Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen, debata
je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Zvoní.)
Hlasovati budeme tímto způsobem:
předlohu rozdělíme na tři oddíly
a sice oddíl I., obsahující § 1. až
5. o zřizování škol; oddíl. II,
§ 6. až 9. o nákladu osob ním a věcném
a konečně oddíl III. a poslední, §
10. až 16., předpisy o školách soukromých
a všeobecná ustanovení s nadpisem zákona
a úvodní formulí. Je snad proti tomuto postupu
nějaká námitka? (Nebyla.) Není.
Budeme si vésti, jak jsem právě navrhl.
Kdo souhlasí s §§
1., 2., 3., 4. a 5. podle zprávy výborové,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina
- §§ 1. až 5. jsou přijaty.
Kdo souhlasí s § 6.,
7., 8. a 9., obsahujícími ustanovení o nákladu
osobním a věcném, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To je většina, §§
6. až 9. jsou přijaty.
Kdo souhlasí s §§
10., 11., 12., 13., 14., 15. a 16. jakož i s nadpisem zákona
a úvodní formulí, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To je většina, §§
10. až 16., jakož i nadpis zákona s úvodní
formulí jsou schváleny.
Tím jest zákon vyřízen
v 1. čtení.
Přeje si p. zpravodaj slova
k 2. čtení?
Zpravodaj dr. Srdínko:
Nikoliv.
Předseda:
Nikoli. Přistoupíme ke druhému čtení.
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v 1. čtení, také ve 2. čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Zákon je schválen také ve 2. čtení
(Potlesk) a tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpán.
(Zvoní.)
Ve shodě s pány předsedy klubovními,
ujednané v konferenci, která se konala bezprostředně
před schůzí plenární, navrhuji,
aby jako 2. odstavec denního pořadu byla pojata
2. zpráva ústavního
výboru o vládnej osnove zákona, ktorým
sa zmocňuje vláda, aby stanovila dočasne
počet, sídla a obvody súdnych tabúľ
a hlavných zastupitelství i súdov na Slovensku
(tisk č. 708).
Jest snad proti tomu nějaká
námitka? (Nebyla.)
Není tomu tak, návrh
jest přijat.
Zpravodajem jest kol. dr. Juraj Slávik.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj dr. Slávik:
Slavné Národné shromaždenie!
Otázka súdobníctva,
prisluhovania pravdy, je jednou z najboľastnejšých
slovenských otázok. Nemusím mnoho reči
šíriť o tom, čím boly Slovákom
súdy maďarské, akí boli sudcovia, o
ktorých maďarské zákonodárstvo
hlásalo, že sú neodvislým elementom.
Boli to vo skutečnosti sluhovia maďarskej štátnej
idey, maďarizácie, tej maďarskej ideologie utlačovania
a znásilňovania národného. Súdy
na Slovensku boly práve tak hradbami maďarizácie,
ako i všetky iné inštitúcie štátne,
ako školstvo, železnice, pošty, cirkev atď.
Dnes je jednou z najťažších otázok,
ktoré majú riešiť exponenti vlády
našej na Slovensku, práve otázka súdobnictva,
otázka jeho odmaďarčenia, jeho odpútania
od toho zajatectva v maďarskej štátnej myšlienke,
v maďarskej ideologii, v ktorej naše súdy až
dosiaľ úpely. Ešte dnes není súdobníctvo
na Slovensku úplne v našich rukách. Úkolom
prítomného krátkeho zmocňovacieho
zákona je práve to, aby sme umožnili, že
by sa súdy dostaly úplne do našich rúk,
aby sme našim predstaviteľom vlády na Slovensku
v tomto ohľade vec obľahčili. Preto budem prosiť
slávne Národné shromaždenie, aby tento
zmocňovací zákon prijalo.
Považujem si za povinnosť,
pri tomto podať krátku informáciu, ako dnes
predsavzatie súdov na Slovensku stojí.
Dosiaľ sme prevzali 4 sedrie,
prvostupňové sborové súdy, totiž
v Ružomberku, Banskej Bystrici, v Trenčíne
a v Levoči. Sedria v Nitre bola rozpustená, a to
preto, lebo sudcovia tam vyhlásili, že neuznávajú
Československú republiku, jej zákony a nariadenia,
že budú jednať a súdiť i ďalej
podľa uhorských zákonov, oprú sa každému
nariadeniu a vstúpia do ligy na zachovanie integrity Uher.
(Slyšte!) Následkom toho musela byť sedria
v Nitre rozpustená, lebo sme nemali dosiaľ sudcov,
ktorí by mohli týchto renitentných maďarských
sudcov nahradiť. Behom 10-14 dňov bude tam zorganizovaná
nová sedria.
Ostatné súdy sú
tiež ešte neprevzaté, lebo poradca pravosúdia
na Slovensku, Dr. Dérer, mal také informácie
od sudcov, že sľub nezložia a následkom
toho boli by museli súdy rozpustiť ako v Nitre, čo
by bolo akýmsi nebezpečím, lebo tak nebolo
by možno udržať právnu istotu na Slovensku,
čo je veľmi dôležité a nemohli by
sme nahradiť týchto renitentných sudcov našimi
slovenskými. Dosiaľ sa nám nehlásilo
dosť českých sudcov. Teraz je už i v tomto
ohľade zjavná náprava, čím ďalej,
tým viac českých sudcov sa nám hlási
a tak budeme môcť všetky súdy na Slovensku
v krátkej dobe prevziať. Ale sú tam ešte
i iné ťažkosti, ktorým chce tento zákon
čeliť a ktoré chce tento zákon odstrániť.
Ide tu hlavne o dve veci: o súdy druhého stupňa,
o tabule, a súdy prvého stupňa, sedrie a
okresné súdy.
Tabule zriadil maď. zákon
z r. 1890 25. čl., ktorý určuje počet
kráľovských tabúľ a ich územia.
Z týchto tabulí sú na slovenskom území
dve: Bratislava a Košice. Vedľa toho sú ešte
časti dvoch tabúľ, sídlo ktorých
je mimo republiku československú, je to tabuľa
v Budapešti a v Rábe. Tu sme v tej situácii,
že máme niektoré súdy na Slovensku,
ktoré by maly druhú stolicu v tabuli meštianskej
alebo rábskej. Preto žiadame, aby vláda mohla
nariadením. stanoviť počet, sídla a
obvody súdov sborových 2. stolice, aby tieto čiastky
rábskej a peštianskej tabule mohla privteliť
k dosavádnym, k bratislavskej alebo košickej.
Jde tu ďalej o súdy prvého
stupňa, o sedrie a okresné súdy, a to o niektoré
okresné súdy sedrie ostrihomskej, potom v Šahách,
Baláž-Ďarmotách, Novom Meste pod Šiatrom
a v Beregszászi v užhorodskej stolici. Sídlo
týchto sedrií leží mimo našej republiky,
niektoré okresné súdy ale k nim patriace
sú v území našom. Je treba tedy i tieto
prideliť k niektorým sedriám naším,
ktoré sú na našom území.
Preto žiadame v tom 1.
§., tiež, aby podľa potreby mohla vláda
určiť hranice jednotlivých obvodov súdnych
nariadením. To by bolo krátke odôvodnenie
toho, prečo potrebujeme tento zákon. Čím
driev tomuto zákonu, vlastne vládnemu návrhu
dáte ústavné schválenie, tým
skôr budú môcť byť všetky súdy
na Slovensku prevzaté a bude umožnené, aby
každý súd mal svoju 2. a 3. stolicu.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Konstatuji, že je třeba, ve smyslu § 6. zákona
ze 13. list. 1918 o prozatimní ústavě, přítomností
alespoň dvou třetin poslanců a k usnesení
dvoutřetinové většiny přítomných.
Konstatují, že jsou dvě třetiny poslanců
přítomny. Prosím pány, aby zaujali
svá místa.
Poněvadž předloha
jest krátká, má pouze 3 paragrafy, hlasovati
budeme o celém zákonu najednou. Námitky proti
tomu není? (Nebyla).
Kdo souhlasí s § 1.,
2. a 3., jakož i s nadpisem zákona, prosím,
aby povstal.
To je potřebná dvoutřetinová
většina přítomných, tím
jest zákon přijat v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj ke
druhému čtení slova?
Zpravodaj posl. Slávik:
Ne.
Předseda:
Není tomu tak, budeme hlasovati o zákonu ve druhém
čtení. Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení,
také v druhém čtení, prosím,
aby povstal.
To jest dvoutřetinová,
potřebná většina. Zákon jest
schválen také ve druhém čtení.
Tím jest zákon ten vyřízen a odstavec
denního pořadu vyčerpán a přistoupíme
k dalšímu odstavci, jímž jest
3. "zpráva školského
výboru o návrhu čl. N. S. Jaroslava Marka
a soudr. na úpravu denního vyučování
v živnostenském školství pokračovacím,
(tisk 660)."
Zpravodajem jest pan kolega dr. Budínský,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Budínský:
Ctěné Národní shromáždění!
Zrušení večerního vyučování
na živnostenských školách pokračovacích
jest jedním z nejstarších požadavků
reformy živnostenského školství. (Hluk,
nepokoj.)
Předseda:
Pánové, prosím vás o trochu klidu.
Není to znamením zvláštní šetrností
vůči zpravodaji, že mu stěžujete
takovýmto způsobem úkol. (Výborně.)
Zpravodaj dr. Budínský:
Otázka denního vyučování na
našich pokračovacích školách není
jíž dnešního dne spornou. Odpor proti
dennímu vyučování na pokračovacích
školách byl již dávno zlomen a možno
říci, že v době předválečné
již ve více než 60 % průmyslových
pokračovacích škol vyučovalo se v hodinách
denních. Uzákoněná osmihodinná
doba pracovní, kterouž vyhověno nejnaléhavějšímu
požadavku dělných tříd, staví
nás také v této otázce na nové
stanovisko, před nové úkoly a nové
řešení. Jestli dnes jest denní čas
dělníka, jemuž na roveň postaviti dlužno
i učně, rozdělen tak, že 8 hodin vyměřeno
jest ku práci, 8 hodin k odpočinku a 8 hodin k jeho
vzdělání, je samozřejmo, že nebude
již zapotřebí, jak bylo nutno dříve,
aby z pracovní doby zaměstnavatel, mistr, továrník
i obchodník přenechával učni potřebnou
dobu k jeho nejnutnějšímu vzdělání.
To již tedy dnes odpadá, protože učedníku
z té osmihodinové denní doby, která
jest k jeho vzdělání vyměřena,
tedy za týden 48 hodin, velmi snadno bude možno, aby
6 až 14 hodin věnoval svému vzdělání,
totiž nerušené návštěvě
pokračovací školy.
Při osmihodinové době
pracovní a při nejnutnějším zvýšení
výkonnosti práce bylo by zajisté nemožno,
aby výroba, obchod přinášely ještě
další oběti, pokud se týče omezení
doby pracovní a jde vlastně zde jen o vhodné
stanovení doby vyučovací, po případě
zaměněním pracovních hodin za hodiny,
které musí býti určeny dennímu
vyučování na školách pokračovacích.
U živnostníka drobného
nebude to dělati obtíží, neboť
v malém řemeslném závodě bude
docela možno, aby mistr pohodlně učňovi
zaměnil pracovní hodiny za hodiny, které
bude nutno věnovat návštěvě pokračovací
školy. Spletitější bude věc u jiných
oborů výroby, u tovární výroby
a u některých druhů našich obchodních
živností. Běží tu tedy pouze o
to, aby hodiny k návštěvě pokračovacích
škol určené byly se zřetelem k jednotlivým
kategoriím výroby řemeslné, výroby
tovární a k jednotlivým kategoriím
obchodu vhodně stanoveny, případně
vyměněny s pracovními hodinami tak, aby nebyl
zkracován učeň a na druhé straně,
aby zaměstnavatel z toho neměl žádné
další újmy.
Se stanoviska školského,
výchovného je samozřejmo, že, má-li
škola splniti své poslání a svůj
účel, musí žák přijíti
do školy v úplné duševní čilosti,
neznaven, neutýrán celodenní prací.
Uznává-li se, že u dospělých
lidí vzdělávání může
blahodárně pěstováno nebo býti
podporováno jenom v takové době, která
připouští vnímání a sledování,
zkrátka, která je přízniva duševní
prácí, je-li tedy toho zapotřebí u
dorostlého, dospělého člověka,
tím spíše je toho zapotřebí u
mladého člověka, u učně, jenž
nalézá se teprve v prvém tělesném
a duševním rozvoji. A upraviti vyučovací
dobu na škole pro dorost živnostenský a průmyslový
bude proto nutno v dorozumění s interesenty na jedné
a se školskou správou na druhé straně.
Třebaže ministerstvo
školství a osvěty již průběhem
projednávání tohoto návrhu, a sice
6. dubna 1919, přikročilo ke zrušení
večerního vyučování na školách
pokračovacích a zatím účelem
vyzvalo jednotlivé zemské výbory a jednotlivé
výbory pokračovacích škol, aby hleděly
všemožným způsobem zavésti na svých
školách vyučování denní,
- třeba že se tak stalo, není tím ještě
vyhověno tomu čeho domáhá se tento
návrh, a proto bude zapotřebí, aby s ohledem
na autonomní ráz pokračovacích průmyslových
škol, aby s ohledem na to, že návštěva
pokračovacích škol musí býti
povinná, a poněvadž dále jsou různé
zájmy při jednotlivých odborech výrobních,
ať již velké výrobě nebo drobné
řemeslné a živnostenské výrobě
a při obchodu, bude nutně zapotřebí,
aby všichni tito činitelé se vyslovili o tom,
jakým způsobem bude možno zavésti vyučování
denní na místě dosavadního vyučování
večerního a vyučování za nedělních
a svátečních dopolední.
Školsky výbor, projednávaje
tento návrh, rozhodl se jednomyslně, aby vláda
byla vyzvána, by svolala anketu příslušných
interesentů, která by o těchto ožehavých
otázkách pojednala, a aby dle výsledků,
které anketa tato přinese, vypracována byla
předloha zákona, kterou se zavádí
denní vyučování na průmyslových
pokračovacích školách mimo nedělní
odpoledne, a proto jménem školského výboru
navrhuji Národnímu shromáždění
tuto resoluci:
"Vládě se ukládá,
aby po provedeném anketárním řízení
neprodleně zavedla denní vyučování
mimo neděle dopoledne v živnostenském školství
pokračovacím."
Připomínám ještě,
že školský výbor projednává
další návrh, který se týče
vybudování průmyslového pokračovacího
školství a který směřuje k tomu,
aby i toto školství bylo sestátněno,
a že jest zapotřebí vzhledem k tomu, že
zákon tento nebude aspoň v dohledně brzké
době vydán, aby tato anketa, pokud se týče
denního vyučování na školách
průmyslových a pokračovacích, byla
co nejrychleji svolána a večerní vyučování
na těchto školách ještě před
novou zákonitou úpravou pokračovacích
škol průmyslových a živnostenských
zrušeno. (Výborně! Potlesk. Předseda
zvoní.)
Předseda:
Zahajujeme debatu. K slovu jsou přihlášeni
pánové: kol. Marek Jaroslav, Bohumil Fischer
a kol. Špatný, vesměs pro.
Než udělím slovo
prvnímu řečníku, usneseme se o lhůtě
řečnické. Navrhují, aby lhůta
řečnická vymezena byla na 15 minut. Jsou
proti tomu námitky? (Nejsou!) Pokládám
to za schváleno a uděluji prvnímu řečníku,
panu Markovi, slovo.
Posl. Marek: Vážené
Národní shromáždění!
Když podávali jsme 10.
prosince m. r. návrh na zrušení večerního
vyučování na školách živnostenských
pokračovacích, jistě mnohé přátele,
kteří se mnou podepisovali známý návrh,
ani nenapadlo, že zpráva školského výboru
může se nésti tonem, jakým právě
jsme jej slyšeli. Školský výbor vyslovuje
se sice stejně ve zprávě své v našem
smyslu pro zavedení denního vyučování
na školách pokračovacích a sám
doznává, že již v době předválečné
alespoň v 60 procentech toto vyučování
bylo zavedeno, ale my nuceni jsme, - a já najmě
jako podavatel návrhu cítím se povinen -
ohraditi se proti způsobu, jakým tato otázka
byla ve školském výboru řešena.
Vážené Národní shromáždění,
mně zdá se, že školský výbor
zapomněl tu na své poslání, že
měl jedině vysloviti svůj názor o
tom, jestli je pro vyučování denní
anebo večerní. Kdyby byla rozhodovala o tom jiná
korporace, kdyby to byl, dejme tomu,výbor živnostenský,
anebo nějaký zájmový výbor,
pak by byly ozvaly se event. i hlasy takové, jakými
ozýval se školský výbor, ale od něho
nejméně dalo se to očekávati. Jak
přijdou pánové ze školského výboru
k názorům o náhradní práci
za vyučování denní, zůstává
pro nás otázkou. Pánové, tento měsíc
jest tomu 30 let, kdy nastoupil jsem v železárnách
komárovských do zřízené odborné
školy. Před 30 léty měla správa
železáren komárovských - která
jinak chováním svým vůči dělnictvu
není a nebyla nijak chvalně známá
- tolik rozumu a pochopení, že zavedla vůbec
jen denní vyučování a ještě
k tomu učedníkům, kteří měli
denní plat, platila celý den, jako by byli v práci.
A dnes po 30 letech přichází se s tím:
My vám sice, učedníci, něco dáme,
ale musíte nám to vynahraditi. A pánové,
tu jest nutno se ptáti: Jak si představujete, pánové,
náhradní práci? Zde se totiž praví
v návrhu: "Nebude zapotřebí, aby se
z dnešní 48 hodinné doby pracovní ještě
dále popouštělo", ale zajímavý
jest passus druhý:
"Při osmihodinové
době pracovní a při nutně zvýšené
výkonnosti pracovní bylo by zajisté nemožno,
aby výroba a obchod přinášely oběti
dalším zkracováním doby pracovní
o dobu, pro návštěvu pokračovací
školy potřebnou, a bylo by asi stejně těžko,
aby v podnicích průmyslových proto zaváděny
byly nové pracovní třídy."