§ 46., první odstavec
z nějž:
"Nebyly-li způsobem v
§ 45. uvedeným obsazeny veškeré mandáty,
přikáží se zbývající
mandáty postupně skupinám, které při
dělení podle § 45. provedeném vykázaly
největší zbytek dělení, nebo
které nedosáhly ani tolika hlasů, kolik činí
volební číslo. Tyto hlasy se považují
také za zbytek.
Třetí odstavec tohoto
paragrafu budiž vypuštěn.
§ 49. budiž vzhledem k
změnám navrženým v § 19. vynechán.
§ 50., třetí odstavec,
budiž vzhledem k navrženým dříve
změnám vynechán.
§ 52. z nějž:
"Konala-li se volba v několika
volebních místnostech, neb několika osadách
či katastrálních obcích, provedou
volební komise atd ..."
Pozměňovací
návrh dra Frant. Lukavského:
§ 31., odst. 2.
"V legitimačním
lístku buďtež uvedeny: pořadové
číslo seznamu voličského, jméno
voliče, den, hodiny a místnost volební a
podstatné ustanovení o volební povinnosti,
o způsobu hlasování a trestních ustanoveních.
Legitimace buďtež opatřeny obecní pečetí."
Předseda:
Všechny tyto návrhy jsou opatřeny dostatečným
počtem podpisů a jsou předmětem jednání.
Přistoupíme tedy k
speciální debatě o této skupině.
Debatu tuto zahájí pan zpravodaj, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Meissner:
Vážené Národní shromáždění!
Přikročíme k
nejspornější části volebního
řádu. (Nepokoj.) A tu bych přednesl
nejprve osobní přání, jednak omluvu
čistě osobní, že pro nemoc, kterou jsem
byl náhle stižen, nebudu snad s to, abych podrobně
probral látku u nás nejspornější,
totiž látku o přísně vázaných
listinách, a další omluvu, pokud jde o systematiku
výkladu mého.
Pro soustředění
výkladu rozdělím si své poznámky
na dvě. První část bude se týkati
pozměňovacích návrhů všech,
vyjímaje ty, které se týkají tak zvaných
přísně vázaných listin, aneb
tak zvaného panachování, a v druhé
části svých výkladů zabývati
se budu touto částí, totiž, zda máme
se rozhodnouti pro přísně vázané
listiny, či pro návrh p. kolegy Síse,
Dyka a soudr. na tak zvané panachování.
První pozměňovací
návrh byl učiněn k § 31., návrh
p. kolegy Lukavského. Ústavní výbor
návrhu tomu se akkomoduje v tom směru, že navrhuje,
aby znění 1. a 2. odstavce § 31. bylo změněno,
a to, aby 1. odstavec zněl: "Starosta dá ve
všech obcích nejdéle třetí den
přede dnem volby doručiti každému voliči
do bytu platné kandidátní listiny všech
volebních skupin a v obcích s více než
1000 obyvatelů též lístek legitimační."
Tu jde o změnu pouze stylistickou.
Druhý odstavec téhož
paragrafu má zníti: "V legitimačním
lístku buďtež uvedeny: pořadové
číslo seznamu voličského, jméno
voličovo, den, hodiny a místnost volební
a podstatná ustanovení o volební povinnosti,
o způsobu hlasování a o trestních
ustanoveních. Legitimace buďtež opatřeny
obecní pečetí."
Mimo to jest k § 31. podán
pozměňovací návrh p. kolegy Síse,
který se týká otázky způsobu
voleb, totiž má-li se přijmouti systém
přísně vázaných listin. O tom
pojednám později.
K § 38. jest podán pozměňovací
návrh p. kolegy Pospíšila. V zastoupení
ústavního výboru akkomoduji se tomuto návrhu
a navrhuji, aby 3. odstavec § 38. zněl: "Volební
komise převezme od voliče legitimační
lístek a vydá mu úřední obálku,
do které volič sám v prostoru tak odděleném,
aby nemohl býti pozorován, vloží hlasovací
lístek a hodí obálku do volebního
osudí. Všechny obálky atd."
§ 40., k němuž jest
podán návrh p. kolegy Síse, týká
se obsahu hlasovacích lístků, tedy systému,
jak se volí. O tom promluvím najednou.
Při § 45. rovněž
jde tu o návrh p. kolegy Síse.
K § 46. jest podán pozměňovací
návrh p. kolegy Pospíšila. V zastoupení
ústavního výboru se proti tomuto návrhu
vyslovuji. Pan kolega Pospíšil chce totiž
odstraniti tak zvané quorum. Předpokládám,
vážené shromáždění,
že po výkladech, které jsou obsaženy v
písemné zprávě, pánům
členům Národního shromáždění
jest známo, oč při quoru jde, totiž
nedosáhne-li určitá kandidátní
listina ani volebního čísla, že při
rozdílení zbylých mandátů nemá
obdržeti mandátu ani v tom případě,
kdyby měla více hlasů, nežli má
jiná strana zbytků, nýbrž, že se
přikáže stranám jiným.
Ustanovení o quoru ve všech
snad volebních řádech, kde se volí
podle zásad poměrného zastoupení,
ústavní výbor měl podle původního
návrhu pánů expertů předloženo
mnohem větší quorum a bylo řečeno
otevřeně, že z důvodů národnostních
ústavní výbor nepřijal tak vysoké
quorum, nýbrž spokojil se s quorem, rovnajícímu
se volebnímu číslu.
Ale naproti tomu jest naprosto neodůvodněn,
a jak ukáži, kam by to v praksi vedlo, tedy nepraktický
návrh pana kolegy Pospíšila, aby vůbec
žádné quorum nebylo. Jediný příklad
snad to ukáže jasně. Mysleme si obec se 100
voliči, která obsazuje 9 mandátů;
volby se zúčastní 4 strany, volební
číslo jest 11; jedna kandidátní listina
soustředí na sebe 58 hlasů, druhá
25, třetí 13 a čtvrtá 4 hlasy. Poslední
strana, poslední volební skupina nedosáhla
quora, volebního čísla 11, tedy podle návrhu
ústavního výboru, půjde-li o rozdělování
zbylých mandátů, nemá obdržeti
žádného mandátu.
Nyní výsledek při
prvém počtu bude tento: první skupina s 58
hlasy dostane 5 mandátů a zbudou 3 hlasy; druhá
skupina s 25 dostane 2 mandáty a zbudou jí 3 hlasy;
třetí skupina s 13 hlasy dostane 1 mandát
a zbudou jí 2 hlasy; a nyní třeba obsaditi
ještě jeden mandát.
Podle návrhu ústavního
výboru dostane jej buďsi skupina první nebo
druhá: obě dvě mají po 3 hlasech a
rozhodne los.
Podle návrhu pana kolegy Pospíšila
dostane ten mandát ona skupina se 4 hlasy. Prosím
vážené shromáždění,
by uvážilo, co z toho bude. Potom může
taková skupina, která na sebe soustředí
4 hlasy - to bude jeden dům: otec, manželka, dospělý
muž a čeledín - půjdou k volbě,
soustředí na sebe takový počet hlasův
a potom při takovém nahodilém rozdělení
hlasů dostanou mandát.
Vážení pánové,
prosím, srovnejte tu nespravedlnost! Kdyby toto bylo přijato,
pak by jeden mandát připadl nejmenší
skupině na 4 hlasy. Kdyby na 4 hlasy měl jedné
skupině vždy připadnouti 1 mandát, musila
by první skupina, největší s 58 hlasy,
dostati místo 5 mandátů 14 mandátů.
Je tedy vidět, že to jest nespravedlivé a nepraktické.
Prosím, uvažte ještě
to, je to nutno při každé soustavě k
tomu přihlížeti a k jakým důsledkům
to povede ve směru národnostním: každé
národní menšině přísluší
zastoupení takové, jaká jest její
početní síla. V tomto směru ústavní
výbor a Národní shromáždění
nečiní naprosto žádného rozdílu
mezi českými a německými menšinami,
maďarskými nebo polskými. V tomto směru
měří úplně rovně a řekl
bych, to je jedna z velikých předností této
předlohy, a myslím, že můžeme se
za hranicemi pyšniti tím, jakým způsobem
jsme my rozřešili, aniž na nás působí
nátlak z venčí, národnostní
otázku, že jsme ukázali, že jsme národnostně
v každém směru spravedliví. (Výborně!)
Ale, vážení pánové,
to přece nemá vésti k nějakému
nahodilému zastoupení národnostních
menšin. V nějaké české obci bude
minorita tak nepatrná, jak jsem zde ukázal, 4 hlasy
bude míti jediná rodina, ta musí míti
svého kandidáta. Takový nepatrný počet
nebo ve větší obci, řekněme,
dvakrát tolik hlasů, na sebe soustředí
menšina národnostní a jedině, protože
české hlasy budou roztříštěny,
dostane se jí mandátu, nebude-li ustanovení
o quoru.
To nemá býti účelem
ustanovení o poměrném zastoupení,
to by bylo čistě nahodilé, jestli menšina
dostane zastoupení či nikoli.
V zastoupení ústavního
výboru prosím slavné Národní
shromáždění, by návrh pana kolegy
Pospíšila zamítlo.
Nyní přicházím
k § 49. K § 49. jest návrh pana kolegy Pospíšila,
který odpadá proto, poněvadž byl návrh
jeho na změnu § 19. zamítnut. Totéž
se týká § 50.
Naproti tomu jest k § 50. návrh
pana kol. Síse, o kterém promluvím
ihned, poněvadž se týká systému
voleb. Konečně k § 52. jest návrh pana
kol. Pospíšila, který patrně
byl diktován nějakým neporozuměním
některým ustanovením volebního řádu.
Podle osad se totiž nebude voliti, nýbrž podle
volebních obvodů. Dohlédací úřad
určí volební obvod, - možná,
že to budou osady - ale každá osada voliti samostatně
za každých okolností nebude. Navrhované
ustanovení není správné a odporuje
přímo dřívějšímu
ustanovení. Proto mám za to, že návrh
tento vyšel jedině z neporozumění
ustanovením dřívějším.
Tím myslím, že
by byly, vážené shromáždění,
vyčerpány pozměňovací návrhy,
a nyní bych prosil, aby byla věnována poněkud
pozornost nejspornějšímu bodu našeho volebního
řádu. Mluvím tu z části z důvodu
osobního, poněvadž jsem onen nešťastník,
který přišel s návrhem, abychom zavedli
přísně vázané listiny a který
se postavil i proti návrhům pp. expertů,
by voličům bylo ponecháno právo škrtat,
přiznávám, že tu dnes máme rozhodovat
o věci velmi vážné a dalekosáhlé.
Prosil bych abychom nedali se při
úvaze o tak dalekosáhlé věci klamati
nebo svésti nějakým zdáním.
Věc jest tak složitá a vyžaduje určitého
předběžného studia, předběžného
prozkoumání všech způsobů voleb,
všech systémů, soustav i praxe, která
byla získána v jiných zemích, kde
již ty soustavy mají, a řeknu docela upřímně,
že snadno by nás mohlo svést, kdybychom se
chytili nějaké zevní stránky věci,
kdybychom se příliš drželi našich
dřívějších zvyklostí,
toho, že ještě tkvíme příliš
v minulosti a nedovedeme se vmysliti v soustavu, kterou teprve
zavádíme. To mohlo by nás svésti k
tomu, že bychom si řekli, že to, co navrhuje
ústavní výbor resp. zpravodaj, jest věc,
která váže ruce voliči, a bere mu všechna
práva, a ten, který navrhuje něco opačného,
to že jest ten, který se zastává svobody
voličů.
Vážené Nár.
shromáždění, já bych tu nejprve
řekl, že rozdíl mezi základním
hlediskem ústavního výboru a základním
hlediskem pánů, kteří navrhují
tak zvané panachování (pp. Síse a
Dyka), není veliký a že toto zásadní
hledisko je stejné. Myslím, že my sledujeme
cíl jeden a týž, a že my jenom se rozlišujeme
v cestách, jak tohoto cíle lze dosáhnouti.
Jest to věcí úsudku, zdali jedna neb druhá
cesta k tomuto cíli vede.
A tu myslím, že jest
nutno předeslati, co volebním řádem
chceme docíliti. My chceme míti volební řád
takový, aby byli zvoleni lidé nejlepší.
A my chceme vyloučiti taková ustanovení,
která by znemožňovala nebo ztěžovala
to, aby nejlepší lidé byli voleni.
Pan kol. Sís a Dyk domnívají
se, že k volbě nejlepších lidí
je nejlepší prostředek, přenechati to
voličům, domnívají se, že to
jest ta lučavka, která rozlišuje podstatu určité
chemikalie, že to jest to, co rozlišuje mezi stínem
a světlem, a že jest třeba jen přenechati
úplně svobodě voličů, abychom
dosáhli tohoto společného cíle.
Ještě pokládám
za nutno, předeslati jednu závažnou věc.
Mně není jasno, jestli se shoduji anebo rozcházím
s pp. navrhovateli v tom směru, že má býti
soustava volební pro všechny správní
zákonodárné sbory tatáž, anebo,
zda pp. Sís a Dyk mají na mysli, že jiná
soustava má býti volena pro zákonodárný
sbor a jiná pro samosprávné sbory resp. pro
sbory obecní. (Posl. Dyk: Tak jest!) Kdyby, prosím,
poslední bylo pravda, kdyby bylo pravda, že je třeba
rozlišovati, podle účelu, jakému dotyčný
sbor, do něhož se má voliti, slouží,
tedy že má býti jiná soustava zvolena
pro volby do obcí a jiná do zákonodárných
sborů, že poslanec jest něco jiného,
má jiné úkoly a jinak jest srostlý
s voličstvem, nežli zástupce obce, pak, prosím,
by bylo logické, - a toho tu pohřešuji - aby
pp. navrhovatelé byli také rozlišovali mezi
různými druhy obce. Pak by byli musili rozlišovati
mezi malými obcemi, kde styk s voličstvem jest jinaký,
nežli ve velkoměstě, a kde možnost posouditi,
zdali kandidát má všechny náležitosti
a jest skutečně nejlepší, jest docela
jiná, nežli ve velkém městě,
kde jest kandidát voliči vzdálen. Úkoly
obce a tento styk mezi voličem a kandidátem v malé
obci a ve Velké Praze, kde bude několikrát
sto tisíc voličů, jsou přece docela
jiné, rozdílné, a musí to býti
jinak posuzováno.
Jste-li, velectění
pánové, toho názoru, že volič
jest skutečně schopen zkoumati, kdo jest dobrý
a kdo špatný, má-li volič tuto možnost,
pak nanejvýš ji má v malé obci, kde
jeden druhého zná, zná jeho majetkové
poměry, jeho charakter atd., ale pak to již neplatí
ve velké obci, kde jest volič vzdálen od
kandidáta a kde nemůže blíže zkoumati,
zdali má kandidátu dáti přednost před
jiným.
Vážení pánové,
nevím, - říkám znovu, že si nejsem
v tom jasný - chtěli-li pánové svým
návrhem rozlišovati, ale pakli chtěli rozlišovati,
je mi naprosto nevysvětlitelné, proč mění
toliko jisté paragrafy, zejména § 50. a úplně
ponechávají v platnosti § 49. Jest to lapsus
či jest to úmysl? U § 49., kde se stanoví
volení dle zásady relativní většiny
v malých obcích, kde by mělo býti
voliči dáno největší právo,
jsme očekávali, že se nám vytkne, když
již se volí podle zásady relativní většiny,
že má voliči příslušeti
právo panachování. Tam to však pp. navrhovatelé
nezavádějí, čímž projevují
souhlas s ustanovením že jest zvolena ona kandidátní
listina, která dostane největší počet
hlasů, tedy kandidátní listina, ne kandidáti.
§ 49. není změněn
a důsledek toho bude, že se ustanovení pp.
navrhovatelů budou týkati jen obcí, kde se
volí dle zásady poměrného zastoupení.
Naproti tomu mění § 50., který se týká
obou druhů obcí i těch, kde se volí
podle zásady poměrného zastoupení,
i těch, kde se volí podle zásady relativní
většiny. Můj názor jest, že jestliže
pánové to chtěli míti pro všechny
obce, měli navrhnouti také změnu § 49.
Je-li tomu tak, pak to jen potvrzuje má slova, která
jsem v jistém rozhorlení pronesl ke konci svých
vývodů v generální debatě,
že plenum jest velmi nebezpečným forem pro
pozměňovací návrhy a může
přivoditi nějaký lapsus. Když tedy věc
se má tak, že páni navrhovatelé chtěli,
aby to platilo ve všech obcích, tedy prosím,
abychom nyní pustili se do rozboru otázky nejprve
té.
Nejdříve začnu,
nebo vyjdu z návrhu pana kol. Síse a Dyka a pak
teprve přistoupím k návrhu svému.
A položím si otázku: Co je to, co navrhují
pánové, kteří stojí za oním
návrhem? Je to skutečný prostředek,
aby byli voleni v obcích nejlepší lidé,
čili nic? A pak dám další otázku,
jestli způsob jejich volby neumožňuje, aby
právě nejlepší lidé nemohli býti
dekapitováni.
Abychom mohli zodpověděti
tuto otázku, musíme si nejprve představiti,
kdo panašuje. Pod panašováním se rozumí,
že volič má právo vybírati si
z různých kandidátních listin libovolná
jména, a že není, jak to navrhuje ústavní
výbor, povinen odevzdati, toliko kandidátní
listinu jediné volební skupiny, ne strany, nýbrž,
já to podškrtuji, volební skupiny, poněvadž
se stále tady s pojmem politické strany jaksi, řekl
bych, hantýruje, ač to neodpovídá
ustanovení volebního řádu.
Je řada voličů,
kteří volí tak, jak určitá
volební skupina navrhuje. Je to, prosím, ve Švýcarsku
95 %, jak jsem ukázal; také u nás můžeme
říci, je to největší část
voličů, nikoli toliko organisovaných, nýbrž
i neorganisovaných, která volí jednotně.
Tedy ti, prosím, dle návrhu onoho, proti němuž
mluvím, nerozhodnou, nýbrž rozhodnou ti, kteří
panašují. Kdo panašuje? Já bych řekl,
že panašuje dvojí druh voličů:
jednak intelligence, která se domnívá, že
stojí nad stranami, která se domnívá,
že může býti kritikem každé
strany politické, každé volební skupiny,
že má tolik rozhledu a tolik zkušeností,
aby mohla si z každé kandidátní listiny
vybrati, a že její úsudek o tom, kdo je lepší
a kdo je méně dobrý, jest opravdu směrodatný.
A je nesporno, že právě v kruzích intelligence
vznikl odpor proti přísně vázaným
listinám, že ti se cítí býti
nějakým způsobem dotčeni, ač
podotýkám zase, že je nedůsledný
návrh kol. Dyka a Síse, že pořád
mluví o svobodě voličů, jakoby zde
šlo na jedné straně o svobodu voličů
a na druhé straně o jejich nesvobodu, když
četná ustanovení volebního řádu,
kterými se omezují práva voličů,
tam nechávají. Jestli svobodu voličů,
pak úplnou, jestli svobodu voličů, pak žádné
kandidátní listiny; jestli svobodu voličů,
pak nemusí býti kandidátní listiny
podepsány určitým počtem voličů,
jestli svoboda voličů, pak žádná
volební povinnost, jestli svoboda voličů,
tedy všechna tato ustanovení mají padnout;
pak ať platí to, co dosud; kdo chtěl, mohl
kandidovat, volič nebyl vázán na toho, kdo
měl kandidovat, mohl si vybrat, koho chtěl, a volil
si, koho chtěl. To je svoboda voličů. Takto
ale navrhovatelé sami uznávají, že úplná
svoboda voličů z důvodů technických
a z důvodu toho, aby se dosáhlo určitého
výsledku volebního, není možna. Tady
je viděti, že se tu čistě o svobodu
voličů nemůže jednati, (Posl. Dyk:
Pane doktore, já jsem to výslovně formuloval:
omezení, ale jen omezení nutná!) a nyní
přijdu k tomu, zda ta omezení jsou nutna.