Ministr financí dr. Rašín:
Slavné shromáždění!
K tomuto zákonu chci říci
jen několik slov. U nás veřejnost celá
vycházela z toho názoru, že budeme moci
pro úpravu svých valutních poměrů
dosíci velikých valutních zápůjček
v cizině. Zkušenosti, které se zápůjčkami
v cizině až dosud jsme udělali, nejsou
toho rázu, abychom si měli říci, že
také po této stránce máme povinnosti,
abychom v prvé řadě spoléhali
se sami na sebe. Dělali jsme to dlouhá léta,
po 300 let své poroby, že v prvé řadě
sami na sebe jsme spoléhali, a myslím, že to
musíme dělati také nyní, v dobách
své mladé svobody. Já vypsáním
této půjčky chci poskytnouti všem těm
lidem, kteří mají ležeti bezúročně
peníze cizí, aby je na 4 roky půjčili
republice proti tomu, že po 4 letech jim budou vráceny
zase a sice v těch valutách, ve kterých
je dnes půjčili. Já chci skutečně
na ně appelovati, aby zde učinili tu výpůjčku,
pro nynější dobu pro nás tak nutnou
a potřebnou. Jestliže tak neučiní, bude
záležeti na Národním shromáždění,
aby volilo jiné formy, jakými by skutečně
k valutním půjčkám rozsáhlého
způsobu se dostalo. Já chci rozšířiti
tuto půjčku na široké vrstvy, poněvadž
vím, že v širokých vrstvách,
specielně venkovských, je dosti zlata, stříbra
a také valut cizích hojně, a proto chci,
aby mohly býti spořitelny a jiné peněžní
ústavy zmocněny, aby na knížky přijímali
tyto cizí valuty i zlato a takovým způsobem
sebrané obnosy aby mohly býti zapůjčeny
státu do velké valutní půjčky.
(Výkřik: Pan ministr má rád venkov!)
Prosím, pánové, to není žádnou
hanbou venkova, že skutečně hleděl si
zaopatřiti již na počátku války
zlaté mince a že thesauroval ty zlaté mince.
Já bych byl málem za to oběšen, že
jsem se opovážil před soudem ve Vídni
hájiti, že taková thesaurace ve státě
jest krásná, prospěšná tomu státu,
poněvadž to zlato, kdybychom je odevzdali Rakousko-uherské
bance, bylo by dávno již uteklo do Německa.
(Veselost) Jen prosím, jestli tuto thesauraci, která
byla provedena na počátku války a průběhem
války, chválím, tak ji chválím
jen pod jednou podmínkou: že to, co bylo tenkrát
thesaurováno, dá se k posílení
Československé republiky. (výborně!
Posl. Johanis: Dáme heslo: Vlastenci punčochy ven!)
Velectění pánové,
jsem přesvědčen, dáme-li této
výpůjčce jistou privilej tím, že
ji osvobozuji od budoucí dávky z majetku, tedy
myslím, že to může skutečně
zlákati všecky ty, aby ji nenechali ležeti nečinně
a dali ji tam, kde jí všichni takovým způsobem
potřebujeme. (Hlas: Jen jestli tak učiní!)
Tedy prosím, můžeme pochybovati nebo nepochybovati,
ale to jsou nejen vrstvy venkovské, ale také vrstvy
městské, poněvadž ve městech
je velmi mnoho specielně cizích valut thesaurováno
ve velkých obnosech. Prosím, abyste neházeli
všechno na jednu stranu, ale vezměme si to k srdci
také my v městech. Poněvadž pak
současně budeme sepisovati pod těžkými
tresty tyto valuty pro majetkovou daň, doufáme,
že by tato půjčka mohla míti úspěch
a z toho důvodu ji také Národnímu
shromáždění doporučuji. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Přeje si pan zpravodaj doslov? Ne. přistoupíme
k hlasování. Prosím pány,
aby zaujali svá místa. Hlasovati budeme, poněvadž
tato předloha předně není obsáhlá,
- má jem 8 paragrafů - a poněvadž jest,
pokud se týče materií, jednotná, o
celém zákoně, o § 1.-8., jakož
i o nadpisu, najednou. Jest proti tomu námitka? (Nebyla)
Není. Přistoupíme k hlasování.
Kdo souhlasí s § 1., 2., 3.,
4., 5., 6., 7. a 8., jakož i s nadpisem zákonem
a úvodní formulí, prosím, aby povstal
se svého místa. (Stalo se.) To je většina.
§§ 1.-8., jakož i nadpis a úvodní
formule zákona jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému
čtení slovo?
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Nikoli.
Předseda:
Kdo souhlasí s právě přijatým
zákonem v prvním čtení také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal se svého místa. (Stalo se.) To jest
většina, zákon je schválen také
ve druhém čtení a tím jest tento
odstavec denního pořádku vyčerpán.
Přistoupíme k dalšímu
odstavci denního pořadu a sice:
2) ke zprávě imunitního
výboru o žádosti zemského trestního
soudu v Praze za vydání člena Národního
shromáždění Josefa Vraného k trestnímu
stíhání pro přečin urážky
na cti (tisk č. 550). Zpravodajem jest pan kolega Jonáš,
uděluji mu slovo.
Posl. Jonáš: Slavné
shromáždění!
Sněm slavný právě
jednal o okolkování bankovek a teď budeme jednati
o okolkování redaktorů-poslanců. (Veselost).
Za poslední doby zahnízdil se u nás zlozvyk,
ba přímo jakýsi druh sportu, podávati
lehkomyslně žádosti slavnému shromáždění
za trestní stíhání redaktorů-poslanců.
Patrně se tu počítá na nevraživost
politických táborů a myslí se, že
jedna strana vydá ochotně redaktora druhé
strany a naopak. Jedná se zde o dna případy:
O případ redaktora Stivína a redaktora
Vraného. Oba dva jsou klasickým případem
toho, co jsem tu pravil. (Hlas: Konečně jednou
pohromadě! Veselost.)
Imunitní výbor pověřil
mne jako referenta, abych Vám podal zprávu o případu
kolegy Vraného.
Imunitní výbor jednal o žádosti
zemského soudu k Praze za svolení k trestnímu
stíhání člena Národního
shromáždění Josefa Vraného, o
žalobě, kterou podal na něho pan dr. Otakar
Ševčík v Praze pro obsah článku,
uveřejněného v časopise "Večer"
dne 27. listopadu 1918.
Při rozhodování této
věci byla pro výbor imunitní směrodatna
tato hlediska:
Článek téhož obsahu,
obviňující pana dra. Ševčíka
ze závažných věcí, vyšel
v tutéž dobu v několika časopisech.
Pan dr. Ševčík u žádného
z těchto časopisů nežaluje odpovědného
redaktora, nýbrž dotyčného lokálkáře,
pouze u člena Národního shromáždění
Josefa Vraného činí výjimku a žaluje
ho jako odpovědného redaktora, ač i v tomto
případě je panu dru. Ševčíkovi
pisatel článku znám. Pisatel článku
je také ochoten, pravdivost tvrzení inkriminované
lokálky před soudem dokázati, takže
pan dr. Otakar Ševčík má dostatek možnosti,
aby nepravdivost obvinění, v časopisech
proti němu uveřejněných, před
soudem prokázal.
Zřetelem k těmto okolnostem
má imunitní výbor za to, že může
Národnímu shromáždění
doporučiti, aby pan Josef Vraný nebyl vydán
za účelem trestního stíhání
v této věci. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen,
debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování; prosím pány,
by zaujali svá místa.
Kdo souhlasí s návrhem
pana zpravodaje, prosím, by povstal se svého místa.
(Děje se.) To jest většina. Návrh
jest přijat.
Tím jest také tento odstavec
denního pořádku vyčerpán.
3. Není-li proti tomu námitek,
přistoupíme k dodatečné volbě
do výboru jednak ústavního, jednak sociálně-politického.
(Nebyly.)
Námitek proti tomu není. Přistoupíme
k volbě. Za Josefa Koušu, člena
Národního shromáždění,
člena výboru ústavního, jest navrhován
Rudolf Bechyně, za dra Dérera, odstupujícího
člena ústavního výboru, jest navrhován
dr. Juraj Slávik. Do sociálně politického
výboru se navrhuje místo Jakubky člen
Národního shromáždění
Němeček Václav.
Kdo souhlasí s navrženými
změnami, prosím, by povstal se svého místa
(Děje se.) To jest většina. Jmenovaní
a navržení jsou zvoleni.
Přistoupíme k ukončení
schůze a navrhuji, aby se příští
schůze konala ve čtvrtek dne 27. února
o 2. hod. odpolední, s tímto denním
pořadem:
1. Zpráva školského výboru
o návrzích dra Mareše, dra Srdínka
a dra Krejčího na změnu zákona
ze dne 28. února 1882 ř. z. č. 24. o universitě
Karlově-Ferdinandově v Praze. (Tisk č.
433.)
2. Zpráva ústavního
výboru o návrhu posl. dra B. Němce
a soudr., aby všecka úřednická místa
při nově zřizovaných státních
úřadech republiky československé byla
obsazována odborníky veřejným konkursem.
(Tisk 503).
3. Zpráva právního
výboru o návrhu zákona na reformu
manželského práva. (Tisk 298.)
4. Zpráva výboru finančního
a ústavního o vládním návrhu
zákona, jímž zřizuje se nejvyšší
důchodkový soud. (Tisk 513.)
5. Zpráva technického výboru
o rychlém provedení nouzových staveb silničních,
aby byla odstraněna nezaměstnanost dělnictva.
(Tisk 520.)
Jsou snad proti tomuto mému návrhu,
jak pokud se týče dne, tak pokud se týče
denního pořádku, nějaké námitky?
(Nebyly.) Není tomu tak, Prohlašuji jej za
přijatý.
Schůze jest skončena.