Předseda:
Tomášek.
Místopředsedové:
dr Bella, dr. Hajn, Konečný,
Udržal.
Zapisovatelé:
Pik, dr. Veverka a větší
počet členů N. S.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, Prášek,
dr. Rašín, Staněk,
Stříbrný, Švehla,
dr. Winter a ministerský rada dr. Bobek.
Z kanceláře
sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Říha.
24. schůze Národního
shromáždění československého
ve čtvrtek 30. ledna 1919 o 2. hod. odpolední.
1. Zpravodaj dr. Meissner.
Zpráva ústavního výboru o řádu
volení do obcí republiky československé
(tisk 302).
2. Zpravodaj dr. Brabec. Zpráva
ústavního výboru o návrhu zákona
na částečnou změnu obecních
zřízení a městských statutů
(tisk 381).
Předseda:
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili
se pro dnešní schůzi:
Churavostí: Sonntág,
dr. Bulín, Zatloukalová-Coufalová,
Heinrich, Bařina, Kalina.
Neodkladným zaměstnáním:
Klega, Brodecký, Měchura, Ferd. Jirásek,
Ecksteinová, Janoška. dr. Witt, Cobrda.
Účastí při
mírovém jednání v Paříži:
Brožík, Dušek, dr. Franke, Hampl,
dr. Hnídek. Houdek, Hudec, Laube, Lukeš, dr.
Markovič, Mečíř, dr. Preiss,
Prokeš, dr. Rambousek, dr. Rolíček.
Účastí při
mezinárodním sjezdu ve Švýcarech: Bechyně,
Edmund Burian, Antonín Němec.
Podán byl vládní
návrh zákona o nejvyšším soudu.
Přikázán byl výboru správnímu.
Ministr spravedlnosti požádal,
aby výboru byla dána lhůta 8 denní
k podání zprávy.
Jsou snad námitky proti tomu?
Není jich. Lhůta je
přijata.
Z předsednictva byly
přikázány tyto návrhy: Žádám
pana tajemníka, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník
dr. Haasz (čte):
Výboru zásobovacímu:
Tisk 418. Návrh Sechtra,
Chlebounové, Hübnera, Vraného a soudr.,
aby bylo vyloučeno existenční minimum domkářů
a malorolníků vůbec z rekvisice a veřejných
dávek naturálních.
Výboru technickému:
Tisk 419. Návrh Bečky
a soudr.,aby bylo využito vodních sil k získání
elektrické energie.
Tisk 420. Návrh Bečky,
Nekvasila, dra Weyra a soudruhů, aby byl zřízen
ústřední úřad pro veřejné
vyměřování v republice československé.
Výboru finančnímu:
Tisk 422. Návrh dra Velicha
a soudruhů na reorganisaci "České Spořitelny".
Výboru zdravotnímu:
Tisk 421. Návrh dra Syllaby,
dra Velicha a soudr., aby byla ihned zřízena
stanice pro léčbu vztekliny podle způsobu
Pasteurova.
Předseda:
Přistupujeme k dennímu pořadu a sice
k pokračování v debatě o zprávě
ústavního výboru o řádu volení
do obcí republiky československé (tisk
302).
Uděluji slovo dalšímu
řečníku pro návrh p. Malypetrovi.
Posl. Malypetr: Slavné
shromáždění!
Projednáváním
této předlohy o právu volem v obcích
Československé republiky dostalo se Národní
shromáždění k svému nejdůležitějšímu
úkolu, pro který vlastně bylo zřízeno
a ustaveno, totiž k vybudování ústavního
zřízení a k úpravě veřejné
správy našeho státu. Ačkoliv nelze uznati
za správný názor v naší veřejnosti
velice často pronášený, jako by ústavní
shromáždění bylo oprávněno
k práci jedině v tomto směru, přece
nutno uznati, že bychom se měli zabývati přede
vším jiným těmito věcmi, a ostatní
že bychom měli luštiti a řešiti jen
potud, pokud se dotýkají zájmů neodkladných,
zájmů kulturních, hospodářských
a sociálních a zájmů celostátních.
Měli bychom, myslím, při tom míti
na paměti slova prvního velkého našeho
presidenta, která pronesl ve svém prvním
poselství, když pravil: "Varujme se překotnosti,
máme času dost, nemusíme míti všecko
najednou. Začněme s tím nejnutnějším,
s tím, co umožní další vývoj
a vývoj organicky."
Vážené shromáždění,
mám za to, že by aspoň po dobu tohoto zasedání
našeho zatímního parlamentu bylo velmi dobře,
kdyby tato vzácná slova byla nadepsána nad
vstupem do této síně a kdyby byla nadepsána
proti tomuto místu.
Předloha, o níž
jednáme, jest zajisté takovým nejnutnějším
požadavkem doby, nelze však tvrditi, že bychom
se při jejím tvoření úplně
vyvarovali veškeré překotnosti.
Doba, vyměřená
ústavnímu výboru k vypracování
této předlohy, byla tak krátká, že
stěží poskytovala členům výboru
dosti času k důkladnému propracování
a neposkytla veřejnosti dosti možnosti, aby s plným
zájmem sledovala postup projednávání.
Důsledkem toho aspoň
částečným jsou některé
vady tohoto zákona, jejichž existenci sám pan
referent přiznal a živá debata o části
předlohy, týkající se způsobu,
jak volič bude vykonávati volební právo,
jest důkazem toho, že veřejnost nenabyla před
projednáváním této předlohy
dosti jasnosti a dosti samostatných názorů
o jejích ustanoveních.
A je to zcela zřejmo, přirozeno
i potěšitelno, že naše veřejnost
takový čilý zájem o tuto předlohu
jeví. Vždyť jest tato předloha návrhem
zákona, který dotýkati se bude všeho
občanstva v jeho každodenních zájmech
a ve všech jeho poměrech oproti obcím. A proto
také všechny strany tohoto slavného shromáždění
přistoupily -k jednání o tomto zákonu
s plným vědomím, že kladou se tu základy
k budově ústavy a veřejné správy
našeho státu. Pan referent prohlásil ve své
úvodní řeči, že zákon
tento je výsledkem spolupráce všech stran.
V generální debatě však bylo prohlášeno
a důrazně tvrzeno, že socialistické
strany musily svésti tuhý zápas o to, aby
uchránily demokratický ráz předlohy.
Rád bych věřil, vážené
shromáždění, že toto prohlášení
jest důsledkem špatných informací, poněvadž
kdyby tomu tak nebylo, bylo by projevem otevřené
a přímé zlovůle.
Pokládám za svou povinnost
to zde konstatovati, a jménem naší strany prohlásiti,
že upřímně a svědomitě
súčastnili jsme se na spolupráci na této
předloze a vítáme její skoncování,
očekávajíce, že do správy v obcích
s novými živly vnesen bude také nový
duch. (Výborně!) Nejednalo se nám
o to, zabrániti jakýmkoli způsobem přístupu
nejširších vrstev lidových do veřejné
správy, nýbrž o to, abychom kromě rovnosti
práva politického v obcích zabezpečili
také rovnoprávnost v povinnostech proti obci. A
to doufáme, že dá se provésti některými
změnami obecního zřízení, které
současně s tímto zákonem mají
vejíti v platnost.
Vážené shromáždění!
Řekl jsem, že veřejnost neměla dosti
času zabývati se podrobnostmi tohoto zákona.
Důkazem toho jest také včerejší
debata o § 40. této osnovy, který stanoví,
že volby mohou se prováděti jen pomocí
kandidátních listin, na nichž nesmí
volič ničeho škrtati, nesmí jména
měniti aneb nesmí jména připisovati.
Možno říci, že toto ustanovení
vzbudilo tolik rozruchu v naší veřejnosti,
jako žádné jiné ustanovení, a
že vzbudilo téměř pravý poplach.
V článcích novinářských
i na schůzích byl vyslovován podiv na tím,
jak je možno do volebního řádu státu
tak demokratického, ba té doby nejdemokratičtějšího
dáti ustanovení, kterým omezuje se tak dalekosáhle
vůle voličova. A důsledkem tohoto názoru
jest návrh pana kolegy Síse, Dyka
a soudr., dle něhož má býti tento systém
volby pozměněn, a sice na volby úplně
volnými kandidátními listinami.
Vážené shromáždění!
Přiznávám, že první dojem tohoto
ustanovení o tak zvaných přísně
vázaných kandidátních listinách
není příznivý, a že bude toto
ustanovení vždycky a zůstane jakýmsi
omezením svobody voličovy, zejména jak výstižně
naznačil pan referent v porovnaní s nynějším
stavem.
Avšak toto omezování
svobodné, suverénní vůle voliče
jako jednotlivce nespočívá v tomto ustanovení,
nýbrž, jak opět referentem bylo zdůvodněno,
v principu poměrného volebního práva
samotného.
A já, vážené
shromáždění, soudím, že
volební právo poměrné a všecky
jeho důsledky jsou vyšším zájmem,
než zájem o zachování naprosto ničím
neomezené vůle jednotlivcovy až do okamžiku,
kdy hlasovacím lístkem má projeviti svou
vůli, mnohdy projevovanou nikterak tak příliš
svobodné, nýbrž s velkými úchylkami
na tu stranu, na kterou se uchýliti dá.
Pan referent ve svém úvodu
k této debatě, ve kterém snad úplně
do všech detailů vyčerpal všechny důvody,
mluvící pro vázanost kandidátních
listin, upozornil také na to, že při volebním
poměrném zastoupení ztrácí
volič možnost, samovolně, účinně
a přímo do voleb zasáhnouti, a že rozhodnutí
jeho musí se státi vlastně již několik
dní před volbami, a to tehdy, když vydávají
strany své kandidátní listiny.
Obhájce pozměňovacího
návrhu, pan kol. Sís vytýkal systému
přísně vázaných listin především
tyto vady: volební právo stává se
tím nepřímým, neboť mezi voliče
a kandidáty staví stranu, lépe řečeno,
diktaturu stran; dále nutí voliče, aby se
rozhodoval jedině pro program nebo princip strany a nikoliv
pro osoby, které mají tyto programy realisovati.
Dále brání voličům
posouditi způsobilost a vhodnost kandidáta a dle
toho jedině rozhodovat a nemá záruky tento
systém, že strany budou své kandidátní
listiny sestavovati jen dle hlediska ke kvalifikaci a hodnosti
kandidáta. Nebezpečí dekapitace, které
tak velice je vážné, pokládají
páni navrhovatelé za odstranitelné tím,
že strany budou kandidovati nejlepší lidi, těšící
se všeobecné oblibě.
Vážené Národní
shromáždění! Uvedl jsem již, že
pan referent vyčerpal a vyvrátil všechny téměř
výtky, které proti tomuto systému se uvádějí,
ale mám za to, že tato otázka, která
vzbudila tak veliký zájem nejširší
veřejnosti, zasluhuje osvětlení pokud možná
nejvšestrannějšího, a že nemůže
škoditi, budou-li se některé vývody
snad opakovati.
První výtkou pánů
navrhovatelů je, že tímto ustanovením
proměňuje se volební právo přímé
v právo nepřímé, a nutno přiznati,
že tato výtka má v sobě jisté
oprávnění, poněvadž fakticky
tím, že jest voliči volno, rozhodnouti se jen
pro hromadnou skupinu osob, kterouž navrhnouti má
opětně možnost a právo zase jen určitá
skupina voličů, staví se tu mezi voliče
vůle jiná, a sice vůle těchto skupin,
která velmi ráda se nazývá diktátem
stran.
Ale uznáme-li, vážené
shromáždění, že pro správu
obce, pro její směr, byly nebo měly býti
nebo v budoucnosti mají býti důležitějším
měřítkem programu a cíle stran nebo
skupin, - a já zdůrazňuji, že nemůže
se vždycky a za všech okolností mluviti o stranách
politických - mám za to, že k posouzení
vhodnosti a kvalifikace kandidáta je také velmi
důležito, ku které straně on se hlásí,
nebo který program, anebo který cíl přeje
si, aby byl dosažen.
Jestliže dává
toto volební právo voličovi možnost
rozhodnouti, se jedině v tomto směru, pak také
svaluje na strany veškerou zodpovědnost za to, že
k dosažení těchto programových svých
cílů navrhují osoby, za které musí
bráti za všech okolností plnou zodpovědnost.
Tu myslím, vážení
pánové, že před tím strašákem
diktatury stran, diktatury výkonných výborův
a dokonce - promiňte, že to tak otevřeně
říkám - diktatury pánů sekretářů,
není třeba míti tolik obav, poněvadž
v budoucnosti neb aspoň s ohledem na budoucnost každá
strana si velmi dobře rozmyslí, aby v čelo
správy jakékoliv obce, za které při
boji volebním se plně postaví, stavěla
muže, kteří by nejen důvěru veřejnosti,
nýbrž důvěru strany samé sklamali.
(Výborně!)
A tu myslím, vážení
pánové, že tato okolnost skutečného
programu a skutečných cílů, za nimiž
stojí určitá řada lidí, jak
jsem řekl již, nejen snad ve stranách politických,
nýbrž určitých stranách místních
jest tak důležitým a vážným
zájmem obecní správy samé, že
snese to, co sama současně vyvolává,
totiž určité obmezení práva voličova,
kterého, jak jste sami ráčili při
čtení předlohy viděti, naprosto za
všech okolností jest potřebí, jde-li
o zavedení poměrného volebního práva,
poněvadž tento princip poměrného zastoupení
to sám sebou přináší. Bude zajisté
povinností stran a všech straníků, aby
ve svých stranách pracovali v tom směru,
aby vedení strany bylo v budoucnosti upraveno tak, aby
bylo zárukou výběru kandidátů
dle kvalifikace pokud možná nejbezpečnější,
aby se tím prospělo skutečným potřebám
obce.
Že není možná
se při tom vyhnouti určitým zjevům,
které by snad nebyly za všech okolností pěkné
a pro správu obce zdravé, jest přirozeno,
tak jako u všeho, poněvadž na světě
není nic dokonalého, není ničeho,
co by nemělo dvojí stránky, stránky
světlé i temné.
Vážené shromáždění,
bylo zde poukázáno jako na jeden z hlavních
důvodů, mluvících proti volnosti kandidátních
listin, tedy proti volnosti hlasování a proti možnosti,
aby volič se rozhodoval o celé řadě
osob jednotlivých bez ohledu na jejich stranické
příslušenství, - na nebezpečí
dekapitace, které, jak jsem již řekl, vidí
páni navrhovatelé odstraněno tím,
že by se za kandidáty stavěly nebo vybíraly
osoby vždy nejlepší a u všech stran oblibě
se těšící.