Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Budiž mně zde dovoleno projeviti názor, že by se tak pokud možno mělo státi ještě v tomto shromáždění a že by to snad nemělo býti odkládáno až po zvolení konstituanty, poněvadž nový parlament jistě po rušných volbách stěží nabude tak brzy klidu a tak brzy času, aby se k této zákonodárné látce vrátil a aby zde velmi naléhavé potřebě kodifikace včas vyhověl.

Velectění přátelé! Dali jsme právě vykonaným hlasováním obcím nový volební řád, avšak nestačí, širokým vrstvám obecenstva pouze otevříti bránu, aby se uplatnily při správě obecní, jest zapotřebí dáti obecenstvu ve správě obecní zúčastněnému také vhodný nástroj do ruky a takovým nástrojem nejsou ani zřízení dosavadní, ani úplně zákon, jak bude nyní podle našeho usnesení pozměněn. Nesmíme to tedy žádným způsobem přehlédnouti, nýbrž musíme přihlížeti k této zákonné práci jako k pouhému začátku, jaksi výpomoci z nouze.

Velectění pánové! Obec má ve veřejné správě po mém skromném mínění stejnou důležitost jako stát sám. Obec je jakýmsi státem v malém. Právě jako člověk v rodině musí mít pořádek a musí býti uspokojen, tak i v obci musí se státní občan cítiti jako doma, a bude-li státní občan spokojen v obci, možno souditi, že bude i ve státě nakloněn ke spokojenosti. Vy všichni, pánové, dobře pociťujete potřebu a živý interes, jaký máme na tom, aby celé. naše státní ústrojí se vyvíjelo v klidu a způsobem normálním.

A nyní přicházím k otázkám, ve kterých směrech je pro tento okamžik nejnutnější, opraviti dosavadní obecní zřízení.

Především měla dosavadní obecní zřízení ráz autokratický. Starosta podle obecního zřízení dosavadního vedl celou běžnou agendu obecní správy. Jemu bylo přidruženo k ruce představenstvo obecní a městská rada pouze jako sbor poradní. Zde jest zajisté potřebí se stanoviska principu konstitučního, aby nastala změna a ta změna se v navrhovaném zákoně také kodifikuje.

Další takovou otázkou jest otázka naprosté nestrannosti vedení obecní správy, naprosté vzdalování veškerých vlivů, zachování úplné čistoty zájmové. Na tuto otázku odpovídá kodifikace paragrafu 5. o tak zvané podjatosti, o které ještě podrobněji arciť bude jednáno v debatě speciální.

Jinou takovou otázkou, kde skutečně je zapotřebí opravy a doplnění, jest otázka účasti vedoucích úředníků autonomních při jednání sborů, tedy městských, obecních rad a obecního zastupitelstva.

Příliv širokých mass občanstva do obecní správy vyvolává sám novou otázku, která jest řešena v paragrafu 10., tak zvanou otázku diet.

Občané, kteří by utrpěli hmotnou újmu výkonem funkcí v obecním zastupitelstvu, mají dostati v některých případech náhradu tímto způsobem.

Konečně jsou doplněna některá ustanovení o stížnosti, o lhůtách, a hlavní zřetel jest věnován úpravě hospodářské, kontrole hospodářství obecního kodifikováním finančních komisí.

Při této otázce úpravy obecního hospodářství jest dlužno především uvážiti otázku rozsahu samosprávy obecní. Vyskytovaly se v tom směru názory různé. Jeden v tom směru, že se dá odlehčiti hospodářství obecnímu tím, že samospráva obce se zúží, jiný, který, myslím, správně i dotýká se toho vskutku bolavého bodu obecního hospodářství, úpravou finanční base obecního hospodářství.

Velectění pánové, já jsem pro nejširší obor samosprávy obcí. Byl jsem pro nejširší obor místní samosprávy i v dobách starého rakouského režimu, kdy obecní samospráva z důvodů ovšem též národnostních bojovala proti režimu centralistickému, kdy byla takřka jedinou hradbou práv národa, českého lidu proti centralisačnímu úsilí, kdy vykonala nesporně veliký a dodnes nedoceněný úkol, ale jsem toho názoru, že i dnes, kdy máme stát vlastní, samostatný, kdy jsme ve své republice, že nepozbyla místní samospráva na svém významu.

Naopak se mi zdá, že když přihlížím k duchu našeho státu, k duchu republikanismu, místní samospráva na významu ještě stoupá. (Post. Dyk: Výborně!)

Uvážíme-li, že jde tu o správu veřejných věcí v obvodu místně omezeném a uvážíme-li dále, že by tu mělo být snad centralisticky postupováno, myslím, že je jasno, že centralisovaná správa nemůže žádným způsobem vnikat tak dalece do místních potřeb, aby se nedopouštěla generalisace a nivelisace.

Naopak v místní správě jest zapotřebí individualisovati a to jest možné jen tehdy, když místní veřejná správa je v rukou občanstva, které v místě se zdržuje, zná jednotlivé místní potřeby a může tudíž veškeré místní otázky s naprostým konkretisováním posuzovati. (Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, o klid.

Posl. Brabec (pokračuje): Velectění pánové, avšak nejen je tu tento moment místního konkrétního pozorování, jest zde ještě jiná věc, která mluví pro široký obor místní samosprávy. V místní samosprávě se mohou uplatniti - jelikož jde o věci individuu blízké, - občané bez zvláštního školení, nevycvičení, stačí jen, když jsou to občané povahově neporušení, kteří mají možnost zdravého pozorování a nazírání a správného logického úsudku. To se velmi často právě v těchto vrstvách méně školených objevuje a může býti dobře zužitkováno ve prospěch veřejné správy. Bylo by jistě tudíž škoda, kdybychom takové živly z veřejné správy přílišným obmezováním vylučovali.

Jest známo, že v dobách rakouského režimu bylo se zanášeno myšlenkou, obmeziti místní samosprávu, a že, kdyby byla po vítězné válce moc centra zesílila, že by jistě tento úmysl také uvedli ve skutek.

Táži se: proč takovým způsobem zamýšlela státní správa rakouská postupovati? Jistě proto, že dobře věděla, jak intensivním způsobem místní samospráva zasahuje do správy veřejné, jak pěstuje samostatnost individua jednotlivého státního občana, jak vlastně v něm pěstuje - abych tak řekl - přímo ducha republikanismu a proti tomu veškeré centralisační snahy přirozeně musely býti namířeny.

Mimo to dlužno ještě uvážiti, že dobra obecní správa jest také zárukou určitého prohloubení vůbec veřejné správy státní. Ovšem dnes snad nebude takového rozdílu mezi správou státní a mezi správou autonomní. Bude to zajisté jedna a táž správa veřejná, pracující za stejným účelem celkového prospěchu československého lidu, tedy navzájem se podporující a nikoliv proti sobě bojující. Konečně v místní správě dlužno ještě jeden moment uvážiti další, že totiž místní správa má možnost, rychlejším způsobem postřehovati potřeby veřejného života a rychlejším způsobem vyhovovati těmto potřebám, čili, že má povahu jisté přizpůsobivosti.

To by byly ty nejhlavnější důvody pro nejširší obor místní samosprávy, vzaté - abych tak řekl - z minulosti naší. Do budoucnosti vidím v široké místní samosprávě zabezpečení nejenom - jak jsem již řekl - republikánského ducha v našem československém státě, ale zároveň také to, že všechny politické strany československé republiky staví zájmy národa československého nad jakékoliv zájmy jiné, - a o tom jsme zde měli všichni vespolek dosti příležitosti podati důkaz - že zajisté budou trvati na tom životním zájmu udržení tohoto republikánského ducha, že budou se moci prolínat v místní samosprávě, takže místní samospráva může působit i velmi dobrým způsobem na vyrovnání určitých protiv mezi politickými stranami a připravovat tak jejich součinnost v parlamentu ústředním.

Je však otázka, čeho je tedy zapotřebí, aby odlehčeno bylo místní samosprávě se stanoviska hospodářského a finančního. Zákon řeší tuto otázku jaksi pokusmo v §§ 20. a 21. Stát projevuje úmysl, převzíti některé obory místní samosprávy, a to zejména některé náklady, jako jsou školský a chudinský. Není žádné pochyby, že tím způsobem obecnímu hospodářství může býti ulehčeno do jisté míry, ale jsem přesvědčen, že bohužel je to kusá odpomoc, že bude se musit sáhnout k mnohem pronikavější reformě finanční basi veškerého obecního hospodářství, k reformě, kterou by obce nebyly odkázány na nedostatečný systém přirážkový, nýbrž kterou by obcím dány byly k disposici takové samostatné daně, které současně s rozvojem obcí automaticky by se také rozvíjely a které by také umožnily, že by obecní hospodářství ruku v ruce se svým daňovým systémem podle potřeb a požadavků moderní doby rostlo. Jen takovým způsobem podle mého názoru je možno přivésti do hospodářství obcí potřebnou rovnováhu a zabezpečiti obcím skutečný rozvoj, který by všem těm velikým potřebám moderním, a zejména sociálním, které v nejbližší době nesporně na obce přistoupí, mohlo býti vyhověno.

Slavné Národní shromáždění! Končím vývody své u vědomí, že návrh zákona, který mám čest vám předložiti, může býti velmi pronikavě a právem kritisován. Avšak má-li býti naléhavému požadavku doby vyhověno, nezbývá nic jiného a doporučuji vám, abyste návrh ten schválili. Jsem jist, že tím vykonáte pro tento okamžik prospěšný kus zákonodárné práce a že zároveň tím neznemožníte opravu systematickou a důkladnou, o které v nejbližší době bude musiti tento slavný sbor uvažovati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ku generální debatě. Než udělím slovo prvnímu řečníku, dovoluji si podobně jako při předešlé předloze ve smyslu § 39. našeho jednacího řádu navrhnouti půlhodinnou řečnickou lhůtu. Jsou proti tomu námitky? Pokládám ten návrh za přijatý.

Do řečnické listiny jsou zapsáni členové Národního shromáždění dr. Horáček, Houser, Lukavský, Klouda a Sabata. Uděluji prvnímu řečníku panu dru. Horáčkovi slovo.

Posl. dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Když byl ústavní výbor pověřen úkolem, vypracovati nový volební řád do obcí, tedy si záhy uvědomil, že není možno tento volební řád uzákoniti sám o sobě, nýbrž že úzce s tímto volebním řádem souvisí také celé naše obecní zřízení, a ovšem býval by měl úkol vlastně podrobiti revisi celé zastaralé naše zřízení obecní.

Tento úkol však v dnešní době a při té prozatímnosti stavu, ve kterém se celé Národní shromáždění nalézá, nebylo ovšem lze uskutečniti, a tak nezbývalo ústavnímu výboru nic jiného, než, řekl bych, vytrhnouti z toho celého obecního zřízení jisté části a omeziti se jen na to, tyto nejdůležitější části nějakým způsobem pozměniti, aby aspoň tato změna volebního řádu a obecního zřízení tvořila jistý celek, a aby takto bylo vyhověno nejnaléhavější potřebě.

A při tom bylo vůdčí myšlenkou ústavnímu výboru, aby zejména dvě věci byly pokládány za nejnaléhavější. Jedna věc jest samozřejmá: - a celá řada vážených řečníků již při debatě o volebním řádu se té věci dotkla - není pochyby, že naše obecní samospráva ve svém jádře jest zdravá, ale že, řekl bych, na samém kořenu této samosprávy hlodal a hlodá dosud snad jistý červ, a to jest to, co nazýváme tou korupcí a tím nepotismem, a co já bych nazval raději jistým projevem upřílišněného egoismu, který zejména naší samosprávě, zvláště pak v obecní samosprávě takovým nepříznivým způsobem se projevuje, a který zejména v dobách válečných, bohužel, tak velice u nás se rozmohl. Já tyto úkazy zde nechci rozšiřovati. Je to ten nepotism, jest to strýčkovství, jest to to protekcionářství, které se zejména objevuje snad v tom obsazování různých míst v našich úřadech samosprávných, ale je to ještě něco více, jest to to, co bych rozuměl pod nedostatkem, podříditi zájmy soukromé prospěchu obecnému. A my víme, že v nejrůznějších sborech samosprávných skutečně se tak děje, že mnozí ani nejsou si toho vědomi, že nemají té moci, kterou jim svěřilo voličstvo, a kterou mají vykonávati ve prospěchu veřejném a obecním, nikdy zneužívati ve svůj prospěch soukromý. A mnohdy často se to děje, že někdo už svým povoláním jako právní zástupce, jako stavitel anebo jako člen různých korporací výdělkových, akciových společností, správcovských rad a nevím čeho ještě, přichází do jisté kolise mezi zájmem obecním a mezi prospěchem svým vlastním anebo tím zájmem, který má na té korporaci výdělkové, ve které zasedá.

Tedy odstranění tohoto úkazu, v naší samosprávě tak nehezkého, pokládal ústavní výbor za hlavní svou úlohu, a toho se týkají ona ustanovení, která právě mají vylučovati možnost takového nějakého egoismu, řekl bych, egoismu soukromého a individuálního. Ale vedle tohoto egoismu individuálního bych ještě soudil, že zde ještě může býti jistý egoismus povahy kollektivní, to je ten egoismus, kterého snad neprojevuje jednotlivec ve svém vlastním zájmu, ale který projevují snad celé strany a třídy obyvatelstva. Mohou to býti politické strany, mohou to býti stavovské strany, mohou to býti vrstvy třídní, které také mají jisté zájmy a tyto jejich zájmy nalézají se mnohdy ve sporu se zájmy obecními a není vyloučeno, že, když tyto strany nebo tyto třídy, ať rázu politického, ať třídního, ať sociálního, ať stavovského, domohou se v nějaké veřejné korporaci většiny, že pak této své většiny využívají ve prospěch těchto svých zájmů třídních. A i to jest v naší samosprávě nebezpečné a proti tomu zase směřují ona ustanovení předložené novelly obecního zřízení, kde se žádá jistých zvláštních opatrností, kde se žádá jistých zvláštních záruk a kautel, aby snad nemohlo té převahy a moci v takové korporaci býti využitkováno ve prospěch takového egoismu kollektivního. Jsou to na příklad ta ustanovení, zejména o finančních komisích ve větších obcích, kde nemohou snad libovolně činěny býti nějaké náklady, které by nebyly ve prospěch všech občanů, rovněž ta ustanovení, že určitá menšina občanstva může položiti své veto proti nákladům, které by se činily ve prospěch podniků nebo zařízení, pokud by přesahovaly určitou míru, a jichž by právě k těmto účelům stranickým mohlo býti nějakým způsobem využitkováno.

Tedy to bylo to jedno hledisko, z kterého vycházel ústavní výbor: čeliti a bojovati proti tomuto egoismu, který se jeví právě jak v zájmu soukromém, tak i v zájmu stranickém.

Druhé hledisko, které měl ústavní výbor v tomto svém návrhu, to bylo ono hledisko, aby naše samosprávné korporace, tedy zejména svazky obecní samosprávy, pokud možno postaveny byly na jistou zdravou basi finanční.

To je druhá vada dosavadní naší samosprávy, nejen samosprávy obecní, ale i samosprávy jiné, zejména zemské. Víme, že sice za bývalého režimu rakouského od samosprávných korporací se vyžadovaly stále větší úkoly a služby, že jejich působnost byla stále rozšiřována, ale každé rozšíření působnosti vyžaduje také větších nákladů. A tu, ačkoliv na jedné straně bylo žádáno větších služeb od korporací samosprávných, nebylo jim poskytováno na druhé straně možnosti, aby si k tomu účelu opatřily potřebné náklady, a víme, že naše samosprávné korporace stále bojovaly a zápasily s finančními nesnázemi a že tak ovšem činí až dodnes.

Víme, že naše finanční soustava samosprávná spočívala až na některé méně významné výjimky hlavně na soustavě přirážkové, a jsou známy ty veliké námitky a podstatné námitky, které se proti celé soustavě přirážkové činí. Soustava přirážková sice má v sobě něco pohodlného a něco lákavého, lze zde zcela mechanickým způsobem snadno vypočítati potřebu a snadno lze ji rozvrhnouti ve formě přirážkové na veškeré poplatníky. Ale právě tato snadnost může někdy potom sváděti k jistým výdajům snad neuceleným a zbytečným; tato snadnost ovšem má za účinek, že také ty nestejnoměrnosti daňové, které jsou při státních daních, zejména i při výnosových daních, že tyto se touto soustavou přirážkovou zvětšují a zostřují.

A konečně soustava přirážková, jak známo, má i tu velikou vadu, že i místní nestejnoměrnost daní se jí velice podporuje. Vždyť víme, že v některých obcích jest 100 % až 200 % přirážek, v jiných obcích jen 20 % až 30 % přirážek, a vidíme, že obyvatelstvo téže země, ba mnohdy téhož okresu, podle toho, v kterých obcích bydlí, docela různě daňově jest zatíženo. To se stanoviska národohospodářského jest zjevem velice nepříznivým.

Šlo tedy ústavnímu výboru o to, aby také v této věci mohl zjednati nějakou nápravu. Ale ovšem tu jeho úkol byl velice obtížný. A když pánové vezmou do ruky předlohu ústavního výboru, tedy mohou z ní pozorovati jisté rozpaky, do kterých se ústavní výbor při řešení této otázky dostal. On totiž zde měl jedno dilemma: buď zjednati těm samosprávným korporacím větší příjmy, větší prameny důchodů, anebo na druhé straně omeziti působnost těch samosprávných korporací.

Vidíme, že zde asi volil takovou poloviční cestu, že zde skutečně v jednom paragrafu slibuje se, že jisté úkoly samosprávných svazků, a to velmi důležité úkoly, mají býti v budoucnosti - tedy jenom jakýsi slib - převzaty na vrub státu - na příklad věcné náklady, školství, celé chudinství, budování místních silnic, náklady na policii bezpečnostní, na policii zdravotní, na policii stavební. To ovšem zdánlivě pro naši samosprávu by mělo velké výhody. Tím největší, anebo alespoň velmi značná část nákladů, které tyto obory působnosti vyžadují, by skutečně přesunuta byla na někoho jiného, tedy na stát.

Ale ono to má také jistou stinnou stránku: totiž tu, že tím naše samospráva vzdává se jistých funkcí a oborů působnosti, které až dosud jí náležely, a že tím ovšem význam této samosprávy velmi poklesne.