Posl. dr. Schieszl: Slavné
Národní shromáždění!
Odstraniti účinně
lichvu, jež jest rozšířena na takové
množství zboží, jako jest dnes, možno
toliko jediným prostředkem, totiž opatřením
dostatečného množství zboží.
Všecko ostatní jest toliko léčení
symptomatické a jako lékař nemůže
se vzdáti ani tohoto prostředku léčebného,
tak ani vláda resp. společnost nemůže
se vzdáti prostředků léčení
symptomatického. Tento účel měl také
podaný návrh, o němž mám čest
referovati. Návrh chce, aby byl vydán zákon,
kterým by se povlovně dnešní drahota
odstraňovala a kterým by bylo čeleno lichvě.
Čeliti lichvě chce také cís. nařízení
z roku 1917., známé cís. nařízení
o opatřování obyvatelstva předměty
spotřebními. Jest tedy nutno zkoumati, zda jeví
se potřeba opravy tohoto císařského
nařízení, snad protože nevyhovuje anebo
protože se poměry zatím nějak změnily.
V § 1. osnovy navrhuje se, aby
ministerstvům obchodu, zemědělství,
financí a sociální péče příslušelo,
vésti dozor na ceny a obchod jakýmkoliv zbožím.
Stejné ustanovení má
také císařské nařízení
z r. 1917 s tím rozdílem, že rozděluje
jinak kompetenci, ale v té příčině
není podle názoru výboru potřebí
žádné změny. V §u 2. návrhu
dává se ministru právo, vydati přísná
ustanovení proti lichvě s jakýmkoliv zbožím.
Zkoumáme-li citované nařízení
z r. 1917, musíme uznati, že pokud jde o tuto přísnost,
není také potřebí žádné
změny. Citované nařízení, jak
pokud jde o definici trestných činů, tak
pokud jde o tresty, o přísnost trestů, vyhovuje
úplně. Je potřebí také si uvědomit,
že nejen trestné činy sem spadající
stíhány jsou jako zločiny, ale že uvaluje
se na ně trest tříletého žaláře
a vedle žaláře pokuta až do půl
milionu korun. Zejména tento moment, ze totiž vedle
pokuty uvaluje se vězení, že není možno
jako dříve, již z takového případu
lichevního vyplatiti se určitým obnosem,
jistě vyhovuje jak všeobecnému cítění
dneška, tak také potřebě.
Jest nutno zkoumati - a výbor
se zabýval touto otázkou -, zda nařízení
z r. 1917 postihuje všechny případy lichvy.
Návrh sám v té věci nerozšiřuje
ochrany zákona. Ale výbor zabýval se i přes
návrh sám otázkou lichvy. A tu především
vzal v úvahu otázku lichvy bytové. Se stanoviska
občanského práva jsou nájemníci
chráněni známými opatřeními
o ochraně nájemníků. Po té
stránce jest zde ochrana dostatečná. Ale
§ 19. nařízení o ochraně nájemců
obsahuje i trestná ustanovení, takže nejenom
po stránce civilní, nýbrž i po stránce
trestní jest možno lichvu bytovou stíhati.
Od doby, kdy zpráva byla ve výboru vypracována,
stala se ostatně ještě další opatření.
Ministerstvo sociální péče a ministerstvo
spravedlnosti vydala další dvě opatření,
jimiž se lichvě bytové čelí a
to opatření zajisté velmi ostrá.
Šlo by ještě o jeden
obor předražování, totiž o předražování
práce. Bylo zde v minulé schůzi tvrzeno s
jedné strany, že předražování
práce jest pouhou frásí, že takového
předražování není a že ani
nemůže býti. Velectění! Akta
úřadu pro potírání lichvy dala
by nám materiál, z něhož by se dalo
dokazovati, že se skutečně práce předražuje.
Se stanoviska národohospodářského
není o tom pochyby, že by bylo docela dobře
možno stanoviti maximální cenu zrovna tak na
práci, jako na každé jiné zboží,
ale uvazujeme-li klidně o této otázce se
stanoviska politického, dospějeme k tomu názoru,
že nebylo by účelno, touto otázkou hýbat.
Zbývá na konec, promluviti
ještě o otázce řízení
při potírání lichvy. Má-li
se dosáhnouti účelu, který tu sledujeme,
totiž aby byl odstraněn pocit křivdy, který
každý případ lichvy ve veřejnosti
zanechává, tedy vidíme, že je to možno
jen tehdy, když trest za lichvu následuje, pokud možno
rychle, za činem. Tohoto výsledku nelze dobře
dosáhnout řádným řízením
trestním před soudy a sice proto, poněvadž
každé řízení trestní -
to leží v jeho charakteru a to nemůže
býti žádným způsobem odstraněno
- vyžaduje určitých kautel, vyžaduje určitého
času. Tím vším uplyne delší
doba mezi trestem a činem a společnost není
jaksi po této stránce dostatečně uspokojována.
Ministerstvo práv vynasnažilo se sice a vydalo koncem
ledna t. r. státním zastupitelstvům zvláštní
výnos, ve kterém se ukládá, aby případy
lichevní byly pokud možno rychle a přísně
vyřizovány. Třeba musíme vítati
tento prostředek, není nejmenší pochybnosti
o tom, že toho účelu se plně nedosáhne
a sice právě pro ten důvod, který
jsem uvedl: pro povahu řízení trestního.
Úřad pro potírání lichvy je
toho názoru, že bylo by možno dosáhnouti
účelnějšího a rychlejšího
potírání lichvy, kdyby úřad
pro potírání lichvy byl sám nadán
právem výkonným. Bylo by to možno, aspoň
v těch případech, kde jsou stanoveny maximální
ceny. Jest ovšem pravda, že řízení
správní trpí jistými nedostatky a
zejména jedním vážným nedostatkem,
že ho totiž může býti velmi lehko
zneužito. Jest to dvojsečná zbraň, ale
žijeme v mimořádných dobách a
tu jest nutno spokojiti se leckdy i s mimořádnými
prostředky. Ovšem, že by tu bylo nutno stanoviti
určité kautely.
Velkou překážkou
proti potírání lichvy objevila se ustanovení
o tak zv. zkušebnách. Ukázalo se, že zkušebny
cen ve dvojím směru jsou překážkou.
Jednak proto, že při značné části
zboží, zejména při výrobcích
průmyslových, nebylo dobře možno sestaviti
komise nestranné. Komise musela býti zpravidla sestavena
tak, že byli do ní povoláni výrobci
neb obchodníci s těmito předměty,
jejichž úsudek přirozeně nebyl vždy
nestranný. Vedle toho tím, ze soud byl nucen dotazovati
se těchto zkušeben a že tyto zkušebny velmi
často s udáním svého dobrého
zdání otálely, stalo se, že se řízení
prodlužovalo do nekonečna. Proto výbor zásobovací
dospěl k názoru, že je třeba doporučiti
vládě, aby předpisy o zkušebnách
cen byly zrušeny.
V § 3. návrhu navrhuje
se zřízení zvláštního
úřadu pro potírání lichvy.
Takový úřad existoval pro obvod Čech
v úřadu pro potírání lichvy
v Praze. Od té doby byly zřízeny ještě
2 takové úřady, jeden se sídlem v
Brně, jeden se sídlem v Mor. Ostravě. Tyto
úřady ovšem nehoví svému účelu.
Nejsou se svůj úkol, a sice proto, poněvadž
nejsou vůbec vybaveny. S počátku jim bylo
dáno jen asi 13 úředníků k
disposici, teď snad jich mají jen v Praze 70, ale
to všechno na velký obvod země České
nestačí. Návrh navrhuje také, aby
v těchto úřadech byl zastoupen také
živel laický, to je zajisté návrh, který
zasluhuje úvahy a který je možno a snad nutno
provésti.
Po těchto úvahách
dospěl výbor zásobovací k tomuto návrhu:
Vláda se žádá,
aby pro úspěšné potírání
lichvy zrušila zkušebny cen, vybavila dostatečně
úřady pro potírání lichvy a
vzala v úvahu, nemá-li býti vydán
zákon, kterým by úřadům pro
potírání lichvy dána byla výkonná
moc aspoň v těch případech, ve kterých
lichva stala se se zbožím, pro které jsou stanoveny
maximální ceny.
Dovoluji si navrhnouti slavnému
shromáždění, aby tento návrh
zásobovacího výboru byl přijat. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena.
Přistoupíme k hlasování.
Žádám pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Prosím, kdo souhlasí
s návrhem sociálně politického výboru,
tlumočeným p. zpravodajem drem Schieszlem,
aby povstal se svého místa! (Děje se.)
To je většina. Návrh
zprávy sociálně politického výboru
je přijat.
Tím je tento odstavec denního
pořádku vyčerpán a přistoupíme
k odstavci poslednímu a to:
6. Zprávě výboru
právního o návrhu dra Boučka a
soudr., aby byl doplněn § 303 trestního zákona.
Tisk 406. Zpravodajem jest dr. Jaroslav Stránský.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj dr. Stránský:
Velectění pánové a paní!
Právní výbor
navrhuje vám, - je to usnesení, které se
stalo všemi hlasy proti jedinému - abyste § 303.
trestního zákona, který jedná o přečinu
rušení náboženství, doplnili dalším
ustanovením tohoto znění:
"Stejně - t. j. tuhým
vězením od 1 do 6 měsíců -
budou pro přečin, pokud tu není těžšího
trestního činu, potrestání duchovní
kteréhokoliv vyznání, nebo jiná osoba
v podobné funkcí činná, která
při úkonu náboženském, zejména
při vykonávání úřadu
kazatelského, při přisluhování
svátostmi. při náboženském vyučování
nebo cvičení, při procesí, pouti nebo
podobných shromážděních buďsi
přímo nebo nepřímo promlouvá
o věcech státního nebo politického
života, kritisuje platné nebo navrhované zákony
nebo nařízení vládní, doporučuje
určité politické organisace neb strany, proti
určitým politickým organisacím nebo
stranám brojí, tisk určitého politického
směru doporučuje nebo odmítá, do volebního
zápasu, ať ve prospěch ať ke škodě
některých kandidátů nebo stran zasahuje.
(Výborně!)
Velectění přátelé,
toto usnesení je změnou původního
návrhu dra Boučka, který navrhl vlastně
něco zcela jiného. Dr. Bouček k původně
navrhoval, - a o jeho návrhu se zde dnes usnášíme
- aby bylo uzákoněno, že smí v kostele,
kde kněz na kazatelně politisuje, kdokoli z přítomných
hned na místě tomuto knězi odporovat, s ním
polemisovat. upozornit ho na nepříslušnost
a nemístnost jeho počínání
a po případě přihlásiti se
po skončeném kázání sám
ke slovu a na místě s knězem polemisovat.
Velectění přátelé!
Právní výbor. . . (Post. Čuřík:
To je zneuctívání kostelů!) Ano,
s kazatelen! (Nepokoj.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Dr. Stránský
(pokračuje): Právní výbor právě
proto nechce, aby se v kostelích dály politické
debaty, aby v kostelích to vypadalo, jako v hospodách,
za politické hádky, právě proto právní
výbor obrátil tu věc a řekl: Ne, v
kostele se nebude politisovati, nebude politisovati v kostele
nikdo, ani kněz. (Výborně!) Právní
výbor chce postaviti pod trestní sankci, a to přísnou
trestní sankci počínání knězovo.
Velectění přátelé!
Proč zde právní výbor tento návrh,
který čelí vlastně k ochraně
něčeho, co vám, pánové, musí
ležeti více na srdci než nám, činí,
to dokazují zprávy, které dostáváme
dnes, které přinesl právě kol. Votruba
z Náměšťska, že tam dějí
se již v některých kostelích takové
politické debaty. Kněžím se už
volá do kázání, kněží
odpovídají, to ovšem může dnes
míti nevinné formy. . . (Hlas: Vy k tomu navádíte!)
Ne, my k tomu nenavádíme. Kdybychom k tomu naváděli,
nepřináseli bychom návrhy takové reformy,
jaké jsme sem právě přinesli.
Velectění pánové
a dámy, dovolte, abych krátce uvedl pohnutky, které
vedly navrhovatele, právní výbor, které
povedou také Národní shromáždění,
jestliže učiní tuto reformu zákonem.
Ty pohnutky jsou docela aktuální, jsou, abych tak
řekl, nejnovějšího data.
Vy víte, velectění
přátelé, že mezi jinými návrhy,
které zde byly podány, byl také návrh
na reformu manželského práva. Já myslím,
že nejkonservativnější člověk
musí uznati, že platné manželské
právo, i když se postaví na to nejkonservativnejší
stanovisko, že to staré staleté manželské
právo jest prostě něco hnusného, něco
nemožného. Byl dále podán návrh
v Národním shromáždění,
aby náboženské vyučování
a zejména náboženská cvičení
na obecných školách nebyla obligátní,
to jest, aby nebyli rodiče nuceni, posílati své
děti do náboženského cvičení,
nebo vyučování, jestliže nechtějí.
Byly zde rozvinuty některé problémy. které
se týkají otázky poměru mezi státem
a církví. Zejména nám bylo ovšem
jasno, že tam, kde půjde o konfiskaci velkých
latifundií, že se nezastavíme také před
jměním církevním.
A tu, velectění přátelé,
když zde tyto návrhy byly podány, mělo
to za následek, - nevím do jaké míry
se to dálo zde v Čechách, u nás na
Moravě opravdu neslýchaným způsobem
- že se z kazatelen staly pravé politické tribuny,
začalo se tam proti těmto návrhům
ne agitovati, to jest příliš slabé slovo,
začalo se tam štváti, nejen potírati
tyto návrhy věcným způsobem, nýbrž
začalo se přímo štváti proti
původcům těchto návrhů, proti
stranám, z nichž tito původcové vyšli,
začalo se štváti proti nám všem.
(Posl. Čuřík: Chodíte na kázání?)
Ne, nechodím, není toho zapotřebí.
Já myslím, že také vy nechodíte.
(Tak jest! Výborně! Veselost.) A jest-li
tam chodíte. . . (Posl. Heinrich: Tak jest vidět,
že to kázání nemá dobrý
účinek! Posl. Čuřík: Můžete
mne kontrolovati, pane doktore! Hlasy: Čuříku!)
Vaše strana Vás volá ostatně, abyste
dodržel "marschroutu", kterou ona patrně
k této debatě dala.
Velectění přátelé!
Jsou zjištěny případy, kde bylo s kazatelen
štváno nejen proti politickým stranám,
nýbrž také proti úřadům,
proti parlamentu a proti. Národnímu shromáždění,
ba zjištěny jsou případy, že bylo
s kazatelen mluveno takovým způsobem, že to
dalo podnět k úřednímu jednání,
že z úředního místa, z okresního
hejtmanství bylo učiněno oznámení
ústřední vládě a byla vláda
žádána, aby dala direktivu, jakým způsobem
mají republiky proti těmto útokům
chrániti. (Post. Heinrich: Pastýřský
list brněnského biskupa bylo nutno konfiskovat,
poněvadž byl velezrádný! Hlasy: Slyšte!
Slyšte!) Já přijdu ještě k
pastýřskému listu. (Posl. Čuřík:
Co píšou dělnické listy proti republice?
Posl. Mattuš: To jsou přátelé! Veselost.)
Tyto zjevy nejsou nic nového, co by bylo jenom tohoto data.
Velectění přatelé!
Je všeobecně známo, že nikdy, také
ve starém Rakousku, nebylo voleb, které by se nebyly
dály ve znamení kazatelnické agitace. (Post.
Heinrich: Vystavili nejsvětější svátost
na dobrý výsledek!) Při posledních
volbách, nevím určitě, ale zdá
se mi, že to bylo pro celou diecési nařízeno
biskupům, byla vystavena svátost oltářní
za šťastný výsledek voleb, t. j. za vítězství
klerikální strany. (Posl. Časný:
Proto dostali také nejvíce hlasů!) Ale
nejen to, vy víte asi, pánové z katolické
strany, že zasahovala církev do politiky také
jiným způsobem. Vy víte, ze poslední,
tuším, pastýřský list rakouských
biskupů, - něco, co bohudíky již patří
minulosti, není již žádných rakouských
biskupů - poslední pastýřský
list této společnosti směřoval přímo
proti zájmům celého národa. (Výborně!)
Jsem dalek toho, kteréhokoli z příslušníků
přítomných - páter Ševčík
tu dnes není - viniti, že snad on s tím souhlasí,
že na tom stanovisku stojí, já vím dobře,
že vy jste tehdy skřípali zuby jako my, když
ten pastýřský list vyšel.
Ale Vám musí z něho
plynouti totéž poučení, kteréž
z něho plyne pro nás, totiž poučení,
že republika musí býti chráněna
proti invektivám a proti vsahování cizí
hierarchie. (Výborně!) Velectění
přátelé! To jsou volby, to jsou pastýřské
listy, to jsou velehradské pouti, které - jak zase
všichni dobře víte - jsou také jedinou
promiscuí církevních konání,
náboženských cvičení a politických
agitací.
Předseda
(zvoní): Prosím, aby řečník
nebyl rušen!
Zprav. posl. dr. Stránský
(pokračuje): Ale, velectění přátelé:
jděme ještě dále do minulosti a najdeme,
že zde skutečně nejde o něco časového,
o něco nahodilého, nýbrž o něco,
co vězí v instituci samotné. Teď se
velmi často mluví o Bílé hoře,
o pobělohorské persekuci. My jsme vždycky říkali:
jenom Rakousko, jenom Vídeň, ale, velectění
přátelé, my přece, vzpomínáme-li
na toho Ferdinanda II., který se týčí
jako takový zloduch českých dějin,
my přece velmi dobře víme, že ten Ferdinand
II. byl jen takovou mariacelskou loutkou, - v čí
rukou: zase v rukou té instituce, která jeho prostřednictvím,
vlivem na něho, tedy vlivem do politiky zasahovala přímo
do osudu českého národa. Jestli zde v Praze
bylo tolik a tolik českých lidí popraveno,
tolik a tolik české krve prolito, jest-li zde v
Praze byli lidé přibíjeni za jazyk, živí
lidé za jazyk na šibenici, tož se to dálo
proto, že katoličtí, jezuitští
kněží přesvědčili Ferdinanda
II., že jeho "Seelenheil", jeho duchovní
spása závisí na tom, aby byli lidé
popravováni a za jazyk přibíjeni na šibenici.
(Různé výkřiky.)
Ono se vlastně mnoho nezměnilo.
Dříve šla ta hierarchie k panovníku,
dokud stát byl panovník. Ty věci se změnily,
bez přičinění pánů z
katolické strany - oni jsou, jak my všichni víme,
velicí demokraté a stejně víme, že
se ty věci nezměnily jejich přičiněním.
Dnes již nejen že není panovník státem,
nýbrž tu vůbec žádného panovníka
není a my máme čistou demokracii. To ovšem
pro pany z katolické strany neznamená, že by
klidně složili ruce v klín. Pro ně se
vlastně nic nezměnilo. Pro ně se změnil
jen adresář, kterému mají adresovati
ty výhrůžky o duševní spáse.
Dříve to byl jen Ferdinand II., který byl
přesvědčen, že spása jeho duše
závisí na tom, aby se choval politicky tak a tak,
dnes ovšem to není Ferdinand II., dnes je to voličstvo,
dnes je to ta demokracie, lid. A my tohle prostě nechceme.
My prostě nechceme, to bylo stanovisko, které vedlo
k tomu právní výbor, nic jiného, my
nechceme, aby v demokratické republice na místě,
které má plnou náboženskou autoritu,
bylo zasahováno takovým způsobem do politického
-boje. (Výborně!)
Jde tady o rozvoj, jde o rovnost
zbraní v demokracii, jde o to, aby nesmělo z jedné
politické strany býti agitováno na místech,
kde nikdo nemůže odpovídati, kde se nikdo nemůže
brániti, ale jedná se také poctivě
a upřímně, ať tomu věříte
nebo ne, velké většině o to, aby byl
opravdu chrámový mír kostelní zachováván
také v zájmu klidného náboženského
vývoje, klidného vývoje náboženského
života našeho lidu. Dovolte nyní, velectění
pánové, abych se dotkl těch důsledků,
které páni z katolické strany uvádějí
proti našemu návrhu, a zkoumal, jestli jsou tu také
důvody, které by byly s to, aby nás přesvědčily,
aby nás změnily v našem odhodlání,
učiniti tuto předlohu zákonem. Především
se zde docela všeobecně říká
a my jsme obviňováni, že prý zahajujeme
kulturní boj. To je to perhorreskované slovo, z
Německa. Velectění přátelé,
není zapotřebí, abychom se báli tohoto
slova (Výborně! Potlesk). . . zahájíme
kulturní boj. (Potlesk.) Velectění
přátelé, já mohu říci,
veďte ten boj s námi, neveďte jej proti nám.
(Posl. Kadlčák: Napřed nasyťte lid,
lid má hlad!) Ne samým chlebem jest živ
člověk podle vašeho mínění.
(Hlas: Udělejte zázrak! Hluk.)