Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. Laube: Nikoli.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvním čtení, také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon
je schválen také ve druhém čtení.
Tím je tento odstavec denního
pořadu vyčerpán.
Přerušuji projednávání
denního pořádku a nebude-li proti tomu námitek,
vyřídili bychom poslední odstavec denního
pořádku, jímž jest
15.
volba delegátů do mezinárodní
parlamentní obchodní konference v Bruselu. Jsou
navrženi pp.: Dušek, Ant. Němec,
dr. Rambousek, dr. Rolíček, dr. Slávik,
Šrámek a dr. Vaněk (referent
pro otázku železničního spojení
Gdansko-Adria).
Jsou proti navrženým
námitky? (Nebyly.) Není jich a prohlašuji
navržené za zvoleny.
Se svolením Národního
shromáždění přikročíme
ke zřízení 7členného výboru
k vypracování návrhu zákona o sriadení
hospodárskych a sociálnych pomerov legionárov
a ich rodin.
Námitek proti tomu není.
Kdo souhlasí se zřízením
této 7členné komise, prosím, aby povstal.
(Stalo se.) To jest většina, výbor jest
zřízen a volbu výboru právě
přijatého dám na denní pořádek
příští schůze.
Sděluji, že dodatečně
svoji nepřítomnost pro dnešní schůzí
omluvil člen N. S. Antonín Hampl pro
naléhavé zaměstnání.
Sděluji dále, že
mne došel od pana vyslance francouzské republiky
dopis tohoto znění:
V Praze dne 8. dubna 1919.
Pane předsedo,
u příležitosti
útoku, podniknutého na pana ministerského
předsedu, doktora Georgesa Clémenceaua, ráčil
jste mu laskavě zaslati Svá blahopřání.
Pan Clémenceau byl
neobyčejně dojat tímto projevem a uložil
mi, abych Vám vyslovil svrchované jeho díky
za srdečné city, které jste mu za té
příležitosti osvědčil.
Kladu si za čest, tímto
dopisem splniti řečené poslání.
Dovoltež, bych připojil
své osobní díky k díkům pana
ministerského předsedy.
Račte přijmouti, pane předsedo, ujištění mou dokonalou úctou.
F. Clément - Simon.
(Výborně! Potlesk.)
(Předseda zvoní.)
Před ukončením schůze přihlásil
se k slovu pan kol. Kvapil, uděluji mu je.
Člen N. S. Kvapil: Slavné Národní shromáždění! Prve než se sejde příští schůze Národního shromáždění, nastane nám prvé výročí památného dne 13. dubna loňského roku, kdy poprvé náš národ shromáždil se se všech stran jako celek a pronesl slavnostní přísahu, že vytrvá ve svém velikém boji za svobodu až do konce. Přísaze té slavně dostál a výsledek jest možnost existence naší Československé republiky. Nebyli jsme tehdy při této slavnostní přísaze sami, dostaviti se mezi nás poprvé naši bratři Jihoslované, svorně s námi přisahali, svorně s námi dokonce vytrvali. Navrhuji, abychom vzpomenuli tohoto památného dne, jenž jistě bude slavným datem v českých dějinách, abychom ho vzpomenuli nejen sami, ale abychom ho vzpomenuli také i tím, že pozdravíme osvobozenou Jugoslavii, že poděkujeme svým jihoslovanským bratrům nanovo za jejich věrnost, a že dáme na jevo pevnou vůli, v této věrnosti za věrnost vytrvati. Navrhuji, aby se poslal Národnímu shromáždění jihoslovanskému v Bělehradě tento telegram:
"Državni savjet, Beograd.
Národní shromáždění
československé vzpomnělo ve své dnešní
schůzi prvního výročí naší
národní přísahy dne 13. dubna 1918,
k níž se dostavili i bratři jihoslovanští,
podat nám ruky proti tehdejšímu společnému
nepříteli, zvednout s námi pravice k přísaze,
že neustaneme, dokud nedobudeme svobody, a slíbit
si s námi pro všechny časy věrnost za
věrnost. První parlament naší republiky,
povolaný právem a mocí revoluce k zabezpečení
osvobozené vlasti, posílá Vám dnes,
drazí bratři, srdečný a vděčný
pozdrav, díky za statečnou pomoc v dobách
utrpení i bratrský slib pro budoucnost, že
vytrváme spolu bok po boku. Věrnost za věrnost
- budiž po všechny časy společným
heslem svobodných vlastí jihoslovanských
i československých". (Hlučný
potlesk.)
Předseda
(zvoní): Návrh, který mi byl podán
panem kolegou Kvapilem pokládám za přání
a přání tomuto, s nímž, jak ostatně
ukázal potlesk, vyslovilo celé Národní
shromáždění svůj souhlas, milerád
vyhovím a navržený telegram jménem Národního
shromáždění Národnímu
shromáždění srbsko-horvatsko-slovinskému
pošlu.
K tomu poznamenávám
tolik: bok po boku, ruku v ruce zástupci našeho národa
se zástupci jihoslovanskými postupovali v dobách
minulých, v období světové války,
bourajíce to Rakousko spuchřelé a připravujíce
tak půdu k dobytí samostatnosti pro oba národy.
Jest jen přirozenou logikou událostí, přirozenou
logikou věcí, když my, vzpomínajíce
nezapomenutelného dne loňské manifestace,
která tvořila významnou etapu v tom společném
našem zápase, dáváme dnes tímto
telegramem také výraz přání,
jdoucímu z hloubi našich duší, a když
také vyslovujeme současně pevné přesvědčení,
že ten harmonický postup zástupců jak
českých, tak zástupců jihoslovanských,
z těch dob minulých, musí nalézti
analogické pokračování shodným
a souladným postupem, jak to odpovídá nejen
tužbám našich srdcí, nýbrž
také správně pochopeným zájmům
obou národů. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Přistupuji k ukončení
schůze a navrhuji, aby příští
schůze konala se v úterý dne 15. dubna
1919 o 2. hodině odpoledne s tímto denním
pořadem:
1. odstavec, který nám
zbyl z dnešního pořádku, totiž
zpráva technického výboru o vládním
návrhu zákona, jímž se povolují
stavební úlevy ze stavebního řádu
pro Prahu (tisk 781).
2. volba 7členného
výboru pro úpravu hospodářských
a sociálních poměrů legionářů
a jejich rodin.
3. zpráva výboru národohospodářského
o úpravě poměrů družstev na Slovensku
(č. t. 820).
Po případě,
dojdou-li tiskem zprávy:
Zpráva školského
výboru o návrhu zákona na úpravu služebních
příjmů učitelstva škol národních.
Dále zpráva technického
výboru o vládním návrhu zákona,
kterým se povoluje 9,079.137 K 60 h na provádění
nouzových prací v Praze.
Konečně jako poslední
odstavec:
Zpráva výboru pro reformu
pozemkovou.
Jest snad proti dni a dennímu
pořádku mnou navrženému nějaká
námitka? (Nebyla.) Není tomu tak, prohlašuji
návrh svůj za přijatý.
Schůze je skončena.