Právní výbor
všechno to, jak pravím, činí z toho
důvodu, že vidí, že bez těchto
zmocnění a bez těchto nouzových prozatímních
opatření správa justiční na
Slovensku nebyla by možna.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo hlášen.
Přistoupíme k hlasování. Budeme
hlasovati ve 3 odděleních, a to o §§ 1.-3.
"o přípravné službě a soudcovské
zkoušce", potom o § 4. "o přesaditelnosti
a nesesaditelnosti soudců bývalého království
Uherského" a konečně o §§
5. a 6 "o provedení a účinnosti zákona,"
jakož i o nadpisu zákona. Jsou snad námitky
proti tomu způsobu hlasování?
Není tomu tak; budeme hlasovati
ve smyslu mnou navrženém.
Kdo souhlasí s §em 1.-3.
předlohy, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, jsou přijaty.
Kdo souhlasí s §em 4.,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina,
jest přijat.
Kdo souhlasí s §em 5.
a 6., jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby
povstal. (Děje se.) To jest většina.
Jsou přijaty.
Ke druhému čtení
přeje si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj dr. Matoušek:
V §u 2. aby místo "službě" dáno
bylo "zkoušce", což jest patrná tisková
chyba.
Předseda:
Prosím, pánové, kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem, také ve druhém
čtení s textovou změnou, kterou právě
doporučil p. zpravodaj, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina. Zákon jest schválen
také ve druhém čtení. Tím
tento předmět denního pořadu jest
vyřízen a přistoupíme k odstavci
4. Zpráva zásobovacího
výboru o návrhu J. Šamalíka a soudr.,
aby byla vydána jednotná nařízení
pro odevzdání dobytka ve všech zemích
státu československého, (tisk 429).
Zpravodajem jest člen N. S.
pan Šamalík, uděluji mu slovo.
Posl. Šamalík:
Slavné Národní shromáždění!
V naší československé
republice zůstaly nám mnohé neblahé
zbytky starého rakouského válečného
režimu, zejména v otázkách zásobovacích.
Zůstaly nám nenáviděné centrály
s nezměněným systémem, zůstaly
nám ještě nenáviděnější
rekvisice - dokonce i vojenské, k nimž sáhala
rakouská vláda jen v nejkrajnějších
případech - a to netoliko rekvisice obilí
a mouky, nýbrž i rekvisice dobytka. Nevím,
jak to chodí v Čechách, ale u nás
na Moravě v mnoha okresích, jak mně docházejí
zprávy, prováděno jest pod titulem "rekvisice"
pravé úřední rabování
rolnických usedlostí bez ohledu na to, zda obce
dodaly předepsaný kontingent nebo ne, a při
kterémžto rabování odmínány
jsou některým rolníkům nejen zásoby
pro výživu určené, nýbrž
odebírá se i osev a jiné potraviny,
ba i domácí potřeby.
Používám této
příležitosti, abych to zde v Národním
shromáždění veřejně oznámil,
co se děje, aby nebyl nikdo, zejména pp. ministři
orby a zásobování, na jaře překvapeni,
pak-li nechají tací, o osivo připravení
rolníci pole neoseta, z toho jednoduchého důvodu,
že nebudou míti ani osevu, ani potahu, ani krmiva
pro dobytek.
Chci býti spravedlivým
- a uznávám, že proti mnohým jednotlivcům
z rolnického stavu musí býti použito
nejkrajněji ostrých prostředků, aby
vykonali vůči své vlasti a lidu svou velkou
a čestnou povinnost - a to nuceně, když přes
všecky výzvy, prosby a hrozby odepřeli vykonati
to, co velká většina rolnictva učinila
dobrovolně. Ale za tyto jednotlivce nesmí býti
trestána celá obec, a zejména nesmí
býti měřítkem pro rekvisice politická
příslušnost jednotlivých rolníků
nebo obcí. Vždyť musí býti uznáno,
že předepsané kontingenty obilné nebyly
správně rozděleny, že mnohé obci
byly předepsány tak vysoké dodávky,
že ani celkové zásoby kolikráte nejsou
v obci, poškozené pohromami, tak veliké, jaká
se na ní žádá odevzdávka. A když
v takových obcích se provádějí
bezohledné rekvisice, sebere se, kde se co najde, pak není
v takové obci k očekávání nic
jiného, než že lid sní, co zachránil
uschováním anebo co se mu nechalo, a nebude polí
osívati.
A jaké to bude míti
následky, nechť každý uváží!
Já jsem považoval za svoji povinnost, upozorniti na
tyto smutné zjevy a tvrdím, že jest povinností
pp. ministrů orby a zásobování, aby
učinili veškerá možná opatření,
aby zastaveny byly rekvisice osiva. Jinak budou následky
nedozírné.
Budiž mně prominuto,
pakli předeslal jsem ke zprávě o rekvisicích
dobytka tuto malou poznámku o rekvisicích obilí,
hlavně osiva, která dle zdání by snad
do mého dnešního zpravodajství nepatřila.
Podle mého přesvědčení i tato
otázka - rekvisice osiva - patří k otázce
rekvisic dobytka, neboť je-li ohrožen jarní osev
tím, že vyskytne se nedostatek osiva, doplněný
nedostatkem potahů, pak je ohrožena příští
sklizeň, příští výživa!
A nebude-li chleba, bude se sáhat tím více
k masu, a to znamená další rekvisice dobytka,
nebo - řekněme si to otevřeně: úplné
vybití dobytka. A aby této strašlivé
katastrofě hospodářské se předešlo,
byl zde v Národním shromáždění
podán s naší strany návrh, aby vydaly
se jednotné předpisy o odevzdávkách
dobytka ve všech zemích státu Československého
s ohledem na zachovám dobytka dojného a tažného,
o kterémžto návrhu mám zprávu
podati.
Československá republika
naše převzala i v ohledu dodávek dobytka stará
rakouská pravidla, která hrozí úplně
zničiti nejen chov dobytka, ale i rolničení
vůbec! Uznávám a uznati musí každý,
že zásobování masem jak obyvatelstva,
tak i vojska musí se díti nerušeně,
a že masem nutno dosazovati jiné potraviny, kterých
se u nás nedostává. Uznávám,
že za tím účelem nutno jest prováděti
organisovaný odběr dobytka, ačkoliv otázka
zdárného vývoje chovu dobytka volá
po úplném uvolnění obchodu veškerého
dobytka, ale trvám na zásadě, že se
tento odběr musí prováděti ve všech
zemích našeho státu jednotně, spravedlivě
a se zřetelem na hospodářské poměry
krajů a obcí, ba i jednotlivých rodin a hospodářství!
Doposud se postupovalo při
rekvisicích dobytka nestejně - jak v zemích,
tak v okresích i obcích. V Čechách
vydána byla poučení, dle nichž měly
se rekvisiční komise říditi a zvláště
dojnice a tahounky šetřiti. Na Moravě podobná
poučení se připravovala, ale nevydala. Ve
Slezsku, pokud víme, také žádné
poučení v té věci vydáno nebylo
a následek toho je, že se v každém okresu
postupuje při rekvisicích dobytka jinak, dle toho,
jaké je tam hejtmanství, nebo jaká je tam
komise. Mám tu po ruce celou řadu dokladův
o tom, jakým způsobem rekvisice se prováděly.
Několik jich také přednesu, a sice jako doklad,
že náš návrh byl úplně oprávněný,
a pak také proto, že pan ministr orby ve své
odpovědi na náš dotaz, v němž volali
jsme po ochraně dojnic a tahounek, želel, že
neměli jsme ve svém dotazu uvedeny žádné
doklady. Pan ministr odsoudil ve své odpovědi, kterou
nám před několika dny předložil,
nesprávný postup odběracích komisí,
které maloobchodníkům chovný dobytek
braly a dodávaly jej pak do větších
hospodářství.
Takovéto zjevy byly v našich
zemích na domácím pořádku a
nepřestaly ani posud. Mám tu dopis z Hustopečska.
Jistý domkář měl dvě krávy,
stelné 7 měsíců. Přišla
obecní komise se starostou, celkem 8 mužův,
a prohlédla chlév, pak se zase vrátila za
chvíli s četníkem a, zatím co hospodář
odešel, nutila hospodyni k vydání jedné
stelné krávy. Hospodyně bránila se
poukazem na to, že hospodář není doma,
komise však krávu z chléva vzala a hospodyni
proto, že se bránila, četník svázal
a zavedl do Hustopeče. (Slyšte! Slyšte!)
Krávu dovedli na nádraží a poněvadž
bylo zřejmo, že je silně březí,
vrátili ji do obce zpět, ale ne tomu rolníku,
od něhož ji vzali, nýbrž dáli ji
jinému, který měl koně a tři
krávy. Tu selku ovšem od soudu pustili hned zpět.
Mám tu druhý doklad z Třebíčska.
Jedné selce - její muž byl na vojně
- nařídili pod trestem pokuty 5000 K, anebo vězení
do 3 měsíců, ze musí dodati jednoho
tažného volka do Třebíče. Když
tak učinila, musila pak i druhého volka odevzdati
a dostal jej žid Klingberger v Třebíči,
a sice člověk, který doma měl pár
koní. Oné selce, která má 120 měr
polí, zůstala shřebná kobyla a 4 kravky.
Ale ani nyní se jinak nejedná. Mám tu dále
přípis z Boskovska, dle něhož právě
začátkem ledna odbírala se jednomu domkáři
stelná jalovice, která byla určena pro jiné
hospodářství, který ji zachránil
tím, že ji dal k jistému kováři,
který odevzdal svou krávu. Jalovice ta se dosud
u onoho kováře nalézá a nyní
ten ubohý domkář, který potřebuje
kravku na tah, se domáhá. aby jalovici dostal zpátky.
Dle zpráv z mnoha okresů
hrozí nám úplné vyplenění
chlévů a tím nám hrozí neobdělání
polí a hlad v rodných krajích a snad i v
celé zemi. Jak se provádějí rekvisice
u rolníků a domkářů, mám
tu také doklad z Čech i z Moravy. Psala mi selka
z Čech, že měla krásnou jalovici, tři
měsíce stelnou, kterou měla odevzdati, nechtěla
však, poněvadž jí potřebovala pro
potah, a co se stalo? Přišla komise, selce, která
vezla právě seno, odstrojila jalovici od fůry
a jalovici sebrala, takže musela odpoledne svážeti
seno jednou kravkou, která musela tahati párový
vůz.
Mám tu přípis
jednoho domkáře z Boskovska, z Hor Kunštátských,
který naříká: je 70letý vetchý
stařec, manželku má chromou, a jeho slabounké
děvče obdělává třináct
měr polí na kopcích, tomu jalovici tažnou,
které nutně potřeboval, aby mohl vytáhnout
s tou druhou starou krávou vůz do kopců,
vzdor protestům a bránění se sebrali.
Píše mi domkář
z Vyškovska: Jsem majitelem osmi měr pole, ze kterého
žije má rodina, celkem 6 osob, při tom mám
jednu krávu, která se čeká každý
den na otelení, jest ale rekvirovaná pro erár.
Píše mně jeden dědeček z Velko-Meziříčská.
Je stár 73 let, žena jeho jest stará 62 let,
má doma dcerku a dvě děti dceřiny.
Sebrali mu krávu, která za 14 dní se měla
oteliti. Byla to jediná jeho výživa a také
tahounka.
To jsou doklady, které uvádím
na podepření našeho návrhu, že
se rekvisice provádějí bezohledným
způsobem, že se tažné krávy, dojky
a stelné jalovice malorolníkům odbírají
a jednak poráží, jednak dávají
do větších hospodářství.
Jsou celé kraje přímo vyrabované jak
dokazuje to dotaz kolegy Oklešťka, který podal
v Národním shromáždění,
který zastupuje nejzámožnější
a, pokud se chovu dobytka týče, nejpokročilejší
okres moravský, Olomoucko. Ten ve svém dotazu žaluje,
že stav dobytka chovného okresu olomouckého
bez přepínání jest katastrofální.
Když Haná tak žaluje,
co mám říci o horách, chudém,
vybrakovaném Valašsku, chudých krajích
naší Moravy a Čech, vyrabovaném Slezsku,
které nacházelo se ve válečném
pásmu? Jde to zkrátka do tuhého, když
jest vybíjen nejen dorost, ale když jsou vybíjeny
tahounky, dojky, ale i stelné jalovice. Kam, prosím,
takovým postupem přijdeme? Není divu, že
mezi rolnictvem, které jest hlavním chovatelem dobytka,
vzrůstá veliká nespokojenost, která
je stupňována zjištěnými přehmaty
při odevzdávkách a zvláště
tou bezohledností, s jakou se postupuje proti rolnictvu
a domkářům, a tou blahovůlí,
která se na druhé straně projevuje velkostatkům.
Proti rolníkům a domkářům postupuje
se se vší bezohledností, kdežto při
rekvisicích jsou velkostatky chráněny. U
velkostatků jest dobytka dosti a ještě se tam
do poslední doby rekvirovaný dobytek dodával.
Úřady to omlouvaly, že racionelní hospodářství
u velkostatků toho vyžadovalo. Ale táži
se, což pak rolnická a domkářská
usedlost nevyžadovala potřebného stavu dobytka
k vůli obhnojení a obdělání
pozemků? U rolníků a domkářů
se nebralo žádného zřetele ani na hospodářské,
ani na rodinné poměry. Obděláš
pozemky či neobděláš, pohnojíš
či nepohnojíš, potřebuješ mléka
pro rodinu či nepotřebuješ, nařízení
musíš uposlechnouti, jinak se ti třeba poslední
kus dobytka za četnické asistence odvede. A takový
"odbojník" odpyká svou "vzpouru"
tím, že se mu nedostane nejen prémie jedné
koruny na kilogram, nýbrž dostane ještě
nejnižší cenu na ten kus dobytka.
Takové jsou u nás poměry.
Když jsme tyto poměry v zásobovacím
výboru líčili, vyvstal zástupce Slovenska
a prohlásil k našemu velkému úžasu,
že na Slovensku jest velký přebytek dobytka
vůbec. Slovenské rolnictvo jest prý těžce
poškozováno tím, že nemůže
odprodávati dobytek, poněvadž uherské
hranice jsou uzavřeny, a v naší republice také
nejsou trhy povoleny. A tu se nám vtírá maně
v mysl otázka, proč ministerstvo zásobování
nepostará se o rychlé nákupy dobytka na Slovensku,
proč nepoužije tamních zásob tuků
a, jak nám bylo sděleno, dávají selky
výměnou 1 kg másla za 1 kg cukru, aby naše
země byly masem a tukem zásobeny, a proč
tím neušetří našeho, beztak už
zuboženého chovu dobytka?
V novinách stále čteme,
jak Vídeň jest stále zásobována
z jiných států moukou, tuky a masem! V naší
Československé republice máme na kopy slibů
od našich zahraničních přátel,
ale skutků nevidíme nikde ještě. Podle
českých novin jezdí plné lodi s moukou,
masem a tuky k nám, ale dle skutečnosti se vozí
jen "těšínská jablíčka".
Zajisté, přátelé Československé
republiky musí dodržeti slovo a musí nám
vydatně, pokud se týče zásobení
zejména masem, vypomoci. Zásobovací výbor
uvažoval o těchto důležitých otázkách
a jednomyslně se usnesl, aby naše vláda ihned
zařídila kroky potřebné, by ze Slovenska
a neutrální ciziny dobytek, maso a tuky za kompensace
uhlí, petroleje a cukru byly opatřovány.
Zásobovací výbor přijal také
i jiné náměty. Jest nejen potřebno,
zavésti spravedlivý jednotný systém
při odběru dobytka a dbáti ochrany dojnic
a tahounek, hlavně u malorolnictva a domkářů,
ale také jest nutno, s masnými výrobky spravedlivě
a šetrně hospodařiti. Zrovna se sypou stížnosti
proti nestejným přídělům masa
pro města, průmyslové podniky a pro venkov.
Venkov musí dobytek dodávati, ale maso vidí
jen o výročních svátcích, když
si dobytek z nouze porazí. Za to v některých
místech průmyslových je masa dost, kdežto
v mnoha městech masa není. Velké stížnosti
jsou vedeny také na nerovnost cen dobytka, masa a masných
výrobků. My rolníci dáváme
dobytek za 2-3 K za 1 kg živé váhy. Mrtvá
váha přijde 4-6 K za 1 kg. V městských
hotelích platíte však za 10 dkg mnohdy špatně
připraveného masa 8 K. Proto obyvatelstvo žádá
přísnou revisi hotelových cen masných
pokrmů, aby i po této stránce panovala jistá
spravedlnost.
Přednesl jsem stručně
plně odůvodněné výtky, které
jak rolnictvo, tak i vrstvy spotřebitelů plným
právem prohlašují - a zásobovací
výbor, uváživ je, usnesl se jednomyslně,
doporučiti slavnému Národnímu shromáždění
tyto návrhy: "I. Ministrům orby a zásobování
se ukládá, aby po dohodě se zásobovacím
výborem Národního shromáždění
vydali nařízení s ochrannými ustanoveními
o odevzdávání dobytka, pro všechny země
státu československého jednotné, se
zřetelem na zachování dobytka dojného
a tažného.
"II. Ministerstvo zásobování
se vyzývá:
a) aby neprodleně zjistilo
v ústřednách množství zboží,
kterého možno jako kompensace pro Slovensko upotřebiti
za dobytek, tuky a jiné potřeby;
b) aby proto na Slovensku sprostředkovatelnou
pro Čechy, Moravu a Slezsko hlavně dobytek, tuky
a jiné potřeby zakupovalo a cukr, petrolej, látky,
kůže a uhlí slovenskému lidu odprodávalo;
c) aby přísně
dohlíželo, by příděly masa pro
města, venkov i zásobovací korporace byly
stejnoměrně a spravedlivě přidělovány;
d) aby provedlo náležitou
kontrolu nejen nákupu, ale i konsumu, pokud se týče
prodeje a cen masných výrobků a pokrmů.
III. Vláda se vyzývá,
aby
a) neprodleně přikročila
k účinným opatřením pro rychlé
nabytí potřebného obilí, mouky, dobytka
a masa z ciziny;
b) aby neprodleně učinila
potřebná opatření k dovozu těchto
potřeb po dráze nebo po vodě;
c) aby o provedených a projektovaných
opatřeních co nejdříve podala zprávu."
Doporučuji tyto návrhy
nejen k jednomyslnému přijetí, ale také
k rychlému provedení. (Potlesk.)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, by zaujali svá místa.
(Zvoní.)
Kdo souhlasí s návrhem
zásobovacího výboru, prosím, by povstal
se svého místa. (Stalo se.) To jest většina.
Návrh jest přijat.
Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpán. Přistoupíme
k dalšímu odstavci, jímž jest
5. Zpráva sociálně-politického
výboru o návrhu F. Síse a soudruhů
na zamezení lichvy s potravinami a spotřebními
věcmi vůbec. (Tisk 462).
Zpravodajem jest člen Národního
shromáždění pan dr. Schieszl.
Uděluji mu slovo.