Tedy říkám, že
strany se mýlí, domnívají-li se, že
tento princip je zdravý a že bude uplatněn
k jejich prospěchu. Jako člen takové místní
organisace při volbách obecních ze srdce
povděčen byl bych nestranníku, který
by škrtnutím určitých osob, jejichž
přítomnost na radnici není nutná,
třeba na kandidátní listině mé
strany umožnil, aby se tam dostala osoba vhodnější,
nebo aspoň neškodnější.
Prosím, aby, není-li možno
zájmy individua chrániti tak, jak by snad bylo jeho
největší právo, - summum ius, summa
injuria, že naprosté spravedlivosti není možno
docíliti - aby se k vůli prospěchu stran
volební rozhodnutí voličstvu neznásilňovalo
do té míry, že by při těchto
volbách bylo jen a jen mašinou odevzdávající
hlasy.
Tato degradace voličstva měla
by velmi neblahé morální důsledky
na voličstvo a mohu říci, že kdekoliv
jsem se se skutečným míněním
voličstva sešel, že tuto degradaci voličstvo
odmítalo.
Jak jsem naznačil, úpravou
příslušných paragrafů řádu
volebního nezpůsobilo by se ani zdržení
reformy volební, poněvadž věc jest naprosto
jednoduchá, ani by se nepoškodily zájmy stranické,
poněvadž to, co říkám, neprospěje
žádné straně, jsou to idee všeobecné
a nemůže se to považovati snad za nějaké
zdržování anebo za snahu, umělými
prostředky državu strany posíliti.
Důvody toho jsou čistě
věcné: chtěl bych, aby v našem hospodářství
dospělo se k činnosti nestranické, k jakémusi
odpolitisování radnic, poněvadž bych
to považoval za velké neštěstí,
kdyby naše obce, místo co by se odpolitisovaly, všecko
propolitisovaly. (Výborně!)
Naznačím panu referentovi,
že snad při příkladech, které
sháněl, nebylo nutno zajíti až k volbám
do velké rady republik a kantonu Neuchatelského,
poněvadž příklady bližší
by ukazovaly, že dekapitace lidí hodných jest
naprosto těžká a skoro neproveditelná.
Pan referent, který, pokud vím,
- já nejsem takový ignorant, jak se domnívá
kol. Brodecký, třeba bych nedosahoval jeho věhlasu
- kandidoval při obecních volbách pražských,
má z nich jistě určité zkušenosti
praktické. Při těchto volbách obecních
bývalo veliké rozpětí hlasové
mezi jednotlivými kandidáty určitých
stran. To rozpětí dosáhlo počtu ne
sta, ale někde 200 hlasů.
Toto rozpětí, bude-li rozmnožen
počet voličů, pravděpodobně
poroste. Toto rozpětí svědčí
pak o tom, že jest při volbách řada
lidí, kteří se při udílení
hlasů nedají jen a jen vésti momenty stranickými,
nýbrž kteří hledí k osobní
kvalifikaci a bezúhonnosti kandidáta.
A mohu na základě zkušeností
z těchto obecních voleb konstatovati:
Když kandidovali, řekněme,
realisté ukázal se zvláštní zjev,
že, dejme tomu, největší počet
hlasů dostal takový dr. Šámal, a že
někteří - já neříkám:
horší kandidáti, ale ne tak aspoň
čelní kandidáti - dostali hlasů méně.
Rozpětí hlasů bylo dosti značné.
Když kandidovali státoprávní
pokrokáři, ukázalo se, že, dejme tomu,
přítomný člen Národního
shromáždění kolega Sokol dostal o 200
hlasů více, než jiný kandidát
této listiny.
Mohl bych uvésti příklady
zase z řad bývalé strany mladočeské
a socialistické, ale já jen stručně
říkám: rozpětí hlasů
mezi jednotlivými kandidáty bývalo takové,
že možnost dekapitace je čirou chimérou.
Strana, která by chtěla prováděti
dekapitaci, musila by tolik set svých voličů
darovati kandidátní listině odpůrčí,
že by si to škaredě rozmyslila, poněvadž
taková dekapitace by svědčila jen o bezhlavosti
strany. Nebezpečí není tedy pro kandidáty
kvalifikované, kteří mají své
jméno, svoji osobní přítažlivost,
nebezpečí je pouze pro ty kandidáty stran,
o nichž jest přesvědčení širší
veřejnosti, i neutrální, že, jak jsem
řekl, když budou na radnici, nebude to prospěch
obce, a že když nebudou na radnici, že to bude
zisk.
Naprosto nechápu, jaký by
to byl morální důvod, aby se těmto
vrstvám bralo právo kritiky strannických
kandidatur. Nebudu podezříván, že bych
nevzal v úvahu, jak velikým činitelem v našem
životě strany jsou, že bych podceňoval
váhu organisace, ale jakmile se tato organisace strannická
ocitne v rozporu s vyšší ideou spravedlnosti
zdravého vývoje komuny, rozhodnu se vždy pro
zřetele, které určují zdravý
vývoj komuny a nebudu se báti, že snad ten
či onen předák mé strany bude dekapitován.
To jest hledisko, řekl bych, pro naši demokratickou
dobu příliš malicherné a nedemokratické.
Mluvil jsem tu o jakémsi odpolitisování
stran. Jsem v tom směru v rozporu s prvním řečníkem
strany naší, drem Frantou, jenž se zde vyslovil,
že v dilemmatu, má-li býti hájen jednotlivec
či strana, má býti obětován
jednotlivec straně. Já myslím, že problém
není takový, jak jej naznačil dr. Franta.
Spíše takový: má-li býti hájena
autonomie stran za všech okolností anebo jestli má
býti hájeno dobré hospodářství
obecní, obětoval bych rád autonomii strany
dobru obecního hospodářství.
Myslím, že vůbec by neškodilo,
ne pouze v hospodářství obecním, ale
snad i ve sférách vyšších, abychom
vzali v úvahu také hlediska jiná, nežli
hlediska strannická, abychom se tak tuze chorobně
nestarali o strannickou državu, ale o sanování
našeho života.
A ježto mé vývody chýlí
se ke konci, budiž mi dovoleno, abych užil práva,
jehož užili v tak rozsáhlé míře
vážení kolegové, kteří
mluvili přede mnou, abych přešel také
na chvíli jinam.
To strannictví nemělo by se
omeziti pouze v obecním hospodářství
a já, jestliže zde bylo poukazováno, že
vrstvy dělnické prokázaly způsobilost
hospodařením v nemocenských pokladnách
- prosil bych, aby socialistické obecní hospodářství
tak příliš a ve všem nekopírovalo
ty nemocenské pokladny (Výborně!).
Prosil bych, aby se vůbec v mnohých sférách,
ne pouze v hospodářství obecním, hledělo
spíše k idei, nežli k zájmům stran.
(Posl. Johanis: Mistře, přijďte k nám
do pokladny a já vás srovnám s pražskou
radnicí! Budete viděti rozdíl! Nevíte
vůbec, co jsou pokladny!)
Řeknu něco, v čem budete,
kolegové, souhlasiti nebo aspoň budou s tím
souhlasiti mnozí střízliví lidé.
Přál bych si zvláště, ať
se to týká toho či onoho, aby se při
obsazování úředních míst
nerozhodovalo podle příslušnosti stran. (Posl.
Vaněk: To se dělo u vás přece od jakživa,
celá pokolení!) Já to říkám
všeobecně, sestrčte hlavy dohromady, podnikněte
revisi všech ministerstev, sečtěte naše
hříchy, zkoumejte své hříchy,
pak to můžeme spočítati, kde hříchů
více. Ale ať je to hřích kohokoli, vždycky
je to hřích. A kdybychom my hřešili,
nestane se spravedlností, jestliže budete se zase
revanchovati nějakým novým hříchem.
Snažme se raději hřích napravovati.
(Hlas: V obchodních komorách všude máte
své lidi! To je státoprávní odpustek!)
Přál bych si, by se při
tomto obsazování dbalo jen a jen kvalifikace. (Hlas:
U vás musí být všechno politika! Kdybychom
to neznali!) Prosím, to je požadavek úřednictva,
pane kolego. Já tlumočím jenom požadavek
úřednictva. Byl jsem na různých schůzích,
kde úředníci žádali, aby se dbalo
kvalifikace, a vy říkáte přece, že
ti úředníci jsou vaši. Prosím
vás: ujměte se jich, ujměte se jich oprávněných
požadavků. (Výborně! Potlesk. Posl.
Vaněk: My jsme se jich ujímali proti vašim
lidem! Dosud neplatíte hladovým za nic i v tomto
Národním shromáždění!
Zeptejte se vašich úředníků tady
ve sněmovně, co o vás soudí.)
Kolego Vaňku, jestli jste se těchto požadavků
ujímali před námi, neopouštějte
je, když my vám podáváme ruku, není
důvodu, abyste se zlobil, všichni budeme dělat
pořádek (Posl. Vaněk: Nezlobím
se.) Není třeba žádných výkřiků.
Budeme tedy čistiti, všichni ve všech kategoriích.
Tak prosím. (Hlas: Ale nemusíte útočiti
na nemocenské pokladny! V Nuslích váš
příslušník vyhodil metaře, který
se zastřelil! Před 3 dny to udělal váš
p. kol. Jirsa!)
Prosím, pane kolego, já vám
řeknu, jaký jest rozdíl mezi mnou a vámi:
Vy se budete rozčilovat, když vytknu určitý
nedostatek vaší straně. Já vám
řeknu: Ty jsi můj dobrý kamarád. (Posl.
Vaněk: Kdo tady nejvíc pokřikuje? Vy tady
nejvíce křičíte. Já vám
to musím ukázat důkladně, jak to vypadá!
Posl. Johanis: Ale jste nejméně vážený
pán z pánů ze státoprávní
demokracie. Vy jste básník a spisovatel, ale vy
jste ten ton tady zavedl!)
Pane kolego Vaňku, ukáži
vám ten rozdíl. Když vy mně ukážete
na chyby v naší straně, půjdu k vám
a řeknu: "Milý kolego, děkují
vám!" Každé straně může
býti jen vhod, když zví o svých vadách,
poněvadž může přikročiti
k jejich odstranění. Řekněte nám
naše vady a já budu s organisací své
strany pracovati k tomu, aby tyto vady - jsou-li opravdu - se
odstranily. (Výborně! Hlasy se strany sociálně
demokratické: Vždyť vy je znáte!)
Nesmíme se hádat a já bych si nepřál,
abychom se hádali. (Hlas se strany sociálně-demokratické:
Proti panu Sísovi jste slabí!) Vždyť
on možná ten Sís ani není takový
bubák, jak si myslíte! Není třeba
hádek! Řekl jsem, že se má očisťovat,
vy to píšete v novinách, my to rádi
slyšíme, že hájíte zásady,
které jsou nám společné. Ale nechápu,
proč se rozčilujete. (Posl. Vaněk: My
se nerozčilujeme, naopak, nejvíc se rozčilujete
vy!)
Tedy chci jen k této politické
stránce několik slov poznamenati a musím
to učiniti velice rychle.
Na adresu socialistů vznáším
dotaz. Pokládáte to za zjev se stanoviska socialistického
zdravý, je-li dnes ve vašich řadách
tolik lidí, které tam nevedla ani zásada,
ani myšlenka? Pokládáte to za zjev zdravý,
jestliže v Mnichově za několik dní počet
lidí, hlasujících pro socialistického
kandidáta, se změnil o 19.000? Není to jakési
memento, že ve vašich řadách jest ohromná
řada přeběhlíků, lidí
nespolehlivých? (Posl. Vaněk: Bolí vás
naše hlava? Posl. Slavíček: Z bídy jdou
lidé k socialismu!)
Já s vámi úplně
souhlasím, vážený pan kolega Slavíček
zde řekl velice vážné slovo. A já
mu děkuji, chtěl jsem to také říci:
Lidi vede k vám bída. Ale socialismus není
přece důsledek bídy, nýbrž jest
to určitý filosofický systém, hospodářský
systém - já aspoň na to tak pohlížím
- a lidé, jež do řad socialismu vede jen bída,
nejsou elementem spolehlivým, jsou zproletarisováni
(Posl. Slavíček: K vám ovšem jdou
bankéři! Veselost), ale jest otázka,
chtějí-li proletáři zůstati.
(Posl. Vaněk: Tu starost ponechte socialistům!
Posl. Čuřík: Nejlépe jest to u nás,
u nás máte střední cestu! Veselost.)
Chci konstatovati suše jedinou věc:
Váš řečník zde řekl, že
bylo velmi mnoho lidí, kteří se stali 28.
října republikány, a já pravím
na vaši adresu: Bylo také velmi mnoho lidí,
kteří buď 28. října, nebo snad
27. října, nebo 29. října stali se
socialisty. (Posl. Vaněk: Kdyby se byli stali státoprávními
demokraty, bylo by to v pořádku!) A teď
se ptám, zdali vy, jako lidé rozumní, máte
tak veliký důvod býti nadšeni lidmi,
kteří k vám šli pro určitou dočasnou
konjunkturu, a zdali máte tak vážný
důvod, zlobiti se na nás, kteří říkáme:
My máme filosofický názor docela jiný,
ale ve věcech praktických se úplně
chceme dohodnouti. (Hlas: K nám přišli Češi,
kdežto tam byli Rakušáci! V tom jest rozdíl!
Nepokoj. Předseda zvoní. Posl. Časný:
K nám šli pro skutečnou svobodu, pro demokracii
a socialismus, to vezměte na vědomí! Posl.
Čuřík: A pro zápisné! Posl.
Časný: K nám nešli pro zápisné!)
Předseda
(zvoní): Pane kolego Časný nemáte
slova!
Posl. Dyk: Chci konstatovati: co
nestojí na zdravém základě, padá.
Náladový socialismus nedovede přetvořiti
společnost. (Hlasy se strany sociálně-demokratické:
Tak to bude státoprávní demokracie!)
Padá dnes všechno: padají
říše, padají určité řády,
ale jsou určité zákony, a takovým
zákonem jest, že převrat v duchu socialistickém
neprovede než ten, kdo je socialistou ne pouze programem,
ale duchem. (Posl. Vaněk: Tak je to správné!
Také duchem a srdcem!) Chcete-li odstraniti soukromé
vlastnictví ze života, musíte je odstraniti
nejprve ze svých srdcí. Jinak narazíte na
skutečnost, kterou není možno nějakým
hlasováním odstranit. (Posl. Vaněk: To
my si již spravíme novým společenským
systémem!) Já neříkám nic
jiného než to, co řekli vaši druzi v debatách
minulých, kteří říkali: Nechceme,
aby se nám dostalo úspěchů předčasných,
chceme, aby společnost pro ten socialismus dozrála,
- jak vidět, zase je příležitost, abychom
se dohodli.
Já říkám, že
velmi nerad vítám v těchto debatách
uvažování o tom, kdo vyhraje v těch
volbách a kdo nevyhraje. Myslím, že bychom
již jednou mohli přestat, dělat konkurenci
proroctví slepého mládence. (Posl. Vaněk:
Těch slepých mládenců je na světě
velmi mnoho, pane kolego!) Já říkám,
že je jich mnoho, ale já bych si přál,
aby všichni viděli. (Posl. Vaněk: Zvláště
na to, jak dělali politiku!)
Předseda
(zvoní): Pane kolego Vaňku!
Posl. Dyk: tedy řeknu, co
považuji za aktualitu. Lid volá: chci jíst,
chci se obléci, chci se obouti! Zájem republiky
žádá: obraťme administrativu. Zájem
republiky žádá: uveďme do pořádku
naši armádu! (Výborně! Posl. Zbořil:
Tak jest! Výborně! Posl. Doležal: Jen žádnou
protekci!)
K tomu všemu, vážené
dámy a pánové, na stranách socialistických
vám, třeba nejméně vážený
člen společnosti této, zcela upřímně
a loyálně podávám ruce.
Měl pravdu kolega z tábora
slováckého, který řekl: ne pouze jeden
stát, ale jedno tělo a jedna duše. Až
budeme prodchnuti tímto duchem, pak se stanou naprosto
zbytečnými všeliké hádky, poněvadž
se ukáže, že vlastně, co se týče
programu vzdáleného, ten můžeme rozhodnutí
ponechat budoucnosti; ale co se týče programu blízkého,
jsme a musíme býti jednotni! (Posl. Vaněk:
A bude jeden ovčinec a jeden pastýř! Posl.
Zbořil: Všichni! Všichni přispěli
k tomu duchem! Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda:
K slovu se přihlásil pan ministr Staněk;
uděluji mu je.
Ministr veřejných prací
Staněk: Vážené Národní
shromáždění!
Považuji za svou povinnost, říci
několik slov k vyjádření se zde kolegy
Msg. Šrámka. (Posl. Machar: Není
již monsignorem! Teď je profesorem!) Tedy dobře.
My jsme tak zvyklí z Moravy.
Citoval ve své řeči,
pánové, následující větu
- pan kolega, člen Národního shromáždění,
Šrámek pravil: "Dovoliž, slavné národní
shromáždění, abych zde připomenul,
co jeden člen a významný člen delegace
Národního výboru ve Švýcarech,
oznámil Národnímu výboru brněnskému
ve schůzi, jejíž několik účastníků
zde jistě jest.
Byl to dřívější
předseda poslaneckého svazu ve Vídni, nynější
ministr Staněk, který dvakráte s velikou
emfasí pravil, že ještě měsíc
před památným 28. říjnem bylo
nejisto, jestli dohoda nebude chtíti přece zachrániti
staré Rakousko a že jen - (Hlasy: "To není
pravda!" Odpor) - nebudu citovati už ty výkřiky
- já, prosím, pouze cituji slova Staňkova.
Račte se jen uklidniti, poněvadž potom bude
možno dále se mnou polemisovati. Konstatuji, že
výslovně týž pán tehdy dvakrát
opakoval, jak působilo, že najednou celý český
národ byl jako jeden muž pro jednotnou tehdy, jak
se tomu říkalo, passivní politiku."
Konstatuji, pánové, že
ta schůze Národního výboru v Brně
byla po našem příjezdu ze Švýcar,
kde jsem podával přehledný situační
náčrtek o tom, co jsme se ve Švýcarech
dověděli. Konstatuji, že nemám o tom
stenografických zápisků, ale jestli jsem
takové vývody učinil, zapomněl pan
kolega Šrámek upozorniti, aby ve veřejnosti
naší tomu nebylo špatně rozuměno,
že jsem před tím výrokem vylíčil
jistou důkladnou agitaci, kterou monarchistické
kruhy rakouské a kruhy, které jistě panu
kolegovi Šrámkovi nejsou vzdáleny (Výborně!
Tak jest! Potlesk), za hranicemi provozovaly, že to byly
vysoké kruhy finanční, spřízněné
s uherskými magnáty, které se vší
mocí namáhaly, aby habsburský trůn
udržely, a že to byla také agitace Říma
(Posl. Čuřík: A také rakouských
agrárníků!), která spolupůsobila
(Slyšte!), a proto bylo nejisto, jestli ta agitace
nenabude vrchu a jestli přece jenom se nerozhodne dohoda
nějakým způsobem, takým či
onakým, zachovati tu naši bývalou říši.
(Posl. Stoupal: To jste mluvil o Slovensku, já jsem
tam byl, a ne o českém státě!)
Já jsem ten výrok učinil v důsledku
té agitace, která byla prováděna a
o níž nám bylo tehdy referováno. (Posl.
Pospíšil: Já jsem tam tehdy byl a ta slova
padla!)