Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Slavné Národní shromáždění, tím myslím ohromnou část, ohromné masy lidu, kteří se hlásí ke straně československé lidové. Tyto masy chtějí vytrvati v práci, v poctivé, v práci fysické i morální pro tento stát. A když se jim znechucuje různým způsobem jejich opravdu čestný pobyt v tomto státě, když se přímo dráždí a škádlí všelikými návrhy, které vycházejí z důvodů strannických, pak tím se zavádí ne bolševismus, ale tím se podlamují pevné kořeny tohoto státu.

Dovolte, abych při ukončení svých krátkých vývodů ještě na vás apeloval. Pakli řešíme otázku nezaměstnanosti, řešíme úkoly, které jsou sociálními, řešme tyto úkoly rukou společnou a ne rozdílnou, řešme pouze ty úkoly, které jsou nezbytny, abychom udrželi pořádek, výživu lidu a zabezpečili mu práci a blahobyt. Ale úkoly takové, které tomuto blahobytu odporují, ponechme stranou, poněvadž nejsou s to, než aby rozčeřily hladinu naší republiky.

Končím a doufám, že při dobré snaze se nám podaří, abychom tohoto zákona využili ve prospěch pracujících tříd dělnických. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu se přihlásil p. ministr sociální péče. Uděluji mu je.

Ministr sociální péče dr. Winter: Slavné Národní shromáždění!

Zákon o podpoře nezaměstnaných byl vyvolán jednak nemožností opatřiti zaměstnání osobám propuštěným z armády a osobám propuštěným z továren, které nemohly s dostatečnou rychlostí přejíti z hospodářství válečného do hospodářství mírového, jednak potřebou, aby osobám těm dostalo se pro nejhorší dobu zimní nějakých prostředků, aby se uživily.

Provádění zákona dělí se na tři stadia: Na zprostředkování práce, poukazování podpor a výplatu podpor. Bylo svého času projeveno přání, které také nyní bylo opakováno, aby všechny tyto tři činnosti byly spojeny v jedněch rukou. Nebylo však jednoty ve zodpovědění otázky, které ruce to mají býti. Na jedné straně bylo vyžadováno, aby činností tou byly pověřeny jedině úřady, na druhé straně, aby jí byly pověřeny organisace dělnické. Spojiti celou činnost v rukou úřadů nebylo ani technicky možno, poněvadž rozvrat rakouského státu a nutnost vybudovati stát nový, vyžadovaly tolik úřednických sil, že nebylo myslitelno, aby úřady mohly zdolati úplně také tuto činnost. Na druhé straně bylo nutno počítati s tím, že zvláště v Čechách jest již zákonným způsobem vybudováno veřejné zprostředkování práce, že není dobře možná přejíti tuto organisaci právě v době, kdy se má nejvíce osvědčiti, mimo to pak správa finanční nebyla ještě tak dalece obeznámena s odborovými organisacemi, zejména v severních Čechách, aby mohla upustiti od principielního požadavku, že státní peníze mají vypláceti státní úřady.

Není pochybností, že v technické stránce provádění zákona objevily se jisté závady, tak zejména v místech se značnějším počtem nezaměstnaných nemohly úřady berní zdolati práci jim uloženou, takže správa finanční byla nucena svěřiti mnohdy úřadům obecním výplatu podpor. Také zprostředkovatelny práce, které nebyly zařízeny na mimořádnou poptávku po práci, neosvědčily se všude tak, jak bylo očekáváno, zejména neosvědčily dosti energie proti živlům, které práci za normální doby se vyhýbaly. Ovšem nutno uznati, že zprostředkovatelny práce nebyly s dostatek podporovány zaměstnavateli, kteří přes povinnost zákonem stanovenou, aby ohlašovali uprázdněná místa u veřejných zprostředkovatelen, stále ještě se obracejí k zprostředkovatelnám soukromým a inseráty v novinách vyhledávají pracovníky, takže musilo býti vládou proti tomu zakročeno.

Největší obavy byly vyslovovány proti instituci zákonem nově zřizované, proti demobilisačním výborům. Bylo zejména tvrzeno, že demobilisační výbory nebudou pracovati s náležitou objektivitou, že budou podléhati vlivům a nátlakům z venčí a že budou poukazovati podpory k výplatě i v případě, kdy není k tomu zákonných podmínek. Jistě se i v tom směru mnohdy vyskytly závady. Celkem však jest nutno říci, že demobilisační výbory počínaly si seriosně, že se chopily úkolu na ně vzneseného s veškerou horlivostí, že zkoumaly podmínky pro přiznání podpory a že samy upozorňovaly na eventuelní závady. Ze zpráv, které o jednotlivých výborech demobilisačních došly, jest viděti, že nepoukazovaly podpory bez rozmýšlení, tak na př. demobilisační výbor v Selci za 120 žadatelů odmítl jich 29, demobilisační výbor v Nových Hradech z 1263 přiznal podporu 618, demobilisační výbor v Plánici přiznal podpory 19 osobám, ačkoliv se jich hlásilo 49, výbor v Přerově z 500 přihlášek vyřídil kladně 256 atd.

Měniti něco na dosavadní soustavě, pro krátkou dobu, na kterou působnost zákona jest prodloužena, nepovažovaly ani vláda, ani sociálně-politický výbor za účelné, poněvadž by poruchy způsobené změnou organisace nevyvážily výhod, které by jí snad byly způsobeny. Proto také žádal jsem pana předřečníka, aby nevyžadoval změny z 6 na 8, aby také příslušníci jeho strany mohli býti v demobilisačních výborech zastoupeni, aby od tohoto požadavku upustil a nevyžadoval změny, poněvadž provádění změny na tuto krátkou dobu by vyžadovalo takovou práci administrační a způsobilo by takový rozruch zase v těchto organisacích, že, jak pravím, nevyvážily by těch výhod, které si pan předřečník od toho sliboval. Osnova nového zákona ukládá však výslovně předsedovi demobilisačního výboru povinnost, aby zastavil usnesení tohoto výboru, kdyby je pokládal za nezákonné. Pokud jde o meritorní stránku zákona, totiž o otázku, mají-li býti podpory vypláceny a má-li býti platnost zákona prodloužena, slyšíme ovšem řadu stesků, že lidé, kterým zákon přiznává nárok na podporu, vyhýbají se práci a že se chtějí živiti na útraty státní a že odpírajíce práci, způsobují celému národnímu hospodářství značné škody. Tato tvrzení generalisují případy nikoliv všeobecné. I v kruzích dělnických se uznává, že řada dělníků, kteří, odňati byvše práci za 4 válečná léta, těžko nachází zpět cestu ku práci. Člověk, který po dobu 4 let byl v zákopech, anebo vykonával ještě méně namáhavou práci v různých zařízeních etapy, anebo dokonce ve vnitrozemí, odnaučil se práci a ztratil chuť ku práci. Navrátiv se nyní domů, nemá vždy tolik síly a tolik pevné vůle, aby ihned zase vyhledával zaměstnání. Válka jistě způsobila mravní spousty i v řadách dělnictva. Na společnosti se mstí, že zabraňovala statisícům pilných lidí po řadu let v užitečné práci. Máme-li my dnes více tuláků a lidí práce se štítících, nežli tomu bylo před válkou, jest to přímý následek války zrovna tak, jako neobyčejné rozšíření pohlavních nemocí, tuberkulosy, zpustnutí mládeže a zločinnosti.

Přes to nutno říci, že počet osob, které zneužívajíce výhody zákona, práci odpírají, práci se vyhýbají, dokonce přímo z práce vystupují, netvoří jádro dělnické třídy, ba že tvoří poměrně malou část dělnictva. Když na př. Praha vykazuje za dobu pěti neděl pouze 3297 osob podporovaných, nelze zajisté říci, že by větší počet dělnictva úmyslně se obracel o podporu v nezaměstnanosti, když má možnost uplatniti se v řádném zaměstnání.

Demobilisační výbory, sestávající z osob, jež nejsou vesměs zvyklé kancelářské práci, nepodaly sice všechny zprávy o počtu nezaměstnaných, takže není možno sděliti úhrnný počet nezaměstnaných osob. Naproti tomu jsou přesnější zprávy až do 20. ledna t. r.

Když bylo v Národním Shromáždění jednáno o zavedení podpor v nezaměstnanosti, řekl jsem, že vláda nemůže naznačiti, jaké částky podpory v nezaměstnanosti budou vyžadovati. Jest však přirozeno, že jsme si museli učiniti aspoň přibližný obraz o nákladech, s nimiž jest nám počítati. Nemohu dnes zmiňovati se o bližších cifrách a z pochopitelných důvodů nechci tak ani učiniti, mohu však říci, že částky vyplacené na podpory nezaměstnaných, nepřevyšují sum, s nimiž jsme původně počítali.

Při tom je přímo nápadno, jak poměrně malé obnosy vyžadují podpory nezaměstnaných v krajích českých oproti severočeským krajům, převážně německým. Já chtěl bych uvésti pánům pouze některé cifry ze zpráv berních úřadů až do 20. ledna 1919. Za tu dobu bylo vyplaceno ve velké Praze, tedy v Praze, Žižkově, Karlíně, na Vinohradech, Smíchově a v Nuslích úhrnem na podporách 823.858^.34 K. Naproti tomu bylo v téže době v jediném okrese karlovarském vyplaceno 913.795^.50 K, tedy o 90.000 K více, než v obvodě Velké Prahy, se všemi okresními soudy dohromady. V Plzni naproti tomu bylo vyplaceno za stejnou dobu 193.001^.60 K, tedy ani ne ¹/₅ toho, co v karlovarském obvodě průmyslovém; v jiných obvodech, v Jablonci nad Nisou bylo vyplaceno za tu dobu 154.000 K, ve Cvikove 600.000 K, v Chomútově pouze 18.000 K, v Chrástavě 200.498 K 64 h, tedy zrovna tolik, co ve vnitřní Praze samotné, atd. Naproti tomu jest zajímavé, že zvláště obvody uhelné vykazují poměrně malý počet podporovaných, malé vyplacené částky; Kladensko vykazuje 51.444 K, Mostecko má pouze 20.222.60 K, Duchcovsko vůbec nevyplácelo za celou tu dobu podpor. Moravská Ostrava vyplatila podporu docela nepatrnou, 945 K, Polská Ostrava nevyplatila vůbec podpory. Zkrátka jest vidět, že v uhelných revírech, kde je možno opatřiti lidem práci, kde je možno prostě lid poslati do práce na př. na dolech, že tam nezaměstnanost se nevyskytovala a že tam se nevyskytly případy, o kterých často se mluví, že by se lidé práci byli vyhýbali, že by byli se snažili, aby podporu dostali a práci opouštěli. Zjev ten, že v severních Čechách byly vypláceny podpory mnohem vyšší, než-li v ostatním obvodě státním, jest do značné míry vysvětlitelný, jak bylo již uvedeno ve zprávě výborové a jak také dnes p. zpravodaj se o tom zmínil, jednak tím, že v severních Čechách jest průmyslu nahromaděno poměrně více než v ostatních krajích státu, jednak tím, že tento průmysl byl více obdařován dodávkami pro válečné potřeby, než-li v ostatních oborech, konečně pak tím, že německé mužstvo bylo z armády vesměs propuštěno, kdežto z českého mužstva zůstalo ještě 16 ročníků ve svazku armádním.

Ve veřejnosti vyskytly se zprávy, že zatížení státu podporami, vyplácenými v severních Čechách, jest způsobeno z důvodů politických, že německé demobilisační výbory, nešetříce pokladny státní, poukazují podpory i osobám, které na ni nároků nemají. Jedna taková stížnost, doložená konkrétními fakty, jest obsažena v dotaze pp. Tučného a soudruhů, který se týká Třebenicka. Avšak ani tuto výtku nelze generalisovati. Ministerstvo sociální péče dostalo od řady demobilisačních výborů v německých místech zprávy o stavu věci v dotyčném obvodě, z nichž vyplývá, že zejména organisace dělnické, kterým ovšem morální porucha v dělnictvu nemůže býti lhostejna, snaží se najíti prostředky, jak by bylo nezaměstnanosti čeleno, a stíhají jednotlivce, kteří zákona zneužívají. Považuji přímo za svoji povinnost sděliti, že demobilisační výbor v Mimoni oznámil, že dělníci žádají, aby, jakmile dostanou opět zaměstnání, mohli v malých splátkách vraceti vyplácené podpory, připomínajíce výslovně, že nechtějí zemské pokladny poškozovati. Pravda jest, že celkem částky, vyplácené berními úřady, stoupaly a že zejména v posledním týdnu zprávy byl vzestup přímo rapidní. Tento zjev vysvětlen jest jednak tím, že lidé dovídají se opozděně o platnosti zákona, jednak, že i mnozí zaměstnavatelé propouštěli více dělníky, když věděli, že je o ně státem postaráno, - ač nutno uznati, že mojí výzvy, v Národním shromáždění pronesené, aby dělnictvo nebylo hromadně propouštěno, do značné míry bylo dbáno - připomínám, že vláda působí na jednotlivé zaměstnavatele, aby dělnictva nepropouštěli, jak vyžaduje resoluce II. sociálně-politického výboru, - jednak konečně tím, že jednotlivci naučili se zákona zneužívati. V tom směru došla řada oznámení.

Tyto jednotlivce, kteří zákona zneužívají, lze dle zpráv děliti na dvě skupiny. Jednu tvoří notoričtí povaleči, kteří vždycky vyhýbali se pravidelné práci a vyhýbají se i nyní. Druhou však tvoří osoby poměrně zámožné, které nejsou na podporu státní svou výživou odkázány, které však zvykly demoralisaci, způsobené různými příspěvky, a chtějí využívati republiky československé zrovna tak, jako využívaly státu rakouského.

Demobilisační výbory nemohly v prvním návalu práce úspěšně čeliti tomuto útoku na státní pokladnu. Teprve nyní dostaly se ke zřízení kontrolního aparátu, jenž zjišťuje případy nepravdivých udání a zařizuje jak zastavení podpory, tak také odevzdání vinníků soudu. Zvláště úspěšně počínají si při tom dle došlých zpráv demobilisační výbory na Smíchove a v Nuslích. Podvodné manipulace dělníků nebyly by však po většině možny, kdyby nebyly podporovány nepravdivým udáním zaměstnavatelů, kteří buď nepravdivě potvrzují, že dělník byl u nich zaměstnán, anebo potvrzují mu větší výdělek, než jakého dělník ve skutečnosti požívá. Nařídil jsem proto demobilisačním výborům, aby uschovávaly bedlivě potvrzení zaměstnavatelů. Tato potvrzení budou předložena příslušným nemocenským pokladnám, aby bylo zjištěno, zdali dělník byl u nemocenské pokladny přihlášen se mzdou, jako jest uvedena v potvrzení pro podporu v nezaměstnanosti. Zaměstnavatelé, u nichž budou zjištěna nepravdivá udání, budou stíháni trestně a bude na nich požadována náhrada škody, státu způsobené; rovněž budou ovšem stíháni a souzeni dělníci, kteří takovým způsobem vylákají podporu, jaká jim dle zákona nepřísluší.

Poněvadž hospodářský život nedostal se ještě do takových kolejí, aby všichni lidé, o práci se hlásící, mohli býti zaměstnáni, jest nutno prodloužiti působnost zákona o podporách, přičemž však osnova se snaží docíliti toho, aby podpor nebylo zneužíváno.

Vláda soudí, že stačí prodloužení zákona do 15. března, poněvadž jednak v té době zvláště na venkově jest zapotřebí tolik pracovních sil, že velká část lidí, hlásících se o podporu, bude moci býti zaměstnána, jednak doufám, že bude možno v krátké době zavésti pojištění pro případ nezaměstnanosti.

Považuji za svou povinnost, výslovně upozorniti, že v době tak mimořádné, jako jest doba dnešní, nikdo nemůže se stavěti na stanovisko, že musí býti zaměstnán ve svém oboru. Zrovna tak, jako na vojně vykonával každý práci jemu přidělenou, bez ohledu na to, zdali se jí dříve učil čili nic, zrovna tak bude nutno nyní, nežli hospodářství dostane se do normálních kolejí, přijmouti práci, jaká se naskytne, jen když k ní stačí tělesné síly. Kdo nechce společnosti každým způsobem přispěti, nemůže ovšem požadovati, aby společnost přispívala jemu.

Na druhé straně musí si ovšem býti zaměstnavatel vědom, že naprosto se nevystačí za dnešních drahotních poměrů se mzdou, jaká byla placena před válkou. Věnuje-li dělník svoji pracovní sílu určitému zaměstnání, musí za normální denní práci vydělati tolik, aby se svou rodinou uhájil aspoň nejnutnější existenci. Ačkoliv nemáme dosud zákona o minimální mzdě, považoval jsem za svou povinnost, zakročiti v továrně, ze které mi bylo dělnictvem hlášeno, že zaměstnavatel nabízí dělnictvu práci za mzdu, jakou jim platil počátkem roku 1914. (Výborně!).

Bylo několikráte již zdůrazněno, že republika potřebuje práce, aby byla vybudována a aby byla udržena. Osnova vyslovuje ve svém článku povinnost pracovní. Tato povinnost nevztahuje se ovšem pouze na dělníky, kteří v nezaměstnanosti jsou nuceni hlásiti se o podporu v nezaměstnanosti, nýbrž vztahuje se na každého státního občana bez rozdílu společenského postavení. Vláda jest ochotna, ve zvláštním zákoně vytknouti tuto povinnost znovu s veškerým důrazem a opříti ji o zákonné kautely. Jest však také zapotřebí, aby zvláště samosprávné svazky chopily se práce. Podpora státní byla jim zaručena, ale všude je patrna u samosprávných organisací neobyčejná nehybnost. Appeluji, jak jsem již učinil ve výboru sociálně-politickém, na vlivné činitele v samosprávě, aby v ní působili na nejrychlejší rozhodování a nejrychlejší provádění prací, o kterých dostali již vyřízení a zprávy od ministerstva veřejných prací, o kterých usnesl se výbor technicky za souhlasu správy finanční, že budou hrazeny tři pětiny zvýšených nákladů. Přes to v Praze přes tyto výzvy neudělalo se na nouzových pracech takřka docela nic. Tím jsme byli nuceni odkázati lidi na podporu v nezaměstnanosti, lidé jsou nuceni obraceti se o podporu v nezaměstnanosti, a my ochuzujeme republiku a neopatřujeme jí hodnot, kterých bychom prací dělnictva mohli získati, kdyby samosprávné orgány rychleji činnosti se chopily. Jinak obsahuje osnova pouze výsledek dosavadních zkušeností, nabytých praksí zákona o podporách v nezaměstnanosti, i žádám, aby Národní shromáždění s osnovou projevilo souhlas.

Snahou nás všech musí býti, aby morální a mnohdy, kde toho zapotřebí, i hmotnou podporou státní, život dostal se opět do normálního chodu, aby v nejbližší době mohla býti zjednána příležitost pracovní a aby odpadlo podporovaní v nezaměstnanosti, které jak vláda, tak i dělnictvo považuje za zlo, se kterým musí dnes počítati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo dalšímu řečníku, panu dru Viškovskému.

Posl. dr. Viškovský: Když usnesen byl první zákon o udělování podpor pro nezaměstnané, věděli jsme téměř předem, že tato směnka bude prolongována, že vláda a také strany sněmovní přijdou s novým požadavkem, aby termín 15. února byl dále prodloužen. Mohu říci, že s potěšením slyšel jsem projev některých pánů předřečníků, zejména pana kol. Hrizbyla, který prohlásil, že jeho strana bude hlasovati sice pro tento zákon, ale s jednou výhradou: že totiž vláda nesmí se opovážiti přijíti znovu po 15. březnu. s návrhem na prodloužení těchto podpor. (Hlas: Zcela správně! Ať se postará o práci!) Já toto prohlášení zde přibíjím a sice proto, abychom kolem 15. března, (Posl. Kouša: Prodloužíme to zase!) až se bude mluviti o tom znovu, mohli se vrátiti k tomuto projevu. Velevážení pánové a dámy! Když uvažovalo se o důsledcích, které nastanou v příčině zaměstnanosti aneb nezaměstnanosti z této veliké války, tu byly názory o této věci velmi rozdílné. Mluvilo se o tom, že bude ohromná nezaměstnanost a z té hrozné tísně i přímo katastrofální následky. Mluvilo se na druhé straně, že bude neobyčejný nedostatek pracovníků následkem velikých ztrát lidstva a následkem nechuti k práci. My jsme nezažili v plné míře ani jedno ani druhé, ale objevilo se spíše, že válka vyvolala novou, zvláštní atmosféru, novou náladu obyvatelstva, zejména pracujícího, která chuti k práci nebyla právě přízniva. A je to pochopitelné, díváme-li se na věci zcela lidsky. To neobyčejné utištění individua, jeho vehnání do úplně jiného oboru zaměstnání a do úplně jiného oboru myšlenkového, to ohromné napětí nervové, které pak náhle povolilo, to musilo způsobiti zcela jiné myšlenkové prostředí, které má ráz jistého morálního nezdraví, způsobilo jisté morální seslabení vůle a chuti k práci. Tato věc musí býti léčena. Když jsme mluvili poprvé o této otázce, tehdy jsme řekli: nezaměstnaný může míti vůči státu nárok na práci, nikoliv nárok na podporu následkem nucené nečinnosti. Ale věděli jsme předem, že tímto způsobem věc nebude patrně ihned možno řešiti, a že, dojde k jakémusi kompromisu, ve kterém jsme se ocitli, to jest k podporování nezaměstnaných z peněz státních. Že tímto způsobem se nic neléčí, že se tímto způsobem nic nenapravuje, zejména že nenastává žádné morální zlepšení, jest faktem, a my musíme se snažiti, aby k odstranění tohoto systému také došlo. A tu musím vítati spolupůsobení každého, zejména zakročení vlády, aby možnost příležitosti k práci, a také přímo nebo nepřímo nucené práci došla k platnosti.