Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nyní zde následuje již celá mapa útočného postupu se všemi útočnými formacemi, reservami atd., zakreslenými úplně podle vojenských předpisů, a jak vojenští znalci řekli, vojensky úplně přesně. Mapa tato určuje: Prostor na levém břehu Dyje, kryje prapor jihomoravský, prostor na pravém břehu Dyje až k silnici Retz-Znojmo prapor z Deutschböhmen, prostor mezi silnicemi Retz-Znojmo a Hangsdorf-Znojmo prapor jihočeský atd. Auto I. a II. po jedné strojní pušce silnice Fladnitz-Gnadlersdorf atd., krátce celý tento plán, který jest zde naznačen, jest úplně vojensky propracován.

Jako 14. doklad této noty jest přiloženo sdělení splnomocněnce Československé republiky p. Tusara ve Vídni panu ministru vnitra Švehlovi (čte):

Dnes, dne 4. března o 8 hod. večer sdělil mi ve své kanceláři státní kancléř dr. Renner v přítomnosti presidenta dr. Seitze toto:

Dnes zavolal jsem si k sobě státního podsekretáře Deutsche a tázal jsem se ho, co je pravdivého na zprávách českých listů ohledně uveřejněných rozkazů "Volkswehru" a on mi podal následující vysvětlení: Nemohu popříti, že uveřejněné rozkazy "Volkswehru" žádal státní sekretář Mayer, aby jemu byly ponechány ku organisování 2 prapory "Volkswehru" skládající se z mužstva, pocházejícího z Deutschböhmen. Tyto prapory byly umístěny v Brucku n. L. a podléhaly státnímu sekretáři Mayerovi. Dr. Deutsch tvrdí dále, že on o těchto machinacích nevěděl. Na to mi prohlásil dr. Renner a dr. Seitz, že ani Staatsrat ani Kabinettsrat neměli ponětí o tom, co Mayer s těmito prapory podniká. Prohlásili pak dále, že vláda německo-rakouská to, co dělal Mayer, odsuzuje a že, kdyby Mayer nebyl již podal demisi s ostatními členy vlády, že by následkem této aféry byl nucen ji podati nyní. Po tomto sdělení prohlásil jsem státnímu kancléři dru Rennerovi a presidentovi dru Seitzovi, že sdělení toto béřu prostě na vědomí a své vládě o tom ihned učiním oznámení.

Dne 4. března 1919 v 11 hodin v noci.

Těchto 14 dokumentů, myslím, že nade vše jasněji objasňuje všechno to, co tvrdíme ve své notě, a je přiloženo k ní jako doklad.

My jsme doufali, že tím, že 4., kdy vláda německo-rakouská bude o této věci uvědoměna, přestanou ihned jakékoli další akce a že bude učiněno ono opatření, které nezbytně v takové chvíli každá vláda by byla povinna zaříditi, totiž přísné vyšetřování na místě samém a dání záruky, aby se ty věci dále neděly. Bohužel, že i v tomto směru musíme konstatovati nyní, že i v tomto směru musíme konstatovati nyní, že po tomto sdělení po 4. ještě dále pokračováno je v těchto pracích (Hlasy: Slyšte!) a že informace ty do dnešního dne ještě v plné pohotovosti válečné se nalézají. (Hlas: Pod vedením pana Mayere, který má svůj majetek v naší republice: Jiný hlas: Jen pevnou ruku, pane ministře!)

Velectění pánové! Máme rozkaz ještě ze 4. března, z něhož vyplývá, že ve věci této je dále pokračováno, a že není v tom směru se strany vlády německo-rakouské dostatek dobré vůle, zjednati nápravu. Litujeme toho velmi.

Reservát ze 4. března zní:

Bod 1. P. por. Bauer Filip ustanovuje se jako stálý kurýr pro Trutnov. Pokyny nechť si vyzvedne 6. března o 11. hodině dopoledne u velitelství praporu.

Bod 2. 5. března došla sem z Liberce provolání. Každá setnina obdrží jeden exemplář, který budiž zítra ráno vyzvednut při vydávání rozkazu. Toto provolání budiž mužstvu oznámeno po 3 dny za sebou.

Bod 3. Vůdcové čet nechť vysvětlí mužstvu poměry v Deutschböhmen, a nechť vysvětlí mužstvu poměry v Deutschböhmen, a nechť je hledí rozohniti.

Bod 4. 9. března. Nechť každá setnina vyšle k veliteli praporu po jednom muži, který se hodí k výzvědné službě.

Bod 5. Šikovatel Rosensprung a desátník Angelmayer, oba od II. setniny, nechť odejdou 9. března do Retzu jako vyzvědači, bližší pokyny u velitele praporu.

4. března

V zast. Schwarz, setník.

Stav 7. března. 934 mužů, 18 důstojníků. Stav bitevní 862 mužů, 15 důstojníků. Pušek pro 1140 mužů, 4 děla pro pěchotu, 8 vrhačů min.

Z provolání, které je přiloženo také k tomu, snad stačí, když jen jednu větu vám přečtu: "Proto vzhůru, kamarádi, osvoboďte vaši domácí hroudu od holoty a rozšlapejte tuto havěť!" (Hluk.)

Vážené shromáždění! Byli jsme odhodláni a přesvědčeni a chtěli jsme a chceme i nadále o prvopočátku vzniku své republiky žíti v klidu a v sousedském, přátelském poměru. Doufali jsme, že po těchto strašných zkušenostech, po těch obrovských katastrofách přece jen nastane chvíle, kdy budeme se moci věnovati své vlastní vnitřní práci v budování svého státu. Tím více jsme chtěli věřiti, čím více té práce na nás čeká. My netajíme se a nikdy jsme se neuzavírali před tím, že velmi mnoho úkolů stojí před námi ve všech oborech zákonodárné i administrativní činnosti. My nikdy nechtěli ani jeden z těžkých problémů, jež doléhaly na nás, oddalovati, naopak: my chceme vše, co nutno, reformy a nápravy podrobiti velmi pečlivému zkoumání a zaříditi to, co nezbytně třeba jest. My chceme - a tu vůli pevnou máme - ze svého státu vybudovati vzorný demokratický, lidový stát. My tím více jsme tím povinni, poněvadž stát náš jen lid náš si dobyl a tak jako všecky útrapy, jež v boji tom bylo snášeti, nesl on na bedrách svých, tak také jsme přesvědčeni, že jedině tomu lidu patří, aby on svou vůlí rozhodoval, jakým způsobem má býti řízena a spravována naše republika. (Výborně! Souhlas!)

My tím více to můžeme zdůrazniti, poněvadž nám nikdo nepomáhal z těch mocných světa, jako nám nikdo neumenšil utrpení, tak také i v boji nepodal ruky pomocné z těch, kteří stáli kolem nás, nikdo ze šlechty, nikdo z hierarchie, nikdo z generality, vysoké byrokracie. My stáli sami, lid sám si vybojoval vše. (Výborně!)

Proto tím více dány jsou naše praedispozice pro to, abychom u nás zavedli pravou, lidovou vládu. Tu chceme a tu vůli máme. (Výborně!) Náš postup, který dosud je za námi, za ty krátké čtyři měsíce, také svědčí o tom, že nejen vůlí, ale i činy chceme prokázati, že všechno to, co uloženo nám jest a co je nutno změniti, měniti budeme. Ale právě proto chtěli jsme žíti v klidu, abychom s tím větší intensitou, s tím větším úsilím mohli se věnovati všem těmto pracem, které nás čekají. Proto jsme chtěli klid a sousedské spolužití. Bohužel, že v tom směru jsme zklamáni. A nechce se ani věřiti, že dosavadní zkušenosti, ty strašné katastrofální důsledky světové války, to všecko nemá účinku, že to všecko nezměnilo té mentality oněch lidí.

Jest toho tím více litovati, poněvadž ne v zájmu nás, ale i v zájmu nás, ale i v zájmu německého národa samotného by bylo, aby po této stránce hleděl jinými způsoby a jinými methodami upravovati poměr svůj jak uvnitř, tak i zevně.

Při hájení našich práv prochvívá námi jediná myšlenka, že zrovna tak, se stejnou odhodlaností budeme hájiti a brániti svou dobytou svobodu, svou republiku. (Výborně)

A jestliže by byly mezi námi rozdíly a jestliže je určitá differenciace v názorech, v jednom, myslím, že jsme všichni za jedno bez rozdílu stavu a povolání a bez rozdílu politického kuléru: v odhodlání, ze státu svého vybudovat skutečně demokratický lidový stát, vzorný a moderní, a zrovna tak jsme za jedno v tom, tento stát hájiti a brániti proti každému, ať již jeho intriky a útoky jsou s kterékoli strany. (Výborně! Potlesk!) Toto přesvědčení prochvívá námi všemi a jistě mohu jménem nás všech a celého národa prohlásiti, že v tomto jsme za jedno bez rozdílu. (Výborně!)

Kam mohou vésti tyto chorobné zjevy, tyto agitace, které jdou přes každou hranici možnosti, nejlépe nasvědčuje okolnost, že nezastavily se ani před tím, aby 4. t. měs. nedošlo k politováníhodným zjevům. My jistě z hloubi srdce litujeme toho, že prolévána byla krev na obou stranách, ale z těchto dokumentů vidíme, že byl rafinovaný jednotný útok veden na samu existenci našeho státu, a v tom směru sáhnouti k obraně, je naší povinností. (Výborně! Tak jest!) A tak jako v dobách nejtěžších, kdy sami stáli jsme i legie naše a duch jich ovládal všechny ty, kdož bili se a umírali za svobodu, tak my prohlašujeme se vší rozhodností je mezi námi, spojuje nás, v každé době nalezne nás jednotné k obraně a odražení všech útoků. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda: Přistoupíme

Nebude-li proti tomu námitek, pak jako první odstavec dnešního denního pořadu vyřídíme

1. zprávu poštovního a finančního výboru o vládním návrhu zákona, aby byl zřízen poštovní šekový úřad (tisk 571), protože věc souvisí s prováděným právě finančním plánem a v tom smyslu také doporučuje tuto změnu porada klubovních předsedů. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není. Přistoupíme tedy k této zprávě.

Zpravodajem je člen Národního shromáždění Vojta. Uděluji mu slovo.

Posl. Vojta: Slavné Národní shromáždění!

Zříditi poštovní šekový úřad co možno v nejkratší době, který by byl náhradou za vídeňskou poštovní spořitelnu, bylo nutno z důvodů národohospodářských, z důvodů finančních, jakož i z důvodů politických. (Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Vojta (pokračuje): Zasílání poštovních peněz původně dálo se výhradně v peněžních obálkách. Teprve od té doby, kdy poštovnictví naše poněkud pokročilo, poněkud se zvelebilo, používalo se skoro výhradně poštovních poukázek a teprve od r. 1882, kdy zřízena byla vídeňská poštovní spořitelna a o něco později při ní oddělení šekové, uplatňovalo se zasílání peněz skoro výhradně poštovními šeky. Tento způsob byl pro obecenstvo jednak nejlevnější. Zasílání peněz v peněžních couvertech dálo se pak zřídka a to jen v takových případech, kdy jednalo se o značnější obnosy, podobně zasílány byly méně často poukázkami peníze, poněvadž každý, kdo poněkud jen častěji byl nucen zasílati peníze, měl svůj účet při vídeňské poštovní spořitelně. Po státním převratu 28. října m. r. zmocnila se nedůvěra vůči tomuto ústavu. Čeští vkladatelé a majitelé šekových kont, nejen že přestali posílati peníze na vídeňskou poštovní spořitelnu, ale oni své vklady u vídeňské poštovní spořitelny, které obnášely skorem 2 miliardy, hromadně vypovídali. Poštovní vídeňská spořitelna vypovězené vklady zasílala poštovními poukázkami českým poštovním úřadům a tyto, majíce pouze nepatrné příjmy z poštovních poukázek, nemohly četné poukázky vídeňské poštovní spořitelny vypláceti, nechaly je nevyřízené ležeti při poštovním úřadě a tak den ode dne více a více tyto nevyřízené poukázky při poštovním českém úřadě se množily. A nejen české poštovní úřady měly nedostatek peněz, ale i české berní úřady. U nás totiž poplatnictvo v posledních letech navyklo si posílati daně výhradně poštovními šeky a ,když přestalo zasílání poštovních šeků na vídeňskou poštovní spořitelnu, přestalo platiti daně a tu ocitla se celá naše finanční správa jaksi v nedostatku platidel, peněz. Obecenstvo české, když nebylo mu vypláceno na poukázané poukázky od poštovní vídeňské spořitelny, stávalo se nepokojným, dávalo na jevo hlasitě svoji nespokojenost a tu poštovní správa, aby jaksi tuto nespokojenost odstranila a aby přišla obecenstvu českému co nejdříve vstříc, byla nucena vydlužiti se tři miliony korun u pražských rozličných peněžních ústavů na dosti vysoké procento, na dosti vysoký úrok, ale tyto úroky poštovní správa nemohla si nijakým způsobem nahraditi, tak že vlastně stát o úroky, které zaplatila poštovní správa peněžním ústavům, byl zkrácen.

Dále nutno připomenouti, že vídeňská poštovní spořitelna každého roku vykazovala ze šekového oddělení značný čistý zisk, tak na příklad za rok 1917 vykazuje poštovní spořitelna čistého zisku 24 miliony korun. Když po státním převratu poštovní spořitelna vídeňská ve své činnosti v našem československém státě pokračovala, je zřejmo, že tento zisk vídeňské spořitelny z největší části plynul z peněz českých vkladatelů a tím náš český stát byl o tento zisk připraven. (Stálý hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím pánové přece, aby zachován byl klid! Je to nešetrnost oproti panu referentovi! Prosím, pokračujte!

Zpravodaj posl. Vojta (pokračuje): Dále račte též vzíti v úvahu, že české vklady při vídeňské poštovní spořitelně obnášejí kolem dvou miliard korun. Čeští vkladatelé peníze tyto vypovídali, české úřady je platily, zakládaly jaksi vídeňskou poštovní spořitelnu, poštovní spořitelna ale svůj veškeren majetek uložilo do válečných půjček a tu nebylo určité záruky, že vídeňská poštovní spořitelna bude moci českému státu, resp. České poštovní správě jednou tento obnos navrátiti. Dále také z toho důvodu bylo nutno co nejdříve poštovní šekový úřad v život uvésti, že jsme stáli před okolkováním peněz a bylo nutno činnost poštovní vídeňské spořitelny v našem státě zakázati, aby se tím zabránilo přívalu méně cenných bankovek republiky rakousko-německé.

Tyto všechny důvody zajisté byly vážné a nutily k tomu, aby šekový poštovní úřad u nás byl v živo uveden. Ale nejen tyto finanční důvody, ale je tu i dále politický moment, totiž, jakmile bude uzákoněn šekový poštovní úřad v našem československém státě, a jakmile zakázána bude veškerá činnost poštovní vídeňské spořitelny u nás, tím bude dosti důrazně připomenuta příslušnost obyvatelstva německého, hlavně v uzavřeném území, k československému státu. Tyto všecky okolnosti měla naše poštovní správa na zřeteli a snažila se co nejdříve zříditi poštovní šekový úřad u nás. Vůle zde byla ta nejlepší, ale této vůli kladly se skoro nepřeklenutelné překážky v cestu. Nebylo zde vyškoleného úřednictva, nebylo zde účelné budovy, nebylo potřebného nábytku, psacích strojů, nebylo dostatečných tiskopisů a rozličných pomůcek. Ale přes veškeren nedostatek poštovní správa odhodlala se zříditi poštovní šekový úřad, povolala několik našich českých úředníků od vídeňské poštovní spořitelny a pomocí těch otevřela 20. listopadu minulého roku poštovní šekový úřad. Umístila ho prozatím v budově poštovního ředitelství a část také ve škole u sv. Jindřicha.

Výsledek dostavil se ihned. V několika dnech nahrnulo se tolik peněz při poštovním šekovém úřadě, že poštovní správě mohla nejen zaplatiti svůj dluh v obnosu 3 milionů pražským finančním ústavům, ale že přímo přebývajícími penězi pražské finanční ústavy zaplavila.

Tyto důvody přiměly vládu, že podala slavnému Národnímu shromáždění návrh zákona, který přidělen byl poštovnímu a finančnímu výboru. V obou těchto výborech bylo pečlivě a důkladně jednáno o těchto návrzích a po obapolně dohodě učiněny v návrhu tomto některé stylistické změny a některé velice důležité změny i věcné. Tak hlavně článek 1. Zákona byl skoro úplně změněn, kde výbory tyto usnesly se na tom, aby specielně vyznačena byla činnost poštovního šekového úřadu, dále změněno v tom bylo, že poradní sbor podle návrhu vládního měl sestávati z 8 členů, kdežto výbory usnesly se na tom, aby poradní sbor sestával nejméně ze 16 členů, volených z interesentů.

Vládní návrh navrhoval, aby část těchto členů volilo Národní shromáždění, část aby jmenoval ministr pošt sám ve srozumnění s ministrem financí, ale výbory to změnily v ten smysl, že ministr pošt v dohodě s ministrem financí, obchodu a zemědělství bude jmenovati po návrhu korporací dotyčných, kterých se týká, všech 16 členů.

Dále byla důležitá změna učiněna v tom směru při článku 6., kde původní vládní návrh zněl, aby nejvyšší úroková míra ze složených peněz při poštovním šekovém úřadě byla pouze 2 procenta, kdežto výbory oba se usnesly, zvýšiti tuto míru na 2 a půl procenta, zároveň však nechati jaksi další volnost, že ministři financí, pošt a obchodu spolu s poradním sborem mohou tuto míru změniti. To byly asi nejhlavnější změny, co se týče vládního návrhu.

Mimo to podal ještě pan posl. dr. Fáček dva resoluční návrhy k tomuto vládními návrhu zákonnému a sice jeden týká se toho, aby zřízeno bylo v době příhodné opětně úsporné jednání. Náš poštovní šekový úřad bude se totiž lišiti od bývalé poštovní spořitelny vídeňské tím, že nemá při sobě úsporného řízení jako vídeňská poštovní spořitelna. Vláda vychází z toho stanoviska, že dnes není třeba, aby poštovní spořitelna zabývala se zároveň úsporným jednáním, poněvadž dnes již máme síť peněžní tak rozvětvenou po našem venkově, že malé vklady mohou se v každé vesnici ukládati. Poštovní úřady byly přetíženy prací s těmito vklady, poněvadž mají svojí práce dosti, a jest to skutečně ulehčením pro úřady poštovní.