Toto nebezpečí dekapitace,
jak již opětovně bylo řečeno,
objevuje se při takových, řekl bych, podmínečně
vázaných kandidátních listinách,
tedy při těch, kde sice není dovoleno, aby
volič si sestavoval kandidáty výběrem
z různých kandidátních listin, ale
kde je dovoleno voličům, aby škrtali, a kde
potom při skrutiniu ve stranách se přikazují
mandáty kandidátům, kteří dosáhli
nejvyššího počtu hlasů.
Kdyby bylo možno, jakýmkoli
ustanovením obmeziti možnost dekapitace uvnitř
stran samých, pak zajisté, myslím, že
by bylo málo nás, kteří bychom toto
ustanovení nevítali, poněvadž by bylo
velmi mocným korektivem straníků oproti různým
excessům ve vedení stran (Výborně!),
ale nelze se domnívati, že by bylo možno nalézti
takové ustanovení zákonné, které
by tuto volnost voličům jen ve stranách samých
poskytovalo, a proto je třeba na mysli míti to mnohem
větší nebezpečí, že nikoliv
příslušníci strany, nýbrž
příslušníci cizích stran - já
bych to nebezpečí viděl právě
v tom, že příslušníci z jiných
stran a zejména, vážené shromáždění,
ty vrstvy voličstva, které tak trefně nazval
pan referent voličstvem, které stojí pod
stranami, mohly by býti zneužívány k
tomu, aby se postaraly o to, aby stranám kandidujícím
znemožnily zvolení těch nejlepších
lidí, a to nejlepších nejen s hlediska stranického,
ale nejlepších i s hlediska účelu, ku
kterému jsou kandidováni a ku kterému mají
býti zvoleni. (Výborně! Zcela správně!)
A tu, vážení pánové,
přicházím k jednomu návrhu, který
v návrhu pánů kolegů není obsažen,
ale který byl velmi často přetřásán
ve veřejnosti a který, ať rozhodnutí
dopadne jakkoliv, jistě ještě jako důsledek
jednání bude pronášen, a to k tomu,
proč nebylo alespoň voličům poskytnuto
právo anebo možnost, aby se vyslovili o jednotlivých
kandidátech, když dle článků
časopiseckých je to možno zabezpečiti
dle tzv. systému belgického.
A vážení pánové,
kdyby tu skutečně byla možnost, anebo kdyby
výsledek udělení tohoto práva voliči
byl takový, že by odpovídal jednak technickým
obtížím, které by vyvolal při
skrutiniu, jednak skutečnému úmyslu, kterým
by se chtěla volnost voliče dosáhnout, jistě
bychom se přimlouvali za to, aby ten způsob byl
zaveden. Ale, vážení pánové,
tento způsob, řekl bych, podmínečného
škrtání v kandidátních listinách
může býti proveden jen dvojí cestou,
má-li alespoň částečně
odstraniti nebezpečí dekapitace. Buď může
býti stanoveno vůbec, že určitý
počet kandidátů, od prvního počínaje
ovšem, nesmí býti škrtnut, nebo kdyby
byl škrtnut, že to škrtání je neplatným,
že tito určití kandidáti v určitém
počtu jsou za všech okolností zvoleni, nebo
druhý způsob, kde tohoto ustanovení není,
kde ale procento neměněných odevzdaných
hlasovacích lístků proti měněným
je procento, které určuje ten počet kandidátů
na kandidátní listině od počátku
jmenovaných, kteří se pokládají
za zvolené za všech okolností, bez ohledu na
to, mnoho-li hlasů ve volbě sami dostali.
Vážené shromáždění,
prvý způsob, který uvádí určitý
počet těch neměnitelných kandidátů
a který má zabezpečiti zvolení vůdců
anebo nejlepších lidí ve straně, pokládám
za neproveditelný v tomto zákoně o volbách
obecních proto, poněvadž máme velice
různý počet osob, které se současně
budou voliti, jak již bylo řečeno, v jednom
sboru, a že by tedy po případě počet
3 osob byl při zastupitelství 9členném
velmi veliký, ale při zastupitelství o 60
členech naprosto nepostačitelným, aby zabezpečil
straně její nejlepší lidi tímto
způsobem proti dekapitaci.
Naproti tomu, vážené
shromáždění, způsob druhý,
dle něhož určité procento neměněných
odevzdaných hlasovacích lístků určuje
procento zvolených kandidátů, je něčím,
co bych, dovolíte li, po starém přísloví
nazval, že by bylo ustanovením, aby se vlk nažral
a koza zůstala celá. Volič by měl
zdání volnosti, volič by měl snad
radost z toho, že může nenáviděného
kandidáta škrtnouti, ale výsledek by byl stejný:
zvolen by byl přece jen ten, kdo je na prvém místě
stranou jako kandidát postaven. A tu myslím, vážené
shromáždění, že toto ustanovení,
které by nemělo žádných výsledků,
není takového rázu, aby předloha proto
musila býti měněna.
Já jsem, vážení
pánové, řekl, že bude v zájmu
stran samých, aby svoje vnitřní poměry
uspořádaly tak, aby skutečně jim nemohly
býti činěny výtky, že vykonávají
postavením určitých kandidátů
nezřízený mocný tlak na voliče
v tom směru, aby výběr kandidátův
odpovídal jenom úmyslu po případě
některé skupiny, anebo, řekli bychom, třeba
i kliky ve straně, neb v jejím vedení.
Mám za to, vážené
shromáždění, že důsledkem
tohoto volebního řádu bude také určitá
reorganisace ve stranách samých, a že strany
samy ve vlastním svém zájmu budou museti
rovněž na princip tohoto poměrného zastoupení
přistoupiti uvnitř svých vlastních
organisací, že výkonné výbory
a presidia budou pravděpodobně také na nějakém
podobném principu v budoucnosti voleny, poněvadž
ve stranách bude uznávána skutečná
pravda, že menšiny jsou skoro ve všech případech
takovým určitým kontrolním elementem
ve shromáždění nebo v organisacích
a že jsou tou příslovečnou štikou
v rybníku.
Jestliže toto ozdravění
ve stranách samých se nestane, nemůže
býti pochyby o tom, že jak poměrné volební
právo samo, tak i ta určitá reorganisace
ve stranách bude míti svoje vlivy, a jistě
vliv blahodárný na celý náš veřejný
život. Neboť jistota že žádný
hlas žádného voliče - a tím ovšem
nemám na mysli jenom volby do obcí, nýbrž
volby do širších správních sborů,
zejména volby do parlamentu - se neztratí, a že
jest tu zabezpečeno určité, síle stran
odpovídající zastoupení za všech
okolností, bude zajisté míti ten příznivý
následek, že neodstraní sice agitaci, že
neodstraní také demagogii, tento, řekl bych,
plevel na žírných nivách demokracie,
ale že přivede do našeho veřejného
života více reelnosti v nazírání,
více opravdovosti a více snahy po skutečných
velkých cílech.
Nelze se ovšem domnívati,
že by se tak stalo brzy, ale se stoupajícím
vzděláním nejširších vrstev
lidových, o které musíme se všichni
pokud možná nejvíce a nejúčinněji
starati, lze zajisté doufati, že tato doba nebude
daleka!
Vážení pánové!
Jestliže uzákoněním volebního
řádu do obcí, tohoto zákona o rovnosti
všech, učiníme první krok k tomuto ozdravění
veřejných poměrů, mám za to,
že tím uskutečníme dílo nejen
velmi spravedlivé, ale pro budoucnost i blahodárné.
(Výborně! Potlesk).
Předseda
(zvoní): Dávám slovo dalšímu
řečníku "proti", panu Pospíšilovi.
Posl. Pospíšil:
Slavné Národní shromáždění!
S opravdovým povděkem
přijal jsem sdělení pana referenta, že
ústavní výbor přiklonil se k našemu
návrhu v tom smyslu, aby byla zajištěna tajnost
voleb. Ale ještě jeden bod leží nám
na srdci, a to jest § 46., o němž navrhujeme,
aby měl následující znění:
"Jestliže nebyly způsobem
uvedeným v § 45. obsazeny veškeré mandáty,
přikáží se zbývající
mandáty postupně skupinám, které při
dělení dle § 45. provedeném vykázaly
nejvyšší zbytek dělení, anebo,
které nedosáhly ani tolik hlasů, kolik činí
volební číslo. Tyto hlasy se považují
také za zbytek." Tím přirozeně
žádám škrtnutí třetího
odstavce tohoto paragrafu.
Je to, pánové, ustanovení
o tak zvaném "quorum". Pan referent mluvil pro
toto ustanovení, tedy proti našemu návrhu a
udával zde příklad číselný,
který měl znázorniti, že původní
usnesení ústavního výboru je správné,
a který čelil proti našemu návrhu. Ale
tu, pánové, dovoluji si poukázat na skutečnosti,
že uvedený příklad je prostě
nemožný, poněvadž podle předešlých
ustanovení není vůbec možno aby některá
skupina, některá strana odevzdala pouze 4 hlasy,
poněvadž by to odporovalo ustanovení §
20., které jsme posledně přijali, dle něhož
je třeba, aby kandidátní listina byla podepsána
určitým počtem voličů, a tam
ten počet voličů činí nejméně
10. Příklad p. referentem uvedený mne tedy
nikterak nepřesvědčil, ale dovoluji si slavnému
shromáždění uvésti jiný
příklad, kde téměř křiklavě
je vidět následky, které by mělo takové
quorum třeba jen ve výši onoho volebního
čísla.
Dejme tomu, že v obci je voličů
420. Dle odhadu měla by tato obec s. 1000 obyvatelů
15 obecních starších. Pro stranu jednu bylo
by odevzdáno na př. 180, pro stranu druhou 115,
pro stranu třetí 60, pro stranu čtvrtou 40,
pro stranu pátou 25, dohromady 420 hlasů. Dělením
volebním číslem dostaneme, že nebudou
obsazeny dva mandáty, bude tedy obsazeno pouze 13 mandátův
a ty dva mandáty je třeba dáti zbytku. Ovšem
tedy u prvé strany zbytek je 12, u druhé strany
3, u třetí 4, u čtvrté také
dvanáct a u páté, která nedosáhne
volebního onoho čísla, t. j. 28, obnáší
25. Dle návrhu páně referentova dostala by
tu strana první a čtvrtá ony 2 mandáty,
kdežto strana pátá, která vykazuje 25
členů, by nedostala onen mandát, ač
strana se zbytkem 12 členů by onen mandát
dostala.
Ještě křiklavější
je případ, který jest uveden na straně
22. ve zprávě ústavního výboru,
kde je rovněž 5 stran. Poslední strana má
91 voličův a volební číslo
činí 93. Na tuto stranu by také neměl
žádný mandát připadnout a přece
dle návrhu ústavního výboru by ty
tři zbývající mandáty měly
býti rozdány těm stranám, které
vykazují nejvyšší zbytky, to jest straně
třetí (s 91 hlasy), straně čtvrté
(s 87 hlasy) a straně druhé (se zbytkem
47 hlasů); tedy strana se zbytkem 47 hlasů by
onen mandát dostala, kdežto strana, které náhodou
scházejí pouze dva hlasy do onoho volebního
čísla, tedy se zbytkem 91 hlasů, by onoho
mandátu nedostala. To je opravdu křiklavý
příklad, který opravdu varuje, abychom nepřijímali
ustanovení o tomto quorum a který žádá
právě dle našeho návrhu, aby i ty strany,
které nedosáhly náhodou volebního
čísla, aby hlasy těchto stran byly považovány
za zbytek a, když tomu zbytku připadne mandát,
ať je také té straně přidělen.
Pánové, jedná se zde o akt spravedlnosti,
tedy myslím, když chceme takovým křiklavým
nespravedlnostem zabrániti, že jest naší
povinností, abychom to ustanovení o quorum zrušili.
Ale ještě z jiného
důvodu, pánové, je to nutno. Pan referent
zde správně poukázal, že zde snad má
býti tím čeleno něčemu z ohledu
národnostního, z ohledu na národnostní
menšiny. To jest pánové zbraň dvojsečná.
My máme zde např. v Praze národnostní
menšinu německou. Ted y zde snad v náš
prospěch by se toho paragrafu dalo užíti, ale
nezapomínejme na nesčetné menšiny české
v německém území, kde týmž
paragrafem byli bychom my postiženi. Tedy z toho důvodu
jest potřebí, tento paragraf také zrušiti
a ponechati čiré náhodě, která
ať rozhodne, ať se to týká Čecha
nebo Němce.
Ale já mluvím zde za
to širší stanovisko, ne pouze s ohledem na ty
obecní volby. Již to jsem měl na zřeteli
při jiných otázkách, abychom patřili
na tyto zásady, na tento volební řád,
který snad bude ve svých zásadách
přijat také do jiných sborů, s toho
širšího hlediska, tedy s hlediska voleb do říšského
našeho parlamentu. A tu myslím, že bychom takové
quorum rovnající se volebnímu číslu
přijati nemohli. Podle výpočtu myslím,
že volební číslo v naší
republice bude obnášeti kol 20.000 a tu, pánové,
račte uvážiti, strana, která vykazuje
se v naší říši 20.000 voličů,
anebo maličko pod to volební číslo,
by byla zbavena jakéhokoliv zastoupení a přece
v určitém případě by strana
s daleko menšími zbytky, snad 5.000, zastoupení
ještě jedním mandátem dostala. Tedy
s tohoto hlediska musíme také na tuto věc
patřiti.
V paragrafech dalších
navrhujeme ještě následující
změny. K § 49., aby byl vypuštěn. Přirozeně,
když byl přijat § 19., tedy musíme odvolati
svůj návrh, poněvadž se stává
bezpředmětným.
V § 50. jest tentýž
případ, tedy také zde upouštíme
od svého návrhu.
V § 52., tam jsme navrhovali
následující znění: Konala-li
se volba v několika okresích, anebo několika
osadách, anebo katastrálních obcích,
provedou volební komise jednotlivých volebních
místností pouze úkony atd.
Tedy tu se nám stal - přiznávám,
pánové - lapsus, a sice v tom smyslu, že jsme
opomenuli patřičnou změnu provésti
v §§ minulých, které nyní. jsou
schváleny a tím pánové se to ovšem
napraviti nedá a jsme nuceni, také od tohoto návrhu
upustiti.
Tím, pánové,
byly by odbyty všechny paragrafy této volební
skupiny. Ale dovolte mi, abych při jednom zmínil
se také o paragrafech následujících,
které jsme navrhovali, aby byly změněny,
a které spadají do debaty další a to
proto, poněvadž stávají se ony návrhy
bezpředmětnými přijetím právě
hlavně onoho paragrafu 19. a proto, pánové,
dovoluji si tyto své návrhy odvolati.
A nyní dovolil bych si ještě
několik slov na ukončenou. Pánové,
provádíme práci velikou, tato práce
blíží se ku konci a opravdu ty návrhy,
které my jsme zde podali, směřovaly jen ku
zjednodušení těch voleb, k ničemu jinému,
jak jste zajisté z debaty mohli poznati, a lituji že
v mnohých aspoň případech jste nepřiznali
nutnost, aby v tom směru osnova zákona byla změněna.
Můžeme konstatovati s díkem, že v jednom,
ale pravím v nejdůležitějším
bodu, dali jste nám za pravdu, a za to vám upřímně
děkujeme.
Víme, že nyní
snad nebyla uznána nutnost našich návrhů,
ale jsme přesvědčeni, že volební
praxe nám dá za pravdu a ta volební praxe
v brzké době vynutí si mnohé změny,
které jsme navrhovali. Ale to nám bude, přijde-li
k tomu snad v dohledné době, jen zadostiučiněním.
Na konec nemůžeme nevysloviti více než
přání, aby tento zákon, který
jistě jest tak důležitý pro veškerou
ústavu naší republiky, přispěl
ku blahu našich obcí a ku blahu celé Československé
republiky. (Výborně! Souhlas.)
Předseda:
K slovu jest dále přihlášen posl. Hlinka.
Uděluji mu je.
Posl. Hlinka: Veľactené
Národné shromaždenie!
Prv, než pristúpim k
meritu pojednávania, totiž k návrhu volieb
do obcí, ráčte mi dovoliť o slovenských
pomeroch jedno - druhé povedať, a to preto, lebo o
slovenských pomeroch v 18. schôdzi dnes týždeň
padly tiež poznámky, poznámky, ktoré
týkajú sa mojej osoby, nie práve najsympatickejšie,
ba naprosto poznámky môj charakter do pozadia kladúce.
Preto ako muž, ako politik a i ako charakterný človek
musím s tohoto miesta jedno - druhé vysvetlím.
Veľactené shromaždenie,
v 18. schôdzi kolega B e c h y n ě dovolil si odvolávať
sa na moju jednu prednášku, ktorú jsom mal
v Národnom dome, a z tejto prednášky predniesol
úryvky a síce úryvky z časopisu Čecha.
V týchto úryvkoch boly poznámky, ktoré
by mohol celý český národ vzťahovať
na seba a ktoré by mňa mohly označiť
ako nepriateľa celého národa, alebo ako nepriateľa
celej československej republiky, mňa, ktorý
som, veľactené shromaždenie, iste jeden z najprednejších,
jeden z najvernejších ich stúpencov a členov.
Veľactení pánovia,
keď kritisujem a posudzujem jednu alebo druhú, či
tretiu politickú stranu, vtedy neposudzujem samotný
štátny útvar. Keď kritisujem jednoho alebo
druhého môjho politického protivníka,
nekritisujem český národ. Sme radi a pyšní,
že my bratrom Čechom môžeme sa poďakovať,
že sme dnes voľným národom a že si
môžeme ruku podať. Naše rany boly veľké,
náš bôľ bol ťažký a keby
nebolo bratského českého národa, tak
by náš bôľ a egyptská poroba neboly
vyšly nikdy najavo.
Veľactení pánovia,
kolega Bechyně odvoláva sa na "Čecha",
že som povedal, že 90% katolíkom berú
vieru. Ale on ne povedal, kde berú, ako berú, čo
berú. Len vytrhnul jednu vetu, premissiu vynechal, konsekvenciu
vynechal, povedal len, že berú.
Páni moji! Já nechcem
urážať nikoho, chcem len vážne radiť,
lebo Wilson hovorí: Rozum a umiernenosť v politike
sa má tak ako panovník v ústavnom štáte.
Panovník len vladári, panujú ale iní.
Tak i v politike rozum len vladári, panujú ale mnohokrát
vášne, panujú náruživosti, často
osobné sympatie a i antipatie. Preto u mňa v tomto
osvedčení nehľadajte žiadnej sympatie
ani antipatie. Ja keď som hovoril o týchto veciach,
hovoril som pod dojmom tých vecí a udalostí,
ktoré sa tu bohužiaľ staly a ktoré naše
presvedčenie katolícke hlboko urážaly.
Ja mám za satisfakciu, že národný výbor
vyslovil nad činom tretieho novembra svoje poľutovanie
a tým som bol uspokojený. Ale, pánovia, ten
fakt sa odčiniť nedá, ten fakt, čo sa
stal na Staromestskom námestí, ten sa odčiniť
nedá, a tento prišiel cestou časopisov do verejnosti.
Preto cítilo Slovensko akési obavy v náboženskom
ohľade, akúsi bázeň, a to je pre nepriateľov
našej Československej republiky, pre Maďarov,
pre nepriateľov našich na pravo i na ľavo veľmi
vítané. Tí hneď ukazujú: Slováci,
pozrite, čo Vás očakáva. My sme Vám
brali len reč, ale tam Vám idú brať
i vieru.
Pánovia, rozhliadnime sa!
Tá naša krásna ríša, táto
naša krásna republika, aká je vznešená,
aká je bohatá! Máme všetko, čo
nemá iný. Počínajúc od pšenice,
máme hory, máme lesy,. drevo, kamenné uhlie,
mramor, máme zlato, železo, antimón, máme
i kráľovský napoj, i tokajčiny kus.
Sme iste najkrásnejšou republikou v Európe.
Sme, pánovia, republikou, ale obkľúčení
z každej takmer strany nepriateľmi. Ráčite
pozrieť na tú podobu našu! Keď chcem ísť
z Ružomberka do kráľovskej Prahy, vážené
shromaždenie, ráčite vedeť, koľko
musím cestovať? 31 hodín musím cestovať,
a to vo voze chladnom, neosvetlenom, nevytopenom. Na severu a
východe vidíme, tam máme nepriateľov
Poliakov, ktorí nás dnes z Těšínska
vyháňajú. Na juhovýchode máme
nepriateľov Maďarov, ktorí nás tak ľahko
nezabudnú, ktorí tak ľahko korisť z rúk
nepustia. Máme i Nemcov. Máme iných nepratieľov,
ale máme nepriateľovi v nútri, a to sú
rôzne elementy.