Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Poslanec Dyk: Vážené shromáždění!

Dovolte, abych vám způsobil jakési překvapení, poněvadž já budu chvíli mluviti o předloze. (Výborně! Zcela správně!) Zabývaje se jí, musím především konstatovati, - to není chlubení se, to je konstatování fakt - musím konstatovati, že všeobecné rovné hlasovací právo do obce se vší upřímností vítám. Mám za čest konstatovati zde, že toto všeobecné rovné hlasovací právo bylo ve všech programech stran, které utvořily státoprávní demokracií. Mohlo by se namítnouti, že v programu bývají leckteré věci, které se nemíní vážně, že bývají takové dekorativní programy, na jejichž provádění nikdo nepomýšlí. Proti tomu musím konstatovati, že my jsme tak vážně o tom myslili, že, když běželo o to, aby se utvořila státoprávní demokracie, bylo udáno za základ požadavků praktických, které jedna ze súčastněných stran postavila a které všechny ostatní strany, při tom jednání súčastněné, s největší radostí a ochotou přijímaly.

Musím říci, že nebylo to jen nějaké čistě theoretické, ale že to bylo přesvědčení hluboké o tom, že všeobecné hlasovací právo jest pro nás aktualitou.

Lituji velice, že kolega Špatný s místa, na němž stojím, užil výroku, který považuji za svou povinnost odmítnouti, zároveň omlouvaje se před váženým Národním shromážděním, že jsem se dal strhnouti k neparlamentárnímu výrazu. Ale trvám věcně na tom, co jsem řekl. Jest nepravdou obsah tvrzení kol. Špatného, že by na poradě turnovské kterákoliv ze súčastněných stran byla se postavila proti všeobecnému rovnému hlasovacímu právu. Kdo informoval pana Špatného, informoval ho špatně. (Posl. Špatný: Jednotlivec měl ten názor!)

Já ponechávám posouzení vašemu, jak jest možno, aby obsah důvěrné porady trousil se v takové zohavené formě v našich politických kruzích. Nerozčiluji se nad tím, že takové věci jsou tradovány po kavárnách, že jimi se proti naší straně operovalo, ale lituji, že na slavnostním foru Národního shromáždění takové kavárenské tlachy se opakují. Musím konstatovati, že - což snad také je ke cti (Hlas: O tom volebním právu!) - chci konstatovati, že daleko dříve ještě, než rozvířil se se stran socialistických nátlak na provedení opravy volebního práva, už loni o vánocích čeští spisovatelé učinili nutkavý projev, jehož smysl byl ten, aby komuny české dobrovolně postoupily dělnictvu to, co mu patří, než to budou moci učiniti podle ustanovení zákona.

Vážení pánové! Jedna zásada vedla nás při tom že všechny tyto věci nemohou se řešiti buď nějakou agitací v jednotlivých místech, anebo nějakým nízkým terrorem, nýbrž systematicky s vyšších hledisek, že musí předcházeti dohoda všech stran. Jakmile 28. října bylo umožněno, aby tato dohoda byla provedena, naše strana byla ochotna, princip všeobecného rovného práva hlasovacího převzíti za jediný základ volební reformy.

My jsme si byli vědomi, že jest to důsledek revoluce, která se provedla, my jsme si byli vědomi, že kdyby tento důsledek uplatněn nebyl, že by to vedlo k nedůvěře širokých vrstev - a já říkám k neoprávněné nedůvěře, a že oprávněně mohly by říkati, že změnila se sice firma, ale nezměnil se obsah. Vycházejíce od toho, úplně loyálně jsme se súčastnili veškerého jednání. Ale s tohoto místa považuji za svou povinnost prohlásiti, že není to korrektní a že není to ani v zájmu věci, aby věc, která je nepochybně žádána, se promrskala tak rychle, jako v tomto případě. Bylo přece jasno všem interessentům, že předloha přijata bude. Jestliže to bylo jasno, veškerý nervosní neklid byl zbytečný a mohly se všechny tyto požadavky, všechny návrhy probírati věcně s klidem, který by přivodil také zdravé rozřešení veškerých, mnohdy velmi těžkých otázek. Ježto nebyla nikdy tato předloha ohrožena, nebylo by bývalo neštěstím, kdyby se bývalo protáhlo jednání o týden, o 14 dní s tím výsledkem, že by se odstranily některé sporné body.

Lituji, že v Národním shromáždění ujal se zvyk, považovati za jediné forum debatní výbory. Všem těm členům Národního shromáždění, kteří nezasedají v těchto výborech, bere se možnost, zasahovati do jednání a degradují se na členy druhé kategorie. (Hlas: Ano. To jest správné!)

Vážené dámy a pánové! Nepochybuji o kvalifikaci všech, kteří zasedají v ústavním výboru. Jenom pochybuji o tom, že by se mezi ostatními členy Národního shromáždění nenašel jediný, který by mohl k tomu něco podotknout, navrhnout, neb opravit.

Nesmí se to pak považovati, jestli se v debatě vyskytnou názory odchylné, za nějakou neloyalitu. My jsme všechny závazky loyálně dodrželi, ale říkám, že také plenum má právo mluviti do obsahu zákona. Jak to vypadá dnes? Řečník, který mluví, když již předloha je hotova, přichází s křížkem po funuse. Jsem si vědom této trapné úlohy a mohu jenom konstatovati, že jdu-li s křížkem po funuse, že nejsem truchlícím pozůstalým.

Naprosto nelituji privilegovaného řádu volebního do obcí. Nelituji, odstraní-li se křivda, která těžce se dotýkala nezastoupených, jednak nemajetných vrstev, jednak žen, naopak říkám, že tohoto funusu súčastnil jsem se s velikou radostí.

Považuji za svou povinnost prohlásiti, že úplně odmítáme veškeré třídní privileje z toho důvodu, že není možno, aby v demokratické společnosti kterákoliv třída udržela nějakým zvláštním privilejem zákona postavení, které není založeno v povaze věci, postavení, které je vybojováno jinak, nežli převahou ducha a vykonanou prací. (Výborně!) Veškerá privilegia ostatní jsou naprosto neudržitelná a také nehajitelná.

Má-li kdo a měl-li kdo pochybnosti o oprávněnosti všeobecného hlasovacího práva, jestliže říkal, - jako byly citovány p. referentem určité obavy - že by mohlo přinésti ten či onen neblahý důsledek, já stojím na stanovisku, že jest lépe - i kdyby to snad všechno bylo pravda, jako já tomu nevěřím - jest lépe, jestliže dočasný výsledek voleb přesune dočasně poměry mocenské snad tak, že je to křivdou pro určité vrstvy, jest to lépe, nežli kdyby se vyvolal v naší republice trvalý stav války třídní, kde by zápolily určité vrstvy o moc a kde by zápasila určitá pohlaví o moc. (Výborně!) A já si přeji z upřímného srdce, aby se nerozhodovalo o tom, je-li občan chudý či občan majetnější, nýbrž, aby se jen rozhodovalo, je-li pro funkci, kterou zastávati bude a kterou já považuji za velmi odpovědnou, duševně uzrálý a je-li schopen, povinnosti svého úřadu čestně, spravedlivě a dobře vykonávati. A já bych si přál, aby se nerozhodovalo o tom, je-li to muž či žena, kdo bude zvolen, poněvadž ani muž nemá práva býti volen proto, že jest muž, ani žena nemá práva býti volena jenom proto, že jest žena, nýbrž i muž i žena musejí býti voleni proto, že jsou schopni zdárně vykonávati povinnost občanskou.

Otevřeně říkám, že rovnoprávnost pohlaví ženského nebude dobojována, dokud naše ženy si neuvědomí, že jsou jen a jen občankami rovnoprávnými, u nichž nerozhoduje rozdíl pohlaví, poněvadž ať muž, ať žena má společný zájem a tím zájmem jest zdar demokratické naší republiky. (Výborně!)

Řekl jsem, že z těchto důvodů mohu s velkou radostí mluviti pro hlavní zásadu, obsaženou v předloze, která nám byla podána, pro všeobecné rovné hlasovací právo bez rozdílu mužů a žen. A považuji také, jako mnozí jiní řečníci, za správné a velmi důležité, jestliže při předloze zákona, jak jsme již dávno žádali, bylo užito zásady poměrného hlasování. Proto nezáleží na tom, která strana dočasně tím bude poškozena, které straně to dočasně prospěje. O tom není dnes možno pronésti všeobecných soudů, prospěje to zde té, onde jiné straně, ale jest tu hlavní základní idea: že se tím umožní, aby byla v obcích kontrola.

Víme, že jakmile zmocní se určitá strana radnice, zbavena jsouc této kontroly, že jest příležitostí vedena k tomu, aby tohoto nedostatku kontroly zneužívala. Jakmile však zásadou poměrného zastoupení dá se i ostatním stranám přiměřené zastoupení na radnici, donutí soutěž stran jednotlivé strany k tomu, aby si počínaly tak, aby do příštích voleb mohly jíti s pravděpodobnou možností úspěchu. Toť veliká výhoda zastoupení poměrného.

A vážené shromáždění, dámy a pánové, musím reagovati ještě na jeden výrok, který zde padl. Ať volby v Německu nebo kdekoli jinde dopadly tak, či onak, ať snad skončily relativním úspěchem t. zvaných měšťáckých stran a relativním neúspěchem tak zv. stran socialistických, na našem stanovisku to nic nemění. Není pravda, že bychom měli proto radost. Konstatuji úplně, že je mi to naprosto lhostejno. Dočasné volební výsledky nemohou nic změnit na společenských zákonech. Já naopak vítám a budu vítati, jestliže přinesou volby do obcí úspěch a značné úspěchy stranám socialistickým. Proč? Jakmile strany socialistické přijdou na ty radnice, učiní všelijaké zkušenosti. Nebylo vždy naším štěstím, jestliže, byť z valné části neprávem, se nám vytýkalo, že jsme stranami radničními. Až těmi radničními stranami budou strany socialistické, budou jejich zkušenosti a zkušenosti s nimi rehabilitací pro nás, poněvadž se ukáže, že leccos, co se vytýkalo jako neřest nesocialistických stran, bývá bohužel dosti obecnou neřestí.

Já nechci nijak pochybovat, že v řadách socialistických je mnoho těch, kteří věří, že jejich strana sestává jen a jen z Katonů. Jakmile však vstoupí tyto strany socialistické na radnici, poznají, že leckdy, kdo se zdál Katonem, takovým Katonem není. Čistě z toho důvodu je přímo v našem zájmu stranickém, aby došlo k uplatnění socialistické vlády na radnicích v míře značné.

Vždy najde se v kterékoliv straně, opakuji: ne pouze v stranách socialistických, dosti těch, kteří mluví o nutném vyčišťování Augiašova chléva jenom, aby pak sámi ho mohli zaneřáditi. A ukáže se, že určité defekty v hospodářství radničním se z velké části neprávem házely na nás, že nebyly ve spojení s programem stran, jimž se neprávem říká "měšťáckých", ale že souvisejí a také za vaší éry souviseti budou s otázkou charakteru, či bezcharakternosti lidí, s otázkou jejich slabosti, poněvadž každá moc u člověka slabého svádí k zneužití.

Ale je ještě něco, proč vítám uplatnění se vrstev socialistických v komunách.

Jakmile převezmou tyto strany moc, převezmou také určitou zodpovědnost, vstoupí do praktického života a uvidí, kdož věří ve všemocnost programův a všehojivost většiny, že ani sebe větší většina při volbách neumožní provádění věcí neproveditelných a že zkušeností společenských a zákonů z nich plynoucích nelze sprovoditi se světa. Věřím pevně, že touto praktickou činností socialistické strany budou donuceny ke kooperaci s námi a že bude tato kooperace ku prospěchu všech vrstev našeho národa.

Vrátím se k idei poměrného zastoupení. Jako jsem prohlásil, že s jeho ideou souhlasím, musím se velice energicky vysloviti proti provádění této idee, jak byla formulována v zákoně, a to z důvodů zásadních.

Zdá se mi, že návrh zákona stůně jednou vážnou chorobou. Tvoře volební řád pro obce, měl příliš již na mysli volby do příštího československého parlamentu. Chtěl, aby obojí tyto volby byly prováděny dle jednotného systému a pustil se zřetele, že volby do obcí mají předpoklady zcela jiné a různé, nežli volby do parlamentu. Zákon sám snad by zdánlivě získal na jednotnosti, kdyby postavena byla jediná regule i pro obce i pro parlament. Ale konstatuji, že sám ten zákon tuto jednotnost porušuje, jestliže, - jak již bylo řečeno, ustanoví jednotnou zásadu poměrného zastoupení pro všecky obce. V obcích, jež mají méně než 700 obyvatelů, na Slovensku 1500, je poměrné zastoupení fakultativní. Předpokládá žádost aspoň ¹/₁₀ voličů. Sám návrh zákona říká, že tam, kde toto ustanovení jest, se ho velmi zřídka užívá. Neužívá se ho v podstatě proto, poněvadž skutečně jest velmi obtížno, sháněti a zjišťovati ¹/₁₀ voličů do 8 dnů ode dne vyložení seznamů voličských.

Snad proti tomu uvádí se, že to jsou technické obtíže; ale technické obtíže nejsou zde po mém rozumu tak závažné, aby mohly porušiti jednotnost zákona a správnost určité idee. Jednota stavby není tedy dokonalá. Bylo už mnou řečeno, že jest rozdíl mezi volbou do obcí a volbou do parlamentu. A já bych to rád vysvětlil. Volby do parlamentu jsou čistě politické. Volby do obcí snad by tento charakter politický také měly míti, ale v praxi ho nemají. Pan referent mluvil o anglických vzorech, mluvil o jednotné nutné úpravě hospodářství státního a samosprávného dle těchto anglických vzorů. Dojde-li k této úpravě nevím, chci jen konstatovati, že dnes volby do obcí ve značné míře bývají určeny momenty nepolitickými. Čím menší oblast volební, tím více padají na váhu zřetele a zájmy osobní. Každý ví, že za takovýchto okolností volby obecní neprovádějí se podle vysokých politických hesel, ale podle hesel čistě místních a prospěchových, a že není tedy správné, jestliže jediné, co určuje výsledek voleb těch, je kategorický imperativ určité strany.

Lituji, že poměrné zastoupení, jak jest projektováno, znemožňuje vůbec iniciativu jednotlivcovu. Volič, či volička musí buďto celou kandidátní listinu přijmout, nebo celou kandidátní listinu odmítnouti. Předloha odůvodňuje to slovy na stránce 13.: "Ustanovení o kandidátních listinách, o předložení, řízení, úpravě, vyhlášce a rozmnožení jich jsou technickou pomůckou pro volbu dle zásady poměrného zastoupení. Bez nich by poměrná volba nebyla proveditelna."

Dovolte, bych se tázal: Proč? Při předloze byl daleko větší zřetel vzat na domnělý zájem stran, než na zájem obce. Jako hlavní a podstatný důvod, červená niť, která se vlekla všemi debatami, je myšlenka dekapitace předáků stran. Dekapitace to znamená, že určitým obmyslným manévrem politických nepřátel, znemožnila by se volby předáků určité strany. Tento bubák je bubákem jen proto, že tvůrcové systému tohoto myslili příliš schematicky. Připadnuvše při svých úvahách na princip vázaných listin, přestali dále uvažovat o jiných možnostech poměrného hlasování, Kdyby si byli vzali práci a studovali dnešní způsob voleb do obcí, berouce v úvahu jednak rozšíření volebního práva na všecky vrstvy a na ženy, a nutnost zastoupení menšin, musili by říci, že lze bez všech obtíží provésti. Je pravda, že zákon musil předbíhat tříštění hlasů. Při tak značném rozmnožení počtu hlasujících bylo by skuritinium technicky opravdu obtížné. Do jisté míry bylo nutno omeziti právě individua, ale proti čemuž protestuji, je, že individuum je dokonale škrtnuto. Předloha v tom směru jde příliš daleko.

Já soudím, že volební listiny neměly by býti nikdy něčím závazným, soudím, že by měly zůstati kandidátům, jako bývaly kandidátka před tím. Tato kandidátka by činila volitelným potud, že nikdo, kdo by nebyl na některé z kandidátek, které byly včas podány, nebyl by volitelným. Jakmile však tato kandidátka byla by vydána, až do skuritinia by neměla významu. V obcích do 20.000 obyvatelů volí se - abychom to objasnili příkladem - kandidátů 36. Jsou, dejme tomu, podány tři kandidátky. To znamená, že 108 občanů by se stalo volitelnými, to znamená, že hlasující mohl by si z těchto 108 vybrati kandidáty dle svého uznání. Význam kandidátek by nastoupil teprve při skuritiniu, poněvadž by se sčítaly pro jednotlivé strany hlasy všech 36 hlasů; součet hlasů, jež by dostalo těchto 36 kandidátů, rozhodoval by potom o počtu kandidátů, kteří jsou zvoleni, z těch pak kandidátky zvoleni byli ti, kteří dostali největší počet hlasů. Zase uvedu případ: Strana A by soustředila na své kandidátka 4000 hlasů, strana B 3000, stran C 2000 hlasů. Úhrnný počet byl by 9000, děleno 36 znamená 250 hlasů. Strana, která dostala 4000 hlasů, na základě toho by prosadila 16, strana, která by dostala 3000 hlasů, 12 a strana, která by dostala 2000, 8 kandidátů. Proč já kladu tak veliký důraz na to, aby byli zvoleni ti kandidáti, kteří dostali největší počet hlasů? Proto: Mám veliké obavy, že kdyby to nebyly jen a jen strany, které by pořadem kandidátů určovaly, kteří kandidáti budou zvoleni, že by došlo k bojům o první, druhé třetí a ostatní výhodná místa, že všichni kandidáti by prostě se tlačili na místa přední, kde by nebezpečí propadnutí nebylo, a ti kandidáti, kteří by zůstali na místech vzdálenějších, byli by svedeni k tomu, aby roztřišťovali své strany a usilovali o postavení takových kandidátek, kde by se sami na přední místo dostali. To by v praksi znamenalo, že každý takový kandidát, který svým sokem byl zatlačen na 10. nebo 11. místo, sháněl by tolik voličů, kolik nutno, aby listinu podali, vydal by určité heslo, čistě a naprosto nepolitické nebo lokální a teď by se volby dokonale rozbily. Tak silným, aby doma sehnal 50 voličů, může býti každý vlivný činitel a místo zjednodušení voleb došlo by pak jen ku komplikacím.

Ale to jest jen moment spíše technický. Hlavní a rozhodující je ten pro mne moment, že dekapitace vůdců jednak se nebojím a jednak bych rád reservoval i nestranníkům možnost, aby posílali do obecních zastupitelstev lidi skutečné důvěry. Zde musím to objasniti. Jestliže pouze jen a jen strana sestavuje pořad kandidátní listiny, dojde k různým machinacím v lůně jednotlivých organisací strannických. My víme, že mnohdy bývají určité lokální veličiny, jichžto dekapitace nebyla by neštěstím pro příslušné strany, ale operací ozdravující, ne pouze organisaci, ale celý život komuny. Nechtěl bych bráti možnost voličstvu, aby ne dekapitaci, ale operaci provedlo. Jako morální důvod uvádím, že volby do obcí nedějí se jen dle politického příslušenství. Každá strana, která chce míti při volbách obecních úspěch, ví, že chce-li dosáhnouti pronikavějšího úspěchu, musí získati i určité lidi, kteří přesvědčenými jejími stranníky nejsou, že musí získati a zvláště dnes bude muset získati celou řadu lidí politicky neorganisovaných, - a řekneme to zase, jak to jest - politicky neorientovaných.

A tu říkám: Jestliže takový volič prostě si vybere z těch 108 kandidátů, kteří tu jsou, osobnosti z jednotlivých kandidátních listin, jež vyzkoušel jakožto lidí své důvěry, ať se hlásí k té či oné straně, nebude to na škodu, nýbrž na prospěch věcí. Bude-li však se po něm požadovati, aby se rozhodl pro celou kandidátní listinu a v této listině nalezne osobnosti, o jichžto škodlivosti pro hospodářství obecní je přesvědčen, ale které jinak odstraniti nemůže, než když nebude voliti celou kandidátní listinu, nakloní se přirozeně k tomu, aby ty osoby pro obecní hospodářství škodlivé do zastupitelstva nedostal, že - třeba stranník - raději k volbě nepůjde anebo dá hlas svůj straně jiné.