Vážené shromáždění,
to jsou pochybnosti, které vzbuzuje ve mně krátká
zpráva školského výboru, tisk č.
395, a proto mohu prohlásiti, jak jsem již řekl,
jménem socialistického bloku: Ačkoliv ve
školním výboru chtěli členové
našeho klubu návrh ten tolerovati, ohlašuji,
že budeme hlasovati proti němu. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Konečný:
Za dalšího řečníka pro resoluční
návrh přihlásil se prof. Kordač.
Uděluji mu slovo.
Posl. Kordač: Slavné
Národní shromáždění!
Chci krátce odpověděti
na námitky pana předřečníka,
kterými chce odůvodniti hlasování
proti návrhu pana zpravodaje Stojana.
V úvodu podává
toliko formální motivy a částečně
bych s ním souhlasil, když odkazuje na kompetenci
episkopátu, aby tento zařídil obsah studií
na theologii podle cíle výchovy duchovenstva, apoštolů
víry mezi lidem. Zároveň však tvrdím,
že zde má i stát a tudíž i N.
S. svou kompetenci, jelikož se jedná o výchovu
stavu, který jest nejen pro církev, ale i pro stát
velevýznamný, poněvadž tento stav má
za úkol prohloubit a popularisovati ony imponderabilie
státu nábožensko-mravní, bez nichž
veškeré ponderabilie Národního shromáždění
postrádají své oduševňující
síly. A proto má i stát a proto má
i N. S. právo, jednati o obsahu výchovy a vyučování
tohoto úřednictva církevního. (Výkřik:
2000 let vychovávala církev a skončila evropskou
válkou!)
Jestliže zároveň i plat
profesorů na theologických fakultách obstará
stát, i z tohoto důvodu, dokud ho obstarává,
musíme mu přiznati i kompetenci, aby se přesvědčil,
nač on platí a vydává. (Tak jest!)
To jsou tedy formální věci a proti nim konečně
- jak pravím - neměl bych zásadních
námitek s řečeným ohražením.
V druhé části však odůvodňuje
pan předřečník své záporné
postavení principielně a toto principielní
stanovisko dá se shrnouti v krátkou thesi:
"Theologie není vědou, a proto N. S., jemuž
přísluší jenom vědou pěstovanou
na universitě a na technice se obírati, nepřísluší
a není snad ani důstojné, aby se obíralo
theologií." A proč není theologie vědou,
odůvodňuje pan předřečník
tím, že se zároveň opírá
o autoritu, že theologie je vědou víry, kdežto
pravá věda víry nepředpokládá,
ba naopak pěstuje vědu, abychom nemusili věřiti.
K tomuto principielnímu stanovisku dlužno poznamenati
předně, že víra je vlastně základem
a začátkem každého vědění.
(Tak jest!) Malý chlapec, kterého uvádíte
do školy, musí nejprve svému učiteli
na slovo věřiti (Výborně! Potlesk),
tohle se nazývá "a", tohle "b",
tohle "c" a tak celou abecedu. Kdyby nechtěl
věřit, nenaučí se nikdy ani číst.
(Odpor.)
Prosím, pánové, dále
veškerá výchova předpokládá
víru. Dítko, které vy vychováváte,
musí vám věřit, a zásady theoretické
i praktické od vás věrou přijímat,
ať v oboru vývoje těla nebo ducha. Většina
lidstva nenahlíží to "proč",
čím v hygieně musí se říditi
autoritou odbornickou, a tak i ve veškeré výchově.
A, pánové, svým časem toto dítko
dospívá, aby poznalo i to, proč dříve
věřilo, a z víry přichází
k vědění. Nuže, veškeré
lidstvo, na stanovisku křesťanském a na stanovisku
zdravé filosofie, my všichni jsme ve stadiu výchovy
jakožto inteligence a vůle omezené vzhledem
k inteligenci a vůli absolutní. Oproti této
absolutní inteligenci musíme věřit,
když svým slovem a svým skutkem se lidstva
ujme, aby ten, který lidstva je stvořitelem, byl
zároveň vychovatelem. (Výborně!)
Proto praví již Fichte ve své "Rechtsphilosophie",
že se onen veleduch skutečně od prvopočátku
ujal lidstva tak, jak v tom nejstarším dokumentě
písma starého zákona psáno jest. A
tato výchova má ten účel, abychom
i my věrou dospívali poznenáhla vždy
víc a více k poznání, aby naše
stadium vědění a konečně ve
stadium bezprostředního vidění. Naše
inteligence a naše láska aby jedenkráte byla
spojena s inteligencí a láskou v tom nejdůvěrnějším
spojení přátelství, což je vlastně
život pravdy a lásky, který ve vašich
útrobách žije a hlásí se jakožto
pravý element inteligentního člověka.
Čím je voda rybě, tím je pravda a
láska člověku. Proto výchovou víry
k vědění a věděním
k vidění Boha, posledního cíle
člověka. A proto, když se jedná o theologii,
jest vlastně otázkou: Chceme býti ještě
křesťany? (Hlas: Ne!) Vy tvrdíte ne
a my tvrdíme ano, poněvadž naše evropská
kultura je založena na kořenech křesťanství.
(Potlesk! Posl. Aust: Buďte křesťané,
ale vy křesťané nejste!)
Předseda:
(zvoní): Prosím
o klid! Prosím, aby nebyl řečník vyrušován,
pane kolego.
Posl. dr. Kordač (pokračuje):
Tedy víra se neprotiví vědě, víra
připravuje cestu k vědě. A tvrdím
ještě více (Posl. Aust: Vyráběli
jste křivopřísežníky ve velkém!).
I ve vědě první principy, pánové,
předpokládáme jakožto data. Jest to
první fakt vlastní existence, první podmínka
schopnosti rozumu, poznati pravdu, a první princip kontradikce
(sporu). (Hlas: Pravdu chceme poznati, ale vy
chcete, abychom zůstali pouze u pravdy zjevené!)
Ne, nikoliv! Pravda zjevená předpokládá
poznávání rozumem. Veliký Augustin
vás učí, že bychom nemohli věřiti,
kdybychom neměli rozumných duší. To
jest nepochopení stanoviska. (Posl. Aust: Pan dr. Engliš
zde pravil, že chceme-li v zákon vtěliti
lásku k bližnímu, musíme býti
komunisty. Jiný hlas: Kde jest předseda? Předseda
neexistuje! Kdo mluví vlastně?)
Předseda
(zvoní): Prosím,
aby řečník nebyl vyrušován! (Posl.
Aust: Kristus byl také komunista!)
Posl. dr. Kordač (pokračuje):
Co se týká toho, komunisté na své
cestě ku komunismu, prosím, račte si všimnouti,
co povídám, - komunistům na jich cestě
k státu socialistického komunismu překážejí,
jak sami doznávají, tři hlavní překážky:
První jest křesťanská rodina, druhou
překážkou jest křesťanská
škola a třetí překážkou
jest privátní vlastnictví. Když bylo
o tom řeč za kulturního boje v německé
říši, pronesli sociální demokraté
svým orgánem "Freie
Presse" v Berlíně
o tomto boji následující posudek: "Veškeré
liberální strany jsou za jedno, i se socialistickou,
v porážení prvního pilíře:
křesťanské rodiny, a v porážení
pilíře druhého: křesťanské
školy, domnívajíce se že pak sociální
demokracie v bázni boží zůstane
státi před pilířem třetím,
soukromým vlastnictvím, a "Freie
Presse" dodává:
"Und wir stehen dabei und lachen. I my, naše lidová
strana, stojíme při tom, když se tyto pilíře
prorážejí - a k tomu patří
i stanovisko mého předřečníka
k theologii - , my při tom stojíme a, jestliže
budou všecky strany souhlasiti s tímto porušením,
nebudeme se smáti, bude nám do pláče,
že za jedno se spojují strany, které si podkopávají
vlastní hrob a vlastní zkázu samy. (Tak
jest! Výborně! Potlesk. Posl. Vaněk: Budete-li
míti tolik štěstí jako s císařstvím
rakouským!) To nebylo naše.
(Hluk, nepokoj.)
Místopředseda Udržal
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Kordač (pokračuje):
Následovně jest také první motiv mého
pana předřečníka, že theologie
jest spojena s vírou, kdežto věda s vírou
sloučiti se nedá, bezpodstatný. Ale uvádí
dále, že theologie pracuje s předpoklady
a pravá věda že nesmí ničeho
předpokládati.
Toto tvrzení je dvojsmyslné
a proto dlužno rozeznávati - Qui bene distinquit,
bene docet, pane kolego - to jest vám známo. Tedy
dlužno rozeznávati: věda nesmí ve svých
premisách ničeho přijmouti, co ji není
buď samozřejmým, anebo co nemůže
dokázati buďto z principů a methodou vlastní,
anebo tím, že se odvolává na jinou vědu
odbornou, která tyto předpoklady dokazuje, a druhá
sesterská věda od ní jako temata jistá,
jakovýtěžek přejímá.
A, pánové, zeptejte se odborníků
i zde přítomných, cituji slovutného
pana profesora Mareše, zeptejte se takových odborníků
a oni vám vyznají, že každá věda,
jmenovitě nyní, při tom ohromném pokroku
do extensity a při té nedozírné hloubce
do intensity, odkázána jest zároveň
na autoritu odborníků jiných. (Výborně!
Potlesk.) Jinak bychom, pánové, nepřišli
ani o krok vpřed. Pravý pokrok vědy vyžaduje,
abych já výtěžek bádání
svých kolegů, výtěžek bádání
sta- a tisíciletého, použil v organisačním
vývoji i svůj trošek přidal. A s tímto
spojením, s touto kooperací všech vědátorů
ve všech oborech vzniká jeden koncert vědy
universitní, která má představiti
veškeré poznatelno. Ale jelikož náš
rozum jest omezen a nemůže sám pochopiti celé
moře pravdy, proto se dělí práce,
je tu dělba práce a proto každá věda
má své předpoklady, předpoklady výtěžku
bádání a vědění jiných
odborů. Nuže, pánové, když vám
dokáží existenci absolutní inteligence
a vůle, když vám dokazuje, že tato inteligence
skutečné zásady výchovy náboženskomravní
zjevila a když já toto slovo Božské přejímám
jakožto autoritu, to že se protiví vědě?
Autoritu božskou ve vědě mám odmítnout,
když jsem nucen autoritu lidskou v každém
oboru věd respektovati? To jest nedůsledné,
to jest kontradikce proti principům.
Prosím, historik předpokládá
fakta, historik jich nedělá, ten je předpokládá,
ten má jen úkol, objektivně je poznati a
uznati. Fysik jest závislý od objektivního
stavu, bez předpokladů není nikdo. Já
vím, pánové, a tuším kořen
moderní vědy, moderního subjektivismu, který
nás učí, že věda moderní
svůj objekt sama si tvoří - mnozí
pánové tomu nerozumějí - ano, moderní
subjektivismus dospěl tak daleko, že nás učí:
rozum lidský si pravdu dělá, on jí
fabrikuje a protože jsem jen já, musím o všem
mimo mne pochybovati. Proto pochybuje nejmodernější
vaše věda o existenci reálného světa.
Ta nás učí, že je to jen promítání
subjektivního nazírání. Vy všichni,
jak zde jste, a mne posloucháte, podle té vaší
nejmodernější vědy, není nic
objektivního, to jest jen subjektivní affekce, kterou
já jako ve snách promítám a tvořím
si kolem sebe svět a ten svět mám subjektivně
za reální. Až tak daleko dospívá
tak vychvalovaná vaše věda bez předpokladu
a pan předřečník, spisovatel Krejčí,
anebo pan prof. Němec, odvolával se na odborníka
fysika Macha; a právě Mach to byl, který
odstranil nejen dualismus mezi Bohem a světem, nýbrž
i dualismus mezi objektivním reálním světem
a subjektem vlastní existence. Odstranil dualismus mezi
duchem a tělem, ba pokročil i tak daleko, že
odstranil fakt trvalé existence, trvalého subjektu
vlastního. Vše jest jenom přechod, jest jenom
energia, akt za aktem se stíhá a nic stále
ani substance těla, ani substance ducha. To jest bankrot
moderní vědy bez veškerých předpokladů.
A proto pravím: bez předpokladů není
pro omezený rozum nižádného vědění,
jenom rozum absolutní, jenom ten se skryje ve svém
poznávání se vším, co poznatelno
je.
Ale pokud připouštíte,
že náš rozum je přípustný
omylu, přístupný bludu, že jest konečný,
musíte přiznati, že mimo hranice poznávání
jsou pravdy, které on předně poznati nemůže
a není s to, jelikož jeho konečná inteligence
neobsáhne nekonečný obor veškerého
poznatelna (Výborně!) a proto může
tato věčná pravda - Bůh, když
nás určil, abychom jedenkrát měli
život pravdy a lásky společně s ním
- může předem základ a kořen
tohoto života tajuplného ve víře nám
podávati a tu zjevovati i tajemství jeho vnitřního
života v trojjediném bohu. Vy přiznáváte
tajemství, když zkoumáte činnost atomu,
žádný vědátor fysiky se neosmělí
říci, že by podstatu atomu znal, jeho činnost,
ba ani, zdali atom existuje. (Odpor.)
Vy stojíte výhradně
na základě empirie a myslíte, že to,
co hmatáte, a co ochutnáváte, a co vidíte,
že jenom to existuje. A já vám dokazuji, že
právě tyto věci - hmota sama, ve vědě
neznámá, žádný nám nemůže
říci, co vlastně hmota jest. A vy se odvážíte
o Bohu, jeho jsoucnosti a bytosti odmítnouti vše,
co nevidíte a nenahmatáte? (Posl. Aust: Jak vy
jste poznali, když ty pravdy nejsou přístupny?)
Rozumem ze slova božského, jehož
historickou událost dokážeme historicky. Jako
historik dokazuje existenci Augusta, tak dokazuje Krista a jeho
díla. (Posl. Aust: Jak máte možnost dokázati
něco, co rozumem nepochopíte, pro co rozumovou sílu
nemáte? - Hluk: Předseda zvoní.)
Pánové, to jest podstata...
Předseda:
Prosím, pane kolego Auste!
Posl. dr Kordač (pokračuje):
Ale, pánové, dovolte! Já vidím, že
tyto otázky náboženské skutečně
zahajují hlouběji, proto ten všeobecný
zájem a proto vám odpovím: Dovolte, při
každém poznání, jak atomu, tak Boha,
dlužno rozeznávati dvě otázky: předně
fakt, zdaliž věc jest, a za druhé způsob,
jak ta věc jest. Ku příkladu: gravitace.
Fakt universální gravitace, vědou empírie
známe, ale sám Newton na konci svého díla,
když konstatoval tuto světovou sílu a naměřil
její zákony, praví: "Tážete-li
se mne, co vlastně gravitace jest, nemohu vám říci,
nevím.
Podobně dlužno říci
o bohu. K tomu máme rozum, abychom, vycházejíce
od vlastního já a z tohoto kosmu, hledali zákonem
příčinnosti dostatečné důvody
obou a přijděme k faktu, že Bůh, absolutně
neodvislá prvopříčina, jest, co jest,
ale v druhé otázce, jaký Bůh jest,
co jest, tápeme v temnotách, tak, jako každý
tápe v temnotách když se ho tážete,
na vlastní podstatu zákonů přírodních,
co vlastně jsou? Co jest život, co jest chemická
příbuznost, přitažlivost, odpudivost,
co je organisační činnost, žádný
vědátor to neví, a čím je důkladnější,
tím bude upřímnější, že
vám řekne: fakt života známe, zákona
života poznáváme a v hygieně předepisujeme,
ale když se nás tážete, co jest život,
co jest přitažlivost, co jest gravitace, nevíme,
snad nezvíme. A proto nebuďme tak troufalými,
že v oboru náboženství, které se
týká těch nejhlubších a nejvyšších
otázek života lidského, že by před
námi mělo býti všecko jasno jako je:
dvakrát dvě jsou čtyři. My jsme, jak
praveno, ve stadiu výchovy, i kulturní i náboženské,
spěje k jednomu cíli, ne k nihilismu... (Posl.
Brodecký: Fakt života jest, ale fakt Boha není!)
Fakt Boha dokáže se logickým závěrem.
(Posl. Brodecký: Logickým závěrem
bez fakt!) Vycházíme z fakta existence, jak
Kant nám to řekl ve svém důkazu "Beweisführung
des Daseins Gottes": Es muss also ein letzer Zustand diese
Universums gewesen sein, in welchem die Atome, die letzten Elemente
mit ihrer Bewegung, mit ihren Eingeschaften in der Vernunft und
schöpferischen
Idee des Urgeistes waren." Ejhle! (Posl.
Brodecký: To jest filosofie bez fakt!) To
jest filosofie s podkladem vlastního já a s podkladem
faktu světa! Máme vrozený zákon
příčinnosti. Proto se nazýváme
rationales, rozum, abychom hledali rationes rerum, abychom hledali
důvody, bytostné důvody, raison ďetre.
(Posl. Brodecký: To jsou závěry!)
Ano, závěry a analysa. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Kordáč (pokračuje):
Pane Auste, posledně jste mně přerušil
výkřikem, zdali na začátku veškerého
světového pohybu Pán Bůh prstem do
těch atomů šťouchl, aby se začaly
pohybovat. Pan Aust zde vyslovil pravdu, o jejíž hloubce
sotva asi má tušení. Ano, pane Auste! Nikoliv
zevnějším nárazem hnul Bůh světem,
poněvadž Bůh žádnou hmotou není,
- Bůh jest duch - nýbrž vniterním principem,
který do věcí kosmických vložil
"den inneren Lebensgrund", jak praví Kant, který
Bůh do nich vložil, jak praví Hirn, že
ten vniterný princip, který hýbe veškerenstvem
a životem, jsou "les idées realisées du
createur", zrealisované idee Stvořitelovy.
Máme analogické rčení,
že umělec má tvůrčí sílu.
To jest jen analogie. Proč nazýváme tu sílu
tvůrčí? Poněvadž umělec
vtěluje svou ideu v hmotu, která neodvisle od něho
existuje a kterou on zpracuje. Jest to síla tvůrčí,
poněvadž on vtěluje svou ideu a, čím
jest umělec ideálnější, čím
hlubší, tím jest umělecké dílo
lepší. Nuže, můžete logicky odepříti,
že inteligence absolutní může své
idee vtěliti i v organismy i v neorganismy, v život
lidský a vtěliti a zrealisovati svou ideu jako duši
v člověku tak, aby jakožto síla neobmezená
hmotu samu si stvořil, a v ní nezávisle od
ní svou ideu o rostlině, zvířeti,
člověku, jakožto vnitrný princip zrealisoval,
vytvořil dílo umělecké, které
zde v přírodě obdivujeme? Ranke, veliký
botanik, praví: Tím, čím jest tato
forma vnitrná, která jest efektem tvůřčí
síly božské uvnitř tohoto díla."
A tak se vracejí i moderní
velcí přírodozpytci k velké fylosofii
Aristotalově, kterou jsme vám dříve
citoval, který nazývá toto forum entelecheí.
I ten výraz si vypůjčila moderní věda.
Tedy věda se dá sloučiti
s věrou. Ano, víru každá věda
předpokládá. Ovšem, theologie zvlášť,
poněvadž ona má ten úkol, zabývat
se nejprve důkazem, že Bůh jest; za druhé
vyložiti zárověň , co jest, pokud náš
rozum stačí, a pak dokázati methodou historicko-kritickou,
že tento Bůh, lidstva stvořitel, je zároveň
lidstva vychovatelem, a to je jen paralelní vývoj,
pánové. Říše duchů - říše
pravdy. Jako v přírodě Bůh dal hmotu
a vložil do ní zákony, dle nichž, jak
Darwin stanovil, se svět vyvíjí, ale pod
determinující tvůrčí ideou
božskou, tak paralelně v říši ducha
vložil ten tvůrce jistou, určitou sumu pravdy
a principů mravních - zjevením - na nichž
veškeren život lidsva je závislým. I v
této říši uznáváme stálý
vývoj, ale nezměnitelnost základního
zákona - digmatu. Podobně se fysiologické
zákony stromu nemění, ale vnější
formy jeho existence, přizpůsobují se prostředí
atd., jsou závislé od vnějších
determinantů. Tak podobně i to símě
pravdy zjevené, to símě kreda a dekalogu
čili mravouky. V své podstatě zůstává
nezměněno. Ale pokrokem jednotlivce a pokrokem národů
vždy se rozum lidský více a více prohlubuje.
Souvislost víry s veškerým
životem, i profánním i státním,
vždy více a více poznává, takže
se i zde pochybnost dogmatů, čili principů
dá sloučiti se stálým pokrokem. Vědy
přírodní stále pokračují,
ale nemění své fundamentární
zákony chemie, fysiky, astronomie. Tyto zůstávají
nezměnitelnými, ale pokrok subjektivní při
objektivní nezměnitelnosti je stálý
pokrok subjektivní. A hybnou silou tohoto pokroku má
být sociální autorita, sociální
autorita církve a sociální autorita státu
a to v harmonii. Jako duch a tělo tvoří jednu
bytost, jednu přirozenost, tak v národnech ty imponderabilie
náboženství a jejich potřeby hmotné
tvoří jeden život. My jen abstraktně
to rozlišujeme a do jednotných oddělení
dáváme. (Posl. dr. Stránský: To
mluvíte pro národní církve!?)
Ne. Pravda je nadnárodní. Matematika není
ani americká, ani česká, ani japonská!
Ta je internacionální, nadnárodní,
to je, jak dobře znáte, známkou pravdy, nadnárodnost.
Známkou pravého náboženství musí
být, že není národním, nýbrž
nad národy a je tmelem všem národům,
a budete-li vy sledovati Krista, který pravil: Učte
veškeré národy," pak najdete ten imponderabilní
podklad ke sbratření veškerých národů.
Bez toho vnitřního přesvědčení
budou veškeré smlouvy jen papírové cáry,
které tak dlouho budou platit, dokud jednotliví
národové nezískají opět té
hmotné síly, aby podle našeho systému
"materialismu" vítězila vis major. (Výborně!
Potlesk.) A proto uzavírám: veškerá
tvrzení mého předřečníka
byla mýlkou, nerozlišovala pravdu a klam. Přihlédneme-li
hlouběji, vidíme, že se víra snoubí
s vědou; žádných předpokladů,
které by nebyly dokázatelny neb samozřejmy,
nepředpokládáme.