Národní shromáždění československé 1918 – 1920

K §u 1. o podmínkách práva volebního vyslovil především člen slavného Národního shromáždění p. Jaroslav Mattuš pochybnosti o tom, zda lhůta, kdy má se počítati stáří voliče, má počínati již dnem vyhlášení voleb, anebo zda má býti počítána ode dne vyložení volebních seznamů. Ministerstvo vnitra souhlasí úplně s návrhem ústavní komise, aby lhůta byla počítána ode dne vyložení volebních seznamů. Také dotyčné textování v odst. 1. §u 2. jest uvedeno a prosím slavné Národní shromáždění, aby tento výklad přijalo za autentický.

K témuž paragrafu předložil člen Národního shromáždění p. Pospíšil návrh. aby vláda byla povinna, poskytnouti volnou jízdu všemi státními prostředky dopravními těm, kteří v den voleb obecních zdržují se mimo obec.

Tento návrh, vážené Národní shromáždění, který je jistě upřímně demokratický, podle mínění ministra vnitra nelze provésti tak, aby nenastala kolise a aby ho zejména nepovolanými činiteli nebylo zneužíváno. Především je zde rozpor a zasluhuje vážné úvahy okolnost, že až do dnešního dne nejsou veškeré prostředky dopravní v moci republiky Československé, nýbrž že převážná část železných drah je dosud v držení soukromníků. A tu jest otázkou, jakým způsobem má ministerstvo vnitra zaříditi věc, aby nebyli favorisováni voliči, sídlící poblíž drah spravovávaných státem, resp. které jsou majetkem státním a jakým způsobem má býti zařízena věc, aby i ti voličové, kteří jsou poblíže drah soukromých, mohli dobrodiní § 1. resp. návrhu p. posl. Pospíšila použíti.

A tu jest ministerstvo vnitra toho náhledu, že nelze za dosavadního stavu věci věc zregulovati tak, aby voličstvo v celé říši mohlo používati dobrodiní §u 1. resp. tohoto návrhu. A z tohoto důvodu má ministerstvo vnitra vážné pochybnosti, zda by schválení tohoto návrhu se doporučovalo.

Upozorňuji výslovně, že dle návrhu osnovy, jak prošla ústavním výborem, mají volby ve všech obcích naší republiky Československé konati se v neděli. A tu zajisté i ten dělník a volič, který ve všední den bude působiti mimo obec svého řádného bydliště, svého řádného pobytu, na neděli jistě sám se do obce svého pobytu dostaví a není dle náhledu ministerstva vnitra zapotřebí, aby stát pečoval o to, aby volič dotyčný zdarma se k volbám do obce svého pobytu dostavil. Nanejvýše mohlo by se uvažovati o tom, že když osnova řádu volebního ukládá voliči povinnost, aby se k volbám dostavil, aby stát každému voliči bez rozdílu, zda jest zámožný či chud - umožnil, aby se k volbám mohl dostaviti.

Avšak tu dovoluji si poukázati k tomu, že volební povinnost, pokud se týče vzdálenosti místa obce volení od místa dočasného pobytu jest velmi omezena. Vždyť v § 7. odst. 3. se praví, že od volební povinnosti jsou osvobozeni veškeří voličové, kteří v den voleb jsou vzdáleni od obce více než 25 km. Je-li tudíž volič vzdálen více než 25 km., není povinen, aby se k volbě dostavil a není povinností státu, aby zvláštním způsobem pečoval o dopravu voličů k volebnímu osudí. Z tohoto důvodu prosím slavné Národní shromáždění, aby návrh p. poslance Pospíšila, jinak za jisté dobře míněný, byl zamítnut. K § 5. osnovy, který jedná o okolnostech vylučujících z volitelnosti, předložili pp. poslanci Sís, Mattuš a Hrouda návrh, aby všechny 3 odstavce tohoto paragrafu byly škrtnuty.

První odstavec § 5. jedná o tom, že z volebního práva mají býti vyloučeni: "zaměstnanci obce, nad nimiž přísluší obecnímu zastupitelstvu nebo obecní radě moc disciplinární, avšak jen v obcích s méně než 5000 obyvatelů. V obcích majících 5000 nebo více obyvatelů, nemohou býti zvoleni za starostu, náměstka nebo člena obecní rady"

Velectění pánové! Jaké důvody vedly ústavní výbor k tomu, že trval na tomto nařízení, a jaké důvody vedou k setrvám na něm také ministerstvo vnitra? Důvod pro to, že vláda souhlasila s tím, aby v obcích menších než s 5000 obyvateli, byli úředníci obecní vyloučeni z pasivního volebního práva, jest ten, že v těchto obcích malých zpravidla - je-li tam vůbec úředník - je úředník pouze jeden. Jestliže ráčíte připustiti, aby tento jediný úředník obce mohl býti také zvolen za starostu, za radního nebo za člena obecního zastupitelstva, pak může se velmi snadno státi, že budeme míti sice dostatečný počet mužů při hlasování v obecním zastupitelstvu a v městské radě, ale že nebude nikoho, kdo by úřední akta vyřizoval.

Poukazuji výslovně k tomu, že ve státech s tak demokratickým zřízením jako je republika francouzská a jako jest republika severoamerická, jest ve státních zákonech výslovně ustanoveno, že z pasivního volebního práva jest vyloučen každý do té korporace, z níž béře jakýkoliv důchod. Jestliže tudíž tam neobávají se nikterak výtky zpátečnictví při schválení tohoto ustanovení, pak myslím, že mohu konstatovati i zde, že není třeba báti se jakékoliv výtky při odhlasování tohoto paragrafu, poněvadž se jedná o důvody čistě věcné a nejedná se o to, aby pro určitou kategorii občanů resp. voličů byla dána menší kvalifikace nežli voličům ostatním.

Pokud pak jde o 2. odstavec § 5., žádá ministerstvo vnitra slavné Národní shromáždění, aby rovněž beze změny schválilo návrh ústavního výboru, totiž aby ti úředníci, kteří mají právo zasedati a přednášeti referát ve vyšších instancích samosprávných a správních vůbec, byli rovněž vyloučeni z pasivního práva volebního. Ani v tomto směru nechová vláda žádných obav a nechce poškoditi veřejné úředníky, naopak! Ale právě tak jako při organisaci soudů trvá celé slavné Národní shromáždění nesporně na zásadě, že úředník, který rozhoduje v první instanci, musí býti nutně vyloučen z rozhodování v instanci druhé, aby nenastal případ inkompatibility, tak také v řízení správním, kde se rozhodují věci ne menší důležitosti, nýbrž daleko větší, je nutno, aby toto ustanovení platilo pro úřady správní. Prosím proto, aby i odstavec 2. byl schválen, jak jej navrhuje ústavní výbor.

Rovněž odstavec 3., který jedná o tom, že mají býti vyloučeni z pasivního práva volebního ti, "kdož, byvše osobně řádně upomenuti, ve lhůtě aspoň na 5 dní v upomínce jim dané, nezaplatili nějaké veřejné dávky obecní déle než rok splatné," žádá ministerstvo vnitra za schválení tohoto nařízení, neboť nejde jen o malé domkáře, nýbrž jsou, pánové, zjištěny případy, že to nebyli domkáři, nýbrž byly to velké průmyslové podniky a byly to velkostatky, které z důvodů nedosti věcných neodváděly obci, co podle zákona odváděti měly.

Z toho důvodu prosím, aby celý § 5., jak byl ústavním výborem navržen, byl slavným Národním shromážděním schválen.

Pokud se týče podnětů, které dali jednotliví páni poslanci in merito pro kompetenci obecního zastupitelstva, dovolte, abych se zmínil o významném a důležitém podnětu posl. Němce, jakož i paní posl. Ecksteinové a Stychové-Landové, kteří zmínili se o otázkách sirotčích a trvali na tom, aby otázky sirotčí již konečně ve státě našem vyloučeny byly z oboru charitativního a aby byly přikázány státu k řádnému provádění, tak jako otázka chudinská také toho vyžaduje.

Já mohu ubezpečiti slavné Národní shromáždění, že právě v tomto směru, jakož i co do převzetí věcných nákladů školských z obcí na stát vážně se pracuje, a že ministerstvo vnitra bude mít v nejbližší době příležitost, aby příslušné osnovy slavnému Národnímu shromáždění předložilo. Já prosím, aby slavné Národní shromáždění schválilo předložené paragrafy tak, jak byly navrženy ústavním výborem. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Řečnická listina je vyčerpána. Debata je skončena. Uděluji slovo ještě panu zpravodaji dru Meissnerovi.

Zpravodaj posl. dr. Meissner: Vážené Národní shromáždění!

Pokud jde o § 1., ústavní výbor, vyslechnuv zástupce ministerstva vnitra a jeho názor o pozměňovacím návrhu pana kol. Pospíšila, připojil se k prohlášení a k názoru, vyslovenému panem zástupcem ministerstva vnitra, a navrhuje ctěnému Národnímu shromáždění, aby návrh pana koll. Pospíšila nebyl přijat, nýbrž. aby § 1. byl přijat v původním znění.

Důležité jsou pozměňovací návrhy k § 5. My tu máme jednat o otázce velice zásadní. Vážení pánové, § 5. prodělával při pracích ústavního výboru zajímavé změny. Historie tohoto paragrafu je opravdu velice zajímavá. Šlo nejprve o zásadní otázku, zda úředníci - a nikoli jen úředníci, nýbrž zaměstnanci obce, a tím také šlo o zásadu, zda zaměstnanec určité korporace vůbec může býti členem této korporace, může rozhodovati v této korporaci jako plně oprávněný člen. Není tomu dlouho - ještě po 28. říjnu, několik dní po 28. říjnu - strany všechny nestály na stanovisku, že by těmto zaměstnancům, a zejména samosprávným úředníkům mělo náležeti pasivní právo volební. Naopak vyslovovaly se proti jejich volitelnosti, proti jejich účasti v rozhodování ve sborech, ve kterých jsou úředníky, nebo ve kterých jsou zaměstnanci.

Ale, vážení pánové, proti tomu bylo namítáno, že je to nedemokratické, že naopak zásady demokratismu vyžadují, aby i zaměstnanec určitého podniku měl právo, býti účasten ve správě toho podniku. Požadavek demokracie naopak vede k tomu, aby zřízenci určitého podniku byli nejen těmi, kteří pro podnik pracují, nýbrž aby také byli povoláni ke správě podniku - a to, co platí pro průmyslové a zemědělské podniky, že má také platiti pro podniky veřejnoprávní.

Tedy ústavní výbor postavil se na zásadu, že nemůže býti vylučován ze správy určité veřejné korporace ten, kdo je zaměstnancem této korporace, nýbrž naopak, že mu má býti přiznána volitelnost, že má míti právo rozhodovati také ve věci samé. A jestli tedy přijal ustanovení paragrafu 5. odst. 1. a jestli vám po opětné úvaze doporučuje, aby toto znění bylo přijato nezměněně, pak to nebyly důvody zásadního rázu, pak to nebyly důvody ty, aby zaměstnanec obecní byl vylučován z volitelnosti z důvodů zásadních, nýbrž pak to byly čistě důvody oportunity, důvody účelnosti. Vždyť můžete, prosím, pozorovati, že se tu činí rozdíl mezi obcemi, které mají více než 5000 obyvatelů, a obcemi, které mají méně než 5000 obyvatelů. A já tu, ctěné Národní shromáždění, s největším důrazem prohlašuji, že ústavní výbor byl si vědom veliké práce, kterou zejména samosprávné úřednictvo vykonalo pro povznesení samosprávy, a kterou samosprávné úřednictvo vykonalo v tom směru, aby samospráva se povznesla, že samozřejmě není tímto ustanovením vyjádřena nějaká nedůvěra, nýbrž že toto ustanovení bylo proto pojato do předlohy zákona, poněvadž jde o obce tak nepatrné, že sloučení funkce zřízence, na jehož úřadování dozírá obecní zastupitelstvo, nad nímž obecní zastupitelstvo má moc disciplinární a funkce voleného zástupce, že by nemohlo býti na prospěch věci, nýbrž naopak, že, by bylo na škodu.

Tedy, vážené Národní shromáždění, to jsou důvody, které vedly ústavní výbor k tomu, aby nepřiznal volitelnost všem zřízencům, nikoliv snad jen úředníkům, nýbrž všem zřízencům obce vůbec, nad nimiž obecnímu zastupitelstvu přísluší moc disciplinární, v obcích, které čítají méně než 5000 obyvatelů.

Nyní, pokud jde o druhý bod. Bylo zde již panem ministerským radou Bobkem na to poukázáno, že on sám z vlastní zkušenosti může podati doklady, k jakým neblahým důsledkům to vede, když úředník, často jediný úředník okresního zastupitelstva, tedy okresní tajemník, jest současně členem obecního zastupitelstva. To znamená, že on v první instanci rozhoduje jako volený člen obecního zastupitelstva a ze on, když jde o dozor nad tímto zastupitelstvem, neb když jde o rozhodovaní o stížnosti, která byla podána proti rozhodnutí tohoto zastupitelstva, kde on spoluúčinkoval, najednou rozhoduje jako soudce.

To jest, vážené Národní shromáždění, princip dle mého názoru naprosto nepřijatelný a netýká se, prosím, jen úředníků. Podotýkám, že ústavní výbor - měl na mysli také volené zástupce. My jsme měli dříve neblahé zjevy, že vlivní členové obecního zastupitelstva velké obce byli současně členy okresních zastupitelstev, která nad těmito obcemi dozírají, a zemského výboru, a že byly podávány žádosti touto osobou, nebo některou osobou u obce, u okresu a zemského výboru, takže prostě tu byl zjev naprosté inkompatibility.

Ústavní výbor má proto na mysli, aby toto ustanovení netýkalo se toliko úředníků, a naproti tomu, aby připouštěl, by někdo mohl býti voleným členem toho nižšího i vyššího sboru, který má dozírati, nýbrž má na mysli, aby v budoucnosti, až půjde o zákon, kterým se zavádí župní neb krajské zřízení, aby podobné ustanovení bylo do zákona pojato. Ze to nebylo již dnes do zákona pojato, stalo se jedině proto, že prozatím nějakých dozorčích orgánů, které by byly voleny, nemáme, když nepřihlížíme k zemským výborům, které jsou nahrazeny zemskými správními komisemi, které co nejdříve ukončí své úkoly.

Podle mého názoru a názoru ústavního výboru bude toto věcí budoucího zákonodárství, zákona o župních zřízeních, aby v těchto obcích úplně na roveň postavilo úředníky a volené členy sborů samosprávných.

Nyní přichází, velectění pánové, třetí bod. To jest ovšem věc, která vyvolala velikou debatu, která může opravdu způsobiti různé názory, ale jsem toho mínění, že stanovisko ústavního výboru je správné a odpovídá skutečné potřebě. Pánové, my jsme jednali o tom, jestli má býti z aktivního práva vyloučen ten, kdo neodvede obci nějakou veřejnou dávku. Já podotýkám, že názor pana kolegy dra Mattuše, jakoby šlo o státní daně a jakoby byla tu možnost, aby tato státní daň byla doplacena do konce lhůty reklamační, jest mylný. Takové ustanovení má toliko obecní statut pražský, nikoliv ale předloha naše. Předloha netýká se starých daní, nýbrž týká se veřejných dávek obecních, ani ne soukromých nějakých dluhů proti obci. Pokud jde o aktivní právo volební, byli jsme si dobře vědomi toho, jak takovéto ustanovení vede k hrozným důsledkům. Byly to zejména volby v Čes. Budějovicích, kde německá správa prostě využila té okolnosti, že mnozí čeští voličové nezaplatili včas obecní dávky a kde dokonce to umělým způsobem přivodila, že totiž peníze odvedené neodepsala na obecní dávky, nebo kde úmyslně neupomínala a kde využila tohoto ustanovení k tomu, že potom čeští voličové přišli o aktivní právo volební. To nás vedlo k tomu, abychom podobné ustanovení do okolností, které vylučují z aktivního práva volebního, nepojímali. Ale jinak má se věc, jde-li o volitelnost.

Ten, kdo se chce dát volit, kdo chce býti členem nějaké komise, kdo chce býti členem nějaké korporace, má podle mého mínění nejprv povinnost ke korporaci, ve které zasedá. My měli v Praze případy, kde člen městské rady dluhoval za mnoho let dávky obecní a nikdo ho nedonutil, aby zaplatil, poněvadž byl rozhodujícím činitelem na radnici a máme takové případy i na venkově. Vážení pánové, nejde tu o nějaká zadní dvířka, kdyby někdo využil tohoto ustanovení k tomu cíli, aby mohl se proti nařízení § 8. vzdáti volby, nebo vzdáti úřadu, nýbrž jde přímo o případ inkompatibility. Pánové, prosil bych, abyste ustanovení § 5. nepojímali jako nějakou nedůvěru k nějakému stavu, proti státnímu a samosprávnému úředníku, nebo úředníku nadřízeného úřadu dozorčího. Račte prominouti, že ještě odbočím. § 5. odst. 2. netýká se jen nadřízených samosprávných sborů, nýbrž též zeměpanských, politických, to se týká také okresních hejtmanů - podobné ustanovení měli jsme již ve volebním řádě - a bylo by nesprávno, aby okresní hejtmané, kteří mají dozírati nad obcí, v obci zasedali. To je tedy věc, která je úplně odůvodněná.

Prosím tedy, abychom nepojímali ustanovení § 5. jako nějakou nedůvěru nebo podceňování nějakého stavu; ustanovení. § 5. musí býti pojímáno v souvislosti s ustanovením § 6. a v souvislosti s ustanovením předlohy, kterou se mění některá ustanovení obecního zřízení, o kteréžto předloze budeme jednati později. Ustavní výbor je totiž toho názoru, že je třeba zameziti jisté ošklivé zjevy, že je třeba zákonným ustanovením zameziti, aby někdo mohl svého postavení v obecní správě zneužívati. Může někdo, když si vezmete ustanovení § 6. podle kterého manželé nemohou současně býti členy obecní rady, říci, že vyslovujeme nějakou nedůvěru, nebo podezření proti každému, kdo je ženat, nebo proti každé, která je vdaná? Můžeme říci, že vyslovujeme nějaké podceňování ve směru veřejné činnosti proti každému, kdo má děti, nebo kdo má rodiče? A přece je v § 6. ustanovení, že manželé nemohou býti současně členy obecní rady a že tchýně se zetěm nemůže býti současně členem obecní rady.