Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Dr. Hajn, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: dr. Herben, Vacula a větší počet členů N. S.

Zástupcové vlády: Členové vlády: dr. Hruban, Klofáč, dr. Rašín, Staněk, dr. Stránský, Stříbrný, Švehla, dr. Winter, dr. Zahradník a ministerský rada dr. Bobek.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Trmal.

1. Zpravodaj dr. Brabec. Zpráva ústavního výboru o návrhu zákona na částečnou změnu obecních zřízení a městských statutů (tisk 381).

2. Zpravodaj dr. Weyr. Zpráva ústavního výboru o vládní osnově zákona o státních tajemnících, (tisk 301).

3. Zpravodaj dr. Weyr. Zpráva ústavního výboru o vládní osnově zákona o přejímání státních úředníkův a zřízenců, jakož i úředníkův a zřízenců státních podnikův a fondů, (tisk 424).

4. Zpravodaj dr. Uhlíř. Zpráva kulturního výboru o zákoně o organisaci lidových kursů občanské výchovy, (tisk 428).

5. Zpravodaj Šamalík. Zpráva zásobovacího výboru o návrhu J. Šamalíka a soudr. na vydání nařízení o odevzdání dobytka, (tisk 429).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění je schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.

Omluvili se pro dnešní schůzi:

churavostí: Kalina pro delší dobu, Malypetr, Frant. Navrátil (pro delší dobu), Zatloukalová-Coufalová, Rýpar;

zaměstnáním: Beran, Časný, Čobrda, Hlinka, Janoška, Chroustovský, Chlebounová, dr. Kmeťko (do 8. února), Klindera, Krojher, J. Kříž, dr. Matoušek, dr. Medvecký (do 12. února), Svěcený, Špaček, Štěpánek, Dr. Budínský, Hrejsa, Juriga, dr. Šámal a Šamalík;

účastí při mírovém jednání v Paříži: Brožík, Dušek, dr. Franke, Hampl, dr. Hnídek, Houdek, Hudec, Frd. Jirásek, Laube, Lukeš, dr. Markovič, Mečíř, Modráček, dr. Preiss, Prokeš, dr. Rambousek, dr. Rolíček.;

účastí při mezinárodním sjezdu ve Švýcarech: Bechyně, Edmund Burian, Ant. Němec.

Dodatečně pro schůzi dne 6. února bez udání důvodu omluveni: Cingr, Marcha, opozděným příjezdem ze Slovenska dr. Kubíček.

Došel mne tento telegram básníka Pavla Országha Hviezdoslava. Žádám, aby byl přečten.

Posl. dr. Kolísek (čte): "Vysoko poctený, preradostne potešený láskavym pozdravom, tlumočeným mi k skromným narodzeninám od Vás, vznešený pane predsedo, menom slavného národného shromáždénia, ponáhlam sa obostrane Vám vysloviť svoju vrelo pociťovanú vďaku a pokloniť sa zárovoň v nejhľbšej úcte a oddanosti.

Ľutujem velmi a si vyčítam, že až podnes premeškávam zadosť učiniť svojmu čestnému, význačnému poslaniu, - zima urputná, nepriatelská starcovi, je toho príčinou, možné-li, buď mi to prijatelným omluvením.

Pavel Országh Hviezdoslav.

(Potlesk.)

Předseda (zvoní): Prostřednictvím ministra obchodu došel mne list Eugena Baie, generálního tajemníka mezinárodní parlamentní konference obchodní v Brusselu, s požádáním, aby Národní shromáždění ustavilo parlamentní komité obchodní, jež by bylo zastoupeno na pátém valném shromáždění mezinárodní parlamentní konference obchodní, která se bude konati v senátě Belgie dne 20. května 1919 a ve dnech následujících; zároveň se žádá, aby generálním zpravodajem o otázce železničního spojení Gdansko-Varšava, Praha-Adrie a Jugoslavie byl člen Národního shromáždění. Do generální rady konference má Národní shromáždění jmenovati 2 parlamentní delegáty. V dohodě s pány předsedy klubů přikazuji věc výboru národohospodářskému, jenž by o jednotlivých otázkách programu konference vstoupil ve styk s příslušnými výbory.

Přistupujeme k dennímu pořádku. Byl jsem požádán ústavním výborem, aby první dva odstavce denního pořádku byly projednávány později, resp. aby nastal přesun v pořadí denního pořádku. Abych tomuto přání vyhověl, přesunul bych odst. 3. a 4. na počátek schůze, aby byly odstavci 1. a 2. Jsou proti tomu námitky? Nejsou.

Přistoupíme k vyřízení odst. 3. dnešního denního pořádku a to ke zprávě ústavního výboru o vládní osnově zákona o přijímání státních úředníkův a zřízenců, jakož i úředníkův a zřízenců státních podniků a fondů, tisk 424. Zpravodajem jest pan dr. Weyr. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj dr. Weyr: Slavná sněmovno!

Vládní návrh byl ústavním výborem podstatně změněn. Nejdůležitější změna týká se rozdělení materie. Vládní návrh obsahoval totiž, ačkoliv jeho titul zní: "zákon o přejímání státních úředníků a zřízenců, jakož i úředníků a zřízenců státních podniků a fondů", dvě různé věci a sice jednání o přejímání státních úředníků, ale také o propouštění státních úředníků. Znělť totiž § 4. této osnovy takto: "Vláda má právo, do 1 roku ode dne vyhlášení tohoto zákona propustiti bez jakýchkoli nároků nebo do výslužby dáti úředníky a zřízence státní, třeba slib vykonali. Postižený úředník má na vůli, do 14 dnů ode dne doručeného usnesení podati vládě prostřednictvím svého bývalého představeného výklad své dosavadní činnosti a udati důvody, pro které soudí, že se mu propuštěním stala křivda."

Velectěná sněmovno! Ustavní výbor měl za to, že ustanovení § 4. tak, jak bylo navrženo vládou, nestačí. Je příliš všeobecné a byly důvodné obavy projeveny v ústavním výboru, že by takového povšechného a všeobecného ustanovení mohlo býti zneužíváno a že by snad nestihlo ty, na které v prvé řadě vztahovati se má, totiž úředníky, kteří se prohřešili proti českému národu a to namnoze z důvodu čistě osobního prospěchářství, nýbrž že by také mohlo býti užíváno vůči lidem nevinným nebo aspoň částečně nevinným a to z důvodů stranicko-politických. Propouštěla by po případě jedna politická strana příslušníky strany druhé.

Všechny tyto důvody vedly ústavní výbor k tomu, aby materii rozdělil, a to tak, že především předloží sněmovně pouze osnovu zákona, který jedná o přejímání státních úředníků, a zároveň uložil vládě úkol, aby předložila sněmovně osnovu propracovaného důkladného zákona, který bude jednat o propouštění bývalých rakouských státních úředníků. Není totiž pochyby, že musíme vládě podobné právo reservovat a že nemůžeme ji zavazovat, aby celý balast úřednický ze starého státu rakouského prostě šmahem přejala.

Ustavní výbor stál na stanovisku, že bude přejímání úředníků pravidlem a propouštění pouhou výjimkou, a to proto, že je nesporno, že naše republika Československá jest právním dědicem bývalého rakouského státu, ať již dobrovolným či nedobrovolným, jest zde však jistá právní kontinuita: uznávají se právní poměry, které platily za dřívějšího státu rakouského, a jedním z nich jest také právní poměr mezi úředníkem a státem. Není možno, abychom snad celý regiment úředníků nechali v nejistotě, zdali budou dále státními úředníky naší republiky či nikoliv. Proto jsme také pojali do osnovy § 4., který však zní podstatně jinak, než obdobné ustanovení vládní předlohy. Dovolím si ještě zmíniti se o tomto paragrafu zvláště.

Nyní dovolte mi, pánové, abych několika stručnými poznámkami vysvětlil jednotlivé paragrafy, jak jsme je v ústavním výboru přijali.

K § 1. podotýkám, že ústavní výbor změnil původní znění v tom smyslu, že nerozhoduje okolnost, že se nějaký úředník přihlásil ke slibu, jak bylo stanoveno vládní osnovou, nýbrž že rozhodnou okolností jest, že slib vykonal. Další změna týká se Slovenska. Původní osnova chtěla rozšířiti platnost tohoto zákona také pro Slovensko. My jsme však měli za to, že na Slovensku je dosud výjimečný stav, poněvadž jsme pro Slovensko vydali výjimečná ustanovení, a že by se tedy neodporučovalo zasahovati tímto zákonem do různých opatření, která ministr dr. Šrobár na Slovensku za nutná uzná. Neplatí tudíž osnova podle úmyslu ústavního výboru pro území slovenské. Dále jsme obmezili platnost osnovy též ve směru osobním. Vztahuje se totiž povinnost, složiti slib, pouze na úředníky státní a na zřízence, pokud tito zřízenci jsou trvale ustanoveni. Tím jsou tedy vyňati zřízenci ustanovení jen dočasně, zřízenci smluvní, jako diurnisté atd. Původní osnova stanovila slib ústní, ústavní výbor měl však za to, že jest lépe stanoviti slib písemný.

Má to ve mnohých případech větší význam, když úředník vlastnoručním podpisem stvrdí nějaké své prohlášení - litera scripta manet - a dále se navrhovanou písemnou formou slibu uspoří mnoho formalit, mnoho jezdění od úřadu k úřadu atd. Slib sám obsahuje dvě podstatné části: jednak povšechný slib věrnosti státu, který jest míněn jako povinnost obecně státoobčanská, která se tedy vztahuje také na státní zřízence, a pak slib, zachovávati zákony a plniti úřední povinnosti. Slib jest koncipován tak všeobecně, že se hodí pro všechny státní úředníky, zvláště také pro soudce, poněvadž nemluví se v něm o povinnosti zachovávati nařízení, poněvadž soudce má dle našeho právního řádu právo zkoumati platnost nařízení, takže není možno ho zavazovati, aby bez výjimky zachovával též každé nařízení vládní.

Ještě jedna poznámka k § 1. budiž mi dovolena:

Pan dr. Scheiner mluvil se mnou, když již zpráva naše byla vytištěna, o otázce, jak se věc bude míti s důstojníky a pravil, že je velmi nutno, aby také důstojníci byli co nejdříve vzati do slibu. Já jsem na to odpověděl, - to je mé soukromé mínění, poněvadž v ústavním výboru jsme o tom již jednati nemohli - že dle znění osnovy není sporu, že také důstojníky lze subsumovati pod ustanovení zákona. Důstojník je beze sporu také zřízencem státním, jenže není civilním, nýbrž vojenským. Je tedy možno, aby také důstojníci byli vzati do slibu podle tohoto ustanovení.

O § 2. nemusím se zmiňovati.

Paragraf 3. dává vládě právo, aby mohla upraviti cestou nařízení bližší modality, jak slib je konati. V původní osnově byla tato forma podrobně stanovena, ale ústavní výbor měl za to, že podobné ustanovení nehodí se do zákona, poněvadž uvážil, že budou slibovati nejrůznější státní úředníci od nejvyššího do nejnižšího a že není možno stanoviti jednotnou formu pro všechny tyto případy.

Nyní přistupuji k § 4.

§ 4. zní v osnově naší takto:

Zvláštním zákonem upraví se právo vlády, ve výjimečných případech propustiti ze služby, do jednoho roku od platnosti zákona počítajíc, jednotlivé zaměstnance, pokud byli ve službě již před 28. říjnem 1918, i z jiných důvodů, než stanoví služební pragmatika.

Velevážení pánové! Ustavní výbor byl si vědom, že tento předpis ve znění, jak jsme je navrhli, nemá valného významu právnického, protože záleží všechno na tom, jak onen budoucí zvláštní zákon o propouštění státních úředníků bude zníti. Přece ale měl ústavní výbor za to, že se doporučuje, aby ustanovení to, t. j. vlastně slib budoucího zákona, bylo již do této osnovy pojato a sice proto, aby všichni státní zřízenci již nyní věděli, že složením slibu není ještě jejich osud definitivně rozhodnut, že vláda, ústavní výbor a Nár. shromáždění zastávají názor, že vláda může ve výjimečných případech propustiti úředníka, jenž se nehodí do rámce změněných poměrů v republice československé.

Abychom však uklidnili velkou většinu státních úředníků o jejich budoucím osudu, vsunuli jsme do § 4. pasus "ve výjimečných případech." To má totiž býti direktivou pro vládu, že onoho ustanovení musí a smí užívati pouze v případech naprosto nutných. Bude, jak jsem již úvodem řekl, na vládě, aby nám osnovu takového zákona předložila. V tomto zákoně musí podle mého názoru být co nejpodrobněji a nejdůkladněji postaráno o to, aby bylo zamezeno všeliké zneužívání zákona. Musí býti stanovena cesta instanční, které může používati zřízenec nebo úředník, který by byl propuštěn ze státní služby proto, že se prohřešil proti národu českému za doby persekuce. Zástupce vlády v ústavním výboru vzal toto vyzvání na vědomí a lze očekávati, že v dohledné době podobná osnova bude Národnímu shromáždění předložena. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Poněvadž není nikdo k debatě hlášen, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Hlasovati budeme tímto způsobem: Nejprve o §§ 1. až 3., jež jednají o slibu, pak o § 4., který mluví o propouštění, a konečně o §§ 5. a 6., jakož i o nadpisu zákona, jež mají ráz formální.

Jsou proti tomu námitky? Nejsou. Tedy budeme hlasovati v tom smyslu, jak jsem navrhl.

Kdo souhlasí s §em 1.-3., při nichž není učiněn žádný pozměňovací návrh, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Jsou přijaty.

Kdo souhlasí s §em 4. ve znění předlohy, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Jest přijat.

Kdo souhlasí s §em 5. a 6., jakož i nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Jsou přijaty.

Přistoupíme ihned ke druhému čtení přijaté předlohy.

Kdo souhlasí s předlohou právě v prvním čtení přijatou také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Předloha jest přijata i ve druhém čtení.

Tím jest tento odstavec denního pořadu vyčerpán.

Přistoupíme k odstavci 4. denního pořádku, a to ke zprávě kulturního výboru o zákoně o organisaci lidových kursů občanské výchovy (tisk 428).

Zpravodajem jest člen N. S. dr. Uhlíř. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Ant. Uhlíř: Vážené Národní shromáždění!

Jménem kulturního výboru předkládám vám návrh zákona o organisaci lidových kursů občanské výchovy. Tento návrh zdá se nám býti tak samozřejmým, že jest takřka zbytečno odůvodňovati šíře jeho nutnost, nezbytnost, aktuálnost. Doufám, že nebude mezi námi nikoho se žádné strany, kdo by tomuto návrhu jakkoliv odporoval. Věc jest příliš samozřejmá a také příliš naléhavá. Jde zde o positivní práci ve směru demokratické výchovy, ve směru výchovy k republikánskému režimu, v jakém jsme se octli dnem 28. října. Po dni 28. října připadala nám již nikoliv práce státoborná, jakou jsme měli povinnost konati do. dne 28. října, nýbrž práce státotvorná v nejpositivnějším toho slova smyslu. Stát ode dne 28. října, to jsme my, - "LEtat, cest nous" - jsme republika, jsme domokracie. Tím jest řečeno všecko. Administrativním prostředkem této nové formy našeho státního života jest všeobecné rovné hlasovací právo, společné nejen mužům, ale i ženám ve věku 21. roku jakožto aktivní právo volební v obcích, 26tým rokem jakožto pasivní volební právo. Toto právo zahrnuje v sobě také pojem povinné účasti všech na správě věci pospolité. Nemůžeme, jak jest samozřejmo za nových poměrů, dát hlasovací lístek do rukou lidí nevzdělaných, neuvědomělých a nevychovaných. Poměry se změnily v samých základech. Na nás jest, abychom positivní prací upravili i smýšlení lidí v novém duchu.