Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jsou školy menšinové; jež následkem rekursu - ač tedy byly povoleny - vídeňskými vládami jako politicum povolovány nebyly, jsou školy, kde bylo provedeno celé řízení, jak zákon nařizuje, jež však z týchž důvodů místodržiteli jako presidenty zemské školní rady povoleny nebyly, je však mnoho obcí, kde český lid o veřejnou školu žádá, kde české školy vůbec není, a tisíce českých dětí stále musí choditi do škol německých. Zde je příkazem, jednati rychle. Nemožno klidně snášeti, aby v obci stála na ulici sta českých dětí školsky stávkujících a dívala se na prázdné učebny školy německé. (Výborně!) V četných případech, kde jde o to, aby pro vyučování českých dětí byly získány hned místnosti v německé škole, a to je případ velice častý, Němci spravedlivost našeho požadavku uznávají, uznávají, že místnosti mohou poskytnouti, aniž vyučování jejich dětí bude zkráceno, že však čekají úřední pokyn od vyššího úřadu (Slyšte!) Situace Ú. M. Š. je dnes vskutku prazvláštní. Český národ myslí, že již na udržování matičních škol přispívati nemusí a povinnosti . Ú. M. Š. rostou den ode dne.

Stát chce podle předložené novely převzíti věcné náklady školské. Veliký zájem celonárodní káže, aby co nejrychleji provedl zveřejnění dosavadních soukromých škol menšinových a aktivoval menšinové školy všude, kde čeští rodičové a české děti po škole volají. Jde to i bez nových zákonů, stačí se jen opříti o § 6. zákona z 19. 2. 1870, kde se povinnost přímo státu ukládá, aby všude tam, kde jsou podmínky, školy byly zřízeny, a to toho jazyka, jímž děti mluví jako jazykem mateřským, stačí, aby se tomu s láskou několik úředníků věnovalo, a nebudeme svědky toho, že československá republika staré rakouské bezpráví lhostejností svou sankcionuje.

Nový volební řád do obcí, novella k obecnímu zřízení přinese pro naše menšiny jen tehdy ovoce, bude-li náš lid v menšinách organisován a bude-li postupovati disciplinovaně, ale také, bude-li podporován českou vládou a bude-li se moci opírati především o české školy. Obsazování vůdčích míst úřednických v okresích silně česky promíšených německými úředníky, jak se děje (Slyšte!), ...strkání německých úředníků na stanice železniční a do jiných úřadů v obcích zněmčených v takovém počtu, že tomu nebylo ani za staré rakouské vlády (Slyšte!), shovívavost vůči irredentistické propagandě německých úředníků atd., ovšem posice našich menšin neposílí.

Pokud se týče dalších oborů, jež má stát odníti obcím, chceme stručně jen poznamenati toto: Proti sestátnění policie bezpečnostní jsme byli v bývalém Rakousku z pochopitelných důvodů. Dnes to vítáme jako veliké ulehčení obcím také z důvodů národnostních, se zřetelem k našim obcím menšinovým. Soudíme však, že sestátnění nebude možno a také ne potřebno v plném rozsahu a ve všech obcích, nýbrž jen ve větších, a že bedlivé úvahy zasluhuje otázka sestátnění policie polní.

Jest mi však s podivením, proč byla vynechána policie stavební. V nesčetných úvahách novinářských, revuálně, na nesčetných schůzích opakován stesk, a to oprávněný, že vzhled a úprava našich obcí není taková, jaká by býti měla. Úprava cest, náměstí, návsí, regulační plán, způsob parcelování a pod. zavdává mnoho příčin k oprávněným výtkám. Nejvíce jich má kořen v tom, že v četných obcích jest referát v rukou těch, kteří věci naprosto neznají, že se staví náhodně, bez plánu, bez vkusu. A přece nám zrovna dnes musí záležeti na tom, aby každý kout vlasti ukazoval cizinci kulturní naší vyspělost. (Tak jest!)

V obci, kde jest odborník, netřeba chovati takových obav, v obcích menších však měl by rozhodovati odborník, technik úřadu dohlédacího. Otázka vzhledu našich obcí přestává býti den ode dne otázkou soukromou nebo místní a stává se více a více otázkou veřejného zájmu. Pokud se týká převzetí správy chudinské a ústavů dobročinných, soudíme, že jest to otázka tak rozsáhlá, že se v plném smyslu provésti nedá. Chudoba jest jednak zaviněná, jednak nezaviněná, chudinská péče jest jednak péče tak zvaná otevřená, jednak uzavřená. Nezatajujeme, že v českých obcích jest chudinská péče opatřena hrozně, jest tu mnoho hříchů se strany obcí. Péče chudinská vyžaduje náležité zákonné ochrany, náležité organisace jak po stránce bytové, tak vyživovací. Avšak jest to obor, kde musí spolupůsobiti živel laický v největším rozsahu. Úřednický aparát, centralismus, písařství, nám nepomůže. Pomáhati rychle a tomu, kdo vskutku pomoci potřebuje, to se může díti jen prostřednictvím občanstva, ať jsou to již tak zvaní otcové chudých, organisace chudinských rad a pod.

Občanstvu lépe situovanému musí býti spoluobčany připomínáno, že jest jejich povinností, trpícímu spoluobčanu pomáhati. Snad si nikdo dnes nedovede vůbec představiti výši nákladů, jež by měl nésti stát po převzetí celé chudinské správy, administrativu, vedoucí v péči všechny ústavy dobročinné, nadace, odbory různé a pod., ohromnou tu rozmanitost a složitost. K tomu by podle našich poměrů bylo třeba úžasného aparátu a mohli bychom se dočkati, že by mnohý chudák, než by dostal 20 K, dávno zemřel. (Souhlas.)

Tedy zákonná úprava a náležitá organisace chudinské péče za vrchního dozoru státu, ale se živlem byrokraticky nejmenším, co největší zlaicisování, co nejvíce ponechání vlivu samotným obcím, v nichž přece dnes za nového volebního řádu budou zastoupeny všechny vrstvy občanstva!

Ke konci musím se přece jen zmíniti o jedné otázce, jež také úzce souvisí jak s volebním řádem, tak s obecním zřízením. Jest to otázka jazyková. Neprozrazuji nic nového, řeknu-li, že sledujeme různé projevy na př. ministrů, anebo zaváděnou praksi jazykovou v našem státě s jistými obavami. Vedle otázky školské a úřednické byla to otázka jazyková, jež ve sporu českoněmeckém hrála tak eminentní roli. A máme již z pokusů o českoněmecké vyrovnání celou literaturu o tom, nehledě k pojednání o té otázce vůbec.

Zdá se mi však najednou, že se nemůžeme nalézti. Otázka jazyková se musí co nejdříve rozřešiti, a to v duchu českém, v duchu suverenosti českého národa při respektování práv jazykových příslušníků ostatních národů v této říši. (Souhlas.) A pravíme, že otázka jazyková měla býti již rozřešena, ježto via facti se tvoří stav, jenž jak našemu nazírání, tak příštímu vývoji věcí nemůže býti naprosto lhostejný. (Slyšte!).

Volby do obcí ve zněmčeném území jsou přede dveřmi. Seznamy voličské, reklamace, námitky, legitimace, jednací jazyk, komise volební atd., pak po volbách otázka jednacího jazyka obcí, přijímání jinojazyčných podání, jejich vyřizování atd. České obce na př. německé přípisy přijímají, avšak německé obce je docela klidně vracejí jako nesrozumitelné. Okresní hejtmanství zasílá české správě obecní německé dopisy. (Slyšte!) I ústřední úřady naše v Praze posílají německé dopisy českým organisacím do obcí, kde to musí české lidi nanejvýše pobouřiti. Tento stav je zvláště pro naše menšiny nesnesitelný. A měla by naše vláda a naši úředníci poslechnouti, jak toto jazykové hospodářství v naší svobodné republice dělníci charakterisují. Zdá se mi, že jsme tím dlouholetým otroctvím ztratili vůbec páteř. Ty věci jsou však příliš vážné, než aby se o nich mlčelo. My bychom přece jen rádi věděli, zda se ministerská rada na tom usnesla, aby při německých podáních byla zavedena vnitřní úřední řeč německá, nebo zda se to provádí via facti z iniciativy úředníků. Otázka vnitřní úřední řeči české není otázka, o niž by se širší veřejnost česká nezajímala, a myslím, že má právo se ptáti, z jakých důvodů se to nebo ono děje. Končím.

Návrh úpravy, jak jsem v úvodu řekl, je provisoriem. Co nejdříve musí býti přikročeno k definitivní změně obecního zřízení. Přes četné nedostatky novely, z nichž na některé jsem si dovolil poukázati, vzhledem k onomu faktu rozhodl se náš klub hlasovati pro předlohu. Měli bychom jen vroucí přání, aby naše administrativa, a to již tato administrativa jak v celku, tak i v každém detailu ukázala českého ducha a nejživější pochopení pro české potřeby, neboť nejen, jak správně, řekl náš president ve svém poselství, se zrcadlí v řádné administrativě pravá demokracie, nýbrž také duch národa. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Uděluji slovo dalšímu řečníku občanu dru Kloudovi.

Posl. dr. Klouda: Velectěné Národní shromáždění!

Přijavše jednomyslně zákon o novém volebním řádu, jistě chováme pocit plného a řádného uspokojení a upřímného řešení nad šťastně dokončeným dílem, nad dílem, kterým jsme vzdali čest a vydali svědectví duchu doby, duchu obrozeného a omlazeného národa, národa svobodného, demokratického a pokrokového. Šťastně je dokončeno dílo, jímž zároveň platíme daň největší potřebě dneška, a abychom pro sebe i pro budoucí své vybudovali spokojený byt ve svém draze vybojovaném státě.

Přál bych si, velectěné shromáždění, abychom týž pocit plného a radostného uspokojení sdíleli též při projednávané dnešní předloze, při novele o částečné změně obecního zřízení. Bojím se však, že tu již nebude ten pocit uspokojení a pocit potěšení tak plný, jaký jsme měli při volebním řádě.

Dvě jsou základní hlediska, jak vyplývá ze zprávy ústavního výboru, a jak nám také pan referent dnes přednesl, podle nichž přikročil ústavní výbor k vybudování novely obecního zřízení. Především přihlížel k nutnosti změn a úpravy obecního zřízení, která jest dána ustanoveními nového volebního řádu, po druhé jsou to změny, doplnění a odstranění nejnaléhavějších nesrovnalostí, nedostatků a mezer dosavadního zřízení. Při tom ovšem vytkl si ústavní výbor za zásadu, měniti na dosavadním základě co nejméně. Jistě obě tyto zásady jsou správné a, pokud se jich předloha zákona přidržuje, můžeme s uspokojením říci, že také v tomto směru vytvořeno dílo dobré a užitečné.

Mohu zde vytknouti nařízení o svolávání, době a konání schůzí obecního zastupitelstva a o ustanovení jejich pořadu. Mohu zde vytknouti ustanovení o projednávání věcí, jež nebyly dány na pořad schůze a o právu určitého počtu členů obecního zastupitelstva, vymoci na pořad schůze, určité jednací předměty. Mohu v tomto směru jako potěšitelný pokrok vytknouti vymezení osob, jež z jednání obecního zastupitelstva jsou vyloučeny. S potěšením můžeme uvésti jako přednost předlohy zrušení virilistů a jejich privilegií. Velkou předností nové předlohy jest vymezení kompetence mezi obecní radou a obecním zastupitelstvem a ovšem též určení pravomoci starostovy. Rovněž pokrokem jest ustanovení o přibrání úředníků obce k účasti a rozhodování o věcech obecních a při tom vyloučení zaměstnanců obecních z mimořádného postupu a mimořádného započtení let služebních po dobu jejich členství v obecních zastupitelstvech. Rovněž ustanovení o náhradě hotových výloh za ztrátu času pro členy obecních zastupitelstev. To vesměs jsou počiny vzácné a užitečné, jimiž obecní samospráva může jen získati. Těmito ustanoveními navazuje novela na dobré a osvědčené tradice naší české samosprávy.

Jen svobodná obec jest základem svobodného státu! Toto heslo vytčeno bylo již roku 1849, tedy v době podobné dnešním dobám. Také tenkrát rokem 1848 zavál svěžejší vzduch do celé Evropy a tím také do našeho tehdejšího Rakouska, a již tehdy v obecní ústavě a v ústavě březnové roku 1849, ve které vyslovena byla tato zásada, že svobodná obec jest základem svobodného státu, vytčena byla jako základní oprávnění obcí jednak samostatná správa věcí obecních, jednak uveřejňování výsledků hospodaření obecního, čím vyslovena zásada vlastní hospodářské správy za kontroly spoluobčanů a za kontroly veřejnosti.

Tato dobrá zásada sdílela stejný osud, jako tak mnohé jiné dobré myšlenky v bývalé říši Habsburské. Nebyla nikdy domyšlena do konce a nebyla nikdy provedena do důsledků. Naopak svoboda obcí politická i hospodářská oklešťována, potlačována a podlamována. Ale i bez plnosti své politické a bez plnosti své hospodářské samostatnosti vykonala samospráva česká - a toto svědectví vydáno jí bylo všemi předcházejícími řečníky - přes útisk a útlak vlád, přes odpor vlád, proti vůli celého bývalého státu rakouského, přes všechny tyto nepříznivé momenty vykonala samospráva v českém životě obrovitou práci, které, i když nezavíráme oči před mnohými a palčivými nedostatky bývalé naší české samosprávy, i když sami přednášíme a máme velice mnohé výtky proti nesprávné praksi a zneužívání samosprávy různými vedoucími představiteli naší samosprávy, přes to vše všichni přiznati jí musíme velice značné a velice podstatné zásluhy a velice podstatný podíl na díle národního našeho osvobození a na šťastném zdaru revolučního převratu.

A jestliže máme na paměti všechny tyto zásluhy a výsledky samosprávy obecní, jestliže uvážíme, že i této naší samosprávě, která jest ve styku s nejširšími vrstvami našeho lidu a na něj vykonávala, může vykonávati a i v budoucnosti vykonávati bude největší vliv, pak můžeme dospěti jen k jedinému důsledku při posuzování další části předlohy o obecním zřízení: že litovati musíme v zájmu věci, byla-li pojata do novely ustanovení, jimiž značně zhoršuje se stav a oprávnění naší samosprávy proti dřívějšku, že pojata do ní byla ustanovení, jež jsou způsobilá, státi se omezením, zatížením a závorou zdravého rozvoje obecní samosprávy. (Výborně!)

A přicházím tu hned k věci a říkám, že těmito slovy míním ustanovení obsažená v druhé hlavě novely o správě hospodářské, specielně v §§ 14. až 19. novely, a v souvislosti s tím i omezení působnosti obce, jak jest obsaženo v § 20. a 21. osnovy zákona. Byly zde pronášeny již velmi podstatné námitky proti ustanovení § 20. a § 21. a já nemohu než zplna přesvědčení připojiti se k těmto námitkám, které proti ustanovením § 20. byly předneseny. §em 20. novely má se odníti z dosavadní pravomoci obecní, a to v samostatném oboru působnosti samosprávy, celá řada agend. § 20. uvádí pět velmi důležitých agend, které odnímají se samosprávě obecní a přenésti se mají na příště na státní správu.

Jestliže uvědomíme si znění článku 28. původního obecního zřízení a srovnáme obsah i výpočet agend tam obsažených s § 20. dnešní novely, pak vidíme, že dobrá polovice co do počtu a co do rozsahu větší polovice působnosti, obcím starým obecním zřízením z r. 1864 vyhrazené, odnímá se obci a přenáší se na správu státní. Může býti spor o to, co bude lépe. Mohou býti mínění, že jest v zájmu nejširšího občanstva našeho, aby právě tyto agendy přeneseny byly z oboru samosprávy obecní do oboru správy státní. V § 21. stanoví se dokonce lhůta 1 roku, kterým změny týkající se odnětí těchto agend ze správy obecní a přenesení jejich do správy státní mají býti provedeny. Avšak velectěné shromáždění, toto provádění změn podle mého mínění mělo býti provedeno ihned, abychom posouditi mohli, zdali a jak má ustanovení toto věcné oprávnění, jak jest důvodno a jak jest prospěšno a abychom byli zbaveni pochybností, že agendy ty, až budou a pokud budou prováděny státní správou, opatřovány budou lépe, než tomu bylo za dosavadního stavu.

Jisto však jest, že odnětím těchto agend z obecní samosprávy bude okruh samostatné působnosti obce velmi snížen. I nelze proto dobře pochopiti, proč při tomto tak podstatném zmenšení a zúžení agendy obecní zavádí se z brusu nová instituce finanční komise, která má býti zvláštním sborem vedle obecního zastupitelstva, ano i nad ním. (Tak jest!)

V této věci, račte mi dovoliti, velectěné shromáždění, jest velký spor - důvodová zpráva ústavního výboru a také velectěný pan referent byl v odůvodňování právě této instituce velmi skoupý. Abychom si rozuměli: Účelem a úkolem finanční komise vedle ustanovení § 14.-18. novely o obecním zřízení jest kontrola finančního hospodářství v obcích. Nejsme a nemůžeme býti proti kontrole. Čím více jest této kontroly všude, v každém veřejném oboru, jak ve správě státní, tak v oboru samosprávy naší, tím jest lépe, čím jest všestrannější tato kontrola, tím jest vydatnější a účinnější. Ale proti čemu musíme býti? Proti tomu, jak zde správně bylo řečeno, proti kuratele nad obecní samosprávou. (Tak jest!) A pokud tato obecní samospráva jest výronem myšlenky demokratické, musíme býti proti kuratele nad demokracií. (Výborně! Potlesk.) Musíme býti proti kuratele nad obecním hospodářstvím, jak vytyčuje toto hospodaření nový zákon.

Pan referent a také důvodová zpráva tvrdí, že zavedením finanční komise mají býti odstraněny nedostatky a nesrovnalosti dosavadního stavu, ale, po mém skromném mínění, právě zavedení instituce finančních komisí zavádí novou nesrovnalost a novou nespravedlnost, poněvadž ke dvěma dosavadním instancím, podle zákona na obecní zastupitelstva dohlédajícím, k instancím samosprávným - okresnímu a zemskému výboru - a k instancím politickým - dozorčím úřadům politickým, zeměpanským, přidružuje se instance třetí, finanční komise.

Říkává se, velectěné shromáždění: Do třetice všeho dobrého, ale říkává se také: Mnoho psů, zajícova smrt. Já nevidím v tomto třetím nic - dobrého, nýbrž spíše se bojím, že pod těmito třemi instancem i bude trpět naše samospráva, že jest nebezpečí, že bude uštvána a že nám umřou ta dobrá ustanovení a ty prospěšné výsledky, které od samosprávy očekáváme.

Já však, velectěné shromáždění, mám nejen zásadní námitky a zásadní rozpaky proti institutu finanční komise, nýbrž dovolím si podrobnějším rozborem těchto ustanovení o finanční komisi poukázati k tomu, že zákonná osnova v tomto směru jest nedostatečně logicky a technicky vypravena, že není dosti promyšlena a že není také domyšlena.

Již základní ustanovení o této finanční komisi jeví se nedostatečnými a nespravedlivými. Finanční komise podle § 14. zavádí se toliko v obcích, které mají podle posledního sčítání nejméně 5000 obyvatelů. Tam jest ovšem zřízení finanční komise obligatorní.