Ve věci samé doporučuji
předlohu, jak jest vytištěna, k laskavému
přijetí, jen k § 6. prosím, jednu stylistickou
změnu, a sice v druhém odstavci §. 6. žádám,
kde je uvedeno "mimořádným profesorům",
to slovo "mimořádným" aby bylo
vynecháno a aby bylo vloženo až za tu čárku
a po slovech "kteří byli činni podle
svého učebního příkazu po více
než 4 roky" by nyní přišlo "jako
mimořádní profesoři."
Pánové, mohlo by se
poukázati, že jsou jednotlivé osoby mezi učiteli
vysokoškolskými, které mají vedlejší
příjmy. To však, slavné shromáždění,
se týká tak malého počtu osob, hlavně
z fakulty lékařské, že se dají
spočítati na prstech jedné ruky. Faktum je,
a to jest důkazné faktum, že pensisté
vysokoškolští jsou lidé nezámožní,
že nemáme boháčů mezi vysokoškolskými
pensisty, a z toho fakta se pak může odvoditi to ostatní:
že příjmy vysokoškolských professorů
při dnešním způsobu života a drahotě
jsou takové, že nikdo si nemůže nastřádati
jmění. Proto také není potřeba
zvláště odůvodňovati resoluce,
které jsou v osnově zákona připojeny.
Ty resoluce se rozumí samy
sebou: že vláda, bude-li tento zákon -proveden,
bude nutně také nucena povoliti - přiměřené
zvýšení pense vysokoškolských professorů
a vdov a sirotků po professorech. A tu zase věc
je velice snadná, poněvadž se týká
zcela malého počtu osob, snad asi 20-30 pensistů
a malého počtu vdov a sirotků.
Že pensisté vysokoškolští
jsou lidé nezámožní, v mnohých
případech chudí, dokazuje slavnému
shromáždění to faktum, že našly
se případy, že professor vysokoškolský
za této války byl nucen bráti podporu, -
ne přímo, nýbrž "Srdce české"
ho vyhledalo, když slyšelo o jeho bídě
- že po půl 3. roku dostává professor,
který má titul dvorního rady, podporu stálou
od "Českého srdce" pro svou rodinu. (Slyšte!)
Národní shromáždění
vykoná čin velice spravedlivý a čin
velkého sociálního významu i kulturního,
když schválí osnovu zákona, která
se předkládá. Doporučuji co nejvřeleji
přijetí jak osnovy, tak i navržených
resolucí. (Výborně! Potesk).
Předseda:
K slovu je přihlášen pan ministr školství
a národní osvěty Habrmann. Uděluji
mu je.
Ministr školství a národní
osvěty Habrman: Slavné Národní
shromáždění!
Otázka úpravy platů
vysokoškolských professorů jest částí
souboru otázek, které naléhají, aby
byly rozřešeny. Jde v podstatě o to, aby všem
našim školským pracovníkům bylo
zajištěno hmotné postavení, aby se mohli
úsilovně věnovati výchově mládeže
naší republiky, na školách vysokých
pak nejen vzdělávám dorostu, ale i pěstování
theoretických i praktických duchových i přírodních
věd. Bylo by s prospěchem, kdyby otázka hmotného
postavení všech školských pracovníků
mohla býti vyřízena zároveň
a dle jednotného klíče. Avšak systém
školský, který jsme zdědili, není
jednotný, a proto také otázka hmotného
postavení jednotlivých kategorií musí
býti řešena o sobě, aby bylo vyhověno
naléhavým potřebám. Dnes je to otázka
úpravy platů vysokoškolských professorů,
za několik dní bude to hmotné postavení
velice zanedbávané kategorie, t. j. suplentů,
a bude se musit také přikročiti k řešení
definitivní úpravy platů učitelstva
škol národních. (Souhlas). Dovolte,
abych řekl, že některé kategorie našich
školských pracovníků musily vyvinouti
velice mnoho trpělivosti ve zlých válečných
poměrech a že se nyní domáhají
splnění svých požadavků na naší
republice. Slavné Národní shromáždění
projevilo již několikráte svým hlasováním
dostatek porozumění i dobré vůle.
Dovoluji si na základě tohoto poznání
říci s toho místa kruhům zúčastněným,
že oprávněné jejich požadavky budou
splněny (Výborně!) a že není
tedy třeba, vytýkat republice, jakoby nechtěla
oprávněná přání vyplniti.
Naopak, republika bude vycházet vstříc nikoliv
pod nátlakem, ale z vlastní iniciativy, uvažujíc
možnosti a hranice jejich dle celkového stavu.
Doporučuji slavnému
Národnímu shromáždění
předlohu projednanou k laskamu přijetí a
prosím, bych při té příležitosti
mohl pronésti několik slov, která přesahují
rámec předmětu. Očekávám
totiž, že úpravou hmotných poměrů
bude také povznesena chuť ke vědecké
práci a že vědecká práce vysokých
škol, osvobozena od bývalých vlivů,
vybuduje úplně samostatnou vědu, kterou podložena
budou všechna naše republikánská zařízení,
a že to bude duchem svým věda, která
bude míti na paměti vědecky zjištěný
vývoj lidské společnosti k demokratismu politickému
i spravedlnosti sociální. Vzpomínám
na zařízení vysokých škol západních
demokracií, a zejména demokracie zaoceánské,
a říkám otevřeně s tohoto místa,
že mnoho sil a mnoho dosud neuplatněné touhy
bylo by velice vděčno naší vysokoškolské
autonomii, kdyby z vlastní iniciativy otevřela své
vědecké dílny každému, kdo chce
nabývati vědeckého vzdělání.
(Hlučný souhlas.) Naše vysokoškolské
vzdělání jest až dosud až příliš
mnoho vázáno na předběžné
vzdělání na jednotlivých středních
školách. Doufám, že i slavné Národní
shromáždění v této věci
se mnou souhlasí a dovolí mi říci,
že i otevření bran našich vysokých
škol pro každého schopného (Výborně!)
a nadaného občana musí náležeti
mezi naše demokratická a republikánská
zařízení. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
jest skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, by zaujali místa. Hlasovati
budeme ve čtyrech odděleních, a to:
1.) §§ 1.-8.: Služební
požitky profesorů řádné.
2.) §§ 9.-11.: Služební
požitky profesorů mimořádné.
3.) §§ 12.-14.: Požitky
pensijní a zaopatřovací.
4.) §§ 15.-17.: Ustanovení
závěrečná a nadpis zákona.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.) Nejsou. Budeme tedy v tom smyslu hlasovati.
Kdo hlasuje pro §§ 1. až
8., prosím, by povstal se svého místa. (Stalo
se.) To jest většina. Paragrafy ty jsou přijaty.
Kdo souhlasí s §§
9. až 11., prosím, by povstal se svého místa.
(Stalo se.) To jest většina. Jsou přijaty.
Kdo souhlasí s §§
12. až 14., prosím, by povstal. (Stalo se.)
To jest většina. Jsou přijaty.
Kdo souhlasí konečně
s §§ 15. až 17., jakož i s nadpisem zákona,
prosím, by povstal. (Stalo se.) To jest většina.
Jsou přijaty.
Přistoupíme k druhému
čtení. Žádá si pan zpravodaj
slovo?
Zpravodaj posl. dr. Srdínko:
Ne.
Předseda:
Zde ovšem jest navržena v § 6. změna textová,
aby totiž v 2. odstavci slovo "mimořádným"
bylo vynecháno a za slova "čtyři
roky" byla vsunuta slova "jako mimořádní
professoři."
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení,
také ve čtení druhém s navrženou
textovou změnou, prosím, by povstal. (Stalo se.)
To jest většina. Zákon je přijat
také ve druhém čtení.
Přistoupíme k resolucím,
usneseným výborem. Pánové mají
snad zprávu v rukou, čísti je snad není
třeba. Kdo souhlasí se dvěma resolucemi,
navrženými výborem, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To je většina. Obě
resoluce jsou přijaty.
Tím jest tento odstavec denního
pořadu vyčerpán a přistoupíme
k odst. 2., kterým jest zpráva školského
výboru o návrhu dra F. Krejčího
a soudr. na vydání zákona o služebním
poměru učitelů vysokých škol,
tisk č. 467. Zpravodajem jest člen Národního
shromáždění dr. Horáček.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Horáček:
Vážené Národní shromáždění!
Právě byla projednána
osnova zákona na úpravu hmotných poměrů
profesorů, kdežto nyní jde o souvisící
otázku, totiž o úpravu služebních
poměrů profesorů vysokoškolských.
Zdálo by se, že zde jde tak, jako při první
předloze, snad o nějakou otázku stavovskou,
ale tomu ve skutečnosti není tak. Zde jde o zájem
mnohem vyšší, totiž o onen, o kterém
se právě zde před chvílí zmínil
p. ministr vyučování, že totiž
tato předloha zákona nemá žádného
jiného účelu, než zajistiti to, co v
kulturních státech je dnes základním
požadavkem, totiž svobodu vědy a svobodu bádání.
(Výborně!) Aby tento požadavek mohl
býti uskutečněn a zaručen, proto je
potřeba právní úpravy postavení
učitelů vysokoškolských, asi podobně,
jako je tomu u stavu soudcovského. Tak jako výkon
spravedlnosti, aby byl skutečně naprosto nestranný,
vyžaduje zvláštního postavení stavu
soudcovského, jejich úplné neodvislosti,
nepřesaditelnosti a nesesaditelnosti, něco podobného
musí býti také u učitelů vysokoškolských,
má-li zde skutečně naprosto býti zaručena
svoboda bádání a svoboda vědy. Toho
ovšem lze dosáhnouti jenom tenkráte, když
jmenování, přesazování a propouštění
učitelů vysokoškolských jest postaveno
pod zvláštní ochranu zákona. A o tom
právě, - o ničem jiném - nejedná
tato předloha, kterou má naše Národní
shromáždění projednávati. Tedy
především, pokud jde o jmenování
učitelů vysokoškolských, v tom směru
má býti zachována jako až dosud autonomie
vysokých škol, totiž žádný
profesor nemá býti jmenován bez návrhu
sboru profesorského. To jest zásada až dosud
u nás platná, která skutečně
v zájmu vědy všestranně se osvědčila.
Ovšem musí zde býti připuštěna
jistá, ne snad výjimka, ale klausule, že nemusí
to vždycky býti většina sboru profesorského,
která profesora nového navrhne, nýbrž
že to může býti jistá kvalifikovaná
menšina, a to z těch důvodů, aby právě
ve vědeckém badání nezahostila se
jistá konservativnost, aby, řekněme, ti starší
profesoři, kteří snad nepohlížejí
příznivě na nové směry badatelské
a vědecké, nezdržovali pravě zástupce
těch nových směrů v jich akademické
dráze. Tedy jest možno, když bude jistá
menšina kvalifikovaná, aby navrhovaný profesor
menšinou přes votum většin sboru profesorského
mohl profesorem býti jmenován.
Dalším důsledkem
jest to, aby nemohl profesor proti své vůli býti
na jinou vysokou školu přesazen, jelikož mohlo
by se toho užíti jakožto trestu a jakožto
jisté vexace, nehledě k tomu, že by po případě
byla tím obmezena autonomie vysoké školy, které
by takový profesor mohl býti jaksi vnucen.
Konečně nejdůležitější
oddělení osnovy se týká propouštění
profesorů vysokoškolských. Zásada jest,
že profesoři mají býti nesesaditelní,
ale ovšem musí zde býti poskytnuta možnost,
aby v jistých případech přec jen propuštěni
býti mohli. Ale má se to státi jen v takových
případech, kde jest to nezbytně nutno, tedy
buď na základě nějakého provinění,
anebo na základě nějaké prokázané
nezpůsobilosti. A tu ovšem zde zase přejímáme
jisté, abych tak řekl, zvyklé ustanovení
dosavadních poměrů, že i určitá
hranice věku má býti jakýmsi takovým
průkazem menší způsobilosti, tak aby
profesor, jakmile dosáhne 70 roků věku svého,
byl dán do výslužby. Ovšem mají
býti připuštěny výjimky v tom
směru, že jest mu možno působiti jako
tak zv. profesor čestný, aniž by tím
ovsem zabíral místo svému nástupci.
Co se týká jiné
nezpůsobilosti, ať již tělesné
nebo duševní, tu ovšem rovněž má
zde býti poskytnuta možnost, dáti takového
profesora do výslužby, ale má se to státi
zase jen za těch podmínek, jako v jiných
případech, řekněme v případě
nějakého provinění, totiž na
základě nálezu komise disciplinární.
A tu ovšem hlavní část
celého zákona se zabývá tímto
řízením disciplinárním. Již
dnes, v dosavadním rakouském zákonodárství,
byla tato věc upravena tím způsobem, že
řízení disciplinární, pokud
se týče učitelů vysokoškolských,
příslušelo by zase jen kruhům vysokoškolským,
tedy akademickému senátu. Jest to tedy zase jistá
analogie se stavem soudcovským, kde rovněž
disciplinární řízení nad soudci
přísluší zase jen soudcům. Ale
vada spočívala v tom, že dosavadní disciplinární
řízení nebylo dostatečně upraveno,
a v tom ohledu má býti právě zjednána
náprava v tomto zákoně, kde jest docela podrobně
celé to disciplinární řízení
určeno, a to jak v první stolici, kde mají
býti zvoleny zvláštní disciplinární
komise, tak i ve druhé stolici, kde má býti
disciplinární komise pro všechny vysoké
školy téhož vyučovacího jazyka
v území našeho státu. Při tom
má býti pamatováno také na to, aby
v řízení disciplinárním, kde
se snad bude jednati o soukromého docenta, také
soukromým docentům bylo dopřáno zastoupení
v této disciplinární komisi.
To jsou tedy asi hlavní zásady,
na základě jichž tato osnova zákonná
jest vybudována. Podotýkám, že text
tohoto zákona byl vypracován v organisaci učitelů
vysokoškolských, v jejich spolku, a celkem, jen s
nepodstatnými změnami, ve školské komisi
byl přijat.
Jménem školského
výboru dovoluji si odporučovati tento zákon
k přijetí a připomínám jen,
že účel, který tento zákon má,
jest skutečně účel vyššího
rázu, totiž zachování vědecké
svobody, a že Národní shromáždění,
přijme-li tento zákon, vykoná podle mého
mínění skutečně čin
kulturní. Tím končím. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Přistoupíme k hlasování. Prosím
pány, aby zaujali svá místa.
Hlasovati budeme tímto způsobem:
Nejprve o §§ 1.-4., to jsou ustanovení všeobecná.
Potom o §§ 5.-19., o řádu disciplinárním,
dále o §§ 20. a 21., o dání do
výslužby a odnětí veniae legendi pro
nezpůsobilost. Dále o skupině 4., o §§
22. a 23., o ustanoveních závěrečných,
jakož i o nadpisu zákona. Jsou snad proti tomu námitky?
Není tomu tak. Budeme hlasovati, jak jsem navrhl.
Kdo souhlasí s §§
1.-4. prvního oddílu, prosím, aby povstal.
(Děje se.) To je většina. §§
1.-4. jsou přijaty.
Kdo souhlasí s §§
5.-19., prosím, aby povstal. (Děje se.) To
je většina, jsou přijaty.
Kdo souhlasí s §§
20. a 21., prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, jsou přijaty.
Kdo konečně souhlasí
s §§ 22. a 23., jakož i s nadpisem zákona,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina;
jsou přijaty.
Přistoupíme k druhému
čtení. Přeje si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj dr. Horáček:
Nikoliv.
Předseda:
Textových změn není. Kdo souhlasí
se zákonem, v prvém čtení právě
přijatým, i ve čtení druhém,
prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina,
zákon je přijat také ve druhém
čtení. Tím je tento odstavec denního
pořádku vyčerpán a přistoupíme
3. Ke zprávě výboru
právního o návrhu zákona, jímž
mění se ustanovení o způsobilosti
k soudcovskému úřadu. (Tisk 461.)
Zpravodajem je člen Národního
shromáždění dr. Matoušek.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek:
Vážené Národní shromáždění!
Jménem právního výboru dovoluji si
doporučiti k přijetí návrh právního
výboru, aby organisace soudů na Slovensku byla provedena.
Na Slovensko nehlásí se dost soudců, kteří
by byli na Slovensku složili zkoušku. A je potřeba,
aby zákonem bylo stanoveno, že zkoušky soudcovské,
složené u vrchního zemského soudu v
Praze a v Brně, opravňují k tomu, aby soudcové
nabývali míst soudcovských na Slovensku.
Dále ovšem je také
třeba, aby vláda byla zmocněna, nařízením
prohlásiti, že zkoušky soudcovské, složené
v Bosně a Hercegovině, opravňují též
k nabytí soudcovského úřadu na Slovensku,
poněvadž i několik soudců z Bosny a
Hercegoviny se hlásí na Slovensko, a je také
záhodno, abychom je přijali, poněvadž
jsou mocni jazyka maďarského.
Dále žádá
vláda za zmocnění, aby po dobu přechodnou,
na dobu 2 let, mohla zkrátiti přípravnou
službu soudcovskou na dvě léta, a aby byla
zmocněna, sprostiti kandidáty stavu soudcovského
od vědecké práce.
Konečně vláda
žádá, aby byla zmocněna, po dobu 2 let
soudce za účelem ulehčení organisace
přesazovat. Poněvadž právní výbor
poznal, že bez těchto změn zákonných
a bez tohoto zmocnění řádná
správa justiční a nerušené přisluhování
spravedlnosti na Slovensku by nebylo možné, doporučuji
slavnému Národnímu shromáždění,
aby zákon ten tak, jak byl navržen vládou,
přijala, ovšem s tou změnou, aby vláda
byla zmocněna pouze na dobu 3 let, ne jak původně
bylo navrhováno 5 let, zkracovati tu soudcovskou přípravnou
službu na 2 léta a sprošťovati od zkoušky
vědecké.