Jest tedy mezi námi a mezi
theology velký rozdíl. A jestliže my toho boha
nepopíráme, otevřeně to tedy činíme,
jsouce si vědomi, že někteří
lidé bez toho boha nedovedou se obejíti, že
jest pro ně subjektivní potřebou, ale vědecky
nějakým způsobem jeho existenci dokázati,
považujeme za zcela pochybené.
Já jsem řekl, že
přírodovědec může věřiti,
ale nemusí věřiti, a ten přírodovědec,
který v toho boha věří, ten v mých
očích není o nic horší, ale také
o nic lepší, než ten, který nevěří,
jen jestli toho boha do těch konkrétních
čistě přírodovědeckých
prací nevplétá. Něco jiného
jest, když ten věřící přírodovědec
mluví o otázkách týkajících
se boha, týkajících se víry v boha.
O otázkách theologických může
pak to své soukromé přesvědčení
projeviti, tam ovšem může svůj subjektivní
názor hájiti.
Já jsem vždy velice málo
mluvilo bohu a zvláště málo jsem mluvil
tenkrát, když jsem byl v diskusi s věřícím
lidem, a to proto, poněvadž jsem dobře vycítil,
že v diskusi s nimi jsem stál na zcela jiném
zásadním principielním stanovisku, a je staré
známé přísloví, že principielní
spory, zásadní, jsou zcela zbytečné.
Pamatuji se, že jsem kdysi jednou
na cestě mořem setkal se s polským katolickým
knězem, s nímž jsem v zápalu mladickosti
- je to asi 23 let - měl dlouhou diskusi náboženskou.
Já mu uváděl všechny přírodovědecké
doklady proti existenci boha a proti správnosti katolických
dogmat, a on mně na to stereotypně odpovídal:
"Co Vy tvrdíte, to jest lidské poznání,
a co já tvrdím, to jest božské zjevem."
A tím mne vždy odbyl. Od té doby jsem se zařekl,
že se o boha nebudu příti, poněvadž
tak je to vždy. Kdo stojí na půdě určitého
positivního náboženského zjevení,
ten jest předpojat a ten nemůže, jestliže
nechce vystoupiti z obvodu toho svého náboženského
positivního přesvědčení, -
tedy na příklad z obvodu dogmat katolické
církve - nemůže a nesmí v ničem
svému positivnímu ustoupiti.
Ale toto není ta otázka,
o které bychom měli mluviti, ta otázka je
jiná, mnohem jednodušší. Jest to otázka:
Patří theologická fakulta na universitu čili
nic? O tu zde šlo a o tu zde skutečně jde.
Podle mého názoru mají
býti na universitě vědy svobodně pěstovány
a svobodně hlásány bez nějakého
předem zaujatého stanoviska. Tedy tato badatelská
svoboda jest podle mého názoru příznakem
universitního života a universitní vědy.
A vážené shromáždění,
ať říkají pánové z katolické
strany co chtějí, oni nemohou svobodně bádat
v těch nejdůležitějších,
v těch posledních otázkách, oni musí
vystupovati vždy ve svém učení předpojatě,
poněvadž věří a musí věřit
a nemohou půdu svých dogmat opustiti.
Proto, vážené
shromáždění, jest půda, na které
se pohybuje theologie určitého positivního
náboženství, podstatně odchylná
od půdy, na které se pohybuje vědecké
bádání ostatních fakult.
Vážené shromáždění!
My nepřijímáme žádných
principů. My jsme ochotni všech principů se
vzdáti, jakmile poznáme, že jsou falešné.
Ale to právě není možno, aby učinil
theolog, který musí zastávati určitá
dogmata a určité positivní náboženství.
Proto, vážené shromáždění,
podle mého přesvědčení theologická
fakulta nenáleží do svazku university. Jestliže
se zde pánové dovolávali universit středověkých,
musím říci, že středověké
university byly něčím docela jiným.
Tam se z počátku ničemu jinému neučilo,
než jen theologii, a teprve pozvolna přistupovaly
jiné prvky a teprve se pozvolna dělila na další
stále nové a nové fakulty.
Jestliže tedy theologická
fakulta nepatří na universitu, pak nepopírám,
že patří na universitu nauka o náboženstvích,
nauka o dějinách náboženství
atd., tedy filosofie, metafysika, pokud to všechno souviselo
s otázkami, týkajícími se náboženství.
A já bych byl poslední, který bych tyto důležité
nauky podceňoval, poněvadž hrály ve
vývoji kultury lidstva nesmírně velikou úlohu.
Ale theologické fakulty mají
býti ústavy, na nichž se vychovávají
kněží určitého náboženského
vyznání. A s tou výchovou ovšem souvisí
také to, že se tam musí učiti historii,
církevnímu starožitnictví, ale všechno
to musí býti učeno v rámci toho určitého
vyznání. Kdyby šlo o nějakou theologickou
fakultu docela svobodnou, která by na tomto rámci
nestála, pak by to nemohla býti fakulta ani evangelická
ani katolická, ani škola rabínská, nýbrž
škola, řekl bych, pro hledání Boha.
A to by bylo něco docela jiného. Ale, vážené
shromáždění, pokud ty církve
jsou a mají své vyznání, tedy jest
jistě oprávněno, aby se snažily vychovávati
si své kněžstvo, a k tomu mají býti
určité ústavy, takové ústavy
pro výchovu katolických kněží,
pro výchovu evangelických kněží,
pro výchovu rabínů, atd.
Kdybychom přistoupili k tomu,
že by měla snad býti na universitě brněnské
zřízena také theologická fakulta a
sice fakulta katolická, neboť o tu zde přece
jde, pak právem by se toho dožadovali také
naši evangelíci, aby při té universitě
zřízena byla evangelická fakulta, aby tam
byla rabínská škola a konečně
i jiná vyznání, pokud jsou organisována,
by se mohla domáhati, aby tam byly pro ta vyznání
takové ústavy, oddělení, zřízeny,
kde by se vychovávalo jejich kněžstvo.
Ale myslím, že ta theologická
fakulta de facto nepatří dobře nyní
již do svazku té university. Jest-li tam ještě
je, pak jest to zbytek z dávno uplynulých dob. Řeknu
to otevřeně, jsem přesvědčen,
že to bude lépe pro theologickou fakultu, když
nebude ve spojení s ostatními fakultami světskými,
bude svobodnější a bude moci lépe sloužiti
svým konkrétním účelům.
Když zakládáme novou universitu, pak jest naší
povinností, abychom ten starý přežitek
nepřeváděli do věci nové.
Vážené shromáždění,
já, ačkoli jsem přihlášen, že
budu mluviti proti, budu hlasovati pro to, aby universita na Moravě
byla v tom ohledu pokrokovou, že by nemela theologické
fakulty. Ovšem, že při tom přeji všem
vyznáním a všem, kteří dovedou
věřit, svobodu do té míry, aby si
těch ústavů pro výchovu kněží
zřídili, kolik jich skutečně potřebují,
ale ne na universitě. Prosím, aby ta theologická
fakulta nebyla dávána, poněvadž o tom
nemůže býti sporu, že jest to vědecký,
badatelský a vyučovací základ docela
jiný než základ všech ostatních
fakult světských. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Uděluji slovo generálnímu řečníku
pro - p. kolegovi Roučkovi.
Posl. Rouček: Slavné
Národní shromáždění!
Já přirozeně
nemohu jinak, než vysloviti se s největší
upřímností pro to, aby na Moravě v
době co nejkratší zřízena nám
byla druhá česká universita, stánek
svobodných věd, po kterém jsme dlouhá
léta práhli, po jehož vybudování
jsme toužili. Celou řadu skvělých manifestací,
ve kterých bilo srdce celého národa, věnovali
jsme tomuto požadavku druhé české university
na Moravě.
Ale, velectění pánové,
nemohu jinak, nežli vysloviti se právě tak,
jako můj velectěný předřečník,
žádati, aby fakulta theologická připojována
k universitě na Moravě nebyla. Jde nám přec
o to, abychom na této universitě měli stánek
svého vědeckého bádání,
a má-li tato universita býti opravdu stánkem
svobodného, volného vědeckého bádání,
pak nesmí a nemůže býti vázána
připojením fakulty, která na pudě
svobodného vědeckého bádání
nikdy státi nemůže.
Velectění pánové,
já jistě přeji tu nejširší
svobodu náboženskou každému, ať je
to kdokoliv. Jsem také pevně přesvědčen,
že toho účelu, o kterém zde mluvili
ctění páni předřečníci
z katolické strany, plnou měrou může
a musí býti dosaženo také na bohosloveckém
učilišti, na kterém oni vlastně zůstanou
sami, svobodni a nevázáni, a bylo tu správně
podotknuto, že je to v jejich zájmu, aby se tak stalo,
aby se tak i v budoucnosti dálo.
Slavné Národní
shromáždění! Proč mám
na mysli úplnou volnost naší nové české
university?
Poněvadž theologie nebyla
a není svobodnou vědou!
My víme, když díváme
se do minulosti, jaká to byla těžká
ruka, která spočívala v nejtěžších
chvílích našich dějin na svobodném
vývoji našeho českého národa.
My, pánové, víme a nedovedeme zapomenouti,
že to byly hrozné plameny, které do dnes v
našich vzpomínkách neuhasly, které pálily
na návsích českých dědin a
na náměstích českých měst,
a ty plameny stravovaly všechno, co bylo psáno ve
jménu svobodného bádání, ve
jménu svobody ducha.
Nebudu o těch věcech
mluviti šíře, já mluvím jen o
tom, že tohle se dělo pod přímou záštitou
katolické církve. Já dokazuji zde, že
když pálili nám naše české
knihy, když rvali českou kulturu z duší
českého lidu, tenkrát nebyli to vysokoškolští
posluchači, nýbrž byla to ta útlá
nevinná česká mládež ze škol
obecných, která byla vedena, aby asistovala tomuto
aktu, a že tyto děti byly nuceny zpívati při
tom píseň, složenou Aquilinem Hrdličkou,
která zněla:
"Zapalte kacířské bludy,
zkazte pekelné obludy!"
Velectění pánové,
na těchto plamenech, na těchto knihách dohořívajících,
na této písni, vynucené násilím
z českých dětských úst, vidíte,
že ten požadavek, o kterém bylo zde mluveno s
vážené strany katolické, se s dnešním
moderním nazíráním naším
srovnati nedá. (Bouřlivý potlesk.)
Velectění pánové!
Já chci říci jenom několik málo
slov. Bylo to roku 1327, kdy na přímý rozkaz
papežské inkvisice upálen byl známý
astrolog Cecco ď Ascoli, který tvrdil, že i pod
námi, na druhé straně zeměkoule, žijí
lidé. Velectění pánové, víte,
že to byl znamenitý učenec italský Giordano
Bruno, který potíral biblický názor,
že země je plochá rovina a který za
toto svobodné hlásání rovněž
skonal na kacířské hranici.
Velectění pánové,
já jdu dále. Byl to veliký hvězdář,
Mikuláš Koperník, který dokázal
ve svém skvělém díle "O pobytu
těles nebeských," že země není
středem všehomíra a že obíhá
kolem slunce, a tento jeho spis byl zavržen římskou
kongregací indexu jakožto spis a jakožto blud
odporující písmu svatému, a tenhle
ten dekret, který znamená přímý
výsměch zdravému lidskému rozumu,
zůstal v platnosti až do r. 1821.
Po celou tuto dobu musili věřící
katolíci věřiti (Posl. A. Kordač:
Není pravda!), že země jest nehybná.
Je to pravda, poněvadž tento dekret do roku 1821 nebyl
odvolán. (Posl. A. Kordač. University protestantské
déle to tvrdily, než katolické!) Na tom
nezáleží, tvrdil-li to jeden, nebo druhý
déle.
Jestliže čerti kradou,
to není dokladem proto, že andělíčkové
mají také krást. Dejme tomu, že to dokazovali
i evangeličtí učenci, ale to na věci
pranic nemění, poněvadž my nejsme pro
to, aby na universitě brněnské byla fakulta
katolická, a nejsme pro to, aby tam byla fakulta evangelická.
(Posl. Kordač: Zakladatelé moderní přírodovědy
byli všichni věřící theisté,
Posl. Zbořil přerušuje řečníka
výkřiky.)
O těch věcech se nebudem
dlouho přít, doba příliš pokročila,
a zejména s vámi, pane kolego Zbořile, nebudu
o theologii hovořit. (Veselost. Předseda zvoní).
Prosím pánové, já budu úplně
stručný. Já jsem nikoho z vás nevyrušoval,
já jsem ani do debaty nezasáhl, to svědectví
mi musí dáti z řečníků
každý, a já si svobody slova v Nár.
shromáždění pro sebe dovedu také
uhájiti. O tom račte býti přesvědčeni.
Velectění pánové,
já chci býti velmi stručný. Já
nechci mluviti dlouho a široce o těchto věcech,
které byly s dostatek osvětleny, a k nimž není
třeba mnoho přidávat. Ale když mne zde
pánové svými výkřiky nutí
k tomu, abych přinesl něco, co platí na ruce
českého člověka jako dokument, já
posloužím i tímto dokumentem.
Velectění pánové,
byl to slavný český historik Palacký,
který ve svém spisu "Idea státu rakouského"
doslovně poznamenal: "Papežové, javše
se zásadou autority vyměřovat čáru,
kam a pokud by vědoucnost a vůle lidská kráčeti
měla, usilovali udržet a tak říkaje,
zamraziti je na onom stupni vývoji, kterého dosáhli
v XV. století."
Velectění pánové!
Tenhle citát mluví za celé knihy a já
posloužím ještě jenom tímto. Byl
to patriarcha českého písemnictví
Jungmann, tedy autorita jistě nepodezřelá,
který o té lásce Říma k vědám
a umění píše následovně:
"Dům římský
jest jedna z největších překážek
v rozvíjení se pěkného květu
věd a umění. Český národ
v tu krásnou dobu, v kterouž odtrhl se od papežstva,
v umění nad všechny Evropany vynikal, nikdy
pak více neklesl, než když jezovitstvo nad ním
zvítězilo."
Pánové, neméně
slavný spisovatel francouzský Viktor Hugo psal velmi
ostře na adresu těch pánů, kteří
mne zde před chvílí vyrušovali, a výslovně
prohlásil o té straně, ku které oni
se hlásí, že jest to stará strana s
rozsáhlým vojem služebnictva, a praví
o ní:
"Ona vynalezla obě ty
zázračné podpěry nevědomosti
a bludu, ona zapovídá vědě a důvtipu,
aby překročily obsah misálu. Ona chce myšlenku
zabednit v dogma, pro její vůli staly se všechny
kroky evropské intelligence. Její dějiny
jsou psány v dějinách lidského pokroku,
ale jsou psány na rubu. Ona se protivila všemu. Prinellia
dala metlami mrskati, protože řekl, že hvězdy
nebudou padati s nebe. Campanellu mučila sedmkrát
na skřipci, protože tvrdil, že počet světů
je nekonečný. Galilea uvrhla do žaláře
k vůli Josuovi, Krištofa Columba k vůli Pavlovi.
Ba, zajisté, buďte si kdokolivěk, vy, kdož
stranou katolickou se zovete a stranou klerikální
jste, my vás známe. Kdyby mozek lidstva jako otevřená
kniha ležel před vámi a kdyby to ve vaší
moci bylo, vy byste v něm škrtali."
To jsou slova muže, na nějž
se mohu s pýchou odvolati.
Já bych se těchto věcí,
upřímně řečeno, nedotkl, kdyby
mne pánové k tomu nebyli vyprovokovali. Jak jsem
začal, chtěl jsem i pokračovat a také
končiti. Chtěl jsem říci jednu věc:
že hlavně uznávám právo každého
člověka, právo každé církve,
aby svůj kněžský dorost vychovávala
ve svém vlastním duchu. To jsem však musil
říci a to zdůrazniti na konec, že jsem
rozhodně proti tomu, aby fakulta theologická, která
nikdy nestála a která nestojí na půdě
svobodného vědeckého bádání,
mohla býti spojena s naší příští,
vytouženou, českou, svobodnou universitou v Brně.
Velectění pánové!
Já nemám vřelejší touhy, než
aby tento požadavek krásný celého našeho
národa, pro nějž jsme přinášeli
tolik obětí, za kterým jsme kráčeli
již celou řadu let, co nejdříve byl
uskutečněn, a aby všem nám, celému
národu našemu, uskutečnění jeho
přineslo co největší štěstí.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Táži se pana zpravodaje, přeje-li si doslov?
Posl. Budínský:
Ano!
Předseda:
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj p. dr. Budínský:
Vážené shromáždění!
Pokud se týče návrhu
p. dra. Stojana, sděluji, že tentýž návrh
byl ve školském výboru zamítnut z toho
důvodu, jelikož odluka theologických fakult
jest předmětem projednávám tohoto
slavného sněmu.
Vedle toho zkoumal školský
výbor také kulturní a praktické důvody,
jak dnes se strany navrhovatele bylo odůvodňováno.
Dlužno podotknouti, že o vychování katolického
kněžstva na Moravě stará se především
theologická fakulta bývalé university olomoucké,
která dosud existuje jako zbytek university s právem
promočním, a vedle této theologické
fakulty seminář, čili kněžské
učiliště v Brně. Oba tyto ústavy
produkují tolik dorostu, kolik je na Moravě zapotřebí,
a mám za to, že dorostu toho produkují více,
než. Morava skutečně potřebuje. (Souhlas)
Z těchto důvodů navrhuji, aby přes
návrh pana dra. Stojana přešlo se k dennímu
pořádku.
A nyní několik slov
k vývodům pana kol. Jurigy. Pan kol. Juriga, kdyby
byl citoval o řádek dále ze zprávy
školského výboru, byl by musil přečísti
také odstavec, o který mu vlastně šlo.
Když školský výbor rozhodl se, aby druhá
universita česká byla zřízena na Moravě
v hlavním městě Brn tedy bylo usneseno, aby
do zprávy školského výboru byl přijat
tento passus: Rozhodnutím tímto nemá ovšem
býti nijak prejudikováno zřízení
university na Slovensku, kteráž, jakmile splní
se nutné předpoklady a podmínky jejího
trvání a rozvoje, má býti samozřejmě
ihned zřízena. (Výborně! Potlesk.)
To pokládám za svoji
povinnost konstatovati, abychom upozornili naše bratry Slováky.
(Hlas na slovenských lavicích: My jsme spokojeni!)
Právě z řad našich kolegů slovenských
bylo v době, kdy neměli jsme je, tě Bratislavu
obsazenou, kdy Prešpurk nebyl ještě československým
vojskem obsazen, poukazováno k tomu, že Slováci
nemají doposud obecných, národních
škol, že nemají středních škol,
ani studentského, ani vědeckého učitelského
dorostu, který by na vysokých jejich školách
působil, pokládali jsme za samozřejmo, když
se strany slovenských kolegů speciální
návrh na zřízení university slovenské
podán nebyl, že pro tuto přítomnou dobu
otázka slovenské university není aktuální,
a jedině z těchto důvodů byl pojat
do rozhodovací zprávy školského výboru
onen passus - a znova ubezpečuji - s jednomyslností
a s jednomyslným přáním středoškolského
výboru, aby universita slovenská zřízena
byla ihned, jakmile splněny budou podmínky jejího
zřízení. (Výborně! Potlesk.)
Činím konečný návrh, aby osnova,
která byla školským výborem předložena,
byla ve zněm návrhu přijata. (Hlučný
souhlas.)