Především - pánové,
trošku logiky do toho! Mám dojem, že - je-li
tu pan kol. Fišer jako zástupce živnostnictva,
nesmí mi upříti, že bych v té
chvíli nemluvil pravdu - jest především
mravní povinností vaší strany, nevyhledávati
dělníky, nýbrž řádné
mistry a obchody. To je povinností vašich poslanců
a vašich lidí. A já prohlašuji, že
to, co je v "Nár. Listech", jest nepravda. Krejčovský
dělník v Praze má nejvyšší
mzdu 120 K, a za to musí, vážené Národní
shromáždění, udělat dva kabáty
nebo dva žakety, jak tomu kdo chceš, nebo půldruhého
zimníku. Je to prosím 300 K? Jestliže se našel
ničema, - ale můj dojem je, že to není
pravda - který si tyto peníze dal zaplatit, pak
by měl pisatel zásadně nevyhledávati
pokoutní, nelegální, neoprávněné
podnikatele, nýbrž jíti na řádné
zaměstnavatele, aby své straně nedělal
ostudu.
Vážené shromáždění!
Já to proto přináším, že
to má nějaký osten. Můj dojem jest,
že to jest mobilisace před volbami do obecních
zastupitelstev.
Vysoce vážené
Národní shromáždění! Zahájíme-li
tímto způsobem bitvu, zaneseme do měst a
malých městeček rozvrat, který pisatel
v "Národních Listech" nezodpoví,
nýbrž následek bitvy, která se z toho
vyvodí, bude dlouholetým balastem a rvanicí,
kterými bude poškozena Československá
republika.
Já, jako člověk
hrdě se hlásící ke krejčovskému
dělníku, jako krejčovský dělník,
mám uctivou prosbu k tomuto shromáždění,
aby nepaušalovalo zejména krejčovské
dělnictvo a aby toto vážené Národní
shromáždění bylo přesvědčeno,
že krejčovské dělnictvo toho času
jest úplně bez zaměstnání,
poněvadž došly státní zakázky,
stát nemá materiálu, nemá také
tu velkou potřebu a následkem toho dělnictvo
stojí úplně bez práce. Já se
vás, vysoce vážení pánové,
v tomto bloku ve středu sedících, ptám,
jak a z čeho ti dělníci budou živi?
Pane chefredaktore Síse! Víte, že krejčovský
dělník dělá jen 7 měsíců
v roce, víte, že těch 120 K týdně
bere jen po 7 měsíců, ve kterých pracuje
a že po ostatní čas musí dosazovati,
poněvadž není saisona?! Měl bych uctivou
a vřelou prosbu na zodpovědné činitele
"Národních Listů," aby dříve
takové lokálky nedávali, dokud by nenabyli
určitých informací, poněvadž
v této době rozhodně nenesou dobro, kterého
dnes potřebuje celá soustava československé
republiky.
Mám dojem, že jsem vykonal
jako referent za svou stranu to, co nutně vzhledem na obmezený
čas povinen jsem byl. Naše strana, kollegové
našeho klubu, budou hlasovati pro předloženou
osnovu zákona o podpoře v nezaměstnání
s tou výhradou, že vláda, opět nepřijde,
abychom ji ještě jednou prodloužili a že
vláda jest zodpovědna za to, aby se postarala o
náležitou práci, o práci, na kterou
dělnictvo čeká. K těm činitelům,
kteří se práci vyhýbají, nemá
československá republika povinnosti. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Uděluji slovo panu kol. Čuříkovi.
Posl. Čuřík:
Slavné Národní shromáždění!
Otázka podpory nezaměstnaných,
o které se jedná zase dnes na základě
návrhu vlády o prodloužení tohoto zákona,
jest celkem ve veřejnosti nechutně vykládána.
V zásadě všichni zajisté s tím
souhlasíme, aby dělníkům, kteří
o svou práci přišli bez vlastní viny,
bez osobní nějaké účasti, byl
poskytnut nárok na řádnou výživu
rodinnou ve smyslu podpory v nezaměstnání.
V té zásadě celkem se shodujeme, ať
náležíme k té neb oné straně,
aneb k těm či oněm stavům. Hlavní,
co chci zde vytknouti, při takovém vykládání
mínění o této podpoře jest
to, že existují názory jako by skutečně
pouze lenoši a zahaleči tohoto zákona potřebovali.
Kdybych chtěl snad dokazovati, kdo z těch nezaměstnaných
zneužívá podpory, pak musím říci,
že dělnictvo poctivé, dělnictvo prácechtivé,
dělnictvo opravdu citlivé tohoto zákona nezneužívá.
Pak-li ho někdo zneužívá, pak jsou to
skutečně povaleči a osoby, kterých
my hájiti nikdy nebudeme a také jich nehájíme.
Tentýž názor převládl
mezi dělnictvem. I pokud znám názory dělnictva
organisovaného odborově, mohu říci,
že dělník organisovaný považuje
podporu za nejzazší prostředek, když se
mu odpírá možnost práce, a každý
dělník sáhá po této podpoře
teprve tehdy, když práce najíti nemůže.
Účelem tohoto zákona má býti
tedy skutečně jen těm nejpotřebnějším
dělníkům prací nezaměstnaným
poskytnouti náležité podpory. Jestliže
se tohoto účelu zneužívá, jest
věcí kontrolních orgánů a úřadů
samých, aby náležitě na to dohlíželi,
by se těchto podpor nezneužívalo.
Velectěné shromáždění!
Nedostatek materiálu, který zavinil hlavně
v textilním oboru nezaměstnanost, v jistých
případech není tak odůvodněn,
poněvadž v jistých odvětvích
materiál tento skutečně máme, (Souhlas)
jenom že nechce se uvolniti, poněvadž jednak
ponechává se pro další zase zbohatnutí
nebo zvýšení cen jistých spekulantů
konfekcionářských. Při tom ovšem
přehlíží se to, že tento materiál
má býti majetkem státním, že
tedy skutečně jím je a že má
býti uvolněn tak dalece, aby se ho mohlo použíti
v době nejhorší krise nezaměstnanosti.
Nezaměstnaní dělníci
v textilním oboru nenesou tedy žádné
viny, že práce nemají. Ale velkou vinu na tom
nesou fabrikanti textilní a já zejména na
základě zkušeností z Brna poukazuji,
že brněnští továrníci, jakmile
viděli, že konjuktura poněkud klesá
a že by vyráběli s jistým větším
risikem a menším ziskem, okamžitě propouštěli
dělnictvo z práce, spekulujíce na to, že
to dělnictvo opět do práce přijde,
až ho budou potřebovati. Když ovšem viděli,
že dělnictvo se rozprchává, přišli
k poznání, že by škodili tím sami
sobě, ihned vyjednávali s vládou, aby pro
ně stanovila jisté výhody dle tohoto zákona.
Byli zde páni, súčastnivší se
jednání s ministerstvem sociální péče
a s ministerstvem financí a ujednali, že pro fabrikanty
textilní na Brněnsku bude se prostě zákon
prováděti tak, aby oni dostávali náhradu
75 procent vyplacené podpory, dělnické, že
dělníci zůstanou v továrnách
s pracovními knížkami; dělníci
se nerozutekou, továrníci mají ty dělníky
zabezpečeny pro případ nutné potřeby
pro sebe a ti dělníci jsou podporováni ze
státních prostředků. Já se
táži: Je to odůvodněno zákonným
způsobem, aby továrníci, kteří
vydělávali po celou dobu války ohromné
sumy peněz, jenom proto, že si chtějí
uchovati materiál pracovní, dostávali náhradu
v té výši, jaká jim vládou zde
stanovena? Já připouštím, že jsou
fabrikanti, kteří vydělávali za války
poměrně málo anebo sem tam byli poměry
válečnými dotčeni, ale brněnští
fabrikanti, kteří vyráběli většinou
práce vojenské, z větší částí
za války vydělávali mnoho a byli také
stále zaměstnáni a dnes mohou klidně
udržet dělníky v práci tovární.
Tu bylo by potřebí, aby povolaní činitelé
obrátili se na tyto fabrikanty a se zvláštním
důrazem aby od nich žádali, aby v této
krisi dělníků z práce nepropouštěli,
aby je v továrnách ponechali a aby případně
učinili opatření taková, která
jsou možna na základě těchto poměrů,
jako na př. o omezení doby pracovní na několik
dnů v týdnu. Tím způsobem byli by
pak dělníci náležitě zaměstnáni.
Je to možno, jsme o tom přesvědčeni.
Skutečně v některých továrnách
byli dělníci staří v práci
ponecháni, ale v jistých továrnách
docela paušálně se dělníci z
práce propouštějí, aniž by se bral
ohled na to, jestli byli ve válce nebo před válkou
přijati do práce. Tedy v tom směru je
nutno, aby vláda, jak jsem také navrhoval v resoluci
přijaté v sociálně-politickém
výboru, působila k tomu, aby veškeří
podnikatelé bez příčiny dělníky
z práce nepropouštěli a aby je v továrnách
ponechali a tím způsobem umožnili, aby poněkud
zmenšeny byly náklady na vydání podpor
v nezaměstnanosti.
Proč dělnictvo bylo
z práce propuštěno, jsou bohužel
také různé příčiny,
které neodpovídají těm opravdovým
nutnostem po této stránce. Já přicházím,
velectěné shromáždění,
opětně k té bolavé otázce,
o níž jsme mluvili při prohlášení
vládním před nějakým časem
zde: k té otázce, kde dělníci byli
propuštěni na nátlak jistých živlů.
Jest to věc, která opravdu jest bolestna pro nás,
když musíme mluviti o tom, že dělníci
jsou propouštěni také vinou některých
spoludělníků a snad dokonce vinou spoludůvěrníků
v továrnách anebo v dílnách.
Mám opět nové doklady o tom, doklady o terroru
v jistých továrnách, na př. v severní
Moravě v továrně papírnické
v Aloisově, okres Šumperk, kde bylo naléháno
na to, aby naše dělnice v továrně zaměstnané,
pracující tam již léta před válkou,
z práce byly propuštěny, protože nejsou
v organisaci sociálně-demokratické. (Slyšte!)
Jest zde interpelace podaná také od kolegy Kadlčáka
a soudruhů, kde v závodech vítkovických
bylo žádáno, aby dělník, který
jest mimo organisaci socialistickou, byl z práce propuštěn.
Jsou doklady z továrny v Čes. Budějovicích,
jsou doklady četné, nové a nové doklady,
které uvádím proto, abych tím dokumentoval,
že jsou nezaměstnaní také, kteří
odcházejí z práce pod nátlakem,
zuřivým nátlakem, terrorem jistých
živlů. A přátelé, velevážené
shromáždění, to musím pranýřovat
a tím chci říci, že organisace a povolaní
činitelé nemají to trpěti, aby se
zbavoval práce člověk, který chce
pracovati, který má šlechetné úmysly
spoludělnické, soudružné a solidární,
ale jen proto, že neplatí určitý příspěvek
do té neb oné organisace, bývá z práce
propuštěn. Takové vydání na podporu
jest zajisté zbytečné, pravda, ničím
neodůvodněné a plně odporuje každému
pojmu o svobodě a demokracii, na jaké právě
trvají a budují se naše zákony.
Otázka demobilisovaných
sil potřebných dotýká se v prvé
řadě ovšem i vojenských úřadů
a slyšeli jsme po této stránce stížnosti,
že mnoho takovýchto rodin demobilisovaných
ještě dosud - ačkoliv mají svá
hospodářství určitá - nechává
se ve svazku povolaných, spoléhá na podporu
a tím způsobem vlastně čerpá
podporu bez příčiny. Jest potřeba
zde kontroly, aby rodiny demobilisovaných záložníků
anebo vojínů po návratu z vojny skutečně
narukovaných byly také vedeny v evidenci. Má-li
taková rodina hospodářství, ze kterého
žije a, nežije-li přímo z výdělečné
práce, pak není potřeba dávati jim
podporu v plné výši, je možno snad hraditi
úbytek, který nastal tím, že dotyčný
práce domácí zastávati nemůže,
ale není potřebí, dávati podporu v
plné výši, jak ji zákon přímo
stanoví.
V tom směru je potřeba
omezení, ale omezení to spočívati
musí v tom, že bude kontrola, která vede v
evidenci náležitě také ten způsob
usazení dotýčných rodin, resp. vojínů,
kteří se vracejí z vojny. Mnoho těch,
kteří doposud spoléhají na podpory,
nachází se ovšem na vojně a jsou zde
také stížnosti, že jsou mnozí demobilisovaní,
kteří zůstávají na vojně
jen proto, aby čerpali podporu jednak pro rodinu a také
brali svůj tak zvaný poplatek stravovací
a při tom nemusí konec konců na vojně
mnoho pracovati. Jest to jistě šlendrián, který
se zde ještě doposud trpí ve velkém
rozměru a nutno proto, aby stala se zde náprava
v tom ohledu, aby narukované mužstvo bylo potud udržováno,
pokud jest ho na vojně potřebí v zájmu
klidu a pořádku.
Složení výboru
demobilisačního, pokud se týče organisace
samé těchto výborů, neodpovídá
plně principu spravedlnosti o zastoupení všech
súčastněných. Jsou tam súčastněni
zaměstnavatelé, dělníci, a sice, jak
známo, 3 a 3 osoby se sedmým předsedou. Upozorňoval
jsem na to v sociálně-politickém výboru,
že na mnohých místech nám se odpírá
anebo se nedá možnost, súčastniti se
té společné kontroly při provádění
tohoto zákona, při udělování
těchto podpor. Ovšem, řeklo se, že již
je zákon tak dalece hotov, že na tu krátkou
dobu není možno měniti to celé zřízení
organisační v tomto zákoně, poněvadž
také doba pro trvání toho zákona jest
již krátká, že to nestojí za to.
Připouštím, že potíže do jisté
míry by zde byly, ale mám tu naději, že
tam, kde naše organisace československého dělnictva
a křesťansko-sociálního jsou četně
súčastněny, mají tam silné
posice a kádr členstva, že se nám také
umožní, aby ještě v této době
byli povoláni do komise demobilisační také
naši členové, kteří budou spolukontrolovati
ty živly, které zneužívají dobrodiní
tohoto zákona.
Tím nechci snad činiti
překážky, ale myslím, že je to
možno, aby se nám vyšlo vstříc.
Jsou výbory, které
se dosud nesešly. Zákon trvá od prosince a
mám zde doklady, kde výbory demobilisační
se dosud nesešly a neprovádějí žádné
kontroly.
Taková kontrola je sice na
papíře, ale nemá žádného
efektivního účinku, poněvadž
nemůže docíliti toho, co jest nám kladeno.
Tu jest potřeba také kontroly úřadů
demobilisačních. Ministerstvo sociální
péče musí si nechati občas předkládati
zprávy s jistým urychlením, ne pouze, jak
to kdy výbory napadne, a když budou zprávy
často vyžadovány a urgovány, pak jest
možno docíliti, že ta organisace bude fungovati
dobře na všech místech a vyhoví potřebám
tohoto zákona.
Poukazuji na to dále, že
kontrola organisacemi odborovými byla by zde na místě.
Ten názor, že vlastně vyplácení
podpor mají prováděti organisace samy, jest
celkem správný a myslím, že kdyby zde
to bylo usneseno, - ovšem dnes jest ta otázka více
méně odstavena - že by organisace, které
mají v té věci velkou praxi, v mnohých
případech znemožnily již svým vlivem
a svou znalostí zneužívání těchto
podpor a ty také značně omezily.
Vyplácení podpor se
zneužívá také úřady, řekněme,
jistými živly politickými. Slyšíme
zprávy, že v severních Čechách
se vyplácí poměrně mnoho na podporách
nezaměstnaným proti českým okresům,
kde se vyplácí průměrně asi
20.000 až 30.000 týdně; v severních
Čechách vyplácí se naproti tomu 200.000
až 300.000 na podporách nezaměstnaným.
Tedy jest v tom jistý háček a já
se tím netajím, když tvrdím, že
politická správa německá jistě
tomu dobře rozumí, že využívá
plně naší republiky k tomu, aby do německých
krajů vrhla určité sumy peněz na úkor
naší československé republiky. Tady
třeba i po té stránce jíti trochu
ostřejším tempem a nebáti se, sem tam
přišlápnouti někomu ostřeji na
jeho pracky, zneužívá-li toho, co má
býti hraženo na účet všeho poplatnictva.
Totéž platí o
fabrikantech, kteří jsou i v českých
krajích a jsou toho stylu, jako v severních Čechách.
I tam třeba kontroly a měřítka, které
musí býti spravedlivé pro posouzení
potřeby a nutnosti podpory v nezaměstnání.
Velectěné shromáždění,
přicházím k otázce poskytnutí
práce nezaměstnaným. Vytýkalo se zde
p. kolegovi, který mluvil přede mnou, že ministerstvo
veřejných prací doposud nedalo tolik možnosti,
aby uspíšilo stavbu silnic okresních, obvodových
atd. K tomuto názoru se musím přikloniti
a mám zde doklad, že na příklad v okrese
blanském, kde máme zaměstnáno přímo
několik tisíc dělníků v tom
kraji bydlících, jest rozdělána stavba
okresní silnice, ale tamnější správa
nemůže s tím nic dělati, poněvadž
stavební úřad nemá k tomu finančních
prostředků, aby mohl tuto stavbu urychliti.
Slavné Národní
shromáždění, tu jest těžko
žehrati na nezaměstnané, že zneužívají
podpor, když jim neposkytnete práci. Račte
to urychliti, těm dělníkům práci
opatřiti, umožniti stavbu těchto silnic, kde
je to nutno a v zájmu veřejné potřeby
a pak se také umožní mnohým lidem, aby
pracovali a také rádi pracovati budou.
Přicházím k
otázce dělníků, kteří
nejsou v továrnách zaměstnáni, mají
pracovní knížky v továrnách.
Těchto lidí jest celá spousta, kteří
dnes odcházejí pouze, aby vysazovali; jest jich
nepřehledná řada. V těchto případech
se věc poněkud komplikuje. Ta nutnost nebo ta možnost,
najíti práci nebo práci poukázati,
zde ovšem více méně odpadá. Zákon
stanoví, že se musí přijmouti práce
tam, kde ji poukáže demobilisační výbor
nebo okresní nebo obecní správa. A tu těm
dělníkům, kteří na práci
čekají, knížky mají v továrnách
ponechány, není možno odcházeti na práci
vzdálenější, poněvadž čekají
na práci ve svém blízkém závodě.
Tu jest třeba jisté
benevolence a doufám, že při kontrole, která
i zde musí býti dobrá a zdravá, podaří
se, aby se těmto dělníkům usnadnilo,
aby té podpory používali. Kde není možno
z důvodu rodinných je na práci posílati
do vzdálenějšího místa, jistý
ohled zde musí býti. Mnohým pánům
snad se zdá, že názor ohledně fysických
aneb duševních sil má býti vymýtěn
ze zákona, že prostě bezohledně má
zde býti přikazována práce každému
jakákoliv, ale já se k tomu názoru nekloním,
poněvadž takoví lidé, kteří
opravdu nemají fysických sil k tomu, ani způsobilosti
k tělesné práci, nemohou k tomu býti
donuceni zákonnými prostředky a dokonce ne
odpíráním podpory v nezaměstnanosti.
Máme případy, že právě
fabrikanti by toho zneužívali v největší
míře, dávali by dělníkům
práci naprosto nesnesitelnou, jejich silám neodpovídající.
Jest nutno, tento passus o tělesných nebo duševních
schopnostech, které odpovídají pracovnímu
výkonu dotyčného dělníka, ponechati.
Co se týče doma usedlých,
i tu jest třeba jistých ohledů. Máme
dělnictvo, které bydlí v obcích, blíže
průmyslových obvodů. Když těmto
lidem poukážete práci vzdálenější,
zbavujete je domácího přístřeší,
dáváte jim větší povinnost vůči
sobě i rodině, a odměna, kterou dostávají,
nemůže stačiti na to, aby se uživili,
platí-li byt pro rodinu i pro sebe. Zde jest třeba
jistých ohledů sociálních, rozumových,
ohledů společenských.
Ohledně řešení
úkolů, které souvisí s podporou v
nezaměstnanosti, jest zde otázka pracovní
povinnosti. Ta se vyslovuje jaksi zásadně jako heslo,
které má působiti morálním
způsobem mezi lidem. Není to ještě tedy
trestní sankce, kterou bychom dávali tomuto zákonu,
abychom donucovali určité kruhy lidí ku práci.
Kloním se k tomu názoru, že nemůžeme
připustiti, aby pouze určitá část
obyvatelstva, určitá třída byla k
práci donucována a byla vymycována z této
povinnosti celá ostatní řada jiných
stavů, které nejsou dělnické a které
požívají doposud jakýchsi výsad
a zvláštních privilegií ohledne nazírání
na společnost.
Pracovní povinnost musí
býti měřítkem pro všechny; kdo
jest schopen práce, ať duševní, neb tělesné,
ten ať práci vykonává. Ale samozřejmě
takovýto morální nátlak ještě
nepostačí. Zde musí býti jistý
cit odpovědnosti vůči veřejnému
zájmu, vůči veřejnému dobru
a doufám, velectěné shromáždění,
že tento cit odpovědnosti není možný
tam, kde postrádáme jisté mravní opory,
jistých mravních názorů a kde postrádáme
také poctivého zájmu pro společenské
republikánské zřízení. Dovolte,
abych při této příležitosti dotkl
se aspoň několika slovy úkolů, které
nás očekávají jako úkoly velmi
důležité, které souvisí právě
s dělnickými třídami. Nám se
hrozí bolševismem, nám se hrozí jistým
nepořádkem, nám se vyhrožuje, že
ty či ony živly, když je neuspokojí, způsobí
nepořádek. Ale zapomíná se, že
nejsou zde jen živly bolševické, nejsou zde právě
jen lidé, kteří chtějí zneužívat
jistých zřízení sociálních,
ale jest zde ohromná masa, ohromná část
lidí, kteří jsou poctivými republikány,
a kteří jsou také lidé mravně
založení, lidé práce schopní
a prácechtiví. Těm se znemožňuje
ten opravdu jakýsi blahý pocit z těchto našich
zařízení republikánských, jim
se ztrpčuje pobyt v naší vlastní
domovině.