Druhá resoluce týká
se toho, aby byly zřízeny tak zv. šeky bez
předpisu, aby mohl každý na místě,
jako dosud, poukázkami zaslati při každém
poštovním úřadu šek, aniž
by bylo jméno a číslo konta označeno.
To jsou dva resoluční návrhy
kolegy dra Fáčka.
Celý návrh jest pracován
na základě demokratickém a liší
se hlavně od vídeňské spořitelny
tím, že při tom nebude úsporné
jednání, ale má veliké výhody
oproti spořitelně vídeňské
v duchu demokratickém, že na vedení této
spořitelny budou míti vliv zástupci širokých
lidových vrstev.
My očekáváme, že
jako vídeňští němečtí
úředníci povznesli vídeňskou
spořitelnu na vysoký stupeň a dopomohli jí
k velikému rozmachu, že i naši čeští
úředníci budou tak schopni a že se postarají
o rozvoj našeho nového šekového poštovního
úřadu a že, jako vídeňská
poštovní spořitelna byla pravým dobrodiním
pro rakouský stát, tak náš šekový
úřad stane se skutečně pravým
ústavem, prospěšným našemu celému
československému státu.
Tím zatím končím.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování. Prosím pány,
by zaujali svá místa. (Nepokoj.)
Hlasovati budeme ve třech oddílech.
Oddíl I. jest článek
1 "o působnosti". Potom budeme hlasovati o oddílu
II. a sice o článku 2. až 10. "o organisaci"
a konečně o oddílu III. článku
11. až 13. "o závěrečných
ustanoveních", jakož i o nadpisu zákona.
Jsou snad proti tomu nějaké
námitky? (Nebyly.)
Námitky nejsou; budeme hlasovati,
jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí s oddílem
I., článkem 1, prosím, by povstal se svého
místa. (Děje se.) To jest většina.
Článek 1 jest přijat.
Kdo souhlasí s oddílem
II., a sice s článkem 2. až 10., prosím,
by povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. Článek 2. až 10.
jsou přijaty.
Kdo souhlasí s oddílem
III., článkem 11. až 13., jakož i nadpisem
zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Článek 11. až
13., jakož i nadpis zákona, jsou schváleny.
Přistoupíme k druhému
čtení. Přeje si snad pan zpravodaj slova,
má snad nějaké textové změny?
(Nebyly.) Není jich.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Předloha jest přijata také ve druhém
čtení.
K předloze podány jsou
dva resoluční návrhy pana dra Fáčka,
schválené výborem finančním.
Přeje si pan zpravodaj k tomu
slova? Není tomu tak.
Kdo souhlasí s oběma
resolučními návrhy, obsaženými
ve zprávě výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Obě resoluce jsou schváleny. Tím jest
tento odstavec denního pořadu vyčerpán.
Přistoupíme k odstavci
2. ke zprávě finančního
a ústavního výboru o vládním
návrhu zákona, jímž zřizuje se
nejvyšší důchodkový soud
(tisk č. 513).
Uděluji slovo panu zpravodaji dru
Horáčkovi.
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Vážené Národní shromáždění!
Věc týká se zřízení
nejvyššího důchodkového soudu pro
území... (Neklid, hluk.)
Předseda:
Prosím znovu o klid, pánové!
Dr. Horáček: ...republiky
československé a jest pouhým důsledkem
našeho osamostatnění. Až dosud totiž
byl nejvyšší důchodkový úřad,
t. j. soud, který rozhoduje o přestupcích
důchodkových, t. j. o přestupcích
proti daním nepřímým a jistým
monopolům, ve Vídni pro všechny země
bývalého Rakouska mimo Dalmacii. Následkem
prohlášení naší samostatnosti přestal
tento soud pro naše území fungovati a je nutno,
zříditi novou instituci stejné povahy. Má
to býti tedy nejvyšší důchodkový
soud pro země republiky československé mimo
Slovensko samo, ve kterém potřeby důchodkového
soudu není, jelikož tam upravena je věc jiným
způsobem; jsou tam totiž řádné
soudy, které o těchto přestupcích
rozhodují. Co do věci samé, prošla věc
dvěma výbory: výborem ústavním
a výborem finančním a nebyly činěny
žádné meritorní změny. Byl sice
učiněn podnět, aby při sestavování
důchodkového soudu taková změna se
stala, aby totiž vedle živlu ryze soudcovského,
totiž radů nejvyššího soudu, byli
do smíšených senátů přibráni
také místo finančních úředníků
radové nejvyššího správního
soudu, kteří zasedají v tak zvaných
finančních senátech, čímž
by jaksi byla vyzdvižena ta soudcovská povaha tohoto
soudu. Ale tato změna byla by předpokládala
změnu důchodkového zákona samého
a, ačkoli tento zákon již je velmi ctihodného
stáří, - pochází totiž
z roku 1835 - přece jenom nebyla nynější
doba považována za příhodnou pro úplnou
změnu celého tohoto zákona, nýbrž
bylo pouze v resolučních návrzích
vysloveno přání, aby v dohledné
době vláda předložila změnu zákona
důchodkového jak po stránce řízení
formálního, tak i po stránce práva
hmotného.
Další změna učiněna
v tom směru, že tak jako náš nejvyšší
soud nyní rozhoduje pouze v senátech 5členných
na místě dřívějších
sedmičlenných, tak aby tento důchodkový
soud také měl senáty, které by sestávaly
pouze z členů pěti. Jiných změn
učiněno nebylo. Nemám, co bych k tomuto
návrhu dodal a doporučuji jej slavnému Národnímu
shromáždění k přijetí.
(Výborně!)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování.
Prosím pány, by zaujali svá
místa. (Zvoní.) Hlasovati budeme tímto
způsobem. Poněvadž není předloha
příliš obsáhlá a materií
svou jest jednotná, budeme hlasovati o celé předloze
najednou.
Jsou snad proti tomu námitky? (Nejsou.)
Námitek není, tedy budeme
hlasovati tak, jak jsem navrhl.
Kdo souhlasí s předlohou,
a sice s §§ 1., 2., 3., 4., 5. a 6., jakož i s nadpisem
zákona a úvodní formulí, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina.
§§ 1. až 6., jakož i
nadpis a úvodní formule zákona jsou schváleny.
Přistoupíme k druhému
čtení předlohy.
Přeje si pan zpravodaj slovo ke druhému
čtení?
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Nikoliv.
Předseda:
Kdo souhlasí se zákonem, právě v prvním
čtení přijatým, také ve druhém
čtení, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina.
Zákon jest schválen také
ve druhém čtení.
Kdo souhlasí dále s resolučním
návrhem výboru finančního a ústavního,
by vláda podala co nejdříve návrh
zákona, jímž bude provedena reforma celého
hmotného i formálního trestního práva
důchodkového, aby byl ústavně projednán,
prosím, aby povstal se svého místa. (Děje
se.)
To jest většina.
Také resoluční návrh
jest schválen a tím jest tento odstavec denního
pořadu vyčerpán.
Přistoupíme k dalšímu
odstavci, jímž jest
- zpráva výboru technického o rychlém provedení nouzových staveb silničních, aby byla odstraněna nezaměstnanost dělnictva (Tisk 520.)
K tomuto návrhu bylo z porady
předsedů klubovních vysloveno přání,
aby byl vzat s denního pořadu.
Jsou proti tomu námitky? (Nejsou.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k dalšímu
odstavci denního pořádku a sice ke
- zprávě ústavního výboru o návrhu posl. dr. Bellu a súdruhov na zmenu § 1. zákona zo dňa 13. listopadu 1918 o prozatýmnej ústave. (Tisk 568).
Zpravodajem jest pan dr. Slávik,
jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Slávik:
Slavné Národné shromaždenie!
Zmena prvého paragrafu zákona
zo dňa 13. prosinca 1918 je vlastne takej povahy, že
by som ju ani nepotreboval odôvodňovať. Stačilo
by poukázať na prázdne lavice slovenských
poslancov, poukázať k tomu, že slovenskí
poslanci nezúčasťňujú sa výborových
zasadnutí tak, ako by to potreba vyžadovala, a to
bolo dostatočným dôvodom, žiadať
rozmnoženie počtu slovenských poslancov Národného
shromáždenia.
Je pravda, pánovia a dámy
moje, že máme 40 miest v Národném
shromáždeniu, je pravda. Ale keď sa týchto
40 poslancov zasedaní Národného shromáždenia
nesúčastní tak, ako by mali, nepripisujte
to na vrub snáď nejakej pohodlností, alebo
tomu, že by sa snáď uťahovali od práce
a svojich národných povinností. Sú
tu celkom iné príčiny.
Na Slovensku každý pracovník
národný, ktorý teraz a ktorý pred
válkou pracoval pro národ, je tak zahrnutý
prácou na všetky strany, že nemôže
sa od neho žiadať, aby tu v Národném
shromáždení v Prahe stále zasadal.
Na Slovensku každý, kto vládne perom alebo
jazykom, kto má aký-taký zdravý úsudok,
musí pracovať, musí čeliť maďaronskej
agitácii, musí spoluúčinkovať
na konsolidovaní pomerov. Není divu, že väčšinu
našich poslancov dosavádnych, ktorí boli menovaní
z tých našich pôvodných pracovníkov,
ktorí pracovali i pred válkou, nemôže
Slovensko úplne postrádať.
Keby dnes zo Slovenska odišlo 40 ľudí,
40 spoľahlivých národných pracovníkov,
keby títo opustili svoje dôležité postavenia
na Slovensku, nastalo by tam také vakuum, taký chaos,
že by bol pokojný beh štátnych záležitostí
ohrožený. A predsa my požadujeme, aby týchto
40 poslancov nebolo odťahované od národnej
práce, požadujeme ešte 14 nových miest.
To je ako protimluv, ale uvážíme-li, že
nemôžeme stále postrádať 40 národných
pracovníkov a že potrebujeme predsa nejakú
zámenu, potrebujeme predsa viac miest, aby táto
vážna práca, která sa koná v Národném
shromáždeni a výboroch, mohla sa so slovenskej
strany alespoň ak-tak konať.
Zo 40 dosavadných poslancov, ako
to, panovia a dámy moji, viete, sú mnohí
vládnymi poradci ministra Dra Šrobára. Pamätate
sa, že Národné shromaždenie bolo vyslalo
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska s vládními
poradci na Slovensko. Tí tedy práve ako minister
sú odpovední za to, čo vo svojom obore konajú.
A preto je účelno, aby ako poslanci zostali v Národném
shromáždení.
Menovanie nových 14 poslancov slovenských
umožní iste to, že práca vo snemovne a
v poradách jednotlivých výborov bude
sa môcť konať aspoň za polovičnej
účasti slovenských poslancov na poradách
Národného shromáždenia musíme
už i z technických príčin kliať
menšie merítko na poslancov slovenských než
na poslancov iných strán. Železničné
spojenie so Slovenskom je ešte dnes tak nevýhodné,
že je to Opravdu ozajstná výprava, keď
musí niekto na Slovensko cestovať. Nemôže
sa vždy požadovať od poslancov Slovákov,
aby od piatku do utorka obišli Slovensko a vrátili
sa zase zpäť do Prahy. Potom musíme uvážiť,
že zastúpenie Slovákov nezodpovedalo ani dosiaľ
a ani po tejto úprave nebude zodpovedať číselnému
pomeru Slovákov k ostatným zemiam československej
republiky. To zastúpenie ale práve pre vylíčené
ťažkosti je fakticky úplne nedostatočné,
takže o nejakej vážnej práci Slovákov
pri terajšom počte nemohlo byť ani reči.
Nemožno požadovať od slovenských poslancov
Národného Shromaždenia ani to, aby stále
meškali v Prahe, lebo musia dbať toho, aby si udržali
kontakt s ľudom.
Na Slovensku sú dnes nesporiadané
pomery, zasiahnutia každého jednotlivého poslanca
je skoro každodenne treba. A musí mať spojenie
s ľudom i preto, aby sa presvedčil, čo
je práve najboľastnejšou a najpalčivejšou
aktualitou na Slovensku, palčivou otázkou dňa
a budúcnosti.
Národné shromaždenie!
Zostáva mi zodpovedať ešte jednu otázku.
Čo bude výhodou toho, keď Slováci budu
tu lepšie zastúpení, než dosiaľ?
Pánovia a dámy! Otázka táto je skoro
naívna a prekládam ju len preto, aby som mohol ukázať
na niektoré chyby, ktoré sa dosiaľ dialy pri
vynášaní našich zákonov. Prichodím
práve so Slovenska a tam na vládnej porade sa župani
ponosovali, že dostávajú zákony vynášané
našim snemom, vo ktorých sú bývalé
rakúske zákony, ale nie sú uvedené
tie bývalé zákony uherské, ktoré
sa týmito rušia. Tak nastáva v právnych
pomerech slovenských taký chaos, že nielen
neprávnici administratívni, ale ani sami právnici
sa v týchto pomeroch nevyznajú. Je teda treba,
aby sa pri každom zákone dbalo ešte i starých
uhorských zákonov, ktoré pozbývajú
platnosti. To je ale len tak možné, bude-li Slovensko
vo výboroch dostatočne zastúpené.
A potom Slovenský klub má
plniť u Vás ešte jeden vážny úkol.
Slováci by tu mali byť smierčivým elementom,
ktorý srovnáva ostro vyhrotené protivy medzi
českými politickými stranami. Na toto kladol
by som dôraz. Slováci by mali byť ti, ktorí
by na každom kroku upozorňovali, že práve
v tej čiastke československej republiky - na
Slovensku - není ešte nič konsolidovaného,
nič hotového. Pánovia moji, nemáme
ešte hotovú tu československú republiku,
nemáme ju ešte vybudovanú. My preto musíme
rešiť ešte mnoho neodklaných problémov,
musíme svorne, kompromisom strán - poviem to otvorene
- vzájomnou dohodou len tie najaktuálnejšie
požiadavky dňa riešiť, ale nepúšťať
sa do takých otázok, ktoré menovite na Slovensku
vyvolávajú nepokoje a ktoré napomáhajú
maďarskú agitáciu. Pánovia, nemyľme
sa. Ja som iste práve takým ohnivým zastancom
pokrokových ideí, ako mnohí z vás,
ja nie som z tých, který by som bol zpiatočníkom,
viete, že patrím k pokrokovým ľuďom
na Slovensku. Prosím-li vás o to, robím tak
pod dojmom, ktorý som si práve priniesol so Slovenska.
Z úst vynikajúceho sociálne-demokratického
pracovníka som počul, že potrebujeme na Slovensku
pokoj a že ho musíme za každú cenu zachovať.
Maďarská agitácia na Slovensku je nebezpečím
a robí a bude robiť stále starosti (Výkřik:
Ať tam nedají maď. úředníky!)
Príjdem i k tomu, ráčte si len prečitať
prejav ministra Dra. Šrobára a budete vedeť,
kedy môže k tomu príjsť. Na Slovensku
není ťažko neuvedomelý, politicky nevyškolený
ľud zfanatisovať, žiaľ bohu že práve
s tej strany, s ktorej sme to neočakávali.
Tieto javy, túto agitáciu nesmieme ani indirektne
napomáhať, musíme sa straniť všetkého,
čo by živilo agitáciu, nech pochádza
z ktorejkoľvek strany, české by si maly
uvedomiť, ba každý jednotlivec, ktorý
prichádza na Slovensko, že tam neprichodí ako
straník, ale ako pracovník československej
republiky. (Výborně!)
Musím vám jedno vyčítať,
že nám úplne nerozumiete práve preto,
že to Slovensko natoľko neznáte a neviete, aké
sú tam teraz ťežké pomery.
Před nedávnom usniesol sa
Klub slovenských poslancov na resolúcii, v ktorej
sa ohradil proti maďaronskej agitácii na Slovensku.
V druhej části tejto resolúcie žiadal
takého umiernené stanovisko, aby sa riešily
len otázky prvotriedne, len otázky nejaktuálnejsie,
nejpalčivejšíe. Je zajímavo, jako sa
k tejto resolúcii český tisk staval.
Niektoré časopisy uverejnily len prvú časť
tejto resolúcie, druhé časopisy len druhú
čásť a niektoré k tomu podaly i
isté vysvetlenie. Vysvetlovaly to tým, že není
to diktované len strachom pred maďarskou a maďarónskou
agitáciou, ale že je to diktované i strachom...
(Nepokoj).