Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Přistoupíme

a sice k

1. Zprávě právního výboru o vládním návrhu, aby byl vydán zákon, kterým se mění některá ustanovení notářského řádu. Tisk 552.

Zpravodajem jest člen Národního shromáždění dr. Klouda. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Klouda: Velectěné Národního shromáždění!

Notářský řád náš, jako tak mnoho zákonů, které jsme přejali ze starého Rakouska, potřebuje a vyžaduje v mnohých a podstatných kusech náležité opravy. V uznání naléhavosti tohoto požadavku pracuje se také na celkové reformě notářského řádu. Než však tato celková úprava bude moci býti předložena, ukázala se naléhavá nutnost, provésti aspoň částečnou reformu, a sice v těch bodech, které nehodí se již do dnešní doby. Jest zajisté anachronismem, jestliže notáři Československé republiky mají skládati přísahu podle předpisů starého rakouského, nebo uherského notářského řádu, jest anachronismem, jestliže notáři ve své úřední pečeti mají vykazovati znak rakouský nebo uherský.

Rozumí se samo sebou, že s nastalým převratem všechny tyto anachronismy fakticky byly odstraněny, protože nesnášejí se s právním cítěním a přesvědčením jak širších vrstev naší veřejnosti, našeho lidu, tak i s právním přesvědčením samotných příslušníků notářského stavu. Proto také notáři povolanými svými zástupci ihned po nastalém převratu domáhali se u Národního výboru a později také u Národního shromáždění, a také u vlády samé, aby těmto nesrovnalostem učiněna byla přítrž a vláda, vyhovujíc tomuto oprávněnému volání širší veřejnosti i notářů samých, předložila předlohu zákona, kterou tyto nejnaléhavější nedostatky mají býti odstraněny. Právní výbor při projednávání návrhu vládního obmezil se v podstatě jen na ty změny, které, jak jsem již uvedl, okamžitého odstranění vyžadují, resp. měly býti odstraněny již tenkrát, kdy nový stát náš začal žít.

Předlohou, kterou vám právní výbor ku schválení předkládá, má býti jednak zabezpečena jednotnost úřadování notářů jako osob veřejnou věrou nadaných, jednak má býti zajištěna platnost notářských spisů, zejména listina notářských, protože spisy notářské k platnosti své vyžadují určitých formálních náležitostí, aby tedy byla zajištěna platnost listin, které byly sepsány nebo ověřeny, v mezidobí od 28. října až do nabytí účinnosti nového zákona.

Vedle toho ještě právní výbor rozšířil platnost nového zákona také na Slovensko a v důsledku toho změnil také ustanovení uherského zákona, dosud na Slovensku platného, tedy jak pokud se týče meritorních změn, již uvedených, tak také pokud se týče pojmenování notářů, přijav také pro slovenské notáře pojmenování "notář" a nikoliv pojmenování "veřejného notáře", jak notáři na Slovensku po vzoru uherském jsou nazýváni. Vyžaduje toho tedy jednotnost úřadování a jednotná terminologie v celé naší říši, aby funkcionáři státní byli jednotně pojmenováni.

Z těchto všech důvodů dovoluji si vám jménem právního výboru učiniti návrh, aby předloha, ve znění právním výborem usneseném, byla vámi schválena.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Žádám pány, aby zaujali svá místa. (Děje se).

Ježto předloha není příliš obsáhlá a také, pokud se týče materie, jest jednotná, budeme hlasovati o celém zákonu, o nadpisu i o 9 článcích zákona najednou. Je snad proti tomu námitka. (Nebyla.) Není tomu tak. Budeme hlasovati, jak jsem právě navrhl.

Kdo souhlasí s článkem 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8 a 9, jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje se).

To je většina, zákon je schválen také ve druhém čtení, a tím je tento odstavec denního pořádku vyřízen.

Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž jest

2. Zpráva výboru ústavního o návrhu dra Viškovského a soudr., aby byla zřízena státní kompensační komise pro dovoz a vývoz zboží (Tisk 586).

Zpravodajem je člen N. S. Malypetr. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Malypetr: Vážené shromáždění!

Brzy po našem státním převratu ukázala se potřeba, vhodnými opatřeními zabezpečiti regulaci mezinárodních obchodních styků, a o to pokusila se naše vláda zřízením tak zv. Československé vývozní a dovozní komise, kterou uskutečnila nařízením ministerstva průmyslu, obchodu a živností ze dne 22. listopadu 1918.

Tato dovozní a vývozní komise měla jedině míti právo, udělovati nebo odpírati svoje svolení k dovozu nebo vývozu určitých druhů zboží. Komise tato sestávala ze správného sboru a z tak zvaného odbornického sboru, ve kterémžto odbornickém sboru byla zastoupena velká řada různých korporací nebo sborů, kterážto svojí velkou početností byla hladkému a rychlému jednání komise do jisté míry na závadu, ačkoliv nařízení o této komisi snažilo se tomu odpomoci tím způsobem, že mohla se tato komise rozdělením na pododbory zabývati rozdělením předmětů vývozu a dovozu a o nich činiti svá usnesení. Komise tato svými usneseními rozhodovala úplně plnoprávně a jen zástupci ministerstev, sdruženi ve správním jejím sboru, mohli zastavením usnesení celé komise neb jednotlivých jejích odborů způsobiti, že se nemohla uplatniti usnesení komise v tom neb onom oboru zahraničního obchodu. Brzy se však ukázalo, že to opatření není plně dostatečné proto, že nebylo tu dostatek soustavnosti v posuzování našich mezinárodních obchodních styků a to zejména s hlediska toho, jakým směrem má se náš zahraniční obchod, zejména pokud se dovozu týče, bráti. A velmi tísnivá vyživovací situace našeho státu dala vznik návrhu pana dra Viškovského, kterýžto návrh směřuje k tomu, aby veškerý náš zahraniční obchod bral se nebo řízen byl v první řadě s hlediska zaopatření, pokud možno, největšího a nejlevnějšího množství potřeb denního života, zejména potravin, a aby zabezpečen byl jejich průvoz státy sousedními ze států vzdálenějších, tedy cestou náhrady za zboží z našeho státu vyvážené.

Byli jsme totiž svědky zjevů, že různé obchodní korporace, anebo dokonce i různé ústřední úřady našeho státu snažily se opatřiti si dovozem různé potřebné zboží úplně buď samostatně, bez ohledu na celkový a jednotný zájem, aneb, že snažily se opatřiti aneb umožniti vývoz určitých druhů zboží, aniž by při tom bylo zachováno výlučně a jedině rozhodující hledisko všeobecného zájmu, zejména pokud se týče otázky výživy. Z toho vznikla pociťovaná potřeba soustředění veškerého tohoto jednání o dovozu a vývozu zboží v určitém úřadu aneb v určité instituci, bez jejíhož dobrozdání a bez jejíhož svolení by se nesměl jakýkoli obchod zahraniční uskutečniti a bez jejíhož dobrozdání by se ani nesměly přípravné práce, ani vyjednávání v tomto směru předsebráti a později také realisovati. Ministerstvo obchodu, pociťujíc samo velmi dobře, že dosavadní stav, vyvolaný zřízením dovozní a vývozní komise, nevyhovuje plně všem potřebám našeho zahraničního obchodu a zejména že není zárukou dostatečné ucelenosti a dostatečného, soustavného řízení této věci, doplnil jaksi toto nařízení a to právě v mezidobí, které uplynulo od podání návrhu dra Viškovského, až do jednání o tomto návrhu v ústavním výboru, tedy doplnil nařízení o vývozní a dovozní komisi dalším nařízením ze dne 26. února o zřízení tak zv. dovozních a vývozních syndikátů.

Nelze říci, že by toto nařízení o vývozních a dovozních syndikátech bylo právě tím nejšťastnějším rozluštěním velice spletité otázky mezinárodního obchodu nově vzniklého státu, a není ani konečně dnes mojí úlohou a nesouvisí také úzce s podaným návrhem, aby o tomto nařízení byla přímo pronášena kritika, a zajisté nebylo by ani úplně na prospěch věci, kterou mám na mysli.

Ústavní výbor při projednávání návrhu dra Viškovského uznal plně nutnost zřízení úřadu nebo instituce, v níž by měla svoje zastoupení veškerá ministerstva, která by sama uznala toho potřebu, býti zastoupena v takovém úřadě, a lze věru velmi těžko se domnívati, že by některé z ministerstev nebylo aspoň dočasně interesováno na rozvoji našeho zahraničního obchodu a zejména v otázce kompensační, a že tu je zapotřebí, aby tento kompensační úřad, resp. jeho vedení bylo plně učiněno zodpovědným za svoje jednání. Proto ústavní výbor postavil se na poněkud jiný názor v otázce zodpovědnosti správy tohoto úřadu oproti názoru, uplatňovanému ve zmíněném již nařízení o komisi pro vývoz a dovoz tím, že navrhuje v předložené resoluci slavnému Národního shromáždění, aby správa tohoto kompensačního úřadu rozpadala se ve dva sbory, a sice ve sbor správní, který by záležel ze zástupců súčastněných ministerstev, a sice po jednom zástupci z každého, a z poradního sboru odborníků.

Od citovaného již nařízení je to tedy zásadní rozdíl tím, že tento poradní sbor má tak, jako veškeré jiné poradní sbory, fungovati skutečně jen podáváním svých dobrých zdání, kdežto rozhodování, za něž oproti správě státní a oproti Nár. shromáždění jest nésti plnou zodpovědnost, přechází na správní výbor. Tedy žádná snaha po omezování určité autonomie súčastněných kruhů, nýbrž snaha po plném zdůraznění a uplatnění přísně veřejné a ústavní zodpovědnosti vedla ústavní výbor k návrhu v tomto smyslu.

Rovněž uznal ústavní výbor za nutné, navrhnouti určitou změnu i v tomto složení sboru poradního tím, že jeho na příliš velký počet rozčleněnou složitost zmenšuje tím, že navrhuje, by byly v tomto poradním sboru zastoupeny jedině ústřední korporace různých povolání a sice korporace obchodní, průmyslové, živnostenské, zemědělské a dělnické, jakož i - a to je nové oproti dřívějšímu stavu - zástupcové úřadoven, nebo korporací, které byly zřízeny státem k vedení hospodaření těmi produkty nebo předměty, státem obstavenými, které stát má ve své správě.

Další důležitou změnou, kterou oproti dosavadnímu stavu navrhuje ústavní výbor, jest návrh, aby náklady manipulační, které dosud vývozní a dovozní komise mohla si hraditi přirážkou k ceně zboží a jichž přebytky měla odváděti státní pokladně, nebyly vyměřovány vyšším procentem anebo vyšší měrou, než mnoho-li jest potřeba k uhražení potřebných nákladů, a že nemají vybírané poplatky tyto potřebné náklady převyšovati. Kromě toho navrhuje ústavní výbor, aby vláda byla vyzvána k neprodlenému předložení výkazů o poplatcích dosud vývozní a dovozní komisí vybraných a o tom, jak jich bylo použito, resp. jak bylo použito přebytků z toho resultujících. V důsledků všech těchto zde stručně uvedených úvah předkládá ústavní výbor slavnému Národnímu shromáždění návrh následujícího usnesení:

"Vláda se vyzývá, aby neprodleně změnila nařízení ministerstva průmyslu, obchodu a živností ze dne 22. listopadu 1918 č. 43 o zřízení Československé vývozní a dovozní komise ustanovením o zřízení kompensačního úřadu, složeného ze zástupců súčastněných ministerstev a z poradního sboru. Zástupcové těchto ministerstev, a to po jednom z každého, tvoří správní sbor kompensačních úřadů a zástupcové ústředních odborných korporací obchodních, průmyslových, živnostenských, zemědělských a dělnických a zástupcové úřadoven komisí a ústavů, zřízených k hospodaření s předměty státem obstavenými, tvoří odborný poradní sbor.

Tento kompensační úřad posuzuje a kontroluje všechny smlouvy o směně zboží s jinými státy, vede v evidenci a řídí veškerý vývozní a dovozní obchod našeho státu se zvláštním zřetelem na opatření potravin a nejnutnějších potřeb životních (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj posl. Malypetr (pokračuje): Veškeré jednání o dovoz a vývoz budiž soustředěno v tomto úřadě kompensačním; k povolení vývozu neb dovozu jakéhokoliv zboží jest třeba souhlasu tohoto úřadu. Manipulační poplatky z dovozu a vývozu zboží, jím vybírané, nemají převyšovati náklady správní.

Vláda se vyzývá, aby neprodleně předložila výkazy o poplatcích, vybraných vývozní a dovozní komisí, a o jejich použití, jakož i súčtování případných přebytků, komisí vládě odvedených."

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen; debata je skončena, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Zvoní.)

Ústavní výbor navrhuje resoluci, která jest obsažena ve zprávě panem zpravodajem právě doporučené. Kdo souhlasí s resolučním návrhem, obsaženým ve správě výborové, prosím, aby povstal. (Stalo se.) To jest většina, resoluce ta je schválena. Tím jest tento odstavec denního pořadu vyčerpán a přistoupíme k odstavci dalšímu, a sice

3. k zprávě zahraničního výboru o návrhu prof. dra Horáčka, aby byla zřízena akademie pro výchovu úředníků pro službu zahraniční, tisk č. 572. Zpravodajem jest pan dr. Horáček, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. prof. dr. Horáček: Velevážené Národní shromáždění!

Myslím, že v starém Rakousku (Hluk. Předseda zvoní.) každý z nás to nesl s bolestným srdcem, když četl v naší slavné historii, že kdysi národ náš vysílal k cizím panovníkům a k dvorům svá poselstva, která ujednávala důležité státní smlouvy a jednala tam o životních podmínkách českého národa. My víme, že v době, kdy jsme žili v poddanství rakouském, neexistovalo více žádného samostatného politického českého národa v poměrech mezinárodních. Byl zde pouze národ ve smyslu etnografickém.

Jest známo, jaké překážky na př. činily se našim učencům, anebo různým sjezdům, sportovním i vědeckým, kde snad příslušníci českého národa chtěli se prohlásiti za členy samostatného národa ve smyslu mezinárodním. Nikoliv, oni byli pouhými Rakušany. Ty poměry se dnes změnily. My jsme dnes suverénním státem světovým a potřebujeme ovšem také své mezinárodní diplomatické zástupce. A jest známo, jakou důležitost v mezinárodní politice - dnes to právě cítíme a vidíme při jednání mírovém - takoví diplomatičtí zástupci mají, a zajisté víme, jak ta věc ve starém Rakousku byla pořízena. Víme, že diplomatickým zástupcem nemohl býti v tomto starém státě než ten, kdo byl nejméně nějakým baronem. (Tak jest!) A nebyli to ani šlechtici všech národů, byli to především Maďaři, od toho Andrassyho, Szegyönyiho, Szeczényiho až do Berchtolda, Kállaye, Kállnokyho atd. Maďarská šlechta to byla, která určovala osud rakousko - uherské říše a také osud našeho národa. A jestliže to byl někdy nějaký takový šlechtic, jako náš milý přítel pan hrabě Czernin, který se nám dobře vydařil. (Souhlas).

Jest potřeba, pánové, abychom v té věci postarali se o důkladnou odbornou výchovu našeho příštího zahraničního dorostu. Ovšem říká se někde, že snad toho není třeba, že vidíme dnes, jaké výborné diplomatické zástupce máme, kteří vlastně žádné odborné výchovy neměli. To jest pravda. Ale to je právě ta šťastná náhoda, která nás potkala, ale do budoucnosti na to spoléhati nesmíme. Tak jako v každém úřadě a v každém povolání jest třeba odborníků, - a my víme, že jsme na ty odborníky v Národním shromáždění kladli zvláštní důraz - tak také i pro tuto službu jest potřeba jistých odborníků, a to vedlo mne a také jiné členy Národního shromáždění k tomu, abychom podali návrh na zřízení nějakého zvláštního odborného učeliště pro výchovu našeho zahraničního dorostu.

Poněvadž otázka byla důležitou, tedy zahraniční výbor se usnesl na tom, pořádati o věci anketu odborníků. Ta anketa se skutečně sešla, ale mínění v ní byla nejednotná, zejména v tom směru, zdali snad opravdu bude potřeba zřízení nějaké zvláštní soustavné školy. Proti tomu byla námitka, že potřeba těchto úřednických sil bude přece jen poměrně malá a že tedy z důvodů ekonomických se neví, zdali se doporučovalo, nějaký zvláštní ústav pro to zřizovati, anebo zdali má býti tato výchova přičleněna k nějakým stávajícím učilištím, anebo konečně, zdali snad stávající, tak zvané vysoké učení politické nemá pro to utvořiti jakési jádro, ze kterého by se vyvinulo nějaké podobné učiliště. Dále bylo ještě uvažováno o tom, zdali ta služba zahraniční, která má dvě stránky: jednak politickou (to jest ta služba diplomatická), jednak stránku hospodářskou (t. j. služba konsulární), zdali má býti spojena anebo snad odloučena. Vzhledem k tomu, jak pravím, že zde není dosud náš zahraniční ministr dr. Beneš, který o této věci v první řadě jest povolán rozhodovati a jehož úsudku jsme nechtěli předbíhat, usnesl se zahraniční výbor, aby celá tato otázka byla odročena a ponechána budoucnosti. Ale na druhé straně se přece jen jeví potřeba, aby pro nejbližší dobu nějaké takové síly zde přece jen byly, poněvadž je známo, že skutečně náš zahraniční úřad postrádá až dosud takových sil, neboť v starém Rakousku, jak řečeno, byl to velmi nepatrný počet příslušníků našeho národa, kteří se službě diplomatické věnovali, poněvadž právě zde jim nekynula žádná naděje a žádná kariéra.