Občanská výchova
nemůže býti ponechána jenom jakési
diletantské libovůli našich obcí, našich
korporací, nebo jednotlivců, nýbrž za
nových poměrů jest zapotřebí,
aby lidová výchova byla vzata do rukou státu,
jest zapotřebí státní organisace občanské
výchovy. Zákon náš, jak jej předkládá
kulturní výbor, jest výslovně nadepsán:
"Organisace lidových kursů občanské
výchovy", nikoliv pouze občanského vzdělání.
To znamená, že nám nejde pouze o rozumové
poučování, vštěpování
nových pojmů politických, nýbrž
že novým zákonem směřujeme také
k tomu, abychom všechno cítění a chtění
vedli ve směru moderní demokracie, kulturní,
politické a hospodářské. Na tomto
díle musí se soustřediti všichni lidé
dobré vůle v našem národě. Proto
jest zapotřebí, aby kursy tyto, které navrhujeme
novým zákonem, vyznačovaly se svou nestranností,
svou objektivností a svou věcností, aby tyto
kursy povzneseny byly nad stranické interessy, aby jimi
vyjadřován byl ten nejvyšší zájem,
zájem všem nám společný, zájem
republiky, celého našeho nového státu.
Nemůže býti sporu
o tom, že tyto kursy musí býti zřízeny
co nejdříve, to je přímo životní
podmínkou naší demokracie. Potřebují
této výchovy veškeré vrstvy všech
stavů a tříd, a lze doufat, že v tomto
kulturně demokratickém úsilí sblíží
a vyrovnají se protivy společenské, které
tvořil celý náš dosavadní režim
všelikých privilegií. Kursy občanské
výchovy, které tímto novým zákonem
chceme zříditi, budou míti nesporně
i ten hluboký morální dosah v tom, že
zde bude příležitost, aby veškeré
vrstvy společenské stýkaly se v jednom bodě
působnosti a tím aby se překlenuly i protivy
společenské a politické, aby se lidé
různých vrstev sblížili a aby začalo
pravé demokratické vyrovnaní nejen v ohledu
politickém a hospodářském, ale abychom
také konečně přistoupili k pravé
demokratické kultuře, k vyrovnání
kulturních statků, jež jsou podmínkou
pravé demokracie politické a sociální.
Těmito kursy má se buditi soustavně vědomí
občanské, což je důležito právě
v republice, kde se konají velmi často všeobecné
volby, jichž účelu a dosahu má rozuměti
i poslední volič. Této uvědomělosti
občanské potřebujeme u nás všude
a ovšem i na Slovensku. Slovenský muž, slovenská
žena bez politických tradic byli vychováni
ve zcela jiných poměrech, než vyrostl český
národ, a tito všichni lidé mají lístkem
rozhodnouti o správě obcí a o státních
věcech. Jako my na jedné straně musíme
se odrakouštiti, odněmčiti, tak na druhé
straně zase Slováci musí se odmaďarštiti.
To je úkol nesmírně těžký,
převychovávat se až do posledních důsledků.
Nejde jen o politiku, tu je otázka ještě hlubší:
mravní obrat, celý světový a životní
názor demokratického člověka musí
se vybudovati v nových poměrech.
Kursy občanské výchovy
jsou vůbec počátkem velké organisace
lidového školství celého našeho
státu. Domnívám se, že tímto
zákonem klademe první základ k nové
organisaci demokratického, lidového, občanského
školství. Krok za krokem půjdeme k tomu, aby
naše národní výchova se zdokonalovala,
prohlubovala a zjemňovala.
Zprvu půjde hlavně
o elementární poznatky republikánské:
co je republika, jak vypadá republikánský
režim ve Francii, v Americe a ve Švýcarech; bude
tu dále zapotřebí, aby se všude co nejvíce
konaly přednášky, aby se šířily
spisy a letáky, pojednávající o thematu
státu republikánského. Bude třeba
čítáren a knihoven, které by se v
tomto ohledu doplňovaly a také naše politická
literatura musí býti rozhojňována
spisky, pojednávajícími o republikánském
režimu. To ovšem bude nikoliv povinností naší,
nýbrž povinností ministerstva školství
a národní osvěty, aby co nejvíce literatura
lidová, populárně a ovšem vědecky
založena, byla rozšířena. Je přirozeno,
že za poměrů, v nichž v této chvíli
jsme, není úkol ten tak snadný. My nemáme
ještě definitivní ústavy, ale je samozřejmou
naší povinností, bychom připravili,
co lze vůbec připraviti již od této
chvíle pro doby, kdy budeme na podkladě nové
ústavy definitivní míti možnost, politicky
žíti v celém svém státě.
Jest otázkou, jak organisovati
tyto kursy. Že je jich zapotřebí, je nesporno.
Je jen otázkou technickou, jak je organisovati. Zákon,
jak vidíte, žádá, aby byly splnomocněny
kruhy samosprávné, školské, vzdělávací
instituce, různé korporace lidovýchovné
a ovšem náležitý zřetel aby byl
vzat ke stranám politickým. My se domníváme,
že jest opravdu cesty zákonné zapotřebí,
aby byla uložena tato organisace veřejným úřadům,
a také našim lidovým institucím, které
až dosud často diletantsky a často jen libovolně
se těmito věcmi zaměstnávaly. Bude
tedy zapotřebí, aby z této instituce občanské
výchovy stala se instituce zákonná, tak jako
v mnohých demokratických státech jinde také
se děje. V Anglii na př. Ruskin pomýšlel
na to, aby kursy lidovýchovné nebyly jen bezplatné,
jak se to samo sebou rozumí, ale přímo v
některých případech obligátní.
I u nás musí jíti o to, aby poučení,
vzdělání, výchova demokratická
a republikánská stala se přímo obligátní.
Nemůžeme jen tak připustiti, aby občan,
který půjde voliti, ať již do té
nebo oné veřejné politické instituce,
neměl náležitého poučení
k této své nové funkci. Tedy jest zapotřebí,
aby stát se postaral, aby lidovýchova byla co možno
nejvšeobecnější a pak zejména také
obligátní, jako vůbec naše lidovýchova
bude muset býti postavena na zákonný podklad,
jednak aby obec byla zavázána k této činnosti
jako ve školství ostatním, a jednak aby se
čelilo lidovýchovnému diletantství
odborným vzděláváním lidových
pracovníků, aby se staly samozřejmými
prázdninové kursy, které by připravovaly
naše odborníky pro tyto lidové kursy. Tedy
z těchto kursů, jež chceme uzákonit,
má se pozvolna vytvořiti trvalá instituce
pro výchovu lidu vůbec, tedy i v otázkách
vědeckých, uměleckých a kulturních.
Mohu dáti vám příklad,
jak můžeme již v samých počátcích
přistoupiti k této instituci kursů občanské
výchovy. Když jsme v kulturním výboru
projednávali jednotlivé body nového zákona,
došel mne dopis ze sociálně-vzdělávací
komise ve Zbiroze, ve kterém se vlastně vykládá
již na konkretních dokladech, jak se tato práce
má v budoucnosti realisovati. Já tento dopis přečtu,
poněvadž jest v něm velmi mnoho poučných
poznámek a námětů, a zajisté
ministerstvo školství a národní osvěty,
jakmile bude pověřeno zákonem, aby realisovalo
kursy občanské výchovy, bude k těmto
zkušenostem dosavadním přihlížeti.
V kulturním výboru bylo usneseno, aby v každém
městě byl zřízen sbor pro občanskou
výchovu, a k tomu píší pánové
ze sociálně-vzdělávací komise
ve Zbiroze toto (čte):
"Návrh tento lze s povděkem
vítati a doporučuje se, aby co nejdříve
byl uskutečněn, neboť občanské
výchovy nejširších vrstev lidových
a zvláště žen, hledíc k nastávajícímu
životu politickému a veřejnému, jest
třeba jako aprovisace.
Okresní hospodářská
rada ve Zbiroze již před státním převratem
a okresní Národní výbor ve Zbiroze
po převratu chopily se této práce a v obcích
okresu zbirožského pořádaly řadu
přednášek z oboru státně-politického,
hospodářského, sociálního a
kulturního, hledíce k poměrům vytvořeným
převratem a k duchu demokraticko - republikánskému,
které plným počtem občanstva, zejména
ženami byly navštěvovány. Bylo znáti,
že občanstvo hltá přímo poučení,
že doba jest vhodná, aby vědomosti občanstva
byly rozhojněny k prospěchu celku. Když okresní
Národní výbor zbirožský jednal
o svém rozejití dle nařízení
vládního, přišel k náhledu, že
bylo by neodpustitelnou chybou, tuto časově nezbytnou
činnost vzdělávací zastaviti, a proto
usnesl se dne 15. prosince 1918 na tom, aby se Okresní
národní výbor ve Zbiroze přeměnil
ve svém složení v Sociálně
vzdělávací komisi pro zast. okres zbirožský,
která má býti orgánem okresního
zastupitelstva zbirožského dle § 50. a 51. zákona
o zast. okres. a tedy povahy veřejné.
Tímto připnutím
k okresnímu zastupitelstvu má býti zachována
komisi autorita veřejná, jaké požíval
okresní národní výbor, jednak prostředky
finanční. Okresní zastupitelstvo dalo komisi
subvenci 2000 K.
Předsedou komise je okresní
starosta, ale jinak bez stanov jedná se dle zvyklostí
spolkových. Členy jsou členové dřívějšího
okresního národního výboru, tedy příslušníci
všech politických stran, a kooptovaní osvědčení
pracovníci veřejní. Komise stanovila si především
tyto úkoly: vzdělávati občanstvo,
hlavně přednáškami a debatou v oborech
politických, hlavně státně polit.
bez stranictví, hospodářských, sociálních
a kulturních v duchu demokratickém a republikánském;
sledovati veškerý život v okrese a pracovati
dle možnosti k zlepšení; odstraňovati
neb aspoň mírniti spory a protivy v obcích
mezi stavy a třídami a pečovati o součinnost
politických stran pečovati, aby obyvatelstvo z neznalosti
nevědomky nejednalo proti republice a demokracii; pečovati
o provedení čistých, spravedlivých
voleb.
Komise pořádá
nyní ve větších obcích cykly
veřejných přednášek: o státu
(republice), o hospod. a sociálním řádu,
o politických stranách českých, o
poměru církve a státu, reformě držby
pozemkové, o Masarykovi, a připravuje další,
usiluje o veř. čítárny a knihovny.
Poučení a práce
v těchto směrech je dnes nezbytná. Valná
část občanstva, hlavně ženy,
nemají dostatečné znalosti otázek,
o nichž se dnes jedná a o nichž bude jim hlasovacím
lístkem rozhodovati. My všichni neumíme v pravdě
demokraticky a republikánsky chodit. Věcným
a nestranným výkladem o palčivých
otázkách dneška mnohé spory a nedorozumění
se odstraní neb aspoň zmírní, rozšíří
se smysl pro ohromnou důležitost a spletitost problémů
veřejných a obtíže provedení
a tím pro nutnost pozvolného vývoje a škodlivost
násilných převratů nebo překotných
oprav. Tím občanstvo se uklidňuje.
Nový volební řád
do obcí a novela k obecnímu řízení
vyžadují co nejdříve dobrého
poučení občanstva, ježto některá
ustanovení jsou spletitá, od dosavadních
odchylná a nové vrstvy, zejména ženy,
dosud věcí těch si vůbec nevšímavší,
budou povolány, dle nich jednat.
K takové činnosti
nebylo třeba čekati podnětu Národního
shromáždění. To mělo býti
provedeno ve všech okresích a městech hned
po převratu. Národní výbory měly
se toho chopit a pracovat v tom směru i po sproštění
jich působnosti politické. Nedovedeme dosud pracovat
za plné svobody politické, organisovat život
veřejný a práci z vlastní iniciativy,
svépomocně a decentralisticky, nýbrž
čekáme ve všem spásu od naší
vlády. A přece nutno organisovat účelně
práci, pracovníky, prostředky na místě
samém v každém okrese a městě
v rámci celkového národního prospěchu
a cílů ve všech oborech života, v oboru
politickém, hospodářském, sociálním
a kulturním. Občanstvo touží po poučení,
tedy využít této žízně,
ale dávat lidu víno čisté, ne kalnou
vodu. Nedoporučuje se však, stavěti tuto organisaci
kulturní výhradně na základ politický,
totiž na zástupcích jen politických
stran. Organisace tato bude převážně
zabývati se nepolitickým životem národa.
Politika před válkou i za války byla slabou
stránkou a chabým činitelem národního
života.
Na vývoji národa pracovali
jiní činitelé a přivedli jej k dnešní
výši a moci. Těmto činitelům
musí ponechána býti plná účast
a součinnost na této práci národní
vedle činitelů politických. Často
nejlepší pracovníci veřejní a
národní byli a dosud jsou mimo politické
strany nebo aspoň neúčastní se politiky
hlučněji. V občanstvu nutno vzbuditi smysl
pro svépomocnou, iniciativní práci a organisaci
ve všech oborech života, aby nečekalo jen a jen
pomoci od státu a vlády, na její nařízení,
zákony, subvence atd.
Učíme se, co je svoboda.
Anglická svépomoc jednotlivců i organisací,
anglická samospráva musí nám býti
nejen vzorem, nýbrž přejíti v náš
život jednotlivce i celku.
K tomu nutno národ vychovávati
ve škole i mimo školu a též jeho vychovatele."
Vážené Národní
shromáždění! Ve smyslu těchto
výkladů, jak jest za dnešní situace
samozřejmo, přistoupili jsme k tomu, aby co nejdříve
vydán byl zákon o organisaci lidových kursů
občanské výchovy.
V § 1. praví se, že
bezplatné kursy mají býti pořádány
v celé oblasti státu československého,
kde by se tedy všemu občanstvu dostávalo odborného
lidového výkladu o ústrojí státu,
o působnosti jeho ve všech oborech jeho činnosti
a o právech a povinnostech občanů státních.
V § 2. stanovíme, které
korporace mají býti pověřeny touto
funkcí. Mají se zříditi v každém
městě, které je sídlem dosavadního
okresního zastupitelstva, resp. sídlem župním,
s náležitým zřetelem na politické
strany zvláštní sbory, složené
z osob věci znalých a z delegátů vzdělávacích
spolků a jednot místních a okolních.
Sbory tyto mají pořádati ve všech obcích
svého okrsku tyto kursy a jsou oprávněny
zřizovati v jednotlivých místech své
odbory.
§ 3. pojednává
o nákladech na tyto lidové kursy, na pořádání
těchto kursů a praví, že náklad
na pořádání těchto kursů
se hradí z příspěvků měst,
obcí, okresní, resp. župní samosprávy
a ze subvencí státních. Obce jsou povinny
se postarati o vhodnou místnost (vyloučeny jsou
hostince) a nesou náklad věcný.
Tu jsme vyloučili hostince
ze samozřejmých důvodů. Obce nesou
náklad věcný: Osvětlení, teplo
a ostatní věci.
§ 4. stanoví (čte):
"Organisace i správa těchto kursů a
dohled na ně náleží příslušnému
oddělení ministerstva školství a národní
osvěty."
Toto oddělení v ministerstvu
školství a národní osvěty bude
v nejkratší době zřízeno, jakmile
tento zákon bude u nás odhlasován.
Vážené Národní
shromáždění! Domnívám
se, že není potřeba obšírných
výkladů, jak je nutno, aby lidové kursy občanské
výchovy co nejdříve u nás byly zřízeny,
a žádám, abyste tento návrh jako samozřejmý
přijali. (Hlučný souhlas.)
Předseda:
Zahajuji debatu. K slovu jsou přihlášeni:
pan professor dr. Velich a kolega Houser. Uděluji
slovo prvému řečníku, panu kolegovi
dru Velichovi.
Posl. dr. Velich: Slavné
Národní shromáždění!
Věc, o které máme
jednati, jest věcí, která jest samozřejmá,
samozřejmý požadavek, který jsme měli
již od počátku ve svém kulturním
programu. Již od počátku kladli jsme váhu
na to, aby byly zřizovány a organisovány
lidové kursy pro výchovu a sami také starali
jsme se, pokud na naší straně bylo, aby takové
kursy byly konány. Těch kursů dělala
každá strana jistě hojně, a můžeme
říci, že se strany předstihovaly v tom,
aby na tomto poli činnosti podaly pokud možno nejvíce.
Avšak byla jedna vada, vada veliká těchto kursů,
totiž ta, že všechno bylo dílem ochotnickým
- a co je dílo ochotnické, ráčíte
věděti. Vždyť ochotnické dílo
nevykoná plně to, co vykonati má, a nemůže
to také vykonati. Není možno žádati
od ochotníků, aby prováděli úkol
svůj tak, jako oni lidé, jimž je to svěřeno
jako povinnost a kteří také cítí,
co povinnost jest.
Máme veliké úkoly
před sebou, abychom teprve učili lidi nazírati
na to, co jest stát, jaké má povinnosti náš
občan. Vždyť jest potřeba, abychom se
přerodili, aby se naši lidé všichni přetvořili
úplně. To, co staletí bylo v lidské
duši právě tvořeno, co staletími
do lidské duše bylo jaksi vtisknuto, co se dědilo
s generace na generaci, to jest velice těžko najednou
přetvořiti. A k tomu přetvoření
nazírání na stát bude potřebí
těchto kursů. Bude potřebí, aby, jak
bylo praveno panem referentem, teprve se ku příkladu
Slováci odmaďarštili, aby nabyli docela jiného
ponětí o tom, co jest jejich povinností k
národnosti. My máme jen malé ponětí
o tom, jaká právě jest potřeba a nutnost
toho, aby Slováci, intelligence slovácká
navázala styky s národem pokud možno největší,
aby jej naučili myslit po slovácku. Konečně
chtěl jsem říci, že veškerá
dosavadní činnost lidovýchovných kursů
rozbíjela se o náklad. Náklad na pořádání
těchto kursů nyní podle nového zákona
má se krýti z příspěvků
měst, obcí, okresů atd. a hlavně ze
subvencí státních. To jest paragraf, který
doporučuji co nejvíce, který zabezpečí
teprve skutečně prosperitu těchto kursů
a to, co od tohoto zákona žádáme. Doporučuji
co nejlépe přijetí tohoto zákona.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Dávám slovo dalšímu řečníku
zapsanému, panu kol. Houserovi.
Posl. Houser: Vážené
shromáždění!
Za rakouského režimu,
který jsme tak těžce snášeli, nemluvilo
se u nás o občanských právech. - Naopak,
čím méně se mluvilo o občanských
právech, tím se zdálo býti lépe.
Jako by hovor, který býval ve veřejnosti
o občanských právech a povinnostech, byl
něco, co bouří proti státnímu
zřízení. Jen výjimečně
dostávaly se projevy v těch věcech do veřejnosti.
Trvalo to hodně dlouho a teprve v posledních 10letích
soustavně začalo se v českém národě
jednati o občanských právech a povinnostech.
O povinnostech nebylo třeba se zmiňovati zvláště,
poněvadž ustanovení o povinnostech přicházela,
řekl bych, se shora, přicházela úřední
ustanovení a musilo se jim vyhovovati. S právy bylo
jinak.
Pomaloučku teprve se vžilo,
že nejen občanstvo má povinnosti, nýbrž
i stát má povinnost, aby svému obyvatelstvu
pomáhal.