Ale ovšem to samo o sobě ještě
není tím rozhodujícím. My nesmíme
šetřit jenom ve státě, ale musíme
šetřit vůbec. Musíme šetřit
a vyrábět, jiné pomoci nám není,
jinak ta koruna bude stejně devalvována, jako byla
ta stará. Neboť jisto jest: máme-li si vzíti
z někoho příklad, mužeme si vzíti
příklad z Francie, která byla v r. 1870 skutečně
uvalena do takového velikého neštěstí,
jakým byla prohraná válka s Německem,
kdy musila zaplatiti 5 miliard - na tu dobu ohromná suma
- válečné náhrady, ta hospodářsky
tu válku nad Německem vyhrála, ovšem
jenom tím, že dovedla šetřit, že
se vrátilo všechno její obyvatelstvo k té
veliké šetrnosti, o které řekl Robert
Peel, že jestliže v Anglii z pěti lidí
čtyři jsou střádalové, tedy
ve Francii ze 40 jest jich 39. Oni se vrátili k té
své šetrnosti, ale také se neobyčejně
rozmohli, pokud se týče výroby. Uvažme,
že Francie, zmenšená válkou z roku 1870,
Francie zpustošená, již v roce 1872 vyvezla o
81/2 milionů liber sterlingů
více, kdežto vítězné Německo
vyvezlo jenom o 3/4 milionů liber
sterlingů více, nežli vyvezlo před válkou.
Tím Francie vyhrála, vyhrála hospodářsky
tu válku nad Německem, že mohla zaplatiti velmi
brzo svou válečnou náhradu, a způsobila
tím rychlým zaplacením válečné
náhrady onen ohromný krach, který následoval
v r. 1873. A proto nemohu přestati tím, abych skutečně
vždycky a všude říkal, že my tady
v Nár. shromáždění nějakým
dekretem valutu napraviti nemůžeme, nýbrž
že valutu můžeme napraviti jenom tenkráte,
jestliže všichni budeme šetřit. (Výborně)
Třetí oddíl jaksi návrhu, který
zde byl učiněn, týká se daně
z majetku. Nemohu přijíti před slavné
Nár. shromáždění dnes s návrhem,
jak bude daň z majetku vypadati, a pokládal bych
to také za dosti nebezpečné, abych s takovým
návrhem před vás nyní přicházel.
Ze dvou důvodů: předně z toho důvodu,
že nevím, jak velké je jmění,
z kterého to mám bráti. Proto bych nemohl
ustanovit procento a způsob oné úhrady. A
druhý důvod je ten, že bych dnes nerad říkal,
jakým způsobem bude osvobozen, poněvadž
bych tím dociloval jenom jednoho: že by se každý
chtěl dostati do té nižší kategorie,
kdežto, když se to neví a prostě dělá
se soupis majetku, abychom se dověděli, kolik ho
máme, a potom to mohli rozvrhnouti, tedy žádný
neví, jestli se to zrovna před tou jeho korunou
nezastaví a jestli nespadne do té vyšší
sazby. Ale v hlavních zásadách bych řekl
toto: dávka z majetku - a proto také jmenuji to
dávkou z majetku - musí býti zaplacena najednou.
Nechci, abychom zavedli dávku z majetku která by
byla rozvržena na 10-15 let, poněvadž by byly
ty kvoty, které by na to připadaly ročně,
započítávány do nákladů
výrobních a přesunovány ceny zboží,
kdežto když by dávka byla najednou zaplacena,
není žádného důvodu pro přesun.
Ale právě proto, že bych
si představoval dávku takovým způsobem
placenou, musím toho dbát, aby zde byla jakási
jistota, jakási záruka snadného a lehkého
dobývání a zaplacení. Návrhy,
o které zde jde, směřují v prvé
řadě k tomu, abychom zjistili majetek movitý,
majetek, který by nejsnáze mohl zmizeti, který
nejsnáze by mohl utéci přes obvod našeho
státu.
Já prosím, žádám
Národní shromáždění o
prostředky, které pan referent nazval prostředky
často až brutálními a drakonickými.
Já bych, prosím, nerad těch drakonických
prostředků užíval, ale jednoho bych
rád docílil: totiž toho, aby bylo zřejmo
pro každého poplatníka, že ať dělá
co chce, neuteče, poněvadž jenom potom přijdeme
ku správnému odhadu svého majetku. Jestliže
bude obyvatelstvo skutečně v těchto věcech
pomáhat, - já říkám, že
je to občanská povinnost každého člena
republiky, aby pomáhal ke správnému zjištění
jmění, svého i těch ostatních
(Hlas: Výborně), že je to občanskou
povinností proto, poněvadž, čím
více toho jmění bude zjištěno,
tím menší bude dávka ze jmění,
čili jinými slovy: ten, kdo zatajuje toto jmění,
nejedná jen proti státu, nýbrž proti
každému spoluobčanu. (posl. Vaněk:
Tak jest! Výborně!) Poněvadž my
budeme věděti, že potřebujeme na úpravu
valutní a ostatních hospodářských
poměrů takový a takový obnos, a ten
obnos podle zjištěného jmění
navrhujeme, proto každý, kdo se bude chtíti
vymknouti této povinnosti, poškozuje nejen stát,
nýbrž poškozuje také své bratry.
(Posl. Vaněk: Nezapomeňte na progressi! Posl.
Johanis: Jen aby si to vzali k srdci keťasové)
Pánové z té strany
je docela zbytečno jaksi mne upozorňovati na progressi.
Já, pánové, jsem již to řekl
napřed, že daň z majetku má býti
pro mne jen jiným způsobem formy devalvace těch
korun zbohatlických. (Souhlas. Výborně!)
To, jak jsem řekl, nemohu provésti jinak než
právě progressí.
Já, pánové, bych si
přál, - to ovšem nezáleží
na mě, nýbrž na slavném shromáždění
- aby mohla býti daň z majetku provedena tím
způsobem, že by majetek předválečný
byl stižen co možná mírně a přírůstek
válečný velmi ostře a současně
abychom mohli udělati jednu věc: abychom u těch,
kteří válkou na svém jmění
utrpěli ztrátu, jejichž jmění
se zmenšilo, mohli přikročiti k jisté
degresi, ke zmenšení sazby, která by jinak
platila. (Výborně!) Tím bychom zajisté
docílili u všech lidí, co u daní je
velice důležito: že by měli pocit, že
tato dávka jest dávkou spravedlivou.
Prosím slavné shromáždění,
abyste návrh, který jsem vám předložil,
přijali. Jsem si plně vědom velké
zodpovědnosti, kterou na sebe beru tím, že
s tímto návrhem jsem před vás předstoupil.
Jsem si vědom, že tím na se beru zodpovědnost
do budoucnosti, jsem si vědom toho, že zde není
žádného příkladu, nebo, abych
tak řekl, šimla, podle kterého se dají
tyto věci dělat a opisovat. Vím, že
tím děláme veliký pokus, pro který
jsem hleděl se získati bezpečná data,
udělati zkoušky, zjistiti si celý stav našeho
hospodaření tím, že jsem se jeden a
půl miliardy vypůjčil z hotovostí
a díval jsem se, jak bude vypadat hospodářský
život, hledél jsem se dříve předem
přesvědčiti o tom, zda se snad neklamu, zda
bude možno docíliti jistého ozdravění,
a přišel jsem k náhledu, že tato cesta,
kterou vám doporučuji, jest správná.
Ovšem říkám jedno:
takové veliké věci dají se provésti
jen za spolupomoci, za upřímné spolupomoci
veškeré veřejnosti. Bez té spolupomoci
ovšem těžko může člověk
zmoci to, co světová válka tady nashromáždila,
a proto bych prosil všechny, ať už mají
vliv v žurnálech, nebo v úřadech, nebo
kdekoliv jinde, aby v těchto dobách které
byly nazvány bitvou, stáli na svých místech
a pomáhali bojovat, poněvadž mohou být
ujištěni, že to není můj boj, že
to není Rašínova bitva. Ne, to je bitva za
lepší budoucnost finanční a hospodářskou
České republiky a tu musí býti všichni
v řadách a všichni musí státi,
aby ji udržel, aby pomáhali (Výborně!
Hlučný dlouhotrvající potlesk).
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata jest skončena.
Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Nikoliv.
Předseda:
Není tomu tak.
Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá
místa. (Děje se. Nepokoj. Zvoní.)
Prosím o klid.
Míním při hlasování
postupovati takto: Nejprve budeme hlasovat o §§1., 2.,
3., 4., 5. a 6., to jsou §§, jednací o okolkování,
a o těch budeme hlasovati najednou; pak o skupině
II., totiž o §§ 7., 8., 9. a 10., to jsou pravidla
o soupisu jmění. Pak přistoupíme k
hlasování o skupině III. Zde však vyjmu
§ 17. proto, poněvadž jest při něm
navrhována změna - tedy o §§ 11., 12.,
13., 15. a 16. najednou, potom o § 17. ve smyslu změny,
navrhované panem zpravodajem, a konečně o
§§ 18. a 19., jakož i nadpisu zákona a o
úvodní formuli.
Jsou snad proti tomuto postupu nějaké
námitky? (Nebylo). Námitek není, tedy
budeme hlasovati.
Prosím ty, kdož souhlasí
s §§ 1. až 6. podle zprávy výborové,
aby povstali se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. §§ 1., 2., 3., 4., 5. a
6. jsou schváleny.
Prosím ty, kdož souhlasí
s §§ 7., 8., 9. a 10. podle návrhu zprávy
výborové, aby povstali se svého místa.
(Děje se.) To jest většina. §§
7. až 10. jsou přijaty.
Prosím ty, kdož souhlasí
s §§ 11., 12., 13., 14., 15. a 16. podle zprávy
výborové, aby povstali se svého místa.
(Děje se.) To jest většina. §§
11. až 16. jsou schváleny.
Prosím kdo souhlasí s §
17. a sice se změnou, doporučenou p. zpravodajem,
aby místo slova "šestičlennou" stálo
"sedmičlennou", jakož i, aby poslední
věta, která zní: "Jednací řád
komise schvaluje vláda", odpadla? Kdo souhlasí
s § 17. v tomto znění, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina, § 17. v tomto znění
jest schválen.
Kdo souhlasí s §§ 18. a
19. podle zprávy výborové, jakož i s nadpisem
a úvodní formulí zákona, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. § 18. a 19. Jakož i nadpis
zákona i úvodní formule jsou schváleny.
Ke druhému čtení přeje si slovo
p. zpravodaj.
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Prosím, aby v předposlední řádce
§u 16. opravena byla tisková chyba, totiž, aby
místo "daně důchodkové"
stálo "daně důchodové",
aby to "k" bylo vynecháno.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvním čtení se změnou
textovou, navrženou p. zpravodajem v § 16., aby v poslední
řádce místo "důchodkové"
stálo, "důchodové", také
v druhém čtení, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
je schválen také ve druhém čtení.
Tím jest první zákon
vyřízen a přistoupíme ke druhému
a sice:
- b) "zprávě finančního výboru o vládním návrhu zákona o státní půjčce ve zlatě, stříbře a cizích valutách." (Tisk č. 546).
Uděluji slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Vážené Národní shromáždění!
Právě byl odhlasován
zákon, kterým byl učiněn první
krok k nápravě naší měny.
S ním úzce souvisí návrh druhého
zákona, který má býti druhým
krokem k nápravě naší měny,
totiž zákona o státní výpůjčce
ve zlatě, stříbře a cizích
valutách. Není pochyby, že, máme-li
pokračovati na této cestě nápravy
měny, že k tomu budeme potřebovati toho,
čeho při každé řádné
měně je zapotřebí - totiž fundování
její drahým kovem, dnes ovšem zlatem. Jsou
ovšem dnes různé theorie, které nám
vykládají, že k řádné
měně vlastně není třeba nějakého
kovového základu, že i peníze papírové,
které snad postrádají takového základu
kovového, mohou docela dobře a nerušeně
plniti funkci peněz. To je do jisté míry
správné, ale v praksi tyto theorie mohou vést
k velkým a povážlivým následkům.
My jsme právě v nynější
světové válce byli velmi trpce poučeni
o tom, kam to vede, když kovový základ, který
nám má podpírat tuto měnu, zmizí,
když se rozplyne, když zde pak není žádných
závor, které by bránily tomu, aby ty papírové
peníze, které původně tím zlatem
jsou fundovány, neomezeně se mohly rozmnožovat.
Toho tedy chceme se v našem československém
státě do budoucnosti vyvarovat. My chceme svou budoucí
měnu míti skutečně kovovou a nikoli
papírovou měnou. Abychom toho dosáhli, -
a máme ještě k tomu dosti dalekou a nesnadnou
cestu - budeme potřebovati ovšem jisté značné
zásoby drahého kovu, dnes tedy ovšem zlata,
kterým bychom tuto svou měnu podložili. A toto
zlato mohli bychom si opatřiti jem dvojím způsobem.
Buď za hranicemi, jako se to udělalo v míru
a jak se také Rakousko v r. 1892 zlato opatřilo
- nějakou výpůjčkou zahraniční;
ale my víme, že by to dnes, po světové
válce, bylo velmi nesnadné. Vždyť my budeme
míti dosti nesnází jen s tím,
abychom si takovou zahraniční výpůjčku
ve zlatě opatřili k jinému účelu,
totiž k účelu dovezení potravin
a dovezení surovin.
K valutárním účelům
budeme musit voliti jinou cestu a sice cestu, abychom si snad
opatřili to zlato, které skutečně
zde jest. A není to jen zlato, je to i stříbro,
jsou to zejména i cizí valuty, t. j. takových
států, které zlatou měnu skutečně
mají. Tedy zejména na př. americké
dolary. A je všeobecně známo, že opravdu
i u nás doma dosti takových cizích valut,
dosti zlata, dosti stříbra je nahromaděno
a thesaurováno. Prosím, kde jsou jen, řekněme,
ty stříbrné korunky, kde jsou ty dvoukoruny,
ty zlaté korunky, kterých u nás přece
dostatečné množství cirkulovalo? Ty
jsou schovány a ty se neobjeví dříve,
dokud jich nějakým způsobem z těch
jejich skrýší nevylákáme. A to
má za účel tento zákon. Navrhuje se
totiž, aby vypsána byla půjčka ve zlatě,
t. j. ve zlatě splatná a ve zlatě zúročená,
tedy bez ohledu na nynější znehodnocení
měny platily by se jí úroky - a sice mají
býti 4% úroky a zápůjčka jen
na 4 roky má býti vypsána - ve zlatě.
Tím má býti dána možnost, aby
ti, kteří mají ty zlaté peníze
a valuty atd., které jim dnes nic nenesou, schovány,
aby je mohli výhodně v této výpůjčce
zužitkovati. (Hlas: Oni na to nepůjdou!) Oni
na to asi půjdou, poněvadž jim to dnes nic
právě nenese. Ale je ještě jedno lákadlo,
a to jest jisté lákadlo, které ve finančním
výboru vzbudilo jisté pochybnosti. Jinak finanční
výbor s tímto návrhem úplně
souhlasil. Ale ono jest zde také jisté ustanovení,
že tato výpůjčka, na rozdíl ode
všeho ostatního nemovitého a movitého
jmění, má býti vyňata z té
budoucí dávky majetkové, o které zde
mluvil pan ministr financí. Tato věc, jak řečeno,
vzbudila jisté námitky. Ono se totiž tvrdilo,
a jistě právem se tvrdilo, že tím se
dostane jistého privilegia, jisté výsady,
jistého, řekl bych, presentu právě
těm, kdo ho nejméně zasluhují, totiž
těm syslům, kteří to sbírali
a schovávali a kteří to mají nyní
doma. Ti dostanou nejen úroky toho, ale ještě
z toho nebudou platiti ani žádnou daň
majetkovou. Ovšem správa finanční na
to pravila: Jestliže to neučiníme, pak skutečně
ty peníze nedostaneme, oni si je schovají nadále
a budou snad s nimi platiti do ciziny a pod. Na konec finanční
výbor - řekl bych, s těžkým
srdcem - také i k této podmínce přistoupil,
totiž, aby tato výpůjčka ve zlatě
byla od té budoucí dávky majetkové
odečtena, tedy z toho, co by vypadalo na tuto výpůjčku,
aby se ta daň majetková neplatila. (Hluk. Předseda
zvoní.) Tedy v této formě jest návrh
předložen Národnímu shromáždění
ku schválení a jménem finančního
výboru prosím, aby Národní shromáždění
mu udělilo své schválení. (Výborně!
Potlesk!)
Předseda
(zvoní): K slovu se přihlásil
pan ministr financí, uděluji mu je.