Kulturním skandálem
a hanbou na věčné časy pro Němce
jest jak 4. listopad 1904, kdy němečtí kulturträgři
v pravém slova smyslu demolovali italskou právnickou
fakultu v Tridentě a vídeňská vláda
ji proto prohlásila via facti za zrušenou a rovněž
tak neblahý den r. 1915, kdy na ulici brněnské
prolita byla krev českého muže Františka
Pavlíka, jenž byl na prahu besedního domu zabit
vojenskou četou proto, že české Brno
toho dne uspořádalo obrovskou manifestaci pro druhou
českou universitu.
Ano, krev česká prolita
byla v bývalém Rakousku za druhou českou
universitu a násilnická cháska vídeňská
zůstala neústupnou dále. V roce 1906 dokonce
hrozil na německé schůzi v německém
brněnském domě dr. Erler z Inšpruku,
že, bude-li proti vůli Němců v Brně
zřízena druhá česká universita,
že zakročí proti ní Němci stejně,
jako učinili v r. 1904 proti právnické fakultě
v Tridentě, a doslovně řekl ten ušlechtilý
Germán, že by z české university nezůstal
v Brně kámen na kameni. To ten "kulturträger"
německý prohlásil.
A co říci o zločinu
prokletého rakouského ministra, který v dobách,
kdy národ český byl hnán v zástupech
na jatky pro dynastii a stát, odvážil se zciziti
millionový obnos, určený jako legát
pro zřízeni druhé české university?
Těchto několik dokladů
uvádím úmyslně, abych je přidržel
jako zrcadlo před očima Pferschů, Rauchbergů,
Sauerů a stejných s nimi ostatních profesorů
německé university, kteří na jedné
straně štvali proti nám, nesprávně
vychovávali německou mládež, otravovali
celý veřejný život v Čechách
- pamatuje se Praha jistě dobře na onen den, kdy
po ulicích pražských ubíral se průvod
studentů německých pražských
vysokých škol, v jehož čele byla nesena
poduška s pozlacenou dýkou zemřelému
profesorovi německé university Pferschemu - a na
druhé straně nyní jesuitsky skuhrají
memorandy u vlády naší a snaží
se získati sympatie našich spojenců pro svoje
plány, které zůstávají i nadále
- byť Němci sebe dovedněji se chtěli
před světem obestříti závojem
znásilňovaných a námi utiskovaných
- plány bez důvodu domýšlivé,
panovačnosti zvyklé, zpupné menšiny.
Menšina tato musí býti i s plány naznačenými
odkázána do svých mezí a v těch
po právu a spravedlnosti budiž jí dáno
vše, co jí patří. Co my jsme po právu
chtěli od bývalého Rakouska a co nebylo nám
dáno, to podle návrhů odůvodněných
my Němcům dáme, protože chybu bývalého
Rakouska nebudeme opakovati. Tolik na adresu Němců.
Osvobození naše přineslo
nám možnost zříditi, druhou českou
universitu, jejíž význam pro celý národ,
zvláště pro Moravu, Slezsko a Slovensko, jest
nedozírný. Význam universitního studia
pro celý národ nebývá vždy v
nejširších vrstvách národa správně
pojímán z toho důvodu, že přímou
účast na studiu universitním má poměrně
malý počet synů a dcer národa a zvláště
třídy méně majetné pro dosud
značný náklad, spojený s pobytem studenta
v universitním městě i pro výlohy
přímo se studiem spojené, zcela zřídka
berou přímou účast na studiu universitním.
Třeba míti však na paměti skutečnost,
že nepřímo působí universita
svým účinkem jak do nejchudšího
bytu na předměstí velkoměsta, tak
do nejzastrčenější chaty pohorské
vísky. Jaký byl účinek českých
vysokých škol a české university až
do doby přítomné, vysvitne nejlépe
z úvahy, jaké by byly u nás poměry
kulturní, kdybychom nebyli měli ani jediné
university. A poměry kulturní úzce souvisejí
s poměry politickými. Vždyť bez české
university bychom byli podnes v rakouském otroctví,
patrně by bývaly scházely řady žáků
Masarykových ať přímých nebo
nepřímých, kteří pomohli vlast
osvobodit, a scházel by i profesor české
university Masaryk sám.
Ještě s jiné stránky
třeba poukázati na objevující se názor,
že by vysoké školy byly pro nejširší
vrstvy méně důležité, než
školství ostatní, zvláště
obecné. Veškeré školství tvoří
nedílný celek, ve kterém všechny složky
mají vzájemnou nepostrádatelnost. Jako v
lidské společnosti nelze tvrditi, že by jeden
stav byl důležitějším a potřebnějším,
nežli druhý, tak i ve školství mají
pro národ význam veškeré jeho složky.
Organisace školy je podobna organisaci armády: vůdcové
bez mužstva nesvedou ničeho a mužstvo bez vůdce
je ztraceno. Ve školství je třeba udržovati
každou složku, tedy školy obecné, střední,
odborné i vysoké na takovém stupni, aby harmonickou
spoluprací kulturní výsledky školství
byly toho času takové, jaké jsou nejvýš
dosažitelný. Vysoké školy mají
vychovávati vzorné vzdělané učitele
nižších kategorií, aby žactvo středních
i obecných škol melo největší užitek
ze školy. Kvalita žactva zase má zpětný
vliv na školy vyšších kategorií,
protože vysokým školám a zvláště
universitě na tom záleží, jaký
materiál žákovský, jací studenti
co do předběžného vzdělání
přicházejí na universitu
Tím jsem se přiblížil
k naléhavé otázce reformy studia a to reformy
studia na školách středních, odborných
i vysokých. Ihned řeknu, že otázky tyto
nebudeme řešiti v této sl. sněmovně
ihned, protože k tomu všemu jest ještě třeba
úřad kruhů odborných, které
ještě nejsou hotovy, a až budou hotovy, bude
třeba elaborát předložiti k veřejné
diskusi a v té veřejné diskusi nechati názory
definitivně uzráti. Varuji před ukvapenými
opravami a radím raději ještě několik
roků posečkati při tom řádu
studijním, jak jest, a korrigovati jen to nejnutnější.
Pokud university se tyče, třeba oprav ve studijních
řádech všech fakult - o fakultách theologických
se nevyjadřuji; - tyto opravy však se dají
provésti teprve potom, až bude vypracován nový
plán pro studium středních škol. University
samy mají otázky, které čekají
na rozřešení, otázky didaktické
a organisační. U nás sleduje tyto otázky
řada pracovníků a není pochybnosti,
že budou pozvolna všechny tyto věci se řešiti.
Jest pozoruhodno, jak nastal vzrůst počtu povolání,
pro něž se vyžaduje vzdělání
vysokoškolské, hlavně universitní. A
proto roste počet přednášek a cvičení,
určených potřebám těchto nových
posluchačů: v tom, jak nové a nové
tyto potřeby jednostranně smířiti
se starým úkolem universit, jak odstraniti nové
a nové obtíže, rodící se tím,
že posluchačstva přibývá a jak
konečně vyhověti potřebám prakse
a nesestoupiti z vědecké výše a neklesnouti
na úroveň škol obecných - v tom vězí
nejtěžší problém university budoucnosti.
Osnova, kterou školský výbor předložil
slavnému Národnímu shromáždění,
realisuje aspoň jednu novotu, dávno zralou k řešení.
Činí totiž návrh,
aby fakulta, dosud zvaná filosofická, byla rozdělena
na fakulty dvě, fakultu filosofickou a fakultu přírodovědeckou,
a v tomto ohledu dovoluji si učiniti pozměňovací
návrh v souhlasu s výborem školským
i našimi kruhy vysokoškolskými, aby v osnově
zákona v § 1. a 2. bylo použito pro fakultu,
která jest tam nazvána filosofickou, také
českého pojmenování, aby se nazývala
duchovědnou, tak že založeny budou 4 fakulty:
právnická, lékařská, přírodovědecká
a duchovědná.
Všeobecným přáním
jest, aby universita použila veškerých styčných
bodů ve vysokém školství, kde se škola
může přiblížiti lidu, což
zvláště má význam v některých
oborech fakulty přírodovědecké a duchovědné.
Přirozené schopnosti lidu, který žije
na Moravě, Slezsku a na Slovensku, jeho houževnatost,
síla jeho vzplanutí, předpoklady přírody,
vlastnosti zeme a jejího bohatství dávají
nové universitě veškeru možnost velkého,
svérázného vlastního rozvoje. Universita
v Brně bude nejen prospívati vědě
světové v otázkách, které na
kolbišti světa se vyskytují v konkurenci vědecké,
světové, ale bude i vyplynulá z lidu a země
československé. V tom bude svéráz
university Masarykovy.
Ještě o jedné
věci se chci zmíniti: Voláno jest po jistou
dobu po vysokoškolském anebo universitním vzdělání
učitelů. Požadavek jest oprávněn
a prospěšný sociálně i národně.
Jedná se o některé discipliny filosofické,
paedagogické a methodické. Ty mohly by učitelé
poslouchati na fakultě duchovědné podle zvláště
sestaveného plánu, anebo by se mohly discipliny
ty sloučiti ve zvláštní fakultu školskou
a tam by mohlo učitelstvo získati svého vzdělání.
Tyto úvahy nejsou dosud hotovy a řešení
bude provedeno asi s celkovou reformou opravy studia středoškolského
a vysokoškolského.
Vrcholnou otázkou pro universitu
jest upravení učitelské a vědecké
činnosti. Svědomité plnění
povinností učitelských a examinatorských
jest na újmu činnosti badatelské a sledování
cílů čistě vědeckých
poškozuje činnost učitelskou. Vinu v tom nese
čas potřebný pro to i ono. Ideálem
vědeckého pracovníka jest, býti zbavenu
každoroční povinnosti přednášeti
tytéž partie, opakovati své discipliny a ztráceti
čas úmorným zkoušením. Leč
za to jest placen, to jest jeho hmotným zaopatřením
- vědecká činnost jest nehonorována,
tu mu stát neplatí. Tento vrcholný problém
musí býti v naší republice řešen
způsobem důstojným této nejvyšší
duševní činnosti lidské
Slavné Národní
shromáždění! To co jsem dosud uvedl,
nebylo nic stranického a nic stavovského. Přece
však dovolím si jednu poznámku. Učitelé
vysokých škol a vědečtí badatelé
jsou tělesní lidé a ne samou vědou
živ je člověk, a práce duševní
namáhá stejně, ne-li více, než
činnost fysická. Nechci tuto kapitolu rozváděti;
ale prosím, aby slavné Národní shromáždění
mělo na paměti tuto poznámku, až snad
při nejbližší příležitosti
přijde školský výbor s návrhem,
aby hmotné poměry malé skupiny učitelů
vysokoškolských - je nás pouze 300 a asi 200
asistentů - byly upraveny, a snad pan ministr financí
najde v koutě své pokladny nějaký
zakutálený peníz, kterým by hmotné
postavem vysokoškolského učitelstva podepřel.
Bude příležitost snad brzy, vylíčiti
četné případy českých
učenců, které by bylo možno zařaditi
do kapitoly s názvem: "Z očistce českého
badatelství." Stejné tužby k státu
má české studentstvo vysokoškolské.
Před 10 lety uveřejňoval
jsem články o zlevnění studia a žádal
a žádám takové zlevnění,
aby i nejchudší syn a dcera československá,
projeví-li touhu a nadání, mohli studovati
na universitě. Zlevnění studia jest otázkou
naléhavou, která musí býti řešena
a to co nejdříve. K odůvodnění,
je-li nějakého třeba, stačí
to faktum, že největší synové našeho
národa vyšli po většině z nejchudších
rodičů českých nebo slovenských,
jestliže jim osud byl přízniv, že mohli
svůj talent uplatniti. Netřeba příkladů,
existence osoby presidenta české republiky jest
nejhodnějším důkazem. Otázkou
však jest, kolik talentů se nám v posledním
desetiletí ztratilo. Žádáme proto: Zlevněte
studium a zachováte národu to nejdrahocennější,
co má: talenty, nadané české duše.
Vedle zlevnění studia
jsou naléhavými pro studentstvo vysokoškolské
další otázky: péče o byty, péče
o výživu, péče o tělesnou výchovu.
Na to vše musí správa státu pamatovati
při zřizování nové university.
Slavné Národní
shromáždění! Než skončím,
osměluji se pronésti malou žádost slavnému
Národnímu shromáždění
i k vládě. V osnově zákona jest paragraf,
kterým se ukládá, že budovy nové
university mají býti zřízeny do r.
1930. My zde nebudeme tak pohromadě, ani slavná
vláda, ač jí přeji dlouhého
trvání. Přece však prosím ty,
kteří budou zde, aby vždy měli na paměti
ten zákon, který bude dnes odhlasován - doufám,
že jednosvorně - celým Národním
shromážděním, aby universita Masarykova
neměla podobných potíží stavebních
a ubikačních, jaké mela česká
universita v Praze. Mohu uvésti 2 markantní případy.
Na českou universitu v Praze v r. 1882 byl povolán
prof. Pavlík z Vídně a byla mu slíbena
gynaekologická klinika. Prof. Pavlík zde působil
čtvrtstoletí, jeho kosti dávno trouchnivějí
a česká universita kliniky gynaekologické
dosud nemá.
Druhý případ:
Česká technika žádala za novostavbu.
Ale dříve musil spadnouti strop na posluchače
a profesora, než vláda přistoupila ke stavbě
nového ústavu. Nemalým úkolem vlády
bude, aby provedla zákon, který bude usnesen. Kéž
ministerstvo školství má šťastnou
ruku ve volbě těch osob, kterým vytvoření
nové university bude svěřeno. Chyba, která
by zde byla spáchána, mstila by se neschopným
tohoto velikého úkolu, zvláště
by se mstila po celou dobu jak na universitě, tak na celém
státě.
Zakončuji a volám:
Druhá česká universito, ty naděje
nesplněná celé vědecké generace
posledního čtvrtstoletí, pro niž život
dal nejen mladý Pavlík na ulici brněnské,
nýbrž i řada vědeckých pracovníků,
která bez existence, bez uznání sešedivěla
v hodnosti mimořádných profesorů bez
platu, vysíláme tě ze své vůle
a moci na družnou naši Moravu, abys tam zářila
jako slunce pravdy, vědy a poučení a byla
šiřitelkou čistoty charakteru! Správně
o tobě radil Moravanům r. 1913 dr. Pavel Blaho,
drahý bratr náš: "Chápete význam
české university v Brně pro naše Slovensko.
Viete, jaké slunce by žiarilo na naše temné
Slovensko. Keby som Vam mohol raditi, tak volám ku vám:
všemi prostriedky vymáhajte českú universitu
v Brne. Až vtedy dosáhne plnost našeho národního
života na Morave toho vrcholu, po kterém touží
celý národ!"
Universito Masarykova, nikdy se nezpronevěř
zásadám svého tvůrce, našeho
osvoboditele, šiř lásku k pravdě, haj
pravdy, hlásej všude poctivost jednání
a uč čistému lidství! Theorie Mommsenovské
nesmí nalézti nikdy v tobě místo,
ani žádný Sauer nesmí s tvé
katedry volati na odpůrce: "Vae victis", jako
v polemice se mnou učinil jmenovaný rektor německé
pražské university roku 1912, proti české
universitě a celému našemu národu!
Universito brněnská,
zapusť co nejhlouběji a nejšíře
kořeny do nádherného lidu Moravy, Slezska
a Slovenska; jen tak budeš sloužiti nejlépe národu
a lidstvu!
Vysíláme tě
na jihovýchod svého státu jako první
velký kulturní čin Národního
shromáždění československého,
v té blahé naději, že záhy vypučí
na podkladě tvém a tvé pražské
družky další, třetí universita
naše na Slovensku. (Výborně! Bouřlivý
potlesk.)
Předseda:
Byl mi podán tento návrh pana kolegy dra Stojana:
K § 1. zákona, kterým
se zřizuje druhá česká universita,
činí návrh na toto znění: "V
Brně se zřizuje československá státní
"Masarykova universita" o pěti fakultách,
a to: bohoslovecké, právnické, lékařské,
přírodovědecké a filosofické.
§ 2. znějž za prvním
odstavcem: "Dosavadní bohoslovecký ústav
v Brně budiž organisován v bohosloveckou fakultu
počátkem studijního roku 1919."
Návrh je podepsán dostatečným
počtem podpisů poslanců a je předmětem
jednání. Uděluji slovo dále panu dru
Stojanovi.
Posl. dr. Stojan: Slavné
shromáždění!
Není mým úkolem,
dokazovati potřebu university české na Moravě,
o níž právě řeč jest.
Jest to starý náš požadavek a my bojovali
o požadavek ten jak na sněmu, tak i na říšské
radě a všechny strany bez rozdílu. Všechny
strany politické zasazovaly se, aby česká
universita na Moravě zřízena byla. A my dosáhli
toho konečně na říšské
radě, že vydán byl dekret, že se zřizuje
česká universita na Moravě, ale bez udání
doby a času. Tento dekret skutečně byl a
viděl ho v Pánu zesnulý vůdce Pacák.
Pravím, že není tedy mým úkolem,
dokazovati potřebu, neboť bylo by to zrovna dříví
nositi do lesa a vodu do moře. A to jsou zajisté
prazbytečné věci. Projádřím
toliko přání, aby opravdu tato universita
česká zachovala svéráz Moravy. Vždyť
to není na překážku vědeckému
bádání a zajisté, jestli kdo na světě,
přejeme si my, aby na světovém kolbišti
duchovním tato česká universita opravdu se
vyznamenala a hodně hluboko a do té báně
věd světových se ponořila.
Zajisté věda jest i
bonum commune, všeobecné dobro, ale při tom
nivelujícím systému, který nyní
máme, přece prosím, aby svéraz Moravy
zachráněn byl.
Bude to zajisté k povznesení
a k radosti národa.
Přihlásil jsem se ke
slovu, abyste byli té dobroty a souhlasili s námi,
aby také tato universita česká byla spojena
s theologickou fakultou. Jsme tedy pro spojem theologické
fakulty s universitou. A proč? Zajisté otcem i matkou
universit všech na západě byla církev.
Z theologické fakulty vyšly všechny ostatní
fakulty. (Posl. Aust: To bylo ve středověku!)
To bylo ve středověku a po celou tu dobu, co byly
university. Netřeba mi poukázati na zdejší
universitu, a na jiné university. Zajisté theologická
fakulta patří do svazku universit. Netoliko historie
pro to mluví, ale zajisté i věcná
a vniterní souvislost. Zjevy mechanicko-fysické
objasňuje ovšem příroda, avšak
člověk myslící neuspokojuje se toliko
těmito empirickými objasněními, logickou
nutností sáhá dále a dále a
dotazuje se, proč to neb ono jest i zde.
Fysika vede k metafysice a metafysika
vede zase k bohosloví, které jest alfou a omegou
všeho. Přírodopisné vědy poukazují
zajisté na účelnost všeho a účelnost
všeho přivoditi k závěru, proč
to zde a kdo jest tou poslední příčinou
toho všeho. Plným douškem pojaté vědy
- všechny cesty, vedou k Bohu - k theologii. Theologie jest
zajisté alfa a omega všeho.
Historie není přece
jenom chaos jakýchsi rozmanitých událostí.
Vždyť vidíme, že v historii vládne
jakýsi historicus pragmaticus. Sv. Augustin to překrásně
praví: Jako nitka celou historií se vleče
prozřetelnost boží a historikové k tomu
přicházejí, že je zde jakýsi
účel, přicházejí k opatrnosti
boží, čili k prozřetelnosti boží.
Dáte tedy za pravdu, že věcně a vnitřně
souvisí theologická fakulta s universitou, a proto
prosím, aby byla také spojena s novou universitou.
Když se má radovati veškerý národ,
tož také nám té radosti popřejte
a nevylučujte nás z ní! Vždyť my
jsme také k tomu přispěli, čím
jsme mohli, aby tento požadavek byl uskutečněn.
Jest to snadné! V Brně jest theologické učiliště,
profesoři mají kvalifikaci úplně patřičnou
pro universitu, pro fakultu theologickou, může tedy
tato theologická fakulta ještě tohoto roku
1919 zřízena býti. Buďtež tedy
od té dobroty a přijmětež můj
návrh! Pravím, že obveselíte tím
celou Moravu. A jestliže můj předřečník
si přál, aby ta universita hodně vzkvétala,
i já z té duše, z toho srdce přeji,
aby hodně mnoho odchovala těch, kteří
se budou líbiti Bohu a rodákům svým,
kteří svým rodákům budou světlem
a kteří budou povznášeti národ
a rodáky své pro právo, pravdu a krásu!
(Výborně! Potlesk.)