Návrh, který jest vlastně
návrhem resolučním, dovoluji si jménem
finančního výboru v tomto směru slavnému
Národnímu shromáždění
předložiti.
Návrh tento zní:
Výbor finanční
doporučuje proto Národnímu shromáždění,
aby uloženo bylo ministerstvu financí:
1. Aby byla vytvořena evidence
vzájemných pohledávek ciziny proti československé
republice a této republiky proti cizině, budiž
zřízen zvláštní referát
při ministerstvu financí.
2. Budiž vydáno nařízení
v dohodě s ministerstvy vnitra, obchodu a orby, obsahující
tato podstatná ustanovení:
Každá osoba fysická
nebo právnická, která má svoje sídlo
v území československého státu,
jest povinna do doby čtyř neděl od vydání
tohoto nařízení přihlásiti
na určených formulářích:
a) veškeré jmění
jakéhokoliv druhu, ať vlastní nebo svěřené,
umístěné v uzemí kteréhokoliv
jiného státu, patřící osobám,
ať fysickým nebo právnickým, které
mají svoje bydliště nebo sídlo v území
státu československého.
b) Veškeré jmění
jakéhokoliv druhu, ať vlastní, ať svěřené,
umístěné v území československého
státu, patřící osobám, ať
fysickým nebo právnickým, které mají
svoje bydliště nebo sídlo v kterémkoliv
státě jiném.
c) O každém disponování
s tímto jměním nutno ministerstvo financí
do 8 dnů uvědomiti.
d) Kdo by této povinnosti
v jakémkoliv směru nevyhověl nebo se jí
vyhnul, bude trestán pokutou, stanovenou ministrem financí
v dohodě s ministrem vnitra, obchodu a orby,
podle povahy případu až do výše
hodnoty onoho jmění,o němž v nařízené
lhůtě hlášení učiněno
nebylo. Proti vyměření této pokuty
není odvolání.
e) Přihlášky tyto
nemohou se státi základem trestního stíhání
daňového ani poplatkového.
Finanční výbor
má za to, že teprve na základě výsledku
těchto opatření mohly by býti učiněny
další kroky, jež má na mysli návrh,
čelící ke správnému zhodnocení
cizích valut. Tyto kroky ovšem by nesměly nehospodářsky
zatěžovati obchod a předpokládaly by
úzké spojení se spolehlivou a náležitými
právy vybavenou devisovou ústřednou, o níž
pan ministr financí právě již vydal
zvláštní nařízení. (Pochvala.)
Místopředseda dr. Hajn:
Další řečníci nejsou. Přikročíme
k hlasování. Prosím pány, by
zaujali svá místa.
Kdo jest pro resoluční
návrh finančního výboru, nechť
povstane! (Děje se.) Návrhy se přijímají.
Přikročíme hned
ke druhému čtení. Pan referent nepřeje
si slova.
Kdo jest pro druhé čtení,
nechť povstane! (Děje se.) Přijímá
se.
Tím jest tento návrh
vyřízen, a přejdeme k návrhu zásobovacího
výboru o povinnosti odváděti tuky
(tisk č. 361).
Na místě zpravodaje
pana Ferdinanda Jiráska jest zpravodajem pan dr.
Viškovský. Dávám mu slovo.
Posl. dr. Viškovský:
Slavné Národní shromáždění!
Přejímaje jménem
zpravodaje p. kol. Jiráska referát o zprávě
zásobovacího výboru o návrhu členů
Národního shromáždění
posl. Biňovce, Hrdličky a soudruhů
v příčině potřebného
odvádění tuků, dovoluji si k odůvodnění
referátu sděliti toto: Návrh jmenovaných
poslanců nemá za účel, řešiti
soustavně celou otázku tukovou, ačkoliv není
pochyby, že touto otázkou bude nutno jak v zásobovacím
výboru, tak i v tomto sboru jakožto neobyčejně
aktuelní nejen pro nynější dobu, nýbrž
i pro další budoucnost, to jest pro zabezpečení
zdraví našeho obyvatelstva a jeho dorostu zejména,
se podrobněji zabývati. Návrh posl. Biňovce
a soudr. směřuje k úpravě způsobu
nynějšího odvádění tuků
při porážkách vepřů a
žádá, aby místo dosavadních předpisů,
dle kterých percentuelně při každé
porážce má se odváděti jisté
množství tuku dle velikosti, váhy kusu, bylo
zavedeno jiné opatření, dle kterého
by první porážka byla volná, z druhé
porážky domácí odvedeno by bylo při
váze vepřů do 60 kg 3 kg tuku, přes
60 kg do 100 kg 7 kg tuku a přes 100 kg pak 12 kg tuku.
Při třetí porážce pak by se mělo
odvésti do váhy 60 kg 5 kg tuku, přes 60
kg do 100 kg 12 kg a přes 100 kg váhy 25 kg tuku.
Dovoluji si opětovati svůj
názor, že není to právě otázka,
která by znamenala radikální řešení
otázky tukové vůbec. Jde tedy jenom o jistou
úlevu pro ty, kteří porážejí
vepře a kteří mají povinnost tuky
odváděti. A v tom případě mohu
jenom v principu souhlasiti s myšlenkou, aby v takových
hospodářstvích, kde méně vepřového
dobytka se zabíjí, také relativně
méně musilo býti odváděno tuků.
Dovoluji si připomenouti, že také s naší
strany podali jsme návrh podobný, který nachází
se v projednávání a na který zvláště
upozorňuji, t. j. návrh našeho kolegy Sechtra
a soudr., který směřuje k tomu, aby při
hospodářstvích do 3 ha vůbec od každé
rekvisice bylo upuštěno a dále, aby z dodávky
tuků byly vyloučeny takové případy,
kde zabijí se 1 vepř pro vlastní potřebu
a jde-li o rodinu přes 6 členů, aby byly
také porážky 2 vepřů úplně
vyloučeny z dodávky tuků. Kromě toho
také žádáme, aby porážky,
které dějí se u deputátníků,
byly z povinného dodávání tuků
vyloučeny. Jdeme tedy ve svém návrhu poněkud
dále, a to zejména se zřetelem na sociální
ohledy tím, že drobného člověka
chceme osvoboditi od takových rekvisic, které jej
zejména velmi značně tíží.
Referát kol. Jiráska osvětluje číslicemi
dosavadní stav nákupu tuků a jich zásobování
a přimlouvá se v podstatě za provedení
návrhu kol. Biňovce, Hrdličky a soudr., doporučuje
je ku náležitému uvážení
a případnému provedení ministerstvem
zásobování lidu.
Jak jsem pravil, tímto způsobem
ještě otázka tuková nebude nikterak
rozřešena a sprovozena se světa. Význam
tukové otázky netřeba jistě podrobně
dokazovat. Často pokládány byly tuky za jakýsi
luxus ve výživě, ač jistě neprávem.
Fysiologie nás učí, že jest nezbytně
třeba jistého minima tuků k výživě,
a to platí stejně o dětech jako o dorostlých
a zejména jistě to musí platiti také
o osobách, které těžce pracují.
A právě nedostatkem tuků také nutno
si vysvětliti neobyčejný pokles výkonnosti
našeho dělnictva tam, kde je nutna práce těžká,
zejména tedy u hornictva. Nedostatek tuků, který
za války stal se přímo kritický, působil
neobyčejně těžce na zdraví lidu
a zejména na zdraví naší nejmladší
generace, na zdraví dětí. Viděli jsme
hrozné případy ochoření oedémem
z hladu, který v první řadě jest způsoben
nedostatkem tuků, a jiné podobné choroby
u dětí a nutno, bohužel, konstatovati, že
tyto choroby i po svém zhojení zanechávají
u dotyčné generace téměř trvalé
stopy na zdraví a po případě i trvalou
degeneraci pro dlouhou dobu. Těmto škodám aspoň
v příští generaci dlužno čeliti
rychlým řešením otázky tukové.
Připomínám,
že naše země byla, pokud se týče
tuků, již za míru odkázána na
silný dovoz z ciziny, zejména z Uher, a ani tento
dovoz nám nedostačoval. V poslední době
byly přiváženy ve značném množství
také tuky rostlinné, takže již za míru
při velké intensitě našeho hospodářství
není možno, domácí produkcí uhraditi
spotřebu tuků. Jaké musely teprve nastati
poměry během války, když zemědělství
rok za rokem následkem nedostatku sil, hnojiv a ostatních
známých poměrů bylo seslabováno
ve své intensitě, kteréžto seslabení
se objevovalo zejména v neobyčejném poklesu
výroby tuků. Také zásobovací
politika a s ní související opatření,
zvláště také cenová politika,
byly upraveny takovým způsobem, že naprosto
nevyhovovaly potřebě zásobování
tuky. Naše cenová politika v oboru tukovém
byla zvrácená, demagogická a, řekl
bych, až směšná, kdyby tato věc
nebyla bývala spíše k pláči než
k smíchu. Ceny, které byly na tuky stanoveny, byly
cenami, které od prvního počátku vůbec
nebyly s to, aby zjednaly si nějakou autoritu, neboť
bylo zřejmo, a to stejně u producentů, jako
u konsumentů a u vlády, že tyto ceny byly přímo
jen cenami papírovými, které již předem
nikdy nebudou dodržovány. A tak celá politika
zásobování tuky byla u nás jen politikou
papírovou a celé zásobování
dálo se mimo úřední organisaci.
Velikou ujmu v oboru zásobování
tuky způsobilo nejen nutné vybíjení
našich vepřů následkem známých
opatření v příčině politiky
bramborové, následkem velkého poklesu produkce
brambor, která u nás klesla téměř
až o čtvrtinu plochy, nehledě ještě
na intensitu její, ale také značně
hluboko zasahující rekvisice našeho hovězího
dobytka a tím způsobený velký pokles
v mlékařství.
Jestliže je naděje, že
chov vepřového dobytka bude lze při zlepšených
poměrech krmivových v poměrně krátké
snad době regenerovati, je tu jiná otázka
v příčině chovu dobytka hovězího
a zejména v příčině dojnic.
Naše dojnice, které činily u nás veliké
procento chovu dobytka a kterých počítali
jsme v království Českém za stavu
míru asi 2 a čtvrt milionů kusů dobytka,
na více než 1,000.000 kusů, naše dojnice
jsou nyní v naprostých troskách a sice nejen
počtem, nýbrž i kvalitou. Poněvadž
slepě byl rekvirován a vybíjen dobytek, bylo
zasaženo zejména do našeho dorostu, a to do jaloviny.
Dojnice, které byly sice šetřeny, zcela sestaraly
a staly se ne způsobilými dodávati mléko;
mezitím celé generace jaloviny byly vytlučeny
a tak nyní schází nám řada
generací těch, které by mohly při
náležitém vývinu nahraditi staré
dojnice, a my máme nyní v tomto oboru staré,
nezpůsobilé dojnice a na druhé straně
zcela mladý dorost, z nichž teď ani první
ani druhá kategorie není s to, dávati nám
dostatek mléka. (Posl. Merta: Ale hejtmanství
to dělala ještě do předešlých
dnů!) A budou to dělati ještě dále,
poněvadž jsou přímo slepá v této
věci.
Je to nejen interesem zemědělství
samotného, ale - tu upozorňuji - je to také
interesem konsumentů, aby v této otázce se
spojili. A já připomínám: Stejně
jako hospodářská otázka, snad ještě
více je to otázka našeho zdraví a udržení
naší budoucí generace, neboť bez dostatku
tuků a zejména dostatku tuků ve formě
mléka nemůžeme naši generaci řádným
způsobem odchovati a nemůžeme zejména
odčiniti ty hrozné škody, které této
generaci staly se v těch nejhorších dobách
války, kdy naše mládež, v době
války se zrodivší, byla odkázána,
vyživovati se nejhoršími náhražkami
a žíti bez toho, čeho potřebuje, bez
mléka, ať již je to mléko mateřské,
nebo kravské, - poněvadž matka špatně
krmená nemohla také krmiti řádně
své děti.
V této otázce následkem
porušení našeho stavu dobytka, právě
v této nejcitelnější stránce
nezpomůže nám nic jiného, nežli
včasný dovoz dobrého dorostu hovězího
dobytka, zejména mladých dojnic, od kterých
bychom mohli získati jak mléko, tak i zdravý
dorost dobytka pro budoucnost.
Pokud se týče sádla,
tu také neočekáváme od podobných
násilných opatření, která se
formulují, paragrafují, ale která se velmi
těžko dají prováděti, nějakých
zvláštních výhod. Neočekáváme,
že hospodářství se zlepší
paragrafy, nýbrž racionelní hospodářskou
prací. Čtyři roky pracujeme pomocí
paragrafů a vždycky přicházíme
jenom k největším sklamáním a
myslím, že jest nejvyšší čas,
abychom si řekli, že touto cestou, pomocí okresních
hejtmanů, nařízení, četníků,
pokut atd. nezlepšíme naše vyživovací
hospodářské poměry. (Výborně.)
V té příčině
bude třeba zejména starati se o zabezpečení
náležitého výkrmu, krmných prostředků
pro náš chov vepřového dobytka. Výživa
masná a výživa tuková dle mého
mínění v prvé řadě může
vycházeti od regenerace chovu dobytka vepřového,
která půjde mnohem rychleji, než regenerace
oborů jiných, jestliže bude náležitá
pozornost těmto oborům věnována.
A tu, pánové, račte
uvážiti, co nutně potřebujeme. Činí
se již jistá opatření, aby při
vymílání našeho obilí nebylo
vymletí tak vysoké, aby nám zbylo také
jisté množství krmiv, lepších otrub
pro krmení. To ovšem není všecko; budeme
potřebovati ještě další krmiva
a tyto věci budou se musiti zrovna tak dovážeti.
Tedy potřebujeme dovozu, jednak hovězího
dobytka, zejména dojnic, dovozu pro nejbližší
dobu hotových tuků a dovozu krmiva. A tu dovoluji
si upozorniti na to, že nelze jenom vysloviti tuto myšlénku
dovozu, nýbrž že tuto myšlénku dlužno
náležitě sledovati, a že třeba
vybudovati náležitou organisaci pro náš
přívoz. Dnes nelze, pánové, jenom
objednáváti, platiti a čekati, dnes dlužno
o dovoz postarati se jiným způsobem. Právě
tak, jako během války směnný obchod
nabyl neobyčejného rozšíření
mezi státy a národy. (Tak jest!)
Nikdo nechce se zbaviti svých
výrobků, i přebytečných - a
zpravidla těchto přebytečných mnoho
není - nikdo nechce se děliti s jiným státem,
aniž by obdržel od druhého státu nějakou
kompensaci. U nás máme prý jistou vývozní
komisi. Já jsem měl příležitost
nedávno viděti, jak tato komise vývozní
vypadá. Byl jsem v obchodní komoře a viděl
jsem v jednom patře ohromnou hromadu lidi, která
se tlačí tam k jisté kanceláři,
vyvolávala se tam čísla, poměrně
vysoká a podle těchto čísel byli povoláváni
jednotlivci, kteří hlásili se o povolení
k vývozu za tím účelem, aby vyhotovené
povolení obdrželi.
Velectění pánové!
Když jsem viděl tuto instituci, měl jsem dojem,
že jde o veliký hokynářsky krám,
nebo o nějaký tandlmark. Takto si organisaci našeho
zahraničního obchodu nepředstavuji (Slyšte!)
Předně si nepředstavuji tu věc tak,
aby dnes ještě bylo zacházeno s veřejností,
s obyvatelstvem, jako s malými dětmi, a aby vůbec
do veřejnosti nepronikaly zprávy, jak náš
zahraniční obchod vypadá.
Rád bych věděl,
proč ty věci se tají, proč, my nevíme,
co se vyváží, zač a kolik se vyváží,
a co se přiváží oproti tomu. V každém
spořádaném státě musí
býti nějaká statistika o dovozu a vývozu
a kromě toho myslím, že veřejnost v
hospodářských i jiných jednáních
jest nejlepší kontrolou každé hospodářské
politiky a tuto veřejnost reklamujeme specielně
pro naši otázku dovozu a vývozu. (Výborně!)
Já však poukazuji k tomu, že nevíme dosud
nikterak, jak vypadá u nás otázka kompensační,
a je zřejmo, že bez kompensací nebudeme dostávat
potraviny jakožto nejdůležitější
naši dnes potřebu. Já vím jen tolik,
že se od nás vyvážejí spousty uhlí,
že se vyváží cukr, a vím také
dobře, že se některé věci vyvážejí
za kompensace a některé věci že se vyvážejí
bez kompensací, něco z protekce, něco bez
protekce. (Slyšte!) Jestliže se vyváží
od nás uhlí a cukr, co se tím vyváží?
Nic jiného, než zase potraviny, a sice proto, poněvadž
k výrobě tohoto uhlí je zapotřebí
jistého množství potravin, kterými musíme
živit naše horníky. My tedy indirektně
pomocí tohoto uhlí vyvážíme své
potraviny, které se musí tomuto horníkovi
dát, a já se ptám, zdali dostáváme
za tyto indirektně vyvezené potraviny, za tu vyvezenou
práci našeho horníka, abstrahuji-li od toho
materiálu, který se vybírá ze země,
zdali dostáváme náležitou kompensaci
také v jiných látkách? Tuto otázku
chtěl bych míti zodpověděnu za tím
účelem, aby mohlo býti ostatní obyvatelstvo,
které tímto způsobem o tyto látky
přichází, uspokojeno. Chci míti tuto
otázku zodpověděnu proto, aby i náš
zemědělec, který musí tyto látky
dodávat, také věděl, jakým
způsobem s těmito látkami se hospodaří.
Otázka vyživovací
dle mého názoru musí býti hlediskem,
se kterého celá otázka vývozu a celá
otázka kompensační musí býti
řešena. Pokud vím, v této vývozní
komisi tato otázka kompensační dosud řešena
nebyla - bylo prý sice usneseno, aby zvláštní
kompensační komise byla zřízena, ale
tato dosud zřízena není. Žádám
tedy a reklamuji, aby tato otázka byla co možná
nejdříve rozřešena, nemáme-li
uváznouti, pokud se týká přívozu
potravin jakýchkoli, zejména tukův a obilí,
naprosto na suchu.
Čteme sice denně zprávy
o tom, že se přivážejí k nám
potraviny, dovídáme se nejprve z radiotelegramu,
že se naší zahraniční vládě
podařilo zabezpečiti tolik a tolik tun obilí
nebo tuků, pak čteme novou zprávu, že
ten tuk již je v přístavu ve Francii, pak čteme,
že nachází se na cestě, pak čteme,
že ten tuk nejspíše již se vyloží
někam do Terstu nebo do Rjeky. Pánové, kdo
čte tyto zprávy a sečte si tyto tuny dohromady,
přichází k tak ohromným číslům
(Posl. Sontág: Do příštích
vánoc jsme zásobeni, my v tucích a mouce
přímo plaveme! Veselost), že mně
to připadá, jako když svého času
jsme četli zprávy německého a rakous.
generálního štábu o těch zajatcích,
při nichž jistý redaktor, který si vzal
tužku do ruky a sečetl cifry zajatců, přišel
na číslo, které převyšovalo dvojnásobně
celou výši armády druhé strany. (Veselost.)
A něco podobného opakuje se nyní znova.
Upozorňuji však ještě
na jednu věc. Není to zrovna příznivé,
jestliže se uveřejnují zprávy o přívozu
v době, kdy s tímto zbožím nemůže
se naprosto disponovati, neboť se tím způsobuje
jednak neklid v konsumenstvu, které totiž přímo
žádá, aby tyto potraviny byly rozděleny.
Já mohu ze zkušenosti říci, že
po každé takovéto zprávě přichází
celá řada deputací do ministerstev a Obilního
ústavu a žádají, aby z té zásilky
mouky, o které v novinách je zmínka, dostaly
svůj příděl. Ale na druhé straně
také jest pochopitelno, jestliže zemědělské
kruhy, které čtou tyto zprávy a které
vidí, jak u nás hromadí se tento přívoz,
si řeknou: "Já nemusím právě
pospíchati, vždyť mají v té Praze
dost práce s tím přivezeným obilím,
než je všechno složí a proto nemusím
pospíchati já se svojí dodávkou."
Na ty působí tyto předčasné
a často nezaručené zprávy špatně
a já také před tímto způsobem
provozování naší dosavadní politiky
naprosto varuji.