Na několika místech
v naší odpovědi se mluví o Svazu národů
vždy ve spojení se světovým mírem.
My chceme býti pány Čech, abychom mohli míti
světový mír zabezpečen. My chceme
míti uvnitř poměry tak spravedlivé
a sociálně upravené, aby Československá
republika ani se své strany nijak, řekl bych, vnitřně
neotřásala klidem Evropy.
Prosím, aby i s toho stanoviska
světového míru a také míru
vlastního náš návrh na odpověď
přijat byl v plném znění.
Dále navrhuji, aby Národní
shromáždění se usneslo, že poselství
presidentovo má býti celé pojato do stenografického
protokolu, dále aby do stenografického protokolu
byla pojata celá tato odpověď na poselství,
a posléze, aby bylo zplnomocněno naše předsednictvo,
aby odpověď byla odevzdána presidentovi přiměřeným
způsobem. (Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda:
(zvoní.) K slovu není nikdo přihlášen,
debata jest skončena. Přikročíme
k hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa.
Bude nutno hlasovati o 2 návrzích:
předně, aby poselství presidentovo pojato
bylo do těsnopisecké zprávy, za druhé,
aby návrh odpovědi byl schválen a předsednictvo
Národního shromáždění
bylo splnomocněno, aby odpověď ta odevzdána
byla presidentovi přiměřeným způsobem.
Dám hlasovati o obou návrzích
najednou. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Kdo souhlasí s oběma
návrhy, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.) Tím jsou oba návrhy přijaty
a tím také jest tento odstavec denního pořádku
vyčerpán.
Předseda:
Měli bychom přikročiti k dalšímu
odstavci denního pořádku, ale myslím,
že vyhovím všeobecnému a jednomyslnému
přání celé sněmovny, všech
členů Národního shromáždění,
když po vyřízení tohoto mimořádně
významného odstavce přeruším
projednávám dalšího denního pořádku.
(Souhlas a potlesk.)
Myslím, že tím
jsme povinni nejen významné osobnosti našeho
milovaného presidenta, ale myslím, že současně
s tím podtrhujeme tímto aktem piety mimořádný
význam, jaký sami připisujeme této
odpovědi svojí na poselstvo presidenta republiky.
Odpověď bude samozřejmě odevzdána
panu presidentovi způsobem významu věci odpovídajícím.
(Výborně! Potlesk.)
Než ukončím schůzi,
myslím, že budeme moci, nebude-li proti tomu námitek,
provésti některé
2. doplňovací volby,
tedy věc rázu formálního. Do výboru
sociálně-politického bude dlužno
provésti volbu, ježto vzdal se člen dr. Bartošek.
Jest navržen kol. Tučný. Do právního
výboru - vzdala se členství dr. Masaryková,
navržen jest člen N. S. dr. Brežný.
Do 32členného výboru pro pozemkovou reformu
- vzdal se členství dr. Lukavský,
navržen jest dr. Fáček. Dále
vzdal se Svoboda, navrhuje se Johanis. Do branného
výboru - vzdal se člen N. S. Frant. Navrátil,
navržen jest Fr. Valoušek.
Jest snad námitka proti tomu,
aby se volby provedly? (Nebyla.) Není-li, přistoupíme
k provedení všech voleb najednou.
Kdo souhlasí s navrženými
změnami, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.) To je většina. Navržení
jsou zvoleni.
Omluvil
dodatečně nepřítomnost svou člen
N. S. Mattuš zaměstnáním - rovněž
za včerejší schůzi - a kancléř
dr. Šámal.
K slovu ohledně denního
pořádku se přihlásil pan kol. Konečný.
Uděluji mu slovo.
Posl. Konečný:
Velectěné Národní shromáždění!
Členové Národního
shromáždění Konečný,
Houser, Kopeček, Freiman a společníci
podali 22. ledna t. r. dotaz na p. ministra školství
a p. ministra financí o nesnesitelných hmotných
poměrech národního učitelstva.
Na tento dotaz dostalo se včera
odpovědi p. ministra dra Rašína takového
rázu, že musí vzbuditi rozhořčení
a nevoli nejen postiženého učitelstva, ale
myslím, že i celého Národního
shromáždění. Učitelstvo jest
tou odpovědí odbýváno hůř,
nežli si to kdy troufala rakušácká vláda
kterákoliv. (Slyšte!) Ministr je odkazoval
na okresní školní fondy, na školní
obce, na fond zemský, které nemají žádného
práva o té věci rozhodovati, a Národnímu
shromáždění upírá se vůbec
kompetence o těchto věcech jednati.
Z té příčiny
dovoluji si slavnému Národnímu shromáždění
učiniti návrh, aby o odpovědi pana ministra
Rašína v nejbližší schůzi
zahájena byla debata. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): Prosím pány, by zaujali svá
místa. (Zvoní.) Pan kolega Konečný
navrhl, aby o odpovědi pana ministra Rašína
na jeho dotaz zahájena byla v příští
schůzi ve smyslu § 69. našeho jednacího
řádu debata.
Kdo s návrhem na zahájení
debaty této souhlasí, prosím, by povstal
se svého místa: (Děje se.) To jest
většina. Dám tedy debatu tuto
na denní pořádek příští
schůze.
Přistupuji k ukončení
schůze. Před tím ještě prosím
pány předsedy klubovní, aby ihned po plenární
schůzi dostavili se ke mně do praesidiálního
salonu.
Navrhuji, aby se příští
schůze konala v úterý dne 1. dubna 1919
o 2. hod. odpolední s tímto denním pořadem:
1. Debata právě teď
usnesená o odpovědi pana ministra Rašína
na dotaz člena Národního shromáždění
Konečného a soudr.;
2. Zpráva výboru sociálně
politického o vládním návrhu zákona
o omezení práva stěhovacího.
Tisk 700.
3. Zpráva výboru finančního
o vládním návrhu o změnách
a doplňcích některých ustanovení
o zdanění lihu. Tisk 626.
4. Zpráva výboru zdravotního
o návrhu čl. N. S. Kvapila a soudr., aby
bylo uzákoněno fakultativní pohřbívání
ohněm v československé republice. Tisk 682.
5. Zprávy výboru školského
o návrhu Marka, Slavíčka, Prokeše,
Zeminové a soudr. na úpravu denního vyučování
v živnostenském školství pokračovacím.
Tisk 606.
6. Zpráva výboru zásobovacího
o návrhu Šamalíka, Ševčíka,
Valouška a soudr., aby bylo úplně uvolněno
krmivo a oves. Tisk 654.
Dále tři odstavce,
které dnes nebyly vyřízeny a to:
7. Zpráva zemědělského
výboru o návrhu člena N. S. Pika a soudr.
a resoluce téhož poslance o pustošení
lesů obecního statku, (tisk 553).
8. Zpráva imunitního
výboru v trestní věci čl. N. S. dra
K. Novotného, (tisk 665).
9. Zpráva imunitního
výboru v trestní věci člena N. S.
Josefa Stivína, (tisk 666).
Jest snad proti mému návrhu,
jak pokud se týká dne, tak pokud se týká
denního pořádku, nějaká námitka?
(Nebyla.) Není jí. Tedy prohlašuji návrh
svůj za přijatý. Schůze jest
skončena.
(Konec schůze ve 4 hodiny.)
Podle usnesení Národního
shromáždění, uvedeného na str.
1049, připojuje se:
"Věřím
i já Bohu, že po přejití vichřic
hněvu, hříchy našimi na hlavy naše
uvedeného, vláda věcí Tvých
k Tobě zase se navrátí, o lide český,
a pro tuto naději Tebe dědicem činím
všeho toho, co jsem koli po předcích svých
byla zdědila a přes těžké a nesnadné
časy přechovala, nýbrž i v čemkoli
dobrém skrze práci synů mých a požehnání
boží rozhojnění jsem přijala,
to všecko Tobě odkazuji."
Proroctví-modlitba Komenského
vyplnila se doslova; náš národ je svobodný
a nezávislý a vstupuje vážen a podepřen
všeobecnou sympatií do společnosti evropských
národů.
Žijeme v pohádce? Tak
se ptají politikové všech zemí a sám
kladu si stejnou otázku; a přece je to všechno
skutečná skutečnost, výsledek čtyřletého
zápolení všech národů světa.
Svět rozstoupil se na dva tábory a v hrozném
boji zvítězili ti, kteří hájili
ideály spravedlnosti - zvítězili idealisté,
zvítězil duch nad hmotou, právo nad násilím,
pravda nad chytráctvím.
Centrální mocnosti,
vedené pruským Německem, domáhaly
se panství nad starým světem, nad Evropou,
Asií, Afrikou a to byl přední cíl
pangermánských politiků, označovaný
heslově: Berlín - Bagdad. Starý, staletý
německý nápor na východ měl
býti dovršen konečným podmaněním
východních národů, v prvé řadě
slovanských, a celý průběh války
a vítězství Německa uskutečňovaly
pangermánský plán.
Podmanění evropského
východu bylo by mělo za následek podmanění
západu a celého starého světa. Ale
nový svět, Amerika, vystoupila ze své reservy,
nahradila umdlené a rozvrácené Rusko a za
nedlouho generál Foch diktoval poraženému Německu
a Rakousko-Uhersku podmínky.
Theokratická autokracie podlehla
demokracii, spočívající na zásadách
humanitní mravnosti. Berlín, Vídeň,
Cařihrad hlásaly rouhavé učení,
že jejich státy, ve skutečnosti dynastie jsou
z boží milosti, ba přímo božím
zjevením a nástrojem, stát opírající
se o militaristickou armádu postaven jako ideál
proti národnosti, výboj a panství nad světem
staly se cílem berlínského, vídeňského
a cařihradského carismu - imperialismu. Pruství,
rakušanství a Džingischanství nespojovalo
se pouze zeměpisně; je vniterní shoda a příbuznost
těchto tří přežitků středověké
theokracie.
Proti ní seskupily se moderní
demokracie; demokracie nemilitaristické, hájící
ideály humanity. Pruský militarism, armáda
vojenských specialistů, poražen lidovým
vojskem, které teprve průběhem války
musilo býti organisováno a ve zbrani vycvičeno;
promyšlená příprava Německa a
jeho vypočtený útok neobstály. Spojenci,
věrni demokracii, prohlásili důsledně
právo všech státův a národů,
nejen velikých, nýbrž i malých, na samostatnost;
president Wilson formuloval vedoucí zásady demokracie,
obsažené v americké deklaraci nezávislosti
a ve francouzském prohlášení práv
člověka a občana. Revoluce zvítězila
nad legitimistickou ztrnulostí: všecka moc politická
pochází z lidu aneb, jak to řekl Lincoln:
z lidu, lidem a pro lid; a president Wilson prohlásil jakožto
cíl války osvobození celého lidstva.
Proti čtyřem centrálním mocnostem
spojilo se celé lidstvo a, jestliže celý souhlas
národů kdysi považován za důkaz
pro jsoucnost boží, souhlas všech národů
všech dílů světa v této válce
jest důkazem demokratické pravdy. Pruský
militarism a jeho spojenci byli a jsou mravně isolováni.
My Čechové a Slováci
nemohli jsme v tomto světovém boji stát stranou,
museli jsme se rozhodnout proti Rakousko-Uhersku a Německu,
a musili jsme vystoupiti neboť celá naše historie,
její obsah a smysl vede nás k mocnostem demokratickým.
Vybudování našeho státu a jeho udržení
proti německému náporu na východ,
naše reformace a její ideály, naše utrpení
protireformačního násilí způsobené
Habsburky, zneužívajícími náboženství
pro své nízké hmotné cíle a
naše probuzení, vedené ideou humanity a vyplývající
z ní demokracie - osud našeho národa přímo
logicky jest spiat se západem a jeho moderní demokracií.
Proto správně a, jak
vidíme, k našemu štěstí postavili
jsme se od počátku války na stranu spojenců.
Pro nás nebylo místa v řadách těch,
kteří vrhali se na nás, vedeni barbarským
heslem Mommsenů, v. Hartmannů a Lagardeů.
Dovolte mně tu, přátelé,
abych podal zprávu o naší zahraniční
činnosti. Musím se omeziti na hlavní body,
neboť historie čtyřleté té práce
je dlouhá a mnohoobsažná; obmezím se
více na vytčení zásad, spravujících
naši práci, než na výklad o jednotlivých
akcích.
Mně samému bylo jasno,
že nemohu a nesmím setrvati ve službách
Rakousko-Uherska. Pravda, z počátku jsem nebyl hned
dost rozhodnut k činu; cítil jsem ohromnou odpovědnost,
počítal jsem s následky prohry -- ale naši
vojáci, odpírající službu a vzdávající
se spojencům, zločinné odpravy našich
lidí, těšících se ze slibu ruského
vojevůdce, a vůbec celý ten aparát
vídeňského a budapešťského
katanství donutili mě k rozhodnutí. Radil
jsem se s politickými přáteli jednotlivě,
neboť strany byly potlačeny; zajel jsem také
do Vídně, abych promluvil se seriosními rakouskými
Němci, co vlastně od války očekávají,
zejména pro případ vítězství;
byl jsem dvakrát v Holandsku, projel Německem a
také tam podle možnosti jsem se hleděl informovat.
V polovici prosince 1914 odejel jsem do neutrální
ještě Italie a pak do Švýcar. Myslil jsem,
že se ještě pokusím o návrat do
Prahy, abych podal získané informace, ale už
to nebylo možné. Pak zůstal jsem čas
v Ženevě a na podzim 1915 odebral jsem se nadobro
přes Paříž do Londýna, odkud
mohl jsem dojíždět do Paříže.
V Paříži zůstali dr. Beneš a generál
Štefanik, oddaní, věrní a vydatní
spolupracovníci. V loni v květnu musil jsem do Ruska,
odkud jsem letos začátkem března přes
Sibiř zajel do Japonska, z Japonska do Spojených
státův, odkudž po sedmi měsících
pobytu, volán naší vládou, vracím
se po čtyřech letech jako první president
československé republiky.
Divná, nečekaná
cesta kolem světa, ve skutečnosti cesta propagační,
získávání celého světa
spojeneckého pro naši národní věc
a pro náš politický program, jehož podstatnou
částí bylo rozbití Rakousko-Uherska
a tím isolování Německa a donucení,
aby konečně se spokojilo svou vlastní národní
državou. O to přece běží. Rakousko
bylo Německa silnou, ale také slabou stránkou.
Organisovali jsme za hranicí
všechny naše kolonie emigrantské a zahájili
promyšlenou propagandu ústní a publicistickou
a činnost diplomatickou. Ale politika a zejména
revoluce není možná bez peněz - v tom
pomohli naši v Americe a v Rusku. Chci zde důrazně
konstatovat, že jsme nevzali od spojenců ani krejcaru
- zdůrazňuji to, protože naši odpůrcové
mluví o ruských, anglických a jiných
penězích. A stejně zde konstatuji, že
jsme za celou tu dobu neužili ani jedné nepravdy proti
našim nepřátelům, ani jedné z
těch tak zvaných diplomatických chytrostí
- tak čestný politický boj, tak čestná
revoluce, smím to říci, sotva kdy byla provedena.
Bylo mi jasno, ze nestačí
propaganda, ani revoluce ve vojsku a doma, nýbrž že
musíme mít vojsko. Prvé legie vznikly ve
Francii a v Rusku; záhy se hlásili dobrovolníci
ze všech zemí: z Anglie, Ameriky, Kanady, Afriky,
Australie. S počátku to byly oddíly malé,
ale rostly přílivem zajatců. Zejména
to platí o Rusku, kde bylo našich zajatců veliké
množství. Historie naší armády
v Rusku je historií celého Ruska, alespoň
se vývoj Ruska obráží ve vývoji
naší armády: zde mohu jen stručně
říci, že starý režim Stürmerovský
nepřál formování veliké armády;
také Kerenský s počátku byl proti
nám, až poznal, že jeho ofensiva do značné
míry byla provedena našimi třemi pluky a že
naši hoši kryli osudný útěk ruské
armády. Pochvalné úsudky o chrabrosti našeho
vojska od Brusilova, Aleksejeva a jiných, podobně
jako od francouzských a italských autorit vojenských,
jsou známy. Po mnohých a mnohých pokusech
podařilo se zorganisovati celý korpus, - mohu říci
bez přepínání, že organisování
této armády za nastalé anarchie a za úplného
rozvratu ruské armády jest nejlepším
svědectvím zralosti nejen našich hochův,
ale celého národa, neboť sto tisíc mužů,
mužů voličů, to jest značná
representační část národa.
A armáda v Rusku vzrostla letos jarem na okolo padesát
tisíc ozbrojených mužů, druhých
padesát tisíc bylo přihlášeno.
Tuto schopnost organisační a národní
ukázněnost převyšuje pouze hrdinská
mysl jejich, jejich láska k svobodě a obětavá
věrnost národů. Nemohu Vás nepožádati,
abychom tiše vzdali poctu těm padlým našim
drahým hochům, těm našim hrdinům
v Rusku, Dobrudži, Francii a Italii a na soluňské
frontě, kteří nám připravili
dnešní památnou schůzi a celé
naše osvobození, a nezapomínejme našich
mučedníků habsburgského terroru doma
a těch tisícův a tisícův obětí
ruského zajetí, těch, již nám
umírali na Murmanu, v Turkestaně, všude po
širých pláních nešťastného
Ruska, neschopného se starat o zdraví našich
zajatců. Co zahynulo našich při útěku
přes Albanii, - české rovy máme po
všech válčících zemích.