Úterý 11. března 1919

Vážené shromáždění, to jsou pochybnosti, které vzbuzuje ve mně krátká zpráva školského výboru, tisk č. 395, a proto mohu prohlásiti, jak jsem již řekl, jménem socialistického bloku: Ačkoliv ve školním výboru chtěli členové našeho klubu návrh ten tolerovati, ohlašuji, že budeme hlasovati proti němu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Za dalšího řečníka pro resoluční návrh přihlásil se prof. Kordač. Uděluji mu slovo.

Posl. Kordač: Slavné Národní shromáždění!

Chci krátce odpověděti na námitky pana předřečníka, kterými chce odůvodniti hlasování proti návrhu pana zpravodaje Stojana.

V úvodu podává toliko formální motivy a částečně bych s ním souhlasil, když odkazuje na kompetenci episkopátu, aby tento zařídil obsah studií na theologii podle cíle výchovy duchovenstva, apoštolů víry mezi lidem. Zároveň však tvrdím, že zde má i stát a tudíž i N. S. svou kompetenci, jelikož se jedná o výchovu stavu, který jest nejen pro církev, ale i pro stát velevýznamný, poněvadž tento stav má za úkol prohloubit a popularisovati ony imponderabilie státu nábožensko-mravní, bez nichž veškeré ponderabilie Národního shromáždění postrádají své oduševňující síly. A proto má i stát a proto má i N. S. právo, jednati o obsahu výchovy a vyučování tohoto úřednictva církevního. (Výkřik: 2000 let vychovávala církev a skončila evropskou válkou!)

Jestliže zároveň i plat profesorů na theologických fakultách obstará stát, i z tohoto důvodu, dokud ho obstarává, musíme mu přiznati i kompetenci, aby se přesvědčil, nač on platí a vydává. (Tak jest!) To jsou tedy formální věci a proti nim konečně - jak pravím - neměl bych zásadních námitek s řečeným ohražením. V druhé části však odůvodňuje pan předřečník své záporné postavení principielně a toto principielní stanovisko dá se shrnouti v krátkou thesi: "Theologie není vědou, a proto N. S., jemuž přísluší jenom vědou pěstovanou na universitě a na technice se obírati, nepřísluší a není snad ani důstojné, aby se obíralo theologií." A proč není theologie vědou, odůvodňuje pan předřečník tím, že se zároveň opírá o autoritu, že theologie je vědou víry, kdežto pravá věda víry nepředpokládá, ba naopak pěstuje vědu, abychom nemusili věřiti. K tomuto principielnímu stanovisku dlužno poznamenati předně, že víra je vlastně základem a začátkem každého vědění. (Tak jest!) Malý chlapec, kterého uvádíte do školy, musí nejprve svému učiteli na slovo věřiti (Výborně! Potlesk), tohle se nazývá "a", tohle "b", tohle "c" a tak celou abecedu. Kdyby nechtěl věřit, nenaučí se nikdy ani číst. (Odpor.)

Prosím, pánové, dále veškerá výchova předpokládá víru. Dítko, které vy vychováváte, musí vám věřit, a zásady theoretické i praktické od vás věrou přijímat, ať v oboru vývoje těla nebo ducha. Většina lidstva nenahlíží to "proč", čím v hygieně musí se říditi autoritou odbornickou, a tak i ve veškeré výchově. A, pánové, svým časem toto dítko dospívá, aby poznalo i to, proč dříve věřilo, a z víry přichází k vědění. Nuže, veškeré lidstvo, na stanovisku křesťanském a na stanovisku zdravé filosofie, my všichni jsme ve stadiu výchovy jakožto inteligence a vůle omezené vzhledem k inteligenci a vůli absolutní. Oproti této absolutní inteligenci musíme věřit, když svým slovem a svým skutkem se lidstva ujme, aby ten, který lidstva je stvořitelem, byl zároveň vychovatelem. (Výborně!) Proto praví již Fichte ve své "Rechtsphilosophie", že se onen veleduch skutečně od prvopočátku ujal lidstva tak, jak v tom nejstarším dokumentě písma starého zákona psáno jest. A tato výchova má ten účel, abychom i my věrou dospívali poznenáhla vždy víc a více k poznání, aby naše stadium vědění a konečně ve stadium bezprostředního vidění. Naše inteligence a naše láska aby jedenkráte byla spojena s inteligencí a láskou v tom nejdůvěrnějším spojení přátelství, což je vlastně život pravdy a lásky, který ve vašich útrobách žije a hlásí se jakožto pravý element inteligentního člověka. Čím je voda rybě, tím je pravda a láska člověku. Proto výchovou víry k vědění a věděním k vidění Boha, posledního cíle člověka. A proto, když se jedná o theologii, jest vlastně otázkou: Chceme býti ještě křesťany? (Hlas: Ne!) Vy tvrdíte ne a my tvrdíme ano, poněvadž naše evropská kultura je založena na kořenech křesťanství. (Potlesk! Posl. Aust: Buďte křesťané, ale vy křesťané nejste!)

Předseda: (zvoní): Prosím o klid! Prosím, aby nebyl řečník vyrušován, pane kolego.

Posl. dr. Kordač (pokračuje): Tedy víra se neprotiví vědě, víra připravuje cestu k vědě. A tvrdím ještě více (Posl. Aust: Vyráběli jste křivopřísežníky ve velkém!). I ve vědě první principy, pánové, předpokládáme jakožto data. Jest to první fakt vlastní existence, první podmínka schopnosti rozumu, poznati pravdu, a první princip kontradikce (sporu). (Hlas: Pravdu chceme poznati, ale vy chcete, abychom zůstali pouze u pravdy zjevené!) Ne, nikoliv! Pravda zjevená předpokládá poznávání rozumem. Veliký Augustin vás učí, že bychom nemohli věřiti, kdybychom neměli rozumných duší. To jest nepochopení stanoviska. (Posl. Aust: Pan dr. Engliš zde pravil, že chceme-li v zákon vtěliti lásku k bližnímu, musíme býti komunisty. Jiný hlas: Kde jest předseda? Předseda neexistuje! Kdo mluví vlastně?)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován! (Posl. Aust: Kristus byl také komunista!)

Posl. dr. Kordač (pokračuje): Co se týká toho, komunisté na své cestě ku komunismu, prosím, račte si všimnouti, co povídám, - komunistům na jich cestě k státu socialistického komunismu překážejí, jak sami doznávají, tři hlavní překážky: První jest křesťanská rodina, druhou překážkou jest křesťanská škola a třetí překážkou jest privátní vlastnictví. Když bylo o tom řeč za kulturního boje v německé říši, pronesli sociální demokraté svým orgánem "Freie Presse" v Berlíně o tomto boji následující posudek: "Veškeré liberální strany jsou za jedno, i se socialistickou, v porážení prvního pilíře: křesťanské rodiny, a v porážení pilíře druhého: křesťanské školy, domnívajíce se že pak sociální demokracie v bázni boží zůstane státi před pilířem třetím, soukromým vlastnictvím, a "Freie Presse" dodává: "Und wir stehen dabei und lachen. I my, naše lidová strana, stojíme při tom, když se tyto pilíře prorážejí - a k tomu patří i stanovisko mého předřečníka k theologii - , my při tom stojíme a, jestliže budou všecky strany souhlasiti s tímto porušením, nebudeme se smáti, bude nám do pláče, že za jedno se spojují strany, které si podkopávají vlastní hrob a vlastní zkázu samy. (Tak jest! Výborně! Potlesk. Posl. Vaněk: Budete-li míti tolik štěstí jako s císařstvím rakouským!) To nebylo naše. (Hluk, nepokoj.)

Místopředseda Udržal (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Kordač (pokračuje): Následovně jest také první motiv mého pana předřečníka, že theologie jest spojena s vírou, kdežto věda s vírou sloučiti se nedá, bezpodstatný. Ale uvádí dále, že theologie pracuje s předpoklady a pravá věda že nesmí ničeho předpokládati.

Toto tvrzení je dvojsmyslné a proto dlužno rozeznávati - Qui bene distinquit, bene docet, pane kolego - to jest vám známo. Tedy dlužno rozeznávati: věda nesmí ve svých premisách ničeho přijmouti, co ji není buď samozřejmým, anebo co nemůže dokázati buďto z principů a methodou vlastní, anebo tím, že se odvolává na jinou vědu odbornou, která tyto předpoklady dokazuje, a druhá sesterská věda od ní jako temata jistá, jakovýtěžek přejímá.

A, pánové, zeptejte se odborníků i zde přítomných, cituji slovutného pana profesora Mareše, zeptejte se takových odborníků a oni vám vyznají, že každá věda, jmenovitě nyní, při tom ohromném pokroku do extensity a při té nedozírné hloubce do intensity, odkázána jest zároveň na autoritu odborníků jiných. (Výborně! Potlesk.) Jinak bychom, pánové, nepřišli ani o krok vpřed. Pravý pokrok vědy vyžaduje, abych já výtěžek bádání svých kolegů, výtěžek bádání sta- a tisíciletého, použil v organisačním vývoji i svůj trošek přidal. A s tímto spojením, s touto kooperací všech vědátorů ve všech oborech vzniká jeden koncert vědy universitní, která má představiti veškeré poznatelno. Ale jelikož náš rozum jest omezen a nemůže sám pochopiti celé moře pravdy, proto se dělí práce, je tu dělba práce a proto každá věda má své předpoklady, předpoklady výtěžku bádání a vědění jiných odborů. Nuže, pánové, když vám dokáží existenci absolutní inteligence a vůle, když vám dokazuje, že tato inteligence skutečné zásady výchovy náboženskomravní zjevila a když já toto slovo Božské přejímám jakožto autoritu, to že se protiví vědě? Autoritu božskou ve vědě mám odmítnout, když jsem nucen autoritu lidskou v každém oboru věd respektovati? To jest nedůsledné, to jest kontradikce proti principům.

Prosím, historik předpokládá fakta, historik jich nedělá, ten je předpokládá, ten má jen úkol, objektivně je poznati a uznati. Fysik jest závislý od objektivního stavu, bez předpokladů není nikdo. Já vím, pánové, a tuším kořen moderní vědy, moderního subjektivismu, který nás učí, že věda moderní svůj objekt sama si tvoří - mnozí pánové tomu nerozumějí - ano, moderní subjektivismus dospěl tak daleko, že nás učí: rozum lidský si pravdu dělá, on jí fabrikuje a protože jsem jen já, musím o všem mimo mne pochybovati. Proto pochybuje nejmodernější vaše věda o existenci reálného světa. Ta nás učí, že je to jen promítání subjektivního nazírání. Vy všichni, jak zde jste, a mne posloucháte, podle té vaší nejmodernější vědy, není nic objektivního, to jest jen subjektivní affekce, kterou já jako ve snách promítám a tvořím si kolem sebe svět a ten svět mám subjektivně za reální. Až tak daleko dospívá tak vychvalovaná vaše věda bez předpokladu a pan předřečník, spisovatel Krejčí, anebo pan prof. Němec, odvolával se na odborníka fysika Macha; a právě Mach to byl, který odstranil nejen dualismus mezi Bohem a světem, nýbrž i dualismus mezi objektivním reálním světem a subjektem vlastní existence. Odstranil dualismus mezi duchem a tělem, ba pokročil i tak daleko, že odstranil fakt trvalé existence, trvalého subjektu vlastního. Vše jest jenom přechod, jest jenom energia, akt za aktem se stíhá a nic stále ani substance těla, ani substance ducha. To jest bankrot moderní vědy bez veškerých předpokladů. A proto pravím: bez předpokladů není pro omezený rozum nižádného vědění, jenom rozum absolutní, jenom ten se skryje ve svém poznávání se vším, co poznatelno je.

Ale pokud připouštíte, že náš rozum je přípustný omylu, přístupný bludu, že jest konečný, musíte přiznati, že mimo hranice poznávání jsou pravdy, které on předně poznati nemůže a není s to, jelikož jeho konečná inteligence neobsáhne nekonečný obor veškerého poznatelna (Výborně!) a proto může tato věčná pravda - Bůh, když nás určil, abychom jedenkrát měli život pravdy a lásky společně s ním - může předem základ a kořen tohoto života tajuplného ve víře nám podávati a tu zjevovati i tajemství jeho vnitřního života v trojjediném bohu. Vy přiznáváte tajemství, když zkoumáte činnost atomu, žádný vědátor fysiky se neosmělí říci, že by podstatu atomu znal, jeho činnost, ba ani, zdali atom existuje. (Odpor.)

Vy stojíte výhradně na základě empirie a myslíte, že to, co hmatáte, a co ochutnáváte, a co vidíte, že jenom to existuje. A já vám dokazuji, že právě tyto věci - hmota sama, ve vědě neznámá, žádný nám nemůže říci, co vlastně hmota jest. A vy se odvážíte o Bohu, jeho jsoucnosti a bytosti odmítnouti vše, co nevidíte a nenahmatáte? (Posl. Aust: Jak vy jste poznali, když ty pravdy nejsou přístupny?)

Rozumem ze slova božského, jehož historickou událost dokážeme historicky. Jako historik dokazuje existenci Augusta, tak dokazuje Krista a jeho díla. (Posl. Aust: Jak máte možnost dokázati něco, co rozumem nepochopíte, pro co rozumovou sílu nemáte? - Hluk: Předseda zvoní.) Pánové, to jest podstata...

Předseda: Prosím, pane kolego Auste!

Posl. dr Kordač (pokračuje): Ale, pánové, dovolte! Já vidím, že tyto otázky náboženské skutečně zahajují hlouběji, proto ten všeobecný zájem a proto vám odpovím: Dovolte, při každém poznání, jak atomu, tak Boha, dlužno rozeznávati dvě otázky: předně fakt, zdaliž věc jest, a za druhé způsob, jak ta věc jest. Ku příkladu: gravitace. Fakt universální gravitace, vědou empírie známe, ale sám Newton na konci svého díla, když konstatoval tuto světovou sílu a naměřil její zákony, praví: "Tážete-li se mne, co vlastně gravitace jest, nemohu vám říci, nevím.

Podobně dlužno říci o bohu. K tomu máme rozum, abychom, vycházejíce od vlastního já a z tohoto kosmu, hledali zákonem příčinnosti dostatečné důvody obou a přijděme k faktu, že Bůh, absolutně neodvislá prvopříčina, jest, co jest, ale v druhé otázce, jaký Bůh jest, co jest, tápeme v temnotách, tak, jako každý tápe v temnotách když se ho tážete, na vlastní podstatu zákonů přírodních, co vlastně jsou? Co jest život, co jest chemická příbuznost, přitažlivost, odpudivost, co je organisační činnost, žádný vědátor to neví, a čím je důkladnější, tím bude upřímnější, že vám řekne: fakt života známe, zákona života poznáváme a v hygieně předepisujeme, ale když se nás tážete, co jest život, co jest přitažlivost, co jest gravitace, nevíme, snad nezvíme. A proto nebuďme tak troufalými, že v oboru náboženství, které se týká těch nejhlubších a nejvyšších otázek života lidského, že by před námi mělo býti všecko jasno jako je: dvakrát dvě jsou čtyři. My jsme, jak praveno, ve stadiu výchovy, i kulturní i náboženské, spěje k jednomu cíli, ne k nihilismu... (Posl. Brodecký: Fakt života jest, ale fakt Boha není!) Fakt Boha dokáže se logickým závěrem. (Posl. Brodecký: Logickým závěrem bez fakt!) Vycházíme z fakta existence, jak Kant nám to řekl ve svém důkazu "Beweisführung des Daseins Gottes": Es muss also ein letzer Zustand diese Universums gewesen sein, in welchem die Atome, die letzten Elemente mit ihrer Bewegung, mit ihren Eingeschaften in der Vernunft und schöpferischen Idee des Urgeistes waren." Ejhle! (Posl. Brodecký: To jest filosofie bez fakt!) To jest filosofie s podkladem vlastního já a s podkladem faktu světa! Máme vrozený zákon příčinnosti. Proto se nazýváme rationales, rozum, abychom hledali rationes rerum, abychom hledali důvody, bytostné důvody, raison ďetre. (Posl. Brodecký: To jsou závěry!) Ano, závěry a analysa. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Kordáč (pokračuje): Pane Auste, posledně jste mně přerušil výkřikem, zdali na začátku veškerého světového pohybu Pán Bůh prstem do těch atomů šťouchl, aby se začaly pohybovat. Pan Aust zde vyslovil pravdu, o jejíž hloubce sotva asi má tušení. Ano, pane Auste! Nikoliv zevnějším nárazem hnul Bůh světem, poněvadž Bůh žádnou hmotou není, - Bůh jest duch - nýbrž vniterním principem, který do věcí kosmických vložil "den inneren Lebensgrund", jak praví Kant, který Bůh do nich vložil, jak praví Hirn, že ten vniterný princip, který hýbe veškerenstvem a životem, jsou "les idées realisées du createur", zrealisované idee Stvořitelovy.

Máme analogické rčení, že umělec má tvůrčí sílu. To jest jen analogie. Proč nazýváme tu sílu tvůrčí? Poněvadž umělec vtěluje svou ideu v hmotu, která neodvisle od něho existuje a kterou on zpracuje. Jest to síla tvůrčí, poněvadž on vtěluje svou ideu a, čím jest umělec ideálnější, čím hlubší, tím jest umělecké dílo lepší. Nuže, můžete logicky odepříti, že inteligence absolutní může své idee vtěliti i v organismy i v neorganismy, v život lidský a vtěliti a zrealisovati svou ideu jako duši v člověku tak, aby jakožto síla neobmezená hmotu samu si stvořil, a v ní nezávisle od ní svou ideu o rostlině, zvířeti, člověku, jakožto vnitrný princip zrealisoval, vytvořil dílo umělecké, které zde v přírodě obdivujeme? Ranke, veliký botanik, praví: Tím, čím jest tato forma vnitrná, která jest efektem tvůřčí síly božské uvnitř tohoto díla."

A tak se vracejí i moderní velcí přírodozpytci k velké fylosofii Aristotalově, kterou jsme vám dříve citoval, který nazývá toto forum entelecheí. I ten výraz si vypůjčila moderní věda.

Tedy věda se dá sloučiti s věrou. Ano, víru každá věda předpokládá. Ovšem, theologie zvlášť, poněvadž ona má ten úkol, zabývat se nejprve důkazem, že Bůh jest; za druhé vyložiti zárověň , co jest, pokud náš rozum stačí, a pak dokázati methodou historicko-kritickou, že tento Bůh, lidstva stvořitel, je zároveň lidstva vychovatelem, a to je jen paralelní vývoj, pánové. Říše duchů - říše pravdy. Jako v přírodě Bůh dal hmotu a vložil do ní zákony, dle nichž, jak Darwin stanovil, se svět vyvíjí, ale pod determinující tvůrčí ideou božskou, tak paralelně v říši ducha vložil ten tvůrce jistou, určitou sumu pravdy a principů mravních - zjevením - na nichž veškeren život lidsva je závislým. I v této říši uznáváme stálý vývoj, ale nezměnitelnost základního zákona - digmatu. Podobně se fysiologické zákony stromu nemění, ale vnější formy jeho existence, přizpůsobují se prostředí atd., jsou závislé od vnějších determinantů. Tak podobně i to símě pravdy zjevené, to símě kreda a dekalogu čili mravouky. V své podstatě zůstává nezměněno. Ale pokrokem jednotlivce a pokrokem národů vždy se rozum lidský více a více prohlubuje.

Souvislost víry s veškerým životem, i profánním i státním, vždy více a více poznává, takže se i zde pochybnost dogmatů, čili principů dá sloučiti se stálým pokrokem. Vědy přírodní stále pokračují, ale nemění své fundamentární zákony chemie, fysiky, astronomie. Tyto zůstávají nezměnitelnými, ale pokrok subjektivní při objektivní nezměnitelnosti je stálý pokrok subjektivní. A hybnou silou tohoto pokroku má být sociální autorita, sociální autorita církve a sociální autorita státu a to v harmonii. Jako duch a tělo tvoří jednu bytost, jednu přirozenost, tak v národnech ty imponderabilie náboženství a jejich potřeby hmotné tvoří jeden život. My jen abstraktně to rozlišujeme a do jednotných oddělení dáváme. (Posl. dr. Stránský: To mluvíte pro národní církve!?) Ne. Pravda je nadnárodní. Matematika není ani americká, ani česká, ani japonská! Ta je internacionální, nadnárodní, to je, jak dobře znáte, známkou pravdy, nadnárodnost. Známkou pravého náboženství musí být, že není národním, nýbrž nad národy a je tmelem všem národům, a budete-li vy sledovati Krista, který pravil: Učte veškeré národy," pak najdete ten imponderabilní podklad ke sbratření veškerých národů. Bez toho vnitřního přesvědčení budou veškeré smlouvy jen papírové cáry, které tak dlouho budou platit, dokud jednotliví národové nezískají opět té hmotné síly, aby podle našeho systému "materialismu" vítězila vis major. (Výborně! Potlesk.) A proto uzavírám: veškerá tvrzení mého předřečníka byla mýlkou, nerozlišovala pravdu a klam. Přihlédneme-li hlouběji, vidíme, že se víra snoubí s vědou; žádných předpokladů, které by nebyly dokázatelny neb samozřejmy, nepředpokládáme.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP