Předseda
(zvoní): Prosím o klid. Slovo má p.
kol. Juriga.
Posl. Juriga. Slavné
shromaždenie! Správa školského výboru
k predmetu o brnenskej universite hovorí, že hoc i
v posledných 2 desaťoročiach nebolo už
sporu o tom, že druhá universita patrí na Moravu,
kde sídlom jejím môže byť len Brno,
vyskytly sa predsa názory, že druhá universita
nemá byť zariadená na Morave v Brne, ale na
Slovensku v Prešporku, prípadne v Olomúci.
Mimo toho bolo navrhnuté, aby súčasne boly
zariadené university 2, jedna na Morave, druhá na
Slovensku, prípadne aby bola jedna spoločná
universita pre Moravu a Slovensko, ako súbor samostatných
fakúlt, ktoré by maly byť osobitne umiestené
v Brne, Prešporku a Olomúci. Keď boly náležite
objasnené pomery university v Prešporku, poukázali
na to, že slovenskí politici si túto druhú
universitu z dôvodov ľahko srozumiteľných
prozatým sami neprajú - prof. Vlček, a keď
sa konečně uvážilo, že není
možné, aby Morava so Slezskom ostala bez university,
bolo odhlasované, aby universita ostala v Brne.
Slávne shromáždenie!
Pri tejto príležitosti otázky university v
Brne není mne možno ako Slovákovi niekoľko
slov neprehovoriť proti tomuto vysvetleniu a podaniu zprávy
školského výboru, kde sa hovorí, že
keď s povolanej strany boly náležite objasnené
pomery university v Prešporku, že slovenskí politikovia
z dôvodov pováženia súcich teraz zriadenie
university sami si neprajú. Proti tomuto považujem
za moju slovenskú národniu povinnosť sa ohradiť,
že by slovenskí politikovia, slovenský ľud
a slovenská inteligencia čím skorej si nepriali
vybudovať v Bratislave slávnu slovenskú universitu.
Uznáte, slávne shromáždenie,
že čo nám toľko a toľko rokov sľubovala
maďarská vláda, za čím sme tak
túžili, za čo sme toľko rokov bojovali,
podstúpili pokút a žalárov, to iste
očekávame, že bratský český
národ nám dá, čím skorej, ako
svadobný dar Popeluške, svojej neveste. (Výborně!
Potlesk.)
Ohradzujem sa proti tomu, že
kdokoľvek to hovoril, bol by sa ohromne mýlil, keď
myslel, že Slováci na teraz pre nejaké na závade
ležiace príčiny by si university nepriali.
Je to naša najväčšia túžba,
aby naša slovenčina prišla k rozkvetu, aby ona
bola posvätená. Vieme, kde zapadla Slávov sláva,
ako to naša pieseň hovorí:
"Bratislava, Bratislava,
tam zapadla Slávov sláva,
tam pohanské hordy sa vztekaly,
Slávsku chasu dorúbaly."
Ozvena naša je:
"Bratislava, Bratislava,
tam zasvitne Slávov sláva,
keď slovenské hroby sa otvoria,
a nový život nám
utvoria."
Pánovia, bratia, jestli je
niekde hrob Slovanov, odkiaľ má byť znovu vzkriesený
československý národ, jestli že je niekde
mesto, kde ten český človek má volnú
cestu do života a do sveta, kde potečie duch, priemysel
a hmota československej republiky, je to ten slávny,
dumný Dunaj a Bratislava je tým hrobom a tou udalosťou
v tejto vojne najzvláštnejšou, čo sa nestalo
iba s Jerusalemom: že po 1000 rokoch povstalo mesto z hrobu,
ktoré založil náš prvý panovník,
náš dávny kráľ Rostislav a že
oživený bol divný Devin, kde sídlil
Svatopluk a pred ním Rostislav.
Ajhľa, to sú iste prvé
podmienky a žiadosti mojej slovenskej duše, tento najkrásnejší
dar a najväčším jásotom by bolo
na Slovensku a zahanbením jeho tyranov a otrokárov
maďarských, že: ajhľa slovenská Popeluško,
nese ti tvoj svadebný dar brat Čech, tvoju záhradu
a ráj milej slovenčiny!
A preto najkrásnejšie
by bolo, keď spojene s universitou brnenskou - hneď
by bola založená i universita v Bratislave. Je-li
to možné, neodďaľujte, spravíte-li
universitu v Brne, zriaďte ju čím skôr
i v Bratislave, hneď a spoločne!
Nie sú tu nesnádze!
Maďari tam majú všetky podmienky, veď universita
sa tam tento rok otvorila, je tam budova, mesto krásne,
ktoré len universitou môžeme ožiariť
a osvietiť, vydobiť pre nás a otvoriť ten
československý hrob, ktorý stvorí
nový život. Ale je toho i treba, pánovia moji.
Na universite v Brne nebude sa iste vyučovať nárečím
slovenským, a dobre viete, že zákon československej
republiky hovorí o tom, že úradná reč
na Slovensku je slovenčina; vy sami milujete slovenčinu,
radi ju počúvate a očakávate od slovenčiny,
obrodenie češtiny, ktorá je vysoko kultúrnejšia,
vybrúsenejšia, aby som tak povedal, je to elegantná
dáma, kdežto slovenčina je tá prirodzená
ešte žena, je to krv a mlieko, tá opravdová
pravda. A vy iste budete museť postaviť oltár
tej slovenčine, aby vaši básníci a spisovatelia
pili z toho prastarého, prvotriedneho čistého
prazdroja slovenčiny, lebo slovenčina není
nič iného, než mladšia sestra, nie tak
prebrúsená ako čeština, ale prirodzený,
nezakalený pravý prazdroj. A je treba - a to nestrpí
odkladu - mnoho úradníkov, lekárov, aby i
oni sa cvičili v slovenčine. (Posl. dr. Markovič:
Ale je treba na universitu profesorov!) Áno, je treba
na universitu profesorov. Či to nechceš snáď?
Veď tam ešte sú Slováci! Nie sme tak sprostý
národ, že by sme nenašli na universitu toľko
ľudí, koľko ich je treba. My máme toľko
ľudí, že by zapol roka, najviac za rok, dohonili
Slováci to, čemu se Češi učili
dva roky. To si trúfame so svojim rozumom. Máme
a budeme mať toľko sily. Máte-li k nám
Slovákom lásku a milujete-li nás slovom i
činom, je prvou vašou povinnosťou, dať svadobný
dar vašej neveste slovenskej, a to je slovenská universita
v Prešporku. (Výborně! Potlesk.)
Chceme videť skutky, pravé
skutky a pravú lásku k slovenčine. (Výborně!)
Nech si niekdo nemyslí, že bude v Brne universita,
že Slováci budú chodiť na tú universitu
a že sa tam úplne počeštia a potom že
celá slovenčina zaspí.
Ja to nepredpokladám, ale
ľahko sa nájdu i v českom obecenstve ľudia,
ktorých duša zvučí vždycky: Slováci,
prečo ste sa odtrhli, prečo hovoríte nárečím
iným a nie českým?
Áno, ja by som si prial,
aby sa Češi poslovenčili, totiž aby tou
ľubozvučnosťou, tou naivnosťou a primitívnosťou
slovenčiny obrodili vysokú kulturu a vedecký
štil český.
Je pri tom treba úradníkov,
profesorov a pracovníkov všetkých vrstiev,
aby sa mohli uplatniť na Slovensku v jeho rozvoji. Sú
tu všetky podmienky k tomu.
Bratislava je jedným z najkrásnejších
mest, ma 80. 000 obyvatelov a ja vám tvrdím, že
za nejakých 20 - 25 rokov pôjde Bratislava so zlatou
Prahou ako mládenec s mladuchou, ako rovnoprávna.
A upozorňujem Vaše lásky:
že tam "tomu dumnému Dunaji, k východným
krásnym krajom obráťte zraky svoje: k Bratislave
a k tomu prúdu, lebo tam sú všetky podmienky
hospodárske a existenčne.
Je to snadné i preto, že
Maďari už mali v Prešporku vlastnú universitu
a ona nám padla takto do lôna hotová, že
by to nebolo spojené so žiadným väčším
nákladom.
Prosím lásky vaše
- ja to nežiadam hneď, ale pri uskutočnení
brnenskej university by som prosil, aby sme ako positívny
dar a svadobný sľub priniesli domov nášmu
ľudu záruku toho, že uskutoční
sa to, za čo sme 50 rokov bojovali, za čo sme sa
dali zatvárať. Ajhľa brat Čech vyvedie
Popelušku slovenskú a zavedie ju do kultúry
svetovej, kde ona zažiari v svojej kráse, zažiari
do slovenských hrobov, aby sa otvorili v Bratislave, odkiaľ
se má podať bratrská pravica Juhoslovanom a
kde sa má vytvoriť nový život. Prosím
lásky vaše s tohoto miesta, aby ste nám dali
záväzný sľub, že československá
republika považuje za svoju povinnosť, dať slovenskej
popeluške svadobným darom universitu v Bratislave.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K formálnímu návrhu se přihlásil
pan kolega Bradáč.
Posl. Bradáč:
Vážené Národní shromáždění!
Poněvadž mluvilo již v této věci
5 řečníků a poněvadž konference
předsedů se usnesla, že návrh tento
má býti projednán bez debaty, navrhuji konec
debaty (Výborně!)
Předseda:
Přistoupíme k hlasování. Prosím
pány, aby zaujali svá místa. (Zvoní.)
Prosím pány, kdo souhlasí s návrhem
pana kolegy Bradáče, aby povstal se svého
místa. To jest většina. Návrh jest přijat.
Ve smyslu §u 50. našeho
jednacího řádu, schválilo-li Národní
shromáždění návrh na konec debaty,
zvolí řečníci dříve
zapsaní ze svého středu v odděleném
hlasovaní po generálním řečníku
"pro" a "proti".
V řečnické listině
jsou zapsáni tito kolegové: Prof. Mareš,
Rouček, Dr Hajn, Bohumil Němec,
Svozil, Pik, Johanis, Slavíček,
Ferdinand Jirásek, Vochoč, Ant. Nováka
dr. Uhlíř.
Prosil bych pány, aby mi každý
oznámil, zdali chce mluviti pro předlohu, nebo proti.
(Předseda čte jména zapsaných řečníků
a tito odpovídají:)
p. prof. Mareš proti,
posl. Rouček pro,
posl. dr. Hajn proti,
posl. Bohumil Němec
proti,
posl. Svozil proti,
posl. Pik pro,
posl. Johanis pro,
posl. Slavíček
pro,
posl. Jirásek pro,
posl. Vochoč proti,
posl. Ant. Novák pro,
posl. dr. Uhlíř
pro.
Žádám pány,
kteří se přihlásili "pro",
aby na levé straně a "proti" na pravé
straně odevzdali lístky, kterými volí
generálního řečníka.
Prosil bych p. sekretáře
a dra. Trmala, aby převzali lístky. (Zvoní.)
Předseda
(zvoní): Generálním řečníkem
pro předlohu byl zvolen pan kol. Rouček,
generálním řečníkem proti
pan kol. Bohumil Němec. Uděluji nejprve slovo
řečníku proti, panu kol. dru Němcovi.
Posl. dr. Němec: Slavné
Národní shromáždění!
Shodou okolností stala se
předloha o moravské universitě východiskem,
od kterého zabočila na pole, k němuž
jisté náběhy již v této síni
byly učiněny, k čemuž jistě ještě
několikráte dojde, poněvadž návrh
na zřízení druhé university dotýká
se do jisté míry velice důležité
otázky poměru církví a státu.
Ale nebylo zde mluveno tak konkretně, nýbrž
ta otázka přešla na pole filosofické
a metafysické a částečně také
theologické. A dal-li jsem se zapsat do listiny řečníků,
učinil jsem tak proto, poněvadž jsem cítil
jako přírodozpytec potřebu, říci
několik slov, týkajících se toho,
co zde před tím byl pronesl pan kol. dr. Kordač.
Slavné Národní
shromáždění jistě zná
výrok Hamletův, že mezi nebem a zemí
je mnoho věcí, o nichž moudrost naše nemá
ani zdám. My přírodozpytci jsme si toho stále
více vědomi, že skutečně je mnoho
takových věcí, o nichž moudrost naše
nemá ani zdání. My přiznáváme
docela ochotně, že pravdu měl Dubois Raymond,
když řekl "ignoramus", to jest my velmi
mnoho věcí neznáme, a když řekl
"ignorabimus", t. j. my určité věci
nikdy nebudeme vědět v tom smyslu, abychom je smysly
anebo fysicky poznali. To je ale proto, poněvadž otázky
po těchto věcech jsou nesprávně kladeny,
anebo jsou kladeny již předem tak, že naše
poznávací schopnosti vylučují předem,
že bychom mohli tyto veci poznati.
Nikdo jiný, než-li moderní
přírodozpytec neví lépe, jak těžko
jest ve vědě docházeti k novým poznatkům,
jak velmi hmotný svět, který nás obklopuje,
a který nás samy činí, nám
klade překážky, abychom ve vědeckém
poznání činili pokroky a každý
opravdový přírodozpytec jest velmi skromný
v určitých věcech, které se právě
týkají takovýchto otázek metafysických.
Ano, my jsme skromni i v těch věcech, týkajících
se přímo otázek přírodovědeckých.
My ku př. tvrdíme docela
ochotně, že na otázku, co jest hmota, nedovedeme
odpověděti docela přesně (Tak jest!),
ale dodávám k tomu, že ta otázka, co
jest hmota, jest falešně položena vůbec,
že ten pojem hmoty jest jen pojem, který pro nás
samotný existuje. Vážené shromáždění,
snad by se mohlo mysliti, že se tedy blížím
k tomu názoru, který zde hlásal pan kolega
Kordač, ale není tomu tak.
My přírodozpytci víme,
že jest velmi mnoho neznámého a nepoznatelného,
ale my se k tomu neznámému a nepoznatelnému
stavíme úplně objektivně. My tvrdíme,
že část můžeme poznati, část
nepoznáme. Ale o tom, co nepoznáme, nedovolíme
si pražádného úsudku. (Tak jest!)
A naproti tomu, vážené shromáždění,
každý, kdo věří, ten staví
se na to stanovisko, že i ty věci nepoznatelné
anebo neznámé zná, anebo ze o nich něco
ví, (Výborně!) a poněvadž
jich nemůže přesnými methodami přírodovědeckými
dokázati, tedy v ně musí věřiti.
Jest tedy veliký rozdíl mezi našim agnosticismem
a mezi vírou, která praví, že zná
to, o čem my tvrdíme, že to neznáme,
že to nepoznáme.
My netvrdíme, že není
Boha, ani nám to nenapadne. My netvrdíme, že
není možné, aby lidé věřili
a nejen aby věřili v ten nejvyšší
pojem náboženský, nýbrž také
i v ty některé docela konkretní věci,
aby věřili. Ale tato víra jest věcí
čistě subjektivní, je to věc, kterou
nelze dokázati, která jest citová; jest to
moje vlastní věc, jest to věc čistě
arbitrární, a my se o to nepřeme, má-li
kdo pravdu, čili nic, ponecháváme to citu
a rozumové úvaze každého jednotlivce.
Nepopírám, že
mezi přírodovědci byli lidé, kteří
věřili v Boha, neho kteří přijímali,
že existuje něco, co jest nepoznatelného a
neznámého, a shrnuli celý ten komplex toho
neznámého v pojem Boha a operovali s ním,
přikládali mu také vlastnosti anthropomorfické,
čistě lidské, životní, činili
jej zodpovědným za určité přírodní
zjevy a za určité přírodní
pochody, které nebylo možno rozřešiti
na základě smyslného i rozumového
poznání přírodovědeckého.
Ale přírodozpytec ve své práci vědecké
musí se stavěti na stanovisko naprosto odmítavé
ke všem těmto subjektivním názorům,
musí jíti ke své vědě, nezaujat
takovými názory. Jemu do jisté míry
může býti lhostejno, zda-li existuje Bůh
čili nic, ano do jisté míry může
mu býti lhostejno, zda-li jest naše poznání
omezeno čili nic a zda-li za tou hranicí ještě
jest něco čili nic. Tak to řekl na př.
vynikající fysik a filosof Arnošt Mach
o přírodozpytcích, poněvadž přírodozpytec
má určité methody, ty methody může
zlepšovati a pomocí jich snaží se na základě
toho, co bylo vykonáno, na základě svých
dosavadních poznatků, aby došel k poznatkům
novým, po případě lepším.
Ale do těch otázek,
týkajících se existence boha, se nemíchá
proto, že se jemu zdají býti docela subjektivními
a nedokázatelnými, a jest u přírodozpytců
vlastně zcela lhostejno, zdali věří
v boha čili nic. V jejich vědecké práci
se tato víra nebo nevíra nemá projevovati
a jestliže se v ní projevuje, pak podle mého
názoru to není správně přírodovědecké,
a jen taková věda je správná, která
vychází beze všech předpokladů,
jest nepředpojatá, a v níž právě
tyto věci metafysické nebo theologické není
naprosto znáti a v níž se nejeví. Proto
přírodozpytec nemůže se vysloviti pro
nějaký názor, týkající
se existence boha nebo také popírati boha. Pro přírodozpytce
jako takového ten bůh neexistuje a z velké
části, slavné Národní shromáždění,
víme to od starodávna: tito bohové jsou výplodem
člověka samotného, jeho touhy, jeho přání,
on sám sebe v ne vtěluje; ovšem ze původně
ti bohové byli mu bližší, ale čím
dále se před ním vzdalovali a konečně
bůh se stal souborem toho neznámého, co některý
člověk cítí, některý
člověk v to věří a jiný
konečně opatřuje tento dojem boha konkrétními
přívlastky; on ho vidí, on ho dovedl opatřiti
celou řadou vlastností a na konec z toho vyjde ten
člověk sám.