Předseda:
Musím znova prositi pány kolegy, aby zachovali klid.
Mně nebude nijak příjemno, budu-li museti
jednotlivé pány volat jménem k tomu,
aby zachovali klid. Myslím, že bychom si toho mohli
opravdu ušetřiti. Prosím p. zpravodaje, aby
pokračoval.
Zpravodaj posl. dr. Slávik
(pokračuje): ...vysvetlovaly, že táto
umiernenosť je diktovaná i strachom pred slovenskými
klerikály. Pánové, věc sa nemá
celkom tak. Musíme tu vždy zdôrazňovatí,
že na tejto resolúcii usniesl se Klub náš
výlučne len z obavy pred maďarskou a maďarónskou
agitáciou, ktoré iste že zavinily, i isté
nerozumné slová so strany slovenskej. (Hlas:
Hlinka!) My si musíme uvedmiť - a tu práve
obraciam sa na onu slovenskú stranu, ktorá vie,
že ide o ňu - že každé tlačené
či povedané nerozumné slovo na Slovensku
je len živením tej maďarónskej agitácie.
Musíme tedy uvažovať veľmi kriticky a každé
také slovo klásť - povedal by som - na vážký
apotekárské, musíme sa tedy straniť
všetkého, čo by maďarskú alebo
maďarónskú propagandu na Slovensku priamo či
nepriamo živilo.
Práve včera poznamenal na
bratislavských poradách poslanec dr. Markovič,
že nám chybí dnes to, čo spojovalo všetkých
našich zahraničných pracovníkov: chýbala
nám dosiaľ tá fanatická láska
k veci. Nehovorím, že všetkým, ale
dnes veľmi mnohým chybí fanatická láska
k veci, ktorá vyrovnávala všetky rozdiely
strán i smerov. Do tej doby - a potrvá to ešte
niekoľko mesiacov, než se ustálime a než
se pomery konsolidujú - apelujem na všetkých,
aby sme pracovali svorne, nie volebnou agitáciou, ale svorným
kompromisom jednoho s druhým. Nepatrí to snáď
úplne k dnešnému môjmu referátu.
Chcel som len naznačiť, čím by vlastne
Slovenský klub chce v boji českých strán
byť. Neviem, či tento dôvod prospeje tu navrhovanej
zmene ústavy, ale dúfam, že moje slová
príjmete práve tak uprímne, ako som ich ja
mienil. Prosím ctené Národné shromaždenie,
aby zmenilo §u 1. zákona z 13. prosinca 1918 v tom
smyslu, že doplňuje počet členov Nároného
shromáždenia na 270 a že týchto nových
14 členov prideľuje sa Slovenskému klubu, prijalo
s takovým jendomyslným súhlasom, s akým
tento návrh Slovenského klubu prijal ústavný
výbor. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
K slovu není
nikdo přihlášen, debata je skončena.
Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá
místa. (Hluk. Předseda zvoní.)
Před hlasováním konstatuji,
že jest třeba podle §6. zák. ze dne 3.
listopadu 1918 o prozatímní ústavě
přítomnosti alespoň - dvou třetin
poslanců a k usnášení - dvoutřetinové
většiny přítomných. Konstatuji,
že jsou dvě třetiny poslanců přítomny.
Hlasovati budeme, poněvadž předloha
není příliš obsáhlá -
má jen tři články najednou. Jsou proti
tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Není
jich; bude se hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s čl. 1.
- 3., jakož i s nadpisem zákona, prosím,
aby povstal. Konstatuji, že pro osnovu zákona hlasuje
v prvém čtení dvoutřetinová
většina přítomných poslanců.
Přeje si pan zpravodaj snad k druhému
čtení slovo?
Zpravodaj posl. dr. Slávik:
Ne.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvém čtení, také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal. Konstatuji, že pro osnovu zákona hlasuje
také ve druhém čtení dvoutřetinová
většina přítomných poslanců.
Tím jest tento
odstavec denního pořádku vyčerpán
a přistoupíme k dalšímu odstavci,
kterým jest
5. zpráva školského
výboru o návrhu dra Stojana a soudruhů, aby
slula fakulta bohoslovecká v Olomouci Cyrilomethodějskou
fakultou a aby na ní byly zřízeny nové
stolice (Tisk č. 522.)
Jako zmocněnec vlády jest
přítomen prof. Valouch. Zpravodajem jest
dr. Stojan. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Stojan: Slavné
Národní shromáždění! (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj dr. Stojan (pokračuje):
Rádi se řídíme výzvou Kolárovou
"Slavně slavme slávu slavných Slávů",
a řadu těchto slavných Slávů
zajisté nejdůstojněji zahájili věrozvěstové
naši, sv. Cyril a Methoděj, o nichž tak krásné
a vzácné písně zpíváme:
"Hvězdy dvě se z východu berou
v slavném průvodu k slovanskému
národu." Přinesli nám kříž
a s křížem přinesli také
první knihu. Dle Palackého řadu spisovatelů
co nejdůstojněji započali. Položili
základy literatuře, položili základy
výtvarnému umění, položili základy
malířství, stavitelství. Vykouzlili
nám dobu cyrilomethodějskou, kterou následovala
doba svatováclavská. My, co nám milé
a drahé jest, nazýváme cyrilomethodějským,
anebo svatováclavským. Sjednotili tito dva svatí
věrozvěstové národy slovanské,
nosili je v srdci svém a proto také i národ
sjednocený nosil tyto věrozvěsty v srdci
svém. Hlavně požehnaná byla činnost
jejich v krajích, které zabíhají
také do naší československé republiky,
neboť jejich hlavním působištěm
byla velkomoravská říše. Zde zase byl
hlavním působištěm posvátný
Velehrad. Jest zajisté důležito, abychom tuto
památku požehnanou obnovovali a zase novou památku
povzbuzovali. Z té příčiny školský
výbor přijal návrh, aby bohoslovecká
fakulta v Olomouci slula Cyrilomethodějskou bohosloveckou
fakultou. (Výborně!) Čeleď Cyrilomethodějská,
která byla získána od sv. věrozvěstů,
rozestoupila se, ozývá se stále a stále
snaha, aby zase jedenkráte sjednoceni byli všichni
Slované. Šlechetní podporovatelé této
snahy radívali se opětně a opětně,
na jakém základě by toto spojení a
sblížení národů slovanských
se státi mělo, a zajisté všichni souhlasí
s tím, že na náboženství při
tom ohled brán býti musí a v tom zajisté
směru také toto sblížení se státi
má.
Nuže, my Čechové zajisté
jsme právě k tomu povoláni jak svou
kulturou, tak i svou polohou, abychom byli mostem, spojujícím
západ a východ. My přijímáme
prvky vědy, která (bonum commune) jest všeobecným
dobrem, přijímáme prvky ze západu,
assimilujeme je. Zároveň ale musíme sahati
zase k literatuře slovanské z východu,
abychom takto byli upevněni a posíleni v duchu,
ve kterém působili sv. věrozvěstové
naši. A v tomto duchu mají také působiti
zase naši kněží. Mají pokračovati
v tomto díle Cyrilomethodějském. Aby
to bylo umožněno, aby mohli v duchu Cyrilomethodějském
působiti, odporučuje se, aby zřízena
byla stolice na bohoslovecké fakultě olomoucké.
Ta by posluchače obeznamovala se slovanskou literaturou.
Stolice zmíněná seznámila by je se
všemi vymoženostmi východu, aby takto se sbližovali,
aby nastal všeobecný zápol na poli vědeckém.
Kmeny tyto rozštěpené snažily by se býti
snášenlivými v náboženském
ohledu a bratrství slovanské více a více
by se upevňovalo. K tomu cíli má směřovati
ta stolice, která má býti zřízena
na bohoslovecké fakultě olomoucké, jako fakulta,
která jest neblíže posvátnému
Velehradu, hlavnímu působišti věrozvěstů
našich. A kněz má býti vším,
dle slov sv. apoštola Pavla. Krásně dí
náš Sušil: "Buď můj život
jedna boží chvála slastí Kristus, tužbou
ctnost i krása a mzdou lidu spása." A proto
zajisté má býti kněžstvo uzpůsobeno
pro své vzácné povolání Cyrilomethodějské.
Jest třeba, aby také na poli
dobročinném a národohospodářském
obeznámeni byli se všemi možnými problémy,
aby co nejvíce lidem svým pomáhali, byli
jim vůdcem a světlem. Z té příčiny
navrhuje školský výbor, aby zřízena
byla stolice sociologie na bohoslovecké fakultě
a snad i na jiné.
Má prosba odnáší
se k slavnému Národnímu shromáždění,
aby vděčnost svou projevilo největším
dobrodincům našim, sv. Cyrilu a Methoději,
aby přijalo následující návrh:
"Vláda se žádá,
aby bohoslovecké fakultě olomoucké propůjčeno
bylo pojmenování: Cyrilo-Methodějská
fakulta bohoslovecká."
Pak se žádá, aby vláda
podle možnosti přišla vstříc návrhům,
které vyjdou od profesorského sboru bohoslovecké
fakulty olomoucké co do zřízení nových
stolic. (Potlesk. Výborně!)
Místopředseda Konečný:
Na řečnické listině jako řečník
proti zanešen jest člen N. S. dr. Frant. Krejčí.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr. Frant. Krejčí:
Vážené shromáždění,
promiňte, že zdržuji projednávání
zprávy školského výboru o bohosloveckém
ústavě v Olomouci, že zdržuji přihlášením
se ke slovu. Mám k tomu důvody, které
vyplývají z pochybností, které
ve mně vzbuzuje návrh resoluce, p. zpravodajem s takovou
sympatickou vřelostí přednesený.
Předně mluví se tam
o fakultě bohoslovecké v Olomouci. Jest to
správné a nelze proti tomu nic namítati se
stanoviska nyní platných zákonů. V Olomouci
jest fakulta theologická, poněvadž tam zbyla
po universitě. Ale my chceme - pravím my, poněvadž
mám právo mluviti jménem celého socialistického
bloku, - my chceme, a Národní shromáždění
v tom směru projevilo již souhlas při
zřízení brněnské university,
aby theologické fakulty byly odloučeny od universit.
Zůstanou vysokými školami, ale nebudou universitami,
tedy nebudou fakultami, poněvadž to slovo fakulta
jest spojeno vždy s pojmem university a dá jen
smysl jakožto facultas universitatis; tak se toho všeobecně
užívá. Ovšem není to věc
dosud uzákoněná, ale právě
proto pokládám za nemístné, aby se
před rozhodnutím o věci té něco
stanovilo, co by po případě musilo býti
zase změněno.
Za druhé ústav se má
jmenovati "Cyrilo-Methodějský". Věcně
nemám pranic proti tomu namítati, avšak, řekl-li
pan zpravodaj, že se to má stát na oslavu věrozvěstů
slovanských Cyrila a Methoděje, - tak to stojí
v tištěné zprávě - to již
bere na sebe jinou tvářnost. Nemyslíte, že
je to spíše čest a oslava olomouckého
ústavu, když se uzná za hodna nositi jméno
věrozvěstů slovanských? Ale prosím,
Národní shromáždění nemá
žádné příčiny, - aspoň
já jí nevidím, - aby vyznamenávalo
právě olomouckou fakultu mezi ostatními.
Pravím, Národní shromáždění,
a pravím - mezi ostatními. Nechci se dále
o tom šířiti, ale mně se taková
funkce Národního shromáždění
nezamlouvá.
Za třetí, neračte mi
zazlívati, když řeknu, že druhá
část resoluce, týkající se
zřízení nových stolic, jest příliš
malicherná, než že by se potřebovalo Národní
shromáždění jí zabývati.
Já uznávám snahu, aby klerikům bylo
poskytnuto širší vzdělání;
jest dobře, když se ta kukla, která se jim
nasazuje jako proti těm otravným plynům,
trochu provětrá a, kdyby tento požadavek nebyl
pronesen již na konferenci rakouského episkopátu,
vítal bych popud, takto daný z našeho
kněžstva, jakožto známku pokroku. Toho
však, o co resoluce usiluje oklikou Národního
shromáždění, lze dosíci zcela
jednoduchou procedurou, jaká jest obvyklá u autonomních
úřadů toho rázu, jako jest theologická
fakulta, nyní dosud v Olomouci. (Hlas: Větší
vážnost bude míti ta věc!) Snad,
ale dovolte, abych připomenul, že při ustanovování
učebného plánu pro theologické studium,
to platí o této části bývalého
Rakouska, ne snad Uhrách, jest spolurozhodujícím
činitelem episkopát.
Každá změna může
se díti jenom s jeho souhlasem. Učebným
plánem je určen také počet stolic
na theologické fakultě a výbor předmětů
učebných. Mezi předměty, které
episkopát určil pro rozšíření
a zdokonalení přípravy na kněžství,
je také křesťanská sociologie, která
má býti zavedena stejně jako jiné
vedlejší předměty, které se tam
uvádějí, podle toho, najde-li se vhodná
síla dle okolností a dle potřeby. A také
se podobné stolice zřizovaly; i u nás je
taková stolice zde v Praze, ale je ovšem spojena
se stolicí církevního práva. O tom
jsou ministerská nařízení ze dne 30.
VI. 1859 č. 319 a 21. III. 1902 č. 359.
Za takových okolností je potřeba
jenom, aby sbor theologické fakulty, má-li nějakou
vhodnou sílu pro ten obor, aby ji prostě obvyklou
cestou navrhl ministerstvu, a to pak bude viděti, jak se
k tomu má zachovati bez intervence Národního
shromáždění. Intervence Nár.
shromáždění je zbytečná,
jako by to bylo při obsazování jiných
stolic. Račte povážiti, kam by to vedlo, kdyby
se pro každou stolici, která má býti
zřízena, měly takové resoluce tvořiti.
Jde-li však o stolice takových
předmětů, které nejsou v biskupském
návrhu vypočteny, tu věru nevím, smí-li
se sbor odvážiti, navrhnouti její zřízení
přímo ministerstvu. Myslím, a jest to v důsledku
těch nařízení, jichž číslo
jsem uvedl, že bylo by třeba k tomu opatřiti
si souhlas církevní instance. A prosím -
něco takového přece nebude chtíti
nikdo žádati od Nár. shromáždění.
Já bych to alespoň neshledával ani vhodným
a se svého osobního stanoviska vůbec přístupným
a postavil bych se proti tomu. (Výborně. Tak
jest!)
Vážené shromáždění!
Tu jsme se zase ocitli u té zásadní otázky,
která nás tu již jednou zabývala, totiž
o poměru theologie neb učení církevního
k vědě. (Hlas: Ano!) Ukázalo
se při tom, že vládnou mezi námi názory
o této věci, které jsou protichůdné
a neslučitelné. Stojím při těch,
kteří praví, že theologie není
věda (Hlas: Ne!) a že na katolických
theologických fakultách nemůže býti
věda pěstována. (Odpor.) Činím
rozdíl mezi věděním, kterého
poznávacím principem jest rozumový důkaz,
a mezi věděním, které se opírá
o princip víry. To znamená spoléhání
na autoritu, která pravdu ví, to jest předpoklad.
(Posl. Mareš: Přírodní věda
se zakládá na víře. Výborně!)
Prosím, já míním princip víry
v tom smyslu: spoléhání na autoritu.
Jestli se spoléhá přírodní
věda na autoritu, hřeší tímtéž
způsobem jako theologie. Tyto principy poznávací
se vylučují.
Připustíte zajisté,
že kde se mohu přesvědčiti a kde něco
vím, nepotřebuji věřit, a připustíte
také, že tendence vývoje poznání
jest, abychom nemuseli věřit. (Posl. Hlinka:
Ignoramus et ignorabimus!) Ignoramus - to není ještě
věřit. Theolog neobejde se bez principu víry
(Posl. Ševčík: A vědátor také
ne!) a musí činiti rozdíl mezi pravdami
zjevenými - to přírodověda nedělá
- a rozumové dokázanými a musí při
veškeré myšlenkové práci předpokládati,
že její výsledky nesmějí odporovati
pravdám zjeveným. A v tom smyslu musí
také universitní profesor na theologické
fakultě skládati slib.
Při theologii jest volnost bádání
obmezena, což se příčí vědeckému
duchu. Vědecké bádání nemá
žádných z předu daných pravd,
teprve pravdu hledá, a to jest postup, jak jest na první
pohled patrno, s ponětím pravdy zjevené
neslučitelný ... (Posl. Ševčík:
Neboť Bůh jest pravda sama!) Ovšem Bůh
jest pravda sama! My pravdu hledáme a vy ji již máte,
to jest ten rozdíl. My třeba pravdy nenajdeme, ale
vy říkáte, že ji máte a nehledáte
jí a hledat jest u vás hříchem. (Hlasy:
To není pravda!) Tak to zkuste a uvidíte.
Není vyloučeno, aby se vědění,
nabyté těmito různými cestami, shodlo.
Jednotlivé theologické poznatky mohou býti
také vědecké, ale duch, ráz theologického
bádání, ať se týče jakéhokoliv
oboru, jest a musí býti nevědecký.
(Odpor.) Kulturní vývoj to demonstruje ad
oculos. Čím? Tím odporem, který kladla
církev pokroku vědy, a v tomto slavném
shromáždění demonstroval nám
ad oculos et ad aures p. kolega Kordač, jak a v čem
ta nevědeckost theologického smýšlení
záleží, demonstroval nám to řečí
svou o tom, jak věda vede k Bohu. Důkaz provedl
a není třeba jej prováděti dále.
Ale abych rozdíl obou cest vědění
naznačil také nějakou známkou hodně
konkretní, každému srozumitelnou, připomínám
jen slovo: zázrak.
Theologie a myšlení, založené
na jejích předpokladech, zázraky připouští,
hájí a dokazuje. Pro vědu jest zázrak
nesmysl. Zpronevěřila by se sama sobě, podkopala
by sama sobě půdu pod nohama, kdyby připustila
možnost zasáhnutí moci nadpřirozené
do toho železného zřetězení účinků
věčně působících sil
přírodních, kdyby dovolila myšlením
protrhnouti kausální nexus všehomíra.
Zázrak a náhoda jsou slova, kterými konstatujeme
zatímní nemožnost, pochopiti příčinnou
souvislost dění, konstatujeme jím naše
nepochopení toho, co se stalo, ale jsme při tom
přesvědčeni, že to, co je označeno
jako zázrak a co svalujeme nebo svádíme na
náhodu, že to svou příčinu má
a že se to musí dáti vysvětliti cestou
přirozenou. (Posl. dr. Kmeťko: A keď sa nedá,
teda je to zázrak!) Když se to cestou přirozenou
vysvětliti nedá, tedy konstatujeme, že se to
vysvětliti nedá. Vývoj vědeckého
myšlení nás o tom přesvědčuje.
Co označujeme jako zázrak,
jest pro vědu problémem. Věda již mnoho
takových problémů rozřešila.
Všech problémů jistě nerozřeší
a mnohý fakt zůstane tím na vždy hádankou.
To vědomí máme, a to tvoří
podstatu positivismu, který pan kol. Kordač tak
nesprávně definoval v té své
řeči, o níž jsem se zmínil. (Posl.
Zeminová: A přece se země točí!
Hlas: A ženské mluví! Veselost!) Mnohý
fakt zůstane na vždy hádankou, a chcete-li,
mnohý fakt zůstane na vždy zázrakem
v tomhle smyslu. Působení sil přírodních
je a zůstane zázrakem, nerozřešeným
problémem, věčnou hádankou. Ale apologeti
říkávají a úsměvem takovým,
jako tenkrát, když přišli ke Kristu s tím
penízem, tázajíce se, sluší-li
dávati atd., s takovým úsměvem
říkají apologeti: Popíráte
zázrak! Není to zázrak, když z housenky
vzejde krásný motýl, když ze zrna hořčičného
vzejde mohutný strom atd.? A tu odpovídám:
Ano, to jsou zázraky v tom smyslu, jak já jsem
je definoval. Ale z možnosti takových zázraků
nevyplývá možnost něčeho, co
odporuje zákonnosti přírodních sil.
Co se za takový zázrak vydává, buď
je prostě klamem a nebo nedorozuměním. O
té věci věda promluvila již poslední
slova, a logika dává jí v tom sankci.
Je ovšem věcí theologů, aby si v té
příčině vedli jak za dobré
uznají, a do sféry jejich působnosti, i pokud
je jim vyhrazena na školách, netřeba se mísiti,
a nechceme se mísiti. Avšak když takový
rozdíl, jak jsem již řekl, jest mezi theologií
a vědou, když theologie nemůže vědeckou
práci podnikati bez předpokladů, které
jsou vědeckosti na úkor, nemůžeme se
svého stanoviska doporučovati pěstování
jakékoli vědy od theologů. Národní
shromáždění může jenom vědu
odkázati tam, kam patří: na universitu anebo
na vysoké školy netheologické.