Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nyní jedná se o prodloužení tohoto zákona Národním shromážděním, jedná se o otázku, zda je ho nutně zapotřebí a zda má vyhovovati velkému svému poslání. Toť jádrem programu, jejž mně bylo uloženo tlumočiti, pro případ, že vláda neučiní - a k meritu toho dojdu - opatření, by od 15. března byla platnost zákona tohoto prodloužena. Je mou povinností, abych z části rekapituloval a poukázal na věci, jež jsou velmi nutné a které vyžadují rychlého provedení. Co bude tedy vláda dělati po 15. březnu? Jaké jsou toho vyhlídky, nebo zda se vláda může zaručiti, aby k prodloužení zákona tohoto nedošlo? Proč sám s tohoto stanoviska hájím požadavek, aby došlo k jeho prodloužení? - Poněvadž je v zájmu republiky, aby co možno nejrychleji opatřila práci, opatřila zaměstnání poctivému dělnictvu, aby nedávala mu almužnu a neurážela jeho dělnický cit poznáním, že v jeho republice, na kterou tolik byl se těšil a pro kterou vykonal největší, abych tak řekl, povinnost, dává se mu na konec almužna, aby neumřel hlady. (Výborně.)

Vážené Národní shromáždění! Je potřebí, konečně vážně v tomto shromáždění se tázati, jak to, že až dosud nemůžeme zajistiti především těžbu uhlí, potom nedostatek dalšího materiálu a konečně, vážené Národní shromáždění, úpravu valuty. Dokavade tyto tři věci nebudeme míti dostatečně upraveny, nejsou žádné vyhlídky na lokalisování veliké nezaměstnanosti, které tu den ode dne přibývá. A vážení, - já si nemohu pomoci a nebudiž mně to se strany pana ministra veřejných prací vytýkáno z osobních důvodů, neboť pan ministr veřejných prací jest přece znám jako osoba mimořádně vážená všemi kluby všech stran - ale musím se dotknouti, - a budiž mně to slovo prominuto - že ministerstvo veřejných prací ale absolutně zklamalo ve své činnosti. A já nemluvím svými ústy, abych to jaksi zodpovídal za svoji stranu a za svůj klub vrhnul se na ministerstvo veřejných prací. Já konstatuji, že v neděli vážní činitelé, činitelé zodpovědní co se týče staveb, ať již jakýchkoliv, stěžovali si velice na toto ministerstvo, že mohlo by mnohému odpomoci, kdyby bylo bývalo dostatečného porozumění a schopných úředníků, kteří znají poměry nouzové a bídu v okolí Prahy a v ostatní Československé republice. Na omluvu budiž konstatováno, že v tomto ministerstvu stává komise pro nouzové práce, vážené Národní shromáždění, která se sice schází již hezkou řadu týdnů, ale do dnes se žádná práce neobjevila. (Hlasy: Studuje!) Pánové, dobře řečeno, studuje, ale budiž mi prominuto: kdyby pan ministr veřejných prací sám zasáhnul a do této komise připustil odborníky stavitele, podnikatele staveb a zástupce odborných organisací, ti by se jistě postarali, aby těmto úředníkům, které z Víně přebrali a kteří myslí, že mohou úřadovati jako ve staré Vídni, dostatek práce našli, aby dělnictvo bráti podpory nemuselo, na které bez toho ministr financí pohlíží jako na balast Československé republiky.

Vážení přátelé, aby pan ministr veřejných prací, který soukromě řekl, že bude odpovídati, neměl důvodu říci, že nemluvím pravdu, tedy konstatuji, že jen na smíchovském okresu máme za 6 milionů již starou rakouskou vládou, tedy starým ministerstvem veřejných prací, povolených prací pozemních, ku kterým není potřeba žádného materiálu stavebního, ku kterým potřebujeme jen krumpáče a lopatu a kde bychom tak zvané pomocné síly a konečně i stavební dělníky mohli plně zaměstnávati. Vážení pánové, já tolik miluji svoji republiku, že bych si přál, kdybychom o 100 tisíc korun denně vypláceli méně, je to veliké plus pro tuto republiku a tím učíme práci člověka, který k práci je stvořen a nechce lenošiti. (Výborně!). Velectění pánové, já bych prosil, aby se strany ministerstva veřejných prací - poněvadž mám dojem, že pan ministr veřejných prací se přičiní, aby tyto náměty v plenu úředníků přednesl, - aby pan ministr veřejných prací učinil vše, co se učiniti dá, aby nezaměstnanost veliká nebyla, aby podpor - jeden milion denně, které se vyplácejí - spíše ubývalo než přibývalo. A jde to jen tím způsobem, když pan ministr veřejných prací bude se starati, aby jeho úředníci nebyli jen úředníky, ale byli orgány výkonnými a správními v době nouze a bídy. (Výborně! Zcela správně!)

Vysoce vážené Národní shromáždění, přicházím k záležitostem Prahy a můj projev netýká se tady pánů členů správní komise, nemám nejmenšího zájmu dotýkati se těch, kteří nemohou býti zodpovědni za to, co se děje. Obec Pražská stěžuje si, že nemůže dostati dělníky, a listy stran měšťáckých na to poukazují, že nemohou dostati dělníky proto, že raději berou podporu. Vážené Národní shromáždění, na poukaz ten dovolil bych si sděliti, že pražská obec by měla na vše jinak se dívati a prosím členy správní komise, kteří v tomto Národním shromáždění zasedají, - dovolím si jim některé náměty podati - aby se nedrželi staré šablony, platiti dělníku v této strašlivé situaci 90 hal. za hodinu, když on má 1.20 K-1.50 K v nezaměstnání jako podporu. A prosil bych, aby tito inženýři a magistrátní radové byli poukázáním, aby již svlékli ten starý kabát toho věčného škrcení a šetření a aby tomu dělníku zaplatili, když od něho požadují tu nějakou práci, tolik, kolik ten dělník také de fakto zasluhuje.

Dovolím si dáti malý důkaz. Když obec pražská nemohla dostati dělníky na práci, t. j. na úpravu ke kadetce, na úpravu silnic a cest k Dejvicím za těch 90 h v dnešní zimě, kdy dělník jest neošacen, nemá bot, nemá prádla, kdy je to nejvyšším ohrožením jeho zdraví, - vydala vyhlášku, že do tak zvaných různých obecních prací potřebuje dělníky a že jim zaplatí denně 8-10-12 K, ano i více podle výkonnosti. Podle důkazu přihlásilo se na tamější sprostředkovatelně hlavního města Prahy sta a sta dělníků, kteří chtěli práci přijmouti, poněvadž to odpovídalo jejich vydání - ne že by jim něco zbylo, jen aby denně vydělali, kolik potřebovali. Ale řeknu markantní případ. Obec pražská má pronajatu potravní daň a u této potravní daně, ač platí 8hodinová doba pracovní, zákonem v tomto Národním shromáždění odhlasovaná pro každý odbor, tato obec pražská zaměstnává až 24 hodin v nepřetržité službě zřízence u potravní čáry. A když k panu radovi Kreutzerovi dostává se deputace, že jest zde nezaměstnanost, že by se mohli někteří schopní a poctiví dělníci aneb nezaměstnaní zřízenci vzíti do práce, pan rada Kreutzer jim vyhrožuje vyhozením, že pro ně nepatří žádná 8hodinová doba pracovní, a pak, - což je markantní - že těm 150.000 K nemůže obec zatížiti, poněvadž obec prodělává na potravní čáře.

Pánové, prosím, je možno, aby v této době, když není možno se dívati na haléř, kdy stát vyplácí milion korun denně podpor, aby kommuna hlavního města ohlížela se na 30 lidí, když každá jednotka umístěná, znamená uspokojení toho, který z nouze práci tu přijímá?

Vážené Národní shromáždění, dovolte jiný případ markantní. Pražští zaměstnavatelé od velké industrie - já to s příhanou v té chvíli musím prohlásiti - chodí na sprostředkovatelnu a dovolávají se pomocných sil a sluhů za 40-50 K týdně, ač by to pánové měli věděti, že se za tyto prostředky nedá chudému člověku žíti, nedá se naprosto opatřiti nejnutnějších životních potřeb, a pak chodí do různých zaměstnavatelských korporací namlouvat, že dělník jest lenoch a že raději chce podporu, než by šel do práce. (Souhlas.) Ptám se: jest možno paušálně říci, že ten člověk měl nepravdu, když odmítl práci? Jest možno odsouditi toho člověka, který nechce vykonávati těžkou práci, poněvadž potřebuje nejméně 80 K týdně? Jest potřeba učiniti apel, aby kapitalističtí podnikatelé a průmyslníci ve prospěch republiky také něco učinili, nejen ten stát nechali oškubávati, ale aby tomu dělníku dali mzdu, za kterou by mohl býti živ, a on rád přijde do práce, poněvadž ho uráží bráti podporu, když se mu dává na jevo, že se mu dává z milosti. (Výborně!)

Vážené shromáždění! Přicházím ke smutné kapitole, na kterou budiž v tomto shromáždění upozorněno - na zemskou sprostředkovatelnu práce. Jest tak zv. vyšší odbor, ubozí tak zv. soukromí úředníci, obchodní zřízenci a tak zv. ti, o kterých zákon praví: vyšší úkony. Mně prohlásil pan zemský inspektor dr. Krtek, jestliže se nepostarají vládní činitelé o umístění těch ubožáků, kteří poslední svůj krejcar, poslední své jmění dali na své vzdělání, kteří vše obětovali, aby nebyli nádeníky, kteří žijí dnes v největší bídě, o jichž umístění se nikdo nestará, jest jich sta, - že budeme v několika týdnech slyšeti, že se ti lidé budou dobrovolně stříleti, poněvadž pro ně není žádného zaměstnání a nemají žádné protekce. Jestliže mně Národní shromáždění dovolí, - já snad nemíním tím ostnem někoho se osobně dotknouti - řeknu: bohatí synkové různých advokátů, městěnínů a zejména funkcionářů správních rad a majitelů bohatých závodů jsou protežováni od politických koterií do státních a jiných úřadů, a tito proletáři, inteligentní proletáři jsou bez zaměstnání, bez práce a nikdo o nich nemluví.

Ze všeho mám dojem, že vláda o tom neví. Jest potěšitelno, že si toho snad vláda všimne a vyšle zástupce zde do Tomášské ulice, aby se přesvědčili o pravdivosti mých slov. Najdete tam pracovníky, kteří by nadšeně pracovali pro republiku, nikoli lidi, kteří chodí v 11 hodin do státních úřadů a myslí, že dělají republice present tím, že ve prospěch její pracují. Myslím, že, pánové, tohoto strašného balastu si všimnete, poněvadž by to bylo žalobou, kdyby si Národní shromáždění těchto set pilných pracovníků nepovšimlo a vláda nedala jim příslušného zaměstnání.

Ale, vážení pánové, co je s malým živnostníkem? V odboru rukavičkářském, z něhož pan ministr obchodu přijal několik již deputací, který v bývalém Rakousku měl největší pověst o svém umění, rovněž tak v Čechách, 50.000 těchto nešťastníků není zaměstnáno, jsou úplně na huntě, nikdo si jich nevšímá, a pro jejich záchranu dosud vláda nehnula ani prstem. Nechť, prosím, Národní shromáždění kriticky vezme následující můj projev. Vím, dokud není upravena valuta, dokud nejsou vyjasněny obchodní smlouvy, že žádáme něco trochu silného na vládě. Ale, vážené Národní shromáždění, vláda má možnost poslati do Jugoslavie, do státu nám přátelského, kde leží miliony koží hotových, zástupce; jen je dopraviti k nám a tak umožniti průmysl, který jest v nejzoufalejší situaci. Ať se nikdo nemýlí, že těmto nezaměstnaným rukavičkářům můžeme dáti nádenickou práci! Jsou nouzí a bídou po dobu války úplně ztýráni a nejsou schopni žádné těžké práce. Táži se: jaká pak situace jest pro tento rukavičkářský odbor pro ten případ, až dojde 15. březen? Chcete dále v tomto Národním shromáždění odhlasovati návrhy o nezaměstnanosti pro některé obory, chcete dále těmto chudákům nešťastnou jejich situaci ztěžovati poukazem, že otec, matka dali je na rukavičkářské řemeslo? Chcete dále dávati na jevo, že toto řemeslo rukavičkářské přitahuje je do této zoufalé situace. A tu prosím, veliký apel činím na vládu, chce-li se postarat, aby v krátké době - jakými prostředky, je vedlejší, ale za každých prostředků, odbor rukavičkářský zaměstnán byl.

Přicházím k velmi smutné kapitole, kapitole textilního dělnictva. Prosím, textilní dělnictvo, které je úplně ve psí, protože jsme byli odkázáni na přívoz bavlny z ciziny a že tento přívoz urovnán není, stojí před situací, že v těch horských a jakýchkoli vesnicích (Hlas: V hlavních městech také!) v Čechách i na Moravě, jest úplně bez prostředků. Ale nezapomeňte, vážené Nár. shromáždění, že i rukodílní tkalci a celá řada odborů, je vyčerpána a čeká na rozřešení. Já se při té příležitosti zmíním o námětu, který snad nebude někomu milým. Pokud se týká lněného zboží, máme t. č. dle mých informací 30-40 tisíc kop konopí a lnu. To jest zásoba toho času československé republiky. Tak vypadá naše ošacení prádlem. Hůř je s bavlnou. Bavlnu máme vigogne a odpadkovou. Nejsme zásobeni dosud bavlnou vůbec, a bavlna nebude importována, dokud nebude territoriální otázka vyřízena. A teď mi, prosím, řekněte: jest z vás někdo, kdo by na své svědomí mohl říci, že by se tomu textilním dělnictvu, které v těchto horských a jiných městech na Moravě a jinde žije, vedlo lépe? Činím zejména na ministra obchodu apel, jakým způsobem chce urychliti dovoz bavlny, aby co nejdříve naše industrie textilní pracovala, neboť nemůžeme přece připustiti věčné podporování toho dělnictva, poněvadž mu podpora neposkytuje tolik, co potřebuje.

Ale, pánové, je tu jiná věc, - továrny na prádlo. Vy sami na sobě vidíte nejlépe, že prádlo nemáte, a vaše situace je pořád ještě lepší než jejich. Ale uvažte, že zejména po Čechách, na Klatovsku, Nýřansku, po Praze, jinde a jinde jsou ohromné továrny, které nepracují, poněvadž není pro ně příděl příslušného zboží, aby mohly zahájiti t. zv. obvyklou, předválečnou výrobu. A já se vás táži, zdali zde přece jenom nepadá určitá vina, velevážené Národní shromáždění, na hospodářství naše? Já se táži: jestli to ví p. ministr zásobování, nebo zdali je mu to známo, že se vlastně se zbožím textilním neprávem v textilní komisi nakládá, že zboží hotové z textilní komise má přijíti k jiné korporaci, a ta že má o něm rozhodovati. Račte uvážiti, že jest t. zv. československý úřad oděvní a na druhé straně československá textilní komise. Obě dvě tyto korporace bijí se o svou konpetenci a keťasové mezi tím draze prodávají a olupují kapsy československého lidu. (Výborně!)

Já se vás ptám: je-li to panu ministru zásobování známo, zda chce učiniti v komisi neodkladné opatření, aby zboží hotové z této textilní komise přešlo na jiný resort a přidělilo se korporaci, která s tím spravedlivě nakládá v nouzi lidí a zejména dělnictva? Já panu ministru zásobování přímo řeknu, že textilní komise až 2 K na metru přirážela a, když jsme ji chytili, bylo nám řečeno: My čistý obnos věnujeme k rukám p. ministra sociální péče a budou z tohoto obnosu podporovány ty v bídě postavené odbory, kterým následkem války není možno z nedostatku materiálu opatřiti práci. Konstatuji, že se tímto způsobem v republice naší hospodařiti nemůže, a prosím, je-li to panu ministru zásobování známo, aby učinil v ministerské radě řádné opatření, neboť můj názor jest, že do jeho oboru patří všechno pohotové zboží, aby jím mohl disponovat, aby zde nemohly být nějaké meziobchody nebo tak zv. tajné ruce, které zboží rozkradou, aniž má někdo nad nimi právo kontroly. Ne, že bych tím chtěl dotýkati se československé textilní komise, že bych jí nedůvěřoval, ale táži se: Jest možno zbožím disponovat, když o něm rozhodují dva a jedna komise neví o druhé? Mám v ruce důkaz, že oděvní úřad žádal pro ministerstvo veřejných prací vzhledem k veliké potřebě prádla na Karvínsku, aby továrna Jehničkova dodala kaliko. Tato továrna - abych uvedl fakta - měla dodati 60.000 m kalika, ale odpověděla: "My dodati nemůžeme, poněvadž československá textilní komise to zakázala (Slyšte!), že za 3 K jest to laciné, (Slyšte!) a nějakou přirážku na to dát nemůžeme se opovážit, poněvadž bychom za to nesli zodpovědnost." Jsem si vědom toho, co zde prohlašuji a mohu to také dokázat.

Chceme při tom zdůrazniti, že kdyby se nakládalo s celou tou prací hospodářsky vážně a rozumně, mohlo by ministerstvo zaměstnati dost dělnictva při výrobě prádla a nemusel by pak stát těmto dělníkům vypláceti podporu. Ku př. v Praze by odpadlo vyplácení podpory 300 dělníkům při výrobě prádla zaměstnaným, kdyby tito lidé vyráběli prádlo pro různé konsumy a pro potřebu různých dolů, hutí atd. (Posl. Mlčoch: Látky zde jsou!) Co se týče látek, o tom se ještě zmíním.

Chci ještě naznačiti, že sdílím všeobecný názor, pokud se týče demobilisačních komisí. Jako socialista nejsem s nimi spokojen. Demobilisační komise dostaly velmi pozdě pokyny a prováděcí nařízení, alespoň v Praze si dlouho nevěděly rady.

Je nutno podotknouti, že demobilisační komise často dělaly něco, co neodpovídalo zákonu a co podporovalo šlendrián vyplácení podpor živlům, které na podporu neměly práva. Prosil bych, aby se pan ministr sociální péče ve svém prováděcím nařízení korrigoval a aby dovolil řádně organisovaným dělníkům, - a proti tomu nemohou býti se stran městských činěny námitky - aby kontrolovali určité korporace a dělníky, kteří podporu berou. Nechceme nechati vyplatiti ani haléře tomu, kdo by snad podpory neprávem užíval. (Tak jest!) Jsme krajně proti každému zneužívání, poněvadž to jde z našich vlastních kapes a z našich vlastních prostředků a musí to zaplatiti poplatnictvo. Že organisované dělnictvo je po této stránce na výši doby, dokazuje následující prohlášení, - pan ministr sociální péče bude se diviti, odkud jsem tuto informaci čerpal - které organisované dělnictvo mimoňské zaslalo v přípisu na ministerstvo péče. V přípisu tom sdělují (německy) asi toto: "Máme tu čest, uctivě děkovati za podporu v nouzi a sdělujeme Vám, pane ministře, že až se vrátí lepší časy, Vám tento obnos vrátíme zpět."

Prosím, nechť městské strany uváží, co je to za ohromné slovo u utýraných dělníků, válkou nejvíce postižených, když oni jdou tak daleko, že nechtějí tu podporu si osvojit, nýbrž chtějí dokonce, až se poměry lépe utvoří, tuto podporu vrátit. Všude se naříká na ministerstvo financí, na pana dra Rašína, že nechce na nic poukázat peníze. Je, prosím, otázkou tohoto Národního shromáždění, jestli lépe věčně šetřit na všem a při každé příležitosti a vyhazovat peníze, nebo je-li rozumno, někde uvolnit peníze, kde by blahodárně působily na vrstvy, které by tímto opatřením přímo ohromně získaly.

Rozhodně nechci být osobním a pan šéfredaktor "Nár. Listů" v té chvíli nechť mi promine. Nepatřím absolutně k zaujatým činitelům jednak proti jeho osobě a zejména ne proti některým vysoce váženým pánům, kteří v tomto Národním shromáždění zasedají.

Slavné Národní shromáždění! "Národní Listy" vzaly si za úkol, přímo ničím nedoloženě paušalisovat a urážet dělnictvo. Co řekne tomu mistr Machar, když "Nár. Listy" přinesou, že do zábav chodí keťasové a dělníci. (K posl. Macharovi): Mistře, vy sám nejlépe víte, jak jste byl vysoce oblíben a jak na vaše schůze přímo s největší vášní dělníci se těšili. Jak k tomu teď ti dělníci přijdou, když vy v této straně jste, nebo mistr Dyk - když v tom žurnálu se dočtou, že na zábavy chodí keťasové a dělníci. Já bych prosil, aby "Nár. Listy" v té chvíli řekly, jací jsou to dělníci, a aby nepaušalisovaly. Chcete-li ty dělníky znát a tu jejich bídu, - vy jste mezi ně, mistře, chodil ve chvílích, kdy jejich poměry nebyly tak zoufalé - přijďte se podívat na havíře, na kováře, na kovodělníky a na ostatní odbory, na ty textilníky, rukavičkáře! Mistře, vy byste se musil rdít, když byste v tomto žurnálu četl, že se našli činitelé, kteří napsali, že chodí na zábavy keťasové a dělníci.

Já přináším další důkaz. "Nár. Listy" ze dne 8. února č. 34 přinesly další útok pod názvem "Lichva práce". Vážené Národní shromáždění! V této dlouhé lokálce je také napsáno, že krejčovský dělník dá si za šaty zaplatiti 300 K, za převlečník 230-270 K a za kalhoty 130 K. A tento žurnál povídá: ty, pražská policie pro potírání lichvy, seber ty krejčovské dělníky, kteří takovým způsoben okrádají obyvatelstvo!