Národní shromáždění československé 1918 – 1920

O ta čísla, která - jen některá - jsem uvedl, byl veden spor přirozeně se strany české a německé. Spor ten byl rozřešen určitě, jak vám dokáži, v neprospěch Němců. Přes to ale mluvčí hlavní toho sporu prof. Sauer v r. 1910 na můj článek zakončil to velikým pojednáním v měsíčníku "Deutsche Arbeit" - a tam mě položil do hrobu a řekl: "Odpočívej v pokoji!" a polemiku tu zakončil slovy: "Vae victis!"

Bylo by nespravedlivo, ba snad domýšlivo ode mne, kdybych řekl, že to není pravda, že já jsem to vyhrál a on polemiku prohrál. Zde jest třeba svědectví cizího a dík náhodě nebo osudu, to svědectví přišlo se strany úplně cizí, úplně mně neznámé. Je to práce, která v r. 1911 se objevila francouzsky v "Revue générale", kde spisovatel, patrně Holanďan, řeší otázku jazykovou a zařízení universit v Čechách úplně popisuje a tam na stránce 19. prokazuje znalost veškerého materiálu té polemiky, která se vedla v Čechách, a praví o tom: "Un fait brutal, évident, se dégage de cette masse des documents. C'est l'extraordinaire disproportion, qui existe entre les crédits affectés á ľUniversité allemande et ceux qui sont affectés á ľUniversité tchéque, si ľon tient compte de leur population respective." A nyní přijde: "Pour les trois facultés de droit, de médecine et de philosophie, le budget ordinaire supportait par étudiant allemand une dépense presque double".

Dokazuje tady prý, že na posluchače university německé připadá náklad dvojnásobný. Tedy ten spisovatel zde nestranný, cizí, dokázal, že, dívá-li se někdo na to nestranně, že ta otázka rozřešena ve prospěch náš. Prosím, nyní je rozpočet na 1918/19, podle kterého se hospodaří, podle kterého hospodaří ještě náš pan ministr financí, a ten rozpočet, pánové, na lékařskou českou fakultu - to je to, co jsem slíbil uvésti - činí 837.000, kdežto na německou 861.000 (Slyšte!), to jest o 24.000 K více. To, pánové, trvá od r. 1884, kdy byla otevřena lékařská fakulta a byla zkrácena za tu dobu o obnos více než 2¹/₂ milionu korun.

Za zmínku stojí, že rozpočet vídeňské lékařské fakulty na tento běžící rok činí 2,179.000 K. Poněvadž je to fakulta representační pro všechny národnosti, proto vyhodili odtamtud naše studenty na dlažbu. Prosím, aby i tato fakulta byla vzata mezi massu, která se musí bývalým Rakouskem likvidovat. (Výborně!)

Přestanu na těch dokladech, které jsem uvedl a obrátím pozornost pánů k jiné stránce věci. Němci, nyní po válce, překrucují události posledních let, aby zmátli veřejné mínění světové a dosáhli snesitelnějších podmínek míru, a vyčítají šovinismus národní vítězům, zvláště nám Čechům. Uvedu doklady, jak Němci se chystali na svět a na nás, co všechno psali profesoři německých škol, neboť z toho se pozná jejich duševní pochod myšlenkový a z toho se pozná, že profesoři vysokých škol německých byli vůdcové všeho toho, co se na světě dělo. (Tak jest!) Z těch dokladů vysvitne perverse německé vědy, německého myšlenkového přechodu i německé filosofie. (Výborně!)

Pánové. Mám zde první spisek, - nebudu vás příliš unavovat, uvedu jen to hlavní - který napsal rektor university v Lipsku a promluvil jako svou řeč pod názvem "Válka a university". Líčí nejprve, jak lidé před 100 nebo 200 lety nerozuměli válce, že široké vrstvy nechápaly, jaké štěstí válka jest, a praví doslova (čte): "Die Kleinbürger von damals waren noch nicht reif, um das Ethos des Krieges mitzuerleben u. dies Erlebnis als ein Glück, als eine Erhöhung des eigenen Wertes aufzufassen." To byl universitní rektor a poslechněte dále tu nadutost, která jest zřejma z dalších odstavců (čte): "Der letzte Sinn und Zweck dieses Krieges ist erhabener, als man es sonst gewohnt ist. Denn wir führen ihn nicht wie früher um unserer politischen Befreiung oder Einigung willen, nicht nur für unsern Schutz, unsere Weltstellung, unsere Existenz: wir führen ihn zugleich für die höchsten sittlichen Güter, die nicht uns allein, sondern der ganzen Menschheit gehören." A dále (čte): "Es liegt keinerlei Selbstgerechtigkeit und Überhebung darin, daß wir uns diese Aufgabe stellen; edelste Menschen aus vielen Völkern weisen sie uns schon heute zu. Wie Deutschland nach seiner geografischen Lage das Herz Europas ist, so soll es nach seinem Verhalten das Gewissen Europas sein." Tak může mluviti rektor německé university.

Mám zde dále jiný spis od profesora filosofie ve Vídni Gomperze, který proslovil o přednáškách na německé universitě. Titul jeho zní: "Filosofie války v obrysech." Přečetl jsem to všechno, ale uvedu vám jen poslední odstavec, abyste viděli, jak tento německý filosof svůj spis zakončil (čte): "Und darum, meine Damen und Herren, lastet zwar auf jedem, der für den Ausbruch eines Krieges mitverantwortlich ist, die ernste Gewissenspflicht, sorgsam zu erwägen und zu prüfen, ob dieser Krieg ein zulässiger, das heißt ein schlechthin notwendiger ist, - einem kriegführenden Volke dagegen geziemt es nicht mehr, darüber zu grübeln, ob seine Sache die gute Sache sei, noch auch, sich gemach darauf zu verlassen, daß seine Sache die gute Sache ist, sondern ihm obliegt es, seine Sache zur guten Sache zu machen, indem es siegt und dadurch auch dafür Sorge trägt, daß seine Sache von der Nachwelt als die gute Sache beurteilt wird. Wir hegen die Zuversicht, daß dies sowohl unserem Vaterlande, wie auch dem deutschen Volke gelingen wird."

To jest, pánové, německá filosofie: dokáže, že špatná věc je dobrou, když násilím zvítězí. To jest jádro německé filosofie. Chtěli násilím zvítěziti nad světem, ve kterém by jejich věc byla dobrá a byli by ovládli historii, aby docílili, aby byla věc jejich považována za dobrou.

Další doklad, pánové, od profesora berlínské university Seeberga, s názvem "Válka a pokrok kultury": "Somit dürfte klar sein, daß der Krieg mit Erfolg nur geführt wird von einer höheren Kulturstufe her, und daß wiederum der Krieg die höhere Kultur verteidigt und, indem er die Vertreter einer niederen Kultur zu Boden wirft, jener die freie Bahn eröffnet." (Posl. Mattuš: To se stalo!) To se stalo, ano. Já bych se rád zeptal spisovatele, zdali ještě dnes stojí na tom stanovisku. On vykládá dále: "So dient der Krieg der Kultur und auch dem Kulturfortschritt Derart wird auch dieser Krieg von uns geführt, und dies sind die Motive, aus denen er hervorgeht, und die Hoffnungen, die wir an ihn knüpfen."

Ještě, pánové, dva doklady bližší. Tady je doklad od presidenta Akademie vídeňské - tento týden byl potvrzen od vídeňské vlády - Osvalda Redlicha, který psal a uvažoval, jaké určení bude mít Rakousko-Uhersko po válce, a to všechno, co bylo v jeho duši, vytryská zase v jedné jeho větě: že stát rakouský, chce-li chrániti přednosti, které v něm jsou, nutně potřebuje sprostředkovací, srozumitelné řeči pro stát a kulturu, a tou nemůže býti v Rakousku žádná jiná, než německá. Přirozeně ²/₃ Neněmců měly se v Rakousku podříditi Němcům a přijmouti na sebe kulturu a státní řeč německou.

Máme tady ještě z Prahy ukázku. Pan prof. Pfersche (Veselost. Hlasy: Ah, známý Pfersche!) V 15. roce se na nás takto chystal: "Die österreichische Regierung aber dürfte überzeugt worden sein, daß man staatsgefährliche Ideen, wie die des "böhmischen Staatsrechtes," direkt bekämpfen muß und nicht durch stillschweigende Duldung darf ungestört in den breiten Volksschichten wuchern lassen."

A jak to chtěl provésti, pánové, aby v této sněmovně, v zemi, kde je taková většina česká, zasedala většina německá? To také násilím chtěl provésti a v r. 1915., když naši lidé ve statisících šli na bojiště rakouská, radil, jak se to má stát: "Die bisherige Majorität des ausschließlich auf tschechischer Seite stehenden konservativen Großgrundbesitzes beruht auf wenigen Wahlstimmen, und es wäre einer zielbewußten Regierung ohne weiteres möglich, die Majorität der Landesvertretung einer zentralistisch gesinnten und beiden Volksstämmen Böhmens wirklich unparteiisch gegenüberstehenden Adelspartei zu verschaffen, um endlich in Böhmen eine gedeihliche Ordnung der nationalen Verhältnisse herbeizuführen." To pan profesor Pfersche z Prahy chystal, kdyby byl vyhrál (Veselost).

Vážené Národní shromáždění! To jsou ukázky učenců německých, co napověděli jen tak ve formě slušnější, jejich asistenti, spisovatelé němečtí další říkali na plné kolo, a to potom provádějí Němci a němečtí studenti proměňují v činy.

Tady jen malá ukázka, vám snad známá, od pana Roberta Müllera z Vídně, ve které píše, co očekává Rakousko od Karla, který nastoupil na trůn po Františkovi Josefovi. Chce zgermanisovat celé Rakousko, protože "Germanisierung ist Idealisierung."

"Was heißt nun germanisieren? Germanisieren heißt, das Ideal geben; germanisieren heißt, die bestimmte und scharfe Idee einer bestimmten Weltordnung geben! Das Wesen der Germanen ist nicht äusserliches Germanisieren, Wahlzetttelkampf im modernen Sinne, sondern herrschen; das heißt: die Fähigkeiten einer territorial und völkisch bestimmten Einheit oder ihrer mehr zum höchst möglichen Typ entwickeln."

A jak si to představovali pánové: "Die Germanisierung Österreichs kann unter Umständen auch mit Bajonetten zu tun haben; besser isťs es käme nicht so weit. Um aber die, so notwendige, Zentralisierung des Staates herbeizuführen, werden Prinz und Herrscher wider haarige Nationen zur Anerkennung der deutschen Staats- und Kultursprache zwingen müßen. Diese Härte und Selbstbehauptung ist unumgänglich notwendig. Bisher hat sie stets gefehlt."

Na základě takové duševní stravy Němců rakouských není se co diviti, že válečný jejich pochod byl označen spustošením krajů, kudy kráčeli a barbarskými činy na obyvatelstvu, které tam bylo. - Vše to lze nazvat jen barbarským vražděním, žhářstvím. - Celý svět proti tomu protestoval; hned v r. 1914 byla to akademie pařížská "Institut de France"; za přítomnosti Poincaréa a Ribota. protestovala proti ukrutnostem, které v Belgii a severní Francii Němci páší. Marně proti tomu ve spise "Válka a věda" bojuje president akademie věd v Mnichově, Heigel. Kdybychom chtěli s našeho hlediska posuzovati činy Němců za války, řeklo by se, že je to šovinismus.

Dovolte, abych zde uvedl úsudek korporace cizí, sice vzdálené, kde jest řečeno, co ta korporace - jest to portugalská akademie věd v Lisaboně - soudí o činech Němců. Na počátku války chtěli němečtí učenci a vědátoři omlouvati činy německé armády a vydali celému světu projev němečtí učenci a umělci, ve kterém hájili a zapírali to, co se děje v Belgii a severní Francii a Srbsku. Na to povstala portugalská akademie věd a poslala dopis akademii a universitám civilisovaných národů u příležitosti provolání německých pracovníků duchem. Stojí, pánové, za to, aby tento dokument byl znova zde opakován a v širší známost uveden.

"Vážení spolubratří! V ohražení portugalských vědeckých, uměleckých, živnostenských a obchodnických sdružení proti teutonským ničením jsme zjistili, že příčinou těchto zločinů bylo hromadné šílenství živené atavismem a výchovným prostředím. Poněvadž však němečtí pracovníci duchem v onom politováníhodném listu, jejž rozseli na všechny strany, se pokusili nejopovážlivějším a nejhrubším podváděním ospravedlniti právě ony násilnosti, vynořuje se nepokrytě jiná příčina germánské nestoudnosti: jest to mravní ubohost duchovních pracovníků.

Učenec a umělec zasluhují jen tehdy tohoto označení, září-li jejich tvůrčí schopnost leskem počestnosti a lásky k spravedlnosti, poněvadž pravá velikost vědy a umění se rozzáří jenom tehdy, jsou-li prodchnuty počestností, položily-li si cílem štěstí společnosti. Kouzlem nějakého jména krýti jakoukoli hanebnost, znamená proměňovati toto jméno ve smrdutý cár, znamená propůjčovati v služby nešlechetných úmyslů počestný význam práce, o níž se předpokládalo, že jest bez poskvrny, a jež také takovou musila býti.

Od nynějška není již ani akademických palem, ani zářných korun slávy; jsou jen jarmareční pozlátkové cetky a mosazné svatozáře.

Ony osoby se vzdaly cti, býti apoštoly, osvětlujícími cestu pravdy a citu, poněvadž se daly rozežrati nejhorším malomocenstvím, totiž vědomým sloužením lži a nespravedlnosti, jsouce úplně srostlé s ukrutným a pošetilým živením militaristického moru.

Nyní nezbývá akademiím a universitám celého světa nic jiného, než varovati se styků se všemi vědeckými a uměleckými sbory Německa, poněvadž jsou již všechny úplně nakaženy hnilobou, která, hnus vzbuzujíc, jako hnis se řine z uvedeného listu.

Toto přání Vám projevuje Portugalská akademie věd, spoléhajíc na Vaši lásku k civilisaci a mravnímu zdraví.

Pánové, to jsou slova cizí, my k nim nepotřebujeme pranic dokládati. A co vlastní činy Němců za války! Což snad statisícový dav popravených, v jehož čele kráčí Cesare Battisti a náš Jaroslav Kratochvíl, nebude věčným pomníkem německého barbarství, což ty zhanobené ženy, pobité děti a starci v Belgii, Srbsku, Francii, Rumunsku, Polsku a Italii, což ti pozůstalí po vojínech anglických a amerických, potopených ponorkami, což to ubohé Rusko, vydané nejnižším pudům chátry, nebudou věčným svědectvím hanby pro Němce? (Výborně!)

Než vraťme se k věci. Dosavadní směrnice politiky naší vlády dá se označiti slovy "politika hladké rukavičky". Já jsem byl pro ni, schvaloval jsem ji, ale Němci jí nečekali, Němci byli překvapeni touto politikou. My dali hlídati kasino Sokoly, ač toho ani třeba nebylo. My jim nezavřeli universitu, ač toho čekali, my platíme jim profesory, ač slibu nesložili, ale čtyři měsíce minuly a my musíme účtovat s tímto směrem politiky naší vlády. Dosáhla dosud naše vláda toho, co sledovala svou politikou? Němci štvou dále proti republice, podkopávají její základ, štvou v říši, v Berlíně, ve Vídni, v Bernu a v Paříži, Vídeň nám vyhodila těch několik profesorů, o kterých se domnívala, že jsou Češi, na dlažbu, vyhodila nám studenty vysokoškolské na ulici i ze škol, které jsou společné a kterých my dosud nemáme. A výsledek toho je katastrofální zatížení našich vysokých škol. A což doma, pánové! Ta politika nesla ovoce i u nás v republice. Může pan ministr spravedlnosti říci, že rozsudky jsou vynášeny v republice jménem republiky? Může pan ministr financí říci, že Němci platí správně daně? Může pan ministr vnitra říci, že Prager Tagblatt, Bohemie, Reichenberger Zeitung, Brünner Tagesbote a jiné časopisy uznávají to, jak se s Němci slušně nakládá? Může říci pan ministr Národní obrany, že němečtí vojáci se hlásí a slouží republice? Nebo může říci pan ministr Dr. Hruban, že němečtí kněží káží s kazatelen: Co je božího bohu, a co patří republice, dejte republice? Nebo může konečně říci pan ministr školství, že němečtí profesoři slouží republice a složili slib? Ale i v celkové zahraniční politice jsou výsledky politiky naší vlády zcela opačné, než jsme čekali. Ba dokonce Němci považují nás za slabé a ještě více provokují. Já, pánové, při této příležitosti aspoň jeden doklad vám ukáži, jak se Němcům vychází vstříc. Naši studenti středních škol dostali teď nedávno vysvědčení. Českým studentům se dalo vysvědčení s podtiskem republiky, bohužel žlutým, takže hoši přišli domů a řekli: "My máme černožluté vysvědčení." To jest vedlejší, ale Němcům se dalo vysvědčení bez jakéhokoliv označení, (Hlas: Slyšte!) že jest to v naší československé republice. (Hlas: Hanba! Skandál! Kdo to udělal?) Nevím, prosím. (Hlas: To by se mělo zjistiti, kdo to nařídil!)

Dále, pánové, my tady hledíme očistiti naši republiku od našich domácích úředníků, kteří se prohřešili (Hlas: To je pravda!) na našem národě přílišným dolézáním k Rakousku anebo službami vládě rakouské, že dělali více, než musili, a tu pánové, při té příležitosti musím tuto uvésti jeden případ, dokud jest na čase a týká se to převzetí profesora Musila, Excelence "Jeho Veličenstva" bývalého, na naši universitu. Pánové, jest úmysl, tohoto pána, který až do poslední chvíle byl nejdůvěrnějším přítelem Karla a držel Rakousko vydáváním všelikých spisů (Hlas: Hlásal svatou válku!), který byl tureckým generálem a bojoval proti nám, tohoto muže, dokud mír ještě ani není uzavřen, jest úmysl, toho "excellencpána" vzíti na naši universitu. Protestuji proti tomu veřejně a nesmí se to státi, poněvadž české profesorstvo a studentstvo by toho nesneslo. (Výborně!)

Jeho vědecká kvalifikace se uznává, ale vedle kvalifikace potřebuje profesor také charakteru (Výborně!) a nějakého bezcharakterního člověka, který nevěděl o českém národě až do hodiny dvanácté a pak se teprve hlásí - pěkně děkuji za takovou akvisici. (Výborně!)

V otázce školské musí se sáhnouti k represaliím, neboť my zde nejen že platíme profesory pro studenty, kteří jsou z německého Rakouska, ale my ty studenty také živíme. Pan ministr vnitra v minulé schůzi řekl, že náš stát má moc, když ji bude chtíti projeviti. To bylo při otázce násilností při volbách vídeňských. Ale ve Vídni ty násilnosti trvají proti studentům od listopadu do února a nestalo se nic, až dnes čteme v novinách výzvu: na všechny ty rány, kopance a plivání do obličeje, které trvají čtvrt roku, začneme uvažovati, že sepíšeme nyní profesory škol zdejších z cizozemska a německé studenty z Deutsch-Österreich a že přikročíme nyní k retorsím. To je přílišné slibování a Němci se budou tomu smáti, poněvadž to trvá již čtvrt roku a nic se nestalo a teprve nyní takovým neenergickým způsobem se chceme proti nim chystati. Česká veřejnost a české, hlavně vysoké školy, a to profesoři i studenti, očekávají od vlády energický krok v této otázce, poněvadž trpělivost naše již došla. Vláda musí revidovati směrnici své politiky a zaříditi se pro další dobu jinak.