Tento návrh projednávali
jsme ve státně-zřízeneckém
výboru a uznali jsme jeho vady, ale znajíce finanční
tíseň naší republiky, přistoupili
jsme na to a, jedině co jsme na návrhu tom změnili,
bylo, že jsme k návrhu p. kolegy Buřívala
přijali ještě do osnovy tohoto zákona
tak zvané telegrafní adjunkty, kterých je
něco přes 50, kteří budou zařazeni
zároveň mezi státní úředníky,
tak že to nebudou žádné velké výlohy.
Mimo to přijaty byly dvě resoluce a sice moje, kde
se navrhuje, aby pro nekvalifikované expedienty, kteří
nebudou míti žádného dobrodiní
z tohoto zákona, bylo aspoň to uděláno,
že se jim přidá 400-600 korun ročního
příspěvku, dále, aby telegrafním
úředníkům byla započítána
léta, která jsou předepsána pro jejich
přijetí do služby, totiž musejí
prokázati tříletou praxi v závodě.
Tyto dvě resoluce byly jednomyslně ve státně-zřízeneckém
výboru přijaty a státně-zřízenecký
výbor se usnesl, aby zákon, jak od vlády
byl předložen, byl přijat. Jménem státně-zřízeneckého
výboru dovoluji si požádati slavné Národní
shromáždění, aby návrh, jak vyšel
ze státně-zřízeneckého výboru,
byl přijat. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K tomuto odstavci denního pořádku došel
mě tento resoluční návrh člena
N. S. Pika a dra Frankeho:
"Národní shromáždění
se usnáší:
Vláda se vyzývá,
aby předložila návrh zákona, jímž
by dosud neerární zřízenci pošt
při poštách venkovských, listonoši
a zřízenci těchto pošt vůbec
převzati byli do služeb státních.
Resoluce budiž odkázána
výboru státně-zřízeneckému."
Tento návrh jest opatřen
dostatečným počtem podpisů
a jest předmětem jednání. K slovu
není nikdo přihlášen. Přeje si
pan zpravodaj slova?
Zpravodaj Vojta: Nikoliv.
Předseda:
Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Zvoní.)
Hlasovati budeme ve 3 oddílech, a sice oddíl I.
t..j. § 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., které se zabývají
zařazením a služební dobou, a potom
oddíl II. t. j. § 9., který jedná o
místech přednostenských, a oddíl III.,
t. j. § 10., a 11., jsou závěrečná
ustanovení spolu s titulem a úvodní formulí.
Je snad proti tomuto návrhu námitka? (Nebyla)
Není.
Kdo souhlasí s §§
1., 2., 3., 4., 5., 6., 7. a 8. podle návrhu zprávy
výborové, prosím, by povstal se svého
místa (Děje se.) To jest většina.
Paragrafy 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7. a 8. jsou schváleny.
Kdo souhlasí s § 9. ve
smyslu zprávy výborové, prosím, by
povstal. (Děje se.) To jest většina.
Paragraf 9. jest schválen.
Kdo souhlasí s §§
10. a 11. jakož i s nadpisem zákona a úvodní
formulí, prosím, by povstal. (Děje se.)
To jest většina. Paragrafy 10. a 11. jakož i
nadpis a úvodní formule jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. Vojta: Ne.
Předseda
(zvoní): Textová změna není
žádná. Kdo souhlasí s přijatým
zákonem v prvém čtení, také
v druhém čtení, prosím, by
povstal. (Děje se.) To jest většina.
Zákon jest schválen také ve druhém
čtení. (Potlesk v domě i na galerii.)
Jsou zde ještě dvě
resoluce ve zprávě výborové.
Přeje si pan zpravodaj k nim slova?
Zpravodaj posl. Vojta: Ne.
Předseda:
Mám je snad přečísti? Páni
mají resoluce snad v rukou. Nebude třeba jich čísti.
Kdo souhlasí s oběma resolucemi, navrženými
ve zprávě výborové, prosím,
by povstal. (Děje se.) To jest většina;
obě resoluce jsou schváleny.
Ještě dodatečně
jest zde resoluce, kterou jsem přečetl před
tím, členů Národního shromáždění
Pika a dra Frankeho; oba navrhují, aby resoluce
tato byla odkázána výboru státně-zřízeneckému.
Kdo s přikázáním této resoluce
výboru státně-zřízeneckému
souhlasí, prosím, by povstal. (Děje se.)
To jest většina; resoluce tato jest odkázána
výboru státně-zřízeneckému.
Tím tento odstavec denního
pořádku jest vyčerpán a přistoupíme
k odstavci
5.
zprávě finančního výboru
o vládním návrhu zákona, jímž
se poskytuje osvobození od domovní daně činžovní
a přirážek pro novostavby v t. zv. pevnostním
obvodu města Hradce Králové (tisk
779). Zpravodajem jest pan kolega dr. Fáček.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Fáček:
Vážené Národní shromáždění!
Důvody navrženého
osvobození od domovní daně činžovní
jsou uvedeny jednak ve vládní předloze, jednak
v tištěné zprávě finančního
výboru a nemám mnoho k tomu přičiniti.
Běží o osvobození od daně činžovní
pro novostavby v pevnostním obvodu Králové-hradeckém.
Účelem této výhody jest podnícení
stavebního ruchu v tomto obvodu, pro jehož zastavení
obec Králové-hradecká přinesla již
veliké finanční oběti. Město
Hradec Králové požívalo již této
výhody. Jedná se jen o prodloužení výhody
staré, a to podle zásad, na kterých se zákonodárství
rakouské v podobných případech ustálilo.
Povoluje se osvobození, navrhuje
se však jen pro novostavby, nikoliv pro přestavby
a na dobu dvanácti let, nikoliv, jako dříve,
na dobu osmnácti let. Lhůta, po kterou má
to osvobození platiti, stanoví se na dalších
10 let. Poněvadž zákonodárný
aparát zemský jest toho času vypojen, nezbývá,
než aby Národní shromáždění
usneslo se zároveň také samo na osvobození
těchto novostaveb od přirážek zemských,
okresních, obecních a školních k dani
činžovní.
Navrhuji jménem finančního
výboru, aby slavné Národní shromáždění
předlohu vládní beze změny schválilo.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování. Prosím pány, by
zaujali svá místa. Poněvadž předloha
jest krátká - obsahuje pouze 4 paragrafy - budeme
hlasovati o ní najednou. Námitek proti tomu není.
Kdo souhlasí s paragrafy 1.,
2., 3. a 4. jakož i s nadpisem zákona, prosím,
by povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest přijat v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj slova
k druhému čtení? Žádné
textové změny nejsou?
Zpravodaj dr. Fáček:
Ne.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvém čtení také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen také ve druhém čtení.
Tím tento odstavec denního
pořadu jest vyčerpán a přistoupíme
k dalšímu a to ke
6.
zprávě výboru sociálně-politického
o návrhu Vikové-Kunětické a soudr.,
aby byla vzata ochrana matek a kojenců do státní
správy (tisk č. 760).
Zpravodajem jest pan kolega Vaněk.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Vaněk:
Slavné Národní shromáždění!
Jest mi referovati o návrhu
paní Vikové-Kunětické a soudruhů
o ochraně matek a kojenců, kterážto
ochrana má býti převzata do státní
správy. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Pánové, prosil bych o klid.
Já pomalu sám zpravodaje tady neslyším.
Zpravodaj posl. Vaněk:
Předloha tato jest zajisté jednou z nejdůležitějších,
kterou státní správa má řešiti.
Jisto je, že až dosud v příčině
ochrany našich dětí bylo vykonáno velmi
málo. Až dosud převládal názor,
že dítě jest soukromým majetkem otce
a matky a ostatní společnosti že do poměru
mezi dětmi a rodiči ničeho není. Následkem
toho byl ovšem příchod nového světoobčana
v rodině bohatých vítán s radostí
a s příslušným doprovodem blahobytu
a péče o dítě, ale v rodinách
chudobných nový přírůstek znamenal
rozmnožení starosti o vezdejší chléb
a rozmnožení bolesti nad tím, že novému
přírůstku rodiny není možno opatřiti
namnoze ani to nejnutnější, čeho je
potřeba k životu a k vývoji dítěte.
Společnost jistě dopouštěla
se tím, že jen rodičům přenechávala
péči o dítě, veliké nedbalosti
vůči rodině, vůči dítěti,
ale také vůči sobě samé, ba
můžeme říci, nejen nedbalosti, nýbrž
přímo hříchu a zločinu. Nechápalo
se, že dítě má pro stát a společnost
nejenom určitou cenu morální, nýbrž
i také určitou cenu hospodářskou.
Teprve v poslední době názor ten začíná
ustupovati novému lepšímu nazírání.
Avšak i zde stát nezasahuje plnou měrou a tou
mocí, jakou by zasáhnouti mohl a měl. Zde
ponechává se namnoze soukromé péči
a dobročinnosti, aby tam, kde jest naléhavá
nutnost, zasahovala.
Soudím, velectěné
dámy a vážení pánové,
že v naší československé republice
musí tomu býti jinak a že láska k dětem
musí doznati všeobecného rozhojnění,
že jest zapotřebí, buditi všeobecné
poznání, že musíme děti milovati
a o ně pečovati - nejenom o své vlastní,
nýbrž že musíme milovati a pečovati
o děti všecky, že všechny děti republiky,
děti bohatých i nízkých jsou vlastně
naše děti, že máme veliký zájem
na tom, aby se jim dobře dařilo, aby mohly vyrůsti,
aby nabyly vzdělání a vychování
a aby z nich byli zdatní a řádní občané
československé republiky. (Tak jest!)
Velectění pánové!
Jest jistě žalno a bolestno podívati se dnes
na děti ulice. Stejně jako má jistě
každý cituplný a rozumný člověk
velikou radost z krásného zdravého dítěte,
když je vidí a tuší jeho budoucnost, jeho
možnost rozvoje, stejně ovšem musí míti
bolest nad tím, když vidí děti neduživé,
zanedbané, kterým schází ta nejnutnější
péče.
Velectění pánové!
Může se snad namítnouti: to je vina rodičů,
ať rodiče se o děti ty starají, když
mají děti, jest jejich povinností o ně
pečovati. Velectění pánové!
Není tomu tak. U valné části rodičů
chudých, nemajetných narážíme
na nepřekonatelné obtíže a překážky.
Jsou sta a tisíce rodičů, kteří
by rádi pečovali o své dítě,
ale bědné sociální poměry jim
v tom brání a já zejména nevěřím
tomu, že by byly matky, které by svým dětem
nepřály a nepřinesly jim to nejlepší.
Vždyť víme, co mateřská láska
k dítěti znamená a co všechno dovede,
že abych tak řekl takřka hory přenáší,
a vmyslíme-li se v postavení takových matek,
které by rády své děti opatřily,
ale nemohou, vmyslíme-li se v jejich pocity, v jejich zoufalství,
v jejich bolest, v jejich duševní rozpoložení,
tu se věru můžeme jen diviti, že těch
případů zoufalství nad nemožností
udržeti a vyživiti své dítě, není
více, nežli dosud se jeví.
V tom ohledu obrátím
pozornost vaši, kde je nejvíce zapotřebí
zasáhnouti, totiž k matkám a dětem nemanželským,
vůči nimž až dosud oficielní společnost
zastávala stanovisko naprosto neudržitelné,
cejchovala je, abych tak řekl, znamením hanby, nepečovala
o ně, přihlížela klidně k tomu,
jak tisíce a tisíce takových dětí
hyne, jak tisíce takových matek jsou hnány
v náruč zoufalství.
Sociálně politický
výbor zaměstnával se velmi živě
podaným návrhem, spatřoval v něm výraz
společenské bídy a současně
výstrahu naší společnosti v československé
republice. Žel, že sociálně politický
výbor, přihlížeje ke komplikovanosti
celé otázky, poněvadž se jedná
o instituce, které již stávají, a o
instituce, které mají teprve býti zřízeny,
aby oba tyto druhy péče o dítě a o
matky mohly býti zceleny, spojeny a vybudovány,
nebyl s to, aby předstoupil před vás s hotovou
osnovou zákona. Doporučuje vám však,
abyste přijali resoluci, kterou se ukládá
ministrům pro sociální péči
a zdravotnictví, by tito v nejbližší době
předložili osnovu zákona o vydatné ochraně
matek a kojenců a o zřízení institucí
k tomu potřebných nebo o podpoře institucí
k tomu účelu zřízených.
Tedy jde o to, aby instituce které
již existují, byly vydatně podporovány
státem do té doby, než stát sám
může ochranu matek a kojenců organisovat na
podkladě zákona a než může ve svém
lůně zříditi zvláštní
sekci, která by výhradně péčí
o matky a kojence se zaměstnávala.
Velectění pánové!
Já doporučuji vám resoluci tuto k jednomyslnému
přijetí a současně bych ovšem
stejně důtklivě vás prosil, abyste
všude v okruhu své působnosti vedle toho působili
k tomu, aby názor na dítě změnil se
ku prospěchu tohoto, abychom my v Československé
republice mohli se v dozírné době radovati
ze štěstí matky a dítěte a přispěti
k tomu, abychom měli řádný zdravý
dorost a tím také pevný a silný stát.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Kdo souhlasí s resolucí,
přečtenou právě panem zpravodajem
a doplněnou slovem "a zdravotnictví" za
slovy "ministru pro sociální péči",
prosím, aby povstal se svého místa. (Děje
se.)
To je většina. Resoluce
tato je schválena a tím je tento odstavec denního
pořádku vyčerpán.
Přistoupíme k dalšímu,
jímž je
7. zpráva immunitního
výboru o žádosti zemského soudu v Praze,
aby byl vydán člen N. S. Josef Stivín k žalobě
Josefa Pouby, (tisk 769).
Zpravodajem je pan kol. Ant. Novák. Uděluji
mu slovo.
Posl. Ant. Novák: Slavné
Národní shromáždění! Imunitní
výbor v poslední své schůzi 3. dubna
jednal o žádosti zemského trestního
soudu v Praze za vydání kolegy Josefa Stivína.
Žalobcem jest Josef Pouba, rolník v Kačicích,
který se cítí býti dotčen lokálkou
z 8. února t. r., uveřejněnou ve Večerníku
"Práva Lidu". Imunitní výbor doporučuje
nevydání kolegy Josefa Stivína.
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Přistoupíme
k hlasování. Kdo souhlasí s návrhem
pana zpravodaje, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.)
To jest většina, návrh
je schválen.
Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpán a přistoupíme
k odstavci dalšímu, jímž jest
8.
zpráva finančního výboru o vládním
návrhu zákona, jímž se vláda
zmocňuje, uzavřiti úvěr do 179,000.000
dolarů (tisk č. 811).