Čtvrtek 20. února 1919

Přistoupíme k hlasování o obou resolucích, navržených výborem. Mám je snad přečísti? (Hlasy: Ne!)

Kdo souhlasí s oběma resolucemi, obsaženými ve zprávě výborové, prosím, by povstal. (Děje se.) Také tyto resoluce jsou přijaty.

Tímto tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán.

Přistoupíme k dalšímu odstavci a sice

3.: zprávě sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona o státním bytovém fondu (tisk 490).

Zpravodajem je pan kolega Vaněk; uděluji mu slovo.

Posl. K. Vaněk: Slavné Národní shromáždění! Velectěné paní, vážení pánové!

Záležitost, kterou máme projednávati, jest tak samozřejmá a tak nutná, že není třeba rozsáhlých vývodů, aby bylo pochopeno, že musí býti vyřízena. Jedná se o podporování podnikavosti ve stavbě zdravých, levných obydlí pro široké vrstvy, zejména pracujícího lidu. Kdo sleduje denní tisk a můžeme říci: bez rozdílu všech stran, ten nalezne v tisku časté a naléhavé stížnosti do nedostatku bytů ve městech i na venkově a v důsledku toho přijde k poznání, že nelze spoléhati jedině na soukromou podnikavost, nelze spoléhati jedině na svépomoc, nýbrž že jest zde zapotřebí vydatné podpory se strany státu, aby pro rodiny širokých vrstev pracujícího lidu, které tvoří základ státu a společnosti, zjednán byl člověka důstojný příbytek, ve kterém by se děti naší republiky mohly zdárně a platně vyvíjeti. Úkolem navrhovaného zákona jest, aby zajištěna byla garancie státní pro ty stavby, které svépomocnými družstvy dělnickými a úřednickými byly podniknuty, aby opatřen byl snadněji kapitál k vybudování těchto obydlí nutný. Navrhuje se, aby stát zřídil bytový fond ve výši 5 milionů, který soustavně byl by doplňován každoročně 2 miliony, až by dosáhl výše 25 milionů korun. Částka ta zajisté vzhledem k strašlivému přímo nedostatku bytů je poměrně nepatrná. Avšak i když uznáváme, že částka tato není značná, připustíme zajisté, že mnoho by touto částkou mohlo býti vykonáno. Počítáme-li, že jedna bytová jednotka za nynější drahoty stavebního materiálu by stála as 10.000 korun, bylo by přece možno během 10 až 12 roků vybudovati 25.000 bytových jednotek, čímž by na trhu bytovém zjednána byla přece jen značná úleva; každý byt, který je postaven, znamená současně úlevu pro ty, kteří byt hledají, znamená současné snižování cen bytů, které v poslední době stoupají, rovněž jako veškeré jiné životní potřeby, do závratné výše.

Velectění pánové! Bylo by svůdným dozajista, ukázati na jednotlivé, přímo odstrašující případy bytové mizerie. Bylo by svůdným ukázati, jak by té všeobecné bytové mizerii mohlo býti odpomoženo. Leč soudím, že budeme míti ještě při jiné příležitosti možnost o této otázce mluviti. Doporučuji vám, abyste navrhovaný zákon beze změny, a sice za účelem úspory času bez debaty přijali.

Současně bych ovšem vznášel s tohoto místa apel na naši správu státní, aby při výkladu zákona a při jeho provádění počínala si méně úzkoprse, mnohem liberálněji, než dřívější vláda rakouská. My jsme totiž při provádění zákona vídeňskou vládou seznávali, že zákon byl sice dobrý, ale jeho provádění že bylo nedostatečné a špatné. O tom máme ovšem vždycky své zkušenosti, že špatná vláda z dobrého zákona udělá špatnou věc, dobrá vláda někdy na základě nedostatečného zákona provede věci velmi pěkné a dokonalé. Tak se dělo dříve na příklad, že na základě zákona o bytovém fondu měl stát přejímati garancii oné částky stavebního nákladu, která šla přes 90%; tedy do 90% přejímal garancii stát. Ale co se dálo? Veřejná správa vyslala svého inženýra, který provedenou stavbu odhadl. Namnoze prohlásil: pánové, vy jste stavěli náramně draze, vy jste přeplatili pozemek, platili lépe dělníky, kupovali draho materiál; ono to mohlo býti postaveno levněji. Odhadl tu novostavbu nízko: na 60 - 70% skutečné ceny.

Nyní přijde 90% státní garancie, ale ta garancie šla pak jenom do 60% skutečných stavebních nákladů. A tu se táži: který finanční ústav, eventuelně který jednotlivec půjde a ještě po té státní garancii tam několik set korun půjčí? Takto bychom tedy tomu nerozuměli a proto již dnes vznášíme na súčastněná ministerstva apel, aby zákon tento byl vykládán liberálně a aby družstvům, zejména dělnickým, úřednickým, která čekají na provádění tohoto zákona, se vycházelo vstříc.

Doporučuji tedy navrženou osnovu zákona k jednomyslnému přijetí.

U navrhované osnovy podána jest resoluce navržená kolegou Pikem, která se zabývá, abych tak řekl, dalším vybudováním podnikavosti ve příčině stavby zdravých a levných obydlí.

Doporučuji, aby tato resoluce byla přikázána k projednání sociálně-politickému výboru. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K tomuto předmětu denního pořádku byl podán resoluční návrh posl. Pika tohoto znění (čte):

"Úvěrová záruka státního fondu bytového není v dnešních poměrech dostatečným zabezpečením možnosti družstevní malobytové podnikavosti. Za nesmírné drahoty pozemků a stavebních prostředků jest možno použíti záruky státního fondu bytového jen pro ony domy, které již záruky měly ze státního fondu bývalého Rakouska. Proto jest nutno, aby správa československé republiky vhodnými prostředky a opatřeními umožnila nové stavby všeobecně prospěšných družstev a podpořila rozvoj bytové reformy. Z té příčiny navrhujeme:

1. Stavebním, všeobecně prospěšným družstvům budiž poskytnut pro novostavby na dobu dvaceti let nezúročený státní úvěr, který bude umořován přiměřenou roční kvotou.

2. Všeobecně prospěšným družstvům nechť jsou vyhraženy části pozemků z vyvlastněných velkostatků pro stavbu družstevních domů. Úrokovou kvotou nechť jest cena těchto pozemků na prospěch státu do stanovené lhůty splacena. Stát nechť vyvlastní na prospěch malobytové reformy příhodné pozemky v městech a dá je za mírnou umořovací náhradu k použití všeobecně prospěšným družstvům.

3. Velké cihelny, cementárny a lomy buďtež postaveny pod státní dozor a všeobecně prospěšným družstvům a obcím, požívajícím záruky státního fondu bytového, budiž dáno přednostní právo na koupi stavebního materiálu za státem stanovené maximální ceny.

4. Zákon o polovičních obecních přirážkách, které mají platiti bytová družstva z domů družstevních, budiž pozměněn a všeobecně prospěšná družstva buďtež při novostavbách zbavena placení obecních přirážek vůbec.

5. Všeobecně prospěšná družstva buďtež zbavena placení převodních poplatků při koupi pozemků a při předávání rodinných domků členům družstva.

6. Kolkové a všechny poplatky buďtež pro všeobecně prospěšná stavební družstva zrušeny.

7. Budiž v době nejbližší podána předloha zákona proti lichvě pozemkové a bytové."

Resoluční tento návrh jest opatřen dostatečným počtem podpisů a jest předmětem jednání.

K slovu se přihlásil p. ministr sociální péče. Uděluji mu slovo.

Ministr sociální péče dr. Winter: Slavné Národní shromáždění!

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti podal přehled o opatřeních, která byla vládou učiněna k řešení otázky bytové, jež nyní tolik zaměstnává celou veřejnost.

Bytová otázka za normálních dob jeví se ve dvou formách: Jednak jde o to, jak má býti upravena jakost bytu, aby odpovídala zejména zdravotním požadavkům, jednak jde o to, jak má býti upraveno nájemné, tedy cena bytu, aby nepohlcovala nepřiměřeně vysoké části příjmu nájemcova. Za války však těžisko bytové otázky bylo úplně přesunuto. Dnes skoro vůbec se neptáme po jakosti bytu, otázka kvality byla i v poptávce po bytech úplně zatlačena do pozadí, jako v celé řadě jiných oborů, jakmile se vynořila otázka kvantity. Také má dnes menší význam, nežli za dob normálních, otázka po ceně bytů, poněvadž jsme také na tomto poli ztratili úplně správné měřítko pro úměrnost cen. V popředí bytové otázky je nyní otázka, jak opatřiti byt vůbec, jak opatřiti přístřeší, tedy otázka po množství bytů.

Pánové! Pokud jde o výši nájemného, tedy už v starém Rakousku bylo vydáno známé nařízení o ochraně nájemníků, které zakazovalo zvyšovati nájemné z bytů malých a středních. Toto nařízení jsme převzali, jeho platnost byla s menšími změnami prodloužena. V poslední době však, zvláště po převratu z 28. října, je slyšeti značné stížnosti majitelů domů do tohoto nařízení. Já jsem již jednou měl příležitost, v tomto slavném Národním shromáždění říci, že uznávám, že nařízení o ochraně nájemníků obsahuje značné omezení majitelů domů, ale toto omezení že je jednak nezbytné - a jednak že není tak kruté, jak je líčeno.

Především chtěl bych říci, že majitelé domů mají dnes skoro úplně monopolové postavení. Dnes je takřka nemožno (Posl. dr. Horáček: V Praze!), aspoň v Praze a v průmyslových střediscích vůbec libovolně nebo aspoň v takovém množství, v jakém by bylo třeba bytů, rozmnožiti stavby. Když tedy majitelé domů jsou právním řádem dnes chráněni tak, že mají toto monopolové postavení a výhody, které z monopolového postavení plynou, jistě není nespravedlivé, když na nich jest vyžadováno, aby v zájmu veřejnosti přinášeli určité oběti. Ostatně jest dlužno, pánové, uvážiti, - a to pravím právě na adresu majitelů domů, - že skoro všechny činže jsou alespoň ve výši činží předválečných. Předválečné činže byly vypočítány alespoň na 4 až 5procentní výnos dle tehdejších cen domů. (Posl. dr. Horáček: Ještě výše!) Nejméně 4procentní výnos. Kdo neprodal za války dům, ten má dům za cenu předválečnou a má příjem z této ceny předválečné zúrokovaný způsobem před válkou obvyklým. Ovšem nedostávají tento úrok lidi, kteří dům za války koupili za cenu ovšem již nikoli předválečnou, nýbrž za cenu válečnou. (Posl. dr. Horáček: Na spekulaci!)

Dnes se staly domy předmětem nejdivější spekulace, zejména ve velkých městech a v prvé řadě ovšem zase v Praze. Není docela žádným řídkým zjevem - já sám vím o několika případech, že dům za půl roku vystřídal tři - až čtyrykrát vlastníka a že za tu dobu stoupl v ceně o 100 a více procent.

Pánové, když někdo vynaložil takovou cenu úplně abnormální na dům, musil věděti a věděl, co kupuje, a ten nemůže vyžadovati, aby dnešní tato cena byla mu zúrokována tak, jako za normálních dob předválečných.

Ostatně domy nejsou teď kupovány za tím účelem, aby nesly normální předválečný úrok, nýbrž jsou po většině kupovány jednak k spekulaci a jednak k tomu, aby byl kapitál domněle pevnějším způsobem uložen, než jest uložen v jiném způsobu, zvláště v movitostech. Mimo to jsou domy kupovány také těmi, kteří, mimo město nabyvše většího majetku, chtějí ho příjemnějším způsobem použíti v městě a chtějí se tak vyhnouti pozornosti sousedů, kteří viděli, jakým způsobem majetku bylo nabyto, a kteří by pravděpodobně podivnýma očima se dívali na používání tohoto majetku. - Tito noví majitelé domů, tato nová třída majitelů domů, nedostává ovšem 4%ní zúročení svého kapitálu, jejž vložila do nového svého nemovitého majetku, ale ti také, kdyby dnes uložili své peníze u peněžních ústavů, nedostali by též vyšší zúročení, než by dostali teď za poměrně nízkých předválečných činží. Opatření, které vláda učinila v tomto směru, není tedy nikterak kruté.

Bylo však, pánové, nezbytno a jest nezbytno, je zachovávati. Mám za to, že nikdo nepochybuje o tom, kdybychom uvolnili majitelům domů v otázce činží, že bychom při nynějších činžích nezůstali, že by činže rázem byly zvýšeny.

Měli jsme malý doklad o tom, jak se uvolnění hned zneužívá, v nařízení ze dne 17. prosince 1918. Toto nařízení, které prodlužovalo platnost starého nařízení o ochraně nájemníků, provedlo jisté uvolnění na jiném poli, které bylo ve shodě s tehdejší judikaturou. Ale jakmile nařízení bylo uveřejněno, ihned bylo ho zneužíváno v takových případech, ve kterých judikatura dřívější rozhodovala úplně jinak. Soudy naše neměly dosti resistenční síly, aby tomuto zneužívání se strany majitelů domů čelily, takže bylo opět nutno nařízení to zostřiti.

Přes to, pánové, slyšíme stále, že činže jsou zvyšovány, zvláště v posledním čtvrtletí; v posledním termínu činžovním bylo, zvláště v Praze, z některých čtvrtí hlášeno, že přímo hromadně jsou činže o určité % zvyšovány. Bylo apelováno, na vládu, aby proti tomu zakročila.

Pánové, my jsme neučinili zvláštního opatření v tomto termínu, poněvadž nebylo ho nikterak zapotřebí. Nařízení bylo vydáno a to platilo také pro tento termín. Toto nařízení nebylo odvoláno; ale ovšem - a k tomu musí býti naše občanstvo vychováváno - záleží na každém jednotlivém občanu, aby té zbraně, kterou mu zákon, nebo nařízení, požívající platnosti zákona, dává do ruky, také používal. Vláda není schopna, postavit za každého jednotlivého občana anděla strážce a bdíti nad tím, že se nikomu ničeho nestane.

Vláda může býti dožádána, aby způsobila, aby byl přijat zákon, neb aby vydala nařízení, ale na občanstvu jest, aby si zachovávání nařízení vynutilo samo. Orgány a prostředky zde jsou, není zapotřebí hned s každým jednotlivým případem běhati na vládu. Přirovnal jsem v konkretním případě člověka, který nepodal námitky proti výpovědi, ačkoliv byla bezdůvodná a musil se potom vystěhovati, k člověku, který prohrál celé jmění v kartách a stal se žebrákem. Ani ten, ani onen nemůže se dovolávati ochrany veřejnosti, poněvadž nedbal té obezřetnosti a opatrnosti a zanedbal všech kautel, které mu řád právní dával na ruku.

Ovšem dnes daleko větší význam než otázka ceny bytů, má otázka jejich množství. Normální způsob, rozmnožiti byty, je ovšem, aby byly stavěny nové domy. Náš hospodářský život však jest ve značné stagnaci, jejíž příčiny jsou četné a pánům známé, touto stagnací trpí také stavební ruch. Oživiti stavební ruch bude pravděpodobně nutno z prostředků veřejných.

Vláda jest odhodlána, podporovati stavební činnost, zvláště komun a družstev; my jsme také již od některých komun dostali řadu projektů, které jsou studovány, a podpora potřebná se strany státu bude pro stavby udělena. Takovým opatřením do této skupiny spadajícím jest také právě zákon o bytovém fondu, který se projednává.

Padla zde poznámka při referátu p. zpravodaje, že částka, která je stanovena pro bytový fond - 5,000.000 a další částka 2,000.000 K ročně jest poměrně malá. To jest, pánové, pravda; ale bytový fond nemá v první řadě za účel, aby z něho byly peníze vydávány, nýbrž především má za účel, aby garantoval zápůjčky a mimo to šlo nám o to, aby byla zde konstruována právní osoba, na kterou by přešla práva a ovšem také závazky starého rakouského bytového fondu, který má řadu práv v obvodu našeho státu nynějšího a ovšem také závazků, pro něž tu nebylo právního subjektu.

Když ve výboru sociálně-politickém bylo jednáno o tomto zákoně, byl jsem tázán, jaké úspěchy vykazuje bytový fond. Neměl jsem tehdy cifer, poněvadž jsem jich do té doby z Vídně nedostal, ale mezitím likvidační komise vídeňská nám potřebné věci zaslala, takže mohu otázku dnes zodpověděti.

Bytový fond převzal trvalých záruk za 43,476.478 K a poskytl zápůjček 665.234 K, tedy z toho již je viděti, že zapůjčková činnost bytového fondu jest úplně mimotná a že hlavní váha spočívá v poskytování záruk. Na země koruny České připadá z toho částka 8,315.993 K na zárukách a 192.103 K na přímých zárukách.

Se zárukou státního bytového fondu bylo vystavěno v Čechách činžovních domů 81 se 1062 byty, rodinných domů 585 s 898 byty, tedy dohromady 666 domů s 1960 byty. Na Moravě jsou tyto cifry v tom pořadu, jak jsem uvedl: 15 činžovních domů se 105 byty, 322 rodinných domů se 442 byty, dohromady 337 domů s 547 byty. Ve Slezsku 10 činžovních domů se 115 byty, 91 rodinný dům se 168 byty, dohromady 101 dům se 283 byty, úhrnem tedy 106 činžovních domů s 1282 byty, rodinných domů 998 s 1508 byty, dohromady 1104 domy s 2790 byty. Z toho připadá na česká družstva 759 domů se 1747 byty, na německá družstva 345 domů s 1043 byty; stavební náklad těchto domů činil 20,895.990 K.

I kdyby se však podařilo, rozvinouti na jaře aspoň poněkud stavební ruch, - já ovšem naprosto neodvažuji se počítati s normálním stavebním ruchem, - tedy bychom přece jenom neodpomohli okamžité bytové tísni; této okamžité tísni je třeba odpomáhati prostředky zcela abnormálními.

Jedním z těchto prostředků je již nařízení o ochraně nájemníků, které znemožňuje skoro ve všech případech výpověď. Jiným je zabírání přebytečných místností, které se právě nyní počíná praktikovati. Tímto právem byly obdařeny obce, ve kterých se objevila bytová tíseň.

Nemohu dosud, pánové, sděliti, jaké výsledky toto nařízení bude míti, a mám za to, že ani v budoucnosti nebude možno statisticky vystihnouti, jaké výsledky nařízení mělo, poněvadž, jak již dnes vidíme, celá řada majitelů domů, kteří se obávají, že by jejich byty byly rekvirovány, již sami na rychlo pronajímají byty přímo, aby tak dostali do domu nájemníka, se kterým sami souhlasí, a aby jim tam nebyl vnucen někdo jiný eventuelně proti jejich vůli. Tím jest vlastně dosaženo účelu, který toto nařízení sleduje. Vyskytly se zprávy, že někde v tomto ohledu dělají se manipulace na obejití nařízení; tyto zprávy budou vyšetřeny a ve zjištěných případech budou majitelé domů stíháni.

Pro případ, že někdo snad zůstane bez přístřeší, učinili jsme opatření zejména v Praze, aby alespoň pro dobu přechodnou přístřeší bylo opatřeno. Ovšem musím podotknouti, že se jedná o opatření nouzové, následkem toho také o přístřeší nouzová, a že jako taková musí tato přístřeší býti chápána. Tyto dny byla v jednom pražském denníku zmínka o tom, že úředník ministerstva sociální péče poslal nějakou paní, která u nás hledala byt, do hotelu, ve kterém se obyčejně nespí celou noc, a onen list projevil mravní rozhořčení nad tím, že úředník ministerstva sociální péče mohl si tímto způsobem počínati. Pánové, tu bych chtěl zase všeobecně říci: Kdyby bylo náhodou ministerstvo sociální péče ve Vídni, nebyla by ta paní běžela k ministerstvu, nýbrž byla by šla na policejní komisařství anebo na obecní úřad, aby jí byt opatřil. Ale my jsme počítali s tím, že první instancí se stává ve všech případech ministerstvo (Veselost) a proto také samo ministerstvo učinilo opatření, aby lidé, kterým se taková nehoda přihodila, byli, jak jsem řekl, pro přechodnou dobu pod přístřeším. Tato paní, jak jsem věc vyšetřil, byla oním ministerským úředníkem výslovně upozorněna, o jakou budovu jde; připomínám, že na venek je to budova, která úplně slušně vypadá. Paní byla srozuměna, chápala, že jsou mimořádné doby a že jest lépe, spáti v pokoji, než se toulat po ulicích. Ale pak se s majitelem tohoto domu nedohodla o nějakém sporáku, anebo něčem jiném podobném, šla si stěžovati do redakce časopisu a byla mravně rozhořčena, že byla do takové budovy poslána. Redakce onoho listu, která přece má velice častý styk s ministerstvem sociální péče a jejížto zpravodaj má telefon po ruce, takže snadno mohl se informovati, jak věci vypadají, hned se pustila do úředníka ministerstva sociální péče.

Přiznávám se k tomu, že jsem nařídil, aby tyto hotely byly v případě potřeby k účelu ubytování lidí bez přístřeší rekvirovány. (Zcela správně!) A mám za to, že jest daleko účelnější, když se pokoje použije k takovému přespání, než když se ho použije k účelu, ke kterému se ho používá normálně. (Hlas: Roznášení pohlavních chorob, nic jiného to není!)

Velectění pánové! Já jsem si vědom toho, že tato abnormální opatření by měla docela malý význam, kdyby neustal trvalý příliv těch, kteří do města, zvláště do Prahy přicházejí a zde nově chtějí se usaditi již také z těch důvodů, pro které se domy kupují a o kterých jsem se zmínil. Proto jsem předložil dnes presidiu Národního shromáždění osnovu zákona, která znamená opravdu krok naprosto abnormální, krok, který zasahuje přímo do základních práv občanských, totiž zákon o omezeném stěhovacím právu (Docela správně!). Je to, jak jsem si vědom, v mnohých případech dosti kruté zasáhnutí, ale soudím, že je to jedině možný způsob, jak znemožniti paniku bytovou, která jest způsobována neodůvodněným přílivem zbytečného obyvatelstva pro město. Nějaký čas, pokud nebude možno rozvinouti normální způsob stavební činnosti, bude zapotřebí, právě takovým abnormálním zásahem veřejné moci regulovati nejen poptávku, nýbrž také regulovati stěhovací právo. (Výborně!) Doufám, že slavné Národní shromáždění bude s tímto opatřením souhlasiti.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP