Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Co jest z toho zřejmo? Školský výbor sám uznává, že továrny za žádnou cenu nepřipustí a nemohou připustiti ve svém vlastním zájmu, aby učednictvo nějakou náhradní prací nahražovalo školní vyučování, a také, pokud mi bylo kolegy sděleno, odborové ústředny dostaly sdělení od Svazu průmyslového, že se pomýšlí na zavedení vyučování ve středu a v sobotu odpoledne. Vyučování to je najmě výhodné, poněvadž při 8hodinové době pracovní v sobotu odpoledne se vůbec nepracuje, nemají tudíž podniky žádné škody a ve středu odpoledne vzhledem k tomu, že se dopoledne pracuje od 7-12, ztrácí firma pouze 3 hodiny. Snad by se namítalo, že v menších podnicích není to možné, ale já myslím, že tento názor vyplynul vůbec ze špatného pochopení postavení učedníka. Na něj dívá se školský výbor - a to jest, co nás více méně rozlaďuje, - jako na absolventa určitého učení, nedívá se na něj, jako na někoho, kdo prochází určitá léta výcviku, nýbrž jako na pracovní materiál, s čímž se kalkuluje při sdělávání výtěžku, a školský výbor, který byl k tomu nejméně oprávněn, ještě to své mínění vnucuje vrstvám, které správného názoru na učně dosud nepochopily.

Jsem přesvědčen, že venku, - a to jest mé pevné přesvědčení - všude tam i v drobných živnostech a u drobných zaměstnavatelů, nebude tento názor sdílen, poněvadž větším dílem se zařizují dílny při 8hodinové době pracovní tak, jak zařízen jest průmysl okolní s rozdělením pracovních hodin, a zůstává tam pouze otázka tří hodin.

Velectění pánové, jest zde jedna otázka: Jest učení ve škole prací anebo není prací? Jest ztrávení 3 nebo 4 hodin ve škole výkonem, anebo je to lenošným posezením? Já bych prosil zástupce školského výboru, aby se vyslovili. Jest-li není učení výkonem, pak bychom mohli dojíti k tomu, že by školský výbor řekl, že mládež v letech stejných s učednictvem po svých 6 nebo 7 hodinách vyučovacích může klidně také jíti pracovati jinam.

Po mém názoru a jistě stejně po názoru stejně se mnou smýšlejících kolegů učení se něčemu jest výkonem, a když se to přisuzuje se strany učitelů studu- jícím jako výkon, nemůže se chtíti od učedníka, aby to nějakým způsobem nahražoval. To jsou mylné názory, kterými byl školský výbor ovládnut pří sdělání tohoto návrhu. Pro dělníky stanovena byla 8hodinová doba pracovní. Uznává se a uznalo se, že v době poválečné, v době po 5leté, nejméně pak 4leté naprosté krise ve výživě jest nutno uleviti tomu pracujícímu materiálu, a jen učedník má po 48hodinném výkonu - poněvadž tvrdím, že učení se něčemu a snad těžkému pro jeho chápání jest rovněž výkonem - ještě 3 hodiny nadělávati. Pánové ve školském výboru zapomněli si všimnouti, jak učednictvo dnešní vypadá, zapomněli se podívati na bledé, bezkrevné tváře dnešního učednictva, zapomněli na to, že poslední 4 leta ve škole obecné nebo měšťanské byla doba bídy jejích rodičů, a že dnes jest řídkým zjevem hoch ve 14 - 15 letech s poněkud obstojným vzrůstem.

Velectění pánové! Najmě ve chvíli, kdy republika chystá se k vlastnímu pochodu v život národohospodářský, kdy chystá se ke konkurenci s vyspělým dělnictvem, najmě se západoevropským a americkým průmyslem, není možno, abychom my vypravovali ještě slabší v tomto směru dorost, nežli tomu bylo doposud, abychom snad z učednictva chtěli udělati oporu proti dělnictvu. Můžeme svoje postavení vyhráti jen se zdravým, čilým dorostem. To neznamená jen učednictvo, nýbrž také dorost řemeslný po době učednické.

My se závěrem návrhu podaného sice souhlasíme, poněvadž nepovídá nic, než aby byla svolána anketa, a poněvadž se nic horšího státi nemůže. Ale my očekáváme, že tato anketa bude spíše jednati o tom, na jaký podklad by mělo býti pokračovací školství postaveno, co se tam má učiti, a slibujeme, že se postavíme všemi silami proti jakýmkoli náhradním hodinám. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan kolega Bohumil Fischer.

Posl. Bohumil Fischer: Vážené shromáždění!

Když jsme my zástupci stavu živnostenského vstupovali do Národního shromáždění, tu jsme si zajisté byli plně vědomi té veliké zodpovědnosti, kterou na sebe bereme, abychom v tomto Národním shromáždění hájili požadavky stavu živnostenského. Vstoupili jsme sem v tom pevném přesvědčení, že najdeme zde porozumění a pochopení pro stav živnostenský, že najdeme ale také to porozumění u naší vlády, ale bohužel, vážení pánové, musím říci, ze celá řada návrhů, které v tomto Národním shromáždění se strany zástupců stavu živnostenského byly předloženy, jest oddalována, jest zanedbávána, kdežto předlohám, které vycházejí s jiných stran, dostává se nejrychlejšího projednávání. Já, velectění pánové, myslím, že mluvím za souhlasu všech zástupců stavu živnostenského, když toto tvrzení své odůvodňuji tím způsobem, že Národní shromáždění se usnese na př. na tom, aby 50 % surovin z válečných skladišť uvolněno bylo živnostnictvu, ale bohužel musím, velectění pánové, říci, že se to posud nestalo v takové míře, jak si toho živnostnictvo zasluhuje. Z toho jest, velectění pánové, viděti, že by nebylo třeba vypláceti podpory v nezaměstnanosti, kdyby se strany vlády vycházelo se živnostnictvu vstříc, kdyby se mu dostalo potřebných surovin, aby živnostník i dělník mohl poctivou prací se živiti. A vážení pánové, totéž jest s poválečným úvěrem živnostenským. My zástupci stavu živnostenského již 26. listopadu podali jsme v Národním shromáždění návrh na poválečný úvěr živnostenský. Ale, pánové, co se stalo s tímto úvěrem? Po čtyři měsíce odpočívá v ministerstvu, ačkoli živnostníci na něj s otevřenou náručí čekají. Tisíce a tisíce živnostníků krvácelo v poli pro svobodu národa, ale nyní, kdy se jím dáti má, ne almužny, tu my odmítáme, ale kdy se mají dáti prostředky, aby mohli provozovati poctivě svoji živnost, aby si mohl nakoupiti suroviny, dokud lze je dostati, čekáme marně, aby se těch několik tisíc, pánové, dostalo živnostníku, aby mohl opětně provozovati svou živnost. (Posl. Mlčoch: A kdo je tím vinen? Pan ministr financí!)

Již minulého roku v prosinci podal jsem zde návrh, aby vláda v nejbližší době předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, kterým upravuje se živnostenské pokračovací školství. Reforma těchto škol jest dávným přáním všech, kdož oceňují význam tohoto nejmladšího článku novodobého školství.

Sledujeme-li ale jeho vývoj, nejsme s výsledky plně spokojeni. Nedocílili jsme ani toho, aby toto významné školství bylo se dodělalo aspoň zákonného podkladu, nehledě ani na neurovnanost jeho správního řízení a nepřihlížeje docela na finanční jeho basi. Neblahý rakouský centralismus stál zdravému rozvoji v cestě. Ačkoliv pro Dolní Rakousy platil jíž od r. 1868 zákon, kterým se zřizují a vydržují školy, ačkoliv i v Haliči i v Solnohradech upraveno bylo školství živnostenské zákonem zemským, jenom u nás a na Moravě založeno bylo pouze na ministerském nařízení a doplňováno spoustou nepřehlednou ministerských výnosů.

Chceme pevně věřiti, že naše nynější vláda má tuto významnou otázku na myslí a rozřeší ji k úplné naší spokojenosti. Může-li stát zřizovati a vydržovati školy pro jiné obory, třeba postaviti i zásadu, že i vůči živnostenskému školství musí si býti vědom plně svých povinností a k jeho budoucímu vybudování a vydržování co nejvíce přispěti. Vždyť, velectění pánové, jde o povznesení síly pracovní a výrobní oněch osob, jež nejvíce mohou přispěti k hospodářskému rozkvětu státu a z jichž práce a výdělku stát sám finančně sílí. Škola živnostenská zabírá v Čechách a na Moravě téměř sto tisíc mladých příslušníků řemesla, tedy počet, který již sám sebou vzbuzuje plnou úctu, nehledě na to, že jest v sázku dán osud budoucího dělníka a samostatného živnostníka. (Výborně!)

Ale nejen v tomto směru vyžaduje škola živnostenská plné reformy, ale i prohloubenější péče naší samosprávy. Tak, jak bylo toto školství umístěno, jak vybudováno a opatřováno nedostatečnými pomůckami, o tom mohl bych jako předseda školního výboru pražských pokračovacích škol velmi mnoho v

ypravovati. Jest proto nutno, aby ve velkých městech byly pro školy živnostenské opatřeny samostatné budovy a v menších městech aspoň samostatné místnosti ve školách obecných neb jiných budovách, v nichž by vedle toho mohly býti zřízeny odborné dílny. Potřebu těchto dílen není snad třeba odůvodňovati, pováží-li se v dnešní době specialisace výroby, při které učni zpravidla značná část výroby stává se nepřístupnou.

Po stránce odborné zřízeny byly v Praze za přispění ústavu ku zvelebení živností škola grafická a škola knihařská, které mohou býti vzorem takových odborných dílen. A mimo to byla zřízena celá řada jiných dílen ve škole čalounické, vlásenkářské, kloboučnické, kovářské, kožešnické, lakýrnické, malířské, truhlářské, ozdobnické, hodinářské, krejčovské, mužské i ženské, modistské a květinářské, které z větší části umístěny jsou v budově technologického musea. Proto dílenské vyučování je dosud zdržováno nedostatkem vhodných místností. Úprava taková vyžadovala by zvláštní samostatné budovy a odborných cíl učitelských a předpokládala by zajisté i značně zvýšeného nákladu.

Jak jest postaráno po stránce finanční o naše pokračovací školy? Pánové, naše pokračovací školy jsou odkázány na milost a nemilost jednotlivců, přispívá na ně stát, země, obchodní komory a společenstva. Finanční otázka pokračovacích škol je oním kamenem úrazu, který stále oddaluje stabilisování těchto škol a stojí tedy v popředí všeho jednání o toto školství. Vždyť dosavadní dobrovolný způsob poskytování subvencí vyvolal již tolik bojů! Škola, která téměř každoročně končí deficitem, která kolísá v rovnováze svého rozpočtu, nemůže v takové nejistotě pracovati s plným zdarem.

Uvážíme-li, že pražské pokračovací školy jsou vydržovány nákladem 285.000 K, ovšem nepočítaje v to školy předměstské, vidíme, s jakou námahou a obětí jen možno po stránce finanční existencí těchto škol zajistiti, jakého jest třeba sebezapření a obětavosti našeho učitelstva, které spokojovalo se v Praze i s menší odměnou za vyučování, nežli jim ministerský normativ předpisoval.

Náš školní výbor vypracoval memorandum, ve kterém poukazoval na obtíže, které se staví vstříc zavedení denního vyučování, a v rozhovoru uznal p. ministr školství tyto překážky. Tím více nás překvapilo, že za několik dní na to vydán byl výnos ministerstva vyučování, kterým zrušuje se večerní vyučování a nařizuje se, aby šestá hodina večerní nebyla překročena.

Zajisté neuvažovalo ministerstvo, zda-li možno v Praze tomuto nařízení vyhověti, ono neuvažovalo o potížích, které nastávají zvláště ve velkých městech s umístěním a s denním vyučováním, dlužno upozorniti, že pokračovací školy pražské navštěvuje 7000 učňů, že se vyučuje v 21 budovách, 375 třídách, že na těchto školách vyučuje 320 učitelů, 32 odborných učitelů živnostníků, 15 inženýrů, 5 lékařů.

Hlavní překážka jeví se, vážení pánové, v tom, že ve dne jsou školní budovy obsazeny naší mládeží a že naše učitelstvo nemůže v této době vyučovat na pokračovacích školách, když je v té době zaměstnáno na školách obecných.

Tedy, vážení pánové, bude třeba, abychom z těchto důvodů systemisovali nová místa, vedle učitelů škol národních, hlavně ze řad absolventů škol odborných a průmyslových, ale také ze řad živnostníků a dělníků, jimž by se dostalo paedagogické výchovy na zvláště k tomu zřízených seminářích.

Tedy, vážení pánové, mám za svou povinnost, jménem školského výboru prohlásiti že my živnostníci nestavíme se nijakým způsobem proti zrušení večerního vyučování (Výborně!), že souhlasíme s tím, aby toto vyučování bylo přeloženo na dobu denní, ale trváme, vážení pánové, na tom, aby se strany ministerstva bylo učiněno opatření, aby nám aspoň byly postoupeny budovy středních škol, abychom mohli dobu vyučovací posunouti na dobu, jak nám ji ministerské nařízení předpisuje.

Já, vážení pánové, měl jsem příležitost seznat pokračovací školství v cizině. Velmi dobře jsem poznal, na jak vysokém stupni dokonalostí jest pokračovací školství v Německu, a museli jsme si říci, že právě město Mnichov to bylo, které jest vzorem pokračovacího školství celému světu.

A vážení pánové, tu jsme viděli, že právě nákladem obce mnichovské byly tak nádherné budovy, tak účelně zařízené budovy, tak bohatě vybavené dílny zřízeny a že prospívají stavu živnostenskému, jeho dorostu. A pánové, tu musíme si říci, jakým způsobem se zachovala Praha k živnostnictvu. Ona před 10 lety v slavnostní schůzi ku poctě jubilea císaře věnovala 500.000 K na pořízení samostatné budovy, ale, pánové, to byl jen danajský dar. Žádny živnostník, který zasedá v školském výboru, neopomenul příležitosti, aby poukázal na to, jak se ta representace obecní zachovala vůči stavu živnostenskému. My jsme z tohoto daru, ačkoliv jsme ho stále a stále urgovali, nedostali ani krejcaru.

A, vážení pánové, musím říci, že trváme na tom a že jenom pod tou podmínkou je možno dodělati se lepšího - rozkvětu v pokračovacím školství, které tak jako dnes, nám nevyhovuje, které má nutně zapotřebí zodbornění, že musíme nutně na tom trvati, aby obec a stát přinesly ty oběti stavu živnostenskému, aby zřízeny byly samostatné budovy, kde by stav našeho dorostu obchodního i živnostenského našel toho vzdělání, kterého skutečně zasluhuje, pokrokového a moderního. (Výborně!) A proto, velectění pánové, prohlašuji zde jménem zástupců stavu živnostenského, a myslím, že za souhlasu celého českého živnostnictva, že plně přidávám se k návrhu školského výboru, aby otázka tato byla řešena v nejbližší době na anketě, ku které budou pozváni ti, kterých se to nejvíce týká, zástupci stavu živnostenského, a projevuji současně přání, abychom nezůstali státi na této cestě, nýbrž abychom se domáhali toho, by naše pokračovací školství bylo zdokonaleno a prohloubeno. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu kol. Špatnému

Posl. Špatný: Velectěné shromáždění!

Otázka, která je položena na dnešní denní pořádek, má neobyčejný význam pro široké vrstvy učednické mládeže. Tato předloha je jenom nepatrnou splátkou na dluh, který veřejnost má vůči proletářskému dorostu. Po desítiletí zápasil tento učednický dorost za pomoci socialistických stran pro zrušení nedělního a večerního vyučování na pokračovacích školách, po desítiletí tento nejmladší příslušník dělnického světa hlásil se o reformu pokračovacích škol. Ale po desítiletí volal nadarmo.

Již před 15 lety - r. 1904 - národní mládež socialistická podala rakouskému parlamentu prostřednictvím našich dvou poslanců, bratří Choce a Černého, 101 petici za zrušení nedělního a večerního vyučování na pokračovacích školách. Tyto petice byly opatřeny 5356 podpisy učňů a učednic z Čech, Moravy, Slezska a Vídně. Ale, vážené shromáždění, i to volání vyznělo na prázdno.

V československé republice rovněž mládež domáhá se reformy pokračovacích škol a zrušení nedělního a večerního vyučováni.

Za všeobecné nepozornosti veřejnosti byla provedena dne 23. března veliká jednodenní generální stávka učňů na pokračovacích školách a demonstrace na ulicích pražských, aby tento požadavek dělnické mládeže byl náležitým způsobem podepřen. Tisíce učňů a tisíce učenic tu manifestovalo. Nemusím tu snad ani uváděti důvody, které nás mají k tomu, aby tomuto požadavku bylo vyhověno, každý občan má nárok na nedělní klid, jenom učni, tomuto nejubožejšímu příslušníku dělnické třídy, byl až dosud nedělní klid odpírán. Rovněž není možno, aby vyučování v hodinách večerních trvalo, když po celodenní práci, po celodenní námaze a lopocení jest duše tohoto nejmladšího příslušníka proletářského stavu unavena.

Žádám, aby konečně i oprávněnému požadavku učednictva byl dán průchod a aby bylo zrušeno večerní a nedělní vyučování na pokračovacích školách. I učeň má právo na odpočinek, a na nedělní klid.

Se zprávou školského výboru, kde se žádá, aby hodiny, které učen stráví v pokračovacích školách, byly prací nahraženy, naprosto nesouhlasím.

Mám za to, že směrodatní činitelé ze živnostenského stavu s tím rovněž souhlasiti nebudou. Pokud vím, české socialistické živnostnictvo a živnostnictvo ze samostatné živnostenské strany k těmto názorům školského výboru se asi nepřikloní. Mluvíme-li však dnes o zrušení nedělního a večerního vyučování na pokračovacích školách, jest nutno, abychom se také dotkli reformy pokračovací školy.

Pokračovací škola až dosud byla opomíjena. Všem středním školám, gymnasiím, reálkám i školám obchodním a průmyslovým věnována byla široká pozornost, pokračovací škola však byla odbývána macešsky. A přece pokračovací škola jest nejdůležitějším článkem lidové výchovy, zvláště když bude vyplněn požadavek dělnického dorostu, aby pokračovací školy byly rozšířeny nejenom na dorost živnostenský, ale i hornický, textilní a zemědělský i dorost různých ostatních odborů průmyslových, aby návštěva pokračovacích škol byla povinná, a potom aby také učební osnova pokračovacích škol byla náležitě zreformována, nejen aby osnova nauk občanských byla náležitě rozšířena, ale aby bylo více přihlíženo k zodborněni našich pokračovacích škol.