Tedy ne proto, že by jí
scházelo rozumových schopností, ale proto,
že mateřství, které je základem
citové kultury lidstva - a nikoli erotika - absorbovalo
velkou část její fysické síly,
zjemnilo jí, učinilo ústupnou, neboť
byla bezbrannou vůči nadvládě hrubé
síly. A tak trpěly a mlčely ženy. Občasné
revolty jednotlivých, nad průměr silných
ženských individualit zapadaly bez znatelného
vlivu na celek, který nadále zůstával
pasivním.
Znenáhla se vyvíjející
společenské řády, jimž hybnou
silou byla právě dravčí morálka
násilí a bezpráví - stlačovaly
sebevědomí žen již od útlého
dětství. Přeceňování
chlapců na úkor dívek, odlišná
výchova obou pohlaví vedla nejen k vzájemnému
nepochopení, ale zároveň i k věčnému
nepřátelství. Způsobila defekty charakterů.
U mužů hnala sebevědomí až k chorobné
domýšlivosti, někde u žen uvědomělých
zavinila vnitřní rozpoltění. Tento
způsob přeceňování mužův
a podceňování žen musil nevyhnutelně
přinésti lidstvu jen to nejtrpčí ovoce.
Dějiny lidstva, to jsou dějiny
jatek. Každý krůček k pokroku, svobodě
a blahobytu je přímo zalit krví. A je příznačné,
že dosud národové mezi sebou přes všecku
vysokou kulturu nedovedli učiniti blahobyt podkladem smíření
a sbratření. Vžitá násilnická
morálka přímo nutí vítěze,
aby drtil poražené z obavy, aby nebyl považován
za slabocha. Pravý, hluboký lidský cit je
stále ještě zatlačován jako naivnost
a nahražování lacinou sentimentalitou. A všechny
ty zvrácenosti vrcholí v prudkém, bezohledném
konkurenčním boji o nejnaléhavější
potřeby života a požitky, která ho zpříjemňují.
Zdá se, že ta válečná furie stále
vládne a že jen mění své masky.
Nikdo se neodvažuje ideje sbratření popřít,
ale je právě chybou, že sbratření
je dosud jenom ideálem a nikoli vážně
uznanou potřebou. (Výborně!)
A proto ženy téměř
všech národův a všech vrstev chápou
se příležitosti, aby tentokráte odvážně
a energicky přiložily ruce k dílu a pomáhaly
odstranit hned v zárodku příčiny budoucích
svárů. Svou průpravnou činností
veřejnou jsou více než dostatečně
kvalifikovány, aby dostalo se jim toho, co jim po právu
patří, totiž nezkráceného volebního
práva, ovšem že nejen do obcí, tak aby
nejen pracovaly, nýbrž i spolurozhodovaly. (Výborně!)
Československé ženy
zaslouží volebního práva plnou měrou.
My chápeme, pánové, že mnozí
jsou dnes plni obav, zda to rovné volební právo
žen není povážlivým experimentem,
který by se mohl naší drahé republice
špatně vyplatiti.
Mohu říci tolik: Ano,
bude tu jistá část žen indiferentních,
která bude voliti zpátečnicky. Budou to snad
klášterní sestry, budou to ženy, které
prodávají svíčky a svaté obrázky,
členky Marianských sdružení a mezi ně
se připletou i ony ženy, na jejichž uvědomení
nám nezbylo času. (Posl. Zeminová: Bohužel!)
Dovoluji si však podotknout, že vedle nich svorně
budou státi i mnozí mužové, kteří
měli více času se uvědomiti, nežli
ženy. Ale nikdy se pokrokové a svobodné republice
československé nezpronevěří
ty massy československých žen proletářských,
které v roce 1915 vodily své děti k Husovu
pomníku, kde vrývaly do dětských duší
mlčenlivý, ale hrdý a tvrdý vzdor
(Výborně!), nikdy se nezpronevěří
ženy, které v zoufalé hrůze vrhaly se
na koleje před vlaky, v nichž byli odváženi
na světové lidské jatky jejich drazí,
nebo ony ženy, které rozhořčeně
strhávaly rakouské plíšky s prsou svých
příbuzných jako odznaky hanby a zrady (Výborně!),
a zejména se nezpronevěří republice
ony nepřehledné massy československých
socialistek, které spolupomáhaly republiku budovati,
které riskovaly své existence, ba i životy
a pomáhaly věrně a nezištně při
naší drobné krtčí práci
v zázemí, podrývajíce nenáviděné
Rakousko. (Výborně!)
Mám zde, pánové,
historický dokument revoluční československých
dělnických žen v muničních továrnách.
Tento dokument je vlastně vyznamenáním, na
něž mohou býti hrdy socialistické dělnické
ženy celé republiky, třebaže se týkal
jem jediné jejich části a sice dělnic
muničního závodu firmy Breitfeld a Daněk
v Karlíně.
Vyhláška tato je datována
ze dne 22. listopadu 1917, je adresována "Ženskému
dělnictvu!" a obsahuje vyhrůžku těžkého
10-20letého žaláře (Slyšte!)
nebo trestu smrti (Hlasy: To jest ještě lepší!),
jestliže budou ženy své kolegy v práci
podněcovati k revoltám a stávkám.
Snad se pamatujete, pánové
a dámy, na jednu z nejvýznačnějších
dělnických stávek a sice na onu slavnou první
generální stávku veškerého pražského
dělnictva dne 30. května 1917, kterou se postavilo
dělnictvo za projev českých spisovatelův
a při které měly ženy dělnické
svůj lví podíl, neboť solidárně
s muži odmítaly všecky sliby a žádaly
svobodu pro všechny politické vězně,
jakož i samostatný československý stát.
(Výborně!) Ptejte se, pánové,
členů tehdejší dělnické
rady a oni vám rádi otevřeně doznají,
jak byly ženy dělnické důsledné
a jak dbaly přese všechno rozechvění
přísné kázně mezi sebou při
všech stávkách, které potom následovaly.
V důsledcích této
výzvy se sice počet stávek potom zmenšil,
ale za to, pánové, zvítězila propagace
pasivní resistence a sabotáže. Není
to sice tak efektní, tato pasivní resistence, jako
stávka (Poslanec Buříval: Ale účinné!),
ale jest účinnější a bylo to
bezpříkladné hrdinství našich
dělnických otců a matek, kteří
tímto způsobem přinášeli těžké
finanční oběti, vzdávajíce
se finančních výhod úkolové
práce (Posl. Zeminová: Výborně!),
jen aby ochromily brannou moc prokletého Rakouska. (Výborně!)
A z řad ženské
inteligence přihlásily se dívky, které
bez ohledu na nebezpečí rozjížděly
se po zemích, kde pracovalo české dělnictvo,
roznášely letáky a udržovaly v masách
dělného lidu a zejména žen pevnou víru
v osvobození národa.
Nemenšího významu
bylo spontanní revoluční hnutí žen
v prvních měsících roku 1918, které
během krátké doby podařilo se nám
tak zorganisovati, že v případě násilného
převratu státního bylo by svůj úkol,
předem už vytčený, dobře a včas
provedlo. Tato ukázněnost ženských mass
nejlépe se projevila jak při demonstracích
14. října, tak i potom ve slavný den převratu
28. října (Posl. Zeminová: A první
máj!), které nám vlastně celý
svět závidí.
V hnutí tom účastny
byly nejen ženy dělnické, ale i ženy vrstev
středních a akademičky. Chci tím vším
říci, že uvědomělé ženy
české podaly důkaz o svých schopnostech
politických, že nepřijímají rovné
právo volební z vašich rukou jako velkomyslný
dar, nýbrž jako satisfakci, jako akt spravedlnosti,
kterého si plně zaslouží (Výborně!)
a o který se samy svou promyšlenou soustavnou akcí
pro volbu žen do Národního výboru a
Národního shromáždění
velmi energicky přičinily. (Výborně!)
Ovšem přiznávám,
jsou to massy žen indiferentních. Ale netřeba
se jich obávati. My socialistky obou táborů
vyvíjíme veškeru energii aby tyto massy ženské
byly v čas poučeny o velikém nebezpečí,
které by republice hrozilo, kdyby volily zpátečnicky.
(Posl. Zeminová: Nepláčeme, ale pracujeme!)
A mohu zde v plném vědomí
zodpovědnosti před svým socialistickým
a vůbec pokrokovým světem prohlásiti:
všechno to povídání o indiferentních
ženských massách, o jejich nepřístupnosti
vůči rozumovým důvodům, jest
dnes naprosto neoprávněné. Křivdí
se těm ženám. Měli byste, pánové,
vidět ty naše ženské schůze v zapadlých
vískách Čech, Moravy a Slezska!
Jakživi už nebudou mít
páni faráři v kostelích tolik vděčného
a pozorně naslouchajícího posluchačstva
jako míváme my. (Potlesk.) A ve své
pevné důvěře ve zdravý smysl
žen byla jsem posílena řečí pana
kolegy poslance Devečky.
Věřím, že
jakmile se slovenskému lidu, tedy nejen mužům,
ale současně i ženám slovenským,
dostane vážného, soustavného poučení
o podstatě klerikalismu, že sebe výmluvnější
klerikální náš odpůrce ničeho
u nich nepořídí. A my navštívíme
naše slovenské sestry co nejdříve a
dohovoříme se s nimi o té věci.
Ženy jsou opravdové,
vztahují poznané hodnoty ihned do vlastního
svého soukromého života a to je právě
cennou vlastností ženské povahy a její
mravní silou.
A tato opravdovost žen je zárukou,
že budou ženy své povinnosti nejen jako voličky,
ale i jako volené konat s plným pochopením
veliké zodpovědnosti vůči národu,
jehož součástí jsou také jejich
děti, že nebudou zneužívat paragrafu 8,
který je osvobozuje od povinnosti, přijmouti volbu
za člena obecního zastupitelstva.
Při té příležitosti
podotýkám, že by bylo záhodno, aby v
prováděcích nařízeních,
nebo v novelisaci zákona bylo vsunuto ustanovení
v tom smyslu, že od povinnosti, přijmouti volbu by
byly osvobozeny jen ty ženy, které prokáží,
že jsou povinnostmi mateřskými neb hospodyňskými
přetíženy, ale nikoliv ženy bezdětné
nebo samostatné.
Rovněž dovoluji si při
této příležitosti poznámku ku
zprávě o § 4. Dne 27. listopadu protestovali
jsme proti původnímu návrhu pánů
expertů, že počet členů obecního
zastupitelstva nesmí býti vyšší,
než polovina všech členů, a že právo
býti volenu za starostu obce, náměstka a
za člena obecní rady, ženám nepřísluší.
12ti členná deputace
žen, vedená dvěma z předních
pracovníků naší strany, přišla
do budovy sněmovní, dala si pozvati všechny
ženské poslance, jakož i pány členy
ústavního výboru, přednesla své
námitky a odevzdala písemný protest, podepsaný
členkami pro volební právo žen.
Zpráva uvádí
na vysvětlení, že původní návrh
diktován byl s ohledem na ženy a nedostatek času,
který jí brání, aby se mohla věnovati
veřejným záležitostem.
Béřeme s povděkem
na vědomí věcné a spravedlivé
stanovisko, které ústavní výbor v
této otázce zaujal a já zde dovoluji si k
tomu pro všecky případy pochyb poznamenati,
že všechny obavy v tom směru jsou dnes bezpodstatny.
Právě proto, že
víme o těchto skrytých obavách mnohých
mužů, kteří nejsou v ženské
naší otázce dostatečně orientováni,
dovoluji si poukázati na to, že je dnes nutno dívati
se na tyto věci střízlivě, bez sentimentality.
Ono se všelicos rozklížilo a nechť se nikdo
nemýlí, zrovna tak, jako jest nutnou reforma manželského
práva, zrovna tak jest nutnou reforma útvaru rodinného
a reorganisace domáckých prací tak, aby zákon
o osmihodinové době pracovní platil také
pro ženy v domácnostech pracující a
aby volební právo platilo v plném rozsahu
pro ženy, které jsou při domácí
práci zaměstnány.
Řešení těchto
otázek jest v přímé souvislosti s
reformou bytovou, se zřizováním jeslí,
mateřských škol a domovin pro děti matek
jdoucích za svým povoláním.
Ano, pánové! Rovnoprávnost
žen s muži, nemá-li se státi bezvýznamnou
episodkou ve vývoji národa, - a my se postaráme
o to, aby se jí nestala - má své dalekosáhlé
důsledky. Žena v samosprávě obcí,
to znamená opravdový počátek přestavby
dosavadních společenských řádů.
Jsme zásadně proti
řešení chudinství způsobem dosavadním,
charitativním a proto půjdeme v samosprávě
solidárně s našimi bratry a soudruhy na samý
kořen společenského rozkladu, který
hrozí jinak státi se chronickou chorobou naší
mladé republiky. Svou činností za války
dobyly jsme si práva, abychom zrychlily tempo ozdravujícího
procesu a zbavily mladý organismus státní
té ohavné nakažliviny, kterou zdědila
po starém Rakousku, tak, aby se jí nestala osudnou.
Proto chceme postupně přestavbu všech přežilých
řádů, a nikoliv pouhé správky,
aby znenáhla vyrůstali nám noví lidé
pracovití, hrdí a ušlechtilí, proniknutí
morálkou práce a svobody, kteří by
naše snahy o obrození národa provedli do důsledků.
Vždyť my, matky, nejostřeji postřehujeme
bolestný rozpor, v jakém se ocitá člověk
spravedlivý a poctivý se svými zásadami
v životní praxi. Vždyť právě
my, kteří nechceme ze svých dětí
vychovat ani ubohé oběti ideálů, vržené
na pospas do vichřice životních zápasů,
ani pokrytce, kteří by obratně dovedli překlenout
rozpor mezi ideály a praxí krásnými
hesly, jimiž se dají zastřít omezené,
hrubě sobecké cíle, právě my
matky hluboce chápeme, že převýchova
lidstva má své nepopíratelné podmínky
nejen mravní, nýbrž i hospodářské.
Právě proto, že naše láska k dětem
není již animalní a slepou ve své úzkoprsosti,
nýbrž je regulována rozumem, tato rozumná,
cílevědomá láska mateřská
ukazuje nám, kde je naše místo, a přivádí
nás k poznání, že budoucnost svých
dětí nejlíp zabezpečíme ne
tím, když pro ně nahromadíme jmění,
o které ve rvačce životní mohou být
kýmkoli obratnějším zase připraveny,
- nýbrž uplatněním podmínek spravedlivých
řádů, které chrání jedince
vyšší citové úrovně před
lidskými šelmami, jichž dravčí
instinkty musí být teprve soustavnou výchovou
přepěstěny, tak aby se staly společnosti
neškodnými.
Samozřejmě, že
tato převýchova jedinců je podmíněna
obrozením tělesným, které je zase
v souvislosti se změnou životosprávy člověka.
Proto také považujeme boj proti alkoholismu, nikotinismu
a prostituci za vysoce důležité body našeho
pracovního programu, ať už jsme činny
v samosprávách obecních nebo na kterémkoli
jiném poli veřejné své činnosti.
Jsme si úplně vědomy,
že jsou tu veliké úkoly sociálně-politické
i kulturní, kterých muži bez intensivní
součinnosti žen provésti nemohou. Naši
bratři i soudruzi socialisté jsou téhož
názoru a, pokud vím, pánové, i mnozí
z vás, kteří jste příslušníky
jiných stran, jsou o tom ve svém nitru opravdu hluboce
přesvědčeni.
A právě proto, že
své úkoly pojímáme velmi vážně,
že jsme po dlouhá léta v tichosti, bez bubnu
a bengálu pracovaly, aniž jste snad tušili, že
připravovaly jsme se na příhodný okamžik,
kdy svrhneme tisíciletá pouta a svobodny, svéprávny
a rovnocenny vám mužům půjdeme vedle
vás jako uvědomělé soudružky
v práci, v boji, v utrpení i ve štěstí
vítězství - právě proto dotkl
se nás původní návrh pp. expertů
tak bolestně a my znění předlohy,
tak, jak je, s díkem a uznáním vítáme
nejen za svůj klub, nýbrž jistě i za
celý uvědomělý ženský
svět.
Toto, prosím, je nutným
objasněním našeho ženského stanoviska,
které chceme, aby bylo respektováno. My nedopustíme,
pánové, aby volební právo žen
bylo považováno za politickou modu. My nechceme být
ve veřejných sborech, ať zákonodárných
nebo samosprávných, pouhým okrasným
ornamentem. My se chceme, pánové, uplatnit jako
zdatný pracovní element, který si svého
místa čestně uhájí a pevně
doufáme, že po letech, až objeví se viditelné
účinky naší součinnosti zejména
v samosprávách obecních, bude celá
československá republika hrdá na své
dcery. (Hlučná pochvala a potlesk).
Předseda:
Člen Nár. shromáždění
paní Štychová-Landová učinila
průběhem své řeči dodatečný
nějaký návrh. Žádám, aby
podala jej písemně a buďto jej dala podepsat,
nebo potom učiním dotaz na podporu.
Přerušuji debatu. Nebude-li
proti tomu námitek, projednáme ještě
jakožto naléhavé věci, a celkem nesporné,
další dva odstavce denního pořádku,
a to zprávu finančního výboru o vládním
návrhu zákona o úpravě pořadu
stolic ve věcech poplatkových, tisk č. 359.
Není proti tomu námitek
Žádám pana zpravodaje
dr. Veselého, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Veselý:
Vážené shromáždění!
Vládní předloha
má za účel zjednodušení dosavadních
nařízení o vyřizování
stížností proti vyměřování
poplatků. Dosud byly v malých věcech do 200
K určovány poplatky berním úřadem
a stížnosti šly k okresnímu finančnímu
ředitelství a pak k zemskému finančnímu
ředitelství. Ve věcech přes 200 K
byly poplatky vyměřovány okresním
finančním ředitelstvím, stížnosti
šly k zemskému finančnímu ředitelství
a pak k ministru financí.
Tato nařízení
mají býti změněna tím způsobem,
že příště by poplatek byl vyměřen
buď berním úřadem při jednoduchých
věcech, anebo okresním ředitelstvím
finančním při složitých věcech
a stížnosti by šly jedině k zemskému
finančnímu ředitelství, kdežto
stížnosti k ministerstvu financí, které
dříve byly přípustny, by nyní
byly nepřípustné. Ovšem zachována
by zůstala instance stížnosti k správnímu
soudu.
Já pokládám
toto zjednodušené řízení instanční
za vhodné, poněvadž vím ze své
zkušenosti, že stranám jest nepříjemné
mnoho stížností a dlouhé stížnosti
a zdlouhavé vyřizování a milejší
jest jim vyřizování rychlé, platné,
na které mohou se spolehnouti.
Pokud jde o jakost vyřízení,
tu mně záleží na tom, že zachována
jest pro všechny případy možnost stížnosti
k správnímu soudu, neboť správní
soud jest nám zárukou, že bude judikatura ve
věcech poplatkových jednotná a bude brániti
výstřelkům fiskalismu. Tedy v tom případě
myslím, že o zájmy poplatnictva jest dostatečně
postaráno.
Jedno, co bych ještě
požadoval kromě těch přání,
která byla projevena již v mé zprávě
referentské, by bylo, aby odůvodnění
pro určování poplatků bylo uvedeno
podrobně, zejména, aby byly tam citovány
všechny paragrafy, na kterých spočívá
vyměření poplatku, aby poplatník sám
mohl posouditi, zda-li jest vyměření poplatku
zákonně právně odůvodněno,
a aby ve stížnosti, která se podává,
mohl již určitými zákonnými ustanoveními
se brániti. V té příčině
jest potřebí jasnosti, poněvadž dosavadní
způsob určování poplatků nebyl
dosti jasný a bylo velmi často opominuto paragrafův
a zákonných ustanovení, na kterých
nejvíce záleželo. V té příčině
projevujeme přání, aby také ještě
přímo ministerstvo financí bylo požádáno,
aby v prováděcím nařízení,
které bude vydáno k tomuto zákonu, ministerstvo
finanční upozornilo berní úřady
a okresní ředitelstva finanční, aby
vyhovovala těmto požadavkům.