Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Po stránce formální, jak vidno, provedl finanční výbor, a sice v dohodě s předsedy jednotlivých klubů, jen tu změnu, že původní návrh, jak byl právě dnes Národnímu shromáždění předložen, rozšířil jistými paragrafy, které jsou převzaty z prováděcích nařízení. Jsou to totiž tak důležitá ustanovení, že finanční výbor pokládal za to, že jest nutno, toto ustanovení převzíti do zákona samého. To jest jedna formální změna. Druhá formální změna jest v tom, že do zákona bylo také pojato všeobecné ustanovení o amnestii, tedy ustanovení, bez kterého takováto dalekosáhlá reforma finanční se neobejde. A třetí změna jest, že v § 17. Bylo do zákona pojato ustanovení, že Národní shromáždění má ze svého středu zvoliti zvláštní komisi kontrolní - při čemž upozorňuji na to, že v tištěném návrhu jest uvedena komise 6členná, ale nyní má to býti změněno na komisi 7člennou. Tím se tedy tento návrh pozměňuje a konečně má býti v § 17. vynechána poslední věta: "Jednací řád komise schvaluje vláda", poněvadž se pokládá za nutno, aby si kontrolní komise řád pro sebe sama vypracovala a schválila.

Tedy to jsou formální změny, které finanční výbor učinil, a já se svého stanoviska a jménem finančního výboru nemohu nic jiného, nežli vysloviti přání, aby veškeré ty, zajisté dobré úmysly, které finanční ministerstvo těmito svými, jistě dalekosáhlými návrhy, hluboko zasahujícími do celého hospodářského života, sleduje, aby v plné míře došly svého splnění k hospodářskému a finančního zdaru naší mladé republiky. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu se přihlásil pan ministr financí dr. Rašín. Uděluji mu slovo.

Ministr financí dr. Rašín: Slavné shromáždění!

Vláda přistoupila k vám s návrhem zákona, který ve skutečnosti znamená nejenom první krok na cestě k reformě naší valuty, nýbrž který po mém názoru znamená přihlášení se k určitému směru v této nápravě měny.

V debatách, které ve veřejnosti byly konány, ve spoustě článků, které o stavu naší měny byly uveřejněny, dva směry mohl každý pozorovat. Jeden směr žádal násilnou devalvaci měny, druhý povlovné zlepšení měny. Jeden chtěl odkolkovat, - ne okolkovat, nýbrž odkolkovat - náhle změnit cenu koruny podle toho, jak ta cena dnes se jeví, a druhý stál na stanovisku, že není příčinou nynějšího nízkého kursu naší koruny jenom to, že jich je mnoho, nýbrž že příčiny jsou také v tom, že není dostatek nových statků, že není zde dostatečné výroby, že není zde dostatečné šetrnosti, že není zde pořádku jak v rozpočtu státním, tak také v rozpočtu každého jednotlivce (Výborně! Souhlas), a že teprve tenkrát, až budeme věděti, kde vlastně spočívá příčina dnešní veliké devalvace, může se přikročiti k pevnému stanovení kursu naší koruny; do té doby, že se musíme snažiti zlepšovati stav této koruny.

Pan referent zmínil se o tak zvaném bankrotu státním z roku 1811 a o Wallisově systému, který tenkráte byl proveden. Wallisův systém spočíval v podstatě v tom, že bylo rozlišováno mezi cenou tehdejších peněz, abych tak řekl, předválečnou a mezi cenou poválečnou, že bylo při pohledávkách a při všem učiněno jisté odstupňování podle let, kdy vznikly a podle toho bylo placeno v nové tehdejší měně. A všichni ti, kteří chtějí odkolkování, kteří chtějí zmenšení jednotky měnové, kterou zde máme, kteří chtějí ustanovení poměru takového, při kterém by byla snížena cena na třetinu, čtvrtinu, pětinu, a nevím jak, všichni ti nemohou se uzavříti jedné námitce: že by tím utrpěli všichni ti, kteří před válkou nabyly pohledávek v dobré měně, poněvadž všichni ti, kteří těchto pohledávek nabyli v dobré měně, a podobně všichni ti, kteří zaplatili v dobrých korunách, byli by náhle postaveny na roveň se všemi těmi, kteří za války ve špatných korunách čehokoliv nabyli. A proto vždycky jest nutno se vracet k tomu, že je zapotřebí rozlišovati mezi jměním předválečným a jměním ve válce nabytým a že podle toho by se také musilo při každém odkolkováním postupovati. Já bych si představoval systém nápravy měny tak, že bychom učinili vše možné k zlepšení kursu naší koruny (Hlas: Výborně!), že bychom učinili vše možné, aby koruna došla opět na svoje dřívější niveau. Ale poněvadž bychom touto cestou způsobili, že bychom všem těm, kterým říkáme obvykle "váleční zbohatlíci", udělali z těch bezcenných papírových korun koruny dobré, musili bychom devalvaci těchto válečných korun provésti velkou dávkou z majetku. Neboť na věci samotné nic nemění, jestli odkolkuji koruny, anebo jestliže řeknu, že někdo rozmnožil ve válce své jmění o milion, a že je povinen zaplatit 800.000 těchto za války nabytých korun jakožto dávku z majetku, čili, já jsem odkolkoval jeho koruny, ty individuelní koruny toho zbohatlého na ¹/₅. Stojím na stanovisku, že naše berní technika by mohla býti tak dokonalá, že bychom nepotřebovali prováděti odkolkování úplně mechanicky, nýbrž, že bychom dovedli pomocí daně z majetku toto odkolkování, totiž toto znehodnocení toho majetku provésti způsobem, který by byl individualisován, který by se řídil podle velikosti toho majetku a podle toho, zdali ten majetek byl nabyt před válkou, nebo ve válce. (Výrobně!) Tedy dávka z majetku souvisí úzce s reformou měny a výslovně říkám, že můj návrh dávky z majetku nebude za účelem krytí nějakých výdajů státních, nýbrž jedině a pouze za účelem nápravy měny. (Výborně! Potlesk.)

Ke všemu tomu dosti bych se chtěl v prvé řadě opatřením, které po mém názoru u nás v Čechách všeobecně jest schvalováno a jen ve Vídni se nelíbí: totiž okolkováním peněz a osamostatněním naší měny. Ve Vídni velmi nepříjemně byli překvapeni tímto opatřením a jako pravidelně šli si na nás stěžovati, vykřikovali do světa, dovolávali se čtyřdohody proti nám, že děláme finanční nepořádek, a že nechceme platiti zahraniční dluhy, za hranicemi kolující bankovky a p.

Vzácné shromáždění! Jak my jsme se vlastně dostali k tomu, že pokládáme pro sebe za nevyhnutelné, abychom svoji měnu odloupli od měny německo-rakouské a od měny Maďarské republiky? My jsme si od té doby, co vznikla Československá republika, od Rakousko-uherské banky nevypůjčili ani haléře. My jsme naopak žádali a také to bylo všemi státy bez rozdílu uznáno, že Rakousko-uherská banka nesmí žádnému státu, který vznikl na troskách bývalého Rakousko-Uherska, půjčiti ani haléře bez svolení všech ostatních států.

My jsme to byli, kteří jsme brojili proti tomu, aby oběh bankovek byl tak rozmnožován, jako se to dálo, že totiž bylo bez jakékoliv censury půjčováno na válečné půjčky 74% a celý ten kontingent válečných půjček byl stále vlastně rozmnožován na bankovky. My jsme to byli, kteří jsme zakázali lombard válečných půjček ve svém území. Na druhé straně však, co dělalo Německé Rakousko a Maďarská republika? Rakousko-uherská banka porušila úmluvu, kterou jsme s ní udělali a půjčila Maďarské republice v bankovkách 1¹/₂ miliardy a tyto bankovky dělaly svoji službu na Slovensku (Hlasy: Proti nám!).

Ovšem ten, kdo si dá 1¹/₂ miliardy vytisknouti, může rozhazovat peníze. To jest velmi jednoduché. Německé Rakousko přes to přes všecko, že souhlasilo s naším stanoviskem, vypůjčovalo si také potají pomocí pokladničních poukázek od rakouskouherské banky, a to, co dostávalo zaplaceno ve válečné půjčce na daních, co dostávalo jako splátku na půjčku, kterou vypsalo, to, prosím, lombardovalo u Rakouskouherské banky a proměnilo rovněž na bankovky, takže veškerá naše snaha, abychom udrželi to, že oběh bankovek nebude rozmnožen, byla marná. Tyto státy hospodařily ve skutečnosti na naše útraty a srážely kurs naší koruny, a jestliže dnes jdou a volají na nás čtyřdohodu, tedy my se toho volání bát nemusíme, poněvadž my jsme byli ti, kteří jsme se snažili o to, abychom udrželi pořádek v Rakousko-uherské bance a pořádek v našich valutových poměrech.

My tedy musili tohoto odloupnutí naší měny od měny ostatních států, které vznikly na troskách Rakousko-Uherska, se odvážiti, neboť situace stojí tak, že dnes je v oběhu 37 miliard, je však také možnost, že by mohl tento oběh kdykoli býti rozmnožen na 51 miliard, prostě jen tím, že by Rakousko-Uherská banka vyplatila všecky žírové účty, které tam jsou a že by vyplatila pokladniční poukázky. Tímto způsobem mohl by býti oběh až na 51 miliard rozmnožen. Jaký však byl stav při oběhu 37 miliard, to je pánům z denní zkušenosti známo. Naše spořitelny, naše banky ve skutečnosti vkladů ani nechtěly, platily ¹/₂%, platily 1%, přirozeně, poněvadž pro všecku tuto záplavu bankovek vůbec žádného umístění neměly. To ovšem ve svých důsledcích vede k několika nebezpečným zjevům, které v naší veřejnosti vidíme. To vede k úžasné rozmařilosti, to vede k tomu, že peníze nemají pro lidi zcela žádné ceny, a jestliže jdete po ulici a vidíte ty ohromné fronty, - ne, které by stály na chléb, nýbrž ty, které stojí na to, aby se ti lidé dostali do biografu, aby se dostali do divadla, do koncertu, (Posl. Johanis: Do Červené sedmy a do vinárny v Obecním domě!), do zábavy a j., - tu seznáte, že se za těchto těžkých dob žije skutečně s jistou rozmařilostí, s jistou lehkovážností a že je to velmi špatná výchova pro budoucnost, která před námi ještě leží.

Ale nejen to. Tato úplná bezúročnost peněz, která nám tu vlastně nastává, má následky ještě jiné. Věřte mně, že jsem musil vždy dáti za pravdu svému kol. dru Vrbenskému, když bylo od něho žádáno, aby látky, jichž jsou velké zásoby, pustil do volného obchodu. Jeho námitkou bylo: "Ty látky ve volném obchodě okamžitě zmizí, ty budou thesaurovány, ty budou poschovávány." Přirozeně, poněvadž míti místo těchto korun nějaké věci, míti místo korun látky, je jistě pro každého lepší. Žádný úrok mu neuchází, neboť kdyby si peníze nechal a šel s nimi do spořitelny, ani by jich od něho nechtěli. Jinými slovy: ten veliký převýdej bankovek, který zde máme, ten přímo utlouká a ubíjí každou podnikavost. Tedy to je druhá věc.

Třetí věc, ta třetí škoda, kterou z tohoto převýdaje bankovek zde vidíme, je bursovní spekulace. Je přirozeno, že jestliže někdo nedostává více ve spořitelně, než půl nebo jedno procento, že touží po súročení těch peněž, které má, chce si koupiti čtyřprocentní papíry a jest ochoten za ten papír dáti více, jest spokojen, když mu ponese dvě procenta, poněvadž dvě procenta je více, než aby měl uloženy peníze na půl procenta anebo bez úroků. Poněvadž množství těch čtyřprocentních a jiných papírů je omezené, letí kursy docela nesmyslně do výše. To má za následek přirozeně ztráty, až nastane jistá úleva, a tohoto nebezpečí se musíme velmi báti a sice proto, poněvadž kdyby nastalo jakékoliv podnikání, jsme v nebezpečí podnikání takového, které by bylo nereelní, které by bylo takové nereelní, jaké jsme viděli v r. 1873 ve Vídni a v Berlíně, kde celý krach z roku 1873 beze všeho dalšího možno uvésti na to, že Francie s velikou rychlostí zaplatila svých 5 miliard náhrady, naplnila trh ohromnými prostředky oběžnými a vyvolala tím tuto spekulaci, která skončila tak neblaze, zejména ve Vídni.

Tedy k tomu ke všemu jistě tento převýdej bankovek vede bez ohledu nato, jaký má vliv na ceny. Váda musí tyto věci sledovati a musí hleděti, aby tomu čelila. Po mém názoru a v mém oboru mohou čeliti tomu jen omezením rozsahu oběhu bankovek, poněvadž, jestliže stáhnu z tohoto oběhu určité množství bankovek a ponechám v oběhu jen tolik a takové množství, které skutečně nutně potřebujeme, a provedeme-li vedle toho zákon o náhradních platidlech, který Národní shromáždění usneslo, poskytneme tím možnost, aby každý úvěrem zaopatřil si to, na co prostředky vlastní mu nestačí.

Tedy jen tímto způsobem mohu docíliti rozumnějšího základu pro náš hospodářský vývoj. A to byla příčina, proč jsem navrhoval, abychom při okolkování bankovek zadrželi si jakožto zápůjčku nucenou obnos 50 procent. Já výslovně říkám: jako zápůjčku, to není konfiskace, to jest prostě nucená zápůjčka státu za tím účelem, aby byl snížen oběh. Proto výslovně stojí v zákoně, že to není výdejné, že z těchto peněž, které tím způsobem budou staženy, nesmí stát nic platiti, ty musí zůstati uloženy v kasách. Proto také úroční těchto peněz nemůže býti tak vysoké (Posl. Zeminová: A kdy budou vráceny drobným vkladatelům?). Hned k tomu přijdu. Proto nemohl býti tak vysoký úrok, ony mohou býti zúročeny jen tím úrokem, mnoho-li by každý dostal, kdybychom je nechali tím způsobem obíhati, a mnoho-li by dostal, kdybychom tyto peníze prostě vydali zpátky. Nikde více, než jedno procento, event. Půl procenta. Právě proto, že to není zápůjčka výdejná, proto musí tento úrok býti stanoven takto nízko.

Vláda, nežli byla tato předloha vydána, studovala velmi otázku, bylo-li by možno, nějaké malé obnosy vypustiti z této srážky 50% a došla k tomu, že předem vypustiti tyto malé obnosy není možno a sice z toho důvodu, poněvadž by nastalo drobení těchto vkladů, toho předkládání, vyhledáváni by byli lidé, kteří by tam šli s menším obnosem, který by se vracel celý a následkem toho by se do celé této věci dostal nepořádek, dále proto, poněvadž má sloužiti toto okolkování za základ pro daň z majetku po té stránce, aby se u každého vědělo, mnoho-li k 1. březnu obnášela jeho hotovost, mnoho-li věcí měl na hotovosti. Tedy, aby toto unikání nebylo možné, nebylo možno stanoviti předem toto omezení. Ale výslovně prohlašuji, že jakmile dostaneme tyto výkazy zpět, že menší obnosy, které budou zadrženy, budou propuštěny a zpět vyplaceny. To konstatuji, že již je proto nutno, že celá správa těch malých obnosů by byla nesmírně obtížná a drahá. Ale je to také proto nutno, abychom vymezili to, co ve skutečnosti není žádným jměním, nýbrž jen něčím, co dostává se pro denní potřebu, je nutno, abychom to z toho vyloučili. Ovšem upozorňuji, že celou řadou opatření to již vylučuji tak, poněvadž mzdy budou vypláceny v okolkovaných penězích a tedy nebudou podléhati žádnému okolkování, (Posl. Johanis: Již tuto sobotu?) - tuto sobotu i příští sobotu.

Co se týče služného, bude vyplacena jen jedna čtvrtina prvního a potom desátého budou vyplaceny již v okolkovaných penězích tři čtvrtiny. Po této stránce jsem se snažil, aby to, co ve skutečnosti není jměním, nýbrž to, co má býti ten týden spotřebováno, bylo vyloučeno, a potom ovšem přistoupí ještě to, že do určitého obnosu, který nyní jmenovati nemohu - poněvadž bych celý účel toho opatření zmařil, to bych to mohl dáti hned do dotyčného zákona - bych vyloučil hned z této zápůjčky 50%... (Posl. Zeminová: Kdy se budou vraceti ty drobné obnosy?) Kdy se budou vraceti, to je dnes těžko říci, ale nebude to dlouho trvati. (Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr financí dr. Rašín (pokračuje): Velectěné shromáždění! Upozorňuji, že je to jen zdánlivé, když se myslí, že toto opatření je sociálního rázu. Ubezpečuji, že drobiti tyto hotovosti, by měly příležitosti daleko více zámožné vrstvy, nežli vrstvy dělnické - a řeknu to docela klidně. (Posl. Jaroš: Ti nemají co drobiti.) Ne, prosím, to je otázka. Ty soupisy celý stav ukáží, prozatím o tom nemluvme, ale faktum jest, že kdo má služební personál, jemuž musí býti ponecháno, aby samostatně si dal okolkovati svou kasovní hotovost, ten že by mohl ho použíti k tomu, aby si rozdělil svou kasovní hotovost na svůj personál a nechal si ji okolkovati. U dělníka to bude velmi těžké.

Často se zdá, že něco jest sociální, ale ve skutečnosti to jde někam docela jinam.

Co se týče vrácení těchto vkladů 50%, tedy upozorňuji na to, že je právo, že každý z nich může platiti těmito obnosy majetkovou daň, až bude zavedena, a že zpětná splatnost těchto vkladů nastane, jakmile z dávky z majetku poplynou do státní kasy příslušné obnosy, poněvadž, jak tyto obnosy poplynou, tím se současně mohou uvolňovati tyto nucené vklady, které zde máme.

Bylo se pozastavováno nad tím, že je ta půjčka nucená. Já myslím, že již jednou jsme měli nucenou půjčku a ne jednu: mnoho nucených půjček jsme měli a sice za války; ne onu, kterou jste upisovali na válečných půjčkách, ale, prosím, každá bankovka, která byla ve válce vydána, nebyla vlastně ničím jiným, nežli nucenou půjčkou státu. Prosím, co to bylo jiného, jestliže stát vypůjčil si u Rakousko-uherské banky ty bankovky, vydal je ven, dal jim nucený oběh, to jest, řekl, že ji každý musí přijímati za 10, 20, 100 K? To nebylo přece nic jiného, než nucená půjčka. A vidíte, slavné shromáždění, obyvatelstvo ty nucené půjčky bralo, nereptalo, neříkalo nic. A prosím, ve skutečnosti to bylo všechno na to, aby mohla býti vedena válka. A nyní, prosím, přichází vláda československé republiky a říká, že nechce této nucené výpůjčky na válku, že ji chce na to, aby udělala ve financích pořádek, že chce z toho dokonce platiti úroky, kdežto, co se dávalo rakousko-uherské vládě, bylo bezúročné, poněvadž se z peněz neplatil žádný úrok. A tu ovšem myslím, že z toho samotného jest viděti ten veliký rozdíl mezi dřívější finanční správou, která dělala nucenou půjčku pomocí Rakousko-uherské banky, aby mohla vésti válku a mezi nynější finanční správou, která dělá sice nucenou půjčku, platí z ní úrok, ale dělá ji proto, aby docílila nápravy těch škod, které válkou byly způsobeny. Tedy já se té výtky, že nutím někoho k takovéto zápůjčce a že to jest nesociální nebo nesprávné, nebojím. Myslím, že při takových věcech rozhoduje zde účel, a myslím, že tímto způsobem na druhé straně dostává každý do ruky skutečně cennější korunu nežli před tím, když ji tam nesl. Ovšem já bych varoval velice, aby se myslilo, že tímto okolkováním našich bankovek jest již vyhráno a že ty bankovky půjdou nahoru a budou náramně vítány na všech stranách, poněvadž to jsou bankovky československé republiky. Před touto, řekl bych naivností, bych velice varoval. My si musíme býti vědomi, že jen tenkráte bude míti ta naše česká koruna skutečně dobrý zvuk a dobrý kurs, vyhovíme-li třem nejzákladnějším podmínkám správného života hospodářského: dovedeme-li si svůj rozpočet státní upraviti takovým způsobem, aby nebyl passivní, dovedeme-li v tom státním rozpočtu šetřiti, dělati jen to, co jest nevyhnutelně potřebné, všechno ostatní, co nemusí ihned býti, odkládati na budoucí časy a při tom krýti schodky, které tady vzniknou, novými daněmi. Jestliže my vůči cizině budeme se moci vykázati skutečně aktivním rozpočtem, pak budou také věřit naší koruně.