Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pokud se týče druhého úvěru ve výši 25 milionů dolarů na suroviny ve formě krátkodobé, který poskytnou americké banky našim bankám za garancie naší republiky, mohu jenom tolik se vysloviti, že úplně souhlasím s navrženým úvěrem. Očekávám, že tento úvěr bude po vyčerpání a po vyprodání zhotoveného zboží znovu opakován a že tím bude nám umožněno, abychom své dělnictvo, dosud špatně zaměstnané, nebo dosud vůbec nezaměstnané v továrnách i dále zaměstnali. Přimlouval bych se za to, aby tato bavlna byla co možná spravedlivě rozdělena jak přádelnám tak tkalcovnám, appreturnám i barvírnám, a mám důvěru, že se tak stane.

Myslím, že záhodno by bylo, abychom se ohlíželi nejen po úvěru v Americe severní, ale že bylo by naší povinností, abychom se poohlédli po úvěru též v Americe jižní, zejména v Argentině. Argentina jest zemí bohatou zejména na suroviny a dodává Anglii spousty zmrzlého masa a ohromné spousty vlny a myslím, že naší povinností by bylo, pokusiti se, abychom i tam získali úvěru a tam potřebného množství zmrzlého masa a vlny nakoupili.

Co se týče půjčky třetí, resp. úvěru ve výši 100 milionů dolarů, kteréhožto úvěru použiti se má na podložení naší měny a snad na podklad pro naši budoucí cedulovou banku, jsem toho názoru, že podaří-li se nám tento úvěr, bude tím naše měna neobyčejně posílena a jsem přesvědčen, že cena české naší koruny dozná tím během doby značného zlepšení. Jsem též o tom přesvědčen, že touto transakcí posílena bude důvěra ciziny k naší republice a měně a že touto transakcí zdaří se nám, abychom mohli výhodněji své potřeby v cizině nakoupit. Právě ta okolnost, že naše česká měna jest tak znehodnocena, že ten, kdo před válkou měl na příklad 100.000 K, což rovnalo se dříve 100.000 frankům, má dnes ve skutečnosti majetek o tři čtvrtiny zmenšený, totiž jen 25.000 franků, právě ta okolnost nutí nás k intensivní práci na zlepšení naší měny. Docílíme-li toho, že naše koruna stoupne ve vnitřní ceně, bude nám pak umožněno, abychom při nákupech v cizině neplatili tak ohromné ceny za cizí devisy.

Z těchto všech důvodů usnesl se klub slovenských poslanců, hlasovati pro. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan kol. dr. Fáček.

Posl. dr. Fáček: Vážené Národní shromáždění!

Od první chvíle, když jsme si získali svobody, nebyli jsme jistě v pochybnostech o tom, že pro tuto svobodu bude nám dodatečně ještě přinésti velké oběti, a ku podivu, toto vědomí nám neztrpčilo radost z naší nové svobody, nýbrž naopak učinilo nám ji ještě dražší. Také dnes se žádá od nás nová oběť a přineseme ji rádi, poněvadž vidíme, že nebude to oběť neplodná.

První výpůjčka, o kterou jde, výpůjčka na potraviny, je věc docela prostá a nepovážlivá. Za ty peníze opatříme si potraviny a prodejem jejich získáme zase peníze k splacení zápůjčky. Bude to tedy jen výpůjčka krátkodobá, a tato krátkodobost činí snesitelnějšími podmínky, které snad na první pohled zdají se kruté, jak vysoké zúročení a ostatní modality zápůjčky.

Také druhá zápůjčka, kterou obdržíme na zakoupení surovin pro náš průmysl, zejména textilní, nebude předmětem žádných rozpaků. Tu dokonce touto zápůjčkou získáme surovin, jejichž zpracováním nabudeme cennějšího výrobku hotového, jehož zpeněžením zase zápůjčku uplatíme.

Jisté pochybnosti mohly by býti u zápůjčky třetí, největší, při obnosu 100 mil. dolarů pro úvěr valutový. Tu jednak jest možno se pozastaviti nad břemenem úrokovým, které na sebe touto zápůjčkou uvalujeme na dlouhou dobu ve výši značné. Přepočteme-li obnos zápůjčky podle dnešního kursu na koruny a počítáme-li se šestiprocent. zúročením, které asi se bude platiti, znamená to pro náš roční výdaj úrokový 120 milionů korun. A druhá okolnost, nad kterou by se mohl někdo pozastaviti, jest, že zavedení definitivní měny jest u nás odsunuto ještě na neurčitou, vzdálenou dobu a že tedy zdá se na první pohled zbytečným, již dnes si opatřovati valutovou zápůjčkou podklad pro měnu, kterou zavedeme snad teprve za rok, ale poměry nás k tomu nutí, abychom si pospíšili, poněvadž je pravděpodobno, že na americkém peněžním trhu, který jedině dnes oplývá zlatem, soustředí se poptávka z celého světa tou měrou, že kdo přijde později, po případě už nedostane ničeho. To je důvod, který vedl naši finanční správu k tomu, aby předem již nyní si opatřila potřebný obnos.

Že tato zápůjčka je nutna, je na bíledni. My jsme ve válce učinili trapné zkušenosti, - posud pod nimi úpíme - k jakým smutným následkům to vede, odpoutá-li se měna od kovového podkladu. Z toho je prostý závěr, že naše definitivní měna musí býti tím způsobem kovovým podkladem založena a ten si ovšem musíme opatřiti výpůjčkou.

Je při tom trapno, že úrok, který budeme z této velké zápůjčky trvale platit, poplyne do ciziny. Ale tu můžeme si sami pomoci. Sejde-li se na domácí valutovou půjčku tak veliký obnos, abychom mohli větší část této zápůjčky uplatit, pak zajisté naše finanční správa to s radostí učiní a pak úrok z té valutové zápůjčky zůstane v rukou našich občanů.

Vážené Národní shromáždění! Výpůjčkou, o které se dnes usnášíme, stáváme se poprvé dlužníky světového peněžního trhu, a nebude to asi případ poslední. Je velmi pravděpodobno, že po vyčerpání těchto úvěrů pro tytéž účely nebo z jiné příčiny budeme se musiti dožadovati úvěru v cizině poznovu, a z toho vyplývá pro nás napomenutí: dbát všeho toho, co může úvěruhodnost našeho státu zvýšit. A to, pánové, není jen rozpočet. Úvěr, kterého stát požívá v cizině, závisí také na jiných momentech, závisí na vnitřní konsolidovanosti státních poměrů, závisí na tom, jaké idee ovládají vývoj tohoto státu, a tím úvěrem může zejména otřásti každý nevhodný zásah státní moci do právního řádu nynějšího, do nynějších soukromoprávních poměrů.

Velectění pánové! Četl jsem nedávno v jednom našem listu výtku, že jsme doposud neprovedli konfiskaci velkostatků, konfiskaci činžovních domů, konfiskaci dolů tak, jak to udělali v Uhrách. Pak prý by se naše valuta byla zdvihla. Velectění pánové, musilo by to býti velmi nekritické čtenářstvo, aby takovýmto úvahám věřilo, aby je bralo do opravdy. Zvláště v Uhrách může se každý, komu nestačí příklad ruský, přesvědčiti, že tím způsobem nedocílí se ani zvýšení valuty, ani úvěru státního. Moje prosba ke všem stranám jest, abychom se varovali všeho, co by v tomto směru mohlo úvěruhodnost našeho státu otřásti.

Naše strana usnesla se, hlasovati pro vládní návrh, aby projevila důvěru, že započaté finanční operace budou zdárně ukončeny, a aby, jsouc si jista obětavostí svého voličstva, projevila, že jest ochotna přinésti každou oběť, které tento veliký úkol ještě si vyžádá. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega dr. Dolanský.

Poslanec dr. Dolanský: Vážené Národní shromáždění!

Také klub náš - strana československá-lidová - se usnesl, že hlasovati bude jak pro vládní návrh zákona tisk č. 791, tak č. 792 a učinil tak v přesvědčení, že povoluje tyto úvěry nikoliv snad panu ministru financí, nebo vládě, nýbrž že povoluje tyto úvěry svému státu, poprvé své samostatné vlasti. Jednáme-li o úvěry jednotlivé, tu dlužno uvésti, že tam, kde se jedná o úvěr na potraviny, nebylo mezi námi ani okamžik pochybnosti, že se jedná o potřeby, se kterými nelze odkládati, a že jest potřebí jich opatřiti tam, kde vůbec jich dostati lze.

Co do surovin měli jsme jisté pochybnosti, že snad by jich bylo lze opatřiti jinde než tam, kde se zamýšlí je opatřiti. Poněvadž však čas kvapí a jedná se v první řadě o to, aby píseň práce neozývala se pouze často na místech veřejných, nýbrž aby se rozezvučela tam, kde ji nejraději slyšíme, v našich továrnách a pracovnách, tedy jest nám lhostejno, odkud budou potraviny dodány, a neváháme, ba spěcháme, abychom povolili tento úvěr, poněvadž od úvěru toho očekáváme výkonnost naší vlasti a tím uspořádané poměry.

V příčině úvěru měnového - na valutu - není pochybnosti, že mohou býti o něm mínění různá a ne neprávem se vytýká, že snad mohlo se zlato, které sem dovézti přes moře nemůžeme, opatřiti blíže v zemích, ve kterých jest ho dostatek, jako ve státech neutrálních, Holandsku a pod. Ale my v rozšafnost našeho ministra, kterého nám i cizina závidí, skládáme plnou důvěru, že i v této otázce, třeba, že nás předem ve všem neinformoval, ačkoli bychom si toho byli přáli i při jiných příležitostech, nejen při této, učiní všecko to, co dovede zodpověděti a co jest zajisté na prospěch státního pokladu. Jestliže však povolujeme ochotně panu ministru, vládě a své svobodné vlasti tyto úvěry a dáváme zmocnění, činíme tak - pan ministr promine - také podle zásady "do, ut facias".

Také strana naše čeká, že vláda a pan ministr financí splní jisté podmínky, které nás přiměly k tomu, abychom hlasovali a neváhali hlasovati pro obě jeho předlohy. My především, jak bylo řečeno, očekáváme, že rozpočet záhy bude tomuto slavnému shromáždění předložen, a nesdílíme náhledu pana ministra, že také Národní shromáždění svými předlohami zdržuje předložení rozpočtu.

Mám za to, že kdyby rozpočet byl předložen a každý člen Národního shromáždění a také ty strany, které námi jsou zastoupeny, viděly, jak vypadá rozpočet, že by ve svých požadavcích a návrzích byly rozvážnější. Já pokládám tedy brzké předložení rozpočtu za jistý prostředek výchovný finanční správy. Že ovšem kontrola finanční, kterou očekáváme, jest primum et necessarium toho, proč povoleným zmocněním do těchto velkých vydání se pouštíme, není zajisté mezi námi a u nás, v naší straně zvláště, žádné pochybnosti. My jsme přesvědčeni, že nemůže státní hospodářství zůstati dále bez přímé kontroly a že jest to na ochranu jak vlády, tak ministra, tak Národního shromáždění, aby se tato kontrola co nejdříve ustavila.

Ne pouze ve vyjednáváních ve shromáždění pánů předsedů, ne od klubu ke klubu, ale mám za to, že jest zde zapotřebí promluviti v tomto shromáždění úplně otevřené slovo, aby tento stav, který trvati dále nemůže, již jedenkráte přestal.

My vznášíme dále k panu ministru žádost, aby nejen dbal pečlivě toho, čeho jest potřebí státu, nýbrž aby také dopřál všeho toho, čeho potřebují jednotlivci, jednotliví poplatníci k umožnění své existence. A tu prosím, aby tak rychle pan ministr, jak rychle bral, také rychle uvolnil malým poplatníkům a lidem s malými prostředky zadržené jim kapitály nezbytné.

Pokud se týče návrhu obsaženého, v § 8., tu vznáším k p. ministru žádost, aby při nejbližší příležitosti doplnil za účelem kontroly tento bankovní sbor z kruhu sociální péče. Končím tedy prohlášením, že naše strana svým klubem hlasovati bude pro zákon, jak obsažen jest v čísle tisku 792. (Souhlas.)

Předseda: Řečnická listina jest vyčerpána, uděluji slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Z provedené debaty, které se súčastnili zástupcové všech stran, vysvítá, že vlastně vážných námitek proti těmto úvěrním operacím není a že zástupci všech stran v tomto Národním shromáždění budou pravděpodobně pro ně hlasovati. Já bych tedy vlastně mohl se vzdát slova závěrečného. Dovolím si jenom poznámku, abych rozptýlil jisté nedorozumění, k němuž by mohl zavdati podnět projev p. dra Frankeho. On totiž prohlásil, že valutní zápůjčka nebude znamenat opatření zlata, nýbrž zase jenom papírů, a že by snad bylo vhodnější založit, naši budoucí měnu na hodnotě půdy.

Co se týká opatření onoho zlata, jest ovšem pravda, že to zlato efektivně k nám sem přivezeno nebude. To zlato zůstane uschováno v Americe, avšak na to zlato budou vydány poukázky, a sice v plné hodnotě toho zlata, tedy ty poukázky budou mít v sobě hodnotu tohoto zlata, poněvadž předpokládáme přece, že to zlato v Americe bude pečlivě uschováno a že tam snad nezmizí. Když tam to zlato bude, tedy ty poukázky na ně mají přece plnou hodnotu zlata. Je to týž případ, jaký byl na př. u nás při nápravě měny v r. 1892. Jak známo, byla tenkrát u nás zavedena korunová měna, bývalé rakouské státovky byly vzaty z oběhu a místo nich opatřeno bylo zlato, ale toto zlato nebylo dáno do oběhu, nýbrž složeno ve sklepeních rakouskouherské banky a za toto zlato vydány byly do oběhu nové bankovky, které byly na základě toho zlata vydány, měly plnou hodnotu toho zlata a my také víme, že před válkou tyto bankovky byly skutečně vyměňovány v plné hodnotě své za zlato. Tedy tak asi bude ta věc a je pouze nutno, by takové opatření bylo učiněno, aby v Americe to zlato bylo také bezpečně uschováno, aby tam tvořilo základ budoucí měny naší a aby, až to bude možno, toto zlato bylo dopraveno sem.

Co se týká té půdy, tedy to ovšem jsou jisté theorie, ku př. také papírové peníze založiti na půdě. Pánové, to jsou theorie, které v praxi, kdykoli snad byl pokus o to učiněn, nikdy se neosvědčily. (Posl. Ant. Němec: Ó, ano! osvědčily se, Hlasy: Kde?) Já bych přece varoval před takovým experimentem, aby na základě půdy byly snad vydávány nějaké papírové peníze, protože půda je něco nemovitého, kdežto peníz je takový statek, který má vlastnost té největší mobilnosti a obíhatelnosti. To jsou tedy věci, které nejsou svou přirozenou podstatou slučitelny vůbec. Proto všude, kde papírové peníze byly vydány, musil býti základem jejich takový hospodářský statek, který má tu největší oběžnost a tím jsou drahé kovy.

To jsem chtěl podotknouti jaksi k vysvětlení. Jinak nemám čeho dodati a přál bych si jen, kdyby se panu ministru financí podařilo, aby tyto úvěry opatřil za podmínek pro naši republiku co možno nejvýhodnějších. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Debata jest skončena, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Zvoní.) Hlasovati budeme - poněvadž předloha je krátká, má 5 paragrafů, a vedle toho jest obsahově jednotná, námitek pak nebylo, ani nebylo činěno žádných pozměňujících návrhů - o celém zákonu, o všech pěti paragrafech, titulu a úvodní formuli najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Kdo souhlasí s § 1., 2., 3., 4. 5., jakož i s nadpisem a úvodní formulí zákona ve smyslu zprávy výborové, prosím, aby povstal se svého místa. (Stalo se.) To jest většina, zákon je schválen v prvém čtení.

Přeje si pan zpravodaj k druhému čtení slova? Není tomu tak. Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení, také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Stalo se.) To jest většina, zákon je schválen také ve druhém čtení a tím tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán.

Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž jest

2. zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona, jímž se upravuje oběh a správa platidel v československém státě a doplňuje zmocnění ministra financí, dané zákonem ze dne 25. února 1919, č. 84 Sb. z. a n. (tisk čís. 812). Zpravodajem jest pan kol. dr. Horáček, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. prof. dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Tato druhá vládní předloha týká se vlastně tří věcí. Především v paragrafech 1, 2, 3, 5, 6 a 7 nepraví se nic jiného, než se uzákoňuje to, k čemu byl pan ministr financí zmocněn již zákonem ze dne 25. února a kteréžto věci on již také skutečně na základě toho zmocnění provedl. Tedy nyní se to má uplatniti skutečným zákonem, totiž má se zdůrazniti zde mincovní a měnová výsost našeho samostatného československého státu, stanoví se zde, že ty bankovky, které byly okolkovány, jsou nyní naší samostatnou měnou československou, stanoví se dále parita této měny, totiž že jedna koruna okolkovaná rovná se jedné koruně bývalé měny korunové, a konečně že i kovové peníze, které dosud obíhají resp. neobíhají, ale snad budou obíhati, jsouce schovány někde, zůstávají také součástkou naší měny. Tedy to není nic nového. To je to, k čemu byl ministr financí zmocněn a co skutečně již provedl.

§ 4. a 8. týká se našeho poměru k dosavadní Rakousko-Uherské bance. Tento poměr musí býti nějakým způsobem vyjasněn. A vyjasnění to stalo se tím způsobem prozatím, ovšem via facti, že na základě jednak vyjednávání a dohody a snad i nedohody pan ministr financí nyní ty funkce, které konala a plnila naše Rakousko-Uherská banka v území československého státu, převzal sám do svých rukou. Na základě toho také ovšem převzal budovy a úřednictvo filiálek Rakousko-Uherské banky vzal do slibu a nyní, ovšem prozatím, to jest tedy provisorium, funguje naše ministerstvo financí jakožto naše budoucí cedulová banka. A k tomu účelu zřídil pan ministr financí zvláštní tak zvaný bankovní výbor, který do té doby, než bude skutečně zřízena cedulová banka - a ta ovšem zřízena býti musí v dohledné době, - aby tyto funkce prozatím konal. To jsou §§ 7. a 8. A konečně §§ 9. a 10., které ovšem obsahují jisté novum, jež jest dalším krokem v té nápravě naší měny. Ten totiž stanoví, jak, za jakých podmínek a kolik těch bankovek má nadále u nás obíhati. To jest důležitá věc, aby po odloučení našich platidel od rakousko-uherské měny stanoven byl jistý kontingent, který by nemohl libovolně býti nadále rozmnožován a následkem toho také znehodnocován. Stanoví se zde, že ten kontingent veškerých bankovek, které u nás budoucně smějí obíhati, jest určen předně tou polovinou všech bankovek, které nebyly zadrženy, tedy okolkovaných bankovek, za druhé k tomu přijde polovina všech dosavadních žírových účtů a pokladničních poukázek u Rakousko-uherské banky, které dnes stát na našem území převzal, a za třetí neokolkované drobné jedno- a dvoukoruny. Nad toto množství smějí býti další bankovky vydávány jedině na základě soukromohospodářských obchodů bankovního ústavu, tedy eskomptního a lombardního, a nikoliv snad na základě nějakých úvěrů státních, jak se to dálo za války v Rakousko-Uhersku.