Nemůžeme ani po 70 letech
říci, že by naše obce konaly rády
svoje povinnosti osvětové. Jsou ovšem obce,
které rozumějí duchu doby, ale jsou to řídké
výjimky, a nám musí jíti o to, aby
z výjimek se stalo všeobecné, všude platné
pravidlo. Již zpravodaj ústavního výboru,
když předkládal Národnímu shromáždění
návrh zákona o volebním řádu
obecním, zmínil se o velikých povinnostech,
které plynou politickým stranám z nových
práv. Pravil: "Vrstvy, které budou nově
povolány ke správě obcí, nesmějí
býti ponechány samy sobě. Pokud školská
soustava nebude vybudována tak, aby i vrstvy, odkázané
toliko na školství obecné, vycházely
ze škol připraveny pro život veřejný,
do té doby budou musiti politické strany nahrazovati
lidu to, co na nich vyučovací soustava zanedbala.
Pořádati lidové kursy o samosprávě,
vydávati lidově psané listy, samosprávě
věnované, a spisky o jednotlivých oborech
právních, udíleti porady při jednotlivých
úkonech, buditi vědomí o odpovědnosti
úřadu a svědomitém hospodaření
se svěřeným majetkem veřejným,
potírati bezohledně zjevy korupce a nepotismu ve
správě samosprávných těles,
toť jsou nejpřednější úkoly
stran pro nejbližší budoucnost. "
Domnívám se, že
politické strany naše dosud nestačí
na výchovný úkol v naší demokracii;
nemáme ještě pravé moderní demokratické
tradice, náš politický život není
dosud vyhraněn v duchu demokracií světových,
a nesdílím tedy názoru, že by nové
výchovné úkoly mohly býti svěřeny
jen starým politickým stranám. Hned po převratu
bylo zjevno, že k ohromným mravním, výchovným
a vzdělávacím úkolům, které
nám připadají v novém režimu,
bude třeba zmobilisovati všecky inteligentní
síly v našem národě. (Výborně!)
K tomu účelu bude nutno
vybudovati celou novou soustavu školskou, lidové školství,
které by národ vychovávalo k demokracii.
Dosavadní pokusy o výchovu lidu trpěly buď
nesoustavností, anebo diletantstvím, kdežto
v nových poměrech, ve svém novém národním
státě potřebujeme nyní výchovné
a vzdělávací instituce pevné, stálé,
odborné a všude povinné. Musíme lidové
školství, které by pečovalo o pravou
demokratickou výchovu našeho lidu, postaviti na základ
zákona a neponechati jí dobré nebo nedobré
vůli obcí, spolků a jednotlivců. Je
v zájmu státu, aby se opírati mohl o demokratickou
národní kulturu. Proto jsem již v prvních
sezeních Národního shromáždění
učinil návrh na organisaci lidových kursů
občanské výchovy (tisk 23) a zároveň
návrh, aby co nejdříve do škol všech
kategorií zavedena byla nová občanská
nauka (tisk 22). Jestliže jsem dnes konstatoval, že
předloha zákona volebního řádu
do obcí přihlíží jen formálním,
věkovým podmínkám voličstva
a že nemluví o mravních a intelektuálních
podmínkách voličské zralosti, doufám,
že Národní shromáždění,
uznávajíc nutnost demokratické výchovy
a vzdělání, bude ochotno schváliti
zákon o lidových kursech občanské
výchovy, jejž budu míti čest jako zpravodaj
kulturního výboru zde v plenu v nejbližší
době přednésti, a stejně že schválí
také zákon o zavedení nové občanské
nauky ve všech našich školách.
Nové demokratické a
občanské kultury potřebujeme všichni;
vyrostli jsme v ovzduší německo - rakouského
absolutismu a chceme žít duchem moderní československé
demokracie; to je těžká povinnost, a přece
tak radostná a tvůrčí, že by
každý z nás měl ji bráti vážně
a opravdově jako věc svědomí a cti.
Zkoumáme-li, které vrstvy a strany v národě
potřebují nejvíc nové demokratické
výchovy, nemůžeme říci, že
by massy dělnictva na tom byly nejhůře. Naopak:
naše zámožné měšťanstvo
a stavy s ním souvislé musí velmi dohánět,
aby se dostaly na výši dnešní doby. Sám
jejich duševní a mravní habitus je ještě
prosáklý pseudoaristokratickým, konservativním
anebo liberalistickým duchem věku již minulého.
Všecko naše školství musí býti
proniknuto novou myšlenkou demokracie.
Občanská výchova
je v zemích pokročilých podstatnou součástí
školského programu. Ve Francii takřka splývá
s laickou morální výchovou. V Americe už
v obecných školách nejoblíbenější
jest hra na volby, mládež hravě se seznamuje
s technikou volební, v žákovské samosprávě
se učí technice parlamentární, spolkové
i soudní, v hodinách občanské nauky
dostává se jí včasného poučení
o politických událostech místních,
o sněmovních volbách, o samosprávě
atd.
Američtí původcové
žákovské samosprávy vycházejí
z názoru, že se tím budí zájem
a pochopem pro život veřejný a láska
k veřejným funkcím, a naučí-li
se hoch již ve škole dodržovati ideální
čistotu těchto funkcí, jest potom ve skutečném
životě odolnější a citlivější
proti veřejné korupci. Ve Spojených státech
znalost občanských práv a povinností,
ověřená zkouškou, jest podmínkou,
může-li přistěhovalec nabýti
občanství či nic. Některé republiky
před plnoletostí zavádějí zkoušky
z občanských vědomostí. Ve Švýcarsku
mladý muž bez náležitých vědomostí
občanských nestane se ani vojákem; musí
se podrobiti dvojímu odvodu: tělesnému a
inteligenčnímu (Rekrutenprüfung). Československá
milice může našemu státu prospěti
jen tehdy, bude-li prolnuta novým občanským
demokratickým duchem - školství, vojsko, všechno
občanstvo musí se převychovávati.
Slovensko bez všeobecného vzdělám občanského
nemůže přejíti z maďarských
voleb k čistým moderním formám volebním.
Odhlasovali jsme nedávno zákon
o 8hodinné době pracovní. Dělníkům
může zbýti denně několik hodin
na sebevýchovu a sebevzdělání - nikdo
by se této příležitosti neměl
chopiti radostněji, nežli naši vzdělanější
lidé, aby dobrodiní kultury vnesli i do nejzazších
vrstev společenských. Heslo kulturní demokracie,
zásada, aby duchovní statky rozdíleny byly
všem a všude, kde je touha po vzdělání,
měla by pobízeti nás všechny k nové
kulturní politice. Nejde tu jen o problém duchovní
demokratisace našeho národního života,
dosah úsilí kulturně demokratického
jest mnohem hlubší. Kdyby se naši vzdělanci,
kteří dosud tvoří jakousi i společensky
oddělenou kastu tak zv. inteligence, upřímně
a bratrsky dělili o své vědomosti s vrstvami
širšími, lidovými, zapudili by demagogii
a povznesli by pozvolna mravní, rozumovou a politickou
úroveň lidu tak, že bychom se v budoucnosti
nemusili lekati žádného protidemokratického
teroru. Ale dlužno přiznati, že naše inteligence
se uměle isoluje a nemá odvahy bojovati za prapor
pravdy a spravedlnosti. (Výborně!)
Mnohdy pohnutky této aristokratické
pósy a politické a sociální zbabělosti
(Výborně!) nejsou právě nejideálnější,
značná část naší inteligence,
která se tak ráda vynáší svým
nacionálním idealismem, někdy až radikálním,
svůj praktický cíl nevidí v činorodé
demokracii, nýbrž v pasivní byrokracii. (Výborně!)
Chci tím říci,
že nové demokratické výchovy bude zapotřebí
všem vrstvám naší národní
společnosti a nejvíce ovšem těm, které
vyrostly ve všelikých privilejích společenských,
a musí se nyní naučiti žíti jako
rovní mezi rovnými. Úkol nejdůležitější
však je ten, aby se povznesla mravní, kulturní
a sociální úroveň celého národa
československého, což bude možno zase
jen tak, že ti, kdo žijí v přebytku vzdělanosti,
práv a majetku, rozdělí se poctivě
se všemi ostatními. Sociální spravedlnost
jest smysl demokracie. (Výborně!)
Tak nutno pohlížeti i
na dnešní českou otázku. Musíme
již jednou a opravdově přejíti od politiky
extensivní k politice intensivní. Bojem o státní
právo vyčerpávaly se celé generace
našeho národa. Vítězstvím našich
vojsk za hranicemi a revolučním převratem
doma rozhodnut byl definitivně tento dávný
boj: máme státní právo, jsme stát
mezi státy. Ale jsme stát republikánský
a chceme býti ještě více: chceme býti
demokratickým státem republikánským.
To znamená, že musíme úkoly demokracie
promysliti a uskutečniti až do posledních důsledků.
Proti přežilé theokracii duchovní, hierarchické,
aristokratické a kapitalistické vybudovati demokracii,
rovnoprávnost všech na statky duchovní, rovnost
občanských práv politických a zákonnou
spravedlnost ve věcech hospodářských.
Česká strana pokroková,
kterou zde zastupuji, v důsledcích svého
humanitního a sociálního programu v dnešní
situaci vnitropolitické a světové stojí
na stanovisku radikálně demokratickém. A
poněvadž jedinou cestou k dokonalé demokracii
jest jen socialisace všech hodnot mravních i hmotných,
spravedlivé rozdělení statků kulturních
a materiálních, má-li nastati jakási
rovnováha společenská, aby nebylo v národě
tolik duševních, politických a hospodářských
nesrovnalostí, na jedné straně tolik bídy,
příkoří a utrpení, a na druhé
straně tolik výsad, výhod, nadpráví
a kapitálu, jdeme k této ideální československé
demokracii cestou socialismu.
Autor "Otázky sociální"
napsal, že "dnešní socialism svou praxí
a svou theorií každého nutí k revisi
své filosofie a svého života. Socialism je
dnes crux našeho vědění, vědomí
a svědomí." Socialism je tedy theoreticky nový
názor na svět a prakticky úsilí o
nový společenský řád. Válka
se svými příčinami a důsledky
ukazuje, že nelze už trvati na programu individualistického
liberalismu. Právě z důvodů mravních
je třeba překonávati onen sobecký
pud po individuálním vlastnictví, pokud přesahuje
minimum k životu potřebné. Míti nadbytek
bohatství, míti nad skromnou osobní a rodinnou
potřebu, míti nad přiměřené
existenční minimum, zatím, co ostatní
nemají nic než hlad a nedostatek všeho, je nemorální,
nebratrské a nedemokratické. (Výborně!
Potlesk.) Naše národní společnost
není proniknuta ještě dost sociálním
svědomím, jestliže naše národní
vědomí projevilo se v posledních letech způsobem
tak skvělým, je svrchovaně na čase,
aby se probudilo všude nyní i lidské, sociální
svědomí. (Výborně! Potlesk.)
Nikdo nechce almužny, chceme jen sociální spravedlnost,
zákonem zaručenou. Na jedné straně
naší společnosti bují a hýří
luxus, na druhé straně vztahuje se kostlivá
ruka bídy a hladu. Dějinná spravedlnost srovnala
křivdy mezi národy, srovnejme, než bude pozdě,
také křivdy v národě. (Výborně!
Potlesk.) Je v naší vlasti pro všecka místa
i chleba i kultury dost, a nemůžeme strpěti,
aby tak zvané "silné individuality" žily
a bohatly na úkor ostatních. Musíme se všichni,
jako jednotlivci, podřídit vyšším
cílům sociálním, učit se sociální
kázni. Naše národní otázka obrací
se nyní v otázku podstatně sociální.
Domohli jsme se rovnosti mezi národy, musíme se
domoci rovnosti a spravedlnosti i uvnitř vlastního
národa.
Je veřejným tajemstvím,
vážené Národní shromáždění,
že sociálně-hospodářský
program, jejž vláda prohlásila 9. ledna 1919,
nebyl spontánním projevem přesvědčení
a vůle většiny jejích členů.
Lze si vypočítati na prstech, jaká to byla
situace. Není však vyhnutí, sociální
otázka se hlásí velmi důtklivě,
a všichni, kdo ještě dnes, kdy svět žije
v duchu socialismu, přísahají na zvetšelý
prapor hospodářského liberalismu, nechť
si připomenou slova, jichž neřekl nikdo menší,
nežli premier-ministr naší vlády 12. ledna
1919 na sjezdu státoprávně-demokratickém:
"Není nejmenší pochyby, že doba jest
velice těžká, že od nás žádají
se veliké oběti, všeho toho, co jsme si myslili,
že jest nedotknutelným, aneb, že lze to změniti
jen velmi pomalým postupem. Já toho nelituji, jestliže
nás okolnosti nutí k tomu, abychom postupovali rychlejším
tempem, než jsme si mysleli. Doba je taková, že
to vyžaduje. Jestliže dostane kapitalista méně
a třeba o hodně méně, než dostává
nyní, to není žádné neštěstí."
Souhlasím docela s tímto
názorem. Nebude to žádné neštěstí,
naopak bylo by štěstím pro celý národ,
kdyby vrstvy, privilegované ať majetkové, ať
politicky a kulturně, včas pochopily, že demokracie
musí býti už nikoli jen pomyslem, ale nejskutečnější
skutečností (Výborně!), komunistický
teror by u nás vyzněl naprázdno, kdyby vláda
byla radikální v reformě sociálních
poměrů. Její vlažnost, která
mnohdy činila dojem neschopnosti, je nejnebezpečnější
životu naší republiky. (Souhlas.)
Dosazujte dál protekcionářsky
na úřední místa lidi bez kvalifikace
(Výborně!), vydávejte peníze
na zbytečné funkce, nechte v naší veřejnosti
hospodařit zločinné lichváře,
ponechte zbohatlíkům nakradené kapitály,
nehněte otázkou konfiskace dolů a vyvlastnění
velkostatků, ponechte církvi mrtvou ruku, nechte
v polotmě otázku církve a školy, nechte
vojsko a mládež v dosavadním úpadku
mravů, a rozvrátíte za nedlouho celý
stát v samých základech. (Výborně!
Potlesk.)
Jsme dnes spjati s dějinným
vývojem celého světa, a jímá
až pocit úzkosti, srovnáváme-li, jak
skoro na puntík stejně s naší vládou
počínala si vláda ruská po pádu
carismu, a co z toho následovalo. Bolševism by neměl
v Rusku tak příznivé půdy, kdyby se
byla utvořila vláda pokroková, socialistická,
demokratická, která by energicky konala svoje povinnosti.
Nebylo potravin, zuřil hlad, peníze nesmírně
poklesly, řádila lichva, - ale prozatímní
vláda ruská se bránila reformám a
půl roku neučinila nic k nápravě.
Začala revoluční agitace, vznikly stávky,
sociální rozpory prolomily politickou jednotu národa.
Ani nová vláda nepochopila svých úkolů,
úřady byly neschopné, ústavodární
shromáždění se nescházelo, půda
se lidu nerozdávala. Necelý rok této vládní
netečnosti a neschopnosti stačil, aby lid přestal
věřit novému politickému režimu.
Konec této historie jest znám, a memento její
hrozivě se dere i mezi nás. Nechcete-li dopustit
komunismu, který jest přece překonanou fásí
historickou, poněvadž je to v praxi režim zmatené
ochlokracie, přistupte otevřeně a energicky
k socialisaci všech práv a hodnot, abychom tím
dříve harmonicky zorganisovati mohli svůj
demokratický stát. (Výborně!)
Pod dnešním vnějším
složením našeho politického života
již se rýsují odstíny budoucí
stavby našeho státu. Lidé opravdové
demokratické vůle revidují politické
dědictví starého režimu a orientují
se ve směru politiky moderních demokracií
světových. Nesmí u nás býti
místa pro lidi reakce, musíme všichni zaměřit
na cesty pokroku a nového sociálního řádu.
Radikální socialisace všeho duchovního,
politického a hospodářského života
je podmínkou existence republiky demokratické. Je
nám dnes třeba hluboce mravního a hospodářského
pořádku, je třeba utužovat v národě
řád sociální spravedlivosti. To je
příkaz doby, a kdo ho nedbá, poškozuje
celý národ. První vláda Československé
republiky vyšla z republikánské revoluce. Přejeme
si v zájmu národa, aby nezklamala důvěry
lidu. (Souhlas.)
Ovšem povinnost k československé
demokracii je dvojstranná: vláda spravuje lid, a
lid má takovou vládu, na jakou svojí uvědomělostí
stačí, jaké jest hoden. Nový volební
řád obecní jest zřízení
demokratické. Lid musí mu dáti život
a smysl. Aby to vykonati mohl, musí demokraticky býti
vychováván. Česká strana pokroková
vítá nový volební řád
obecní, poněvadž je demokratický. Doufám
však, že Národní shromáždění
nezůstane jenom při tomto formálním
zákonu, který k volbám povolává
muže i ženy od 21. roku, nýbrž že po
tomto zákonu přijaty budou zákony další,
které by jej doplnily i po stránce mravní
a rozumové přípravy a demokratické
výchovy našeho občanstva Československé
republiky. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K slovu se přihlásil dále p. min. rada dr.
Bobek. Uděluji mu slovo.
Zást. vlády min. rada
dr. Bobek: Slavné Národní shromáždění!
Za oficielní debaty o prvé
hlavě řádu volení do obcí v
republice Československé bylo s několika
stran slavnému Národnímu shromáždění
učiněno několik návrhů, o nichž
radil se dnešního dne ústavní výbor,
a dovolte, abych i já jménem ministra vnitra k tomuto
paragrafu zaujal své stanovisko.