Přistoupíme k hlasování
o obou resolucích, navržených výborem.
Mám je snad přečísti? (Hlasy: Ne!)
Kdo souhlasí s oběma
resolucemi, obsaženými ve zprávě výborové,
prosím, by povstal. (Děje se.) Také
tyto resoluce jsou přijaty.
Tímto tento odstavec denního
pořádku jest vyčerpán.
Přistoupíme k dalšímu
odstavci a sice
3.: zprávě sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
o státním bytovém fondu (tisk 490).
Zpravodajem je pan kolega Vaněk;
uděluji mu slovo.
Posl. K. Vaněk: Slavné
Národní shromáždění! Velectěné
paní, vážení pánové!
Záležitost, kterou máme
projednávati, jest tak samozřejmá a tak nutná,
že není třeba rozsáhlých vývodů,
aby bylo pochopeno, že musí býti vyřízena.
Jedná se o podporování podnikavosti ve stavbě
zdravých, levných obydlí pro široké
vrstvy, zejména pracujícího lidu. Kdo sleduje
denní tisk a můžeme říci: bez
rozdílu všech stran, ten nalezne v tisku časté
a naléhavé stížnosti do nedostatku bytů
ve městech i na venkově a v důsledku toho
přijde k poznání, že nelze spoléhati
jedině na soukromou podnikavost, nelze spoléhati
jedině na svépomoc, nýbrž že jest
zde zapotřebí vydatné podpory se strany státu,
aby pro rodiny širokých vrstev pracujícího
lidu, které tvoří základ státu
a společnosti, zjednán byl člověka
důstojný příbytek, ve kterém
by se děti naší republiky mohly zdárně
a platně vyvíjeti. Úkolem navrhovaného
zákona jest, aby zajištěna byla garancie státní
pro ty stavby, které svépomocnými družstvy
dělnickými a úřednickými byly
podniknuty, aby opatřen byl snadněji kapitál
k vybudování těchto obydlí nutný.
Navrhuje se, aby stát zřídil bytový
fond ve výši 5 milionů, který soustavně
byl by doplňován každoročně 2
miliony, až by dosáhl výše 25 milionů
korun. Částka ta zajisté vzhledem k strašlivému
přímo nedostatku bytů je poměrně
nepatrná. Avšak i když uznáváme,
že částka tato není značná,
připustíme zajisté, že mnoho by touto
částkou mohlo býti vykonáno. Počítáme-li,
že jedna bytová jednotka za nynější
drahoty stavebního materiálu by stála as
10.000 korun, bylo by přece možno během 10
až 12 roků vybudovati 25.000 bytových jednotek,
čímž by na trhu bytovém zjednána
byla přece jen značná úleva; každý
byt, který je postaven, znamená současně
úlevu pro ty, kteří byt hledají, znamená
současné snižování cen bytů,
které v poslední době stoupají, rovněž
jako veškeré jiné životní potřeby,
do závratné výše.
Velectění pánové!
Bylo by svůdným dozajista, ukázati na jednotlivé,
přímo odstrašující případy
bytové mizerie. Bylo by svůdným ukázati,
jak by té všeobecné bytové mizerii mohlo
býti odpomoženo. Leč soudím, že
budeme míti ještě při jiné příležitosti
možnost o této otázce mluviti. Doporučuji
vám, abyste navrhovaný zákon beze změny,
a sice za účelem úspory času bez debaty
přijali.
Současně bych ovšem
vznášel s tohoto místa apel na naši správu
státní, aby při výkladu zákona
a při jeho provádění počínala
si méně úzkoprse, mnohem liberálněji,
než dřívější vláda
rakouská. My jsme totiž při provádění
zákona vídeňskou vládou seznávali,
že zákon byl sice dobrý, ale jeho provádění
že bylo nedostatečné a špatné.
O tom máme ovšem vždycky své zkušenosti,
že špatná vláda z dobrého zákona
udělá špatnou věc, dobrá vláda
někdy na základě nedostatečného
zákona provede věci velmi pěkné a
dokonalé. Tak se dělo dříve na příklad,
že na základě zákona o bytovém
fondu měl stát přejímati garancii
oné částky stavebního nákladu,
která šla přes 90%; tedy do 90% přejímal
garancii stát. Ale co se dálo? Veřejná
správa vyslala svého inženýra, který
provedenou stavbu odhadl. Namnoze prohlásil: pánové,
vy jste stavěli náramně draze, vy jste přeplatili
pozemek, platili lépe dělníky, kupovali draho
materiál; ono to mohlo býti postaveno levněji.
Odhadl tu novostavbu nízko: na 60 - 70% skutečné
ceny.
Nyní přijde 90% státní
garancie, ale ta garancie šla pak jenom do 60% skutečných
stavebních nákladů. A tu se táži:
který finanční ústav, eventuelně
který jednotlivec půjde a ještě po té
státní garancii tam několik set korun půjčí?
Takto bychom tedy tomu nerozuměli a proto již dnes
vznášíme na súčastněná
ministerstva apel, aby zákon tento byl vykládán
liberálně a aby družstvům, zejména
dělnickým, úřednickým, která
čekají na provádění tohoto
zákona, se vycházelo vstříc.
Doporučuji tedy navrženou
osnovu zákona k jednomyslnému přijetí.
U navrhované osnovy podána
jest resoluce navržená kolegou Pikem, která
se zabývá, abych tak řekl, dalším
vybudováním podnikavosti ve příčině
stavby zdravých a levných obydlí.
Doporučuji, aby tato resoluce
byla přikázána k projednání
sociálně-politickému výboru. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): K tomuto předmětu denního
pořádku byl podán resoluční
návrh posl. Pika tohoto znění (čte):
"Úvěrová
záruka státního fondu bytového není
v dnešních poměrech dostatečným
zabezpečením možnosti družstevní
malobytové podnikavosti. Za nesmírné drahoty
pozemků a stavebních prostředků jest
možno použíti záruky státního
fondu bytového jen pro ony domy, které již
záruky měly ze státního fondu bývalého
Rakouska. Proto jest nutno, aby správa československé
republiky vhodnými prostředky a opatřeními
umožnila nové stavby všeobecně prospěšných
družstev a podpořila rozvoj bytové reformy.
Z té příčiny navrhujeme:
1. Stavebním, všeobecně
prospěšným družstvům budiž
poskytnut pro novostavby na dobu dvaceti let nezúročený
státní úvěr, který bude umořován
přiměřenou roční kvotou.
2. Všeobecně prospěšným
družstvům nechť jsou vyhraženy části
pozemků z vyvlastněných velkostatků
pro stavbu družstevních domů. Úrokovou
kvotou nechť jest cena těchto pozemků na prospěch
státu do stanovené lhůty splacena. Stát
nechť vyvlastní na prospěch malobytové
reformy příhodné pozemky v městech
a dá je za mírnou umořovací náhradu
k použití všeobecně prospěšným
družstvům.
3. Velké cihelny, cementárny
a lomy buďtež postaveny pod státní dozor
a všeobecně prospěšným družstvům
a obcím, požívajícím záruky
státního fondu bytového, budiž dáno
přednostní právo na koupi stavebního
materiálu za státem stanovené maximální
ceny.
4. Zákon o polovičních
obecních přirážkách, které
mají platiti bytová družstva z domů
družstevních, budiž pozměněn a
všeobecně prospěšná družstva
buďtež při novostavbách zbavena placení
obecních přirážek vůbec.
5. Všeobecně prospěšná
družstva buďtež zbavena placení převodních
poplatků při koupi pozemků a při předávání
rodinných domků členům družstva.
6. Kolkové a všechny
poplatky buďtež pro všeobecně prospěšná
stavební družstva zrušeny.
7. Budiž v době nejbližší
podána předloha zákona proti lichvě
pozemkové a bytové."
Resoluční tento návrh
jest opatřen dostatečným počtem
podpisů a jest předmětem jednání.
K slovu se přihlásil
p. ministr sociální péče. Uděluji
mu slovo.
Ministr sociální péče
dr. Winter: Slavné Národní shromáždění!
Budiž mi dovoleno, abych při
této příležitosti podal přehled
o opatřeních, která byla vládou učiněna
k řešení otázky bytové, jež
nyní tolik zaměstnává celou veřejnost.
Bytová otázka za normálních
dob jeví se ve dvou formách: Jednak jde o to, jak
má býti upravena jakost bytu, aby odpovídala
zejména zdravotním požadavkům, jednak
jde o to, jak má býti upraveno nájemné,
tedy cena bytu, aby nepohlcovala nepřiměřeně
vysoké části příjmu nájemcova.
Za války však těžisko bytové otázky
bylo úplně přesunuto. Dnes skoro vůbec
se neptáme po jakosti bytu, otázka kvality byla
i v poptávce po bytech úplně zatlačena
do pozadí, jako v celé řadě jiných
oborů, jakmile se vynořila otázka kvantity.
Také má dnes menší význam, nežli
za dob normálních, otázka po ceně
bytů, poněvadž jsme také na tomto poli
ztratili úplně správné měřítko
pro úměrnost cen. V popředí bytové
otázky je nyní otázka, jak opatřiti
byt vůbec, jak opatřiti přístřeší,
tedy otázka po množství bytů.
Pánové! Pokud jde o
výši nájemného, tedy už v starém
Rakousku bylo vydáno známé nařízení
o ochraně nájemníků, které
zakazovalo zvyšovati nájemné z bytů
malých a středních. Toto nařízení
jsme převzali, jeho platnost byla s menšími
změnami prodloužena. V poslední době
však, zvláště po převratu z 28.
října, je slyšeti značné stížnosti
majitelů domů do tohoto nařízení.
Já jsem již jednou měl příležitost,
v tomto slavném Národním shromáždění
říci, že uznávám, že nařízení
o ochraně nájemníků obsahuje značné
omezení majitelů domů, ale toto omezení
že je jednak nezbytné - a jednak že není
tak kruté, jak je líčeno.
Především chtěl
bych říci, že majitelé domů mají
dnes skoro úplně monopolové postavení.
Dnes je takřka nemožno (Posl. dr. Horáček:
V Praze!), aspoň v Praze a v průmyslových
střediscích vůbec libovolně nebo aspoň
v takovém množství, v jakém by bylo
třeba bytů, rozmnožiti stavby. Když tedy
majitelé domů jsou právním řádem
dnes chráněni tak, že mají toto monopolové
postavení a výhody, které z monopolového
postavení plynou, jistě není nespravedlivé,
když na nich jest vyžadováno, aby v zájmu
veřejnosti přinášeli určité
oběti. Ostatně jest dlužno, pánové,
uvážiti, - a to pravím právě
na adresu majitelů domů, - že skoro všechny
činže jsou alespoň ve výši činží
předválečných. Předválečné
činže byly vypočítány alespoň
na 4 až 5procentní výnos dle tehdejších
cen domů. (Posl. dr. Horáček: Ještě
výše!) Nejméně 4procentní
výnos. Kdo neprodal za války dům, ten má
dům za cenu předválečnou a má
příjem z této ceny předválečné
zúrokovaný způsobem před válkou
obvyklým. Ovšem nedostávají tento úrok
lidi, kteří dům za války koupili za
cenu ovšem již nikoli předválečnou,
nýbrž za cenu válečnou. (Posl. dr.
Horáček: Na spekulaci!)
Dnes se staly domy předmětem
nejdivější spekulace, zejména ve velkých
městech a v prvé řadě ovšem zase
v Praze. Není docela žádným řídkým
zjevem - já sám vím o několika případech,
že dům za půl roku vystřídal
tři - až čtyrykrát vlastníka
a že za tu dobu stoupl v ceně o 100 a více
procent.
Pánové, když někdo
vynaložil takovou cenu úplně abnormální
na dům, musil věděti a věděl,
co kupuje, a ten nemůže vyžadovati, aby dnešní
tato cena byla mu zúrokována tak, jako za normálních
dob předválečných.
Ostatně domy nejsou teď
kupovány za tím účelem, aby nesly
normální předválečný
úrok, nýbrž jsou po většině
kupovány jednak k spekulaci a jednak k tomu, aby byl kapitál
domněle pevnějším způsobem uložen,
než jest uložen v jiném způsobu, zvláště
v movitostech. Mimo to jsou domy kupovány také těmi,
kteří, mimo město nabyvše většího
majetku, chtějí ho příjemnějším
způsobem použíti v městě a chtějí
se tak vyhnouti pozornosti sousedů, kteří
viděli, jakým způsobem majetku bylo nabyto,
a kteří by pravděpodobně podivnýma
očima se dívali na používání
tohoto majetku. - Tito noví majitelé domů,
tato nová třída majitelů domů,
nedostává ovšem 4%ní zúročení
svého kapitálu, jejž vložila do nového
svého nemovitého majetku, ale ti také, kdyby
dnes uložili své peníze u peněžních
ústavů, nedostali by též vyšší
zúročení, než by dostali teď za
poměrně nízkých předválečných
činží. Opatření, které
vláda učinila v tomto směru, není
tedy nikterak kruté.
Bylo však, pánové,
nezbytno a jest nezbytno, je zachovávati. Mám za
to, že nikdo nepochybuje o tom, kdybychom uvolnili majitelům
domů v otázce činží, že
bychom při nynějších činžích
nezůstali, že by činže rázem byly
zvýšeny.
Měli jsme malý doklad
o tom, jak se uvolnění hned zneužívá,
v nařízení ze dne 17. prosince 1918. Toto
nařízení, které prodlužovalo
platnost starého nařízení o ochraně
nájemníků, provedlo jisté uvolnění
na jiném poli, které bylo ve shodě s tehdejší
judikaturou. Ale jakmile nařízení bylo uveřejněno,
ihned bylo ho zneužíváno v takových
případech, ve kterých judikatura dřívější
rozhodovala úplně jinak. Soudy naše neměly
dosti resistenční síly, aby tomuto zneužívání
se strany majitelů domů čelily, takže
bylo opět nutno nařízení to zostřiti.
Přes to, pánové,
slyšíme stále, že činže jsou
zvyšovány, zvláště v posledním
čtvrtletí; v posledním termínu činžovním
bylo, zvláště v Praze, z některých
čtvrtí hlášeno, že přímo
hromadně jsou činže o určité
% zvyšovány. Bylo apelováno, na vládu,
aby proti tomu zakročila.
Pánové, my jsme neučinili
zvláštního opatření v tomto termínu,
poněvadž nebylo ho nikterak zapotřebí.
Nařízení bylo vydáno a to platilo
také pro tento termín. Toto nařízení
nebylo odvoláno; ale ovšem - a k tomu musí
býti naše občanstvo vychováváno
- záleží na každém jednotlivém
občanu, aby té zbraně, kterou mu zákon,
nebo nařízení, požívající
platnosti zákona, dává do ruky, také
používal. Vláda není schopna, postavit
za každého jednotlivého občana anděla
strážce a bdíti nad tím, že se
nikomu ničeho nestane.
Vláda může býti
dožádána, aby způsobila, aby byl přijat
zákon, neb aby vydala nařízení, ale
na občanstvu jest, aby si zachovávání
nařízení vynutilo samo. Orgány a prostředky
zde jsou, není zapotřebí hned s každým
jednotlivým případem běhati na vládu.
Přirovnal jsem v konkretním případě
člověka, který nepodal námitky proti
výpovědi, ačkoliv byla bezdůvodná
a musil se potom vystěhovati, k člověku,
který prohrál celé jmění v
kartách a stal se žebrákem. Ani ten, ani onen
nemůže se dovolávati ochrany veřejnosti,
poněvadž nedbal té obezřetnosti a opatrnosti
a zanedbal všech kautel, které mu řád
právní dával na ruku.
Ovšem dnes daleko větší
význam než otázka ceny bytů, má
otázka jejich množství. Normální
způsob, rozmnožiti byty, je ovšem, aby byly stavěny
nové domy. Náš hospodářský
život však jest ve značné stagnaci, jejíž
příčiny jsou četné a pánům
známé, touto stagnací trpí také
stavební ruch. Oživiti stavební ruch bude pravděpodobně
nutno z prostředků veřejných.
Vláda jest odhodlána,
podporovati stavební činnost, zvláště
komun a družstev; my jsme také již od některých
komun dostali řadu projektů, které jsou studovány,
a podpora potřebná se strany státu bude pro
stavby udělena. Takovým opatřením
do této skupiny spadajícím jest také
právě zákon o bytovém fondu, který
se projednává.
Padla zde poznámka při
referátu p. zpravodaje, že částka, která
je stanovena pro bytový fond - 5,000.000 a další
částka 2,000.000 K ročně jest poměrně
malá. To jest, pánové, pravda; ale bytový
fond nemá v první řadě za účel,
aby z něho byly peníze vydávány, nýbrž
především má za účel,
aby garantoval zápůjčky a mimo to šlo
nám o to, aby byla zde konstruována právní
osoba, na kterou by přešla práva a ovšem
také závazky starého rakouského bytového
fondu, který má řadu práv v obvodu
našeho státu nynějšího a ovšem
také závazků, pro něž tu nebylo
právního subjektu.
Když ve výboru sociálně-politickém
bylo jednáno o tomto zákoně, byl jsem tázán,
jaké úspěchy vykazuje bytový fond.
Neměl jsem tehdy cifer, poněvadž jsem jich
do té doby z Vídně nedostal, ale mezitím
likvidační komise vídeňská
nám potřebné věci zaslala, takže
mohu otázku dnes zodpověděti.
Bytový fond převzal
trvalých záruk za 43,476.478 K a poskytl zápůjček
665.234 K, tedy z toho již je viděti, že zapůjčková
činnost bytového fondu jest úplně
mimotná a že hlavní váha spočívá
v poskytování záruk. Na země koruny
České připadá z toho částka
8,315.993 K na zárukách a 192.103 K na přímých
zárukách.
Se zárukou státního
bytového fondu bylo vystavěno v Čechách
činžovních domů 81 se 1062 byty, rodinných
domů 585 s 898 byty, tedy dohromady 666 domů s 1960
byty. Na Moravě jsou tyto cifry v tom pořadu, jak
jsem uvedl: 15 činžovních domů se 105
byty, 322 rodinných domů se 442 byty, dohromady
337 domů s 547 byty. Ve Slezsku 10 činžovních
domů se 115 byty, 91 rodinný dům se 168 byty,
dohromady 101 dům se 283 byty, úhrnem tedy 106 činžovních
domů s 1282 byty, rodinných domů 998 s 1508
byty, dohromady 1104 domy s 2790 byty. Z toho připadá
na česká družstva 759 domů se 1747 byty,
na německá družstva 345 domů s 1043
byty; stavební náklad těchto domů
činil 20,895.990 K.
I kdyby se však podařilo,
rozvinouti na jaře aspoň poněkud stavební
ruch, - já ovšem naprosto neodvažuji se počítati
s normálním stavebním ruchem, - tedy bychom
přece jenom neodpomohli okamžité bytové
tísni; této okamžité tísni je
třeba odpomáhati prostředky zcela abnormálními.
Jedním z těchto prostředků
je již nařízení o ochraně nájemníků,
které znemožňuje skoro ve všech případech
výpověď. Jiným je zabírání
přebytečných místností, které
se právě nyní počíná
praktikovati. Tímto právem byly obdařeny
obce, ve kterých se objevila bytová tíseň.
Nemohu dosud, pánové,
sděliti, jaké výsledky toto nařízení
bude míti, a mám za to, že ani v budoucnosti
nebude možno statisticky vystihnouti, jaké výsledky
nařízení mělo, poněvadž,
jak již dnes vidíme, celá řada majitelů
domů, kteří se obávají, že
by jejich byty byly rekvirovány, již sami na rychlo
pronajímají byty přímo, aby tak dostali
do domu nájemníka, se kterým sami souhlasí,
a aby jim tam nebyl vnucen někdo jiný eventuelně
proti jejich vůli. Tím jest vlastně dosaženo
účelu, který toto nařízení
sleduje. Vyskytly se zprávy, že někde v tomto
ohledu dělají se manipulace na obejití nařízení;
tyto zprávy budou vyšetřeny a ve zjištěných
případech budou majitelé domů stíháni.
Pro případ, že
někdo snad zůstane bez přístřeší,
učinili jsme opatření zejména v Praze,
aby alespoň pro dobu přechodnou přístřeší
bylo opatřeno. Ovšem musím podotknouti, že
se jedná o opatření nouzové, následkem
toho také o přístřeší
nouzová, a že jako taková musí tato
přístřeší býti chápána.
Tyto dny byla v jednom pražském denníku zmínka
o tom, že úředník ministerstva sociální
péče poslal nějakou paní, která
u nás hledala byt, do hotelu, ve kterém se obyčejně
nespí celou noc, a onen list projevil mravní rozhořčení
nad tím, že úředník ministerstva
sociální péče mohl si tímto
způsobem počínati. Pánové,
tu bych chtěl zase všeobecně říci:
Kdyby bylo náhodou ministerstvo sociální
péče ve Vídni, nebyla by ta paní běžela
k ministerstvu, nýbrž byla by šla na policejní
komisařství anebo na obecní úřad,
aby jí byt opatřil. Ale my jsme počítali
s tím, že první instancí se stává
ve všech případech ministerstvo (Veselost)
a proto také samo ministerstvo učinilo opatření,
aby lidé, kterým se taková nehoda přihodila,
byli, jak jsem řekl, pro přechodnou dobu pod přístřeším.
Tato paní, jak jsem věc vyšetřil, byla
oním ministerským úředníkem
výslovně upozorněna, o jakou budovu jde;
připomínám, že na venek je to budova,
která úplně slušně vypadá.
Paní byla srozuměna, chápala, že jsou
mimořádné doby a že jest lépe,
spáti v pokoji, než se toulat po ulicích. Ale
pak se s majitelem tohoto domu nedohodla o nějakém
sporáku, anebo něčem jiném podobném,
šla si stěžovati do redakce časopisu a
byla mravně rozhořčena, že byla do takové
budovy poslána. Redakce onoho listu, která přece
má velice častý styk s ministerstvem sociální
péče a jejížto zpravodaj má telefon
po ruce, takže snadno mohl se informovati, jak věci
vypadají, hned se pustila do úředníka
ministerstva sociální péče.
Přiznávám se
k tomu, že jsem nařídil, aby tyto hotely byly
v případě potřeby k účelu
ubytování lidí bez přístřeší
rekvirovány. (Zcela správně!) A mám
za to, že jest daleko účelnější,
když se pokoje použije k takovému přespání,
než když se ho použije k účelu, ke
kterému se ho používá normálně.
(Hlas: Roznášení pohlavních chorob,
nic jiného to není!)
Velectění pánové!
Já jsem si vědom toho, že tato abnormální
opatření by měla docela malý význam,
kdyby neustal trvalý příliv těch,
kteří do města, zvláště
do Prahy přicházejí a zde nově chtějí
se usaditi již také z těch důvodů,
pro které se domy kupují a o kterých jsem
se zmínil. Proto jsem předložil dnes presidiu
Národního shromáždění
osnovu zákona, která znamená opravdu krok
naprosto abnormální, krok, který zasahuje
přímo do základních práv občanských,
totiž zákon o omezeném stěhovacím
právu (Docela správně!). Je to, jak
jsem si vědom, v mnohých případech
dosti kruté zasáhnutí, ale soudím,
že je to jedině možný způsob, jak
znemožniti paniku bytovou, která jest způsobována
neodůvodněným přílivem zbytečného
obyvatelstva pro město. Nějaký čas,
pokud nebude možno rozvinouti normální způsob
stavební činnosti, bude zapotřebí,
právě takovým abnormálním zásahem
veřejné moci regulovati nejen poptávku, nýbrž
také regulovati stěhovací právo. (Výborně!)
Doufám, že slavné Národní shromáždění
bude s tímto opatřením souhlasiti.