Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tím určen jest kontingent bankovek. Kdyby bylo nutno vydávati další bankovky, bylo by k tomu potřeba zvláštního, specielního zákona, tedy zvláštního povolení Národního shromáždění.

To jsou zajisté velice důležitá ustanovení, s kterými musí dojista každý z nás souhlasiti.

Na základě toho finanční výbor také podrobil návrh zákona jen jistým nepatrným stylistickým změnám a v důsledku svého stanoviska, o kterém se zde zmínil také pan dr. Franke, k celé reformě valutní, kterou u nás zahájil pan ministr financí, doporučuje schválení tohoto zákona. Stanovisko ono jest, že nechce nějakým způsobem rušivým zasahovati do této akce, která až posud dobře postupuje ku předu.

Smím-li snad jistou kritiku k této celé valutní akci pronésti, musím říci, že dosavadní doba jest zajisté ještě příliš krátká, abychom si mohli učiniti nějaký závěrečný úsudek. Nechceme býti žádnými velkými optimisty a nechceme snad zdvihnouti nějaký vítězný jásot, že bychom valutní obtíže byli již překonali. Ale na druhé straně zdá se mi býti nespravedlivé, kdyby se tvrdilo, že zklamány byly naše naděje, že naše valuta následkem opatření oněch dosti rychle nestoupá a drahota nepolevuje. Musíme prozatím býti spokojeni s tím, že naše valuta nadále neklesá a že nabyla jisté stability, která ostatně jest stále ohrožována ne tak našimi finančními a hospodářskými, jako spíše zevními politickými poměry, které se velice citelně vyjadřují hned na kursu našich korun v cizině, zejména ve Švýcarech. A jestliže se tedy nemůžeme oddávati nějakému velkému optimismu, nesmíme se oddávati také naopak pesimismu. Mám aspoň za to, že plán našeho pana ministra finančního byl tak zrale uvážen, tak soustavně vybudován a tak promyšlen, že již tato skutečnost může býti zárukou úspěchu, a tento úspěch bychom jemu a zároveň celému našemu státu v této důležité otázce zajisté plně přáli. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, by zaujali svá místa. Hlasovati budeme ve dvou oddílech, a to o §§ 1. až 10., které obsahují vlastní ustanovení obsahu zákona, ustanovení materielního rázu, a o §§ 11. a 12., které obsahují ustanovení přechodná, spolu s nadpisem. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není. Budeme hlasovati, jak jsem právě navrhl.

Kdo souhlasí s §§ 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9. a 10., prosím, by povstal (Děje se.) To jest většina. Paragrafy 1. až 10. jsou schváleny.

Kdo souhlasí s §§ 11. a 12., jakož i s nadpisem zákona a úvodní formulí, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina; paragrafy 11. a 12., jakož i nadpis a úvodní formule jsou schváleny.

Přeje si pan zpravodaj k druhému čtení slovo?

Zpravodaj posl. prof. dr. Horáček: Nikoliv.

Předseda: Nejsou žádné změny textové. Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán.

Odstavec 10. odpadá, ježto nedošla zpráva výboru státně-zřízeneckého a školského.

Odstavec 11. má odpadnouti podle dohody dnešní konference klubovních předsedů. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není.

Odstavec 12. odpadá, ježto nedošla zpráva technického výboru, a přistoupíme k odstavci.

13. zprávě sociálně-politického výboru o vládní osnově zákona o prodloužení platnosti zákona o podpoře nezaměstnaných (tisk 809).

Zpravodajem jest pan kol. Laube. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Laube: Slavné Národní shromáždění!

Naděje, které chovalo Národní shromáždění, když 15. prosince 1918 přikročeno bylo k tomu, aby těm dělníkům a zřízencům, jakož i vojínům, pro které nebylo zaměstnání, byly také v důsledku zřízeny podpory v nezaměstnanosti, naše naděje, že se jedná o dobu velice omezenou, tedy dobu velice krátkou, jak vidíte, se nesplnily a to proto, poněvadž hospodářství naše, výroba naše nebyla s to, aby se za dobu těch několika málo měsíců, které máme za sebou, vzpamatovala do té míry, aby všichni nalezli skutečně ve svém oboru zaměstnání.

Můžeme pozorovati, že sice poměry výrobní se velice podstatně zlepšily, avšak systém opatřování surovin pro četná odvětví výrobní není, jako bylo před válkou, založen na prostředcích peněžních, nýbrž jest to dnes vzhledem k válečným poměrům více méně obchod výměnný a důsledek toho jest, že se pro továrny a závody naše nedostává dostatečných surovin a tím tedy vchod do normálních poměrů dosud u nás nenastal. Ministr pro sociální péči po dvakráte byl vzhledem k těmto poměrům nucen sáhnouti k tomu, aby cestou nařizovací zákon o podporách nezaměstnaných byl prodloužen, a aby tak ona ohromná řada dělnictva a zřízenectva a demobilisovaných vojínů, kteří nenalezli zaměstnání na trhu pracovním, nebyla vydána v šanc krajnímu nedostatku. Těchto potíží se československá republika nezbavila do dnešního dne. Sice nastaly veliké a řekl bych, význačné přesuny na trhu pracovním a sice do té míry, že celá řada odborů po výtce jest plně zaměstnána, avšak obtíže, které byly podnětem a příčinou k zavedení zákona o podporách v nezaměstnání, do dnešního dne nepominuly, protože pro celou řadu odvětví výrobních nepodařilo se jednak získati suroviny, jednak nastávají v různých výrobních odvětvích poměry, kde nezaměstnanost stává se skutečným zlem.

Mám při této příležitosti za povinnost konstatovati, že přes význačné upozorňování se zejména v oboru činnosti státu ve vybudování nutných budov zejména v Praze a okolí nestalo do dnešní doby téměř nic; snad přípravné práce, jež nejsou známy, ale prosím, konstatujme, že stojíme několik málo dní před 1. květnem a že se ještě nezarazila motyka do země, do půdy, aby se skutečně učinil velký pokus, zaměstnati ohromnou řadu dělnictva. Tytéž stesky přicházejí také z krajů, kde jest potřeba vybudování nových drah nebo povolených již drah, drah, na něž jsou povoleny úvěry. Tytéž stesky zejména také docházejí z Moravy, kde silniční výbory nejsou s to se rozhoupati k tomu, aby skutečně přikročily k nějaké práci, k nějakému vybudování a úpravě silnic, takže ovšem celá řada dělníků jest dosud bez zaměstnání a bez existence.

Ministr pro sociální péči v posledním nařízení, k němuž byl zmocněn, byl také splnomocněn, aby krok za krokem - pokud to poměry dovolují a pokud se toho jeví potřeba - omezoval působnost zákona o podporách v nezaměstnanosti a můžeme také konstatovati, že ministr pro sociální péči tohoto povolení plnou měrou využil, takže v oborech, kde se ukázalo, že již konjunktura výrobní odpovídá aspoň přibližně normálním poměrům, přikročil ministr pro sociální péči k příkazům, které dal demobilisačním výborům, aby pro tyto odbory podpory v nezaměstnání vypláceny nebyly. Jsou to zejména dřevařství, zemědělství, domácí výroba, obuvnictví, oděvnictví a kovoprůmysl. Možno také konstatovati, že jsou celé kraje, jako ku př. Slezsko, kde vyjma textilnictví bude moci v dohledné době přikročeno býti k radikálnímu omezení, po případě vůbec k zastavení vyplácení podpor pro nezaměstnané. Ovšem nesmíme se tajit nebezpečím nebo faktem, které tu jest, že se okruh osob, pro něž zákon platí, zejména pokud se týká druhého odstavce § 1, osob demobilisovaných, nezmenšuje, nýbrž naopak, že počet ten stoupá a sice tím, poněvadž pořád docházejí noví a noví vojíni, propouštění ze služby válečné, a poněvadž k nim přistupuje de fakto také ona značná část legionářů, kteří budou a kteří jsou na základě příkazu ministerstva Národní obrany demobilisováni, totiž starší ročníky přes 30 let.

Musím při této příležitosti konstatovat, že stav nezaměstnanosti jest ve skutečnosti ještě větší, než se nám zdá, a sice proto, poněvadž veliká část vojínů, kteří by vzhledem k svému stáří mohli býti demobilisováni, zůstala a zůstává na vojně a říkají: "Co bych v civilu dělal, žádného zaměstnání bych nenalezl". Lze tedy konstatovati, že značná část nákladů na nezaměstnanost v konečném budgetu republiky bude také v rozpočtu ministerstva Národní obrany, poněvadž tam značná část dělníků, živnostníků a jiných příslušníků výrobních odborů dosud uniká zákonu o podporách nezaměstnaných.

Na jednu velkou a důležitou věc, která byla předmětem sporu, chci při této příležitosti upozorniti. Jistá část našeho časopisectva i veřejného umění klonila se v určité době k názoru, že podpory v nezaměstnanosti, které udílí Československá republika, demoralisují dělnictvo a ukazovalo se k jistým, snad ne méně konkrétním případům, které by ukazovaly k tomu, že se dělnictvo české více spoléhá na podporu republiky nežli na výtěžek své práce. A neopomenuly časopisy určitých stran vyvozovati z toho ohromné důsledky, jakému že neštěstí, rozvratu a hospodářskému úpadku blíží se naše hospodářství. Chceme konstatovati, že vyjma jednotlivce, celek našeho dělnictva zůstal morálně plně zachován, a jakmile bylo zaměstnání, které aspoň trochu odpovídá životním potřebám a poměrům dělnictva, shledáváme se s faktem, že se dělnictvo houfně a v celých massách vracelo ke svému zaměstnání, že netrvá a nechce býti živo na účet republiky.

Chceme jen konstatovati tu skutečnost, že v Praze, v celém obvodu Velké Prahy, měli jsme 14.528 nezaměstnaných a že nyní ten počet klesl na 9.878 osob, co zatím v téže době Vídeň vykazuje 135.000 nezaměstnaných dělníků, kteří berou státní podporu. Do 15. února stál náklad na podpory v nezaměstnanosti státní pokladnu 50,000.000 K.

Je to věc, nad kterou je potřebí se pozastavit a to prostě z toho důvodu, poněvadž skutečně náklad, který vyžadovaly podpory v nezaměstnání, je jistě velice značný vzhledem k tomu, že teď republika i po jiné stránce vykazuje položky, které jsou k obdobnému účelu, jako položky pro podporu v nezaměstnání. Doufám však a jsem i já toho pevného přesvědčení, že jsme, pokud se týká nezaměstnanosti a potřeby zákona pro podporu těch, kdož skutečně následkem válečných poměrů zaměstnání nenalézají, překročili vrcholný bod a že se blížíme již pomalu k normálnímu stavu, vyjímaje ony odbory výrobní, pro něž se nám jednak z valutních, jednak dopravních poměrů nepodařilo obstarati suroviny. Návrh úvěru, který odhlasovalo N. S. dnešního odpoledne pro ministra financí, snad také i pro tento odbor, zejména také pro textilnictví, opatří v brzce suroviny, takže doufám, že i tam bude možno v brzku přikročiti k tomu, aby dělnictvu bylo opatřeno zaměstnání, aby bylo zbaveno toho, řekl bych, nepříznivého stavu, že se musí ve svém postavení dožadovati pomoci veřejné.

Nechceme si ovšem zatajovati tu skutečnost, že zejména, pokud se týče organisace poukazování podpor, vykazovala určité chyby a určité nedostatky. Chci tu především upozorniti na skutečnost, že veřejné sprostředkovatelny práce jako pomocné orgány demobilisačního výboru úplně a naprosto selhaly a že bude musit býti přikročeno k tomu, aby tato část veřejné péče byla způsobem novým a důkladnějším vybudována. Nechceme si zatajovati také té skutečnosti, že se nalezla i značná část jednotlivců, kteří se domnívají, když vymohou na republice podporu, kterakým způsobem si nepomohli! Zrovna tak, jako onen fakt, že se značná část zaměstnavatelů, vystavuje-li dělníkům potvrzení, zdali byli u něho zaměstnáni a za jakou mzdu, neohlíží se na to, že tyto podpory nepoukazuje z cizího, nýbrž že je poukazuje na účet společného nebezpečí (Výborně!), zrovna tak chci ukázati na tu zkušenost, k níž přišly demobilisační výbory: že značná část i veřejných funkcionářů, starostů obcí počínala si v této věci s naprostou, odsouzeníhodnou ledabylostí. Chceme to konstatovati proto, poněvadž nesmíme zapomínati, že konec konců nejen vrstvy bohaté, nebo majetné, nebo kapitalistické, nýbrž i vrstvy dělnické budou přidrženy k tomu, aby restringovaly tyto náklady, které republika vydávati musí, čili jinými slovy, že se na účet toho mohou dělati jenom dluhy a že potom ty dluhy v daních ať přímých, nebo nepřímých, budeme musit všichni rukou společnou a nerozdílnou zaplatiti. Ten společný zájem, že se tu nejedná o to, někomu pomoci, nýbrž že jde o to, zdali má na to právo a že se to musí díti s ohledem, že se tak děje na účet veřejných peněz, musí vniknouti nejen do demobilisačního výboru, ale také v řady dělnictva i také v řady těch úřadů, které budou k spolupůsobení povolány.

Po jedné stránce chci konstatovati skutečnost, že se v určitých německých krajích objevil zjev, že značná část lidu obcházela ono ustanovení, že nárok na podporu má jen tehdy, když může prokázati, že nemá býti do 15. února z čeho živ. Ukázalo se při kolkování peněz, že mnozí vyběrači podpor v nezaměstnání předložili ke kolkování takové obnosy, které jim zaručovaly více než tu možnost, aby vydrželi přes 15. únor, a jest také mínění, že na základě zjištění této kontroly bude se stát domáhati, aby tito lidé neprávem vybranou podporu státní pokladně vrátili. Také jest mínění, že i oproti zaměstnavatelům a dělníkům, kteří neprávem vybírali podporu, se bude zakročovati, aby vrátili to, co neprávem vybrali a co jim nepatřilo.

Pokud se týká onoho zjevu, o němž jsem mluvil, že se ukazovalo na konkretní případy, když se říkalo, že dělnictvo odpírá práci s poukazem na to, že mu to nestojí za to, aby pracovalo, poněvadž má podporu, chci konstatovati, že v oněch případech, ve kterých se dostalo přímého sdělení, byly tyto věci vyšetřovány a zjistilo se skutečně jen následující.

Zjistilo se, že jistý zaměstnavatel, který působil značný pokřik, že nemůže dostat dělnictvo pro své práce, počítal za pracovní dobu jednoho dělníka objednateli 25 K denně a dělníkům nabízel 5 K 32 h, tedy mzdu, která naprosto neopovídala běžným poměrům a běžným potřebám; v druhém případě se zjistilo, že zaměstnavatel, který rovněž běžel do denního tisku s poukazem na to, že dělnictvo nechce pracovati v jeho podniku, čítal za jednu pracovní hodinu 4 K a dělníkům nabízel jen 1 K 32 h. Uznáte tudíž, že tyto poměry a zjevy, které se ovšem žurnalisticky nafoukly, vypadaly s hlediska nezasvěcených, jako by naše dělnictvo skutečně nechtělo pracovati a spoléhalo jenom na státní podporu.

Když však bylo přikročeno ke konkretnímu případu a byl vyšetřován, zjistilo se, že zde byly oprávněné důvody, pro které dělnictvo práci za oněch podmínek odmítlo. Lze ovšem konstatovati všeobecně a povšechně, že podporami v nezaměstnání žádný úkaz se neobjevil, který by svědčil v tom, že by dělnictvo české, které má - prosím - za hranicemi pověst dělníka nejpilnějšího, nejdovednějšího, bylo odpíralo práci, protože bylo pro něj výhodnější, aby bralo podporu ze státní pokladny.

Navrhuje se tedy, aby v pokynech, jež vydá ministr sociální péče demobilisačním výborům, byla učiněna ještě opatření na zvýšení kontroly a bylo mluveno o tom, aby v okresech po případě byla vyvěšována na veřejné tabuli jména oněch dělníků, kteří podpory požívají, aby tak ostatní občanstvo mělo kontrolu, kdo podpory vybírá právem nebo ne.

Konečně objevilo se i mínění, že by nemocenské pokladny dělnické mohly propůjčiti své služby k tomu, aby skutečně znemožněno bylo zneužívání tohoto zákona lidmi, kteří nemají na ně dle předpisu zákona žádného nároku, a z toho důvodu je přibrati ke konání kontroly. Nevím, do jaké míry bude použito těchto podnětů, soudím však vzhledem k tomu, že teď rychle klesá počet těch, kteří požadují podpory v nezaměstnanosti, že dalších opatření zostřovacích, než jakých užil dosud pan ministr pro sociální péči, třeba ani nebude.

Pan ministr pro sociální péči ovšem snaží se, aby tento stav potřeby prozatímního podporování nezaměstnaných pokud možno rychle byl odstraněn, ač ukazují se určité zjevy a nedostatky, neboť jisté obory výrobní nezapadají tak rychle do normálních poměrů, takže jeví se nutným, aby pro tentokráte nebyla dána určitá konečná lhůta pro platnost zákona, nýbrž aby bylo ponecháno ministru pro sociální péči, aby pomalu, pokud toho veřejné poměry dovolí, nebo pokud výrobní poměry se zlepšují, krok za krokem v jednotlivých oborech, v jednotlivých obvodech či zemích provedl likvidaci platných ustanovení zákona o podporách v nezaměstnanosti.

Po projednání celé osnovy v sociálně-politickém výboru dovoluji si činiti návrh, aby slavné shromáždění návrh sociálně-politického výboru na prodloužení platnosti zákona o podporách v nezaměstnanosti schválilo a tím řadu oborů, které nemohou nalézti v zaměstnání aspoň přibližného výdělku, potřebného k jejich existenci, ještě zachránilo a zabezpečilo, poněvadž lze doufati, že konec konců peníze, které věnujeme na toto opatření, vrátí se nám jiným způsobem, vrátí se nám tím, že bude v republice značné uklidnění, že bude v dělnických kruzích značná důvěra a že konec konců také naše národní hospodářství co nejdříve bude schopno, dáti dělníkům práci a sejmouti s beder jejich více méně i pro dělnictvo odiosní podporu v nezaměstnání. Doporučuji proto, by slavné Nár. shromáždění návrh sociálně-politického výboru schválilo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování. Budeme hlasovati, poněvadž zákon je krátký - má pouze tři články - o návrhu a to o všech třech článcích a nadpisu najednou. Námitek proti tomu není.

Kdo souhlasí se články 1., 2., 3. a s nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, všecky tři články, jakož i nadpis zákona jsou schváleny.