Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V takovém desolátním stavu, v jakém se dnes obec Pražská nalézá, dostali jsme se my socialisté na pražskou radnici. Vám všem bude známo, že náš Národní výbor, ta prvá vláda, rozpustila staré obecní zastupitelstvo, které muselo odejíti a které má na sobě všelijaké věci, věci ne příliš čisté, a noví lidé přišli z vůle Národního výboru a přímo z vůle a rozkazu revoluce.

Vážení pánové a dámy! My noví lidé na pražské radnici se svým starostou p. drem Šámalem, který jest jako my členem Národního shromáždění, máme nejlepší vůli pracovati, aby z Prahy se stala krásná a Velká Praha, aby tato krásná a Velká Praha byla chloubou naší československé republiky. (Výborně!) Ale my, vážení pánové a dámy, nemůžeme konat nic! My jsme přišli na pražskou radnici s vůlí nejlepší, ale co je platná dobrá vůle u naší vlády a v první řadě u ministra financí dra Rašína, když obec Pražská, která jest passivní a skrz na skrz prodlužená, nemůže se hnout, když na ní žádají zřízenci a úředníci drahotní přídavky a výpomoci a když se obec pražská octla takřka v konkursní podstatě.

Obci pražské, nepomůže-li se jí, nezbývá nic jiného, nežli aby ohlásila konkurs a provedla likvidaci svého neblahého hospodářství z doby Grošova systému.

Ale není, vážené shromáždění, vším vinen Grošův systém! Státní správa starého Rakouska odbývala obec pražskou způsobem velice macešským, ovšem jen pokud jde o příjmy obecní. Jinak jednala, šlo-li o uložení břemen - těmi nijak nešetřila. Státní správa starého Rakouska viděla ovšem v českých obcích jen základ síly našeho národa, a kdyby se jí proto bylo podařilo sílu obcí podlomiti, bylo by se její ničivé dílo nedalo zastaviti.

Tím ovšem vysvětluje se stanovisko starého Rakouska proti samosprávě a v první řadě proti české samosprávě.

Řekl jsem již, že chceme mít z Prahy velkou, krásnou Prahu, ale dovolím si uvésti několik číslic, které osvětlí celou věc. Obecní a školní přirážky a dávky z nájemného rozpočítány jsou pro rok 1919 v obci pražské na 13,825.194 K. A to je hlavní příjem obecní z titulu veřejnoprávního, vymyšleného rafinovaně starým Rakouskem, aby obce neměly mnoho příjmů, byly úplně odvislé od státu a nemohly konati to, čeho by si stát nebyl přál.

Vážení pánové a dámy! Obec pražská, když chtěla město zmodernisovati, provésti moderní kanalisaci, elektrickou dráhu, osvětlení elektrické a plynové, zříditi vodovody, musila zkrátka celý náklad si vypůjčiti, a tak dnes má obec pražská dluhů celkem 214,455.879 K 52 h. Kolik činí úrok a úmor z tohoto obnosu, to si, vážení pánové a dámy, sami lehce vypočítáte.

Ale obec musí míti dělnictvo, úřednictvo a zřízence, kteří obstarávají výkony záležitostí obci svěřených, a těch v Praze při rozvětvení jejího hospodářství a množství agendy úřední jest více než 7000 osob.

Uvažte, vážené Národní shromáždění, aby byl v Čechách továrník, který je pasivní, který vytlouká a nevytlouká již klín klínem a zaměstnává 7000 osob!

To je úžasná starost, takovéto hospodářství vésti dál, a prosím, to je starost nového správního sboru se starostou drem. Šámalem, starati se zkrátka o tyto dělníky, zřízence, vypláceti mzdy a drahotní přídavky, starost ohromná, a já pochybuji, že my tu starost uneseme.

Na drahotních výpomocech obec pražská vydala úřednictvu, zřízencům obecních ústavů a podniků a učitelstvu od roku 1915 do konce roku 1918 více než 40,000.000 K.

Obec pražská obstarává celou řadu agendy politické, tedy agendy, kterou by vlastně obstarávati měl stát a také veškery náklady na tuto agendu hraditi. Náklad na tuto politickou agendu činí více než 2¹/₂ milionu K. Obec obstarává veškeré školství v Praze přes to, že poplatnictvo její vedle přirážek školních odvádí plné přirážky zemské a že z výnosu těchto zemských přirážek na venku platí se vlastně osobní náklad na učitelstvo, tedy v Praze platí poplatnictvo dvakráte náklady na školství.

Úkolův obecních arciť pořád přibývá. Zejména za války náklady tyto nepoměrně stouply. Jest přece všeobecně známo, že vojenská správa obsadila za války veškeré vojenské objekty, které obec pražská od ní svého času zakoupila za 4,500.000 K, a že obec musila tyto objekty udržovat v pečlivém stavu a pořádku; a také je v pořádku po celou dobu války udržovala.

Agenda obecní se zmnohonásobila, neboť na obec naložena byla celá agenda vojensko-politická, celé politické řízení ve vojensko-právních věcech. Obec musila zříditi kanceláře pro vyživovací příspěvky, celou řadu komisí chlebových a jiných a jiných takových institucí.

Obec pražská, pozorujíc tuto situaci ucházela se soustavně o nové příjmy již u staré státní správy. Ale všecko bylo marno. Upozornila, že daň z válečných zisků jest v Praze předepsána za rok obnosem více než 8,500.000 K, a žádala vládu, aby jí bylo dovoleno k této dani vypsati přirážky, poněvadž tuto daň platí ti, kteří se na úkor ostatních za války obohatili, avšak marně. Obec žádala za povolení k vybírání obecních přirážek z převodních poplatků státních, kterážto přirážka bez námitek povolena byla všem hlavním městům bývalé říše rakouské, ale Praze ne.

Vážení pánové, nyní vynořuje se otázka: Co dále? Chce stát náš, od něhož očekáváme vše nejlepší, pokračovati v této politice starého státu, či chce míti své sídelní město veliké a silné?!

Myslím, vážení pánové a dámy, že chceme míti Prahu velikou a Prahu silnou. Obec pražská předstoupí v nejbližší době před státní správu, ne již před rakouskou státní správu, ale před naši novou republikánskou státní správu, obec pražská předstoupí před Vás, Národní shromáždění, a bude prositi, aby jí bylo pomoženo.

Praha, hlava československé republiky, nemá dnes žádného jmění, nemá peněz a nemůže sama bez pomoci vlády ničeho podnikati. Za Prahu se musí postaviti celá vláda a celé slavné Národní shromáždění. Praha potřebuje na nutné práce a výplaty novou půjčku v obnosu 200 mil. K. Když tu půjčku nebude vláda garantovati, tak, vážené shromáždění, v Praze máme katastrofu. Praha nebude schopna vypláceti mzdy a služné svým dělníkům a úředníkům, nebude schopna vypláceti drahotní přídavky dělníkům a úředníkům - a co se dostaví, vážení pánové a dámy?! - že úředníci a dělníci budou stávkovati a zkrátka, celý život v Praze bude zastaven. A to ne vinou našeho starosty dra Šámala, který postaven byl vládou v čelo obce, ne vinou nové správy, nýbrž vinou - a já bych řekl spíše lhostejností - naší vlády a ministra financí, který sice kdysi prohlásil, že o obec pražskou bude dobře pečovati, ale my, kteří jsme byli z rozkazu revoluce dáni na pražskou radnici, to nemůžeme potvrditi a lituji, že z tohoto místa ty výtky jsem zkrátka musil činiti.

Nyní chci, vážení pánové a dámy, uvésti, co by obec pražská všechno mohla vykonati a mnoho-li dělníků by mohla zaměstnávati, kdyby měla peníze, aby mohla podnikati. Na příklad, jen tak vytrhnu z toho velkého elaborátu, jejž mám před sebou, některé kapitoly. V první řadě bychom mohli zříditi novou komunikaci z ulice Jelení v Praze IV., úpravu terrainu, staveniště z leháren pro tuberkulosní při obecní nemocnici v Praze-Libni, "na Bulovce," mohli bychom udržovati a čistiti silnice v Praze II.-IV., a v Praze VII. a v Praze VlII. Při veškerých těchto pracích, by se mohlo zaměstnati 320 dělníků i více, aspoň půl roku a náklad by stál ¹/₂ mil. K., ale obec nemůže, nemá ¹/₂ mil. K zbytečných. Mohla by se prováděti okamžitě stavba hlavní komunikace letenské. Víte dobře, že je to starý pražský projekt, z Mikulášské třídy od mostu Svatopluka Čecha prokopat Letenskou stráň, nebo zříditi tunel nebo průkop. Na této práci by se obživilo po celou dobu zimní více než 400 dělníků, náklad byl vypočítán - arciť ještě před válkou, dnes by ten obnos musil býti vyšší - na 450.000 K. Vedle této partie mohlo by býti počítáno na odkopávku území mezi silnicí Belcrediho a drahou Bustěhradskou, kde by šlo o odkopání asi 50.000 m³ země. Při této práci by se obživilo 300 dělníků, náklad by vyžadoval ovšem částky asi 380.000 K. Rovněž by se mohla dále stavět silnice z Holešovic do Bubenče, kde silnice končí u průchodu z Královské obory proti Troji. Tento náklad by činil okrouhle asi 65.000 K a mohlo by se zaměstnat asi 500 lidí po dobu asi 2 let. Ovšem zde nemůžeme nikam. Vážení pánové a dámy! Pražská obec má rovněž v úmyslu stavěti školy, které by ráda stavěla, avšak nemá peněz. A tak vidíme, že sice dáváme si nové obecní zřízení, že dáváme si nové volební řády, ale že nemůžeme si dáti peněz, abychom mohli v těchto moderních obcích prostě říditi osudy obcí, abychom mohli pracovat klidně, abychom mohli zaměstnávat dělníky a dělnice, abychom mohli podnikat a stavět.

Vážení pánové a dámy! Chci říci, když pomůžeme Praze, již všichni máme tak rádi a přímo ji zbožňujeme, pomůžeme sami sobě a svým potomkům. Bude-li práce, ovšem práce placená, by dělník netrpěl nouzi a hlad, pak nastane radost ze života. Když všichni občané, jak zde sedíme, vykonáme vliv u naší vlády, - a já nemám příčiny o dobré vůli pochybovati - učiníme z naší matičky Prahy město velké slávy a daleké, slavné budoucnosti. Pak teprve naplní se naše naděje láskou k pravé vlasti a vírou v lepší štěstí našeho lidu. Pak také splní se krásné proroctví naší pramáteře Libuše, která Prahu založila: "Aj, vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká!" (Hlučná pochvala a potlesk.)

Předseda: Přerušuji debatu. Nebude-li proti tomu námitek, přistoupíme k vyřízení odstavců 2., 4. a 5. denního pořádku. (Nečiní se.) Námitka proti tomu není. Přistoupíme tedy k odstavci 2.: Zpráva ústavního výboru o vládní osnově zákona o zřízení horního hejtmanství v Brně (tisk 387).

Žádám zpravodaje prof. dra Weyra, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. dr. Weyr: Slavné Národní shromáždění!

Dosud podléhalo území Moravy a Slezska ve věcech horních hornímu hejtmanství ve Vídni jako druhé instanci ve věcech horních a bylo tedy nutno, aby byl zřízen stejný úřad na území československé republiky. Proto podala vláda osnovu zákona, jímž se zřizuje horní hejtmanství v Brně. Ustavní výbor tuto osnovu projednal a pozměnil ji jen v jednom bodu. Vláda totiž navrhla, aby se působnost tohoto nového úřadu vztahovala též na Slovensko. Ustavní výbor měl za to, že nelze beze všeho prohlásiti kompetenci nového horního hejtmanství v Brně též pro území Slovenska, poněvadž na Slovensku dosud platí jiný právní řád a tedy také jiné horní právo, totiž uherské, a znamenalo by to po případě velikou konfusi v právních poměrech, kdyby zřizován byl horní úřad v území moravském, který by byl zároveň kompetentní pro území slovenské, a současně ponechala horní právo, platné v Uhersku, i nadále. Proto jsme vyloučili Slovensko z platnosti tohoto zákona. Prosím, aby Národní shromáždění přijalo osnovu ve znění navrhovaném ústavním výborem.

Předseda (zvoní): K debatě není nikdo přihlášen, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. Jelikož předloha skládá se pouze ze tří paragrafů, z nichž druhý a třetí jsou rázu formálního, budeme hlasovati o všech třech najednou, tím spíše, poněvadž není podán žádný pozměňovací návrh.

Kdo souhlasí s § 1., 2. a 3., jakož i s nadpisem a uváděcí formulí zákona, prosím, aby povstal ze svého místa. (Děje se.) To jest většina, osnova zákona jest přijata v prvém čtení.

Žádných textových změn nebylo, není-liž pravda?

Zpravodaj dr. Weyr: Ne.

Přistoupíme k druhému čtení.

Kdo souhlasí s osnovou zákona právě přijatou v prvém čtení, také v druhém čtení, prosím, aby povstal ze svého místa. (Děje se.) To jest většina, zákon jest přijat také v druhém čtení a odstavec druhý denního pořádku jest tím vyčerpán.

Přistoupíme k odstavci čtvrtému, a sice ku zprávě finančního výboru o návrhu posl. Síse a soudr. na zjištění pohledávek a jiných majetkových práv, uložených mimo hranice republiky (tisk č. 380). Uděluji slovo zpravodaji členu Národního shromáždění panu Svobodovi.

Zpravodaj posl. Karel Svoboda: Vážené Národní shromáždění!

Při projednávání návrhu pp. posl. Síse a soudr. měli jsme ve finančním výboru sice vědomí, že jednáme o předmětu velice důležitém, ale současně velmi choulostivém, poněvadž dotýká se ve značné míře po případě soukromých zájmů jednotlivců, ale měli jsme při tom současně pocit, že o věci té jednáme poněkud opozděně a že mělo býti o ní jednáno a rozhodnuto již dříve. Záležitost zjišťování, resp. upotřebení pohledávek v cizině, tedy zahraničních pohledávek jest jednou ze součástí celého valutového problému, na jehož řešení pan finanční ministr jistě pracuje a na jehož rozřešení všichni s takovou netrpělivostí čekáme. (Tak jest!) Ale mám dojem, že otázka, o niž jde v našem případě, mohla a měla býti řešena již dříve, snad ihned po prohlášení naší samostatnosti, poněvadž předpisy staré rakouské devisové ústředny, které bez toho byly liknavě dodržovány a v různých případech obcházeny, byly po převratu jednoduše skoro úplně pomíjeny; že tím nastaly různé přesuny v zahraničních majetcích, jež jistě nejsou v našem zájmu, jest zamozřejmo.

Motivy, které vedly navrhovatele k podání tohoto návrhu, byly naznačeny v návrhu samotném, totiž zdůraznění, že bude zajisté v našem státě zapotřebí mnoho cizích valut a platidel k účelu opatření dovozu a zaplacení potravin a různých potřeb. Jest tedy přímým úmyslem navrhovatelů, za tím účelem především zjistiti, jaké pohledávky a v jakých hodnotách nalézají se za hranicemi našeho státu uloženy pro příslušníky našeho státu Československého. Jest to zajisté zjištění za tím zřejmým účelem, aby na upotřebení těchto zahraničních hodnot majetkových mohl stát vykonávati určitý vliv, který jest ovšem předepsán účelnou politikou valutovou. Nebyl-li by skutečně soupis tohoto zahraničního majetku v ohledu valutovém se strany správy státní využit, nemělo by celé zařízení, o něž se jedná, jiného smyslu, než theoretického anebo nanejvýš statistického. Naproti tomu ovšem pro skutečné využití zahraničních platidel, ať již zjevných, ať utajených v majetkových hodnotách, bylo by nutno dáti předpisy zvláštní, a podotýkám hned, že by předpisy tyto musely býti voleny velice opatrně, poněvadž zkušenost z dob starého zasahování státního v majetková práva jednotlivce za účelem národohospodářského prospěchu, jaký známe z dob státního režimu před proniknutím hospodářského liberalismu, radí k jisté opatrnosti.

Podle jednomyslného názoru finančního výboru jest nutno současně s otázkou zjišťování zahraničních hodnot, pokud jsou za hranicemi našeho státu uloženy pro příslušníky našeho státu, zjistiti také opačně, kolik uloženo jest u nás na hodnotách pro příslušníky států cizích. Pohledávky za hranicemi staly se během války předmětem pozornosti ve všech státech; a byla to v první řadě opět Anglie, která zasáhla velmi ostře do zhodnocení pohledávek svých příslušníků v cizině a sice se stanoviska čistě obchodního jednoduchou formou odkupu resp. eskomptu těchto pohledávek. Ovšem, že učinila tak z důvodů také politických, poněvadž čtyřdohoda chtěla a dovedla využiti proti svým nepřátelům všech zbraní, a měla zájem na tom, aby pohledávky jejich příslušníků v nepřátelských státech byly obhájeny a po případě přes neutrály zkompensovány, jak se také na mnoze stalo. V tomto směru byla odvetná opatření také u nás i v Německu nařízena, nikoliv však v tak pronikavých důsledcích, poněvadž bylo nám potřebí různého zboží za hranicemi a musela stará rakouská státní správa býti v tomto směru zejména vůči neutrálům velmi shovívavou. Pohledávky příslušníků našeho státu v cizině byly také v bývalém Rakousku z počátku války z části zmobilisovány pro potřeby domácího obchodu. Starý rakouský stát věnoval věci dosti značnou pozornost. Ovšem mimo opatření válečné hospodářského rázu průběhem let 1914-1916 teprve koncem roku 1917 bylo přikročeno v bývalém Rakousku k řešení této věci se stanoviska potřeb valutních, nehledě k tomu, že dříve již byl nařízen soupis zahraničních cenných papírů, které se nalézaly v držení osob v Rakousku sídlících.

Celé věci byl z počátku dáván ráz pouze ochrany rakouského majetku v cizině a byla také zřízena pro tento majetek zvláštním nařízením rakouské vlády úřadovna ochranná.

Stát chtěl tímto způsobem získati evidenci o vzájemných pohledávkách a byl také zřejmě připraven na to, aby z důvodů valutních do příštího vyrovnání těchto pohledávek zasáhl. Vzniklo to zajisté z tehdejší dosti široce založené akce, směřující k přípravě hospodaření poválečného. Jaký tato akce měla výsledek ciferní, není známo, pouze proniklo do veřejnosti, že bilance tohoto zjištění dopadla pro starý rakouský stát pasivně, k čemuž pravděpodobně Vídeň přispěla největší měrou. Evidence o těchto pohledávkách získávala se zvláštním způsobem a sice byly tím pověřeny obchodní komory, které tento materiál sbíraly. Doporučujeme v tomto směru, aby ministerstvo financí pokusilo se prostřednictvím našeho zahraničního zastupitelstva ve Vídni opatřiti materiál, který v tomto směru byl touto úřadovnou získán, a máme za to, že by nebylo příliš obtížno z tohoto materiálu vytáhnouti data, vztahující se na náš stát a použíti jich pro vlastní účely evidenční. Ovšem, že je nutno přikročiti k evidenci vlastní a to z toho důvodu jednak, že materiál vídeňský bude značně neúplný, jednak vlastně povstala nám nová cizina i na území starého rakouského státu, která zde také přijde v úvahu již při zjišťování pohledávek v těchto nově vzniklých státech, a na druhé straně při zjišťování pohledávek pro příslušníky těchto států, Německého Rakouska, Uher, Jihoslavie atd. u nás. Netajíme si ovšem, že zvláště proti těmto novým státům na území bývalého Rakouska jest věc velice komplikovaná a bude ji nutno luštiti také s hledisk jiných, což ovšem pro základní tendenci projednaných otázek námi, totiž otázek cizích valut, nemá tak velikého významu, ačkoliv jistě nepostrádá důležitosti pro přípravu vzájemného vyjednávání a pro posouzení různých důležitých opatření, kterými by naše dosud s nimi společná měna měla nebo mohla býti ozdravěna.