Předseda: Tomášek.
Místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé: dr. Herben,
Vacula a větší počet členů
N. S.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Prášek,
dr. Rašín, Stříbrný,
Švehla, dr. Winter, dr. Vrbenský,
dr. Zahradník a ministerský rada dr. Bobek.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Trmal.
1. Zpravodaj dr. Meissner.
Zpráva ústavního výboru o řádu
volení do obcí republiky československé
(tisk 302).
2. Zpravodaj dr. Brabec. Zpráva
ústavního výboru o návrhu zákona
na částečnou změnu obecních
zřízení a městských statutů
(tisk 381).
3. Zpravodaj dr. Engliš.
Zpráva sociálně-politického
výboru o návrhu dra Engliše s osnovou zákona
o organisaci statistické služby (tisk 323).
4. Zpravodaj Slavík.
Zpráva sociálně-politického
výboru o upotřebení části přebytku
hromadných sirotčích pokladen (tisk 372).
5. Zpravodaj dr. Budínský.
Zpráva školského výboru o zřízení
university s českou vyučovací řečí
v Brně (tisk 375).
6. Zpravodaj Smrtka. Zpráva
školského výboru o vládním
návrhu zákona, jímž se poskytují
drahotní přídavky aktivním a pensionovaným
učitelům veřejných obecných
a měšťanských škol, jakož i
vdovám a sirotkům po těchto učitelích
na dobu od 1. ledna 1919 do konce června 1919 (tisk 408).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluveni
pro dnešní schůzi jsou:
Pro churavost:
Kalina, Navrátil, dr. Novotný,
Mlčoch.
Pro zaměstnání:
dr. Witt, Petr Pavlán, Skurský,
Chaloupka, Nohel, dr. Fajfrlík.
Pro účast při
mírovém jednání
v Paříži: Fedor Houdek, dr. Ivan
Markovič, Brožík, Hampl,
Hudec, Prokeš, dr. Hnídek, dr.
Rolíček, Mečíř,
Lukeš, Dušek, dr. Preiss, dr. Franke,
Laube, dr. Rambousek.
Pro účast při
mezinárodním sjezdu ve Švýcarech:
Bechyně, Edm. Burian, Antonín Němec.
Omluveni bez udání
důvodu: Jaroslav
Kvapil a Slavík.
Pro 21. schůzi, 24. ledna1919,
dodatečně omluveni:
dr. Kyjovský a Hübner.
Do dnešní schůze
dostavil se člen Národního shromáždění
Josef Hybeš, který složí slib.
Žádám pana zapisovatele,
aby přečetl příslušnou formuli
a pana člena Hybeše, aby povstal a pronesl "slibuji".
Zapisovatel dr. Herben (čte):
Slíbíte jako člen Národního
shromáždění československého,
že budete zachovávati zákony státu Československého
a že svůj úřad budete zastávati
podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí.
Posl. Hybeš: Slibuji,
protože jsem již přes půlstoletí
republikánem. (Výborně!)
Předseda:
Přikazuji návrhy jednotlivým výborům
a žádám pana tajemníka dra Haasze, aby
je přečetl:
Sněmovní tajemník
dr. Haasz (čte):
Tisk 397. Návrh vládní
o změně nařízení o správě
sirotčích pokladen.
Tisk 403. Návrh člena
Národního shromáždění
Slavíka, Skorkovského a spol., aby
byly zlepšeny existenční podmínky invalidů.
(Současně přikázán návrh
ten výboru brannému.)
Tisk 411. Návrh člena
Národního shromáždění
Hrizbyla, Špatného a soudr., aby byli
vycvičeni psi pro slepce.
Tisk 398. Návrh poslance Slavíka,
Vojty a soudr., aby bylo sestátněno pojišťování.
(Současně přikázán návrh
ten výboru sociálně-politickému.)
Tisk 402. Návrh člena
Národního shromáždění
dra K. Viškovského a soudr., aby byly vystavěny
místní dráhy Tábor - Mladá
Vožice - Vlašim -Rataje a Zruč Štěpánov.
Tisk 409. Návrh posl. Pelikána,
Fr. Buřívala, O. Vochoče
a spol., aby byl oznámen investiční program
pro stavbu železnic a potřebných budov pro
dopravní účely.
Tisk 410. Návrh posl. dra
Krejčího a spol., týkající
se tak zv. "aféry čítankové"
a revise žákovských knihoven.
Předseda:
Návrh člena Jana Šrámka, aby
byla zásadně vymezena činnost Národního
shromáždění, přikázán
byl ústavnímu výboru.
Navrhovatel požádal,
aby výboru byla dána lhůta osmidenní
a aby byla podána zpráva podle § 33. jedn.
řádu, změniv tak původní návrh
svůj.
Je námitka proti tomu?
Není jí.
Lhůta ta to jest schválena.
Dnes ve 22. schůzi Národního
shromáždění tiskem rozdáno:
Tisk 413. Odpověď ministrů
vnitra a financí na dotaz p. J. Svozila, Jiráska
a soudr. o úřednictvu, činném při
zásobování lidu.
V sobotu, dne 25. ledna 1919 poštou
byl zaslán tisk č. 408, zpráva školského
výboru Národního shromáždění
o vládním návrhu zákona, jímž
se poskytují drahotní přídavky aktivním
a pensionovaným učitelům veřejných
obecných a měšťanských škol,
jakož i vdovám a sirotkům po těchto
učitelích na dobu od 1. ledna 1919 do konce června
1919 (tisk č. 401).
Tato zpráva jest na denním
pořadu dnešní schůze jako bod 6.
Zápisy
o 19., 20. a 21. schůzi byly vyloženy ve sněmovní
kanceláři.
Proti znění těchto
zápisů nebyly podány písemné
námitky a budou tedy podle §u 77. jedn. řádu
uveřejněny.
Upozorňuji, že někteří
členové v poslední schůzi nezapsali
se do seznamu přítomných, vyloženého
v zasedací síni, ač byli přítomni
ve schůzi.
Vydávají se tím
v nebezpečí, že by byli vedeni jako nepřítomní
a že by jim bylo se pak dodatečně omlouvati,
po případě výkonnému výboru
strany.
Přistoupíme k dennímu
pořadu, a to ke zprávě ústavního
výboru o volebním řádu do obcí
republiky československé, tisk č. 302.
Ke slovu jest přihlášen
ještě p. kol. dr. Uhlíř, uděluji
mu slovo.
Posl. dr. Ant. Uhlíř:
Vážené Národní shromáždění!
Návrh zákona volebního
řádu v obcích republiky Československé,
který jest nám předložen, stanoví
v paragrafu 1. podmínky práva volebního.
Praví se tam, že právo, voliti do obecního
zastupitelstva, přísluší všem občanům
Československé republiky bez rozdílu pohlaví,
kteří překročí 21. rok věku.
Dokonaný dvacátý prvý rok opravňuje
tedy muže i ženy, rozhodovati volebním lístkem
o těch, kdo zastupovati mají obec, a podle paragrafu
4. volebního řádu obecního mohou těmito
zástupci se státi mužové i ženy
již ve svém 26. roce.
Nemám zcela žádné
námitky proti číslům, jež stanoví
předloha zákona. Zákon je zákon, musí
býti matematicky přesný, stručný
a objektivní. Avšak za tímto psaným
zákonem, který se omezuje na kvantitativní
formulaci občanských práv a povinností,
je veliká a podstatná otázka náležité
mravní a rozumové přípravy občanstva
k výkonu volebních povinností. Vedle psaného
zákona věkové kvantity voličstva musíme
pamatovati také na nepsaný zákon duševní
kvality republikánského a demokratického
občanstva. Novým zákonem povoláváme
k obecním volbám muže a ženy již
jedenadvacetileté a k výkonu veřejné
správy občany šestadvacetileté, ale
bude nutno, aby vedle svého věku prokázali
také dostatečnou míru občanské,
demokratické uvědomělosti. (Výborně!)
Přešli jsme z absolutistické
monarchie v demokratickou republiku, a tu nekonečně
více než kdy dříve záleží
na dokonalé správě obcí jakožto
základní složce státního celku.
Území, občanstvo i moc kommuny jest podstatnou
součástí území, občanské
sounáležitosti i svrchovanosti státní
a vztahem jednotlivce k obci měřiti lze také
jeho vztah k celému státu. Cifra věková
o právech a povinnostech občanských praví
příliš málo a nový volební
zákon imponuje leda odvahou, s jakou v některých
předpisech formálních předbíhá
volební řády i zemí nejpokročilejších.
Zavedli jsme osmihodinnou dobu pracovní a dáváme
nyní volební právo i ženám -
v jednom i druhém případě stojíme
v popředí demokratického zákonodárství
světového.
Ovšem, demokratická forma
volebního práva musí býti naplněna
pravým demokratickým duchem, a to je právě
těžký úkol našeho národního
a státního převychování z německorakouského
absolutismu v československý demokratism. Zákonná
nařízení, a kdyby byla sebe demokratičtější,
selžou, nebudou-li podporována mravním vědomím
samého občanstva. Francouzský filosof a historik
Taine řekl: "Un nouveau systéme ď institutions
ne fonctionne que par un nouveau systéme ď habitudes."
Nová soustava zřízení jest uváděna
v činnost jenom novou soustavou zvyků. Schvalujeme
nové, demokratické zřízení,
ale potřebujeme k němu také nových
demokratických mravů!
V tom je vlastně celý
náš dnešní problém: abychom se
nespokojili pouhými zákony a formami novodobé
demokracie, nýbrž abychom jim dali svůj zvláštní,
národní, lidový obsah. Je-li národ
v podstatě vnitřní kultura a stát
vnější forma, pak jedním slovem je nám
zapotřebí politiky opravdu kulturní. Je to
přirozený důsledek dějinného
vývoje států a národů v minulém
věku i dnešní sociální situace
v našem národě.
Hnutí demokratické,
které vyvolala velká revoluce francouzská,
stále více sjednocovalo stát s národem.
Národní státy byly cíl i plod bojů
XIX. století; světová válka se skončila
vítězstvím ideje národního
sebeurčení, národní demokracie nad
absolutistickou theokracií. Národní myšlenka
je tím mocnější, čím demokratičtější
jest její základna, to jest čím více
společenských vrstev národa má činnou
účast ve správě věcí
veřejných, protože roste tím také
vědomí obecné odpovědnosti za zdar
či nezdar věci pospolité. V občanech
svobodné země prohlubuje se cit solidarity a vzájemnosti,
neboť positivní hodnoty životní, duchovní
i hmotné, jsou-li společně sdíleny
a spravedlivě rozdíleny, utužují kázeň
a vědomí, že jednotlivec je organickou součástkou
vyššího celku. Takto demokratisace veřejného
života šla ruku v ruce s moderní myšlenkou
národní. Z doby, kdy politickým národem,
politickou representací národa byla jenom tenká
společenská vrstva lid privilegovaných, pánů,
šlechticů, kněží a boháčů,
pokračujeme stále zřetelněji a vědoměji
v dobu, kdy politická representace národa je v plné
šířce založena na všech vrstvách
národní společnosti. A nejenom to; proces
a logika společenského vývoje jest taková,
že aristokracie duchovenská, politická i kapitalistická
ztrácí svoje výsady, mizí v úrovni
nového života mravního a hospodářského,
a všechen národní život ovládán
jest stále pevněji novým společenským
řádem. Bylo snadno vládnouti v absolutistickém
státě a bylo i snadno poslouchati, kde tíha
odpovědnosti nespočívala na poddaných,
nýbrž přímo na panovníkovi a
kde panovník byl odpověden jenom nevyzpytatelné
vůli boží. V demokracii však se všechny
statky kulturní a hmotné zobecňují,
socialisují, a tu spořádaná demokracie
není možná bez dokonalé uvědomělosti
národ a vůbec a každého jednotlivce
zvláště.
Jsme dnes v situaci takové,
že této vnitřní intensivní práci
musíme věnovati nejopravdovější
péči, nechceme-li uváznout ve zvycích
a mravech našeho období předrevolučního,
starorakouského.
Co tuto pravím všeobecně
o potřebě vážné přípravy
občanstva k veřejným úkolům
politickým, mohl bych doložit i příklady
zcela určitými a denními. K volebnímu
výkonu a ke správě veřejných
věcí novým zákonem povoláváni
budou mužové a ženy všech povolání,
všech kategorií společenských a při
tom již v letech zcela mladých. Občanská
práva a povinnosti v demokracii mají mnohem větší
a hlubší dosah, nežli v státech režimu
absolutistického. Zákon, kterým se stanoví
volební řád obecní v demokratické
republice, musí třeba mlčky předpokládati
jakousi politickou přípravu občanstva k aktu
tak důležitému. Již zde padlo slovo, že
"volby do obcí vrhají dlouhé černé
stíny na Národní shromáždění".
To by byly trapné předzvěsti budoucího
stavu našich věcí veřejných:
místo hluboké práce průpravné,
místo objektivní přípravy a výchovy
československého občanstva k novému
životu ve svobodě, rovnosti a bratrství, místo
humanity a vzdělanosti divoká stranická agitace,
která rozumnou úvahu a nesobecký hlas lidskosti
přehlušiti chce brutálním pudem po společenském
nadpráví ať duchovním, ať politickém,
ať hospodářském. Kdyby takto vypadati
měla mravní a intelektuální příprava
občanstva k volbám, jež zákon předpisuje
ve formách nejdemokratičtějších,
pak věru na dlouhá léta přetrženo
by bylo revoluční a republikánské
dílo, tak slibně započaté československými
legionáři a naším presidentem. (Výborně!)
Volební řád
v obcích republiky československé, který
máme schváliti, nedotýká se onoho
mravního předpokladu pravé demokracie; dává
právo voliti neb volenu býti, nezmiňuje se
však o povinnosti náležité, mravní
a rozumové přípravy k těmto občanským
funkcím.
Havlíček již r.
1846 v článku "Co jest obec" ukázal
na mravní podklad samosprávy: "Občan,
neznající účele a zřízení
obce sví, nevědoucí, co se v ní děje...
nemůže také ani dobře znáti své
povinnosti, tak jako ani svých práv nezná.
Taková nevědomost a slepota občanů
jest však k největší škodě
celé obce (ovšem i všech občanů
jednotlivých). Hlavní povinností obce tedy
jest: "Vzdělávání mládeže,
to jest budoucích občanů... Jest svatá
povinnost každé obce, státi vždy na vrcholu
vzdělání svého času. "