Otázka sama nebyla definitivně
rozřešena. Ono se to, jak řečeno, slibuje
do roka, že má nějaký takový
zákon vyjíti, ale poukazuji jenom na to, že
z toho již je viděti, že ty názory ani
snad v ústavním výboru, ani snad u zástupců
vlády, zejména pokud se týče ministerstva
vnitra, ministerstva financí atd., do jista tu ještě
nejsou jednotny a úplně vyhraněny.
A tu se mi zdá, že jaksi
bude přece jenom nutno v této finanční
otázce našich samosprávných svazků
nastoupiti cestu jinou, která bude spočívati
v tom, že celá soustava bude musit býti změněna.
Víme, že v jiných
zemích soustava finanční samosprávných
svazků spočívá na docela jiných
základech. Víme na příklad, že
ve Francii valná část daní spotřebních,
tak zv. "octroy", jest přikázána
místním svazkům samosprávným.
Víme, že na příklad v Prusku se to osvědčilo,
že jisté druhy přímých daní,
a to daně reální, tedy daň pozemková
a daň domovní co do výnosu svého jest
přikázána obcím a jest to i věcně
odůvodněno, poněvadž právě
tyto tak zv. daně reální jaksi nejvíce,
nejúžeji souvisí s místní příslušností
občanstva.
A já myslím, že
ani nám nezbude nic jiného, než kdysi v budoucnosti
- a doufejme v blízké budoucnosti - přikročiti
k takové reformě, tedy finanční reformě
našich svazků samosprávných, tak jako
budeme musiti přikročiti k reformě finanční
vůbec, a to k finanční reformě velikého
stylu, jakého budou vyžadovati právě
následky nynější světové
války. To ale ovšem je "hudba budoucnosti".
Nám zde nyní nezbývá,
než vykonati nejnaléhavější úkoly
a jedním z těchto nejnaléhavějších
úkolů je právě předložená
reforma, částečná reforma obecního
zřízení. Ustavní výbor ji doporučuje
k přijetí za souhlasu všech stran a má
za to, že právě tím podnikneme první
krok k soustavnému vybudování veřejnoprávního
základu naší Československé republiky.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Konečný:
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
obč. Houserovi.
Posl. Houser: Slavné
Národní shromáždění!
Zákon o volebním právu
do obcí, o kterém jsme se právě usnesli,
naplnil nás jistě všechny radostí. Ale
ta radost jest zkalena návrhem zákona, který
se právě předkládá, jakoby
měla býti omezena a jakoby ani obecní zastupitelstvo,
vyšlé z vůle lidu, vůli jeho nemohlo
posuzovat. Zdá se mně, jakoby Národní
shromáždění předlohou zákona
o volebním právu do obcí dalo lidu příliš
mnoho, jakoby ta občanská rovnost byla pro Národní
shromáždění přílišná,
a proto na ten dar sáhá a chce jej zpět,
když ne celý, tedy jistě jeho část.
V navržené předloze
zákona jsou tak zv. finanční komise. Ta finanční
komise jest živel v obci docela cizí. Dohlédací
úřad bude jmenovati polovinu členů
této finanční komise a smysl její
jest, aby kontrolovala obecní hospodářství,
ba aby obec zdržovala v tom, když bude míti obec
dělat nějaké větší podniky
a bude míti s nimi větší vydání.
Dohlédací úřad dobře jest charakterisován
v § 19. Jestliže obec bude chtít něco
podniknout, co je větší, a dáti na ten
větší podnik peníze, ale 1/10
voličstva bude proti takovému návrhu, rozhodne
o tom dohlédací úřad.
Kdo jest ten dohlédací
úřad, jak bude složen, bude volen všeobecným
hlasovacím právem?
Jest správné, aby obecní
zastupitelstvo bylo kontrolováno, ale ta kontrola může
býti různá. Instancí, která
jest obecnímu zastupitelstvu nejbližší,
jest celá obec. Jestliže obecní zastupitelstvo
a obecní rada se na něčem usnesou, co by
mělo býti nějakou vyšší
instancí schvalováno, jistě že by měla
rozhodovati celá obec, všechno občanstvo všeobecným
hlasováním, zdali ten návrh obecního
zastupitelstva bude přijat neb odmítnut.
Právě na tuto demokratickou
instituci předložený návrh obecního
zřízení úplně zapomněl.
Snaha, aby obec vydávala co možná nejméně
peněz či aby nepodnikala, co by stálo peníze,
vedla k tomu, že mnohé úkoly obecní
se z bývalé působnosti obce vyňaly
a daly státu. Některé ty obory obecní
působnosti se sestátňují, či
alespoň náklad na ně se sestátňuje.
Nemám se za povolána
k tomu, abych řešil otázku, který způsob
ústrojí zprávy státní zaručuje
nejdokonalejší řešení úkolů
státních v jiných oborech, ale poukazuji
k tomu, - a myslím, že můj náhled bude
přijat jako náhled odborníka - že v
oboru školském toto zřízení se
neosvědčuje.
Škola a její poslání
tím, že by měla býti sestátněna,
nejen nebudou podporovány, nýbrž budou poškozeny.
Všichni přátelé
lidové kultury se sestátněním školství
jistě by se dočkali té dobré věci,
že by byl zrušen hned školní plat. Školné
jest daň, která nijak nesouhlasí s povinností
školní.
Stát nutí rodiče,
aby posílali děti do školy, ale stát
nutí ty rodiče, aby za tu docházku platili.
Školné je daň,
která není všeobecná. Nařizuje
se jen některým rodinám, totiž jen těm
rodinám, které mají děti, a ty rodiny,
už proto, že musí živiti děti, mají
mnoho jiných starostí a musí ještě
zvlášť platiti na školu. Také v jiných
zemích, které jsou kolem Čech, školné
bývalo čím dále tím častěji
škrtáno, zrušováno, ale v Čechách
školné zůstalo.
Mám obavy, že by, kdyby
školství se sestátnilo, stát zdržoval
tempo při zřizování škol nových
a při rozšiřování škol starých.
Všechny vrstvy občanstva by měly míti
stejný interes o školu.
Vzdělání školní
se počítá za vydatného pomocníka
v životní praxi, ale v obci nebývá tak,
že by škola občanstvu stejně k srdci přirostla.
Majetnější vrstvy nejsou závislé
se svými dětmi jen na domácí škole.
Ty mohou posílati svou mládež do škol
městských, které jsou lépe vypraveny,
které mohou dáti dětem lepší
vzdělám, než domácí jednotřídka
nebo dvoutřídka.
Majetné vrstvy mohou své
děti posílati do vyšších škol,
ale chudý člověk se svou mládeží
jest odkázán jen na domácí školu,
třeba byla jen jednotřídní nebo dvoutřídní.
Tomu záleží na domácí škole
nejvíce. Proto také bývaly v našich
obcích časté boje o školu, a nemajetné
třídy stály na jedné straně
a stály při škole. Jestliže drobný
člověk se dostane do obecního zastupitelstva,
ten bude potom pohánět obec, aby doplnila to svoje
poslání kulturní, aby postarala se o školu
a tu mám obavy, že by obec byla škole přátelštější
než stát.
Jestli bude demokratický rozpočet
obecní, bude pamatovat na to, aby všechny děti
dostaly knihy školní a školní pomůcky
zadarmo. Posud toho není. Takové podělování
všech školních dětí knihami a potřebami
školními má nejen důležitost pro
chudé rodiny, ale obsahuje i vysoký moment výchovný.
Dítě, které se musí o knihu anebo
o sešit ve škole hlásit, protože je chudé,
nedělá to s lehkým srdcem. Ví, že
sousedi všichni nebudou muset zdvihnout ruku jako k prosbě
a cítí se být poníženo.
Školní rozpočty
obecní jsou veliké. Všeobecně se říká,
ale musí býti ještě vyšší,
Obce musejí pamatovat na to, aby děti dostávaly,
čeho potřebují i k svému tělesnému
zaopatření. Je třeba, aby děti dostávaly
ve škole jíst. Školní rozpočty
již pamatovávají na školní potřeby
a knihy, ale na tuto otázku dosud hodně zapomínaly.
Pak na stravování dětí se dívají
takovými skly, jako by to byla almužna. Pořád
obce neuvažují, že zrovna jako učení,
jest také stravování povinností obcí
a že se musí děti soustavně sytit.
Pražští lékaři
školní shledali, že ze 3200 školních
dětí prvních tříd nemá
výživy dobré ani polovina. 40 % má výživu
prostřední a 11 % špatnou. To zjistili pražští
školní lékaři před válkou.
Co by asi zjistili během války anebo nyní
po válce?
Slavné shromáždění!
Znáte aprovisační chléb z mouky, který
jest samá otruba, znáte černou neslazenou
kávu z cichorie? To a brambory jest často jediná
potrava chudých dětí. Žaludek dospělého
člověka to těžko stráví,
což potom žaludek dětský. (Tak jest!)
Ale té potravy není ani dosti. Děti na začátku
války hubly, později ani nerostly a dnes i po válce
jsou takové děti 4leté málo vyvinuty,
nechodí posud, protože jsou dosud slabé. Žactvo
prvních tříd jest neobyčejně
drobounké, ale také vzrůst ostatních
dětí školních se zarazil. Ty děti
přicházejí do školy, mají ve
škole konati práci duševní, ve škole
mají se učiti, ale tělesné strádání
jako by stlačovalo schopnost učiti se, chápati,
děti sedí ve škole ospale, otupěle,
zmalátněle, učitel užívá
všech možných prostředků, aby pozornost
takových dětí podnítil, aby je upoutal
k předmětu, který se přednáší,
na chvíli se mu to podaří, ale po nějaké
době zájem odpadne, neprobudí se již.
Z těch dětí vyroste pokolení občanské,
které bude míti zdravý život, které
bude míti otevřenou hlavu, které bude míti
pevnou a odhodlanou vůli, aby celý národ
se probil ku předu?
Nejen stravovací, ale i ostatní
potřeby tělesné musí míti zastoupení
ve školních rozpočtech. Tedy také tam
má býti položka na oděv a obuv školní.
Naše obce však na tuto věc velmi často
zapomínají, i tehdy, když se jí všimnou,
dávají nedostatečné položky do
rozpočtu.
Ty nedostatečné položky,
čili nedostatečné peníze ani nevěnují
na oděv a obuv, nýbrž odevzdávají
je lidumilným spolkům, což znamená,
že lidumilné spolky udělají z těchto
peněz, jež dostanou, anebo z těch, které
vyberou, něco pro chudou mládež, ale nestačí
to nikde. Obce se takovým způsobem zbavují
odpovědnosti.
Jest třeba, aby škola
i děti byly podrobovány pravidelnému dozoru
lékařskému. Takový lékařský
dozor má prohlížeti školní budovu,
hřiště, místnosti školní,
jejich čištění, osvětlování,
topení a větrání a nejen to: má
prohlížeti i děti. V Berlíně
se to děje velmi podrobně; tam na začátku
roku děti jsou prohlíženy školními
lékaři; a ti shledávají, že asi
10 % nemá býti do školy přijato proto,
že jsou to děti slabé, churavé, nemocné
a že by jim sedění v lavicích školních
škodilo.
Zrovna tak má býti
prohlídka školními lékaři i později.
V Praze prohlíželi školní lékaři
před nějakou dobou děti v prvních
třídách a shledali, že 38 % dětí
má vady sluchové nebo zrakové.
Zjistí-li lékaři
školní, že některé dítě
je nemocné, potom ho neléčívají,
nýbrž vzkáží rodičům,
aby to dítě dali léčiti. Bylo by jistě
správné, aby lékaři nekonstatovali
jen nemoc u dětí, nýbrž, aby všechny
děti také opatrovali.
Při svých studiích
školství švýcarského na Curyšsku
jsem všechny tyto stránky péče o mládež
viděl zrealisovány, ale viděl jsem tam ještě
něco jiného: viděl jsem tam, jak často
jsou děti posílány do feriálních
osad. Není tam větší obce, aby děti
nebyly posílány do feriálních osad.
V obci Horgen se 7000 obyvateli se hlásilo do feriálních
osad 150 dětí a bylo jich vysláno 36, i nabídla
obec těm ostatním dětem, že jim bude
dávat mléko a že je bude živit mlékem
o prázdninách. Obec získala od střeleckého
spolku místnosti, město jim dalo kamna na sváření
mléka a zvalo děti ráno a večer, aby
tam přicházely. Děti sedly ke stolu a měly
plné hrnečky svařeného, ještě
teplého mléka. Kdo chtěl, dostal druhý,
třetí i čtvrtý hrneček a chleba,
který k tomu byl bílý, pšeničný,
tolik, kolik snědl. Tam jsem se s dětmi také
koupával v obecních lázních, ale ty
obecní lázně byly všem dětem
přístupny zadarmo. Je možno namítnouti:
tohle vše by se mohlo také dělat z rozkazu
státního, z rozkazu úředního,
jen bylo by žádoucno, aby domácí lidé
o takovou péči o mládež dbali. Ale,
že stát bude na tu mládež platit, to je
mylné domnění. Je třeba nejen peněz,
nýbrž je třeba také interesu pro ty
věci, interesu v domácím obyvatelstvu, a
tu pravím: nerv takového zájmu je, když
domácí lidé budou na tuto věc také
platit. Takové placení neznamená jen opatření
peněz, nýbrž znamená také spoluúčast
duševní. Příspěvky, které
by dával stát obci na školy, na opatření
dětí, také by se odváděly podle
určitého pravidla, ale není možno s
tím pravidlem přijíti na obce všecky.
Život v obcích je tak rozmanitý, že nedá
se upravit ani takovými příspěvky,
ale takovému úřednímu přídělu
by chybělo něco, to jest láska k dětem,
která je v domácí obci téměř
bez výhrady (Výborně!), ale která
láska neodměřuje dětem tak skromně,
jako by odměřoval úředník ve
vzdáleném městě. Kdyby někdo
namítal, že snad odmítám pomoc státní,
pravím, že nikoliv. Já naopak státní
pomoci se dožaduji, jsou obce, které mají platit
na školy, a to na budovy škol i všechny ostatní
věci školní až k péči o
mládež.
Ty obce musí věnovati
velký náklad na všecky ty věci, mnohé
obce při dnešním svém podkladu finančním
nestačí na ně a je přirozeno, aby
takovým obcím slabým poskytla se pomoc taková,
aby byly na témž stupni, jako obce silnější.
Je nutno, by stát na veškeré ty věci
obecní platil, ale aby na ně dával příspěvky,
jen, aby je nezaplatil zcela.
Mám obavy při sestátnění
nákladu na školství, aby naše místní
školní rady nestaly se úřadem, který
by prováděl úřední fakta, jak
mu budou poslána shora. Proti našim místním
školním radám jsou mnohé stížnosti;
naše místní školní rady nestarají
se dosti horlivě o pravidelný chod školy, některé
ani o topivo pro školy; jistě členové
místních školních rad pro sebe zásoby
topiva získali, ale pro školu topivo získati
nemohli. Vytýká se místním školním
radám, že nedbají dosti docházky školní
a že jsou také členové místní
školní rady, kteří užívají
dětí ku práci i v době školní.
Říká se o našich místních
školních radách - a správně -
že při obsazování učitelských
míst dbají toliko známostí osobních,
než aby dbaly stáří služebného
a způsobilosti učitelské (Tak jest!),
ale to proto, že v našich místních školních
radách rozhodují virilisté a lidé
určitých tříd. Doufám, že
naše místní školní rady budou složeny
jinak, ani si nepřeji, aby naše místní
školní rady byly složeny jen z delegátů
obecního zastupitelstva, třeba voleného podle
všeobecného práva hlasovacího; chtěl
bych, aby naše místní školní rady
byly znova voleny podle všeobecného práva hlasovacího
(Výborně!) tak, aby bylo vidět, že
jsou z lidu a za své činy odpovědny. Ale
takové místní školní rady nebudou
se starat jen o zevnější věci škol,
nýbrž musí hleděti také k vnitřní
práci škol. Místní školní
rady po poradách s učiteli přijdou k tomu,
že některé partie učební látky
se vyškrtnou podle místních poměrů
a jinými se nahradí.
Místní školní
rady budou se starati, aby práce učitelova byla
co nejintensivnější a také nejvýslednější,
budou tedy odstraňovati nedostatky školní,
o nichž jim bude referovati učitel. Místní
školní rady budou také dbáti, aby do
škol nedostaly se cizí tendence, ať již
tendence určitých náboženství,
nebo tendence určitých tříd, nýbrž
aby vychovaly školy k pravé lidskosti. Místní
školní rady budou míti na paměti, že
nejen škola, nýbrž i mimoškolní život
jsou důležity pro děti a budou tedy učitelé
starati se o mravní výchovu dětí mimo
školu. Budou také dohlížeti k tomu, aby
snad dětí nebylo zneužíváno k
těžkým a namáhavým pracím,
aby rodiče neporušovali svých povinností
k dětem, ale získávali ostatní občanstvo,
aby se v obci udělalo určité ovzduší
vychovávací. Takovémuto vychovávacímu
ovzduší pak také mládež podlehne.
Přál bych si, aby celá
obec byla velikou vychovatelskou rodinou. Český
národ vzbuzoval celá staletí za hranicemi
úctu tím, že usiloval o menšinové
školství. Když se lidé za hranicemi dověděli,
že bojujeme o menšinové školství,
že tedy jde nám v německých krajích
ne o potlačování Němců, nýbrž
o kulturu, souhlasili s námi vždycky. Ústřední
matice školská a její historie je skvělým
listem českých dějin. Školy matiční
byly a jsou miláčky českého lidu,
ale takové lásce se netěší školy,
které jsou v oblasti české uvnitř.
Nová doba české demokracie přinese
i zvýšený zájem o školu. Přál
bych si, aby ten zájem o školu vlivem demokracie na
školu nebyl nikterak omezován. Ten zájem bude
se jeviti nejen v tom, že se budou stavěti školní
budovy, že se budou co nejdokonaleji vypravovati, že
se budou obce starati o sociální úkoly takové,
aby se pomohlo chudým dětem, ale že budou hleděti
také k prohloubení vnitřní práce
školní. Česká škola potřebuje
ke svému životu nové, svěží
krve. Tu novou, svěží krev může
čerpati jen z občanstva, jen z obce, i pravím:
V obci jest obrození české školy. Nemohu
tedy souhlasiti s předlohou zákona, která
chce školství sestátniti. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Konečný
(zvoní): Uděluji slovo dalšímu
řečníku, občanu dru. Lukavskému.
Člen Nár. shr. dr.
Lukavský: Slavné Národní shromáždění!
Nemožno nevzpomenouti toho,
že otázce obecního zřízení
všichni zákonodárci věnovali největší
zájem a největší péči,
již z toho důvodu a z toho přesvědčení,
že zdravý život v obci jest nejjistějším
základem zdravého života celého státu.
A i dnes po řadě let s jistou pietou přečítáme
protokoly z let 60tých, na př. řeči
dra Riegra, kde se jednalo o obecním zřízení.
- Snad ani tenkrát v plném rozsahu netušili,
jak velkou zbraň tímto zákonem dávají
v základ. A kdyby byla tehda Vídeň za červánků
a za úsvitu naší svobody - rámcový
zákon říšský vyšel 1862
- domyslila, v jaké národní posice se vytvoří
naše obce, jistě by ten zákon dopadl docela
jinak. Rámcový zákon byl vydán v jednotlivých
zemích r. 1864, máme tedy za sebou 50 let historie
obecních zřízení. Nezůstalo
to v původní formě, vidíme, že
doba se svými požadavky sociálními a
hospodářskými nutila, aby bylo toto obecní
zřízení doplněno, aby byly vydány
doplňovací určité zákony, zákon
domovský, chudinský, zákon zdravotní,
školský, stavební, čelední, o
policii požární, zákon silniční
atd. Zvláště důležitý jest
zákon z r. 1908 o úpravě poměrů
samosprávného úřednictva, poněvadž
tam byla provedena stabilisace úřednictva samosprávného,
tohoto důležitého elementu pro celý
vývoj naší samosprávy. Víme dobře,
kdo byl největším nepřítelem
všech těch opravných návrhů,
všech návrhů pro zdemokratisování
a zmodernisování našeho obecního zřízení,
a jest dobře si vzpomenouti na osud různých
návrhů, podávaných na českém
sněmu a jest dobře připamatovati si stanovisko
vídeňských vlád k našim kommunám.