Předseda:
Byl mi podán p. prof. Marešem a soudruhy tento návrh:
§
§1. má zníti:
"V Brně se zřizuje československá
státní Masarykova universita o třech fakultách,
právnické, lékařské a filosofické."
V § 2. budiž slovo "přírodovědecká"
škrtnuto.
Návrh má dostatečný
počet podpisů jest předmětem jednání.
Uděluji slovo dalšímu
řečníku zapsanému, p. kol. Krejčímu.
Posl. Krejčí:
Vážené Národní shromáždění!
Chápu se slova, abych jen
v krátkosti odmítl požadavek, jenž tu
byl právě vysloven a jenž příčí
se zajisté pojmům o universitě, jako nejvyšší
vědecké instituci v národě: pojmu,
jaký si o universitě vytvořila většina
našeho národa.
Co jsme zde právě slyšeli,
pánové, ten požadavek, abychom obveselili moravská
srdce klerikální. (Hlasy: Tak to Msgr. Stojan
neřekl!) Mluvilo se o tom, že máme obveseliti.
(Nepokoj. - Předseda zvoní.) Já prostě
opakuji slova, jež slyšelo celé Národní
shromáždění. (Hlasy: To se neřeklo!
Posl. Sedláček: Zůstaňte na té
úrovni!) Já jsem s té úrovně
neklesl.
Opakuji tedy: Byl vysloven požadavek,
abychom způsobili radost pánům se strany
klerikální tím, že bychom. (Hluk.
Hlasy: Slovo "klerikální" jest nadávka!)
Tedy se strany katolické! Také jsem užíval
slova "katolíci".
Ve školském výboru
byl již vypracován a bude co nejdříve
plenu Národního shromáždění
předložen návrh, aby theologická fakulta
na pražské universitě byla z pražské
university vyloučena. Jestliže tento zákon
má býti zde v brzku odhlasován, - zákon,
který do jista odpovídá veškerému
kulturnímu, v pravdě kulturnímu světu
českému, - nemůžeme přece budovati
druhou svou universitu na základech. (Posl. dr. Šrámek:
Jiní národové nemají patrně
rozumu, když mají theologické fakulty na universitách!
Německo a Francie to má taky!) méně
pokrokových, méně vědeckých,
nežli bude naše universita první. (Hlasy.
Zcela správně! Výborně!)
Známe všichni, velectění
pánové, k jakým koncům vedla ta nepřirozená
situace, ta příslušnost bohoslovecké
fakulty, jejíž kořeny jsou ve středověku,
která pracuje methodami myšlení nikoli vědeckými,
nýbrž čistě jen autoritativními.
(Posl. dr. Šrámek: To neznáte theologii,
pane kollego!) Nejsem theologem, a nepotřebuji to znát,
abych to mohl říci. Kdo mluví proti theologii,
nemusí býti theologem, pane doktore! (Posl. Kadlčák:
Ale věci musí rozuměti!)
Je přesvědčením,
nikoliv mým, ale mohl bych se odvolati na přesvědčení
nesmírné, převážné většiny
duševních pracovníků českých
jak vědeckých, tak filosofických, literárních,
uměleckých, že theologická fakulta nepatří
na moderní universitu (Potlesk), ježto není
tato fakulta institucí, sloužící zájmům
čistého vědeckého bádání,
nýbrž je to učeliště budoucích
kněží, tedy sluhů určité
náboženské církve. (Posl. Kadlčák:
My řekneme, že universita je učelištěm
budoucích učitelů nebo profesorů týmž
právem!) To je něco jiného.
Profesor, vyšlý z jiných
fakult, jest a zůstane pracovníkem vědeckým,
kdežto kněz, vyšlý z bohoslovecké
fakulty nemá s pravou vědou co činiti. (Posl.
Čuřík: Neznáte vzdělance kněze?)
Pokud kněz je vzdělancem, čerpá z
ostatních oborů kulturních, není knězem,
to je mimo jeho kněžství.
Opakuji: většina českého
kulturního, duševního světa jest v tomto
stanovisku jednomyslná, a já, pánové,
myslím, že zde nenarazím na odpor, jestliže
se přimlouvám, aby byl přijat návrh
tak, jak byl zde přednesen panem referentem, v tom znění.
Jestliže jsme se, pánové,
dovedli osvoboditi od Vídně, bylo by naše osvobození
nedokonalé, kdybychom se také neosvobodili od Říma.
(Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda
(zvoní): Slovo má pan prof. dr. Kordač.
Posl. dr. Kordač: Velevážené
Národní shromáždění!
Nevyžádal jsem si slova
sám, byl jsem k němu komandován, a proto
mluvím ex abrupto a proto prosím také, abyste
byli shovívaví Především reaguji
na slova mého váženého předřečníka,
pana spisovatele Krejčího. (Posl. Juriga: Občana!)
Občana pana Krejčího. On odůvodňoval
svůj návrh, aby v Brně theologická
fakulta byla pominuta, když se tam universita bude zřizovat,
tím, že většina kulturního světa
jest o tom přesvědčena, že theologie
není žádnou vědou. Dovolte, pánové,
abych na to krátce reagoval. Kruh smýšlení
pana předřečníka patrně má
na mysli v přední řadě vědy
empirické. Myslím, že on je dle systému
filosofického asi positivista.
Nuže pravím: vědy
empirické logickou nutností nás vedou k metafysice
a metafysika logickou nutností nás vede k Bohu,
k theologii. (Hlas: To ne!)
Prosím, já aspoň
několika slovy naznačím, abyste tu souvislost
ráčili poznati. Vědy empirické, jak
známo, vykládají zjevy, fenomény kosmetické
z bezprostředních příčin mechanicko-fysických
a uvádějí je na poslední princip energie,
konečné hmoty v pohybu.
Pánové, ale sám
Dubois Raymond upozornil své kolegy empiriky, vzhledem
k tomu, že empirie je vedou svým nepřetržitým
řetězem souvislých příčin:
das ununterbrochene Kausalfaktgesetz, a tato nit veškeré
vědy, tento nepřetržitý kausální
zákon nás vede až na hranice veškeré
empirie, řekněme k energii, která se pak
differencuje ve fysice v různé odbory, jsouc konečně
hmotou v pohybu. Pánové, tu vám předkládá
sám skvělý empirik Dubois Raymond svým
kolegům otázky: odkud hmota, odkud její první
pohyb, odkud organisace hmoty, odkud život rostlinstva, odkud
čivost živočišstva, co jest to pravda,
co jest to právo, mravnost atd. Odpovězte! Na základě
empirie, jejíž methoda jest určena tím,
co mohu zvážit a co mohu změřiti, co
mohu spočítati, jest věda empirická
ve svém oboru (Posl. Aust: Jenom na to bylo zapotřebí
Boha, aby pohnul atomem!), ale když přijde na
ty hranice a má odpověděti na otázky,
které hýbají a hýbaly myšlením
veškerého lidstva, - pravím, že tvořily
středisko myslitelů všech věků,
myslitelů, kteří tvoří epochy
ve filosofii a ve vědeckém badání
a j., - tu vykládá Dubois Raymond: Ignoramus et
ignorabimus. Nevíme a nezvíme! Pravdu má.
Na základě empirie, - pokud zůstáváme
v oboru a methodě jen empirických věd, pokud
zjevy jen vážíme, počítáme
a měříme, nikdy se nedostaneme do ideální
říše pravdy, práva a krásna,
které nejsou barevny, nejsou těžké,
nejsou měřitelné, nejsou počitatelné,
ty jsou proniknutelný, ty jsou noumenon, ty nejsou pouhý
fenomenon. Proto Heine, čistokrevný stoupenec této
vědy positivistické, která mimo positivní
zjevy nevidí dále, která ducha lidského,
který jest jako orel a chce z těchto nížin
zemských se povznésti do říší
ideální pravdy, dobra a krásna, uzavírá
orla do husího chlévka positivismu.
Proto Heine žádá
na této vědě, aby mu zodpověděla
otázky: Woher ist der Mensch, wo geht er hin? A odpovídá
oproti pantheismu a materialismu: Ein Narr wartet auf Antwort.
Jen blázen čeká na odpověď. To
je pessimism moderní filosofie bez theologie a proto kdo
se nechce vzdát odpovědi na tyto otázky,
musí od empirie jíti tam, kam ho empirie odkazuje.
Empirie podává ruku, sestersky podává
ruku na hranicích poznatelná (die Grenzen des
Naturwissens), podává ruku filosofii, filosofie
hledá poslední příčinu, navazující
na ty příčiny bezprostředně
mechanicko-fysické. Již velký myslitel Aristoteles
nazval tuto vědu "Filosofia próté"
(první filosofii). Nazval ji "Theologiké",
poněvadž poslední důvod vědění
je Bůh, jakožto inteligence absolutní, a nemůže
býti hmota, nýbrž jest inteligence a vůle,
jak sám Hegel řekl: In der Vernunft ist alles und
ausserhalb der Vernunft ist nichts. (Hluk a nepokoj.) Já
jen cituji. A proto jen ten, pro nějž přestává
věda tam, kde pravá věda teprve začíná,
je v universitě pro oddělení theologie od
ostatních věd. Kdo se chce omeziti jen na obor pesimismu.
(Hluk a odpor. Hlasy:A co evropská válka?)
Jurisprudence sama ve svém pojmu nás nutí,
bychom řekli: Práva není bez mravnosti a
mravnosti není bez náboženství (Odpor),
není bez Boha (Hluk). Dovoltež, páni
kolegové, abych to vyložil. Ta přítomná
světová válka, o níž jste se
ráčili zmíniti, toť závěrečný
akt velké tragedie lidstva. (Hluk.) Račte
mně jen dovoliti volné slovo. Ta tragedie lidstva
začala emancipací rozumu a vůle lidské
ode všeho, co je nad člověkem, ta emancipace
začala již ve XIV. a XV. věku, t. zv. macchiavellismus,
o němž velký historik a filosof práva
Stahl pravil, že macchiavellismus je úplné
odtržení lidstva od Boha, to že jest ten kořen
(Hlas: Ale vždyť starý Procházka, Vilém
a Albán se také drželi Boha!) To jsou argumenty!
(Veselost.) Proto to pokračovalo.
Předseda:
(zvoní) Prosím o klid.
Posl. dr. Kordač (pokračuje):
Tato odluka ethiky od náboženství a politiky
od Boha pokračovala a obdržela svého vědeckého
odůvodnění v autonomii Kantově, kde
na místě posledního principu závaznosti
mravní a právní, Boha, nebo jak se to nazývá:
theokracie, zavedl suverenní "Já". V životě
soukromém kategorický imperativ zbožňovaného
člověka, který se stává nejvyšším
principem závaznosti mravní a správní
a ve státě, ve veřejném životě
jest to vůle a pouhá vůle majority lidu a
někdy i davu. A pánové, to vede k absolutismu,
ať ten absolutismus má v ruce caesar římský,
který hlásá: "Co se líbí
mně, jest zákonem světa", - anebo ať
jest to vladař křesťanský, který
hlásá: "Cujus regio, illius religio!"
(Výkřiky.)... Prosím o slovo.
Anebo jest to vladař nejkřesťanštější,
Ludvík XIV který hlásá: Stát
jsem já!, anebo jest to parlamentární majorita
jisté kliky (Hlas: Tak jest!), která penězi
a tiskem (Potlesk) umí dokazovati, že ona majorisuje
a tyranisuje absolutistickou vládou, kterou, pánové,
vy (obrácen k soc. demokratům) jste na svém
těle i v liberálním konstitučním
státu vycítili až do krve, to jest absolutismus
ve formách moderních: bez Boha, posledního
principu zákona. (Hlas: Jak to bylo, když jste
vy vládli?)
Církev byla v stálém
kulturním boji proti těmto ideám a podlehla.
(Hlas: Zehnala těm zbraním vzdor přikázání
"Nezabiješ!")
Předseda:
Pane kolego Buriáne, prosím o klid, aby řečník
nebyl vyrušován. (Hlas: Sundejte kolárek,
bude vám to lépe slušet!)
Posl. dr. Kordač (pokračuje):
Svým časem se to stane. Empirie je sestrou theologie
a jen ten, kdo nepochopuje hranice věd různých
fakult, které si navzájem ruce podávají,
jest pro to, aby universita, všeobecnost veškerého
poznatelna, theologii vyloučila. Jako paprsky jednoho slunce,
rozražené o hranol, se rozkládají v
sedmero duhových barev, tak ta prvopravda, jejíž
pramen jest Bůh, se rozráží o tento
hranol světa v tolik paprsků, kolik jest věd
a odborů a ty vzrůstají do nekonečna
do šíře, jsou tím početnější,
čím věda jde hlouběji v těchto
oborech (Výborně!) a všechny dohromady
jsou sestry, jelikož jsou dcerami jediného otce světel,
prazdroje veškeré pravdy, absolutní inteligence
božské. (Výborně! Potlesk. Posl.
Aust: Co je to, spektrální analysa? Tam není
viděti duhy!)
Předseda:
Pane kolego Auste!
Posl. dr. Kordač (pokračuje):
Ale já chápu stanovisko mého předřečníka
a většiny jeho posluchačů. Vy jste prostě
na stanovisku moderního positivismu, který hlásá,
že mimo fenomén, který svými smysly
konstatuji, jiného poznatelna něm, že mimo
fenomén je vše nepoznatelno dle systému agnosticismu
a že vy zůstáváte lidstvu dlužni
odpověď na onu otázku, na niž duch lidský
kategoricky odpověď žádá a to s
jistotou žádá: jest Bůh anebo není?
Je život věčný nebo není? (Poslanec
Johanis: Boha není, Bůh jest předmětem
blouznění!)
Proto zde musí býti
jedna fakulta, která jest v koncertu ostatních fakult,
které se zabývají více jevy hmotného
kosmu, musí zde býti jedna fakulta, která
je oduševňuje a odkazuje od hmoty k duchu. Kdo trhá
theologii a náboženství vůbec z oboru
university, a veškerých škol, ten materialisuje
výchovu a vyučování lidstva. A materialismus
vede přímo k zásadě: moc předchází
právo, vis major rozhoduje. Ta vede přímo
logickou nutností, říkejte co chcete, k militarismu,
jen bodák a železo, a jen kanóny, jak Bedřich
II. odkázav na baterie, řka: Ultima ratio rerum;
to jest nezbytný závěr, páni kolegové,
této theorie positivismu. Kdo tedy hlouběji nazírá
na vědy empirické, kdo se Straussem, Schoppenhauerem
a Leibnitzem a jest přesvědčen, že čím
jest hlubší věda fysicky, tím, že
jest nutnější metafysika, zkrátka kdo
jde vědě do hloubky, ten bude pro spojení
theologie s ostatními sestrami universitními. Jen
povrchnost nazírání ve vědě,
jen materialistické nazírání empirismu
nás odtrhuje od idealismu, a běda světu,
jest-li my po válce z toho světa materialistického
před válkou se nevrátíme k většímu
idealismu. (Výborně! Potlesk.)
Konečně, pánové,
ten návrh není ani originální. Známe
ho od prvního apoštola této vědy positivismu,
Haeckla z jeho "Welträtsel", tam máte ten
návrh doslovně jakožto závěr
z těchto premis, které jsem - Vám vyložil:
není mimo empirii žádné vědy.
Ale, pánové, jest-li chcete býti logickými,
pak musíte vyloučiti nejen theologii, ale i veškeru
duševní vědu, jak je zavedena na filosofické
fakultě, musíte vyloučiti jurisprudenci,
ta spočívá na téže methodě
jako theologie, musíte vyloučiti sociologii, to
jsou veškeré vědy duševní, ty nemůžete
na vážkách vážiti, ty nemůžete
arithemeticky počítati, tedy by to nebylo předmětem
vědy právě tak, jako Bůh není
měřitelný a sčítatelný.
Přes to ale jest objektem vědy právě
tak, jako říše pravdy, práva a aestetiky.
(Hlas: To je novina!) To je empirie vlastního já.
Když logicky posuzujete, musíte konstatovati, že
vedle zákonů mechaniky a fysiky jest říše,
kde vládnou zákony logiky, zákony ethiky
a zákony aestetiky. A to bylo podkladem jiným zákonům
a těmi se zabývá thelogie kat exochén
(Posl. Dr. Velich: Těmi se zabývá filosofie
katexochén!) Filosofie, jak již Aristoteles učil,
jest filosofia próté. (Hlas: Nebyl katolík!)
Byl filosof.
Tito filosofové hlásají
pravdu; kde ji najdeme, tam ji bere theologie vždy.
Dovolte mi ještě několik
slov. Klassická filosofie, kterou právě citují
Aristoteles a Plato, jest závislá od filosofie orientální
a filosofie orientální - čtěte posvátné
knihy Číňanů: King, čtěte
posvátné knihy Indů: Véda, čtěte
posvátné knihy Zendavesta Iranů, čtěte
klínové Assyřanů a Peršanů,
čtěte hieroglyfy Egypťanů - kam Vás
vedou?
Historie Vám dokazuje, že
z náboženství, z theologie se vyvíjely
veškeré vědy ostatní. To jest nevděk,
to jest neznalost historie! Jen ten, kdo zapírá
tuto genealogii, o níž nám dějiny všech
národů svědčí, jen ten může
býti ve 20. století pro odluku theologie od ostatních
věd. (Výborně! Potlesk.)
Pánové! Když tedy
pan profesor Haeckel, předseda svazu monistů v Německu,
ten návrh podává a náš pan professor
universitní jej přejímá, pánové,
já to považuji, že jsme se v politice od tohoto
vlivu německého bohudíky vyprostili, ale
že se uvádíme v otroctví mnohem větší
a hnusnější, v otroctví ducha atiideí,
a že je prostě přejímáme bez
kritiky.
A jménem vědy to dělá
Haeckel! Ale jménem vědy odsoudil toto dílo
odborný znalec, velký fysik jménem fysiky
Chwolson, když napsal, že po stránce faktických
vědomostí jest tak úžasná nevědomost
Haecklova v těchto dílech, že i průměrný
středoškolský žák při zkoušce
musí vědět více, než prozrazuje
tento positivista Haeckel, k němuž velká část
naší tak zv. kulturní intelligence chodí
do školy a papouškuje.
Jménem filosofie odsoudil
velký filosof Paulsen to dílo a jeho návrh
slovy: "Já se stydím za to, že jeho dílo
bylo v tolika stech-tisících v Německu mezi
národem myslitelů rozšířeno,
já se za to stydím." A po stránce náboženské
to odsoudil Loofs, když mu dokázal, že své
vědomosti o křesťanském náboženství
čerpal z obskurního autora Salavina.
A v Anglii se za to styděli,
proto v překladu jeho díla tuto kapitolu o křesťanství
vynechali proto, že jsou kulturně vzdělaní!
Ale u nás jsou potravou inteligence a mají se státi
základem vyučování vašeho. (Posl.
Krejčí. To nikdo neříká!)
Pánové, to máte na programu. Revoluční
theorie Haecklova se má státi na místě
theorie víry podkladem výchovy. Pánové,
napomíná mě p. předseda a já
jsem muž poslušnosti, proto končím. Jménem
historie, která nám dosvědčuje fakt
o nerozlučitelnosti svazku theologického s ostatními
vědami a udává, že theologie jest lůnem
a kořenem věd ostatních, jménem hlubší
vědy empirie, která nás logickým řetězem
příčinnosti nezbytně vede až
k první příčině - alfa -, a
účelností až k poslednímu cíli
- omega, to jest Bůh, též jménem sociální
politiky si dovolím vám připomenout výrok
Guizotův a Proudhonův, kteří praví:
veškeré vědy politicko-sociální
vedou ve svém hlubším kořenu k náboženství
a k theologii. Proto, pánové, když toto slavné
shromáždění jest na tom, aby položilo
základy veliké Československé republiky,
nesmí základní kámen - náboženství
a theologii - vylamovat, odstraňovat od ostatních
kvádrů, nýbrž s nimi spojovat; jestiť
náboženství zároveň jak jsme
viděli, závěrečným kamenem
této klenby tohoto chrámu, celistvé kultury,
která veškeré složky v sobě obsahuje
a kterou náboženství oduševňuje;
- a náboženství jest předmětem
theologie. Proto vám doporučuji z lásky k
vlasti, z lásky k náboženství, abyste
hlasovali, by v Brně theologická fakulta byla s
ostatními zřízena a v Praze s universitou
spojena zůstala. Končím. (Výborně!
Potlesk.)