Zde zase, velectění
pánové, se ocitáme u bodu, kterého
nemůžeme pominouti mlčením, i když
všichni poznáváme a jsme přesvědčeni
o tom, že jsou velké a podstatné rozdíly
mezi obcemi venkovskými a velkými obcemi městskými.
I když víme, že dnešní skutečný
stav je takový, že nedá se hospodaření
v menších obcích a ve větších
obcích směstnati pod jeden klobouk, dovolte, abych
upozornil na to, že toto stálé rozlišování
mezi obcemi menšími, tedy de facto venkovskými,
a mezi většími, tedy městy, jest zásadně
velmi nebezpečné.
Z naší ústavní
historie víme, že to byla také jedna z těch
umělých pomůcek bývalého státu,
že stavěl, kde mohl, různé přehrady,
vyvolával různé rozpory mezi jednotlivými
zájmovými skupinami, jednotlivými vrstvami,
určitými kruhy místními, po případě
jednotlivými obcemi, a tak tomu bylo, také mezi
obcemi venkovskými a městskými.
Víme, co neblahého
působilo toto rozlišování mezi obcemi
venkovskými a městskými, a nemusíme
choditi daleko, abychom ty smutné důsledky tohoto
našeho rozdvojení na vlastním těle pociťovali.
Vždyť celá válka
byla živoucím a nejbolestnějším
dokladem tohoto rozdvojení, ač není národa,
kde by vyrůstaly všechny vrstvy z jednoho společného
kořene, jak obyvatelstvo venkovské, tak městské,
jak jest tomu v národě českém, kde
toto vzájemné prolínání, vzájemné
vztahy a vzájemné zpětné působení
mezi městy a venkovem nemůže býti vzájemnější,
než tomu jest u nás. Tedy my to na vlastním
těle pociťovali a dosud pociťujeme bolestné
ty rozpory, kterými se vrstvy občanstva městského
a venkovského navzájem odcizují, a já
myslím, že byla by to smutná perspektiva, kdybychom
měli pokračovati v tomto sesilování
umělých hranic, umělých ohrad, umělých
zdí, které vystavěny jsou mezi venkovem a
mezi městskými obcemi, že naopak bude na nás,
abychom ty umělé ohrady rozdrobovali, seslabovali
a odstraňovali. (Výborně!)
Mně se zdá, že
tato hranice, tato mez mezi obcemi menšími pod 5000
obyvatelů a mezi obcemi nad 5000 obyvatelů, je příliš
náhodná. Ničím není odůvodněna.
Víme, že máme vsi, které čítají
daleko nad 5000 obyvatelů, víme, že máme
městyse a městečka, která mají
daleko pod 5000 obyvatelů. Není zde, řekl
bych, vnitřního, věcného a také
ne vědeckého zdůvodnění pro
tento rozdíl.
A druhá věc! Pan ministerský
rada dr. Bobek se zde v minulé debatě velmi
důtklivě ohrazoval proti tomu, aby venkovské
obce byly pokládány za obce secundi generis, aby
byly pokládány za obce druhého řádu.
Já se vás ptám, pánové: proč
mají v tomto bodě zase obce městské
býti pokládány za obce druhého řádu,
proč těchže pravidel a těchže ustanovení
o přísné kontrole, o finančních
komisích nemá býti použito také
pro obce menší, pro obce venkovské? Kde je
záruka, že v obcích do 5000 obyvatelů
bude hospodařeno bezvadně, nebo alespoň lépe,
než v obcích velkých?
Principiis obsta, sero medicina paratur!
To již byla zásada státníkům
dříve známá. Myslím, že
i my měli bychom této zásady dbát,
ne tedy zvyšovat rozdíly, ale zmenšovat, rušiti
je. Právě proto je zrušovat, že to byly
umělé ohrady, které nikoli z našeho
nitra, z našeho kořene rostly, nýbrž že
nám byly vštěpovány s cizích
stran a s úmysly, rozdvojiti a rozeštvat nás
vzájemně a celý národ rozdělit
a pak nad ním vládnout a ovládnouti jej.
Velectěné shromáždění!
Nevyhovuje však po mém mínění
a není domyšlen ani způsob, jakým finanční
komise budou zřízeny a jak mají fungovati.
Hned k 1. odstavci § 14. dovoluji si upozorniti, že
není v ustanovení počet členů
finanční komise, která obligatorně
má býti zřízena. Prosím, kolik
bude členů finanční komise, čím
se to bude říditi, kdo to bude určovat, kolik
členů finanční komise má míti?
Nezbude zase nic jiného, než aby to bylo uvedeno v
prováděcích nařízeních
a zůstane to zase v rozhodování dohlédacích
úřadů, aby ony samy určovaly, kolik
členů finanční komise v tom kterém
místě má míti.
Tedy zase podstatné zúžení,
zmenšení kompetence naší samosprávy!
A teď složení této
finanční komise. Kdo smějí býti
členy finanční komise? Smějí
to býti jenom údové obce či smějí
to býti též občané obcí
jiných, když má býti nejméně
1/2 členů finanční
komise z nečlenů obecního zastupitelstva?
(Post. Hrouda: Mají to být odborníci!)
K tomu ještě přijdu. Věc tato není
objasněna. Bude svěřena dohlédacímu
úřadu. Jestliže nerozřešíte,
velectěné shromáždění,
otázku tuto hned napřed v zákoně,
vydáváte obec, která jest tím nejužším
svazkem, která jest, řekl bych, rozšířenou
rodinou, v nebezpečí, že budou rozhodovat po
případě cizí zájmy, po případě
nepřátelské, v nejlepším snad
případě indiferentní zájmy,
ale přece budou rozhodovati zájmy cizí, po
případě konkurující zájmy
jednotlivců a sousedních obcí. (Souhlas.)
My se nemůžeme vyhýbati
těmto důsledkům. My, velectěné
shromáždění, ze svých zkušeností
dřívějších víme, jak kolikrát
netečností občanů, neb zástupců
jednotlivé obce byly nejživotnější
zájmy obcí vydány v šanc. Vzpomeňme
jen, když tak cestujeme po českých městech
a musíme daleko z nádraží jíti
do města a dáme si vypravovati pak historii těch
měst, jak se stalo, že nádraží
byla stavěna tak daleko od měst, že nebyla
připuštěna do měst, shledáváme,
že to byly zájmy různých místních
formanů, poštmistrů, hostinských, zkrátka
lokálních patriotů, kterým šlo
o prospěch vlastní kapsy. Máme-li takové
historie na mysli, musíme býti velice opatrní,
musíme přičiniti se, aby v zákoně
nebyla dána možnost takových škodlivých
využití slabin zákona.
Nedemokratické a pro nás
i jako občany, i jako vyznavače samosprávy
prostě nepřijatelné jest ustanovení,
aby dohlédací úřad, - tím míním
úřad politický, - jmenoval polovici členů
finanční komise. Republika naše - takovou ji
chceme míti a taky chceme vybudovati - jest a musí
býti státem lidovým a ne úřednickým.
To jest podstata lidového státu, to jest jedno z
jeho základních pravidel, že zde rozhodovati
musí zásada všeobecné schopnosti občanů
k zastávání veřejných úřadů,
kteří jsou důvěrou a volbou občanů
povoláni k takovémuto úřadu, a ne
zásada schopnosti jednotlivců úřadem
vyvolených. Úřednímu aparátu
může býti přiznán v samosprávě
obecní jen vliv nejobmezenější, jenom
vliv na nutné a přesně vytčené
případy aspoň dotud, dokud zase lidu, voličstvu
nebude přiznána vzájemná kontrola,
aby tak lid kontroloval úřady státem jmenované
a mohl na ně dohlížeti. Při takové
vzájemné kontrole, kde by se zase vykonávati
mohl zpětný vliv na úřady dohlédací,
na úřady politické, ovšem mohli bychom
pak učiniti nějaké ústupky. Dokud
toho není, zásadně musíme býti
proti tomu, aby do finanční komise při vlivu
a rozsahu působnosti, který podle našeho zákona
jest přiznán, jmenováni byli nečlenové,
tedy lidé nezvolení.
K tomu ovšem přistupuje
ještě dnes časová nebo přechodná
bolest, že totiž dosud nemáme ty, kdo budou v
těchto dohlédacích úřadech
rozhodovati, totiž ty různé politické
úředníky převychované v zásadách
naší lidové republiky, abychom míti
mohli plnou důvěru v nestrannost jejich, v naprostou
objektivnost, která by nedovolovala, aby zneužívali
ti různí pánové postavení,
vlivu a moci své ve prospěch určitých
vrstev, ve prospěch určitých tříd,
určitých skupin, určitých rodin a
dynastií a také určitých jednotlivců.
(Výborně!)
My známe ty vlivy jednotlivců,
víme, jak to bylo před válkou, jak to bylo
za války a jak jest to po válce.
Jen mi dovolte, abych jeden konkrétní
a drastický příklad z vlastní zkušenosti
uvedl. Týká se to jmenování správní
komise v předměstské obci, která přímo
souvisí s Prahou. To dohlédací právo
po rozpuštění obecního zastupitelstva
vypadá tak:
Zastupitelstvo obce se pro nespokojenost
jedné politické strany rozpustilo a pan okresní
hejtman, dvorní rada, dopsal si prostě s panem farářem,
dohodli se in camera caritatis, takže to zůstalo nejtajnější
tajností, kterou se nám podařilo teprve při
porotním líčení odhaliti, dohodli
se a ponechali stranou dříve rozpuštěné
obecní zastupitelstvo i nově zvolené obecní
zastupitelstvo i okresní výbor a stanovili lhůtu
tak směšně krátkou, že se zastupitelstvo
i výbor nemohli vyjádřiti. Pan okresní
hejtman a pan farář najmenovali si prostě
všecky členy správní komise podle své
libosti. (Hlasy: Slyšte! Kde to bylo?) To stalo se
v Břevnově u Prahy. A z vlastní zkušenosti
vím, jaké zlořády děly se v
aprovisačních komisích. To bude také
jedna z těch bolestných kapitol, které budou
rozviřovat veřejnost zrovna tak, jako by ji rozviřovaly
ony trapné aféry, o nichž dokumenty ve včerejší
a předvčerejší schůzi byly předloženy.
V § 14. je další
ustanovení, že komise, která má se skládati
aspoň z polovice z nečlenů obecního
zastupitelstva, má míti mezi sebou odborníky.
Pánové, budiž mě dovoleno říci,
že se o tom odbornictví začíná
u nás až příliš mnoho mluvit. Vypadá
to tak, jako bychom zase chtěli rozviřovat starou
otázku dávno již zapadlou, prodebatovanou a
probojovanou v bojích mezi Staročechy a Mladočechy:
potřebuje-li národ odborníků či
charakterů. U nás, v našem Národním
shromáždění tolik se mluví o
těch odbornících, všude se mluví
o jejich nezbytnosti a potřebě, takže pomalu
není otázky, které bychom rozuměli
my prostí členové Národního
shromáždění, a na všechno budeme
musit mít odborníky, ba pomalu budeme musit zřídit
i zvláštní instituci odborníků
pro odborníky (Veselost.), ale, pánové,
to vše ponechávám stranou.
Já se ptám: jaké
odborníky má míti finanční
komise, v jakém směru: jen finanční,
aneb má míti odborníky jen samosprávné,
nebo oboje? Podle důvodové zprávy ústavního
výboru zdálo by se, že měl ústavní
výbor na mysli odborníky jen finanční,
ale právě těchto finančních
odborníků nejméně bude zapotřebí
ke kontrole obecního hospodaření v obcích,
které mají nad 5000 obyvatelů, kde celý
aparát obecní vybaven je řadou úředníkův-odborníků
samotných, kteří jsou kontrolováni
jednak svým starostou, svým zastupitelstvem, svými
referenty z toho kterého oboru, takže myslím,
že i v tomto směru není ustanovení §
14. nijak odůvodněno.
Zásadně nebezpečné
je právo, kterým nadána je finanční
komise: stěžovati si do všech usnesení
finanční povahy. Práva tohoto může
tedy býti použito také při základním
právu obecném, při stanovení rozpočtu,
neboť to je ustanovení nejfinančnější
a nejzákladnější povahy v každé
obci. My, kteří známe praksi samosprávnou
a kteří viděli jsme, jak jsme stáli
před nedokončenými rozpočty vinou
jednotlivých obecních funkcionářů,
budeme nyní míti příležitost
státi před oddalovanými rozpočty následkem
stížností finanční komise. Uvažme,
vážené shromáždění,
- a o tom zde bylo mluveno velmi vystižně také
panem referentem - jak velké úkoly čekají
dnes naše obce. Právem zde předřečník,
pan učitel Houser, vytkl, že to vypadá
tak, jako by se nám volebním řádem
velmi mnoho dávalo, ale v obavě, abychom toho velmi
mnoho neužili, ihned se druhou rukou sahá a omezuje
působnost obce a zde v případě finanční
komise omezuje se ještě dvojnásobně.
Obce naše budou státi
v nedaleké budoucnosti před nejdůležitějšími
úkoly sociálními, hospodářskými
a kulturními, Úkolem obcí našich bude
podporovati podnikatelský ruch, všude se volá
po práci, všude se volá po formách nového
podnikání - obce naše to budou, kterým
lví podíl bude v této úloze náležeti,
a podle znění osnovy stačí vůle
určité skupiny osob, stačí po případě
zájem silného jednotlivce, který svoji vůli
dovede uplatniti ve finanční komisi, aby zarazil
celý komunální stroj, čímž
způsobeny mohou býti škody nedozírné.
(Výborně!)
A k tomu ke všemu jest přiznána
stížnosti finanční komise moc odkládací!
Tímto způsobem lze nejen protáhnouti, ale
i zmařiti mnohé užitečné podniky,
neboť se zřetelem k tomuto nařízení
§ 14. a proto i se zřetelem k § 17. zákona
o správním soudu - kde uvádí určitý
případ - může být i při
potvrzujícím rozhodnutí samosprávného
úřadu přiznán účinek
odkladný.
Aby byla zrušena všechna
tato nebezpečí, o kterých jsem se zmínil,
nestačí lhůty, ustanovené v §
14., podle kterých komise má své vyjádření
podati do 8 dnů a ve zvláště nutných
případech do 3 dnů, nebyla-li při
rozhodování obecním zastupitelstvem nebo
obecní radou dána lhůta delší,
jinak se k vyjádření nehledí.
Především mám
pochybnosti, jestliže tato povinnost komise, pokud se týče
vyjádření, týká se také
stížností, k nimž finanční
komise jest oprávněna. To není dostatečně
jasně v zákoně řečeno a jest
v tom směru zde rozpor. Avšak není zde naprosto
žádná sankce, a tu specielně uvádím
§ 15., když se má komise vysloviti o návrhu
na nové vydání v příslušné
položce rozpočtu neuhrazené, není zde
žádné sankce, co se stane, jestliže komise
se nevyjádří. Toto ustanovení, týkající
se návrhu na nové vydání mimorozpočtové,
není po mém soudu domyšlené.
Tytéž zásadní
námitky, velectěné shromáždění,
které jsem zde přednesl proti jednotlivým
ustanovením, týkajícím se finanční
komise, chovati jest také proti ustanovení §
19. novely, ve kterém se ustanovuje, že, jde-li o
nový podnik neb zařízení v rozpočtu
neuvedené, k jejichž úhradě bude třeba
uzavříti půjčku, zvýšiti
přirážky, anebo zciziti kmenové jmění,
že stačí námitka jedné desetiny
voličů, aby podnik byl oddálen anebo i zmařen.
Bylo zde řečeno, velectěné
shromáždění, že budujeme provisorium,
a proto stačí plně pro dnešní
stav, pro ty úkoly, které si ústavní
výbor vytkl, jednak dohlédací právo
dosavadních úřadů samosprávných,
jednak dozorčí právo úřadů
politických, jež mohou v určitých případech
usnesení obecního zastupitelstva zastaviti, jež
mohou dokonce při nezákonitostech obecní
zastupitelstvo rozpustiti. (Výborně!) Jest
třeba rozšířiti a vybudovati činnost
revisních kanceláří jednak u okresních
výborů a zejména také u zemských
výborů zavedených, ale zaváděti
finanční komise po mém soudu dnes účelno
a prospěšno pro samosprávu není. (Výborně!
Tak jest!)
Mám tedy za to, že dostatečně
dovodil jsem, že zásady, na kterých má
vybudováno býti důležité dílo
nové finanční komise, nesnášejí
se s duchem občanské samosprávy, jsou pro
rozvoj obcí a pokrok a podnikání jejich,
o kterém právě nyní ták rádi
a mnoho mluvíme, nejvýš škodlivé
a nemůžeme s nimi souhlasiti.
Obec naše jest základem
našeho státního celku. Chceme-li, aby celé
národní těleso bylo zdrávo, musí
býti také zdráva část tohoto
celku, tedy naše obce. Na druhé straně musíme
vytvořiti i ve svém státě, na který
jinak hledíme, protiváhu všemohoucnosti státní.
Také z toho důvodu, abychom tuto protiváhu
všemoci státní vytvořili, pečovati
musíme o zdravou a silnou obec, o zdravou a co nejsvobodnější
také po stránce hospodářské
a o samosprávu co nejsvobodnější.