A nemohu se zdržeti, abych nevyslovil
dík a uspokojení nad chováním a politickým
postupem - Vaším, přátelé, a
celého národa, Čechů a Slováků;
snad úsudek můj, jenž jsem nebýval vždy
dosti spokojen, má jistou váhu, ovšem podám
zároveň důkaz, že ta "svatá"
nespokojenost také neškodí.
Naše vojsko, bojující
na třech frontách, vybojovalo nám naši
svobodu. Historie naší zahraniční akce
a zejména našeho vojska, jeho bojův a hrdinství,
historie sibiřské anabase, - to všechno bude
bohatou výchovnou epopejí pro naše budoucí
generace! Zde mohu shrnouti jen výsledek. A vedle vojska
bojujícího, pracovali organisačně
mnozí moji spolupracovníci ve všech zemích.
Nejvíce práce bylo přirozeně v Rusku
- vzdávám tu dík všem členům
Odbočky Československé národní
rady pro Rusko, a vzpomínám zejména zemřelého
generálního sekretáře jejího,
Jiřího Klecandy.
Francie uznala prvá, v únoru
r. 1916, význam našeho národa pro spojence
a Evropu a náš program, a uznala pak prvá Zahraniční
Národní radu, zřídila a vydržovala
naši armádu ve Francii a později i v Rusku,
zachovala se k nám opravdu velkomyslně.
Italie byla k nám vždy
velmi přátelská, máme tam značnou
armádu a uzavřeli jsme s Italií první
smlouvu a dosáhli tím svého uznání;
všichni ostatní Spojenci obrátili se potom
k nám se vší sympatií, uznala nás
Anglie, Spojené státy, Japonsko, Srbsko, Belgie,
Řecko a Kuba. Nevím komu, nevím komu bych
děkoval napřed. Jest přirozeno, že uznání
Anglie a Spojených států, těchto největších
spojeneckých mocností, velmi nás posilnilo,
jak bylo viděti z chování nepřátelského
tábora. Spojené státy poskytly a poskytují
nám ze svého bohatství vydatnou pomoc, a
máme od nich určité sliby pro budoucnost.
President Wilson sám věnuje naší otázce
velikou a upřímnou pozornost. Jsme jemu a všem
spojencům zavázáni a mohou na nás
vždy počítati, vyjádřím
naše city k nim nejlépe slovy premiera dra Kramáře,
který mne v prvém radio, které spojilo Prahu
s Paříží, uložil "ubezpečit
vlády a národy spojenecké naší
vděčností a neochvějnou věrností,
naše Republika zůstane na vždy spojencům
věrnou."
Po oficielním uznání
nás spojenci prohlásili jsme samostatnost našeho
národa a zřídili vládu; národ
doma to schválil a svěřil vládu Vám
a mně.
Vlastní cíl války
a míru je reorganisace východní Evropy a
rozřešení východní otázky
vůbec. Válka byla pokračováním
a dovršením bojův a pokusů o rozřešení
východní otázky v širokém slova
smyslu. Německý nápor na východ jest
obrácen proti pásmu menších a malých
národů, sídlících mezi Němci
a Rusy, počínajíc od Finů, a končíc
dole Řeky, jest to řada 18 malých národů.
Pangermanisté hlásali, že malí národové
nemají budoucnosti, že historie směřuje
k vybudování velkých států;
tento názor je očividně nesprávný,
neboť od 18. století po dnes vznikla celá řada
malých států. Imperialistický pokus
Napoleonův se nepodařil, a právě tak
ztroskotal imperialism německý, rakousko-uherský
i ruský. Malí národové jsou osvobozeni.
Negativní úkol války
je dovršen, Evropě nastává úkol
positivní, organisovat Východ Evropy a tím
Evropu a lidstvo vůbec. Stojíme na prahu nové
doby, kdy celé člověčenstvo pociťuje
svoji jednotu. Náš národ přispěti
chce s plným vědomím k uskutečnění
tohoto velkolepého a vznešeného úkolu
svojí hřivnou. Víme, že národové
čekají novou, tvůrčí a organisační
politiku, a slibujeme, že se o takovou politiku poctivě
pokusíme.
Bismarck řekl, že ten,
kdo je pánem Čech, je pánem Evropy. Označil
takto svým způsobem zvláštní
světové postavení našeho národa.
Jsme nejzápadnější slovanská
větev ve středu Evropy a odolali jsme poněmčovacímu
náporu Němců na východ. Dnešní
vítězství umožnila nám naše
národní houževnatost a k tomu země od
přírody bohatá. Naše vítězství
je také vítězstvím ostatních
malých národův, ohrožovaných
Rakouskem a Německem.
Podobný osud a stejné
nebezpečí odkazují nás k úzkému
přátelství s našimi sousedy na východě
resp. na jihovýchodě.
Navázal jsem za hranicemi
se všemi těmito národy, s Poláky, Ukrajinci,
Jihoslovany, Rumuny, Litevci a Lotyši, Finy, Řeky
a Albánci, přátelské styky. Pokusili
jsme se v Americe o utvoření Unie středoevropských
národů. Bylo zatím získáno
dvanáct národův a jednání se
slibně rozvíjelo. Amerika brala v Unii živou
účast; vznikla na jejím základě
zvláštní "Společnost pro podporu
Středoevropských Národů," která,
doufám, platně přispěje k velikému
dílu. President Wilson sám Unii a jejím snahám
velmi přál, a její úsilí, přispěti
k rozřešení problému malých národů,
našlo u něho živý zájem.
Nemohu teď než stručně
načrtnout naše nejbližší úkoly.
Všeobecně řečeno: chceme se sousedy
a blízkými národy organisovat styky co nejintimnější.
Sousedství a obdobné
dějiny odkazují nás k politickému
spřátelení s Poláky. O tom jsem s
vůdčími muži polskými jednal
mnoho; uvažovali jsme dokonce o federaci, ale řekli
jsme si, že v blízké budoucnosti má
každý národ mnoho své zvláštní
konstruktivní práce a že bude proto lépe,
úkoly nekomplikovat; ale vynasnažíme se dospěti
k dohodě hospodářské a vojenské.
Ta bude ovšem čistě obranná. Jednali
jsme také o polské otázce ve Slezsku; dohoda
je snadná - je to problém vzhledem k velikým
úkolům, které nás čekají,
celkem nepatrný. V zájmu nás obou je, aby
každý z nás byl co nejsilnější.
Musím ovšem říci, že způsob,
jímž se někteří Poláci
snaží zmocniti se našeho území,
pokládám za nepřípustný. Napřed
musíme zcelit území svého státu
a pak můžeme dobrovolně přistoupit k
opravě hranic. Doufám, že Poláci toto
stanovisko schválí tím spíše,
že jejich příklad mohl by nebezpečně
nabádat jiné k podobným pokusům proti
Polákům samým.
Až budou mít Poláci
svůj stát ustálený, může
se jednat od státu k státu.
S Rumuny jsme pracovali společně,
hlavně v Rusku; vyvinulo se mezi námi velmi slibné
přátelství. Sám jsem byl v Rumunsku
a jednal i s vládou a králem, hlavně o připojení
naší armády k Rumunsku, k němuž
už nepřišlo. Naskytuje se možnost, že
bychom byli sousedy. Uherští Rusíni totiž
svými představiteli v Americe předložili
nám návrh, že by se stali autonomní
částí našeho státu; stejný
návrh máme od tak zvaných karpatských
Rusů. Neměl jsem ovšem práva věc
ujednat, ale vyslovil jsem ochotu k tomuto spojení; není
pochyby, podle zpráv, že rusínský lid
v Uhrách návrh schválí.
Očekávám, že
Rumuni a Jihoslované se shodnou, zejména v otázce
Banátu. Nemusím vykládat, že náš
poměr k Jihoslovanům je nejsrdečnější,
zpečetěný společnými boji,
sousedství s Rumuny umožnilo by nám přímější
styk. V našich i jihoslovanských politických
kruzích je naprosté přesvědčení
o nutnosti našeho přímého geografického
spojení. Rakouští Němci si teď
žádají toto území; ale dokonce
z maďarské strany byli nedávno upozorněni,
že tam jsou četné chorvatské a slovinské
části. Na každý způsob, nemajíce
žádných teritoriálních sporů
s Rumuny a Jihoslovany, snadno se s nimi dohodneme o intimnějším
spojení. Jednal jsem s představiteli obou národův
a dohodli jsme se; také Řekové ústy
svých vedoucích lidí, zejména Venizela,
schvalují tuto dohodu.
Jestliže se urovnají
obtíže mezi Jihoslovany a Italy - a máme naději
- pak by pangermánská "Mitteleuropa" byla
nahrazena sblížením státův od
Baltického moře až k Adrii a dále přes
Švýcary až k Francii. Byla by to silná
ohrada proti Němcům, pokud neopustí svůj
výbojný tlak na východ, a zároveň
ochrana pro Rusko, takto od Pruska oddělené. A silné
Rusko, sjednocené federativně, my všichni a
Evropa potřebujeme. Rusko prožívá těžkou
krisi. Padl neschopný a degenerovaný carism, podobně
jak padl carism berlínský a vídeňský;
ale revoluce ruská nebyla a není dost tvůrčí,
Rusové nenaučili se administraci, a bez administrace
není demokracie. Pochybuji, že Rusko bez pomoci spojenců
si brzo dovede pomoci.
Nemohu tyto plány vyložit
podrobněji, naznačuji jen směr žádoucího
vývoje zahraniční politiky, ale musím
tuto skizzu doplniti úvahou o našem poměru
k Němcům a Maďarům.
Pokud předně běží
o Němce v našich zemích, je náš
program znám dávno; území, obývané
Němci, jest území naše a zůstane
naším. My jsme vybudovali svůj stát,
my jsme jej udrželi, my jej budujeme znova; přál
bych si, aby naši Němci při tom pracovali s
námi - to by byla lepší politika než jejich
pochybené úsilí nynější.
Pochopuji ovšem, a počítám s tím,
že jsou v těžké situaci; přiznávali
bohužel pangermánský výbojný
program protičeský příliš ochotně,
nepochopili světovou situaci, byli zpiti prvotními
zdánlivými úspěchy; naši Němci
se stali obětí falešného prolhaného
Rakušáctví a krátkozrakých Habsburků.
Je psychologicky pochopitelno, že teď nemile nesou,
že se tak osudně zklamali, a že jsme měli
a máme pravdu my.
Opakuji: My jsme vytvořili
náš stát; tím se určuje státoprávní
postavení našich Němců, kteří
původně do země přišli jako emigranti
a kolonisté. Máme plné právo na bohatství
našeho území, nezbytného pro průmysl
náš i Němců mezi námi. My nechceme
a nemůžeme obětovati naše značné
menšiny české v tak zvaném německém
území. My jsme také přesvědčeni,
že hospodářský prospěch odkazuje
naše německé krajany k nám. Závisí
na nich, aby se k nám postavili správně.
Ať si vzpomenou, že r. 1861 spolu s námi žádali
císaře, aby se dal korunovati na českého
krále. Přeji si upřímně, abychom
se co nejdříve dohodli. Přiznávám
se, nám je těžko zapomenout, že naši
Němci a Němci v Rakousku vůbec přijímali
nelidské ukrutnosti rakouské a maďarské
soldatesky bez protestu, nám je těžko zapomenouti,
že naši Němci dávali nejzuřivější
kontingent pangermanismu. Ale přes to je přijmeme
rádi, jestli se rozhodnou ke spolupráci. Nikdo nám
nemůže zazlívati, budeme-li po tolika trpkých
zkušenostech opatrni, ale ujišťuji, že minority
v našem státě budou požívati úplných
národních práv a občanské rovnoprávnosti.
Americká republika podjala se raději občanské
války než by připustila secessi svého
jihu. My nikdy nepřipustíme secessi našeho
smíšeného severu. Vybudováním
opravdu demokratické samosprávy máme vhodný
prostředek pro rozřešení národnostní
otázky. Přímočarné rozdělení
pro velikou a zvláštní smíšenost
není možné, a problém není pouze
národnostní, nýbrž také a do
značné míry sociální.
Náš poměr k Německému
Rakousku je dán nejen výsledkem války, nýbrž
celým naším národním programem.
My přece jsme se spojili s Rakouskem a Uhrami a vytvořili
jsme Rakousko. My jsme byli perlou Rakouska. Dokázali jsme
takto, že bychom s Němci mohli míti přátelské
soužití. Ale Habsburkové se nám zle
odměňovali. Nemohu vzpomínat celého
našeho boje proti Rakousku. Válka dokázala,
že jednostranná německá a maďarská
politika musila ztroskotat a ztroskotala neodvratně a na
vždy. Dualismus dovršil habsburskou neschopnost a falešnost.
Byl to komplot namířený proti nám
v prvé řadě, Rakousko a Uhersko staly se
zjevnou organisací násilí, násilí
menšiny nad většinou. Evropa před válkou
si toho nevšímala, ale válkou byla poučena
o pravém stavu věci a zejména prokoukli ve
Francii, Anglii a ve Spojených Státech tu úžasnou
faleš Rakouska a maďarské politiky, jevící
se v četných pokusech oklamati spojence. Propaganda
habsburská a maďarská byla naším
vydatným pomocníkem. Ostatně i Němci
v říši zkusili Habsburky na vlastním
těle. Německo zachránilo Rakousko-Uhersko
dvakráte (proti Rusům a proti Italům), ale
na konec Vídeň svého spasitele zradila. Ovšem
nemravnost berlínské politiky spočívala
právě v tom, že se tak úzce spojili
s lidmi, jimiž ve svém nitru opovrhovali, a Berlín,
třeba že Vídeň vedl, vlivu Vídně
podléhal dost často a neblaze.
Není mým úkolem
dávati rakouským Němcům rady. Jest
přirozeno, že spojení našich zemí
s Rakouskem zanechalo mnohé, zejména hospodářské
vztahy. Jestliže rakouští Němci zanechají
své panovačnosti, jestliže zanechají
pangermánských plánů, jestliže
k nám budou loyálními a nebudou se míchat
do našich záležitostí - pak by byly slušné
sousední styky možny a Rakousko by bylo s to, aby
si zachovalo samostatnost. Myslím, že zejména
obtížný problém Vídně
dal by se takto rozřešit nejvhodněji pro Němce
samy. Při tom nás ovšem vedou ohledy na naši
velikou minoritu ve Vídni.
Náš poměr k Německu
upravíme podle toho, jakou ono zahájí politiku.
Zachováme se korektně; přejeme si, aby porážka
pruského agresivního militarismu byla vítězstvím
německého lidu, aby si německý lid
zvykl uskromniti se na vlastní národní síly,
aby zanechal svojí výbojné politiky východní
a věnoval své veliké síly a schopnosti
mezinárodní organisaci národův a člověčenstva.
To jest mnohem větší a vznešenější
cíl, než cíl pangermánský.
O Maďaroch netreba rečí
šíriť. Hrali až do rokov šesťdesiatich
minulého storočia úlohu skromnú; ale
v tom čase uplatnila sa úrodnosť ich pôdy
a dostali tým pre industriálne časti Rakúska
hospodárskej dôležitosti; zároveň
pokúsili sa využiť Bismarkovej politiky voči
Rakúsku a stali sa oddanou avantgardou Nemecka na Balkáne.
Feudálna šľachta, podporovaná kapitalistmi,
vybudovala umelú budovu štátnu, ktorá
sa nárazom vojny tak srútila, ako celá umelá
stavba Habsburgov. Bolo priamo nesmyselné, že taký
národ, akým sú Maďari, smel tak dlho
vykorisťovať štyri iné národy - našich
Slovákov, Rusínov, Rumunov a Juhoslovanov. Už
Cavour videl správne, že Maďari nevedia rešpektovať
slobody iných národov, ačpráve sa
museli sami brániť proti Nemcom; politicky Maďari
ešte po čas vojny žili z prestiže roku 1848,
ale falošnosť ich propagandy bola všade prehliadnutá,
a dnes vidia spojenci cele jasne, že Maďari majú
právo len na svoj národný štát.
Prial bych si, aby náš pomer k nim čo najskôr
mohol byť upravený rozumne. Maďarské minority
budú požívať všetkých občianskych
práv. Maďari boli dosť krutí, že
hovorievali: Slovák nie je človekom, - my nebudeme
im odplácať zlým, chceme len, aby Slovensko
v plnom rozsahu malo hranice vhodné pre svoj rozkvet. A
to platí také o Rusínoch, hlásiacich
sa k nám.
Chci končit. Víme,
že nedosáhneme našeho národního
programu pouze politikou zahraniční, že musíme
hlavně pracovat uvnitř. I v tom naše politika
podle Havlíčka bude poctivá a rozumná.
V přechodné době
vynasnažíme se o zachování pořádku,
chceme se věnovat klidné práci administrační.
Podstata demokracie je v administraci a samosprávě.
Demokracie není panováním, nýbrž
prací k zabezpečení spravedlnosti. A spravedlnost
je matematika humanity.
Zvelebení zemědělství,
průmyslu a obchodu musíme věnovat zvlášť
pozornost; nastoupíme novou železniční
a komunikační politiku. Nové světové
poměry, naše spojení se spojenci, nebude jenom
politické, nýbrž i hospodářské.
Navázal jsem již styky hospodářské
a finanční s vlivnými činiteli v Americe,
Anglii a Francii. Máme zabezpečenou finanční
pomoc spojeneckých zemí; Spojené státy,
sám president Wilson, slíbily podporu pro nutné
zásobování v přechodné době.
Vláda již podala seznam toho, co potřebujeme;
žádali jsme jen nejnutnější, protože
víme, že potřebují pomoci také
druzí. Amerika vydatně pomohla a pomáhá
naší armádě v Rusku. Americký
červený kříž osvědčuje
se přímo vzorně. Vláda a finanční
kruhové jsou ochotni pomoci nám půjčkou
- sám jsem zatím umluvil menší půjčky,
o jejichž ústavním schválení
bude třeba se dohodovat.
Ale člověk a národové
nežijí jen chlebem; uvědomili jsme si všichni,
že potřebujeme převychování.
Starost o školu a všecek duševní život
vyžaduje nejintensivnější péče.
A rozumí se, že zákonodárné orgány
musí vytvořit nové, novým poměrům
odpovídající zákony. Nezdravé
rakušanství musí být důkladně
překonáno, opravdová převýchova
nestačí k odstranění vnějšností.
Vůbec teď máme možnost mnohé plány,
posud theoretické, uplatniti prakticky; vyvarujme se překotností,
máme času dost, nemusíme mít všechno
najednou. Začneme s nejnutnějším a s
tím, co umožní a usnadní vývoj
další, vývoj organický.
Světové i naše
poměry vyžadují pronikavé sociální
reformy; demokratická rovnost vylučuje všeliké
vykořisťování a panství třídní.
Jsem šťasten, že vidím
ženy v tomto shromáždění. Věřím,
že ženy se mají věnovati veřejné
činnosti jako mužové.
Doufejme, že ujednání
mírová v Paříži nám zabezpečí
trvalý mír. Tím neodpadá starost o
národní obranu, naopak musí býti naším
úsilím zbudovati všenárodní systém
účinné defensivy. K tomu cíli jest
nám třeba také úsilné politiky
populační. Jsem rád, že ve vládě
máme již ministerstvo zdravotnictví. Zkušenosti
dlouhé války nutí přímo k péči
o tělo a ducha budoucích generací. Ideály
Fügnerovy a Tyršovy se právě v naší
armádě osvědčily.
Naše armáda z Francie
a Italie se vrací, přál bych si, aby také
naši hoši z Ruska mohli brzy přijeti, ale tomu
překáží vzdálenost a technické
obtíže, nehledě k tomu, že jako spojenci
nemůžeme postupovati v tak vážné
věci jednostranně. Upotřebíme vojska
k udržení a zabezpečení našeho
území a pořádku. Naše vojsko
je částí spojenecké armády
a doufáme, že naši separatisté uvědomí
si tento fakt a jeho důsledky, plynoucí z podmínek
příměří.
Nechtěl jsem, přátelé,
podati podrobný program. Předkládám
pouze některé vedoucí zásady žádoucí
politické činnosti, a pokusil jsem se ve vší
stručnosti zachytiti smysl těch hrozných
a přece pro nás tak šťastných zkušeností
této, doufejme, poslední války. Ten smysl
dá se vyjádřiti velmi stručně:
Chceme všichni, jednotlivci i národové, být
lidmi! Velké oběti na životech a statcích
nevyšly nadarmo. Dosáhli jsme svého cíle.
Teď se vynasnažíme, abychom si ho na vždy
zabezpečili. Úkol snad těžší
než za války. Všichni občané dobré
vůle, bez rozdílu stran, náboženství
a národnosti, mají dánu možnost vybudovati
vzorný demokratický stát, jehož úkolem
bude starati se o zájmy všeho svobodného samosprávného
občanstva.