
takto budeme vyvlastňovat, ani jeden rolník, ani
jeden sedlák nebude tím dotčen, a my tvrdíme,
že na Slovensku budeme půdu dávat a ne brát,
jen velkostatkářům, kteří vůbec
Slovenska neznali, nežli když tam šli na medvědy
nebo nějakou jinou zvěř. Těm se tedy
půda bude brát, ale ani jeden rolník nebude
tím dotčen a podle názoru lidí, kteří
jsou do tamějších poměrů zasvěceni,
mohli jsme jíti ještě níže. Proto
již s těchto hledisek jest nutno, aby na Slovensku
a zejména v obvodech, kde touha po půdě jest
nejakutnější, se pozemkový úřad
této cifry nedržel, nýbrž, aby dbal toho,
aby nejširším vrstvám lidovým bez
ohledu na velikost těchto statků a udržení
jich se půdy skutečně také dostalo.
To by byly, vážení pánové,
direktivy pro úřad, o jehož vnitřní
formě budeme dále jednati, a předpokládáme,
že ta tolerance, která se ukázala při
projednávání této osnovy zákona
v našem výboru, bude stejným způsobem
prováděna také i v pozemkovém úřadě.
Nám skutečně jde o to, aby se půda
dostala tomu, kdo na ní pracovati chce, nebo pracuje.
My těch lidí lačných
po půdě máme mnoho, ale máme mnoho
lidí takových, u nichž se ještě
spekuluje s jejich prací na půdě. Vedle všech
těch vyjmenovaných kategorií, zemědělců,
živnostníků, domkářů atd.
a družstev, padají zde na váhu ještě
různé jiné kategorie. Podívejte se
na naše košíkáře, kteří
jsou dnes předmětem spekulace také majitelů
půdy a dokonce i spekulace ostatní! Právě
dnes dostal se nám do ruky případ, že
náš stát, naše republika, ministerské
úřady nebo místodržitelství,
pronajímá půdu sedlákům, kteří
si jí však nenechají, nýbrž pronajímají
ji dále. Takový sedlák má půdu
spachtovanou korec za 35 K, ale propachtuje ji dále jinému
za 250- 300 K korec. (Slyšte!) Taková spekulace
se dělat nesmí! Upozorňuji, že naše
místodržitelství pronajalo na př. prutníky
kolem řek sedlákům a ti je pronajímají
dále košikářům za horrentní
cenu, takže na nich ještě vydělávají.
Také rybáři budou musiti přijíti první na řadu, kde se jedná o vody a rybolov. Rovněž tak sadaři. Právě válečná doba nám ukazuje, že nebudeme moci trpěti takových spekulací s ovocem, jakých jsme se dožili v době válečné. Musí se to tudíž dostati z první ruky producentům a od nich konsumentům. Tyto otázky bude moci pozemkový úřad řešiti tak, aby konsumentům dostalo se ovoce a zemědělské produkty za ceny nejlevnější.
Tímto zákonem ovšem nezasáhneme všechny nervy našeho zemědělství a našeho venkova. Vezmeme-li cifru 150-250 ha, necháváme ještě veliké soukromé vlastnictví, na němž také dělnická třída zemědělská bude ještě dále pracovat, a kdybychom neměli také k tomu nějaké slovo pronésti, jistě by pracovala v takových poměrech námezdních jako dnes. Máme sice naději, že, jakmile na některém vyvlastněném statku se práce zemědělského dělnictva zhodnotí a zcení, bude to míti nepřímo vliv také na statky, které zůstanou stále v soukromém vlastnictví a že podle tohoto barometru mzdového a hospodářského, jak bude stoupati na družstevních statcích, budou se zlepšovati také hospodářské poměry zemědělského dělnictva u zaměstnavatelů soukromých.
Pakli se tak nestane, máme připravený návrh zákona, kterým žádáme, že nejen v zemědělství, nýbrž ve všech průmyslových a živnostenských podnicích soukromých musí býti zavedena povinnost veřejného účtování a bilancování a poskytování podílu na čistém zisku všem, kteří dnes v námezdním poměru pracují a stojí.
Pánové, při projednávání této osnovy zákona málo se mluví o dosavadních zaměstnancích na velkostatcích. Máme tam úředníky a zřízence, máme tam zemědělské dělníky, pro něž jsou tu a tam nějaké fondy zřízeny. Všechny tyto stavy na zemědělství súčastněné svou prací a pilností jistě mají zájem na tom, aby N.S. také řeklo, jak jejich hospodářské postavení a jejich starobní a invalidní pojištění bude zařízeno a zabezpečeno. Konstatuji, že budeme musit přikročiti co nejdříve k sestátnění všech pojišťovacích fondů starobních, na různých statcích již stávajících, k tomu účelu, aby pro všechny zřízence a úředníky dostalo se zabezpečení ve státu. Také jsou různé fondy pro pense z milosti pro naše zemědělské dělníky. I tomu musíme věnovati náležitou pozornost, aby zemědělský dělník nebyl vydán starosti a strachu o poslední léta svého života.
Vážení pánové! Tyto otázky bude musit jednak sledovati pozemkový úřad, jednak také i náš výbor pro pozemkovou reformu, aby co možná nejdříve vešly v platnost a ve skutek. Žádáme-li dnes na úřednictvu a na zřízenectvu hospodářském, žádáme-li na zemědělském dělnictvu, aby nám zabezpečili letošní sklizeň, žádáme-li, aby projevili více produktivnosti a schopnosti k práci atd., pak musíme v prvé řadě zabezpečiti hospodářské a sociální otázky těch lidí a stavů, a proto také budeme musit říci, že všem těm, kteří na půdě budou pracovati, postaráme se o to, aby pro případ stáří, pro invaliditu a pro případ nemoci byli pojištěni a zabezpečeni.
Pánové, my tímto zákonem, který právě je projednáván, nerozřešíme celý problém socialisace našeho zemědělství. Budou jistě následovati další otázky, další zákony, kterými se budeme musit zabývat, a já mám za to, že vedle všech těchto otázek, o kterých jsem se zmínil, bude musit padnout též rozřešení o otázce pachtýřů, a to nejen pachtýřů, kteří jsou vázáni již dlouholetou dobou na majetek, který obdělávají, nýbrž zejména také pachtýřů, kterým se dostala v pronájem půda v době válečné. Musíme si uvědomit, že právě doba válečná dala možnost jedincům, jednotlivým majitelům statků, aby válečné konjunktury využili k tomu, by svoje statky a svou půdu za drahé peníze propachtovali našim domkářům a malozemědělcům. To má za následek, že také ten malý člověk zase po drahotě touží, aby co nejvíce za své produkty stržil, a tím přivádí stav, ve kterém se nacházíme, ve kterém se lichvaří, ve kterém ničím a nikomu neposloužíme. (Posl. Špaček: A co když se před válkou pronajalo?)
Pokud se týče pronajmutí půdy lacino, to bych rád viděl vyloženo. Já nevím, ve kterých obvodech anebo kdo by byl před válkou pronajal půdu po 30, 36 nebo 40 K. (Posl. Špaček: Já mám pronajatu za 30 korun v Dobřichovicích!) To jsou velmi ojedinělé případy, ale 95% případů je těch, kde jsou pronajaty půdy za 80, 100, 120 a 200 zlatých za korec.
Tyto případy budou se musit řešit proto, poněvadž se nám jedná o to, aby produkty zemědělské, které jsou základem výživy celého našeho národa, celé naší republiky, pokud možno byly zlevněny. Musíme pracovat od kořene. Nemůžeme chtíti, aby ten, kdo na té půdě pracuje, a kdo hodně platí z té půdy, nám něco dával levně. Musíme mu umožniti, aby za levný peníz mohl pronajmouti půdu a z té půdy plod své práce nám levně prodával.
To jsou otázky, které my budeme při řešení všech těchto záležitostí sledovati a prohlašujeme, že ač nejsou splněny zásady stran socialistických, socialistického bloku, zvedneme své hlasy pro tento návrh u vědomí, že jest to vážný krok k socialisaci veškeré naší výroby, že jest to krok k tomu, aby práce byla ku prospěchu a užitku všech těch, kteří ji vykonávají, aby byla ctěna a ceněna, aby byla štěstím těch, kteří pracují. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Slovo dále má p. kolega dr. Viškovský.
Posl. dr. Viškovský: Slavné Národní shromáždění!
Předem bych rád rozptýlil omyl, který jest s to vyvolati různé projevy ve veřejnosti, jakoby běželo o akci, která jest výsledkem a zásluhou snahy jedné neb některých stran. Ačkoliv iniciativa vyšla z řad strany, ke které také my máme čest náležeti, jsem o tom přesvědčen a myslím, že toto přesvědčení chová jistě valná většina celého Národního shromáždění, že běží o věc, která tryská ze silné, veliké vůle národa, a že běží tedy o akci celého národa. Myslím také, že nebudou to strany, které dávati budou někomu půdu, které budou půdu vyvlastňovat nebo přidělovati, nýbrž že k tomu jest povolán zákonem národ a jeho jménem stát, jakožto ten, který povede celou tuto akci. Nerad bych, aby tato akce pojímána byla jen jako strannická, aby se ve veřejnosti prohlašovalo, že ta nebo ona strana chtěla dáti více nebo méně, nýbrž my všichni měli jsme velkou a silnou vůli, tuto akci uskutečniti, a šli jsme všichni tak daleko, jak bylo možno a jak bylo nutno k rozřešení této otázky. (Poslanec Johanis: Vždyť se kolíčkovalo k návrhu vaší organisace!) K tomu jsme byli oprávněni, ale neříkáme, že budeme rozdělovati půdu.