Řekl jsem tedy: Kdo panašuje?
V prvé řadě je to intelligence. Ukáži
to později na výsledku pražských voleb
z r. 1913 a vybral jsem si úmyslně čtvrť,
ve které intelligence bydlí a rozhodovala, abych
ukázal, jestli akademická intelligence jest taková,
aby byli vždy zvoleni jenom ti nejlepší. To jest
jedna část voličů. Která jest
druhá část voličů, která
panašuje? Když bych směl charakterisovati, že
intelligence dle svého názoru stojí nad stranami
a má právo nad stranami rozhodovati, tedy tato druhá
část voličů jest ona, která
stojí pod stranami, mimo strany, která se o politický
život nestará, která si ho nevšímá,
která k volbám bude hnána na základě
volební povinnosti, a ta pravidelně bude panachovat,
ta to bude, která rozhodne o tom, který v obci nebo
v říši jest nejlepší a který
z kandidátů má býti zvolen.
Pánové, prosím,
uvažte, co to bude míti za následek? - že
každý z kandidátů bude hledět,
aby tyto panachující voliče získal.
Jak jich získá? - tím, že se jim přiblíží,
že se jim stane známým a že se stane populárním.
Tedy ne apel na vlastní stranníky, na lidi, kteří
mohou posuzovat podle odborné práce, nýbrž
apel na ty, kteří se vzdalují života
veřejného, nejen politického, nýbrž
i obecního, kteří jsou hnáni k volbám
na základě povinnosti volební. A na ty bude
apelovati každý kandidát - jakým způsobem?
- takovým, jakým se nejspíše může
v těchto vrstvách dosíci popularity a hlasů,
ne věcnými výklady, nýbrž tím,
co v těchto vrstvách chybí.
Řeknu vám otevřeně
- můj návrh jest součástí celého
systému, jak se dívám na parlamentarismus,
na budoucí náš parlament, budoucí naše
obce. Návrh p. kolegy Síse a Dyka však vytrhává
se z jakéhokoliv systému a jest bez ohledu na jakýkoliv
systém.
Já, pánové,
tu trochu odbočuji. Měl jsem na mysli, že budeme
míti systém týž pro rozličné
druhy voleb, pro volby do zákonodárného sboru,
i do župy i obcí. Mám na mysli, že zákonodárný
sbor bude rozdělen v systém jednokomorový,
a že v obcích mají sbory státi na výši
své doby a svých úkolů. Jestli tomu
tak, pak musíme umožniti, aby se kandidáti
zvolení odpoutali do jisté míry od voliče,
aby se odpoutali zejména od způsobu agitace volební.
Největší potíž každé
parlamentární práce - to nám přece
potvrzují všichni parlamentáři zkušení
- byla ta, že jsme měli volební okresy, že
byli kandidáti okresů, že ten vyhrál
na okrese, kdo se věnoval drobné práci v
okrese, kdo běhal od vesnice k vesnici. Nejcharakterističtější
volba byla volba hraběte Šternberka, který
vyhrál tím, že dovedl udělati se populárním
tancováním a svými šťavnatými
výrazy. To jest, pánové, způsob voleb,
jakého dosahuje se u těch vrstev, které panachují.
Tedy prosím, pánové, to se pociťovalo
jako nedostatek našeho parlamentárního života.
Poslanec byl otrokem svého volebního okresu a svých
voličů, nemohl se věnovati vyšší
práci a pro něho nemohla býti směrodatna
vyšší hlediska, nýbrž jedině
ohled na voliče a okres, musel pátrati, zdali voličové
potřebují něčeho, musel běhat
ke všem ministerstvům, jakkoliv opravdu jeho postavení
bylo stíženo, poněvadž běhal od
ministerstva k ministerstvu se suplikami. Poslanec nebyl součástí
parlamentu, nevěnoval se parlamentární činnosti,
nedíval se na úkoly národní neb státní
s vyššího hlediska, nýbrž celá
činnost poslanecká směřovala k tomu,
aby si získal tyto neuvědomělé vrstvy,
aneb uchoval si co největší přízeň
a tím způsobem aby si zajistil, anebo uchoval mandát.
Ale vážení pánové,
stejně je tomu ve velkých obcích. Také
dnes jsme měli zástupce čtvrťové
- což ve volebním řádě odstraňujeme.
Jsou si pánové toho vědomi, že čtvrťové
zastoupení jest odstraněno, že má býti
skrutinium listin, že pak v Praze má býti voleno
90, nebo bude-li Velká Praha, najednou 120 zástupců?
Jsou-li si toho vědomi, proč nenavrhují v
těchto ustanoveních změnu? Vždyť
přistupujete na náš systém, ale z toho
systému vytrhujete jen část a i co navrhujete,
je nesystematické. Řekl jsem, že jsme měli
ve velkých městech čtvrťové zástupce
a zde se činily návrhy, jaké jedna čtvrť
nebo dokonce ulice toho potřebovala. Ale vyšší
hledisko, hledisko celé obce pod tím trpělo.
Je třeba obou druhů zástupců, obecních
i poslanců. Nemyslete, že podceňuji drobnou
práci, která se pro obec dělá, a je
nezbytně nutnou potřebou občanstva, aby mělo
takového svého zástupce. Ale říkám,
nesmí každý poslanec, nebo člen obecního
zastupitelstva se utápět v této drobné
činnosti, nýbrž práce musí býti
rozdělena. Část poslanců věnuje
se této práci, druhá část práci
jiné.
Vážení pánové,
jestli dnes můžeme vítati, že v kruhu
tohoto váženého shromáždění
jsou lidé vynikajících vědomostí,
že jsou zde lidé veliké inteligence, pak to
děkujeme jedině tomu, že nemusili se prosit
o milost těch, kteří panachují a stojí
mimo strany, pak to můžeme děkovat jedině
tomu, že na základě dohody tentokráte
politické strany vysílaly lidi a vybíraly
nejlepší.
Vážení pánové!
Když odstraňujeme volební okresy, stěžujeme
tím kandidátům práci volební.
Již dříve byla práce volební
obtížna, když měl poslanec nebo člen
zastupitelstva, kde byly větší obvody, objeti
všecky voliče atd. A nyní, když bude skrutinium
listin, kdy budou volební okresy několikanásobně
větší, bude ještě ta práce
stíženější. Nyní nebude
dle mého názoru ani možno, aby kandidát
v krátké době volebního zápasu
všem voličům jen se představil. Na základě
čeho budou voličové rozhodovat? (Hlasy:
Ve městech!) Na př. ve Velké Praze? Vezměte
si na př. jen Velkou Prahu a předměstí
a představte si, že kandidát v několika
málo nedělích bude míti projíti
veškeré tyto okresy. Bude to možno? To bude absolutně
nemožno. Jak mají voličové rozhodovati,
bude-li jiný kandidát lepší, než
ten navrhovaný? Podle čeho budou rozhodovat, když
ho vůbec nepoznali? Důsledek toho bude, že
každý se bude nutit, aby uspořádal co
nejvíce schůzí, aby se těmto voličům
co nejvíce vepsal v lásku a stal se nejpopulárnějším.
Říkám vám, jestliže chcete, aby
parlamentarismus u nás ještě více klesl,
jestli chcete vzít lidem, kteří mají
chuť k práci věcné a odborné,
tuto chuť a chcete-li, aby se vrátily ty dřívější
volební agitace, jak tomu bývalo za starých
voleb, pak přijměte systém váš.
A pak uvidíte, že veliká část
vás ani do příštího sboru se
nebude moci dostati.
Nyní, velectění
pánové, prosím ještě, abychom
se porozhlédli po zkušenostech zemí a obcí,
ve kterých různé systémy jsou zavedeny.
Dovoluji si upozorniti na to, že jsou různé
druhy, řekl bych různé toniny soustav volebních,
panachování, jak to navrhuje kolega Sís,
dále panachování spojené s kumulováním,
pak systém belgický, o němž také
promluvil zejména pan dr. Joachim posledně
v několika článcích v "Národních
Listech", pak systém vázaných listin,
kde má volič právo škrtati, a konečně
systém přísně vázaných
listin a ještě zvláště systém
dra. Luppeho - my máme celou toninu takových
systémů a tu jest zajímavo, že páni
kolegové Sís a Dyk si vybrali právě
systém, který nejen že nikde zaveden není
při poměrných volbách, nýbrž
který jest všude odsuzován a kde všechny
zkušenosti mluví proti jeho zavedení a kde
všude ho zavrhli. (Slyšte! Posl. Dyk: Když není
zaveden, jak mohou zde být zkušenosti!)
To jest laciný vtip, ale nepřiléhá
proto, poněvadž panachování bylo zavedeno
bez poměrného volení a panachování
jest zavedeno ve Švýcarsku s komulací. My navrhujeme
sice systém, který jest málo zaveden, - v
Srbsku -- ale který právě v poslední
době v mnohých státech jest přijat
proto, poněvadž se uznává, že má
své veliké výhody. V Belgii, kde mají
zvláštní soustavu, byl učiněn
návrh, by bylo zavedeno po způsobu švýcarských
obcí panachování s kumulováním,
čímž ostrosti, plynoucí z pouhého
panachování, jsou do jisté míry setřeny,
a tam po všech úvahách bylo panachování
zamítnuto jako neúčelné a nevhodné.
Ve Švýcarsku, kde jest zavedeno s kumulováním
to, že má volič právo soustřediti
několik hlasů, dva až tři hlasy na jednoho
kandidáta, byly četné stížnosti
proti panachování a ve velmi četných
případech, ku př. v r. 1896 v Solothurnu,
Bernu atd., učiněny byly pokusy na liberálních
kandidátech, aby se ukázalo, jak takové panachování
působí nepříjemně. Liberální
strana si nedala říci, že panachování
jest nebezpečné, a proto sociální
demokracie provedla "exemplum ad oculos": prostě
panachovala jejich kandidáty takovým způsobem,
že jejich nejlepší lidi propadli. To provedla
v několika případech a trochu je z lásky
po panachování vyléčila.
Nyní prosím, pánové,
zkoumejte laskavě zkušenosti, kterých jsme
získali my tady. (Hluk.) My jsme u nás posud
měli úplnou svobodu voličů. My měli
jsme právo panachovati. Volič v Praze na př.
- poněvadž pan kolega Dyk nato upozornil, tedy se
k tomu vracím - měl právo, vybrati si voliče,
kterého chtěl. Tedy Darwinův zákon
o nejlepším výběru; z toho by plynul
důsledek, že při tomto nejlepším
systému volebním byli také zvoleni kandidáti
nejlepší. Ale právě na Novém
Městě v I. sboru byli zvoleni lidé, kterým
se vytýkalo nejvíce korrupce, a byli tam voleni
přes oposiční ruch. Ale panachování
má též svou nebezpečnou morální
stránku, na kterou kladu velkou váhu. Právě
na Novém Městě se stalo, že vedle největších
korrupčníků byli zvoleni největší
oposičníci, poněvadž ta vrstva, která
se domnívá, že stojí nade všemi
stranami, pomohla si ze své morální tísně
a řekla si: Já tam zvolím tolik a tolik korrupčníků,
ale současně dám na modlení, aby zločin
ten nebyl proveden, tím, že zvolím oposičníka
- Štěpánka. Titíž lidé,
kteří psali na kandidátní listiny
největší korrupčníky, psali také
největší oposičníky. Tam vede
panachování, ne k nejlepšímu výběru,
nýbrž že lidé hledí své
svědomí utišiti.
Račte uvážiti,
kam povede panachování, zejména v národnostně
smíšených obcích. Já jsem se
dotazoval menšinových pracovníků po
jejich názoru. Menšinoví pracovníci,
kteří jsou se svého osobního nebo
politického stanoviska pro to, aby zde v Praze nebo v nesmíšených
obcích bylo zavedeno panachování, jsou ve
smíšených obcích proti panachování
a sice proto, že toto panachování by vedlo
k naprosté nejistotě o příslušnosti
národní. To by znamenalo, že by mnohý
občan, podlehnuv nátlaku, se nerozhodl hlasovati
pro kandidátku českou, nýbrž prostě
by vybral několik kandidátů z německých
a několik z českých.
Představte si, jak by to působilo
na Moravě, kde nespolehlivého elementu je mnoho,
a jak na Slovensku. Pánové, přísně
vázané listiny působí v praxi jako
národní katastr, působí v tom směru,
že musí volič, kde se volí, podle národní
příslušnosti rozhodnouti se pro jednu nebo
druhou národnost, ale znemožní, aby se rozhodl
pro obé dvě národnosti a aby po případě
ještě posiloval německou většinu
nebo menšinu, anebo maďarskou většinu anebo
maďarskou menšinu. Musíme přihlížeti
nejen ku Praze a inteligenci v Praze a ve větších
městech, nýbrž také k poměrům
ostatním, musíme přihlížeti k
tomu, že děláme volební řád
pro celou říši. Mám za to, že by
panachování působilo neblahým způsobem
na morálku.
Jsou zde, pánové, dále
věci rázu technického. To uvedu jen docela
stručně, poněvadž do jisté míry
jsem unaven.
Pánové, nezapomínejte,
že volič, na př. v Praze, bude musit voliti
- až bude velká Praha, bude se voliti as 120 kandidátů
a 60 náhradníků - 180 lidí. Když
panachuje, na př. když sociální demokrat
vezme oblíbeného kandidáta z kandidátní
listiny státoprávně-demokratické,
pak mu nedává hlas, nýbrž toliko 1/180
hlasu; to by musilo býti 180 takových panachujících,
aby dostala druhá strana jediný hlas.
Naproti tomu může tento
jediný hlas působiti na dekapitaci jako tisíce
hlasů. Na zvolení to valného významu
nemá, ale na dekapitaci to stačí. Ukáži
to na příkladě. V roce 1913 voleno bylo na
Novém Městě v Praze a dostalo se z jedné
kandidátní listiny 6830 hlasů. Z druhé
kandidátní listiny 7 kandidátů 4735
a konečně byl jeden samostatný kandidát,
který dostal 907 hlasů. Podotýkám,
že ten třetí byl zvolen a dostal více
hlasů než 6 kandidátů z té druhé
kandidátní listiny. Podle vašeho návrhu
by zvolen nebyl, poněvadž se mu nepočítá
907 hlasů, jako plných, nýbrž musil
by míti na téže kandidátní listině
ještě 66 spolukandidátů. Budete nutiti
každou menšinu, považte: každou národnostní
menšinu, která bude chtíti proraziti jedním
nebo dvěma kandidáty, aby postavila úplný
počet kandidátů?
Představte si takový
Liberec, kde se bude voliti asi dle mého názoru
60 nebo 48. Tedy to znamená, že bude musiti býti
72 až 90 kandidátů, a nedáte-li jich
tolik, poněvadž se počítá celkový
počet hlasů, nikoliv na kandidátní
listině, nýbrž jen jednotlivým kandidátům,
pak ti kandidáti propadnou jistě. Ta menšina
má několik dobrých lidí, vybraných.
Podle našeho návrhu může kandidovati,
ví, že prorazí na př. se 3 kandidáty.
Ti budou zvoleni, když bude se voliti podle přesně
vázaných listin. Podle Vašeho návrhu
to nepůjde. V Liberci bude se musiti dáti 72 neb
90 kandidátů, ať jsou dobří nebo
špatní, a pak bude moci německá majorita
dekapitovati panašováním. Bude si brát
na své kandidátní listiny z české
kandidátní listiny poslední, ti budou zvoleni
a ti dobří, na kterých české
menšině bude záležeti, budou dekapitováni.
Ono to krásně vypadá,
když se řekne: zdravá operace; zdravá
operace člověka nebolí, když je provedena
na cizím těle. Ale může se také
stát, že to bude operace na vlastním těle.
Nesmíme to bráti příliš jednostranně,
nýbrž musíme bráti na všecky důsledky
dobrý zřetel.
Navrhovatelé příliš
tkví ve starých volbách relativní
většiny, nepomýšlejí, že se
jedná o zastoupení menšin, že princip
menšinového zastoupení spočívá
v tom, že menšina má právo vybírati
své kandidáty, že proti vůli většiny
může menšina dosáhnouti zastoupení.
Nyní přicházím
k dekapitaci. Pánové, ono to krásně
vypadá, když máme na mysli toliko určitého
nepopulárního člověka z některé
strany a představíme si, jak voličstvo proti
vůli výkonného výboru nechá
ho propadnout.
Velevážení pánové,
co se může stát nepopulárnímu
kandidátu jedné strany, může se stát
také nejpopulárnějšímu kandidátu
druhé strany? Tak zv. dekapitace netýká se
jenom vůdců, - já jsem slova "vůdců"
nikdy neužil - nýbrž odborníků.
Strana má zájem na tom, aby do obce dostala inženýry,
techniky, právníky, lidi, kteří vyznají
se v určitých čistě odborných
otázkách, kteří nejsou dosti populární,
poněvadž jich voličstvo nezná, zejména
to, které dnes je přibráno k tomu, aby volilo
a rozhodovalo.
Poněvadž tito odborníci
nebudou dosti známí, budou škrtáni,
budou nahražováni populárnějšími
osobami, které je dovedou lépe chytiti, jiných
stran, a důsledek toho: budou zvoleni ti, kteří
dovedou si získati popularity, a padnou tito odborníci.
Jestli to bude na prospěch odborné práce
v obcích, jestli to bude na prospěch odborné
práci v zákonodárném sboru, to ponechávám
vašemu svědomitému zkoumání.
Nejedná se jenom o ty nenáviděné politické
vůdce. Pánové, do nejpopulárnějších
vůdců právě se střílí.
Nejpopulárnější osoby jsou právě
terčem různých politických machinací.
Nejpopulárnější osoby bývají
dekapitovány, a když ne vlastními voliči,
často machinacemi odpůrčích stran.
Dekapitace není možna jenom u osob nepopulárních,
nýbrž také populárních. Ve Švýcarsku
ukázalo se několikráte, - a tyto příklady
různé jsem uvedl ve své zprávě
- že právě nejlepší lidé
byli dekapitováni. Tu nejde již jenom o zájem
strany nebo volební skupiny, která má zájem,
aby se tam dostali nejlepší lidé. Kdo může
zkoumati, kdo jest nejlepším odborníkem: volič,
který kandidáta nezná, nebo ten, který
ho zná z blízka, který vidí, co vykonal
ne pro stranu, ale pro určitou hospodářskou
skupinu, pro živnostníky, pro zemědělce?
A, vážení pánové,
nepodceňujte dekapitaci. Ukázal jsem v příkladech,
že stačí k ní jediný hlas. Nám
stačí k theoretickému zkoumání,
abychom se zabývali jediným hlasem, ač v
praxi může jíti o několik set hlasů,
tisíc hlasů. Představte si, že v Praze
bude několik set tisíc voličů, že
budou 3 kandidátní listiny, že největší
strana na sebe soustředí 120.000 hlasů, 12.000
voličů půjde uzavřeně stejně
pro tutéž kandidátní listinu. (Hlas:
To nepůjde!) Já mluvím o theorii. Když
vykládám theorii tohoto systému, musím
to vykládat theoreticky. V praxi to ovšem může
vypadat jinak.
Tedy, prosím, 120.000 půjde
uzavřeně. Nyní půjde 1 volič,
řekněme, z vlastní strany. Tomu 10 předních
kandidátů není vhod. Neprovedli mu nějakou
intervenci, nebo ho nedali na místo jím požadované.
Nebo bude tu někdo, který si udělá
legraci - vždyť máme volební povinnost
- a řekne si: škrtnu těch prvních 50.
Anebo to bude odpůrce, myslím, že p. kol. Dyk
to zná ze "Slavie".
Odpůrce může si
říci: "Dobrá, nemohu odpůrce
porazit, tedy ho aspoň dekapituji, zbavím ho nejlepších
lidí" a jednoduše škrtne protivné
straně 50 nejlepších lidí, napíše
místo nich lidi jiné strany. To je školní
případ. - Zkrátka, 50 prvních kandidátů
dostane o jeden hlas méně nežli ostatní.
Jaký bude důsledek
toho? Podle systému, navrhovaného p. posl. Dykem
a Sísem, budou zvoleni poslední kandidáti,
kdežto těch prvních 50 padne. Kdo o tom rozhodl?
Ne těch 120.000 voličů, kteří
pro ně byli, nýbrž jeden volič, který
to udělal třeba jen z legrace, nebo jeho politický
odpůrce.
Kde jest svoboda voličů,
kterou zde, pánové, tak hájíte? Jest
to svoboda voličů, když jeden volič
může provésti takovou zkázu, když
jeden nebo několik málo voličů může
zvrátiti to, pro co se vyslovilo 120.000 voličů,
či jest svoboda to, co my navrhujeme?
Zde se již nejedná o
strany! V den volby se pro určitou listinu kandidátní
vyslovil již určitý počet voličů,
nikoliv strana a těm zmaříte jejich volení.
Poněvadž zde byl výkřik: "To nebude
jeden volič", pravím, že to může
býti i jen jeden volič. Já jsem ve své
zprávě ukázal, že to byl jeden volič
proti několika stům, že to bylo 11 voličů
proti 8.000 a já bych vám to mohl z Klötiho,
který má důležité zkušenosti
z voleb ve Švýcarsku, ukázati, jak malým
počtem voličů odpůrčích
byla přivoděna dekapitace, že si prováděli
dekapitaci navzájem a ze tam byli pak zvoleni právě
ti nejméně schopní. (Poslanec Votruba:
Jako v Olomouci arcibiskup Kohn!)
Jak taková dekapitace může
působiti u národnostních menšin, jsem
již řekl. Dekapitace jest většinou možna
zvláště na kandidátech menšinových.
Většina si může dovoliti, přijíti
o několik málo hlasů, menšina musí
hlasovati jednotně, zvláště menšina
národnostní. Většina bude věděti,
že dostala již tolik a tolik hlasů a že
si může dovoliti hlasovati pro několik kandidátů
z národnostně menšinové kandidátní
listiny a sice těch posledních několik, aby
jim tím dekapitovala jejich nejlepší lidi.
Tak to ve skutečnosti může a bude vypadati.